Tip:
Highlight text to annotate it
X
Otevřete brány,
a my ušetříme vaše životy a budete svobodni!
Co jste zač?
Jsme páni světa!
Budete jimi teprve tehdy, až my zemřeme!
D Á K O V É
Dostala jsem ho!
- Ne, to já ho dostal! - No, tak čí je to šíp?
Tvůj. Bude tady někde poblíž. Nemohl utéci nijak daleko.
Strýček Luper nás volá. Bude lépe, když se vrátíme.
Ty se klidně vrať, to já se zatím podívám, kdo z nás skolil toho jelena.
Tak pojď!
Vypadá tak smutně! Jeho oči jsou plné slz.
Máš pravdu. Toto je tvůj šíp.
Máš docela dobrou trefu.
A to's zapoměl, že jsem to byla já, kdo tě učil mířit?
Kde jste byli? Zpřerážím vám všechny kosti!
Pořád se musím kvůli vám potloukat po horách!
Zmlkni! Ne ... Hádej, jaké novinky přináším!
- Co je to? - Hádej!
- Budou klání junáků? - Správně. Příští týden v Argidavě.
Tak honem, pojďte odtud a následujte mě! Čeká na nás Decebal.
- Jeďte za mnou! - Kdo tam bude první?
- Tak, ty už jsi tady! - Tvůj kůň je lepší.
To říkáš ty. Ale já jsem lepší jezdec.
Nechceš mi pomoci?
Šel by's do potoka pro vodu?
Tak půjdeš?
Mohla by's vědět, že válečník neskáče, jak žena píská.
Tak dobře, ty válečníku!
- Půjdeš a přineseš tu vodu! Ano? - Ne!
Řekni - kdo přinese tu vodu? Kdo to bude?
To bolí!
- Promiň. - Měla jsem pro tebe přichystáno překvapení.
Ty to jen tak říkáš.
Medo!
- Medo! Ten je můj? - Ano, je tvůj!
- Můžu si ho vzít? - Ano!
Tak jedem!
Fuscu, ukážeš těm pitomcům, jak se vrhá kopí?
To je rýnská legie.
Vsadím deset džbánů falernského vína,
že jeho kopí se zabodne do středu terče!
Věříš mi?
Dával jsem ti první lekce. Prokaž, že si moji důvěru zasloužíš!
Právě včas, jako vždycky.
Řekni mi, proč náš milovaný císař Domician
nepřišel s tebou?
Myslel jsem si, že je o mnoho dychtivější přijmout zásluhy za naše vítězství
a získat titul "Dacicus".
- Bude tady za čtyři dny. - Čtyři dny, říkáš ...
Ano, je jen kousek za mnou.
Císařský dvůr se pohybuje pomaleji, než jezdci na koních.
Má s sebou spoustu otroků, jak žen, tak i mužů.
A jaké to jsou ženy, drahý Fuscu!
Vzal s sebou snad všechny: čaroděje, kuchaře ...
Dokonce s sebou vzal i nějaké historiky, umělce z Malé Asie
a mnoho účetních, aby spočítali poklady Dáků.
A na zajištění svého týlu,
císař s sebou vzal Pátou legii Italica.
Pro nás by ale bylo lépe, kdyby zůstal v Římě.
Jak pro nás, tak i pro něj.
Takže využijme těch čtyřech dnů! A hlavně ty.
- Proč? - Pojď!
Otče!
Je to tak dlouho, co jsem tě viděl! Jsi teď silný jako medvěd!
Promiň! Jsem šťastný, že tě vidím. Chyběl jsi mi jak ty, tak tvoje rady.
Ale vedl 'sis dobře. Atie, můžeš být hrdý na svého syna.
Vydobyl si slávu na všech bitevních polích.
Slávu a také prach ... Dovol, abych si omyl nohy po této dlouhé cestě.
- Moje koupel je ti k dispozici. - Pospíším si.
Atie ... Domician tady bude za čtyři dny.
Kolik má s sebou vojáků?
Pátá Italica. Byli pod mým velením v Sýrii.
Jejich současný velitel je dobrý voják, ale má rád víno a peníze.
Bude mít oboje.
Nicméně to vypadá, že nejobtížnější bude přesvědčit Severa.
Jsem jedním z těch, kteří ho učili
aby se neúčastnil žádných intrik, která rozežírají impérium.
Mám takové tušení, že během naší první bitvy
se našemu "božskému" Domicianovi přihodí nějaké hrozné neštěstí.
- Ale nemusí to být zrovna první bitva. - Atie, víš, že mi můžeš věřit.
Proč nechceš válku s Dácií?
Než jsme se potkali, dokud jsi byl jen ubohý důstojník a ne velitel,
až do dnešních dnů, kdy'ses stal slavným a bohatým,
byl jsem jediným, kdo položil takovou otázku.
Správně. Promiň mi! Uděláme to po tvém.
Je to správná cesta, Fuscu. A vždy tomu tak bylo.
Moje rozhodnutí byla vždy ta nejlepší.
Tady je náš hrdina!
Moje večeře je rozhodně chudší než Domicianova,
ale zvu tě na ni celým svým srdcem.
Na vítězství *** Dáky!
Takže ...
Ty se oddáváš odporným orgiím ...
Myslel'sis, že jsem jen unavený starý pytel,
a že potřebuji čtyři dny, abych sem dorazil.
Jak to, že nejsi na druhé straně té řeky, statečný Fuscu?
Podívejme! Tady je Atius, hybná páka římského senátu!
Co ty tady děláš? Máš nějaké zprávy, že ano?
Ale špatné zprávy, zajisté. Jak jinak?
Poslouchám a jsem připraven slyšet cokoliv.
Komické! Jak to, že se Markomani vzbouřili právě teď?
Možná za dácké zlato.
Buď jste blázni nebo zrádci. Chcete, abych vzdal tu válku
a vrátil se do Říma bez výplaty mých legií?
Ne. Překročíte Dunaj teď hned!
A já stejně rád předám senátu Fuscovo stanovisko.
Jsem voják a řídím se římskými zákony a rozhodnutími senátu.
A říkám vám, že nebudu potřebovat dalších pěti legií, abych porazil Dáky.
Fuscu, ty's mi v Římě řekl,
že jedna jediná legie rozdrtí ty barbary.
Dokonce ani ten poslední voják by něco takového neřekl.
Intrikovali jste proti mně. Nejraději byste mě viděli zpátky v Římě,
poraženého Dáky a s nevyplacenými a nespokojenými legiemi.
Co na to řekneš, Severe?
Jsem pro to, jít do války.
Nezapomínejme ale, že Julius Caesar říkal, že srážka s Dáky
by mohla být mnohem těžší, než tomu bylo s Galy.
Teď ale chci raději přemýšlet o Caesarově konci, než o jeho slovech.
Domiciane, buďme upřímní!
Tebe zajímá víc Decebalovo zlato, než vítězství na bitevním poli.
Vždycky říkám, že bohatí lidé jsou také ti nejinteligentnější.
Nemyslíš, že několik poslů vedených mazaným mužem
by od Decebala nedostalo to, co tak naléhavě chceš, ale bez války?
A kdo by měl být tím mužem?
Když jsem přišel před deseti lety z Malé Asie,
měl jsem několik úspěšných jednání s Durasem, bývalým dáckým králem.
V pořádku. Potom půjdeš ty! Ale vezmeš s sebou jednoho z mé osobních strážců.
A mezitím ty postavíš most!
Bude se ti lépe argumentovat před těmi barbary,
když našich dvanáct legií bude na levém břehu Dunaje.
Budu k těm barbarům milosrdný.
Koneckonců, nemám rád války.
Mohl bych být básníkem, nemít na paměti Neronův osud.
To byla krátká schůzka.
Dovol mi následovat tě na druhý břeh!
Chtěl jsem se tě zeptat na nějaké věci.
Čekal jsem na tuto chvíli mnoho let!
Čekal jsem na ni a obával se jí.
Chtěl bych ti porozumět.
Je mnoho věcí, kterým nerozumíme, můj synu!
Jsme jako lastura která potřebuje sběr, nezměrnost a kvílení moře.
Občas musíme před svými nejdražšími skrývat svůj způsob života.
Věříš mi, synu?
Ty víš velmi dobře, že pro mě znamenáš víc než cokoli jiného.
Rád bych s tebou zůstal ještě pár chvil.
Ano, otče. Ohlásím stráži, že musí jít s tebou.
Hledejte všude!
Domiciane, nech mě, abych vyjel do bitvy!
Senát a římský lid ztratil svého nejlepšího muže.
To mě bolí.
Pošlu urnu s jeho popelem do Říma,
do města, které miloval a sloužil mu jako nikdo jiný.
A ti barbaři poznají hněv Říma!
Jen pět z vás půjde na velké klání.
Bojujte statečně! Můžete být nejlepší a vyhrát!
- Z této skupiny jen tři! - Teď uvidíte, co jsem ho naučil.
Ale, abych byl upřímný, já bych byl lepší!
Opravdu?
Decebale, Římané překročili Dunaj.
Zabil jsem jejich prvního šlechtice, který vstoupil na naši zem.
Tento Říman ale neměl zemřít.
Myslel jsem, že ... to je dobrá věc.
Cotizo ! Nevyhrávej toto klání!
- Jsi blázen. - Nejsem.
Bude válka, Cotizo. Prosím, nevyhrávej toto klání!
- Slyšíš mě? - Tak dobře.
Slib mi to!
Slibuji ... že vyhrám to klání.
Decebale! Náš nejlepší válečník zvítězil v klání.
Je to tvůj syn!
Ne!
Počkáme na ně tady a rozmáčkneme je jako mravence.
Co to znamená?
Chcete, abych já, Luper, utekl před Římany jako žena?
Je tam dvacet legií, to je 72 354 mužů.
vede je generál Fuscus.
- Jak to víš? - Zoltes mi to řekl.
Od teď dokud nezemřeme nebo je neporazíme,
jen já dávám rozkazy!
Děti, ženy a staří lidé půjdou do hor.
Musíte tady Římany udržet až do půlnoci.
A neodvažuj se umřít jako hrdina, nebo ti zpřerážím kosti!
Otče, nikdy jsi nás neučil utíkat. Proč nečelíme těm Římanům?
Musíme se této válce vyhnout, Cotizo.
Promiň, ale mluvíš jako Meda.
Kdybych byl na tvém místě, neobracel bych se zády k Římanům.
Je to tak, že ty a další mi už nevěří, můj synu?
To jsem nechtěl říct. Každý tě tady má rád a půjde za tebou.
A já jsem hrdý na to, že jsem tvůj syn.
Běž!
Vezmi Medu a pomoz ostatním lidem! Dostihnu vás později.
Vypadá to opuštěně.
Ano ... Je to poprvé, co nás vítají květinami.
Stahují svoje jednotky. Zahnali jsme je na útěk.
Ne, mladý muži. Čeká nás další útok. Podívej!
Rychleji! Tak do toho!
Musíme vydržet až do půlnoci!
Slyšíš mě? Musíme! Rychle!
Dobudeme tu pevnost! Jízda ... do útoku!
Fuscu!
Tvoje statečnost na bitevním poli byla chvályhodná.
Tvůj otec, proslulý Atius, bude pomstěn.
Co je to za smrad!
A teď, Fuscu, ti zajatci ...
Marcusi!
Co to znamená? Ty máš jen jednoho zajatce?
Dobře jsi bojoval.
Mluv a poznáš římskou velkorysost!
Kde je Decebal?
Kdybych měl zbraň, nebyl by's tak statečný.
Vidím, že 'sis neumyl tvář.
Chceš zbraň?
Vezmi si ji!
Dokonale nablýskaný ...
A nechutný.
Je zapotřebí všech tady těch,
na bandu barbarů, kteří se jim sami vzdávají?
Domiciane, toto je Burebistův trůn, jednoho z nejmocnějších protivníků Caesara.
Pokud je přijmeš tady, budou ohromeni.
Tak potom je ohromíme, Fuscu! Přiveďte barbary!
Který z vás je Decebal?
Decebal je velký král všech svobodných Dáků.
Neseme jeho poselství římskému císaři Domicianovi.
Který z vás to je?
Poslouchám.
Myš ... Žába ...
Pták ... Toulec šípů ...
Radlice pluhu ...
Vaše poselství mě potěšilo. Jsem pro mír.
Moje podmínky budou doručeny Decebalovi mými posly.
Projděte s těmito posly náš tábor!
Ať z něj uvidí co možná nejvíc!
Popište jejich respekt a úžas z pohledu na moji moudrost!
Fuscu, víš něco o těchto lidech?
To je běžný zvyk těchto barbarů.
Skrývají svoji pýchu do hloupých jinotajů.
Myš - to je země, žába pak voda.
Pták je obloha, která značí svobodu. Kopí představují jejich zbraně.
a radlice pluhu pak je bohatsví země.
To vše dává jistotu, že se ti Decebal podrobí!
Zapište to!
Můj drahý Fuscu, znovu mě uvádíš v úžas svým důvtipem ...
Můžeš s těmi zvířaty udělat, co uznáš za vhodné.
Budu je držet v klecích na paměť tvého rozhledu.
Severus doručí naši odpověď.
Ať žije Decebal!
Vítej, generále Severe!
Jaké je poselství tvého pána?
Domician, císař římský,
s radostí rozluštil tvoje poselství a zde je jeho odpověď.
Přijímá tvoji kapitulaci.
Přijede do Sarmizegetusy a bude tě korunovat
jako krále Dacie a poddaného neporazitelného Říma.
Senát bude jmenovat tebe, Decebale, za tvoje zásluhy,
přítelem římského lidu.
To je vše.
Generále Severe, v souladu se zvyky našich předků,
jste našimi hosty.
Napijte se vína této země, ve které se narodil Dionysus!
Zítra si popovídáme o pánech a otrocích,
zítra se již budeme znát lépe.
A teď ty, římský chlapče.
Chci se tě na něco zeptat, Decebale.
Kamkoliv mě zavede můj osud a mí bohové,
vždy se snažím porozumět životu těch, proti kterým bojujeme.
Řekni mi, proč se Dákové smějí před tím, než zemřou?
Tak ty se chlubíš, že's viděl umírat Dáky, Římane!
Medo, nalej pohár vína našemu hostu!
Promiň otče. Nejsem otrok žádného Římana.
Tento Říman je mým hostem. Nalej mu víno, Medo!
Tak pojď, válečníku, vezmi si maliny!
Promiň mi, že naléhám, Decebale, ale je to pro mě velmi důležité.
Proč se Dákové smějí před tím, než zemřou?
Zalmoxis nám dal několik životů, Severe.
Jak můžeme opustit tento život a žít další,
ve kterém jsou nám odkrývána další tajemství nebe a země?
S pláčem a sténáním? Nebo se smíchem, aby Zalmoxis viděl naši radost?
Ale jak umírají Římané, generále Severe?
To už uvidíme brzy.
Odpusť mým dětem, generále! Jsou jako mladí vlci.
Musí kousat, pokud mají jejich tesáky růst.
Kde jsi vzal ten medailon?
Dal mi ho můj otec.
Atius byl jediný Říman, jehož smrt jsem si nepřál.
Je mnoho věcí, kterým nerozumíme, Severe.
Jsme jako lastura která potřebuje sběr, nezměrnost a kvílení moře
a jeho tajemství.
Velmi rád bych toto pochopil, Decebale.
Pojď se mnou a pochopíš.
Máme spoustu zlata, Severe.
Možná, že zlato a bohatství jsou naším prokletím.
Zapalují nenávist nebo až přílišnou lásku cizinců.
Někteří z nich jsou silní. Nikdy nebyli poraženi.
Vím to. Vždy jsem je hostil jako přátele,
a nikdy jako pány. A to je zákon této země
a každého muže.
A i když my, kteří dnes žijeme, zemřeme, zákon se nezmění.
Tady leží prach těch, kteří za nás bojovali,
tak že jsme nikdy nepocítili krutou vládu cizinců.
Tady leží králové, kněží, kmenoví náčelníci ...
Oroles, Burebista...
Deceneus, Scorilo...
A tato urna byla připravena, že bude uchovávat prach velkého Zolta,
kterého jsi znal pod jménem Atius, a jako svého otce.
Před 40 lety odešel do Říma
a změnil si jméno po římském patricii, který žil v Moesii.
Každý rok jsem mu poslal loď plnou zlata.
A Řím mu otevřel svoje brány. Zlato je podivuhodný klíč.
Atius mi řekl o každé intrice, která byla v Říámě utkána.
Teď už chápu, proč proti vám nechtěl bojovat.
Jeho smrt, hlína v jeho pěsti ...
Proč mi o tom nikdy neřekl?
Učil tě být vynikajícím válečníkem největší armády světa,
aby's mohl jednoho dne posloužit svým lidem.
Byl jsi příliš mladý na to, aby ti odhalil své tajemství.
A dnes už je příliš pozdě.
A co ode mě teď očekáváš?
Co se probudilo v srdci Zoltova syna?
Dokonce i zkrocený vlk se vrátí do lesů, když ho jeho rod zavolá.
Bylo moje volání dost silné?
Teď jsi zůstal osamělý, jako jsem já, v břichu země,
čekající na Zalmoxova znamení. Budeš schopen je porazit?
Ztratili nějaké bitvy, ale nikdy nebyli poraženi.
Jsou houževnatí, silní, početní a chamtiví.
Tak jim dej to zlato, o které žádají.
Nikdy!
V mém srdci vždy byla temnota a osamělost.
Svět posuzuje jinými mírami než obyčejní lidé.
Občas je pro nás těžší potlačit svoji pýchu,
než zvítězit v bitvě.
Přemýšlej, Decebale! Nebylo by pro tebe lepší potlačit svoji pýchu?
Velký knězi, jestliže naši lidé na této zemi
dojdou k názoru, že mohou žít jen jako otroci, potom budeme navždy poraženi.
Ale pokud my budeme bojovat tak, že o několik staletí později,
ti, kteří by se chtěli vzdát, budou zahanbeni,
bude to znamenat, že jsme svoji bitvu vyhráli, a že tady zůstáváme,
bez ohledu na to, kolika útokům budeme čelit.
Decebale ...
Pokud se rozhodneš jít do války, musíš poslat posla k Zalmoxovi.
Znáš náš pradávný zákon. Posel bude ...
Já vím.