Tip:
Highlight text to annotate it
X
Ve vztazích k ostatním lidem,
posuzujeme a hodnotíme hlavně
jejich charakter a zvyky.
Proto jsem vycouval
skoro ze všech takzvaných "vztahů".
Tak jsem zestárl zcela osamělý.
Můj život byl plný práce, a za to jsem vděčný.
Začalo to dřinou pro chleba a máslo
a skončilo to láskou k vědě.
Mám syna, je také doktor, žije v Lund.
Je mnoho let ženatý. Nemají děti.
Moje stará matka je stále naživu a je velmi čilá, navzdory jejímu věku.
Má žena Karin je už mnoho let mrtvá.
Večeře je hotová, profesore Borgu.
Děkuji.
Mám štěstí, že mám dobrou hospodyni.
Snad bych měl dodat, že jsem starý pedant,
který je někdy dost únavný
sám pro sebe i pro ostatní.
Jmenuji se Isak Borg,
a je mi 78.
Zítra dostanu čestné ocenění v Lundské katedrále.
LESNÍ JAHODY
V časných ranních hodinách 1. června,
jsem měl divný a velmi děsivý sen.
Zdálo se mi, že jsem během mojí ranní procházky
zabloudil v prázdných ulicích
s rozbořenými domy.
Jste nemocen?
Slečno Agdo, udělejte mi prosím, něco k snídani. Beru si auto.
Prosím, profesore! Vraťte se do postele a já vám přinesu kávu v 9:00,
a pojedeme v 10:00 jak máme v plánu.
Tak, dobře, pojedu bez snídaně.
A kdo vám zabalí frak?
- Udělám to sám. - A co já?
Můžete přijet nebo přiletět také sama, prosím.
Těšila jsem se, že uvidím jak dostanete to čestné ocenění.
Připravili jsme všechno tak hezky,
a teď si vezmete auto.
Obřad je až 17 hodin.
Když hned odjedu, mám 14 hodin do začátku obřadu.
Všechno pokazíte!
A co váš syn, bude vás čekat na letišti v Malmo?
To mu vysvětlíte.
Jestli si vezmete auto, tak se tam já nedostanu.
Teď poslouchejte, slečno Agdo!
Vemte si auto, a pokazíte největší den mého života.
nejsme manželé, slečno Agdo.
Děkuji Bohu za to každou noc.
Celých 74 let jsem to tak cítila, a nebudu to teď měnit.
Je to vaše poslední slovo?
Ano.
Ale já mám toho co říct spoustu: o sobci, starém mrzoutovi,
který nikdy nemyslí na ty co mu slouží s úctou 40 let.
Je neuvěřitelné, že jsem vydržel...
vaše šikanování.
Jen mi řekněte, a já zítra půjdu.
Já každopádně pojedu autem, a vy si, "COLINS" dělejte co chcete, prosím.
Přihodilo se mi, že jsem dospělý a nemusím si nechat od Vás poroučet.
Žádný nedokáže zabalit tak jak vy, slečno Agdo.
Opravdu?
Starý morous.
Mám vám uvařit pár vajíček?
Ano, prosím, jestli budete tak přehnaně laskavá.
Fakulta by mi měla udělit "čestný idiot".
Ukonejším tuto starou slečnu dárkem.
Nenávidím mrzoutské lidi.
Neublížil bych mouše nechám slečnu Agdu samu.
Toustík?
Ne, nedělejte si starosti kvůli mě.
Proč se rozčilujete?
Nechcete šálek kávy?
Dobré ráno, strýci Isaku.
Dobré, dobré, proč je moje snacha v tuto dobu vzhůru?
Kdo by mohl spát, když vy a teta Agda děláte takový kravál?
Tady žádný kravál nebyl.
Ne, vůbec ne.
Jedete autem do Lund?
Ano.
Můžu jet s vámi?
Jedete domů?
Ano, chci jet domů.
Domů k Evaldovi?
Neptejte se proč.
Jela bych vlakem, kdybych si to mohla dovolit.
Samozřejmě můžete jet se mnou.
Budu připravená za 10 minut.
Dobrotivé nebe!
Prosím nekuřte. Nemůžu cigaretový kouř ani cí*** .
Zapomněla jsem.
Měl by být zákon zakazující ženám kouřit.
Překrásné počasí.
Ano, ale je dusno.
- Myslím, že přijde bouře. - Souhlasím.
Ne, doutník mi dejte kdykoliv.
Ten je stimulující a uvolňující. To je ta správná neřest pro muže.
A jaké neřesti smějí mít ženy?
pláč, rodit děti a pomlouvat svoje sousedy.
Jak jste doopravdy starý, strýci Isaku?
Proč se ptáte?
Jen tak. Proč?
Vím, proč jste se zeptala.
No, tak jo.
Jen se nedělejte. Nemáte mě ráda. Nikdy jste mě neměla.
Znám vás jen jako tchána.
Proč jedeme domů?
Jen mi ten nápad bleskl hlavou. Nic víc.
Evald se stal mým synem.
Takže on je.
Evald a já si jsme moc podobní. Máme svoje zásady.
Nemusel jste mi to říkat.
teď, když jste mě požádala, byla příležitost.
Vím přesně co chcete říct.
Měl by mi ty peníze vrá*** když se stal docentem.
Pro něj je to záležitost cti platit 5,000 ročně,
a tak dál, a tak dál.
Slib je slib.
Pro nás rozhodně, protože nemůžeme být jeden bez druhého,
a tak váš syn bude pracovat až do smrti.
Máte svůj důchod.
Zvláště když uvážíme ten fakt, že jste zatraceně bohatý
a ty peníze nepotřebujete.
Slib je slib. A vím, že Evald to respektuje.
Snad. Ale taky vás nenávidí.
Co proti mě máte?
Můžu být upřímná?
Ano, žádám vás o to.
Jste sobecký starý pán, strýci Isaku.
Jste naprosto bezohledný a nikdy nikoho neposloucháte kromě sebe.
Ale všechno to zakrýváte vaším starosvětským chováním a šarmem.
Pod vaším shovívavým zevnějškem, jste tvrdý jako hřebíky.
Ale hlupáka neuděláte z toho kdo vás viděl z blízka čtvrt hodinky.
Vzpomínáte si když jsem k vám přišla před měsícem?
Měla jsem hloupý nápad že byste snad mohl pomoci Evaldovi a mě.
Tak jsem požádala abych mohla zůstat s vámi týden nebo dva.
Vzpomínáte si co jste řekl?
Řekl jsem, že mě to bude těšit.
Možná jste zapoměl, ale řekl jste,
"Nepokoušejte se mě zatáhnout do svých manželských hádek.
Nebudu vás rozsuzovat.
Vy a Evald to určitě zvládnete nejlíp."
To jsem říkal?
- Ne jen to. - Ale, ne.
Toto jsou vaše slova:
"Nemám zálibu v duševním utrpení,
tak ke mně nechoďte naříkat.
Jestli potřebujete terapii, bylo by lepší zajít za cvokařem.
A proč ne třeba k pastorovi? Je zrovna u holiče."
To jsem povídal?
Vaše soudy jsou velmi kategorické, strýci Isaku.
Měla bych nenávidět, že se na vás musím spoléhat.
Měl jsem vás rád v domě.
Jako kočku.
Kočka nebo člověk.
Jste příjemná mladá žena, a je mi líto, že mě nemáte v lásce.
- Já, že vás nemám ráda. - Opravdu?
- Je mi vás líto. - Líto?
Rád bych vám řekl o snu co se mi zdál dneska.
Sny mě nezajímají.
Ne. Ne, samozřejmě, že ne.
Kam teď jedete?
Chci vám něco ukázat.
Byli jsme tu každé léto během mých prvních 20 let života.
Bylo nás tu deset dětí. Ovšem to víte.
Zůstal tu někdo bydlet?
Ne, toto léto ne.
Šla bych si zaplavat, jestli vám to nevadí. Máme spoustu času.
Ano, to rozhodně máme.
Tady rostou lesní jahody!
Snad jsem trochu sentimentální.
Asi jsem trochu unavený
a cítím se být trochu smutný.
Není neuvěřitelné, že jsem začal přemýšlet o tom a onom,
právě na místě kde jsem si hrál jako dítě.
Nevím jak se to stalo,
ale jasná realita tohoto dne
se rozplynula mezi vzpomínkami
které se objevily jako obrazy před mýma očima
s nebývalou intenzitou v proudu pravdivých událostí.
Sara.
Sara,
To je váš bratranec Isak.
Ano, zestárl jsem, samozřejmě, a proto vypadám jiný.
Ale ty, ty ses vůbec nezměnila.
Dobré ránko, sladká sestřenice. Co děláš?
Sbírám jahody, hlupáku. Nevidíš?
A koho potěšíš těmi nádhernými jahodami
čerstvě ráno natrhanými takovou rozkošnou mladou ženou?
Pitomost. Jsi zcela zdravý? Dneska má strýc Aron svátek.
Zapomněla jsem mu udělat dárek.
Tak dostane košík lesních jahod.
Pomohu ti.
Podívej, Sigbritt a Charlotta udělaly gobelín and Angelica upekla koláč,
a Anna namalovala opravdu skvělý obraz,
a Kristina a Birgitta napsaly píseň, kterou mu zazpívají.
Tak to se povedlo. Strýc Aron je hluchý jako poleno.
Velice ho to potěší, a ty jsi "COLINS".
A ty máš zatraceně hezkou šíji.
Víš, neměl bys to dělat.
- Říká kdo? - Já.
Kromě toho, jsi nezvykle nesnesitelný mladík,
který si o sobě myslí, že je kdoví co.
Jsem tvůj bratranec, a ty jsi do mě zamilovaná.
Do tebe!
Pojď, ať tě můžu políbit na tvé rty.
Jestli nebudeš hodný, tak řeknu Isakovi, že se chceš se mnou pořád líbat.
Ubohý Isak! můžu ho přeprat jednou rukou.
Víš dobře, že Isak a já jsme tajně zasnoubeni.
Tak tajně, že to každý ví.
Nemůžu za to, že si dvojčata pustila hubu na špacír.
Kdy bude svatba? Kdy bude ta svatba?
Já nevím, který z tvých čtyřech bratrů je nejmíň domýšlivý,
ale myslím, že je to Isak.
Isak je nejhezčí, každopádně.
Jsi ten nejhnusnější, nejodpornější,
nejhloupější, nejsporostější-- Nemůžu najít na tebe slov!
Připusť, že máš pro mě slabost.
A smrdíš doutníkama.
To je hezká pánská vůně.
A dvojčata, která toho ví víc,
říkají, že jsi se tahal s tou ženskou z Berglundy.
Není to slušná holka, říkaly dvojčata. A já souhlasím.
Sluší ti, když se červenáš.
Musíš mi dát pusu. Už do déle nevydržím.
Teď, jak o tom tak přemýšlím, tak tě šíleně miluji.
- Co to říkáš. - Ne.
A dvojčata říkají,
že jsi sukničkář.
Je to pravda?
Ó, podívej co jsi provedl!
A co tomu řekne Isak, který mě skutečně miluje?
Jsem tak nešťastná! Ranil jsi mě!
Udělal sis ze mě nepřátele.
A to docela.
Nikdy tě nechci už vidět, nejméně ne do oběda.
Musím si pospíšit. Pomoz mi posbírat ty jahody.
Ach, a teď mám flek na zástěře!
Nevíte někdo kde je Isak?
Jel s tatínkem rybařit, a neuslyší gong.
Stejně, tatínek říkal abychom na něj s obědem nečekali.
V Ježíšově jménu jsme si sedli.
Žehnej nám Pane, abychom to snědli. Amen.
Benjamine, běž si umýt jednou ruce.
Kolik musíš mít roků, aby ses naučil čistotě?
Mě to nevadí.
Sigbritt, podej Angelice ovesnou kaši.
Máš špínu za nehtama.
Hagbarte, podej ten chleba.
Neber si tak moc másla.
Charlotto, ta sůl je slepená. Nechalas ji zvlhnout.
Kolikrát ti to budu muset říkat abys ji nenechávala venku?
To je barva pod nehty.
Kdopak to nasbíral ty lesní jahody pro mě?
- Já. - Co?
Jen mluv, drahoušku. Strýc Aron neslyší.
Já!
Fancy ty si pamatuješ, že mám svátek.
Jak je to od tebe milé.
Nemohl by si strýček dát skleničku, když má svátek?
Ne, když není tatínek doma.
Strýček už měl tři sklenky.
Viděly jsme ho, když se šel v 8:00 koupat.
Tak ty jsi sbírala jahůdky taky. Děkuji ti.
Dvojčata, nepřerušujte, když se mluví.
A protože jste si neustlaly, můžete vyčistit stříbro.
Uděláte to co tetička říká.
Benjamine, nekousej si ty nehty.
Anno, co to děláš? Pamatuj si, že už nejsi malá holka.
Chci dát strýčkovi můj obrázek.
Prosím, tetičko, nemůžeme mu dát naše dárky už teď?
- Kde máš svůj dárek? - Pod stolem.
Ne, až dojíme.
Velice vyspělé umělecké dílo: Fritjof a Ingeborg.
Nemůžeš říct, kdo je Fritjof!.
Co udělali Sara and Sigfrid s tou skvrnou od jahod?
Viděli jsme je! Viděli jsme je!
Ty dvojčata musejí mít ale čich.
Dvojčata budou zticha nebo odejdou od stolu.
Žádná svoboda slova, co?
Sklapni, spratku.
Sara se červená! Sara se červená!
Sigfrid se červená taky! Sigfrid a Sara! Sigfrid a Sara!
Buďte z ticha, všichni!
Ale Sara!
Oni lžou! Oni lžou!
Isak je tak hodný a dobrý,
tak zásadový a citlivý.
Chce abychom si četli poezii
a mluvili o našem dalším životě
a hráli na klavír čtyřma rukama.
A chce se líbat jen ve tmě,
a mluví o hříchu.
Je tak hrozně na úrovni,
a já se cítím tak zbytečná.
A jsem zbytečná-- to nejde popřítt.
Ale někdy se mi zdá, že jsem o moc starší než Isak,
jestli víš co tím myslím.
A pak si zase myslím, že je dítě, ačkoli jsme stejně staří.
A Sigfrid je tak odvážný a vzrušující, a já chci jít domů.
Nechci tu být celé léto
a být terčem posměchu pro dvojčata a pro vás všechny.
Já nechci!
Promluvím se Sigfridem.
Jestli se nebude chovat slušně,
bude se muset učit přes letní prázdniny.
Táta to urovná tak lehce jako vždycky.
Sigfrid moc přemýšlí a je dobrý tak leda k ničemu a měl by pracovat.
Ubohý malý Isaku jsi ke mě tak laskavý.
Jak je to všechno nespravedlivé.
Všechno bude dobré, uvidíš.
Poslouchejte, teď budou zpívat pro strýčka Arona.
Jaká je to pitomost napsat píseň pro starého hluchého člověka.
Jak typické pro dvojčata.
Květiny kymácí, tráva se potácí
kolem našeho milého domečku
my a náš strýček Aron máme svátek
A s naší písní
ozdobou se pyšní
čtyřikrát hurá pro strýce Arona.
Hurá, hurá, hurá, hura!
Seběhnu dolů a přivítám Isaka a strýčka.
Běž.
Byl jsem zdrcen pocitem prázdnoty a marnosti,
brzy jsem procitnul z mého zasnění
hlasem mladé dívky, která se mě po několikáté na něco ptala.
Je toto váš dům?
Ne, není.
Náhodou, říkáte pravdu.
Je to můj otec, který vlastní celý mys, včetně domu.
Jednou jsem tu bydlel. Před dvě stě lety.
Ach, jo?
- Je to vaše auto tamhle u branky? - Ano, to je moje auto.
Veterán.
Ano, je to veterán, stejně jako jeho majitel.
Tak taky sebeironie. To je fantastické.
Kam jedete? Ptám se, kterým směrem?
Aha, jedu do Lund.
Ale to mi vyhovuje. Chápejte, jsem na cestě do Itálie.
Je mi ctí.
Jmenuji se Sara. Hloupé jméno, že?
Já jsem Isak. to je taky blbé.
Byli manželé?
Ne, bohužel. To byli Abraham a Sara.
Pojedem, potom.
Mám s sebou ještě paní. Tady přichází.
- Marianno, to je Sara. - Ahoj.
Budeme mít společnost až do Lund.
Sara sice chtěla jet do Itálie, ale slíbila, že pojede s námi.
Opět ironický, ale to sedí.
Pojeďme, ať jsem pryč.
Hej, chlapi, mám kočár skoro až do Itálie.
To je Anders toto Viktor a toto je otec Isak.
Tahle brozkvička v rozpuku je Marianne.
To je ale velký autobus.
Ano, je tu místo pro nás všechny.
Dejte si věci do kufru, jestli vam to nebude vadit.
Musím vám říci, Isaku, že Anders já jsme solidní.
Jsme potrhlí navzájem.
Viktor je průvodce. Táta na tom trvá.
Viktor je do mě taky zamilovaný.
Je to fajnové přestěhovat se k tátovi.
Musím navést Viktora aby se ho zbavil.
Bude lepší ti říct, že jsem panna. Proto si tak troufám.
A kouřím dýmku.
Viktor říká, že je to dobré. Je přímo posedlý vším co je zdravé.
Jednou sem se zamiloval do ženy jménem Sara.
Ne! Byla jako já, že?
Jo to byla, opravdu.
Co se jí stalo?
Vzala si mého bratra Sigfrida a měli šest dětí.
Je jí teď 75 a je to docela hezká stará dáma.
Myslím, že není nic horšího než stárnout.
Ach, miláčku, teď se cítím trapně.
Jste v pořádku?
Na to není omluva. Je to celé naše vina.
Moje žena řídila. Jste v pořádku?
Vrazi se musí představit sami! Jmenuji se Alman.
Toto je moje žena Berit. Jak můžete vidět, byla herečka.
Jak se to stalo: bavili jsem se když--
Pojď sem, Berit, a omluv se.
Promiňte. Je to celé moje chyba.
Chtěla jsem právě udeřit manžela, když se objevila ta zatáčka.
Bůh trestá některé lidi, že jste katolík?
Pojďme postavit auto na cestu.
- Uch, nikdy mi to nepřipomínej. Prosím. - Drž hubu, Stene.
Někteří lidi jsou obětaví, ačkoliv ty si to nemyslíš.
Moje žena je trochu nervózní. Měli jsme šok.
Jen se něj podívej jak měří svoji sílu s tím mladíkem,
napíná svoje ochablé svaly, aby se ukázal před tou rozkošnou dívkou.
Miláčku, ať nemáš mrtvici.
Moje žena si ze mě ráda utahuje.
Já jí v tom nebráním. Je to psychoterapie.
Nikdy nevím, když moje žena opravdu pláče nebo to jen hraje.
Ať jsem "COLINS" jestli to tak není.
To se stává, když zahlédneš smrt.
Můžeš držet hubu?
Moje žena opravdu žije hereckou rolí.
Dva roky, mi tvrdila, že má rakovinu
trápila nás s každým možným symptomem,
dokonce ani doktoři na ní nic špatného nepoznali.
Nakonec jsme ji věřili víc než doktorům!
Je přirozené, že jsi nervózní,
ale proč ji nenecháš aspoň chvíli na pokoji?
Žena má právo na své slzy, že?
Nedávej se na cestu ženských slz.
Jsi krásná, ale stará, Berito, pěkný kus za svým mládím.
Tak ty ji chceš bránit.
Cítím s ní. A to hned z několika důvodů.
Velmi jízlivé!
Ještě není vůbec ani trochu hysterická.
Ale malá Berita, no no.
Víš jaké to je pro mě?
Dozvěděla jsem se, že jsi katolík.
Zcela správně. To už něco je.
My se vysmíváte jeden druhému.
Ona má svoji hysterii. Já zase svoje katolictví.
Tak vidíš, potřebujeme se.
Je to jenom náš egoismus, že jsme se ještě navzájem nepozabíjeli.
Támhle přichází.
Ta, jež se nazývá mdloba, že?
Velmi směšné.
Kdybych měl stopky, měl bych načasovanou explozi.
Drž hubu! Drž hubu!
Je to možná neomalenost,
ale kvůli dětem, můžete si prosím vystoupit.
Promiňte, jestli můžete.
Bylo to smíšenými pocity opět jsem viděl tento kraj.
Dělal jsem tu první zkoušky,
a moje stará matka žije nedaleko.
Zdravíčko, doktore.
Tak jste zase zpátky v těchto končinách, doktore?
Můžu vám natankovat? Podejte mi klíč od kapoty.
Evo! Pojď sem na moment!
Toto je Dr. Borg osobně.
Máma a táta, i celá vesnice stále ještě o něm mluví.
Nejlepší doktor na světě.
Pojmenujem po něm chlapce.
Isak Akerman-- to není špatné pro předsedu vlády.
Co když to bude holka.
My máme jenom kluky.
A jak se teď daří otci?
Ale, otec je už trochu sešlý.
Ale matka je jako cvrček.
Přijel jste navštívit svoji matku, doktore?
Je úžasná. Musí jí být nejmíň 95.
- Devadesát šest. - Představte si to.
Kolik jsem vám dlužen?
- To je na Eva a na mě! - Vůbec nic!
Urazil byste nás, doktore. My děláme taky správné věci!
Proč byste měl platit za můj benzín?
Jsou věci, které se nedají zaplatit--
ani benzínem.
My jsme nezapomněli.
Zeptejte se tady kohokoliv.
Všichni si pamatují vaši laskavost.
Možná bych tu měl zůstat.
Co tím myslíte?
Řekl jste, že by jste tu měl zůstat.
Opravdu?
Tak, v každém případě díky.
Dejte mi vědět, až se to narodí, a já půjdu za kmotra.
Víte, kde mě hledat.
Během oběda jsem měl skvělou náladu
a vyprávěl jsem těmto mladým lidem o letech, kdy jsem byl obvodním lékařem.
Moje příběhy měly docela úspěch,
a nemyslím si, že se smáli jenom ze zdvořilosti.
Po obědě jsem měl víno, vlastně portské a kávu.
Ach, když stvořené ukazuje tolik krásy,
jak šťastná musí být jeho příčina!
Chce být ministrem, a Viktor zase doktorem.
Recitování poezie je proti naší dohodě
nebudem diskutovat o Bohu a nebo o vědě na tomto výletě.
To bylo překrásné!
Jak může dneska někdo studovat, aby se stal ministrem!
Tvůj racionalismus je suchý jako prach.
Říkám, že moderní muž--
Říkám, že--
věří jenom sobě
a svojí biologické smrti.
Moderní člověk je výmysl tvých představ.
Člověk pohlíží na smrt se strachem.
Náboženství pro lidi. *** na bolest údů.
Jak je sladké obojí!
Budu vždy souhlasit s tím posledním.
Jednou věříš v Santa Clause-- teď v Boha.
Nikdy jsi neměl žádnou představivost!
Co to říkáte, profesore?
Cokoliv jsem řekl by mělo být tolerováno jako ironie,
tak jsem neřekl nic.
Jsem si jistá, že budou zklamaní.
Ne, Saro. Budou Velmi, velmi šťastni.
"Kde je ten přítel, co jsem ho hledal
za ranního rozbřesku?
Když padla noc, když--"
"Když padla noc, ještě jsem Ho nenašel."
"Mé žhavé srdce mi ukazuje Jeho stopy--"
Věříte v Boha, Profesore?
Vidím jeho činy
v každé rozkvetlé květině.
Jeho láska se mísí s každým vánkem."
"Jeho hlas volá v letním větru."
To není špatné na lyrickou poezii.
Začal jsem být opět vážný bez jakéhokoliv důvodu.
Tak, jdu zavolat moji matku. Budu hned zpátky.
- Smím ji taky navštívit? - Samozřejmě.
Bude bouřka.
Právě jsem ti poslala telegram
k tvému velkému dni.
A ty jsi teď tady.
Všichni máme svoje šťastné chvíle, Drahá matko.
Támhle to je tvoje žena?
Nechci s ní mluvit.
Ona nám moc ublížila.
Ne, drahá matko.
To je Evaldova žena, Marianne.
Aha, pozvi ji dál ať mě může pozdravit.
Dobrý den, paní Borgová.
A proč se tady vlastně touláš?
Byla jsem ve Stockholmu na návštěvě.
Proč nejsi u Evalda a dítěte?
My Evaldem nemáme děti.
Ti mladí dneska! Porodila jsem deset dětí.
Můžeš mi prosím podat támhle tu velkou krabici.
Moje matka žila v tomto velkém domě.
Pamatuješ si, jak jsme ji jezdili navštěvovat, Isaku?
Velmi dobře.
Tady jsou některé z vašich hraček.
Zkoušel jsem si vzpomenout, která komu patřila.
Deset dětí, a všechny kromě Isaka jsou mrtví.
Dvacet vnoučat.
Evald je jediný kdo mě jezdí navštívit.
Nemysli si-- Já si nestěžuji.
Patnáct skvělých vnoučat, která jsem nikdy neviděla.
Posílám jim dárky ke každým narozeninám.
Mám děkovné dopisy, ale nikdo se neráčil mě navštívit
snad jen když si potřebovali půjčit peníze.
Ach jo, vím, jsem nudná.
Nemyslím si to, matko.
A mám ještě jednu chybu.
Neumřu.
Dědictví zůstane celé a nerozdělí se tak
jak si to ti vychytralí mladí lidé naplánovali.
Toto byla Sigbrittina panenka.
Doslala ji, když jí bylo osm.
Ty šaty jsem jí sama ušila.
Ale jí nikdy nezajímaly
tak je dostala Charlotta.
Pečovala o ni-- To si jasně pamatuji.
Vidíš kdo je toto?
Sigfrid měl tři a ty pět.
A já.
Jeden se až lekne jak tehdy vypadal.
Mohu si ji nechat?
Rozhodně. Je to jenom smetí.
A tady je omalovánka.
Nevím čí byla.
Všichni si tam psali jméno.
Kristina nadrápala:
"Miluji tatínka nade všechno na celém světě."
A Birgitta dodala: "Provdám se za tatínka."
Není to k smíchu? Smála jsem se, jak jsem to viděla.
Nemyslíš si, že je tu chladno?
Ne, nijak zvlášť.
Celý můj život mi byla zima.
Hlavně na žaludek. Přemýšlel jsem proč.
Máš nízký krevní tlak.
Pojďme si dát čaj, sednem si a pohovoříme.
Ne, děkuji ti, matko. Nechceme tě už déle rušit.
Sigbrittinému nejstaršímu chlapci už bude brzo 50.
Myslela jsem, že mu dám tatínkovy zlaté hodinky.
Nemají ručičky. Záleží na tom?
Vzpomínám si, jak se Sigbrittin chlapec právě narodil.
Byl zvyklý ležet v šeříkovém altánku v letním domě.
Teď překročí 50.
A malá sestřenice Sara ho nosila kolem a zpívala mu.
Vzala si Sigfrida, toho budižkničemu.
Tak, musíte jet, nebo zmeškáte oslavu.
Jsem velice ráda, že jsi přijel, a doufám, že tě ještě uvidím.
Pozdravuj ode mě Evalda. Sbohem.
Kde jsou Anders a Viktor?
Začali se dohadovat o Bohu, a přestali se ovládat.
A Ander zkusil skroutit Viktorovi ruku,
když mu Viktor řekl, že to byl ubohý argument pro existenci Boha.
Řekla jsem jim, jestli by se nemohli raději bavit o mě.
Řekli mi ať držím hubu protože nerozumím jejich debatě,
Tak jsem šla.
Vylezli na kopec aby si to vyjasnili, protože každý trval na svém...
jeden druhému zraňoval jeho nejniternější city.
- Kde jsou teď? - Tam nahoře.
Podívám se na ně.
Kterého máte radši?
Kterého máte radši?
Já nevím. Ander chce být ministrem--
Je miloučký.
Ale jako žena ministra--
Viktor je taky hezký. Jiným způsobem.
- Viktor se dostane daleko. - Co si o tom myslíte?
Doktor vydělá víc. A ministři jsou nemoderní.
Ačkoliv má hezké nohy a sladký krk.
Ale jak může někdo věřit v Boha?
Dobře? Existuje Bůh?
Usnul jsem, ale honily mě velice živé
a ponižující sny.
Bylo v nich něco neodolatelného, v těch snech, co se mi tak nepříjemně
a vytrvale vybavovaly v mojí mysli.
Díval jste se do zrcadla, Isaku?
Ukážu vám, jak vypadáte.
Jste utrápený starý muž který už brzy umře,
ale já mám celý svůj život před sebou.
To zraňuje vaše city, po tom všem.
Ne, nezraňuje.
Ano, zraňuje protože nemůžete unést pravdu.
Pravda je, že že jsem příliš ohleduplná.
A taky bezděčně krutá.
Rozumím.
Ne, nerozumíte. My mluvíme každý jiným jazykem.
Podívejte se znovu do zrcadla.
Ne, neodvracejte se.
Aha.
Poslouchejte mě.
Provdám se za vašeho bratra Sigfrida.
Láska je pro nás jako hra.
Podívejte se teď na svou tvář. Zkuste se usmát!
Tak! Teď se smějete.
Ale taky to bolí.
Jako profesor by jste měl vědět, proč nás to bolí.
Ale vy nevíte.
Tolik toho znáte, a nevíte všechno.
Musím jít.
Slíbila jsem, že pohlídám Sigbrittino dítě.
Ubohé malé věci.
Psssst, děťátko. Spi.
Neboj se větru
nebo ptáčků
nebo vln na moři.
Jsem tady s tebou, držím tě pevně.
Neboj se, maličký.
Brzy bude zase den.
Nikdo ti neublíží.
Jsem u tebe. Držím tě.
Prosím, pojďte dál, profesore Borgu.
Vzal jste si s sebou svoji vědeckou knihu?
Prosím, určete tento bakteriální vzorek pod mikroskopem.
Něco tu musí být špatně.
Ne s mikroskopem.
Nic nevidím.
Prosím, čtěte tento text.
Co to má znamenat?
Já nevím.
Skutečně?
Jsem lékař, ne jazykovědec.
To co vidíte na tabuli je první úkol lékaře.
Nevíte co to je?
Dovolte mi chvíli přemýšlet.
Máte čas.
První věc lékaře--
První--
Já jsem to zapomněl.
Lékař musí především být shovívavý.
Samozřejmě! Teď si vzpomínám!
Byl jste obžalován a shledán vinným.
Musím učinit poznámku, že jsem s tím nepočítal.
Je to vážné?
Bohužel, profesore.
Mám nemocné srdce.
Jsem starý muž.
Musíte být se mnou shovívaví. Jen tak je to správné.
Tady nestojí nic o vašem srdci v mých papírech.
Přejete si přerušit vyšetřování?
Ne, pro "COLINSe", ne!
Prosím, určete diagnózu pacienta.
Pacient je mrtvý.
Co to píšete do mojí knihy?
- Můj rozsudek. - A ten je?
Že jste nezpůsobilý.
Jste také obžalován z několika menších ale stejně tak vážných zločinů.
Bezohlednost, sobectví, krutost.
Vaše žena má s vámi nevyřízené účty.
Budete s ní konfrontován.
Ale moje žena je už mnoho let mrtvá!
Myslíte si, že si dělám legraci?
Prosím, pojďte za mnou.
Nemáte na výběr
Hodně jste toho zapomněl o ženě, co je 30 let mrtvá.
Chováte v sobě sladký a vybledlý obrázek,
ale umíte si vybavit tuto scénu kdykoliv.
Úterý, 1. května, 1917.
Stojíte právě tady.
slyšíte a vidíte co ten muž a žena říkají a dělají.
Teď půjdu domů a řeknu to Isakovi. Vím přesně co řekne.
"Moje ubohá, je mi tě líto."
Zrovna tak jako by byl Bůh.
Pak budu plakat a říkat, "Opravdu je ti mě líto?"
A řekne, "Ano, velice líto."
Pak budu brečet ještě víc a požádám ho, aby mi odpustil.
A on řekne,
"Nemusíš mě prosit o odpuštění. Není tu co odpustit."
Ale on neví co znamenají slova co říká,
protože je chladný jako kus ledu.
A pak mě nečekaně těsně sevře,
a já na něj křičím, že se zbláznil
a že se z jeho přetvářky roznemohu.
Pak řekne že mi dá uklidňující prášky
protože si myslí, že rozumí úplně všemu.
A já mu řeknu, že je to jeho vina že jsem taková jaká jsem.
A on je smutný a říká, že je to jeho vina.
Ale ve skutečnosti ho to nezajímá,
protože je tak chladný.
Kde je?
Odešla. Všichni odešli.
Byly odoperováni, Profesore.
Chirurgická práce hodná mistra. Bez bolesti.
Bez krvácení a otřesu.
Jak je to tiché.
Cíl byl splněn svým způsobem, profesore.
A trest?
Nevím. Jako vždy, předpokládám.
Jako vždy?
Osamělost.
Osamělost?
Přesně.
Bez slitování?
Neptejte se mě. To já nevím.
Co se děje?
Děti si chtěly trochu protáhnout nohy.
Ale ještě stále prší.
Řekla jsem jim o dnešním dnu a ony vás chtějí poctít.
Spal jste dobře?
Ano, ale poslední dobou mívám podivné sny,
abych sám řekl nechci o tom mluvit, když jsem vzhůru.
O čem?
Že jsem mrtvý. Ačkoliv ještě žiji.
Vy a Evald si jste velmi podobní.
To už jsem říkal.
Říkal to samé.
O mě?
Ne. O sobě.
Ale mu je teprve 38.
Mohu vám to říct?
Ano, budu za to vděčný.
Před několika měsíci jsem chtěla mluvit s Evaldem,
a tak mě zavezl k moři.
Taky pršelo jako teď. Seděl tam co vy dneska.
Dobrá, dostala jsi mě. Co mi chceš říct?
Něco nepříjemného, jak jinak.
Přála bych si aby to tak nebylo.
Našla sis někoho jiného.
Nebuď dětinský.
Říkáš mi pohřební řeči jako, že musíš se mnou mluvit,
a když k tomu přijde, nevíš jak začít.
No tak, proboha! Jsem z tebe jako na trní!
Jen tak tak, že se nezačnu smát.
Co si vlastně vůbec myslíš, že ti chci říct?
Že jsem někoho zabila, nebo ukradla finanční fond fakulty?
Budu mít dítě.
Jsi si jistá?
Doktor mi to řekl včera.
Tak to bylo to tajemství.
Snad bych mohla říct, že jsem to tušila.
- Tebe to nezajímá? - Ale, ano.
Víš, nechci dítě.
Budeš se muset rozhodnout mezi mnou a dítětem.
- Ubohý Evalde. - Neříkej mi "ubohý Evald"!
Je absurdní přivést děti na tento svět
a myslet si, že se budou mít lepší než se máme my.
- To je jen výmluva. - Nazývej si to jak chceš.
Byl jsem nechtěné dítě v ohavném manželství.
Ví určitě, že jsem jeho syn?
To není omluva pro jeho chování.
Musím být v 13:00 v nemocnici.
Nemám ani čas ani chuť o tom dál diskutovat.
Jsi zbabělec.
Ano.
Takovým životem jsem znechucený.
Nevezmu na sebe
odpovědnost, abych žila o jeden den déle než budu chtít.
A ty víš, co tím chci říct.
Vím, že je to nesprávné.
tady není žádné správně nebo nesprávné.
Jednáme v souladu s našimi potřebami.
A ty jsou jaké?
Ta tvoje je zvrácená touha žít a život tvořit.
A tvoje?
Moje je být mrtvý. Úplně mrtvý.
Jestli si chcete zapálit cigaretu, tak mě to nevadí.
Proč jste mi tohle všechno řekla?
Viděla jsem vás s vaší matkou, a byla jsem zděšená.
Nerozumím.
Myslela jsem toto: To je jeho matka.
Stará žena, studená jako led,
víc odpudivá než smrt.
S ní je její syn,
a mezi nimi je několik světlých let.
On říká o sobě, že je žijící mrtvola.
A Evald stárne právě tak osaměle, chladně a mrtvě.
A přemýšlela jsem o dítěti co nosím v sobě.
Po celou dobu, není nic než chlad a smrt
a samota.
Někde to musí končit.
Ale ty se vracíš k Evaldovi!
Říct mu, že nesouhlasím s jeho podmínkami.
Chci toto dítě. Nikdo mi ho nedokáže vzít.
Dokonce ani muž kterého jsem milovala nejvíc ze všech.
Můžu vám pomoci?
Nikdo mi nemůže pomoct.
Jsme příliš staří. Věci zašli příliš daleko.
Co se stalo po tom rozhovoru?
Nic. Další den jsem ho opustila.
Nepokusil se s vámi spojit?
- Nechci, by jsme dopadli jak-- - dopadli jak?
Jako dneska ti dva v autě.
Právě jsem na ně myslel.
To mi připomnělo moji vlastní svatbu.
Ale my jeden druhého milujeme.
Ať je dlouho živ Ať je dlouho živ
Ať žije stovku let
Slyšeli jsme, že oslavujete dneska velkou událost.
Těmito obyčejnými květinami chceme říct,
že jste na nás udělal velký dojem, tím, že jste doktorem 50 let.
Určitě musíte být velice moudrý starý muž,
jenž zná o životě vše
a naučil se všechno svým srdcem.
Děkuji vám.
Teď už musíme jet. Začínám mít zpoždění.
Tak už jste přijeli. Evald a já jsme se už vzdali ***ěje.
Pěkná jízda autem je uklidňující, že?
Měl by jste taky jednou vytáhnout paty.
Dobré odpoledne, Marianne. Říkala jsem Evaldovi, že přijedeš.
Díky. To je od vás laskavé.
Tak vy jste po tom všem přijela, slečno Agdo.
Došla jsem k názoru, že je to moje povinnost. Ale vůbec z toho nemám radost.
Buďte vítán, otče.
Jak vidíš, přivedl jste s sebou Mariannu.
- Ahoj, Marianno. - Mohu si dát věci nahoru?
Do pokoje pro hosty jako obvykle, otče?
Dovolte mi vzít vaše zavazadlo. Je dost těžké.
- Měli jste dobrou cestu? - Ano, byla příjemná.
Kdo jsou tito mladí lidé?
Nevím. Jsou roztomilí, a jsou na cestě do Itálie.
- Vypadají opravdu hezky. - Ano, jsou velmi příjemní.
Je čtvrt na pět.
Koupila jsem vám nové tkaničky.
Zítra odjíždím, tak si nedělej škodu.
- Jedeš do hotelu? - Ne, proč?
Nechceš tu zůstat s námi ještě jednu noc? Jestli to chceš.
- Pomůžeš mi vybalit? - Rád tě vidím.
To jsem nečekal.
Já taky.
Půjdeme potom na banket?
Ano, jen zavolám Stenbergovi a řeknu mu, že budu mít s sebou svoji paní.
Pospěšte si, profesore!
Během obřadu,
se moje myšlenky vracely k dnešním událostem,
a tak jsem se rozhodl
zapsat to, co se mi přihodilo.
V této směsici událostí,
se mi zdá, že dokáži rozeznat mimořádnou logiku.
Bavila jste se hezky na obřadu?
Ano, děkuji.
Jste unavená, slečno Agdo?
To nemohu popřít.
Vemte si jednu z mých pilulek na spaní.
Slečno Agdo, mrzí mě to dnešní ráno.
Jste nemocný, profesore?
Ne. Proč?
Nemám ráda ten tón.
Je to tak vzácné, že bych řekl "mrzí mě to"?
Chcete tu karafu na stůl?
Stejně vám děkuji, profesore. Dobrou noc.
Slečno Agdo,
známe jeden druhého
už spoustu let,
nemyslíte si, že bychom měli říkat jeden druhému Agdo a Isaku?
Ne, Já ne.
Proč ne?
Vyčistil jste si zuby, profesore?
Bez důvěrností, děkuji.
Je to mezi námi v pořádku tak jak to je.
Ale teď jsme staří.
Mluvte o sobě. Žena dbá O svoji pověst.
Co by si pomysleli lidí, kdybychom si náhle začali říkat Agdo a Isaku?
Dělali by si z nás legraci.
Máte vždycky pravdu?
Skoro vždycky.
V našem věku, bychom se měli chovat rozumně.
Dobrou noc, profesore. Nechám pootevřené dveře.
Víte kde jsem, když budete cokoliv potřebovat.
Otče Isaku! Byl jste báječný v tom průvodu.
Byli jsme strašně hrdí na to, že vás známe.
Starší paní nás sveze až do Hamburgu.
- Anders je do ní blázen. - Ale, buď zticha.
Chceme se jen rozloučit.
Sbohem. A děkuji vám za společnost.
Jste to vy, koho opravdu miluji, však vy to víte.
Dnes, zítra, vždycky.
Budu si to pamatovat.
Pojeďme.
Musíme už jet.
Ozvěte se mi.
- Myslím, že strýček usnul. - Evalde!
Ano, otče?
Už jsi zpátky?
Marianne ztratila podpatek.
Tak jdete tancovat?
Snad jo.
- Jak se vede, otče? - Skvěle.
- Srdíčko v pořádku? - Znamenité.
Spi dobře.
Posaď se na chvíli.
Něco zvláštního?
Jak to je mezi tebou a Marianne?
Promiň mi, že se ptám.
Nevím.
Nemám do toho co mluvit, ale--
ale neměl by jsi--
Požádal jsem ji aby se mnou zůstala.
Ty bys mohl-- Víš co myslím--
- bez ní žít. - Myslíš jako sám?
Nemohl bych bez ní žít. Taky jsem si to myslel.
Ach tak.
Bude to jak chce ona.
A ona--
Říká, že o tom bude přemýšlet.
O tom dluhu k vám--
Bez obav, dostanete svoje peníze.
To jsem neměl na mysli.
Jak se daří strýci Isaku?
Výborně. Jenom výborně.
Ztratila jsem podpatek. Hodí se tyto boty?
Jsou velmi hezké.
Děkuji, že jste přišla.
Mám vás rád, Marianne.
Taky vás mám ráda, strýčku Isaku.
Jestli jsem si dělal starosti nebo se trápil během dne,
tak mě vždycky uklidní vzpomínky z dětství.
To samé jsem dělal tento večer.
Isaku, tady nejsou lesní jahody.
Teta chce aby jsi je našel pro tatínka.
Poplujeme okolo a potkáme se na druhé straně ostrova.
Nemůžu najít ani tatínka ani maminku.
Pojď, pomůžu ti.