Tip:
Highlight text to annotate it
X
V patnáctém roce vlády císaře Tibéria,
když Pilát Pontský spravoval Judeu
a v Galileji vládl Herodes,
za nejvyšších kněží Annáše a Kaifáše,
pověřil Bůh Jana zvláštním úkolem.
Jan procházel okolím Jordánu
a kázal o pokání a o křtu na odpuštění hříchů.
Zanechte svých hříchů a dejte se pokřtít!
A Bůh vám vaše viny odpustí!
Jak je to psáno v knize proroka Izajáše:
Slyšte volání hlasu na poušti:
Připravujte cestu Páně!
Vyrovnejte mu stezky!
Každá propast, ať je zasypána,
srovnejte všechny hory i pahorky.
Co je křivé, ať je přímé,
hrbolaté cesty ať jsou rovné!
A tehdy všichni lidé uvidí slávu Božího spasení.
Co máme dělat?
Snad tohle víte sami!
Co po nás chceš?
Řekni, jak se můžeme změnit.
Kdo z vás má třeba dvě košile,
ať dá jednu tomu muži, který žádnou nemá.
A máš-li co k jídlu, musíš se rozdělit!
Mistře,
my jsme celníci.
Co máme dělat?
Nevybírejte víc, než máte.
A co my? Co máme dělat?
Na nikom se nedopouštějte násilí.
A taky nikdy nikoho nevydírejte.
Buďte spokojeni se svým žoldem.
Pověz nám, nejsi Mesiáš?
Já vás křtím jenom vodou.
Ale přichází někdo mnohem silnější než já.
Nejsem ani hoden rozvázat řemínek jeho obuvi.
A on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
S lopatou pročistí obilí,
shromáždí pšenici do své sýpky.
Duch svatý sestoupil na Ježíše v podobě holubice.
A z nebe se ozval hlas:
„Ty jsi můj milovaný Syn,
tebe jsem si vyvolil."