Tip:
Highlight text to annotate it
X
Co je to tank?
Může se to zdát jako velmi jednoduchá otázka.
Není ale snadné ji zodpovědět.
Abyste si uvědomili, jak velký je to problém,
podívejte se do nějaké encyklopedie.
Nejspíš tam bude uvedeno něco jako
„tank je obrněné bojové vozidlo,
obvykle s pásy,
nesoucí dělo jako hlavní výzbroj“.
Takový popis je velmi volný.
Protože neexistuje žádná hotová odpověď,
pokusíme se ji najít sami.
Jste tím, co děláte.
Když stavíte, jste stavitel.
Když létáte, jste letec.
Pojďme se tedy podívat, k čemu byly tanky určené v minulosti
a jak se jejich role od té doby vyvíjela.
Co je to tank?
Není úplně známo,
kdy se objevila první obrněná bojová vozidla.
Někteří historici poukazují na obrněné obléhací stroje
z dob antického Řecka, brnění středověkého oře
a fantastické plány nakreslené Leonardem da Vincim.
Něco povědomějšího se začalo utvářet
na začátku 20. století.
O těchto projektech je jen málo informací.
A do jisté míry jsou příběhy podobné,
takže je možné je sloučit.
Jednoho dne ve Velké Británii
nebo možná v Rakousku či Francii,
prostě kolem roku 1912, nebo tak nějak,
podle určitých verzí příběhu,
přišel jeden instalatér s nápadem na neobvyklé bojové vozidlo.
Po několika probdělých nocích
byl návrh připraven.
Vynalézavý instalatér šel se svým návrhem na příslušné
oddělení armády.
Už snil o slávě a poctách.
Nicméně vojenská komise
přišla s odpovědí, kterou tak úplně nečekal.
Armáda nepotřebuje tanky.
Nebylo pro ně místo v teorii ani praxi
vojenského umění.
Poté ale vypukla první světová válka.
Po krátké době aktivních pohybů
se nepřátelské armády zahrabaly do zákopů, které byly
lemovány kulomety a pokryty ostnatým drátem.
I když bylo možné
prorazit obrannou linii, za cenu ohromných ztrát,
armády měly problém pokračovat v postupu kupředu.
Běžné metody nefungovaly.
Vojenští stratégové si uvědomili,
že potřebují něco nového,
co by prorazilo stupňovitou obranu.
V roce 1914 přestavil Sir Ernest Swinton,
britský důstojník, inženýr
a aristokrat, svůj návrh
na obrněný a vyzbrojený traktor.
Jeho pracovní název byl „ničitel kulometů“.
Britská armáda se o tento projekt nijak nezajímala.
Prvním člověkem, který v tomto novém návrhu viděl potenciál,
byl První lord admirality, Sir Winston Churchill.
Projektu přiřadil finance
a dne 20. února 1915 byla vytvořena Komise pro pozemní loď.
Vývoj byl rychlý a 10. září byl
testován první tank v historii,
Little Willie.
Zkouškami neprošel,
protože nedokázal splnit hlavní požadavek – překonávat
zákopy a jámy.
Inženýři vylepšili prototyp
a začala masová výroba.
Vozidlo dostalo neokázalý název: Mark I.
Jeho tvar se nám dnes zdá bizarní.
Jenže pásy vedoucí kolem celé korby
vyřešily problém s překonáváním zákopů a jam.
Šlo o pozemní loď
nejen co do názvu.
Mnoho prvků bylo vypůjčeno od námořnictva.
Tank byl vyzbrojen námořními děly
namontovanými do bočních plošin,
podobně jako tomu bylo u děl křižníků té doby.
Dokonce i jeho motor byl původně
navržen pro vlečný vůz námořnictva.
Práce na první sérii probíhaly ve více továrnách.
Za účelem utajení
vláda šířila fámy o tom, že vozidla jsou ve skutečnosti
nádrže na vodu objednané
ruskou armádou.
Právě kvůli tomu dostala
vozidla anglický název tank, tj. nádrž.
Dne 15. září 1916 se pozemní lodě,
nyní již nazývané tanky,
poprvé zapojily do boje poblíž řeky Somme.
Třicet dva vozidel
vyrazilo do bitvy po bahnité zemi
a doufalo v zázrak.
Pět tanků se zaseklo
a devět se jich rozbilo,
ale osmnácti zbývajícím se podařilo prorazit
5 km do nepřátelského území.
Ztráty Britů byly daleko menší než obvykle.
Zázrak se opravdu stal.
Obrovská ocelová monstra
s kulomety vystrašila německé vojáky
a dala Britům ***ěji,
že tato nová zbraň vyhraje válku.
O rok později Němci,
jako odpověď na britskou pozemní loď,
přišli se svou „mobilní pevností“, A7V.
Tento tank měl nejpočetnější
posádku v historii.
Měl stejnou roli jako Mark I:
pomáhat pěchotě v průlomu skrze nepřátelskou obranu.
Takže na úplném začátku konstrukce tanků
existovala pouze jediná odpověď na otázku „Co je tank?“
Pro Němce i Brity
to bylo jakési beranidlo,
které pomáhalo pěchotě prorazit nepřátelskou obranu.
Francouzi ale přišli
s odlišným přístupem.
Otcem francouzské tankové konstrukce
byl plukovník Jean Baptiste Estienne.
V srpnu 1915 napsal:
„Pánové! Vítězství v této válce
připadne té straně, která jako první
namontuje 75mm dělo na vozidlo
schopné překonávat jakýkoliv terén.“
A měl pravdu.
Když se objevily první tanky,
plukovník Estienne se na ně podíval
a rozhodl se, že armáda potřebuje
k podpoře pěchoty něco trochu jiného.
Musí to být lehké, malé,
manévrovatelné a levné.
S touto myšlenkou
vyrazil za největším francouzským
výrobcem – Louisem Renaultem.
A tak se objevilo nové vozidlo,
zcela odlišné od pozemních lodí.
Mělo dva členy posádky:
řidič ovládal tank,
zatímco velitel dělal všechno ostatní.
Tank byl vybaven jedním kulometem
nebo 37mm krátkým dělem.
Nicméně Renault FT17
se stal nejúspěšnějším prostředkem podpory pěchoty
a hlavním vozidlem francouzských obrněných sil.
Mnoho zemí se po 1. světové
válce začalo zajímat o vytvoření
vlastních tanků.
Armády většiny zemí viděly
tanky jako posily pro
tradiční vojenské oddíly,
zejména pro pěchotu.
Francouzi a Britové rozdělili své tanky
na pěchotní tanky a jezdecké tanky.
SSSR mělo pět typů tanků:
průzkumné, kombinované,
operační, posilové
a speciálně operační.
Ty byly doplněny sedmi speciálními typy.
Takže jak teoretická, tak praktická práce
na definici „tanku“
živě probíhala.
Na konci 30. let
začaly tanky nabírat na váze.
Éra tence pancéřovaných tanků
byla u konce.
Bodem zvratu byla španělská občanská válka.
Bylo jasné, že pěchota,
alespoň v Evropě, dokáže porazit tanky.
Lehké, malorážní,
rychle střílející kanóny a těžké kulomety
neměly problém tanky prostřelit.
Již na začátku 20. století
začali Němci vyvíjet taktiku
bleskové války, Blitzkrieg.
Nebyli schopni tuto myšlenku zcela využít
během 1. světové války, ale pokračovali s dalším
vývojem tohoto konceptu.
Podle nové doktríny měla
být blesková válka provedena
velkými tankovými formacemi.
Nyní již nebylo jejich úkolem podporovat pěchotu,
ale prorazit obranu
a proniknout hluboko do nepřátelského území.
Od tanků se již neočekávalo, že budou bojovat s polní obranou.
Měly zasévat chaos do týla protivníka:
ničit nepřátelská velitelství,
zabírat přepravní trasy a zásobovací sklady
a narušovat nepřátelské síly,
které se snaží o posílení fronty.
Vítězství mělo být dosaženo narušením nepřátelské komunikace
a zásobování.
Moderní armáda není římskou legií.
Nedokáže bojovat bez benzínu a munice.
Podle Němců
nebyly tanky
jen doplňky k boji, ale doslova nejsilnějšími
bojovými prostředky.
Všechny ostatní síly musely sloužit zájmům tanků.
Role podpory pěchoty
byla převedena na jiný typ vozidla – samohybná děla.
Byly vyrobeny dva tanky,
které měly odpovídat této doktríně:
Panzerkampfwagen III a IV.
Navzájem se na bojišti doplňovaly.
Panzer III byl navržen jako
hlavní tank pro Wehrmacht.
Byl navržen k útokům
na body bez těžké protitankové obrany.
Měl za úkol bojovat
nikoliv s vozidly, ale s pěchotou.
Proto jeho výzbroj maximalizovala počet zbraní
a rychlost palby:
byl vybaven třemi kulomety
a 37 mm dělem.
Tato výzbroj byla doplněna
dokonalým pozorovacím systémem.
Tanky Panzer IV měly za úkol
podporovat tanky Panzer III.
Jejich krátké 75mm dělo
bylo dobré k ničení nepřátelského dělostřelectva
a polního opevnění.
Německé tankové divize potvrdily teorie
důstojníků generálního štábu,
když snadno porazily francouzskou armádu během pár týdnů.
Francie měla více tanků
a jejich technické vlastnosti nebyly horší.
Jen jejich způsob použití
byl zastaralý.
Tanky Panzer III a IV
sehrály perfektně svou roli
na začátku německé invaze
do SSSR.
Poté se jim však, poměrně rychle,
přestalo dařit.
Panzery byly donuceny
dělat něco, co jejich tvůrci neměli v plánu:
nejprve bojovat proti nové generaci tanků.
V SSSR byla obrněná vozidla
tradičně konstruována
s velkým důrazem
na dvě vlastnosti:
mobilitu – pochopitelná věc, když
uvážíte vzdálenosti a kvalitu silnic
v SSSR – a palebnou sílu.
Třetí faktor byl přidán
po španělské občanské válce.
Tanky nové generace, tedy T-50, T-34 a KV-1,
dostaly pancíř navržený
k odrážení nepřátelských granátů.
Tyto tanky se projevily jako excelentní vozidla
s vyrovnanými vlastnostmi.
Když si uvědomili, že budou muset bojovat
proti masivnímu počtu sovětských tanků,
změnili Němci svůj pohled na to,
co má být úkolem tanků.
Prioritou se stala role
boje proti jiným tankům.
Nové Panzery, jako byl
například Panther, měly dlouhá děla
a silný pancíř.
Již neměly provádět
bleskové útoky do týla protivníka.
Nyní byly konstruovány tak, aby bojovaly s nepřátelskými tanky.
Ambice německé armády
a konstruktérů dosáhnout kvalitativní ***řazenosti
v pancíři a výzbroji jakýmikoliv prostředky
se stala jakousi posedlostí.
Tiger se objevil v roce 1942.
Byl dobrý, ale nedostatečně velký.
Inženýři navrhli Maus.
Také nebyl dost velký.
Trochu jej zvětšili
a výsledkem byl Ratte.
Někdo ale řekl: „Je moc malý!“
A tak se tento projekt změnil v 1500tunové monstrum,
ale pouze na papíru.
Pokud by měli konstruktéři
Třetí říše více času,
asi bychom uviděli ještě něco většího.
V období ihned po konci
2. světové války
stále neexistovala jediná odpověď
na otázku „Co je to tank?“.
Ve skutečnosti byly odpovědi dvě:
střední tanky byly tažnými koni
obrněných sil,
zatímco těžké tanky a stíhače tanků
byly nasazovány jako
posily při útoku a obraně.
Armáda chtěla mít jeden typ tanku
pro obě role,
ale inženýrům se to nedařilo splnit.
Byli omezeni technologií,
zejména výkonem motoru a převodovkou.
V 50. letech Britové navrhli
105mm tankové dělo,
které stejně jako The Beatles
bylo velmi populární po celém Západním světě.
Bylo použito u tanku Centurion 7 a M60
a poté také u M48 Patton 3
a Leopard 1.
Důvod jeho úspěchu byl jednoduchý:
střední tank vybavený
tímto dělem dokázal zepředu probít pancíř
sovětských těžkých tanků.
Kromě parádních průbojných granátů
dokázalo toto dělo také střílet výkonné explozivní granáty.
Odpovědí bylo sovětské 115mm
dělo s hladkou hlavní.
Dělalo to samé proti těžkým tankům NATO –
dokázalo s jistotou probít
jejich čelní pancíř.
Když se britské vrtané dělo L7
a sovětské hladké dělo
dostaly do masové výroby,
vývoj těžkých tanků
byl ve všech státech zastaven.
Těžké tanky se stále používaly,
ale postupně je nahrazovaly
tzv. hlavní bojové tanky (MBT).
Konstruktérům se podařilo
vytvořit vozidla, která byla rychlá,
dobře pancéřovaná a těžce vyzbrojená,
to vše najednou.
Prokletí bylo odčarováno.
Vozidla nového typu
konečně umožnila jednoduše
odpovědět na otázku
„Co je to tank?“
Je to univerzální bojové vozidlo
s dobrou palebnou silou,
silným pancířem
a velkou manévrovatelností,
které je schopné prorážet
obranou nebo bránit jistou oblast.
Když se tanky poprvé objevily,
byly to exotické stroje
sloužící k překonání patové situace v zákopové válce.
Nyní jsou hlavní zbraní
moderních pozemních sil.
Někdy se říká,
že tanky už nejsou moderní.
Ale nezdá se, že své
místo v brzké budoucnosti přenechají něčemu jinému.