Tip:
Highlight text to annotate it
X
Je tam napsané "Vítejte u The Brain Scoop", ale to vy nemůžete vidět.
Zeptejte se Emily s Emily Graslie * obsahuje parafrázované otázky!
Leigh Pfeffer se ptá: Jakou radu máš pro ty, kteří chtějí začít pracovat v muzeu?
Co kromě dobrovolnictví se dá dělat?
Řeknu to pomilionté, protože je to nejlepší odpověď na tuto otázku.
Dobrovolnictví je kromě dobrovolnictví a stáže nejlepší způsob, jak začít pracovat v muzeu.
Všichni, koho znám a s kým pracuji tady ve Fieldově muzeu, s jen velmi málo výjimkami,
se na svojí pozici dostali díky dobrovolnictví nebo stáži.
Pracovní místa v muzeích jsou neuvěřitelně vzácná a je o ně obrovský zájem,
takže opravdu, nejlepší cesta, jak se tam dostat, je stát se dobrovolníkem.
Matt Wood se ptá: Jak trávíš většinu času v muzeu, když zrovna nenatáčíš The Brain Scoop?
Vyhledávám informace a plánuji další epizody, vyzvedávám mrtvé zebry s Annou Goldman,
povídám si s kurátory, jsem na Facebooku a Tumblr a Twitteru,
povídám si s výzkumníky, účastním se různých událost, procházím všelijaké sbírky,
zajišťuji přístup k exemplářům pro další epizody, plánuji nové zboží, mluvím se školáky,
bavím se o marketingu a mediálních strategiích, chodím do dalších muzeí, chodím na setkání,
mluvím o tom, jak můžeme lépe zprostředkovávat vědu veřejnosti,
mluvím se sponzory, dělám skupinové přednášky, pořád dávám fotky na Instagram,
chodím na přednášky, přednáším,
mluvím s novinami a magazíny a lidmi z rádia a televize
a odpovídám na e-maily.
monstersshesays se ptá: Proč je prozkoumaná jen tak malá část oceánů?
Šokuje mě, že toho víme více o vesmíru než o naší vlastní planetě.
Částečně je to proto, že v 60. letech 20. století
Spojené státy upřednostňovaly průzkum vesmíru a přistání na Měsíci.
Kromě toho, že to pozvedávalo morálku, to byl obrovský zdroj národní hrdosti.
Taky to vydělalo spoustu peněz.
Přitažlivost průzkumu vesmíru je v tom, že je takový univerzální,
jinými slovy, že každý z nás si může lehnout pod širé nebe a zírat v noci na hvězdy,
ale ne každý má možnost se podívat do hlubokých, zvířených vod oceánů
a rozjímat o našem společném původu.
Průzkumy oceánů také vyžadují velmi sofistikované technologie.
V jeden moment může člověk vidět maximálně 5 až 6 metrů před sebe,
takže je možné, že 10 metrů před oknem ponorky plave nový druh a nikdo se o tom nedozví.
Navíc NASA podporuje projekty, ze kterých má užitek skupina,
zatímco průzkumníci oceánů musí spoléhat na finance od National Science Foundation.
To znamená, že spolu všichni soupeří o dotace a nejsou tak ochotní zveřejňovat výsledky svých výzkumů.
Je smutné, že je to pravda, a rozhodně to není ideální způsob, jak sdílet objevy o naší planetě,
ale zůstane to tak, dokud se nezmění systém dotování.
Laura Hutfilz, @comicallylaura, se ptá: Jak jsi řekla kamarádům a rodině, že změníš kariéru?
Pamatuju si, že jsem jednou během telefonní konverzace plné slz řekla mámě,
že chci skončit s prací pekaře
a že kdybych měla možnost pokračovat ve vysokoškolském studiu a pracovat v muzeu, určitě bych to nezvorala.
Taky si pamatuju, že jako bakalář jsem narazila na jednoho svého kolegu,
musela jsem se tvářit nějak divně, protože se mě zeptal, co mi je
a já řekla: "Bryci... Myslím, že chci až do konce života stahovat zvířata z kůže."
120lbsofconfused se ptá: Když nakládáte střeva, musíte vyjmout fekálie, nebo se naloží spolu se střevy?
Miluju váš pořád!
Ne, všechno to zůstane u exempláře!
Kromě toho, že z toho poznáme, co to zvíře jedlo,
ekologie střevních bakterií je fascinující pohled na ten druh jako takový.
Bobky!
pwisva se ptá: Jaká je ta nejzajímavější věc, jakou jsi zatím našla, aniž bys to očekávala, ve Fieldově muzeu?
Před pár týdny jsem viděla první důkaz ohně, který hořel na naší planetě. Chápete!
Byla to malá lahvička s mrňavými kousíčky dřevěného uhlí, které pochází z doby před 419 miliony let.
Aby mohl vzplanout oheň, musí tam být nějaká biomasa,
ale předtím, než existovaly rostliny, jsme všichni plavali spletí fotosyntetických bakterií.
A pak se začaly tvořit prťavoučké rostlinky a ty se vznítily!
A my to máme! Máme to uhlí, máme ten popel z toho.
CGP Grey se ptá: Když housenka zkapalní uvnitř kukly, jak moc tekutá bude?
Zabije ta metamorfóza tu housenku?
Mluvíme o dost mazlavé konzistenci -- puberta je pořádný binec.
Během metamorfózy se mnoho buněk smrskává, zatímco jiné rostou a roztahují se,
takže je to taková elastická výměna.
V housenkách jsou buňky, které si zachovávají paměť,
nazývají se imaginální buňky nebo disky, a nejsou omezené jen na jeden tvar.
Představte si buňku nohy, která si na úrovni jednotlivé buňky pamatuje, že je buňka nohy.
Tyto imaginální disky zůstávají pevné, zatímco se ostatní buňky kolem nich promění v želé,
a když jsou tyto ostatní buňky dostatečně mazlavé, imaginální buňky se začnou hromadit a nabírat nějaký tvar.
Aby se mohla baculatá noha housenky proměnit v dlouhou, štíhlou nohu motýla,
nemůže se jen natáhnout jako gumička; musí se nahromadit další imaginální buňky nohy.
Ty se pojí dohromady a získávají sílu, shlukují se, vytváří pevná pouta,
která nakonec začnou tvořit správný tvar nohy.
Tyto imaginální buňky v podstatě přetvoří samy sebe, aby mohly plnit novou roli.
Takže je to skutečně metamorfóza, tedy proměna, a ne obživnutí či vzkříšení.
A co je nejvíce znepokojivé, nedávný výzkum Douglase Blackinstona
odhalil, že dospělí motýli si dokážou vzpomenout na momenty ze svého předchozího života housenky.
Rachael Dye, @nerdycrochet, se ptá: Na jakou nejdivnější otázku se tě někdo zeptal během práce v muzeu?
Jednou se mě někdo zeptal, kdo je můj kouč.
To mě fakt zmátlo, protože jsem nehrála fotbal asi od svých 13 let.
Ale pak se mě ptal na další otázky a mně došlo, že si myslel, že jsem herečka.
Lidi, neumím hrát nikoho jiného než Emily Graslie, ale musíte uznat, že jí hraju docela dobře.
Derek Hennen se ptá: Jaký byl ten nejužitečnější předmět, na který jsi kdy chodila?
Řekla bych, že to byla asi moje nezávislá studijní stáž,
během které jsem trénovala vědeckou ilustraci, když jsem studovala bakaláře.
Tou dobou jsem začala pracovat v Zoologickém muzeu Univerzity v Montaně.
Byla to pro mě první možnost, kdy jsem si mohla sestavit vlastní studijní plán,
stanovovat si termíny dokončení a celkově být zodpovědná za to, co se naučím mimo výuku.
Je to skvělý způsob, jak se připravit na skutečný svět,
kdy vám šéf nebude dávat zlaté hvězdy za dobře odvedenou práci
a kdy se musíte naučit, jak mít radost z vlastních úspěchů.
kittyreads se ptá: Čistě teoreticky, kdybych chtěla vidět celé Fieldovo muzeum, jak dlouho by mi to asi trvalo?
Za předpokladu, že mluvíš o veřejné části muzea,
bych si vyhradila celý den nebo dva na to, abys prošla všechny expozice.
Pokud jsi ten typ člověka, co čte všechny cedulky, trvalo by ti to asi týden.
Super je, že se můžeš stát členem Fieldova muzea, a pak můžeš během roku přijít tolikrát, kolikrát budeš chtít.
Pokud mluvíš o celém muzeu jako takovém, o každém sálu se sbírkami
a o všem ve všech místnostech, mám pro tebe špatnou zprávu.
Nedávno jsem mluvila s někým, kdo je tu už 30 let,
a dokonce ani on si nebyl jistý, že už viděl všechno.
rooks-and-ravens se ptá: Měla bys zájem potkat se se skupinou fanoušků ve Fieldově muzeu?
Ano! Už jsme tady ve Fieldově muzeu v minulosti pořádali pár setkání
a, noo, víte, ráda si myslím, že byla naprosto úžasná.
Je to možnost mě potkat, já zodpovím nějaké otázky,
prostě se sejdeme, budete mít možnost se potkat s dalšími lidmi s podobnými zájmy,
začneme si povídat o přírodopisných muzeích, já vylíčím spoustu historek a budu při tom mávat rukama,
z ničeho nic se objeví Soon Raccon, občas máme vzácnou návštěvu,
a celkově si to prostě užíváme.
Pokud chcete mít jistotu, že se o těchto událostech včas dozvíte,
dejte nám "like" na Facebooku a zůstaňte nablízku!
Překlad: 0Martina0 Korekce: Andhera
The Brain Scoop vám přineslo Fieldovo přírodopisné muzeum v Chicagu
Pořád jsou na tom zbytky mozku.