Tip:
Highlight text to annotate it
X
Další na řadě je globální koordinátor pro TZM vzdělání.
Pomáhá členům hnutí Zeitgeist
předávat poselství o fantastických možnostech a potenciálu
zdrojové ekonomiky a co by to znamenalo pro budoucnost.
Chodí po školách. Doposud byl ve čtyřech
a byl do nich pozván znovu, což je celkem dobré
a stejně tak na jednu univerzitu a pro příští měsíce má plný diář.
Představuji vám Jamese Philipse.
[potlesk]
Ano, ahoj.
Jmenuji se James Philips. Jsem z anglické pobočky
(a trochu zadýchaný, jak jsem běžel až sem).
Nejdříve bych chtěl upřímně poděkovat
vancouverské pobočce, že mě sem dnes pozvala.
Je radost a čest tu být.
[zakašlání] Pardon.
Pomáhám koordinovat web nazvaný TZM Education.
Cílem tohoto webu je pomáhat členům hnutí
vpravovat myšlenky modelu zdrojové ekonomiky
do vzdělávacího systému
a sbírat studie a výzkumy
které potvrzují potřebné návrhy ve vzdělávání k tomu
aby se takový systém zrealizoval.
Když jsem se k Hnutí připojil
a konečně pochopil naše materiály, hluboce jsem si uvědomil jednu věc:
potřebu ovlivnit celkově vzdělávací systém
a úžasný potenciál, který by tento přístup mohl mít
co se týče tolik potřebného přechodu ke zdrojové ekonomice.
Jsou k tomu dva důvody.
Zaprvé, že školy pomáhají poskytovat útočiště lidem
s méně indoktrinovanou myslí kulturou
myslí, která je ochotnější přijímat nové myšlenky.
Tento potenciál otevřenosti, který děti mají o představě, že by skutečně mohly
radikálně změnit svět a udělat ho lepším
nelze jen tak přejít jako nějakou prostinkou dětinskou naivitu.
Děti přinášejí nový pohled na staré problémy
a nemají stejnou kulturní přítěž jako mnoho dospělích
za roky jejich snah o lepší svět, které nedošly naplnění.
Skutečným problémem je dle mého názoru to, že mnozí dospělí
prostě zapomněli, jaký je pohled na svět dětskýma očima.
Není definicí naivity
dětinskosti, sobectví a nezodpovědnosti
si myslet, že můžeme nekonečně růst na konečné planetě?
To je koneckonců tím, co říkají dospělí, že 'dává smysl', ne?
Pak máme tu drzost dětem kázat, jak se mají chovat.
Je na čase, aby se svět dospělých na chvíli
pozastavil a přemýšlel o tom, jak se dívali na svět, když byli děti
a rychle svět uvidí tím, čím je: hřištěm
a to znamená? O hřiště je třeba se starat
jinak je po hraní si.
Zadruhé
vzdělávací systém ovládá společnost a to jak funguje.
Proto
není vůbec tak překvapující, že většina škol v tomto systému
funguje z velké míry tak, aby zafixovaly návyky reakcí vůči autoritě.
Školy jsou hnacím motorem tvorby způsobů uvažování
potřebného k pohánění systému, ve kterém existují.
Jak zdůrazním v první části této prezentace
náš současný systém z podstaty navržený jako donucovací povinné vzdělávání obnáší
posilování poslušnosti, poddajnosti a funguje zejména jako továrna sériové výroby
produkující poslušnou populaci pracovních otroků připravených pro trh práce
prostřednictvím použití donucování a tvorby
konformity vůči převládajícímu status quo.
Stávající vzdělávací systém sám sebe zachovává
zejména potlačováním nezávislého kritického myšlení.
Lze to očekávat, když pochopíte, že kultura odráží vzdělání
a vzdělání zrcadlí kulturu;
musejí, aby systém vůbec fungoval.
Ve druhé části se podíváme
na některé potenciální vzdělávací modely, které by mohly pomoci
přivodit tolik potřebný přechod ke zdrojové ekonomice.
Část 1.: Historie donucovacího vzdělávání
Ve společnostech, které neměly písmo, se vzdělání dosahovalo ústně
a skrze pozorování a napodobování.
Mladí se učili neformálně od svých rodičů
širší rodiny a prarodičů
a v pozdějších fázích života se jim dostalo instrukcí
formálnější povahy, které jim předávali lidé, kteří nebyli nutně spřízněni
zasvěcením, náboženstvím či rituálem.
Rozvoj čtení, psaní a nakonec knihtisku umožnil zaznamenat
příběhy, básně, znalosti, kréda a zvyky
a předat je příštím generacím
a širším skupinám společnosti.
Tak započal první významný útisk vzdělání:
omezení výuky gramotnosti.
Stovky let bylo čtení a psaní udržováno
jako privilegium privilegovaných téměř ve všech kulturách člověka.
Mocenský establišment monarchů, církve a státu si uvědomil
že vědění je nebezpečná svoboda k udržení mas pod kontrolou
a tak omezovali výuku na horní vrstvu společnosti
aby si uchovali své pozice dominance v dané kultuře.
Vezměme si příklad Williama Tyndalea.
Jako první přeložil značné části Bible do angličtiny
z původních hebrejských a řeckých originálů
a jako první využil nového média - tisku
které umožnilo jejich šíření ve velkém.
Poděkovali mu tehdejší církevní vůdcové za rozšíření Písma
mezi prostý lid?
Ne, brali to jako přímou výzvu
hegemonii římskokatolické církve
a spojení vzdoru proti vládnoucím kardinálům
a jeho odporu vůči rozvodu krále Jindřicha 8. se svou ženou
Kateřinou Aragonskou kvůli tomu, že byl rozvod proti Písmu
ho dostal do situace, že byl souzen jako kacíř, škrcen
nabodnut a upálen na hranici.
Zatímco je Platónova 'Republika' široce uznávána
za koncept povinného vzdělávání v myšlení západních intelektuálů
nebylo tomu tak, až do času Martina Luthera
a reformace 16. století v Evropě
kdy byly zavedeny první povinné vzdělávací systémy.
Cílem toho bylo
slovy Johna Knoxe (předního protestantského kněze té doby)
'vštípit ctnostné vzdělání
a Boží výchovu mladým lidem království'.
To byl počáteční příznak, kdy elita dané kultury si uvědomila potřebu
vzdělávat děti společnosti k zachovávání jejích zájmů.
Odtud jsme dospěli různým klikatěním k důležitosti
kterou nyní klademe
na univerzální povinné vzdělání pro všechny
v kulturách po celém světě
od touhy církve prostupovat výukou společnosti svou věroukou
k ekonomickým požadavkům na učně
v různých odvětvích a profesích.
Současný státní systém předepsaného vzdělání do 16 let věku
je ve skutečnosti vývojem poslední doby
spolu s mnoha našimi současnými vzdělávacími přístupy
které se zrodily z ekonomické, technologické a filozofické éry
osvícenství a průmyslové revoluce.
Vzhledem k obhajování nezasahování vlády
do fungování a regulování kapitalistické struktury doby
byly továrním politikám vnuceny malé nebo žádné regulace.
To umožnilo bohatým, střední a horní vrstvě vlastníků
sledovat jakoukoli cestu, která pro ně byla zisková
bez ohledu na prosperitu svých dělníků.
Protože dělníci (zejména ženy a děti)
pracovaly až 18 hodin denně
rodiny mezi sebou měly velmi málo kontaktu.
Výsledkem bylo, že děti dostaly velmi omezené vzdělání
měly zakrnělý růst a byly nemocné.
Rodiny často žily ve slumech.
S chabými hygienickými podmínkami kojenecká úmrtnost raketově rostla
a během začátků průmyslové revoluce
50% kojenců zemřelo do dvou let věku.
Přirozeně to způsobilo nárůst útoků
jak fyzických, politických, slovních a kulturních
proti vládnoucí politické a kapitalistické třídě doby.
Tyto zákony přijaté v 18. a 19. století v Anglii ukazují jasný trend
směrem k růstu životní a pracovní úrovně mas
a nakonec zavedení státem podporovaného vzdělávacího systému.
Nemělo by proto nikoho překvapovat
že vzdělávací systém, který povstal v této éře
odráží tovární styl přístupu k učení.
Osvícenský pohled redukující složité jevy na jednoduché
čerpající z raných ideálů raného kapitalismu volného trhu
viděl lidi jako objekty, které je třeba kontrolovat
stejně jako zdroje používané k výrobě.
Vzdělávací model, který měl možná větší dopad na moderní západní školství
než jakýkoli jiný, byl model pruské říše začátku 19. století.
Podívejme se ve stručnosti, jak k tomu došlo
a jaké mu vládly principy.
Pruské království po své porážce od Napoleona
v bitvě u Jeny v roce 1806 došlo k závěru
že hlavním důvodem jejich porážky na bitevním poli
byla skutečnost, že jejich vojáci přemýšleli sami za sebe
spíše než aby poslouchali rozkazy.
Jejich řešením bylo zavedení volného, státem předepsaného
8letého povinného vzdělávacího studijního plánu pro všechny děti.
Cílem tohoto systému bylo nejen poskytnout dovednosti
čtení, psaní a počítání
pro účely raného industrializovaného světa
ale také to byla potřeba povinnosti, disciplíny, úcty k autoritě
a schopnost poslouchat rozkazy.
Pruský systém byl navržen tak, aby vštěpoval společenskou poslušnost
svým občanům skrze indoktrinaci.
Každý jednotlivec se musel stát do morku kostí přesvědčeným
že král je spravedlivý, má vždy pravdu
a potřeba poslušnosti jeho vládě je prvořadá.
Jak kdysi prohlásil německý filozof Johann Gottlieb Fichte
který měl klíčový vliv při zavádění tohoto systému:
"Jestliže vůbec chceme ovlivnit studenta
musíme dělat více, než k němu pouze mluvit.
Musíme ho přetvářet a zpracovávat takovým způsobem
že zkrátka nebude chtít jinak než tak, jak bychom si přáli, aby chtěl."
Důležitou součástí návrhu tohoto systému
bylo to, že stát předepisoval, co se bude učit
kdy se to bude učit a jak dlouho se o tom bude přemýšlet.
Tento vzdělávací systém je široce známý
konečným nástupem neonacismu.
Spojíme-li tento model s iluzí výběru
kterou skýtá koncept demokracie
je...
je snadné vidět, proč máme dnes tak povolnou, poslušnou
a podlézavou populaci.
Určitého pokroku se dosáhlo od dřevních dob, ale přesto stále
používáme model státem vynucovaného vzdělávání
založený na usilovné práci spíše než na usilovném přemýšlení.
Je z velké části založen na mechanickém učení
a memorování faktů výměnou za odměny
a tresty pro řadové jednotlivce, kteří oponují
pokud se nedrží předepsaného.
Kritické myšlení, řešení problémů a nezávislé přemýšlení
nelze připustit, aby se v tomto systému staly metrikami hodnoty.
Dobře to vystihl spisovatel a učitel John Taylor Gatto
v knize 'Dumbing Us Down' [přibližně: Jak z nás dělají ve škole lamy].
Samotná stabilita naší ekonomiky je ohrožena jakoukoli formou vzdělání
která by mohla změnit charakter člověka, který školy nyní produkují.
Ekonomika, ve které nyní školáci žijí a které slouží
by nepřežila generaci mladých lidí
trénovaných například kriticky myslet.
Z lidí, kteří si věří, jsou nezávislí, sebevědomí a kriticky analytičtí
nejsou moc dobří spotřebitelé se obávám.
První hodnotovou orientací, kterou náš současný systém zesiluje
je materialismus.
Mnoho studií nyní dokládá, co jsme dlouho intuitivně tušili.
To jest, že za určitým prahem materiálního bohatství a nabytí věcí
neroste naše štěstí, nejsme šťastnější.
Lidé se více zaměřují na honbu za materiálnem
když se cítí nejistí, nedostateční, ustrašení a úzkostní.
Pamatujte si to, až budeme procházet rysy
našeho současného vzdělávacího modelu, neboť jak vám ukáži, jsou tyto tendence
přímo zabudované do jeho podstaty.
Lidé si vlastně myslí, že musejí kupovat věci, které nepotřebují
aby udělali dojem, který netrvá, na lidi, které neznají
a pokusili si tak zajistit svou hodnotu ve společnosti.
[potlesk]
Materialismus. Není to tedy hodnotový systém, které je snadné napadnout?
Mnozí okamžitě připustí, že je to pošetilá hodnotová orientace
ale stejně jdou a koupí si věci, které nepotřebují
ze závazku posilovaného kulturou k převládajícímu status quo
stejně tak jako ze zjevného a marného pokusu
a snahy vyplnit emocionální potřebu dočasnou potřebou materialistickou.
Tato prázdnota bohužel uniká naší pozornosti
společně s tím, co chybí k její naplnění:
což je osobní smysl, seberealizace, sebeúcta
někam patřit, pozitivní rodinná a komunitní pouta
nic z toho však zadarmo nepřichází, obávám se, s dalším nákupem.
V tomto myšlenkovém zkratu lidé vězí.
Definuje jejich hodnotový žebříček, který zesiluje jejich kultura
a naopak i hodnotu jejich osoby, navzdory tomu, jak je despotický.
Kdokoli kdo zpochybní tento princip
je ze stáda ostrakizován a označen za potenciální hrozbu.
Je to stejné jako někoho označit konspiračním teoretikem.
Netřeba se dívat na informace objektivně
stačí mainstreamový pohled a to, co říká autorita
protože nakonec, proč by někdo z autority vám lhal?
Je to tak?
No... protože, jednoduše řečeno, to budou dělat
aby si uchovali své zájmy, je-li to zapotřebí
a toto se děje prostřednictvím současné předpotopní koncepce
školního systému.
Říká se například, že systém je tu k podporování lásky k učení se
při bližším přezkoumání je ale jasné, že je to mylná představa.
Opravdové učení vychází z člověka, to znamená
je to něco, co se student chce naučit vnitřním zaujetím pro něco
nikoli kvůli vnějším motivačním faktorům
jako jsou libovolné známky a body v testech.
Je-li to láska k učení, co se snažíme v mladých lidech podpořit
pak je tento systém pravým opakem tohoto cíle.
[potlesk]
7 hlavních pilířů donucovacího vzdělávacího modelu
vyjmenovává kniha 'Dumbing Us Down'.
Jsou to: zmatek, pozice ve třídě, lhostejnost
emoční závislost, intelektuální závislost
podmíněná sebeúcta a dohled.
tak...
Projděme si stručně tyto atributy
začněme s prvním: zmatek.
Ano, byl to zmatený čas, že jo?
Zmatek je vštěpován skrze zdánlivě nesouvisející vztah předmětů
k sobě navzájem a k přirozenému světu.
Proto otázka: "K čemu mi bude memorování této informace
v životě užitečné?"
kterou tak často žáci ve škole kladou.
Skutečnou odpovědí je, na zefektivněném pracovním trhu
to pravděpodobně užitečné nebude.
Škola spočívá v dokončování úkolů na čas
a dle požadovaného standardu, stanoveného těmi ve vedení
stejně jako v pracovním světě.
Druhý bod: pozice ve třídě
Ta se zavádí prostřednictvím ocenění, důtek, známek
chvál a trestu za účelem rozdělení a panování třídě.
'Rozděl a panuj' kde jsem to už slyšel?
Čím nižší známka, tím více opovrhování danou osobou
ze strany spolužáků, rodičů a představenými.
Konkurenční model třídy
přináší do hry indoktrinační proces světa práce
zesilováním představy, že musíme vyšplhat po zádech ostatních
abychom dostali odměnu od představitelů autority
a toho se dosahuje zavděčením se těm v pozici autority.
Bod třetí: lhostejnost
Lhostejnost je dalším potřebným atributem tohoto vzdělávacího systému.
Musíte ukázat své ***šení pro daný předmět
a reagovat schváleným způsobem na přízeň autority
i když pokládáte předmět a způsob, kterým se vyučuje
za nezáživný a hloupý.
To je dokonalé pro pracovní svět
protože i když svou práci nenávidíte, stále potřebujete předstírat
že je to ta nejlepší a nejúžasnější věc, která vás kdy potkala.
[potlesk]
Kdo ví? Když jste skutečně dobrým chlapcem či dívkou
a ukážete nám jak vás zajímají zbytečné, nudné
a nejčastěji také nesmyslné úkoly, které vám někdo vytyčil
pak vám možná v příštím měsíci dáme jako klaďasovi odměnou o něco více kupónů k zadlužení se
nebo nějaký pěkný titul na zeď před vaše jméno. To máte ale kliku!
Dalším způsobem vštípení tohoto atributu lhostejnosti
je zvonění na konci hodiny.
To je zaužívaná klasická technika
signalizující přerušení koncentrace studenta.
Zvonění podporuje podvědomou myšlenku
že žádný úkol nestojí za příliš hluboké přemýšlení
a že když šéf řekne, že je na čase pokračovat k další pracovní štaci
no, tak je na čase pokračovat k další pracovní štaci.
Jako díra v paměti v knize '1984'
zvonění zvonků slouží ke zničení jak minulosti tak budoucnosti
dělá každý časový úsek stejný jako ten poslední
a pomáhá tak zesilovat stav stálosti
v samotné tkanině reality předepsané Velkým bratrem.
Čtvrtý bod: emoční závislost
Prostřednictvím mechanismu trestu a odměny
je snadné zajistit, že sebeúcta je závislá
na tom, zda osoba v pozici autority
říká, že se můžete tímto způsobem cí*** ohledně vašeho jednání.
Je snadné vidět, jak tento systém "jedné velikosti padnoucí každé/mu"
je navržen pouze k zesilování uniformity
a poslušnosti k převládajícímu status quo.
Bod pátý: intelektuální závislost
Dobří studenti čekají na učitele, aby jim pověděl, co je pravda.
Význam má pouze předepsaný studijní plán
takže musíme počkat na ty v pozicích autority
kteří jsou držiteli relevantních znalostí a informací
než nám je dodají na lžičce ke spolknutí.
Odchýlení se od vybraného zájmu je zakázáno.
Bod šestý: podmíněná sebeúcta
Ti, co vědí, musejí lidem říkat, jakou mají hodnotu.
Smějí se sami cí*** dobře, až jim někdo řekne, že se mohou cí*** dobře.
Toto dále podporuje zavádění známek
a povinných standardizovaných výsledků testů, co se posílají domů
aby se ještě znovu zesílil aspekt hanby a pýchy
autoritativnějšími osobami - rodiči dítěte.
Jak už jsem řekl, systém by zkrátka nepojmul příliv
lidí s vlastním hodnocením, sebevědomých, objektivních
kriticky myslících a emociálně stabilních.
A konečně bod 7: dohled
Nedostatek soukromí je dalším nezbytným atributem
k zesilování systému diktátorské kontroly.
Přechod k další třídě trvá 5 minut
aby se omezilo rozmanité prolamování ledů s druhými.
Děti jsou povzbuzovány k tomu, aby na sebe práskaly, aby Velký bratr
mohl zůstat informován o chování svých přisluhovačů v každém okamžiku.
Samozřejmě, že dominující síla státu nemůže končit v čase, kdy jsou děti doma
musí pokračovat druhou směnou večer
nazvanou domácí úkoly.
Chraň nás Bůh, kdyby se měl dostavit čas na rodinu
nebo výukový proces vedený jedincem
osvobozený od kurateli a kontroly státu
a pro případ, že vás napadají nějaké legrační myšlenky, je tu televize
se svojí korporacemi vlastněnou reklamní agendou
která podporuje hodnoty, emoce a ustavuje vzory požadovaného chování
k tupé poslušnosti a spotřebě, která na vás čeká v životě dospělých.
Je důležité poznamenat
že je zde mnoho dobrých učitelů, kteří to myslí dobře.
Mnoho z nich má z tohoto systému stejný pocit
a jsou často pod ohromným tlakem vykázat dobré výsledky.
Je vlastně úžasné, že tu jsou vůbec nějací přátelští
zábavní, inspirující a energičtí učitelé.
Bohužel pro ně je to jako snažit se šlapat na kole do kopce
bez brzd. Samotná struktura je vadná.
Co tedy uděláme s tímto despotickým vzdělávacím konceptem?
Jak ho změníme a jaké budou naše nové imperativy vzdělávání?
Ve druhé části se krátce podíváme
na potřebná vzdělávací hlediska pro zdrojovou ekonomiku.
Velmi výstižně je rozvádí
kniha Jacque Fresca 'The Best That Money Can't Buy' [To nejlepší, co se nedá koupit penězi]
a kniha, kterou si musí přečíst každý, kdo si přeje porozumět
zdrojové ekonomice a jak funguje.
Čím jsou naše děti inteligentnější
tím jsou naše životy lepší a naše kultura bohatší.
Za každé dítě na drogách žijící životem, který nemá nasměrování nebo cíl
je poškozený život, za který budeme muset platit v budoucnu.
Naše děti zdědí budoucnost.
Se správnými informacemi a výživou
budou rozumět, že je Země fantastické místo
schopné zabezpečit potřeby každého a ještě více.
Atributy tohoto vzdělávacího modelu pro zdrojovou ekonomiku
jsou nastíněny ve stejné kapitole, některé z nich jsou:
pracovat směrem k vyhlášení světových zdrojů za společné dědictví
překročení umělých hranic, které oddělují lidi
překročení vlády politiky coby nástroje správy společnosti
využívání výrobků nejvyšší kvality k prospěchu všech lidí
za současného odstranění plánovaného zastarávání
podnícení širokého spektra kreativity a stimulace
ke konstruktivnímu úsilí
dospění k metodologiím skrze pečlivý výzkum
spíše než nahodilé názory
a zabezpečení nejen základních životních potřeb
ale také výzev, které stimulují mysl
a zároveň zdůrazňují individualitu spíše než uniformitu.
[potlesk]
Nějaké body by vám mohly znít divně a mohly by se vytrhnout z kontextu
bez detailního porozumění co je zdrojová ekonomika
takže vám doporučuji, abyste se na ně podívali více do detailů, je-li třeba.
Stojí za to však poznamenat, že nikdo nebude nucen přijmout tento systém.
Buď přednosti a potenciály takového směřování vidíte
a konstruktivně přiložíte ruku k propagaci jeho východisek
synergického vztahu mezi námi, naším prostředím
a potřebě řešit kořeny problémů objektivním způsobem
nebo nepřiložíte.
Použití síly vnímání nezmění, důkaz ano.
Aby se těchto 19 atributů vzdělávacího konceptu uskutečnilo
musejí lidé rozumět přínosům spolupráce, empatie, učení
a potřeby přiklonění sebe samých a našeho společenského systému
k našim potřebám a vynořující se povaze reality
nebo, obávám se, jen připravujeme scénu pro naši vlastní destrukci.
Je imperativem rozumět tomu, že je to sled myšlenek
který vede ke všem projevům struktur lidí
ideálům, pochopením, přesvědčením a chováním.
Proto je pochopení a rozvíjení imperativů vzdělání a hodnot
žádoucí, neboť tento sled myšlenek
je sám o sobě nedílnou částí systému.
Bez něho není žádná zdrojová ekonomika.
Jsou-li děti povzbuzovány k tomu, aby zpochybňovaly nelegitimní autoritu
byly zvídavé a vydávaly se za hranice předešlých společenských výmyslů a konvencí
pak mohou a budou.
Edukativní prostředí zkrátka nekončí, když opustíte školu.
Mozek člověka neustále přijímá informace, filtruje je
a pomáhá nám porozumět okolnímu prostředí
a žádoucí interakci potřebné pro naši prosperitu
a přežití v něm.
To je tím, co nás činí tak adaptabilními na měnící se okolnosti.
Prostředí musí zesilovat chování a praxi, kterou fungujeme
a kterou bychom rádi viděli v každém smyslu slova.
Obávám se, že nemůžeme mít konkurenční
nedostatek-zachovávající, na zisku založený systém fungování pro naše přežití
a pak se snažit učit děti, aby šly do světa, byly hodné a dělily se.
To jsou dva diametrální protiklady.
Ve vyvíjející se společnosti
bude zapotřebí zesílit nový pohled kultury
který bude vyžadovat po našich dětech, aby posouvaly hranice ustálených způsobů
a překonávaly naše selhání, nikoli aby je udržovaly.
Proto skrze přímé vstupování do školního systému
můžeme jako Hnutí ovlivnit nezbytnou změnu.
Je mnoho zajímavých a kreativních způsobů jak na to.
S mladšími ročníky můžete hrát společně hry
a dělat cvičení k přemýšlení o udržitelnosti.
Můžete předvádět nové a efektivnější technologie
jako je hydroponie, vlaky Maglev, nanotechnologické systémy a podobně
které pomohou nepatrně pootevřít staré mysli
úžasnému a neomezenému potenciálu, který by budoucnost mohla nabídnout
nebo můžete mluvit se staršími ročníky a na univerzitách
přímo o modelu zdrojové ekonomiky.
Toto je jeden z hlavních cílů TZM vzdělání:
sdílet a poskytovat myšlenky a materiály
které pomohou členům jít do vzdělávacích institucí
a mluvit o těchto myšlenkách se studenty, rodiči a učiteli.
To nejlepší je, že nejsme sami.
Je mnoho modelů vzdělávání, které myslí dopředu
a nyní přijímají nové přístupy k výuce.
Třebaže tyto vzdělávací systémy nejsou úplně
zdrojovou ekonomikou, některé, včetně škol Rudolfa Steinera
demokratického školního systému
homeschoolingu
včetně škol Montessori a dokonce celé země jako Finsko
míří správným směrem.
Ať už je to věda, matematika nebo čtení, Finsko se pravidelně umísťuje ve špičce
ve všech mezinárodně srovnávacích testech a nemá žádné upadající školy.
Také se umísťuje vysoko v žebříčcích štěstí dětí.
Dociluje toho drakonickým, hierarchickým, autoritativním managementem vzdělání?
Ne, právě naopak.
Děti začínají školu později, ve věku 7 let
aby si vytvořily vzrušení a silná rodinná pouta.
Den školy je rozdělen s mnohem pravidelnějšími přestávkami
na nemonitorované hraní si, které pomáhá vybudovat důvěru mezi učiteli a dětmi.
Učitelé požívají vysokého uznání a jsou vysoce vzdělaní.
Ve třídě jsou často 3 učitelé, kteří pomáhají dětem, kterým to tak nejde.
Učitelé jsou oslovováni jménem a zůstávají s dětmi, kterým je 7 až 13 let
a pomáhají jim utvářet pochopení a vztah
mezi dítětem a jejich rodiči.
Výuka třída je kolaborativní úsilí
spíše než konkurenční a to samé platí o školách
protože ve Finsku nejsou žádné výsledkové tabulky škol.
Protože Finsko nemá žádné upadající školy
je tam následně velmi málo soukromých škol
a ty, které tam jsou, financuje stát.
Je tam velmi málo testů
místo toho se vybírá k základním akademickým dovednostem dle (slovního) hodnocení
a nejsou fakticky žádné domácí úkoly a jsou pro to lepší.
[potlesk]
Skutečnost, že nám to může přijít překvapivé jen ukazuje
jak daleko jsme se vzdálili v našem současném chápání
toho, jak pěstovat skutečnou vnitřní lásku k učení v dítěti.
Do většího detailu jsem k tomuto bodu zabrousil
minulý rok v londýnské přednášce 'TZM Education'
(takže vám doporučuji si ji najít a pustit)
ale snad není třeba říkat, že učení je něco, co nepotřebuje být vynucováno
ale místo toho je třeba ho udělat zajímavým, zábavným
a zaměřit se na pozitivní vývoj a potřeby dítěte
a pomoci mu, aby se stalo šťastným, empatickým
kriticky myslícím a prosperujícím členem společnosti.
Tohle se mělo objevit, když jsem kliknul na slide.
Jak už se dříve psalo v našich materiá***
osobní zájem se musí stát společenským zájmem
očekáváme-li, že přežijeme jakýmkoli rozumným způsobem
jako druh na vesmírné lodi Země.
V tomto smyslu by se lidé stali měnou.
Dalším člověkem, kterého potkáte ve zdrojové ekonomice
by mohl být člen týmu pro výzkum nových léčiv
dopravních systémů nebo distribuce potravin.
Poškodit je by doslova znamenalo poškodit sebe.
V našem současném systému
by paralela obnášela vzít 20tidolarovou bankovku
a roztrhnout ji na polovinu.
Proč se to neděje
je protože to nic neposiluje.
Umělý peněžní důsledek hodnoty
je tím, co zesiluje dnes naši kulturu, nikoli lidi
a to se prostě musí změnit.
Vznikající povaha reality, společné blaho pro tvého spolupozemšťana
empatie a usilování o vědění pro zdokonalení lidstva
je sadou hodnot, které musí být propagovány k povzbuzování našich mladých lidí
aby byli opravdovým světlem změny, kterou si přejí vidět ve světě.
("Ty můžeš změnit svět") Když nic neuděláme, nic se nestane.
Nenechte si od lidí vykládat, že jste blázen, že chcete změnit svět
k lepšímu. Vaším krátkým pobytem na této planetě
věci měníte, ať se vám to líbí nebo ne.
Co změníte a do jaké míry to změníte
závisí na vašem jednání, na nikom jiném.
Kdyby například každý člen Hnutí zašel do jedné školy
a mluvil ke stovce dětí, mohli bychom se přibližně dostat
k 50 milionům mladých dospělých, kteří brzy vstoupí do tohoto systému.
Můžeme to udělat. Nejsme malí. Nejsme bezmocní.
Nevěřte humbuku.
[potlesk]
Protože docela upřímně
to není tím nejlepším, co můžeme udělat
a já za sebe to neobhajuji. Nedovolím, aby moje děti
vyrůstaly ve světě, který si myslí
že systém, který nechává miliardy lidí hladovět a hrstku zároveň prosperovat, je tím nejlepším, co umíme.
Jako druh jsme schopní mnohem více
selháváme ve všech oblastech, na kterých nejvíce záleží
jen kvůli nějaké zastaralé hře, kterou jsme vytvořili
před tisícovkami let a říkáme ji 'peníze'.
Přísahám, že dokud bude mými plícemi proudit vzduch
a v žilách mi kolovat krev, nebudu jen nečinně přihlížet
zatímco miliony zrcadlových obrazů mě samého ***ále trpí
a zbytečně umírají jen kvůli falešnému nekritickému obdivu
bezvýznamných kousků papíru jako je tenhle.
Má jen takovou hodnotu, kterou do něj vkládáme
a za sebe si osobně myslím, že s touhle sračkou je třeba skoncovat.
[potlesk]
(This ***'s got to go!)
Děkuji.