Tip:
Highlight text to annotate it
X
Překladatel: Vladimír Harašta Korektor: Katerina Jaburkova
Rok 2014 je pro mě velmi zvláštní:
pracuji 20 let jako konzultant,
mám 20leté manželství,
a za měsíc mi bude 50.
To znamená, že jsem se narodil v roce 1964, v jednom malém městě v Německu.
Byl ponurý listopadový den
a já jsem se narodil po termínu.
Lidé na porodním oddělení opravdu padali únavou,
protože v ten šedivý listopadový den se narodila spousta dětí.
Rok 1964 byl ve skutečnosti
rokem s vůbec nejvyšší mírou porodnosti v Německu:
narodilo se víc než 1,3 milionu dětí.
Minulý rok jsme přesáhli sotva 600 000,
takže polovinu počtu, který byl za mě.
Tady můžete vidět, jak vypadá německá věková pyramida
a tam nahoře, ta malá černá tečka, to jsem já.
(Smích) (Potlesk)
Červeně můžete vidět potenciál populace v produktivním věku,
to jsou lidé mezi 15 a 65 lety
a mě vlastně zajímá nejvíc tato červená oblast.
Udělejme si jednoduchou simulaci toho,
jak se bude tahle věková struktura vyvíjet během několika příštích let.
Jak vidíte,
vrchol se posouvá směrem doprava
a já, stejně jako další z poválečné generace, půjdu do důchodu v roce 2030.
Mimochodem, nepotřebuji žádné prognózy míry porodnosti,
abych tuto červenou oblast předpověděl.
Ta červená oblast,
potenciál populace v produktivním věku v roce 2030,
je už dnes pevně dána,
s výjimkou mnohem vyšší míry migrace.
A když porovnáte červenou oblast z roku 2030 s červenou oblastí v roce 2014,
tak je mnohem, mnohem menší.
Než vám ukážu zbytek světa,
co tohle znamená pro Německo?
Z tohoto obrázku se dozvídáme, že nabídka pracovní síly,
lidí, kteří budou schopni pracovat,
v Německu klesne, a to významně.
A co poptávka po pracovní síle?
Tohle bude složitější.
Jak asi tušíte, oblíbená odpověď konzultantů na jakoukoliv otázku je:
„To záleží na tom…“
Takže já bych odpověděl stejně.
Nechtěli jsme předpovídat budoucnost.
To je velmi spekulativní.
Udělali jsme něco jiného.
Podívali jsme se na HDP a růst produktivity v Německu
za posledních 20 let
a spočítali jsme následující scénář:
Pokud chce Německo pokračovat s takovým HDP a růstem produktivity,
můžeme přímo spočítat,
kolik lidí bude Německo potřebovat, aby si tento růst udrželo.
A to je ta zelená linka: poptávka po pracovní síle.
Německo bude mít velmi rychle nedostatek důležitých odborníků.
Chybí 8 milionů lidí,
což je více než 20 % současných zaměstnanců,
takže vysoká čísla, opravdu vysoká.
Vypočítali jsme několik scénářů,
a obrázek vypadal pokaždé takhle.
K překlenutí propasti
potřebuje Německo výrazně zvýšit migraci,
zaměstnat mnohem více žen,
zvýšit věk odchodu do důchodu —
mimochodem, právě letos jsme ho snížili —
a všechna tato opatření provést najednou.
Pokud se to Německu nezdaří, bude stagnovat.
Už neporosteme. Proč?
Protože tu nebudou pracovníci, kteří by ten růst generovali.
A společnosti budou hledat odborníky jinde.
Ale kde?
Simulovali jsme nabídku a poptávku po pracovní síle
u 15 největších ekonomik světa,
které představují více než 70 % světového HDP
a celkový obraz do roku 2020 vypadal nějak takhle.
Modrá označuje přebytek pracovní síly,
červená označuje nedostatek
a šedě jsou ty země, které jsou na hranici.
Do roku 2020 se stále dá pozorovat v některých zemích přebytek,
je to třeba Itálie, Francie, USA,
ale v roce 2030 se obraz dramaticky změní.
V roce 2030 budeme čelit celosvětové krizi zaměstnanosti
ve většině největších ekonomik,
včetně tří ze čtyřech BRIC zemí (Brazílie, Rusko, Indie a Čína).
Čína, se svou dřívější politikou jednoho dítěte, tím bude postižena
stejně jako Brazílie a Rusko.
Po pravdě řečeno,
ve skutečnosti bude situace ještě obtížnější.
Vidíte zde průměrná čísla.
Zjistili jsme nezprůměrované hodnoty
a nechali je rozpadnout na různé úrovně potřebných dovedností
a shledali jsme,
že bude ještě větší nedostatek vysoce kvalifikovaných lidí
a jen částečný přebytek nekvalifikovaných pracovníků.
Na vrcholu celkového nedostatku pracovní síly
budeme v budoucnu čelit velkému nepoměru potřebných dovedností
a to bude znamenat obrovské výzvy
pro vlády a firmy v oblasti vzdělávání,
kvalifikace, zvyšování kvalifikace.
Další věc, kterou jsme prošetřovali, byli roboti, automatizace, technologie.
Změní technologie tento obraz a zvýší produktivitu?
Stručná odpověď by zněla,
že naše čísla už zahrnují významný růst produktivity
podpořený technologií.
Delší odpověď by pokračovala následovně.
Vezměme si opět Německo.
Němci mají ve světě jistou reputaci,
pokud jde o produktivitu.
V 90. letech jsem téměř 2 roky pracoval v naší bostonské kanceláři
a když jsem odcházel, jeden starší společník mi doslova řekl:
„Pošli mi sem víc těchhle Němců, makají jako stroje.“
(Smích)
To bylo v roce 1998.
O 16 let později byste to asi řekli obráceně.
„Pošli mi sem víc těchhle strojů. Makají jako Němci.“
(Smích) (Potlesk)
Technologie nahradí spousty pracovních míst, těch běžných.
Nejenom ve výrobních odvětvích,
ale ohroženi jsou dokonce i kancelářští pracovníci
a mohou být nahrazeni roboty,
umělou inteligencí, zpracováním velkých objemů dat nebo automatizací.
Hlavní otázka tedy nezní, jestli technologie nahradí některá tato místa,
ale kdy se tak stane, jak rychle to bude a do jaké míry.
Nebo jinými slovy,
jestli nám pomůže technologie vyřešit celosvětovou krizi zaměstnanosti.
Ano i ne.
Tohle je sofistikovanější verze onoho „to záleží na tom…“.
(Smích)
Jako příklad si vezměme automobilní průmysl,
protože tam už funguje více než 40 % průmyslových robotů
a k automatizaci už tam došlo.
V roce 1980 činila elektronika méně než 10 % nákladů
na výrobu auta.
Dnes je to více než 30%
a do roku 2030 vzroste podíl na více než 50 %.
A tyto nové elektronické části a aplikace
vyžadují nové dovednosti a vytvořily spoustu nových pracovních míst,
jako je technik kognitivních systémů,
který optimalizuje součinnost řidiče s elektronickým systémem.
V roce 1980 neměl nikdo nejmenší ponětí, že jednou bude takové místo existovat.
Ve skutečnosti
se v posledních desetiletích celkový počet lidí zapojených
do výroby auta změnil jen mírně,
navzdory robotům a automatizaci.
Takže co tohle znamená?
Ano, technologie nahradí spoustu pracovních míst,
ale na horizontu se rýsuje také spousta nových pracovních míst a dovedností
a to znamená, že technologie zhorší celkový nepoměr potřebných dovedností.
Takový rozbor průměrných hodnot
odhaluje zásadní výzvu pro vlády a podniky.
Takže lidé, vysoce kvalifikovaní lidé,
talenty, budou v příští dekádě zásadní věcí.
Pokud jsou nedostatkovým zdrojem, musíme jim rozumět mnohem lépe.
Jsou vlastně ochotni pracovat v cizině?
Kterým pracovním místům dávají přednost?
Abychom to zjistili, uspořádali jsme v tomto roce celosvětový průzkum
mezi více než 200 000 uchazeči o místo ze 189 zemí.
Migrace je jistě jedním z klíčových opatření k vykrytí mezer,
přinejmenším v krátkodobém horizontu,
takže jsme se ptali na mobilitu.
Více než 60 % z těchto 200 000 uchazečů
je ochotno pracovat v cizině.
Pro mě je to překvapivě vysoký počet.
Pokud se podíváte na zaměstnance mezi 21. až 30. rokem,
jejich počet je dokonce ještě vyšší.
Pokud rozdělíte tento počet podle zemí,
ano, zjistíte, že svět je sice mobilní, ale jen částečně.
Nejmenší chuť se stěhovat mají v Rusku, Německu a USA.
Kam by se tito lidé byli ochotni přestěhovat?
Na sedmém místě je Austrálie, kam by si dovedlo představit stěhování 28 %.
Pak do Francie, Švýcarska, Německa, Kanady, Velké Británie
a nejjasnější volbou celosvětově jsou USA.
Jakým pracovním podmínkám dává těchto 200 000 lidí přednost?
Takže, co vyhledávají?
Z 26 rubrik na seznamu, je plat až na 8. místě.
První čtyři témata se točí kolem soužití v kolektivu.
Na čtvrtém místě
je skvělý vztah se šéfem;
třetí místo je rovnováha mezi pracovním a soukromým životem;
druhé místo, skvělé vztahy s kolegy;
a celosvětově největší prioritou
je uznání za odvedenou práci.
Takže, dostává se mi poděkování?
Ne jenom jednou za rok vyplacením ročních odměn,
ale každý den.
Najednou se naše krize zaměstnanosti stává velmi osobní záležitostí.
Lidé hledají uznání.
Cožpak my všichni nehledáme v práci uznání?
Dovolte, abych to uzavřel.
Čelíme celosvětové krizi zaměstnanosti,
který sestává z celkového nedostatku pracovních sil
a obrovského nepoměru potřebných dovedností
a z velké kulturní výzvy.
A tato celosvětová krize zaměstnanosti se velmi rychle blíží.
Právě teď jsme v bodu zlomu.
Takže, co můžeme dělat my, co vlády, co můžou dělat podniky?
Každý podnik,
ale také každá země,
potřebuje strategii rozvoje lidských zdrojů
a okamžitě podle ní začít jednat,
a každá taková strategie se skládá ze 4 částí.
Na prvním místě je to plán,
jak odhadovat nabídku a poptávku po různých pracovních místech a dovednostech.
Plánování zaměstnanosti se stane důležitějším než finanční plánování.
Za druhé je to plán, jak přilákat skvělé lidi:
generaci Y, ženy, ale také důchodce.
Za třetí, plán, jak je vzdělávat a zvyšovat jim kvalifikaci.
V tomto ohledu čelíme obrovské výzvě.
A za čtvrté,
jak si udržet ty nejlepší lidi nebo jinak,
jak podchytit kulturu oceňování a kulturu vztahů.
Nicméně, jedním z rozhodujících základních faktorů je změnit naše postoje.
Zaměstnanci jsou zdroje, aktiva,
nejsou to náklady, počty osob,
stroje,
dokonce ani Němci.
Děkuji vám.
(Potlesk)