Tip:
Highlight text to annotate it
X
(hraje hudba)
Nacházíme se na pátém podlaží v Muzeu moderního umění
a díváme se na Mattisovu malbu z roku 1911, která se jmenuje Červené studio.
Kupodivu prázdná, ale nepřekvapivě opravdu červená malba.
Právě ta dala dílu jméno.
A červená je obyčejně barva, která může být trochu strašidelná nebo násilná,
ale v tomhle případě tak nepůsobí vůbec.
A když vidíte dílo tohle dílo osobně,
červená je vlastně tmavě červená, že ano?
Téměř tmavě červená.
Obrazy na plátně jsou jasné a právě takové jsou Matissovi malby.
To je pravda, a tak tu vlastně není vůbec ani náznak násilí a nebo strachu.
Ve skutečnosti to vlastně působí velice rozjímavě a klidně.
Není to vlastně jeho studio? A on ho zbudoval v Issy, na předměstí Paříže, vedle jeho domu
a tohle je jeho osobní prostor a svět který obýval.
Myslím, že svým způsobem je to vlastně jeho vnitřní svět.
A on si vybral, že ho ukáže jako klidný, vnitřní a rozjímavý,
kde určité věci vystupují a jiné jsou zas potlačeny
a možná že nám říká něco, co je pro něj důležité v tomhle jeho osobním uměleckém prostoru.
O jeho vlastním vědomí.
Skutečně si myslím, že to tak je. Není tu tak vlastlně žádný centrální prvek, který by v téhle malbě byl dominantní.
Je tu na výběr mnoho věcí, ze kterých si můžeme vybrat.
Skutečně, skoro jako by nám dával malé menu.
Bez centrální kompozice.
Možná to je to, co je cí*** jako by to bylo v Mattiseho hlavě,
tyto malé izolované věci, které se setkávají v jednom prostoru,
ale bez skutečného středu ohniska, bloudí naše oči z dolního levého rohu, nahoru a okolo do pravého dolního rohu.
Vlastně jako hodinové ručičky, že ano?
To je pravda, ale tyhle hodiny je nemají.
Skutečně, ale máte pravdu. Také si prohlížím malbu ve směru hodinových ručiček.
Začínám dole vlevo a zamotám se do prohlížení těch maleb a ostatních věcí na plátně, které jsou barevné.
Tady ta řeřicha ve váze na stole vpředu .
Ano a vypadá to jako nějaké pastelky, možná? Cray-Pas a nebo něco podobného, v dolním pravém rohu stolu.
A talíř.
Který on maloval, vypadá to tak, že?
A vypadá to jako by vetšina věcí, které na obraze jsou, byla skutečná umělecká díla.
A nebo nástroje, které on používal pro tvorbu umění.
Jako pastelky, o kterých jsme se bavili. A myslím támhle je váza se štětci nejspíš v pozadí na prádelníku.
Ta židle také vyniká.
Jo, ta židle je vždycky trochu legrační pro Matisse, protože on poznamenal, že s nimi ma spoustu starostí, v zásadě.
Ohledně křesla a umění, které je něco stejně pohodlného jako křeslo.
A tady je myslím něco velmi vzpurného, to je pravda.
Když přemýšlíme o Matissových malbách, bereme v úvahu nahá těla, skoro si můžete představit nahou Odalisku, a nebo skoro nahou Odalisku na té židli.
A tam je Odaliska, dalo by se říci, když se podíváte *** tu židli, je tam ta hnědá figurina
která je nádherně převrácená, sklánějící se, který je pronikavou skulpturou, kterou Matiss vytvořil několik let před obrazem a nazval ji Serpentine.
A v horním pravém rohu jsou tři nahá těla.
Ano, jsou. Vypadá to jako portrét a zátiší *** prádelníkem. To je námořník, ve skutečnosti.
A další nahé tělo je naproti prádelníku vzadu.
A další nahá žena na židli.
A ten velký růžový obraz, to je zajímavé, to je plátno které Matisse vlastně zničil chvíli po tom, co namaloval Červené studio.
A to je v některých aspektech, myslím nejlepší reprodukce v původních barvách, pokud ho Matisse nezměnil.
Protože on často dělal to, že ve svých obrazech maloval jiné obrazy a vytvářel jejich derivace v nových malbách.
Umělecká díla vystupují a nábytek působí jako přízrak v tomhle prostoru.
Je to jako příroda, náhá těla, umění. To jsou věci, které zde vycházejí napovrch.
A tyto jsou jediné , které vlastně Matisse používal. Nemyslím, že příliš odlišoval umění, přírodu a nahotu ženského těla obzvlášť.
Myslím že jsou v tom smyslu, ta stejná věc. Jsou to synonyma. Je to vše o smyslnosti, vizuální smyslnosti. To je pravda.
Tohle plátno je celé o smyslnosti a pak má také v sobě tyhle moderní interpretace, které jsou vytlačeny na povrch, které jsou velmi analytické a velmi striktní.
Jaký druh interpretace máte na mysli?
No, před chvílí jsme mluvili o způsobu jakým všechen ten nábytek působí. Je takový přízračný.
A když se na to podíváte z blízka. (Jen pojďte blíž.) Je to protože ty bílé linie nejsou ve skutečnosti bílé.
Je tam žlutá, světle modrá, tmavě modrá a zelená. A ve skutečnosti to není malováno na červenou. Červená je vypracována do těchto linek.
A ty linie jsou malby, které existují pod červenou plochou, která je navrchu.
Ta je občas označována jako reservní linka a není to umělecky příliš složité je vytvořit, ale také to není úplně jednoduché.
A je to velmi neobvyklá volba.
A také to ukazuje, že musel vše mít promyšlené ješte před tím, než začal malovat, což vlastně popírá jakýsi pocit který z obrazu působí. Ten budí dojem jako by byl malován spontánně.
Myslím, že to byl opravdový rys Matisse. Myslím, že pracoval opravdu velmi tvrdě na tom, aby jeho díla pusobila velmi lehce.
Pak tu je otázka, proč tolik námahy pro to dělat linky, aby vypadaly jako napovrchu, ačkoli leží pod ním. Proč udělal právě takovou věc?
No, mám o tom své vlastní dohady. A namísto pohledu na linky, pojďme se podívat na pravý horní roh obrazu.
Zde schází verlikální linie, která by vymezila roh od místnosti. Omlouvám se.. Levý horní roh.
Ano, perspektiva zde skutečně nedává smysl. Vlevo nahoře.
Ne, je to jakýsi způsob demontáže. Vlastně myslím, že tohle celé dílo je z velké části o procesu demontáže tradiční linearní perspektivy.
Mám na mysli.. Podívejte se na židli v dolním pravém rohu, ta židle s vysokou opěrkou.
To vůbec nedává smysl.
Ne, jak se vzdaluje od nás, tak se sedadlo rozšiřuje. Je to opak tradiční perspektivy.
A ten stůl tady je zvláštní, sledujeme ho jakoby z více zorných úhlů najednou.
Jako bychom koukali dolů na stůl a současně přes místnost v jednu chvíli.
Pojďme zpátky k problému s liniemi, což je jedna z otázek která byla ohledně tohoto obrazu diskutována, pokud vím.
Jde o to, že tato linie je způsob jak dále rozbít naše očekávání ohledně linearní perspektivy a nebo našich představ ohledně vytvoření iluzorního prostoru uvnitř tohoto plátna.
A způsob, jakým to dělá je vlastně docela obtížný. Bere to co je vespod a vytahuje to napovrch.
Pokud se díváme na červenou jako na podlahu, na chvíli, měla by být na pozadí stolu anebo těchto židlí.
A ještě ten stůl a židle, ačkoliv jsou vlastně konstruovány z malby, která je na pozadí, doslovně i fyzicky - té červené.
Tak ukotvení vytváří tvary a tvary vytváří ukotvení.
Těmi tvary máte na mysli židli a stůl, objekty na plátně.
Přesně. Ty objekty, které by měly před podlahou. Ale vlastně jsou vytvořeny mimo malbu, jsou jakoby za podlahou.
A zde je ten zajímavý druh přehození tradičního způsobu jakým jsou obrazy malovány.
Co je pro me moc zajímavé, když přemýšlím o tom jak moc práce muselo dát, převrá*** tuhle tradici.
Ačkoli, když o tom přemýšlím, tradice vznikla vzhledem Matissovi 700 let zpátky.
A to nejde o jeden, dva tři roky pro jednoho a nebo více umělců k tomu, aby se podařilo převrácení 600 let staré tradice.
Tradice představení si umění jako okna do realistického světa a lineární perspektivy jako pomocníka tohoto realistického světa.
Ať už je to Cezanne, nebo Gaugin, Van Gogh, Mattisse, Picasso.
A stále to nefunguje, protože podívejte, když se dívam na toto, ačkoli nevidím linku nahoře vlevo,
ačkoli celé plátno je malováno červenou, ačkoli zde máme opačně pojatý vztah mezi tvarem a pozadím,
ačkoli lineární perspektiva sedátka u židle je opačná, ačkoli zde máme všechny tyto narušující prvky - stále vidím ten prostor.
Tak proč to udělal takhle? Hraje si s námi? Říká, zde je nějaký prostor, ale ne zde není?
Myslím, že nás chtěl upozornit na mechanismy se kterými umělec pracuje a jaký proces u něj probíhá.
Z nějakého pohledu je to velmi modernistní.
A co ohledně našich očekávání?
Myslím si, že právě toto je důležité. A teď ON si hraje s námi.