Tip:
Highlight text to annotate it
X
Silverthorne: Dobrý den,
vítám vás u přípravy na konkurz
do Symfonického orchestru YouTube.
Jmenuji se Paul Silverthorne
a hraji první violu
v Londýnském symfonickém orchestru.
Mám pro vás pár užitečných rad
ohledně konkurzních skladeb
pro letošní Symfonický orchestr YouTube.
Jako první předepsaná skladba
je tu závěr ze Stamitzova koncertu pro violu v D dur.
To je příjemná změna,
neboť obvykle se hraje první věta.
V tomto finále se nečeká nějaká demonstrace virtuozity
je důležité hlavně zachytit správný styl,
hrát čistě, s grácií
a mít pěkný zvuk.
První věc je dát si pozor na to,
abyste nezačali příliš rychle.
Je velmi lákavé zahrát úvodní melodii
příliš energicky.
V tom případě se ale dostanete do potíží později,
kde se skladba výrazně zrychlí,
respektive přibude not v každém taktu.
Podstatou této úvodní melodie není rychlost a svižnost,
ale grácie.
Je značena dolce, což by vám mělo napovědět.
Tempo by mělo být spíš nějak takto...
Může to znít zbytečně při zemi,
ale pevná půda pod nohama je přesně to, co zde potřebujete.
Později ve větě se ukáže,
že všechny její pasáže v této rychlosti budou fungovat.
Například hned další,
ta je o něco lyričtější,
a zrovna tak mollová pasáž, která přijde o něco později.
A obzvláště pak
jakmile přijdou na řadu sextoly
(čili šest šestnáctinových not v jedné době),
nebudete muset panikařit.
Můžete je odehrát s určitou elegancí
a ne poletovat sem a tam jako šílenec.
Dále vám byla předepsána věta
z Bachovy první suity pro violoncello,
která je v tónině G dur.
Nebudu procházet všechny věty,
ale pokusím se vám dát spíše obecné tipy,
jak hrát Bacha na konkurzu.
Názory na to, jak by se Bach vlastně měl hrát,
se různí.
Rozhodně nikdy nevyhovíte všem,
je důležité hrát styl,
ve který sami věříte.
Hrajte upřímně, tak, jak hudbu cítíte.
Jen tak zapůsobíte.
Pokud se budete snažit hrát tak, jak to podle vás chtějí slyšet ostatní,
neujme se to.
Tato suita je nejspíš ta nejpřímočařejší,
alespoň stylem.
Není tak komplexní jako pozdější suity,
je velmi otevřená a přirozená.
Na to nezapomínejte.
Úvodní věta jsou v podstatě
jen rozklady akordů,
takže si moc nedělejte hlavu
s artikulací nebo frázováním.
Prostě za sebe nechte přirozeně mluvit harmonii.
Pokud si vyberete jednu z tanečních vět,
nezapomínejte na to, že je třeba zachovat charakter onoho tance.
Velmi se mezi sebou liší.
Ten druhý, allemanda,
je stylem celkem plynulý a jemný.
Na druhou stranu courante, pokud se na něj podíváte,
vidíte ty velké skoky,
které Bach nasázel napříč celou skladbou.
To vám trošku napoví, jaký druh energie máte použít.
Vyžaduje trochu ráznější přístup
než věty ostatní.
Takže se do těch velkých skoků pěkně položte
a vystihněte charakter věty.
Sarabanda by neměla být příliš pomalá.
Noty, které mám teď před sebou, udávají tempo
v osminových notách.
To můžete pustit z hlavy.
Přestože je to relativně pomalu,
mělo by to mít pulz čtvrťových not,
protože jinak by nebyl cí*** rytmus sarabandy.
Menuet, na rozdíl od některých ostatních,
je opět velmi něžná věta.
Není tak živý jako některé
v pozdějších suitách.
Takže opět jemné, plynulé linky,
aby to pěkně kontrastovalo se skotačivým rytmem následující gigy.
A opět, nepřežeňte to s rychlostí,
spíše do toho dejte hodně rytmické energie.
To bylo jenom letmé nahlédnutí do suity,
přesto doufám, že vám pomůže.
Jedna z věcí, na které u konkurzu dojde pokaždé,
je scherzo z Mendelssohnova
Snu noci svatojánské.
Důvody jsou zřejmé.
Vyžaduje velmi dobré zvládnutí spiccata,
dobrou práci prstů
a celkově je velmi důkladnou prověrkou každého hráče.
V tomto konkurzu jsme k vám byli vlídnější,
takže nebudete muset hrát ty nejtěžší části,
pouze úvodních 16 taktů.
Odpadne vám tak nutnost vypořádat se s dlouhými běhy šestnáctinových not,
zůstanou vám jen ty kratší.
Neváhejme toho využít.
Rytmus, o který se budeme snažit, je...
Tady je velmi důležité nevykonávat tah
celou paží
ale uvolněným zápěstím a prsty.
Při použití celé paže bude tah v podstatě nekontrolovatelný
a zvuk bude příliš tvrdý a ostrý, asi takhle.
Důležitá je hlavně plynulost pohybů ruky
a minimální pohyb pravé paže jako takové.
Pokud s tím máte potíže,
nesnažte se to naučit
na Mendelssohnově hudbě.
Cvičte na stupnicích...
nebo třeba Kreutzerově studii č. 2
a k této skladbě se vraťte,
až vám to začne jít.
Potom to začněte cvičit celé.
Těm ambicióznějším z vás,
kteří to chtějí dotáhnout na prvního violistu
v Symfonickém orchestru YouTube,
přeji mnoho štěstí.
Dostanete příležitost zahrát famózní melodii
z Berliozova Harolda v Itálii.
Pasáž, o kterou nám jde, je samotný začátek
sóla pro violu.
Skladba je označena jako
„Scéna melancholie, štěstí a radosti“.
Takže začínáme rozhodně melancholií.
a skončíme u hry radostné a vášnivé.
Bude to zkouška ohněm
pro váš hráčský projev
a schopnost
docela dlouhou dobu udržet linku.
Je to velmi dlouhá melodie.
Nemám přesně spočítané takty,
ale celá první stránka je v podstatě jedna melodie.
Řeknu vám několik svých postřehů.
Berlioz napsal tuto skladbu na žádost Paganiniho,
toho času čerstvého majitele úžasné violy Stradivarius,
na kterou si zatoužil zahrát.
A jsem si jist, že právě zvuk tohoto nástroje
zněl Beriozovi v hlavě při psaní první věty
Harolda v Itálii.
Ten nádherný, jasný, zpěvný zvuk,
který tento nástroj jistě měl.
Ať už hrajete na jakýkoli nástroj,
třeba i na čínskou violu
se samolepkou „Stradivarius“,
snažte se smyčcem zapracovat na co nejzpěvnějším zvuku
a vřelém, bohatém vibratu.
Další fráze si žádá
co nejsladší podání
a máme tu tři P –
velmi, velmi slabě.
Toto je okamžik v sólovém repertoáru,
kde opravdu můžete hrát velmi tiše.
Celková instrumentace je tu velmi jemná.
Čili i na webkameru se
při konkurzu pro YouTube
snažte hrát co nejslaběji
a přitom zachovat pěknou melodickou linku.
Skladba postupně
nabývá na vášnivosti
a radosti.
V tomto místě
byste se měli opravdu otevřít
a ukázat, co ve vás je melodicky.
Skladba ke konkurzu, která myslím každého vyděsí nejvíce,
je Straussův „Don Juan“.
Je po všech stránkách velmi obtížný
a je součástí téměř všech konkurzů
na všechny strunné nástroje.
Přímo vám jej nijak usnadnit nemohu,
mohu se však podělit o nějaké nápady, jak na to.
Hlavní chyba, se kterou se často setkávám v úvodní pasáži,
je příliš mnoho přestávek.
Domnívám se, že kdyby si Don Juan po každém taktu dával přestávku,
netěšil by se takové pověsti, jakou měl.
Je velmi důležité touto úvodní pasáží
proletět naráz od začátku do konce.
Potom naopak následuje bohatá,
klenutá melodie.
Zde opět dejte pozor na to, abyste se
drželi Straussových artikulací.
Například v...
máme akcent na šestnáctinové notě,
což není tam, kde bychom ho čekali.
Pokud byste to hráli podle sebe,
akcentovali byste nejspíš všechno ostatní.
Krom toho si ještě dávejte pozor na skutečnost,
že další fráze jsou opravdu legato.
Fráze, která vzbuzuje zdaleka největší hrůzu,
je konečné arpeggio G dur
až k d.
Opět neexistuje způsob, jak to zjednodušit.
Ale buďte v klidu,
najděte si prstoklad, který vám bude vyhovovat,
a cvičte a cvičte a cvičte.
K tomu hornímu d se lze dostat dvěma způsoby.
Většina lidí postupuje nahoru po částech.
Pro mě osobně to v tempu nikdy příliš nefungovalo.
Já dávám přednost čekání v jedné poloze do poslední chvíle
a nahoru se dostanu jedním velkým skokem.
To je ale jen vaše rozhodnutí.
V další pasáži
máme opět, stejně jako u Mendelssohna,
velmi jemné spiccato.
Tady je to ještě o něco těžší, protože vychází
z forte pasáže a je v triolách
se střídajícím se legatem a spiccatem.
Snažte se nemít smyčec příliš vysoko,
jinak utrpí čistota a celistvost hry.
Udržujte si kontrolu.
Pokud odskočíte příliš vysoko *** strunu,
nebudete mít pod kontrolou ani legata,
ani rytmus.
Doufám, že vám mé komentáře při přípravě pomohou.
Přeji vám mnoho štěstí a vytrvalosti při cvičení
a těším se na vaše videa.