Tip: Highlight text to annotate itX
(lyric: Einskaldir)
Vrcholky kopců jsou přikryty mlhou,
Opar se laská s nimi s očividnou něhou.
Slunce je uvězněno za hradbami mraků,
Vidím mrtvé stíny jak vystupují z vraků...
Z vraků co lod'mi byly, když pluli po řece života,
Jejíž tok je pomíjivý a každá lod'nakonec ztroskotá.
Veletok života protkán je proudy,
Nesou nás ke slávě, vrhnou do zhouby.
Dál točí se života vřetena,
Má nit je krátká a v půli je stržena.
Čas můj se nyní naplni,
sám stojím ve tmě na pustém břehu.
Tichý převozník pramici přistavil,
Nastoupím však rád bych se dal do běhu.
Na této straně již pro mě nic není,
Radosti života se smrtí pominou,
Ticho onoho světa své zuby cení,
Vzpomínka ne mě má tvář kamennou...
(English)
The tops of hills are covered with fog,
mist caresses them with obvious tenderness.
The Sun is imprisoned behind the wall of clouds,
I can see the dead shadows as they get out of wrecks...
out of wrecks that used to be ships, when they sailed the river of life,
whose flow is fleeting and ever ship will finally founder.
The flow of life is interwoven with streams,
they carry us towards the glory and throw us to the doom.
The spindles of life are turning on and on,
my thread is short and broken in the middle.
Now, in the fullness of time,
I stand alone in the dark on a bleak riverbank.
A silent ferryman provided a barge,
I get on, however I would like to start running.
There is nothing more for me on this side,
The pleasures of life vanish upon death,
the silence of the world beyond shows its teeth,
memory of me has a stony face....
