Tip:
Highlight text to annotate it
X
Překladatel: Lukáš Hendé Djakoualno Korektor: Martin Francis Gilbert Máik
Tam v New Yorku, řídím oddělení rozvoje
jedné neziskovky jménem Robin Hood.
Když nebojuji s chudobou, bojuji s plameny
jako pomocný kapitán dobrovolných hasičů.
V našem městě,
kde dobrovolníci doplňují vysoce kvalifikované kariérní zaměstnance,
se musíte na místo požáru dostat docela brzy,
abyste se vůbec dostali do akce.
Vzpomínám si na svůj první požár.
Byl jsem druhý dobrovolník na místě požáru,
takže jsem měl slušnou šanci, že se k něčemu dostanu.
Ale stejně to opravdový pěší závod proti ostatním dobrovolníkům,
dostat se k veliteli zásahu,
abychom zjistili, co nám přidělí.
Když jsem velitele našel,
byl právě zabraný vzrušeného do rozhovoru
s majitelkou domu,
která právě určitě prožívala jeden z nejhorších dnů svého života.
Tady, uprostřed noci,
stála venku, v hustém dešti,
pod deštníkem, v pyžamu, bosá,
zatímco její dům hořel.
Dobrovolník který dorazil těsně přede mnou --
říkejme mu Lex Luther --
(Smích)
se dostal k veliteli zásahu dřív
a byl požádán, aby šel dovnitř
a zachránil psa majitelky domu.
Psa! Byl jsem úplně ochromený žárlivostí.
Tady byl nějaký právník, nebo finanční manažer,
který po zbytek svého života bude lidem vyprávět,
že se vydal do hořící budovy,
aby zachránil živou bytost,
jenom proto, že mě porazil o pět vteřin.
No, já jsem byl další na řadě.
Velitel zásahu na mě zamával.
Řekl: "Bezosi, potřebuji, aby jsi šel do toho domu.
Potřebuji, aby jsi vyšel po schodech, kolem ohně,
a potřebuji, aby jsi přinesl této ženě pár bot."
(Smích)
Přísahám.
Takže, ne úplně to, v co jsem doufal,
ale šel jsem na to --
po schodech nahoru, dolů, do haly, kolem "opravovdých" hasičů.
kteří už tou dobou téměř skončili s hašením,
do ložnice paní majitelky, pro pár bot.
Teď vím, co si myslíte,
ale nejsem žádný hrdina.
(Smích)
Snesl jsem svůj náklad dolů,
kde jsem potkal svou nemesis
a milovaného psa u předních dveří.
Vynesli jsme své poklady ven k majitelce domu,
kde, není divu,
si ten jeho vysloužil mnohem větší pozornost, než ten můj.
O pár týdnů později,
náš hasičský sbor dostal od majitelky domu dopis,
ve kterém nám děkovala za statečné úsilí předvedené
při záchraně jejího domu.
Laskavý čin, který mezi ostatními vyzvedla:
někdo mi dokonce přinesl pár bot.
(Smích)
V obou mých povoláních v Robinu Hoodovi
i v mém vedlejším povolání dobrovolného hasiče,
jsem svědkem štědrosti a laskavosti
v obrovském měřítku,
ale jsem také svědkem činů vděčných a odvážných,
konaných jednotlivci.
A víte, co jsem se naučil?
Na všech z nich záleží.
Takže jak se tak dívám po této místnosti
na lidi, kteří buď dokázali,
nebo jsou na cestě k dosažení,
velmi významných úspěchů,
rád bych připomněl toto:
nečekejte.
Nečekejte až vyděláte svůj první milion,
abyste mohli změnit něčí život.
Pokud máte něco, co můžete dát,
dejte to teď.
Podávejte polévku ve výdejně pro nemajetné, vyčistěte park ve své čtvrti,
buďte mentorem.
Ne každý den nám nabídne šanci,
zachránit někomu život,
ale každý den nám nabízí příležitost ho ovlivnit.
Tak se do toho pusťte; zachraňte ty boty.
Děkuji.
(Potlesk)
Bruno Giussani: Marku, Marku, vraťte se.
(Potlesk)
Mark Bezos: Děkuji.