Tip:
Highlight text to annotate it
X
Hnutí Zeitgeist
Univerzita managementu Maharishi, 15.11.2009
Název této prezentace je "Kam směřujeme?"
Je to vlastně druhá část dvoudílné série.
První proběhla v Londýně pod názvem "Kde jsme teď?"
která se zabývala finančním systémem a dalšími atributy, které možná znáte
sledujete-li moje působení v Hnutí Zeitgeist
což je aktivistické a komunikační křídlo
další organizace jménem Projekt Venus
Více se zmíním o těchto organizacích v průběhu.
Část 1.: Evoluční bagáž
Zhruba před 10 000 lety se lidský druh
doklopýtal k novému modelu společnosti
který nyní nazýváme "neolitickou revolucí".
Během této doby se zdá, že jsme začali přecházet
od převážně rovnostářské společnosti
skládající se z lovců a sběračů
k zemědělské revoluci, ve které promyšlené pěstování potravy
nahradilo pasivněší hledání zdrojů potravy
a tudíž umožnilo mnohem více kontroly *** výrobou.
Zároveň zdá se to byl hlavní popud
k zlepšování něčeho, čemu dnes říkáme "technologie".
Kamenné nástroje se zlepšovali, což nakonec udalo trend době bronzové
která využívala kování tvárnější mědi.
A pak přišla doba železná, která umožnila více síly
atd. Myslím, že všechny tyto údobí známe.
Za tímto obdobím se můžeme ohlédnout a uvědomit si
neustále se zvyšující tempo technologického vývoje.
Zdá se, že narůstá exponenciálně.
Tohle je graf Raye Kurzweila
který ukazuje exponenciální nárůst masového využívání vyná***ů
konkrétně komunikační a počítačové technologie.
Vedle něj je další graf, která ukazuje historii technologických vyná***ů
a úžasné tempo pokroku obecně.
Lze bezpečně tvrdit, že tato evoluce technologie
a tedy vědy samotné byla a stále je
fundamentálním hnacím motorem pokroku a změny.
Zdaleka je to primární faktor, který žene vývoj lidské civilizace
nejen v usnadňování dosahování konkrétních cílů
ale také v důmyslnější projevu našich hodnotových žebříčků, filozofie
referenčních rámců a v podstatě toho, jak interpretujeme svět kolem nás.
Samotná vědecká metoda je formou technologického nástroje
a její použití průběžně zlepšuje naše chápání
světa kolem nás, usnadňuje neustálou změnu.
Bohužel žebříčky kulturních hodnot (přesvědčení, která všichni sdílíme
tradice) velmi zřídka kráčí ruku v ruce
se společensky progresivní povahou vědy a technologie.
Nazývá se to "zpoždění kultury".
Pramení to z identifikace společnosti se stávajícími tradičními hodnotami
a zavedenými zvyky a metodami institucí.
S touto identifikací na emocionální úrovni
omlouvám se za tuhle ilustraci, ale nemohl jsem odolat.
Tato emocionální identifikace je pro nás zdrojem útěchy.
Řeknu vám vtip. Když jsem byl na cestě sem z letiště
viděl jsem amiše. Zřejmě žijí tady poblíž
a jeli po silnici. Bylo to pozdě večer. Co měli?
Měli na svém koni elektrická světa a golfové hole.
Já na ně: "Hele! To je podvod!"
Jde o to, že je skutečně obtížné pro jakoukoli tradiční instituci
se opravdu pohybovat kupředu, aniž by nakonec nepodlehla
kráse pokroku technologie a co pro nás může udělat.
Jako klasický příklad tohoto fenoménu
o kterém jsem si jist už mnozí z vás slyšel dříve
lze zmínit italského fyzika, astronoma Galilea
když poprvé představil důkazy politické instituci své doby a oblasti
co se týče oběhu Země kolem Slunce.
Setkal se s vážnou hrozbou a rozsáhlým odmítáním ze strany politického
náboženského establišmentu, protože to bylo velmi v rozporu
s náboženskými texty, tudíž tradiční identifikací.
Inkvizice vlastně zakazovala dotisk Galileových děl
ještě 76 let po jeho smrti.
Realitou je, že etablované instituce
to znamená instituce jak tradicí uzákoněného myšlení
tak instituce vlivu a moci ve společnosti
to znamená filozofická dogmata na straně jedné
a korporace a vláda na straně druhé
každá mají vysoký sklon praktikovat popírání
nepoctivost a korupci, aby se samy zachovaly
a samy udržely.
Výsledkem je ústavičné zpoždění kultury
které neustále znemožňuje pokrok společnosti začleňováním nových
společensky prospěšných vědeckých zlepšení.
Je to jako procházení cihlovou zdí
neboť zavedené mocenské ortodoxie neustále udržují samy sebe
kvůli svým vlastním zájmům a pohodlí.
Abychom ilustrovali tento fenomén v moderním kontextu
podívejme se blíže na jeden z nejstarších etablovaných řádů, který se dnes stále používá
peněžní systém.
Když říkám peněžní systém, nemám tím na mysli domácí monetární politiku
úrokové míry, politiku částečné rezervy
centrální banky nebo jakoukoli další komponentu.
Mluvím o absolutní základu konceptu
systému pobídky, získávání a směny.
Položme si nejdříve nejfundamentálnější otázku.
Proč jsme vynalezli peníze?
Navzdory názorům většiny lidí na světě
nejsou peníze přírodním zdrojem
ani ho nesymbolizují.
Peníze jsou vlastně společenskou zvyklostí k vypořádání se s nedostatkem
a vytváření odměn.
Když něco vypěstuje plodinu na kousku půdy
dostane takový produkt hodnotu:
1) na základě toho, jak je v oblasti vzácný
tedy úroveň poptávky versus nabídky.
2) spolu s množstvím práce a času stráveného k výrobě takového produktu.
Je-li výrobek v této společnosti vzácný obecně řečeno
jeho hodnota se zvýší.
Je-li také soubor dovedností potřebných k vypěstování takového produktu
v komunitě vzácný, také se zvýší hodnota.
Tohle jsou základy teorie hodnoty, které uslyšíte v hodinách základů ekonomie.
Jakkoli neškodně se to na oko může jevit
vezměme teď do úvahu nevyslovené
negativní zpětné reakce tohoto systému; totiž mechanismus zisku
a jeho vztah k zachovávání establišmentu.
Když to hodně zjednoduším: problémy a nedostatek = zisk.
Společensky negativní vlastnosti společnosti
se stávají pozitivně odměňovanými akcemi pro odvětví.
Čím je více problémů a nedostatku, tím lze vydělat více peněz
pokusy o jejich řešení.
Čím více vytvořené efektivity ve společnosti
tím méně příležitostí pro získání peněz.
Přemýšlejte o tom. Jinými slovy
a může to znít poněkud pesimisticky a příkře
ale je tu velmi malá z podstaty systému plynoucí odměna a tudíž motivace
vyřešit jakýkoli současný zisk nesoucí problém, který existuje.
Samotná povaha účinků peněžního systému toleruje
udržování problémů.
Energie jsou například uhelným kamenem naší společnosti.
Pomysleli byste si, že vzácné
a vyčerpané zásoby ropy, což je obvyklá spekulace
v tuto dobu, "ropný zlom"
bude hrozným strašákem za naší současné závislosti společnosti na ropě
spojeným pouze s negativními konotacemi.
Nikoli, ne v krátkém období.
Po ničem netouží ropné společnosti tolik jako po stálém nedostatku.
Spekulativní bublina v roce 2007/2008, která vyřadila z provozu školy
školní autobusy a způsobila nesmírné útrapy nižším třídám
jak pro vytápění domů tak pro dopravu, je klasickým příkladem.
Když ropné společnosti vědí, že mohou vydělat více peněz
na nědostatku svého zboží, sklon
záměrně omezovat výrobu a nebrat zřetel na společnost
nebo jednoduše otevřeně lhát o dostupných zdrojů
je velmi vysoký.
To samé platí bohužel o každém dalším zoufalém problému společnosti
jako znečištění životního prostředí.
Čím jsou více naše podzemní vody a kohoutky znečištěné
tím více může odvětví kompenzovat nabídnutím profitabilních řešení.
Toto vytváří perverzní zesilující lhostejnost
k životnímu prostředí ze strany průmyslu
neboť čím je více škod, tím více peněz mohou tyto škody přinést.
Takto je ta hra jednoduše nastavena.
A psychologické následky jsou morbidní a hluboké.
Vezměme si průmysl medicíny
který by měl být jedním z nejaltruističtějších
a nejprogresivnějších institucí, které máme
neboť naše kvalita život na nich často závisí.
Potřebujeme si však uvědomit prostou realitu
že lékařský establishment se svými miliony zaměstnanců
prosperuje z nemocí obyvatelstva.
Čím vyřeší více problémů v oblasti nemocí
tím lze vygenerovat méně peněz.
Je tu například průmysl rakoviny.
Je to masivní průmysl mnoha a mnoha miliard dolarů ročně
bilionový dolarový průmysl a zaměstnává obrovské množství lidí.
Předpokládejme na moment hypoteticky, že bychom dosáhli léku
na vyléčení všech rakovin a metoda léčby
byla jednoduchá a snadná. Jinými slovy, nebyl by tu už způsob
vydělávat všechny ty peníze z nemoci lékařským establišmentem.
Uvědomujete si, že by se stalo ekonomice
lékařským institucím, kdyby se tomuto konkrétnímu problému
skutečně dostalo schůdného řešení?
A když si to uvědomíte, opravdu si myslíte, že je záměrem
léčit tuto nemoc?
Zamyslete se *** tím.
A také by to propustilo desítky tisíc lidí.
Mějte na paměti, že je to establišment.
V momentě, kdy máte zaměstnance a všechno
a i když z počátku pracujete z altruistických pohnutek
v momentě, kdy jste v pozici podporování skupiny
a skupina se spoléhá na instituci
náhle se motivace mění.
Jako další příklad, co kdyby firma vyrobila auto
které by vydrželo 80 let bez servisu
a také by jezdilo bez potřeby neustálého dotankovávání
pomocí technologie baterií?
Cena auta na trhu doplňků a náhradních dílů by byla doslova nulová
a miliardy dolarů by se ztratily kvůli nyní zastaralému
spotřebnímu odvětví trhu s ropou a trhu servisování aut.
Určitě mnoho z vás ví, že máme nyní technologii
vytvořit elektrická auta
která mohou jet 130 km/h 1600 km na jedno nabití.
Možná také víte, pokud jde o tento případ, že Bílý dům
během Bushovy vlády, což byla vlastně vláda ropného kartelu
udělal vše proto, aby pojistil své korporátní strýčky v ropném průmyslu
proti této nové realitě
tím, že jim pomohl se zbavit samotné této myšlenky, rozdrtit ji.
Ve skutečnosti není žádný důvod, proč by teď každé prodané
auto nemohlo být elektrické. Nejsou
protože společenský pokrok a prosperita lidí
je vždy druhořadá po peněžním zisku.
Řeknu to znovu. Pokrok společnosti a prosperita lidí
je vždy druhořadá, až po peněžním zisku.
Když lidé také nemohou vydělat peníze řešením problémů společnosti
zkrátka se nebudou řešit.
Koukněte se na děsnou, zoufalou chudobu v Africe
nebo jednoduše kontrole se vymykající a rostoucí bezdomovectví po celém světě.
Myslím, že George Carlin trefil hřebíček na hlavičku.
"Všimli jste si někdy, že jedinou metaforu, kterou máme
v našem veřejném diskurzu pro řešení problémů je vyhlásit tomu válku?
Máme válku proti zločinu, válku proti rakovině, válku proti drogám.
Ale všimli jste si, že nemáme žádnou válku proti bezdomovectví?
Víte proč? Protože v tomhle problému nejsou žádnou peníze.
Na bezdomovcích se nedají vydělat peníze.
Najdete-li řešení bezdomovectví, při kterém si korporace
a politici mohou přijít na několik milionů každý
uvidíte, jak se začnou ulice Ameriky zatraceně rychle dávat do latě!"
Když o těchto věcech lidí přemýšlejí, většině
naskočí slovo "korupce".
Mají pocit, že to jsou etické otázky.
Ale je to opravdu zkorumpované, když chce energetický establišment
uměle omezovat nabídku, aby mohl vydělat peníze?
Je opravdu zkorumpované, když firma lhostejně
usiluje o zachování sebe samé na úkor pokroku společnosti?
Vlastně ne, není. Je to zkrátka "normálka".
A to se snažím zdůraznit.
A neměli bychom očekávat nic menšího než tuto tendenci.
Mechanismus zisku vytváří zavedené pořádky
které znamenají přežití a bohatství velkých skupin lidí.
Je skutečností, že ať jsou nové objevy jakkoli prospěšné pro společnost
bude se na ně pohlížet s nepřátelskostí, pokud by měly ohrozit zavedené
financemi poháněnou instituci
to znamená, že pokrok společnosti vlastně může být hrozbou establišmentu.
Řeknu to ještě jinak: Hojnost
udržitelnost a efektivita jsou nepřáteli zisku.
Progresivní zlepšení ve vědě a technologii, které může vyřešit
problémy neefektivity a nedostatku jednou pro vždy, fakticky činí
předchozí obsluhování těchto problémů establišmentem zastaralým.
Proto v peněžním systému
nesoutěží korporace jen s dalšími korporacemi
soupeří s pokrokem samotným.
Proto je v rámci peněžního systému změna společnosti tak obtížnou.
Jinými slovy zavedený peněžní systém
nepovoluje volné plynutí změny.
Nelze mít společenské pravidlo
při kterém se peníze vydělávají na neefektivitě a nedostatku
a očekávat rychlé začlenění nových objevů
které mohou tyto problémy zmírnit.
Vím, že do toho tepu nadoraz, ale většina to nevidí
a chci, aby to bylo naprosto jasné.
Nechci věnovat příliš času peněžnímu systému
protože, jak už jsem řekl, zaměřil jsem se na něj v předchozí prezentaci.
Nicméně bych rád vypíchl dvě důležité otázky.
První je ekonomická realita, že celý globální ekonomický systém
je založen na tom, čemu říkám "cyklická spotřeba".
Jediným způsobem, kterým systém může fungovat je, když peníze neustále obíhají.
Peníze se musí neustále převádět od jedné strany ke druhé
aby se udržel tzv. "ekonomický růst".
Toho se dociluje prostřednictvím neustálé nebo cyklické spotřeby
prakticky každého ve společnosti.
Pracovní místa jsou zcela odvislá od poptávky po výrobě v nějaké formě.
Kdyby nebyla žádná poptávka po zboží a službách, pak by nebyla žádná poptávka
po práci a proudění peněz by se tak zastavilo.
Vyúsťuje to tedy opět v to, že neefektivita = zisk.
Celý systém vyžaduje problémy, aby fungoval.
To není jenom paralyzujícím, jak jsme už řekli
ale také to vytváří šokující množství mrhání se zdroji
bezvýznamnost a krajnost.
To druhé, co bych rád k této otázce uvedl, což je mnohem širší
souvisí s holistickou povahou peněžní hry
v historické praxi a elementárním záměrem.
Všechny dnešní společnosti, ať už je nazveme kapitalistické či socialistické
nebo dokonce komunistické jsou hluboce založeny na penězích.
Peníze jsou tím, co umožňuje možnosti v rámci samotného systému.
Kapitalismus volného trhu, jak se často nazývá
je nyní dominantním ekonomickým náboženstvím dne.
Říkám náboženstvím, protože pokud jde o kulturní vnímání
této metodologie, málo lidí zdá se má tu schopnost
i jen hloubat o jakýchkoli dalších možnostech fungování společnosti.
Jsou plně indoktrinovaní. Praxe volného trhu
lze definovat takto: Trh, na kterém se nabídka a poptávka
neregulují, s výjimkou politiky státu, která hlídá dodržování konkurence
a práv fyzického a duševního vlastnictví.
Všimněte si, že se říká "neregulují, s výjimkou
politiky státu bdící *** konkurencí."
Jinými slovy není žádný ryzí volný trh.
Vím, že o tom mnoho z nás ví, ale chci na to poukázat
protože ani by tu nikdy nemohlo být něco jako ryzí volný trh
bez systému, který despoticky nenapravitelně ničí sám sebe.
Proč? Protože základ snah o volný trh
to znamená snah založených na osobním zájmu
a strategickém získávání podílu na trhu
(herní strategie) může vést jedině k monopolům a kartelům.
To je základem celé motivace
a je zábavné sledovat jak to dnes ekonomové budou popírat tam a zpátky.
Řekněme například, že chci otevřít obchod s elektronikou
v relativně malém městě. Řekněme tady ve Fairfield v Iowě
a tou dobou jsou ve stejné oblasti další tři obchody
a proto s nimi musím soutěžit.
Jak jde čas, pracuji na zefektivnění svých konkurenční strategie
a snižuji režii takovým způsobem, že se můj obchod stane dominantním
a jisté položky nabízím za nejdostupnější cenu.
Každý ve městě nakupujeme tyto položky v mém obchodů na úkor konkurence.
Kvůli tomu dva z dalších tří obchodů
jsou vytlačené z byznysu a opustí město.
V tuto chvíli je pouze můj obchod
a obchod konkurence toho druhého v oblasti: konkurence dvou.
Protože se mé zisky vyvíjejí dobře, udělám rozhodnutí.
Rozhodnu se, že se pokusím získat nebo koupit
ten druhý konurenční obchod ve městě.
To zní rozumně, ne? K akvizicím dochází neustále.
A oni souhlasí. Takže koupím ten obchod
dát na něj svoje logo a bum! Mám monopol v oblasti.
Podobně teď předpokládejme, že bych ten obchod nekoupil
ale stali bychom se přáteli, vzájemnými partnery
a našli způsob jak spolupracovat a prosperovat
nekonkurenčním způsobem. To se zdá logické, ne?
To neuhádnete... Vzniká kartel.
Jinými slovy je byznys založen částečně na herní strategii
získat podíl na trhu a tedy zisk;
tudíž usilovat o dominanci
ve svém sektoru nebo odvětví je přirozenou gravitací
a nejvyšší úroveň je monopol a kartel.
Tržní systém se přirozeným vývojem stává
co možná nejdominantnějším a nejmocnějším
ale u toho to nekončí. Určitě většina z vás tady
rozumí praktikám korporací lobujících v Kongresu
které korporace považují za naprosto normální. Co je finanční lobování?
Lobování je prostituce státu
k zajištění další moci nebo pozic zvýhodňujících korporace v jejich odvětví.
Jinými slovy když uplatíte několik Kongresmanů, aby podpořili
agendu vaší firmy, pak jste si ***ále zajistili
ekonomicky svou pozici. To samé platí o příspěvcích na kampaň.
Lidé nyní říkají, že je to korupce.
Ne, není. Je to volný trh v akci.
Co jiného očekáváte? Neexistuje něco jako
objektivní vláda v peněžním systému.
Je to nemožné. Celá společnost
je založena na penězích a příjmu, tak proč si myslíte
že by se vůbec stanovovaly a respektovaly nějaké hranice?
Neustále máme před očima tyhle debaty o etice plné žvástů a kam vedou?
Nikdy to nefungovalo a nikdy fungovat nebude.
Vliv a tedy korupce je přirozeným vedlejším produktem našeho systému.
Měli bychom to očekávat.
Rozveďme tento sled myšlenek ještě dále.
Během dějin tu byla jedna říše za druhou a každá pracovala na tom
aby zajistila globální dominanci *** půdou a zdroji.
Ústředním důvodem k válce jsou zdroje
zisk, moc říše a obchodní monopoly.
Vlády se svou funkcí nijak fundamentálně od korporací neliší
pokud jde o osobní zájem.
Invaze Spojených států do Iráku bychom mohli považovat
za fakticky nepřátelské převzetí korporace
neboť i největší naivkové dneška vědí
že neměla nic společného se zbraněmi, svobodou, demokracií pro lid.
Nechci ani tuto otázku rozebírat, protože jen o ní mluvit se považuje
za pasé. Není to ani v kurzu.
Jsme tak zvyklí na tuto úroveň korupce
že se jen dnes díváme, jako bychom ji neviděli.
Chci ale jasně zvýraznit, jak s ní válka opravdu
souvisí, máte-li nějaké zábrany.
Válčí se svou podstatou kvůli dobývání zdrojů
zisku průmyslu a expanzi říše.
Slovy dvojnásobného držitele medaile za statečnost, udílené Kongresem
generálmajora Smedley D. Butlera: "Válka je špinavý byznys
Vždy tomu tak bylo. Byznys snad nejstarší, jednoduše nejziskovější
a nepochybně nejbrutálnější. Jediný mezinárodní svým záběrem.
Jediný byznys, ve kterém se zisky počítají v dolarech
a ztráty v lidských životech."
Je důležité zdůraznit
že dnešní honba za ziskem v tržním systému
vytváří odlišnou formu říše
říši korporací
založenou na slučování ekonomik prostřednictvím obchodních dohod.
Říká se tomu "globalizace".
Myslím, že Jim Garrison, prezident fóra "State of the World" (Stav světa)
to vyjádřil celkem výstižně
"Vzato kumulativně, představuje integrace světa jako celku
zejména co se týká ekonomické globalizace
a bájných kvalit kapitalismu "volného trhu"
po právu opravdickou "říši".
Nemnozí byli schopni uniknout "strukturní adaptaci"
a "záchranným balíčkům" Světové banky, Mezinárodního měnového fondu
nebo arbitrážím Světové obchodní organizace
těmto mezinárodním finančním institucím, které jakkoli neadekvátně
stále určují co ekonomická globalizace znamená.
Taková je síla globalizace, která během našeho života
pravděpodobně uvidíme integraci, třebaže nerovnou
všech národních ekonomik světa do jediného globálního
systému volného trhu." Tudíž říše.
Abych to vyjádřil znakem, sklonem tohoto systému
je vytvářet světový monopol.
To je znakem, přirozenou gravitací
metodologie a filozofie samotné ideologie volného trhu.
Takto je psychologicky nastaven. Doufám, že je to jasné.
Je založen na strategické dominanci a myslím, že je na čase
aby se lidé konečně probrali. Není založen na svobodě.
Je založen na dobývání.
Jádro sociální funkčnosti v naší společnosti je principiálně despotické.
Není žádná etická transakce.
Etika a konkurence jsou neslučitelné
neboť princip vyhledávání konkurenční výhody pro osobní zisk
je zcela neetický v jakékoli civilizaci
a vede trvale ke konfliktu a vykořisťování.
Nepoctivost je módem fungování na každé úrovni
ať už si to uvědomujete nebo nikoliv. A upřímně
jak si kdy kdokoli při smyslech mohl vysvětlit
že vyrovnaný, mírový, udržitelný a produktivní svět
by mohl kdy vzejít z otevřené soupeřivosti, tedy otevřené války
jednotlivců soupeřících se sebou navzájem o práci
korporací bojujících proti sobě navzájem o podíl na trhu
vlád soupeřících se sebou navzájem o globální ekonomickou dominanci
to mi hlava nebere.
Žijeme v paralyzujícím, lhostejnost podporujícím
vypočítavém systému, který generuje parazity a prostituty.
Každý z nás je kvůli samotné povaze hry peněz
přinucen do pozice poslušnosti
buď k zaměstnavateli nebo k zákazníkovi.
Základním cílem je získávání peněz
nikoli služba pokroku společnosti.
Parazitujeme a vykořisťujeme. Jedinou spoluprací
kterou v dnešní době nalezneme
nebo vlastně už od doby, kdy tento systém byl vytvořen
je, když je tu společný nepřítel
to znamená, když konkrétní skupina bojuje proti jiné skupině
tedy jedna korporace bojuje proti jiné korporaci.
Výhoda je nepoctivostí.
Doufám, že tomu každý do detailu rozumí.
Jdeme dál
Rád bych mluvil o některých dalších společných atributech kultury
moderní společnosti jak institucionálních tak ideologických
které bývají zřídka kdy promýšleny celistvě.
Bude to trochu abstraktní, ale rád bych ukázal
jak je integrita současných ustálených zvyklostí buď zastaralá
zamořená peněžním systémem a osobním zájmem
anebo zkrátka ignoruje základní příčiny problémů
které se tyto tradiční konvence pokoušejí vyřešit.
4 body jsou:
1) Zákony, práva a papírové proklamace
2) Bezpečnost
3) Vláda jak ji dnes známe, a
4) Aktivismus a tzv. "etika"
Zákony, práva a papírové proklamace
V dnešní společnosti se vláda pokouší ovládat chování lidí
prostřednictvím hrozby ve formě zákonů.
Malý ohled se bere na zdůvodnění příčin
tohoto tzv. kriminálního jednání nebo společensky nepřijatelného jednání.
Zatknou-li někoho pro krádež, bere se velmi malý zřetel
na podmínky prostředí, které na začátku generovaly
zájem krást, motivaci.
Je matka, která krade, aby nakrmila hladovějící rodinu zločinec?
Ne, dělá zkrátka, co dělat musí.
Když rozmýšlíme o této realitě, že my jako lidské bytosti
opravdu nejsme o nic více a o nic méně než zvířata
a fungujeme na základě stejných základních podnětů
(omlouvám se za tyhle obrázky, ale musel jsem je pro srovnání použít)
skutečnost, že fungujeme na základě stejných základních podnětů
tendencí přežít jako většina ostatních druhů.
Vidíme pak, že je nelogické a nezodpovědné
uvažovat o jakémkoli chování člověka mimo sféru
sociálních podmínek.
Na začátku 90. let proběhla studie nazvaná "The Merva Fowles", studie
která zjistila, že nárůst 1% nezaměstnanosti ve velkých amerických městech
měl za výsledek relativně značný nárůst zločinu.
To ukazuje, jak tzv. "kriminální" chování
má přímý vztah k socio-ekonomickým okolnostem.
Nemělo by překvapovat, že většina lidí ve vězeních
pochází ze sociálně-ekonomicky znevýhodněných postavení.
Společnost produkuje chování
zejména nedostatek, díváte-li se pozorně.
Rok od roku počet lidí ve vězeních roste
spolu s počtem zákonů ve sbírkách.
Zjevně tedy něco správně nefunguje.
Něco nefunguje. Něco je špatně.
Kdyby byla společnost progresivně řízena se záměrem
kolektivní prosperity člověka
pak bychom viděli neustálý pokles
zločinu a lidí ve vězeních, pokles počtu zákonů.
Kdyby byla cílem produktivní, stabilizující společnosti
záměrem by bylo odstranit potřebu vězení, policie
a všeho, o čem jsem mluvil dohromady.
Myslím, že to dokládá nejlépe Lisa Simpson.
- A to je opilá cisterna. A tohle je mámin stůl.
- Mami, vím, že tvé záměry jsou dobré, ale není policie
ochrannou silou, která udržuje status quo pro bohatou elitu?
Nemyslíš si, že bychom měli vrhnout se na kořeny sociálních problémů
místo cpát lidi do přeplněných věznic?
-Podívej, Lízo! To je McGriff, pes, co dává bacha na zločin!
Tím se teď dostáváme ke konceptu bezpečnosti.
Od 11. září 2001 bezpečnostní opatření po celém světě
začali iracionálně běsnit.
Veřejnost všeobecně, zejména v Americe, je nyní neuroticky posedlá
bezpečností.
Řešením násilného chování lidí je zjevně více policie
více kamer a méně svobody a volnosti.
Nesnáším to připisovat každému
ale když vás opravdu chce někdo zabít
nebo vyhodit do vzduchu letadlo, zničit nákupní středisko
nebo udělat, cokoli si zamane, v podstatě násilnou formou
vypustit toxický plyn v metru
najde způsob to udělat.
Žádná forma bezpečnosti to nikdy nezastaví
logika je tedy chybná.
Je nemožné a celý základ bezpečnosti, jak ji známe
je naprosto obrácenou aplikací než tou
která je žádoucí k vyřešení těchto typů otázek.
Opravdová bezpečnost pochází z řešení sociálních problémů
zabýváním se životním prostředím, důvody
neuróz a deformací lidí.
Tento graf zachycuje posledních 200 let.
Na ose Y je očekávaná délka dožití
na ose X příjem očištěný o inflaci.
Každá bublina je jednou zemí.
Velikost ukazuje populaci a barva ukazuje kontinent.
Klíč leží v pravém horním rohu.
Povšimněte si, že v roce 1800 se délka dožití
pohybovala pod 40 lety věku ve všech zemích
a příjem byl menší než $3000.
Chci, abyste pozorně sledovali trend nerovnosti
zejména v příjmech, když se díváme na tento graf v čase.
Všimnete si, že délka dožití v zásadě vzrostla
obecně spolu s bohatstvím, ale co většinou vidíme?
Co vidíme, co bije do očí?
Vidíme ohromnou a rostoucí ekonomickou nerovnost.
Afrika například je ponechána v prachu
západními státy.
Přešli jsme od tohoto, k tomuto.
Ekonomická nerovnost je zjevně rostoucí. Proč o tom teď vykládám?
Existuje jistý výzkum provedený několika skupinami.
Jednou z nich skupina pod vedením Richarda Wilkinsona z University of Nottingham v Anglii
který ukazuje silnou korelaci mezi zločinem a přijmovou nerovností
nikoli absolutním příjmem, ale nerovností jako takovou.
Je to psychologické. Ve Spojených státech například
které mají největší propast v příjmech na světě.
(Samozřejmě jsme také nejbohatší na světě.)
Jen mi vrtá hlavou, proč máme nejvíce lidí ve vězeních na světě.
Pro je tu tolik deformací?
Možná je to kvůli ohromné ekonomické stratifikaci.
Tady je graf ukazující rostoucí nerovnost
rozdělenou mezi horní a dolní třídy.
Zatímco dolní třídy zůstávají v průměru chudé
propast mezi nimi a hodními středními vrstvami
i ***ále výrazně roste.
Věřím, že to je celkově základní zdroj nárůstu
zločinu po celé planetě.
Zdá se, že je tu korelace mezi rostoucí nerovností
a lidmi ve vězeních a tedy zločinem.
Čím je větší příjmová nerovnost, tím více zločinu.
Pochází to z něčeho, co někdo nazývá "psycho-sociálním stresem".
Abych se vrátil zpět, pokud jde o
koncept bezpečnosti, myslím si, že jednou z nejdůležitějších věcí
kterou bychom měli vzít v potaz je snižování globální příjmové propasti.
Jinými slovy si myslím, že čím více tato nerovnost ve světě roste
tím více se objeví konfliktů na světě v mnohách úrovních.
Nyní přejděme k papírovým proklamacím.
Dnes používáme papírové proklamace, jak jim říkáme
k symbolizování něčích tzv. práv.
A stejně jako zákony jsou kulturně předpojaté
umělé směsice, které se pokoušejí vyřešit stále dokola se objevující problémy
pouhým vyhlášením něčeho slovy, obvykle na papíře.
Práva byla vlastně vynalezena k naší ochraně
před negativními vedlejšími produkty samotného společenského systému.
Místo abychom hledali skutečné řešení problému
vynalézáme tyto záplaty skrze proklamace na papíře
jako pokus problémy vyřešit.
Nefunguje to. Nikdy to nefungovalo.
Neexistuje žádné nezcizitelné právo
mimo kulturu, která ho předpokládá.
Vymýšlíme si ho!
Proto je třeba, aby svobody byly v návrhu nedílnou součástí společenského systému
nikoli aby se na ně dvojznačně odkazovalo na papíře.
Klasickým příkladem je, když se podíváme na Boží zákon
slavných deset přikázání: "Nepokradeš.
Nezavraždíš". Proč?
To jsou povrchní představy vytáček
vytvořené člověkem, který neměl žádné skutečné informace
kdo nerozuměl, že žijeme v realitě příčiny a následku.
Hustění tohoto do lidí neučinkuje, jak ukazují dějiny.
Mravnost je prázdná myšlenka, která neodkazuje na žádný empirický předmět.
Inteligentní přikázání by bylo něco jako:
"Budeš neustále znovu nasměrovávat sebe a společnost
abys snížil zpátečnické sklony, které vedou k abnormálním důsledkům
jako je krádež a vražda."
(Evangelium Petera Josepha)
[potlesk]
Stejná povrchní bezvýznamnost je typická pro jakoukoli Ústavu
či Listinu práv jakéhokoli státu na planetě.
V Listině práv a svobod Spojených států je pokus zajistit
určité svobody a ochranu skrze pouhý text na papíře, znovu.
Třebaže rozumím hodnotě tohoto dokumentu
jeho dobové brilantnosti v kontextu období jeho vzniku
neomlouvá to skutečnost, že je to produkt
sociální neefektivity a nic víc.
Jinými slovy jsou deklarace zákonů a práv
vlastně uznáním nezdaru konceptu společnosti.
Hodně lidí dnes je v tzv. "patriotistických" a "svobodných" hnutích.
Znám hodně takových lidí. Fandím lidem, kteří
jsou tohoto přívrženci, částečně protože si myslím, že to má své místo.
Ale tento dokument není "spasitelem" Ameriky.
Zdá se, že tomu nějací lidé věří
že Spojené státy měli nějaké kouzelné postavení v tom či onom
možná když jsme masakrovali všechny Mexičany a Indiány, abychom jim ukradli půdu
nebo fakt, že když byla sepsána ústava, pouze bílí muži
kteří vlastnili majetek, kterých bylo asi 10% v celé populaci
národa, mohli vlastně hlasovat.
Tohle je vláda lidmi?
Jdeme dál. Ukáži vám, o čem tu mluvím.
4. dodatek podrobně vyjmenovává, jakou mají lidé
"ochranu před bezdůvodnými prohlídkami a konfiskacemi".
Toto výrok v zásadě zakládá nárok definovaným pojmem
"pravděpodobná příčina" v dodatku.
Co je "pravděpodobná příčina"?
Jediný způsob jak to zjistit je najít legální definitici z praxe
která je přijímaná kulturou.
Běžná definice pravděpodobné příčiny v tomto kontextu je:
Opodstatněné přesvědčení, že osoba spáchala zločin.
Takže kvalifikátor je nyní opodstatněný, že?
Opodstatněný: často se to definuje jako "férový"
nikoli přemrštěný nebo extrémní.
Pak se asi musíme podívat na slovo "přemrštěný".
Doufám, že vidíte, kam tím mířím.
Je to sémanticky bezvýznamné, proto tomu nelze důvěřovat.
Žádnému z nich.
Jinými slovy nejsou definice zákonů empirické.
Všechny dodatky jsou předmětem rozmarů interpretace
proto jsou denodenně zneužívány policií
ministerstvem vnitra USA (Homeland Security) a americkou daňovou správou (IRS).
Vracím se proto zpět k tomu, o čem mluvím:
Není něco jako práva
neboť to, na co odkazují, lze libovolně měnit.
4. dodatek je pokusem ochránit lidi
před zneužitím moci státem. To je jasné.
Ale vyhýbá se skutečné otázce, kterou je:
Proč by měl stát pro začátek zájem prohledávat a konfiskovat?
Jak odstranit mechanismy, které generují takové chování?
Potřebujeme se zaměřit na skutečnou příčinu.
Znovu, aby to bylo jasné, neříkám, že zákony, práva
nejsou v této době potřebné. Určitě jsou
ale potřebujeme vypilovat naše zaměření na vyřešení skutečného problému.
Pro všechny nacionalisty mimochodem znovu opakuji
neútočím na americkou ústavu.
Nicméně to není odpovědí a je naivní si myslet
že tento dokument má skutečně tak velký význam.
Znovu říkám, fandím lidem jako jsou Ron Paul a Dennis Kucinich
věřím, že jejich práce má své místo
ale ta není odpovědí.
Dějiny Ameriky jsou stejnými dějinami jako kterékoli jiné země
na planetě. Jsou dějinami klamu, podvodu a korupce.
Pro začátek není k čemu se vracet
neboť integrita v nich nikdy nebyla.
Musíme postupovat kupředu, nikoli dozadu.
Čímž se dostáváme k vládě.
Všechny dnes existující vlády, ať už si to připouštíme nebo ne
jsou institučními diktaturami.
Jsou to veřejně sankcionující mocenské monopoly
a demokracie, jak je dnes vykonávána, je zkrátka hrou, která se hraje.
Je mi líto, ale je to prostě hra, která se hraje
aby dala veřejnosti iluzi kontroly.
[potlesk]
Lidé si myslí, že mají na výběr v našem současném systému
protože mohou stisknout tlačítko na hlasovacím stroji
a dosadit k moci předem vybranou osobu.
Jakmile je ale už jednou u moci
nemá veřejnost pak žádné slovo.
Hlasovali jste pro zachraňování bank? [Ne]
Hlasovali jste pro lidi ve vládě nového prezidenta?
Hlasovali jste pro zvýšení daní?
Hlasovali jste pro to, kam povedou dálnice, rozvodné sítě nebo jakákoli infrastruktura?
Hlasovali jste pro války v Afgánistánu a Iráku? [Ne, nehlasovali]
Tak kde je vaše skutečná participace?
Ve třetí části nastíníme, jak by skutečná demokracie vlastně fungovala
a nejsou to volby lidí. Jsou to volby myšlenek.
Je třeba chápat, že vláda, jak ji dnes známe
tu není pro prosperitu veřejnosti
ale spíše kvůli zachovávání jejich establišmentu a jejich moci
stejně tak jako každá jiná instituce v rámci peněžního systému.
Vláda je monetárním vynálezem kvůli ekonomické
a společenské kontrole. Její metody se zakládají
předně na zachovávání sebe samé.
Jen co vlády opravdu dělají je, že vytvářejí zákony, které kompenzují
vlastní nedostatek integrity v řádu společnosti.
Za zmínku také stojí, že většina politiků jsou právníci.
Většina hráčů ve vládě pochází ze světa práva.
A ve skutečnosti nemají absolutně žádné reálné vzdělání
nebo porozumění skutečným základům fungování společnosti.
Může právník přijít a opravit u vás doma topení?
Může právník jít a postarat se o rozvod elektřiny pro určitou oblast? Ne.
Právníci a tedy politici zkrátka nejsou školení
jakýmkoli hmatatelným způsobem, aby řešili skutečné problémy.
Jsou cvičení řešit umělé, nesmyslné problémy
které jsou završují vedlejší produkty naší nesmyslné společnosti.
Jinými slovy je společnost vlastně technický výtvor.
Zopakuji to znovu. Společnost je technickým výtvorem
skládajícím se z infrastruktury, zdrojů a řízení.
Společnost je technologickým konstruktem.
Republikáni, demokraté, znamenají starou belu.
Chcete-li skutečně vidět společnost, která funguje
musíte si začít uvědomovat, že věda a technologie
je vše pojícím prvkem, který vládne
celým mechanismem organizace společnosti
a proto by ti, kteří studují tyto atributy, neměli dostat kontrolu
ale mělo by se jim dostat předních míst v participaci.
Přední místa s vlivem říkat "Můžeme nasytit a obléci
všechny zchudlé lidi v Africe a ve třetím světě."
Můžeme to technicky udělat." Ale bohužel
jdou k jejich korporátní byrokracii a tudíž k vládní byrokracii
a vlády poví: "Nemáme na to peníze."
Otázka nikdy nestála: "Máme peníze?"
Otázkou vždy bylo: "Máme zdroje
a technologické know-how?"
Poslední otázka, ke které bych se rád v této části dostal
souvisí s aktivismem a tradičními vzorci aktivismu
který jsme viděli v dějinách po celém světě.
Na světě je dnes bezpočet lidí s dobrými úmysly
a aktivistické organizace dělají velké haló kolem rozbujelých problémů
a nespravedlností v našem světě.
Přesto bohužel zjistíte, že velmi málo z nich
nabízí nějaká skutečná, hmatatelná dlouhodobá řešení.
Ty ale, které řešení nabízejí
téměř univerzálně koncipují tato řešení
v rámci již existujícího společenského zřízení.
Jejich taktika zahrnuje novou legislativu a samozřejmě
vždy požadují etičnost a zodpovědnost.
Velmi málo ohledů se věnuje kořenům struktury našeho systému.
Střety a protesty
proti zkorumpovaným korporacím a žádání veřejnost o peníze
ve snaze takové trendy zredukovat je klasickou cestou, kterou se ubírají.
Obecně je to velmi úctyhodná cesta.
Nevytvoří však dlouhodobou změnu.
Jen mě to potěší, když něco takového vidím
ale změní to opravdu něco?
Pokud jde o korupci ve společnosti, chudobu, lhostejnost k životnímu prostředí
vykořisťování lidí a většinu osobních a společenských zmatků v dnešním světě
hlavní uvědomění si spočívá v tom, že většina těchto problémů
nejsou výsledkem konkrétní firmy
nějaké podlé úzké elity nebo nějaké legislativy vlády.
Jsou to symptomy základního problému.
Skutečnou otázkou je chování člověka
a chování člověka velkou měrou vytváří a zesilují
společenské vzorce požadované k přežití
vynucované společenským systémem té které doby.
Jsme produkty naší společnosti a to znamená
že samotný základ našeho socio-ekonomického systému
a tedy našich podmínek životního prostředí
vytvořil otrávené kulturní ovzduší, které vidíme kolem sebe.
Jen velmi zřídka jakékoli aktivistické organizace uvažují o možnosti
že je to možná společenský systém samotný, který je problémem.
To podstatné je, že můžeme strávit zbytek našich dnů
pokoušením se zadupávat mravence, kteří záhadně
chodí sem a tam zespod naší ledničky, nastražovat pasti nebo zákony
nebo se pro začátek můžeme zbavit zkaženého jídla
za tou ledničkou, které způsobuje záplavu škůdců.
Část 2: Projekt Země
V elektrotechnice existuje koncept, který se nazývá
poměr signálu k šumu
který souvisí se sílou signálu
k šumu, který signál ruší.
Je to jako poslouchat hudbu v rádiu v autě
která je hodně rušena
a hudba se stává neostrou a zkreslenou.
Myslím, že je to skvělá metafora pro naše současnou praxi ve společnosti
signálem jsou základní důležité a významné aspekty
v dané oblasti a šumem jsou zastaralé
tradiční, neefektivní metody
které zamlžují, vnášejí zmatek, zpožďují a deformují
naše záměry a schopnosti.
Chci, aby každý zapomněl
skoro na všechno, o čem jsem právě mluvil. Podívejme se z velkého odstupu
a zkusme si velmi jednoduché mozkové cvičení, které chci s vámi projít
co se týče toho, jak funguje náš chod na této planetě.
Dejme tomu na chvíli, že jsme mezihvězdní cestovatelé
pocházející ze Země, jak ji dnes známe;
a na své cestě kupodivu náhodou narazíme
na přesnou repliku naší planety.
Jediný rozdíl mezi současným stavem této nové planety
a naší vlastní je ten, že na ni nejsou žádní lidé.
Evoluce člověka zatím neproběhla.
Nejsou na ni tudíž žádné zavedené pořádky, žádná arogance společnosti
samozřejmě žádné peníze, nic limitujícího naše možnosti.
Za předpokladu pokročilých vědeckých znalostí, které dnes máme
jak bychom přistoupili ke znovu navržení
naší infrastruktury společnosti od základů
s cílem vytvořit tu co možná nejefektivnější
svědomitou a udržitelnou společnost.
Co je prvním krokem?
Úplný průzkum přírodních zdrojů Země by dával smysl, je to tak?
Myslím, že by bylo nelogické začít jakkoli jinak.
Musíme nejprve porozumět plné škále a kapacitě
komponent země, abychom odvodili závěr
pokud jde o naše možnosti.
Přírodní zdroje se nacházejí v mnoha klasifikacích:
jen biotické, to znamená ty získané z biosféry
jako lesy, mořské organismy, minerální paliva
a pak jsou abiotické, jako je orná půda, voda
zlato, železná ruda a další takové nerosty.
Samozřejmě je třeba vzít v úvahu mnoho přírodních zdrojů
ale kvůli jednoduchosti budeme uvažovat jen jednu oblast
a ta nám poslouží jako prototyp pro všechny ostatní
a tou oblastí je energie.
Myslím si, že by většina lidí souhlasila, že energie je pohonnou látkou společnosti.
Energie se zdá být nejmenším společným jmenovatelem moderní civilizace
a byla základním pomocníkem progresu
a rozmachu naší životní úrovně
takže si myslím, že je dobré začít s ní. Dobrá, tak co uděláme?
Jednoduše prohlédneme Zemi a zanalyzujeme ji
a vytvoříme seznam všech významných energetických míst a potenciálů.
Samozřejmě potenciály, abych to trochu objasnil
budou vždy založené na současném stavu technologie
je využít.
Solární energie například má dnes ohromný potenciál
ale je stále značně pod svými možnostmi, protože je
technologie dosud neefektivní
ale s příchodem nanotechnologie uvidíme
možný exponenciální nárůst jejího potenciálu.
Takže chci říct, že je to závislé na kvalitě našich metod.
Tak se nechci příliš zabývat otázkou nanotechnologie
ale zapátráte-li po těchto trendech aplikovaných pro využívání slunečního záření
stane se zjevné, že samotná sluneční energie by časem
mohla zásobovat elektřinou tisíckrát celý svět.
Bohužel to jen tak brzy neuvidíme. Proč?
Protože je to příliš efektivní pro tržní systém
a proces absorpce by trval mnoho mnoho leet
kdybychom se tomu vážně věnovali.
Vraťme se tedy k našemu mozkovému cvičení.
Jakmile máme tato hrubá data o zdrojích energie
potřebujeme posoudit každý zdroj z hlediska jeho obnovitelnosti
znečištění, které vydává a všech těch faktorů
abychom rozhodli o stupni udržitelnosti.
Tyto zdroje, které mají nejvíce negativní zpětné působení
dostanou nejmenší prioritu ve využívání a mimochodem
toto je libovolný graf. Zjevně ho neberte příliš vážně.
Fosilní paliva jsou například většiou neobnovitelná
a mohou znečišťovat životní prostředí.
Vzhledem k ohromné energii geotermální
vlnové, větrné a solární dohromady
řekl bych, že není absolutně žádný důvod se vůbec vzrušovat
fosilními palivy.
A aby bylo jasno, projděme si tato obnovitelná média.
Podle studie Stanfordské univerzity z roku 2005
kdybychom využili 20% známého potenciálu větrné energie
pokryl bych energetické potřeby celého světa.
Už jsme se zmínili o solární energii. Záření dopadající na zemský povrch
asi 10 000 krát přesahuje spotřebu planety.
Tato otázka spočívá jen v technologii, nanotechnologii, jak jsme naznačili.
Méně známá je přílivová energie. V nedávné studii se zjistilo
že 34% spotřeby energie celé Velké Británie
by mohlo pocházet jen z přílivové energie.
Pokud jde o oceán je ale efektivnější energie vln
která, jak se zjistilo, má globální potenciál
80 000 terawatthodin za rok
to znamená 50% spotřeby energie celé planety
by mohlo pocházet pouze z přílivové energie.
Nejefektivnější je však geotermální energie
která podle nedávné studie MIT obsahuje dost energie
k pokrytí potřeb celého světa na dalších 4000 let.
Jinými slovy energie je dostatek
na této planetě a ať vám nikdo nevykládá něco jiného.
Zpět k našemu cvičení. Jakmile tato data zjistíme
srovnáme potenciály se spotřebou a přizpůsobíme se dle toho.
Jak jsme naštěstí ***ýzou zjistili, máme více než dost energie
k pokrytí našich potřeb, takže můžeme odstranit
nejméně efektivní zdroje, jako je ropa a všechno další
a je tu náš bank podpůrných zdrojů energie, které lze využít.
Krok 3: Distribuce a monitorování
Rozvod energie by byl logicky vytvořen
na základě technologických možností a blízkosti ke zdrojům.
Jinými slovy když bychom měli větrnou energii využívanou v Asii
nebudeme tu energii dodávat do Latinské Ameriky.
Parametry distribuce budou zjevné
na základě současného stavu technologie rozvodů
a praktičnosti blízkosti.
Zrovna tak aktivní monitoring zdrojů prostřednictvím celoplanetární senzorů
a počítačů by umožnil neustálý přehled
míry spotřeby, míry vyčerpání, míry obnovy
a jakéhokoli dalšího parametru, který je třeba znát
abychom udrželi vyrovnanou zátěž.
Pokud by se měl objevit nedostatek jakéhokoli zdroje
můžeme to předvídat předem prostřednictvím ***ýzy trendu
a podniknout adekvátní kroky, abychom se tomu přizpůsobili.
Tahle myšlenka není nic nového. Používáme ji každodenně v našem životě
izolovanými způsoby
když vám tiskárna, připojená k vašemu počítači
signalizuje nízkou úroveň inkoustu.
Zrekapitulujme si to. Co dosud máme?
Máme polohy našich zdrojů energie.
Máme potenciály produkce a klíče rozdělování
které jsou založené na strategickém využití, technologických možnostech a blízkosti.
A nekonec máme systém aktivního monitorování zdrojů
který hlásí stav dodávek energie
míru spotřeby a další důležité trendy.
Jinými slovy jsme vytvořili systém
"systémový přístup" ke správě energie na planetě.
Systém zahrnuje data v reálném čase a statistiku.
Odvíjející se proces není založen
na názoru osoby či skupiny
na vrtoších korporace či vlády
ale na přírodním zákonu a opodstatnění.
Jinými slovy jakmile stanovíme zájem a cíl
že přežití a tudíž udržitelnost je naším cílem jako druhu
(na čemž doufám se všichni v této místnosti shodnou)
pak se stává každý parametr, který je třeba zvážit vzhledem k řízení zdrojů
naprosto zjevným.
Nazývá se to dospívání k rozhodnutím, narozdíl od činění rozhodnutí
což je subjektivní úkon založený na nekompletních informacích
a velmi často na kulturní předpojatosti.
Planeta je holistickým systémem pokrytým všude zdroji.
Proto efektivity lidské společnosti může vzejít pouze
z integrovaného systémového přístupu
ke správě těchto zdrojů a tedy procesů společnosti.
Planeta ho vyžaduje.
Jedinou vládou, která existuje je planetární provoz, je přírodní zákon.
Je principiálně nedbalé, nelogické a nezodpovědné
fungovat izolovaně, když potřebujeme holistický systém.
Užívám tento energetický model jako náš procesní příklad
tento systémový přístup by se mohl aplikovat na každý další
zdroj na Zemi a kvantifikátor.
Uděláme průzkum, najdeme potenciál, vyhodnotíme negativní vlivy
a použijeme moderní technologii k zužitkování, distribuci a monitorování
tím co možná logicky nejpokročilejším holistickým způsobem.
Samozřejmě počítačový program ke správě databáze
by byl logickou metodou k řízení těchto otázek
který obsahuje všechny atributy, o kterých byla řeč
se strategickou aplikací počítačového zpracování
a protože je cílem holistická maximální efektivita
stává se také automatizace úprav velmi jednoduchou.
Řekněme například, že tu máme dvě geotermální elektrárny
ve stejné oblasti, společně vyrábějící
požadované množství energie pro danou oblast.
Jednoho dne nastane problém a výroba jedné elektrárny poklesne o 30%.
To by zaznamenal monitorovací systém
a výroba té druhé elektrárny by se automaticky přizpůsobila o 30%.
Je to reaktivní, stejně jako nervový systém v našem těle, automatický.
Žádný důvod hlasovat, žádný důvod debatovat v Kongresu.
Je to automatické protože je to zřejmé.
Abych tento přístup shrnul:
Všechny planetární zdroje od energie k nerostům, k mořskému životu
jsou řízeny strategicky aktivními, statistickými procesy
v jednotném globálním systému
který je naprogramován tak, aby se automaticky přizpůsoboval
měnícímu se prostředí. Tak je to.
Opravte mě, pokud se mýlím, ale obávám se, že není jiný způsob
jak dosáhnout maximální efektivity naší spotřeby zdrojů.
Je to technický proces. Je také velmi jednoduché, když o tom přemýšlíte
i když by se tyto detaily realizace zdály složité
pro většinu z nás, kteří nejsou školení v systémovém inženýrství.
Takže teď máme systém monitorující globální řízení zdrojů
využívající programování a zpětnou vazbu k udržení toho
čemu říkáme dynamická rovnováha a maximální efektivita.
Jak použijeme ten samý logický systémový přístup ke správě
co se týče zdánlivě složitějších prostředků fungování společnosti
jako je produkce hmotného zboží pro každodenní spotřebu lidí?
Máme jasný obrázek našeho banku užitečných zdrojů
takže se otázkou pak stává: "Co lidé potřebují?"
To je skutečně trochu nepolapitelná otázka.
Na jedné straně spektra máme neměnné základní potřeby života
jako je jídlo, čistý vzduch, voda a podobně.
Zatímco druhým extrémem jsou otázky marnivosti
materiálních nástrojů, zboží pro volný čas a další otázky
které se v podstatě liší oblast od oblasti
kultura od kultury a generace od generace.
Touto druhou částí, týkající se potřeb založených na hodnotách, se budeme zabývat nějakým způsobem později
ale teď se zaměříme na tu první: základní potřeby života
pro nás všechny.
Jídlo a voda
Identifikovali bychom zdroje pitných zásob vody nebo svěží vody
jako součást našeho počátečního globálního průzkumu
a ty bychom regulovali a monitorovali, jak jsme o tom mluvili.
Pokud jde o jídlo, tím prvním ke zvážení je zemědělství
a tedy orná půda.
Takže uděláme průzkum a lokalizujeme všechnu ornou půdu na planetě k dispozici.
Pak zjistíme statistiku spotřeby založenou na zvyklostech obyvatel.
Evidentně by byla ***ýza mnohem komplexnější
než jak ji tady naznačuji, protože je spousta věcí, které bychom brali v úvahu
jako je tendence k růstu určitých plodin
metody používané pro obdělávání
potřeba čelit negativním zpětným efektům a mnohé jiné body.
Znovu opakuji, každou z těchto otázek lze izolovat
uznat a kvantifikovat do té či oné míry systematicky.
Chci se dál věnovat procesu. To je ten nejdůležitější moment.
Abych ho rozvinul, tradiční způsoby používané k pěstování
a uchovávání potravin a vody právě teď zahrnují dosud jen nás.
Je to oblast, ve které se technologie stává kriticky důležitou
ve světle naší rostoucí populace.
V dnešní společnosti je obrovský nedostatek jídla a vody
v rozvojových zemích.
Tady je předpověď IRRC
co se týče nedostatku vody v roce 2025.
Už teď pro změnu miliarda lidí na planetě hladoví
podle Spojených národů. Je to pravděpodobně mnohem více
když vezmeme v úvahu, jak Spojené národy tyto věci přikrášlují
sledujete-li to zblízka. Ale přesto je to stále šílené
a každý, kdo dává pozor, ví, že problémy nedostatku jídla
a vody jsou 100% ekonomické.
Technické řešení problému se může udát
pouhým použitím stávajících metod:
odsolování a hydroponické zemědělství.
Technologické pokroky jako odsolovací procesy
mohou vyrobit svěží vodu jak z moře tak dokonce z brakických vodních zdrojů.
Použitím reverzního postupného procesu spolu s jinými vývojovými metodami.
Přesto je to další příklad toho, jak technologie
je stejně tak součástí správy zdrojů jako zdroje samotné.
Myšlenka, že užitková voda je vzácná je pravdou jen ve vztahu
k omezeným metodám, které v současnosti používáme
sestávajících z ekonomického nesmyslu, o kterém jsem už mluvil.
To samé platí o hydroponii, což je metoda pěstování rostlin
za použití minerálních výživových řešení ve vodě bez půdy.
Teoreticky bychom mohli pěstovat potraviny uprostřed Saharské pouště
s řádným zavlažováním, jednoduchým napojením se na hladinu podzemní vody.
Myslím, že je to od 1km do 1,5 km dolu, může to znít jako dlouhá cesta
ale znova říkám, že mnoho věcí, které se nám dnes mohou zdát krajní
se stanou časem běžné.
Nenávidím mimochodem, když zním negativně
ale kdyby se Spojené národy opravdu
staraly o prosperitu třetího světa
kdyby jim opravdu o něj upřímně šlo.
napomáhaly by budování odsolovacích zařízení
podél pobřeží každého trpícího národa
aby konvertovalo vodu z oceánu v pitnou, použitelnou vodu
a pak by filtrovali samotné organické živiny z oceánu
do hydroponických skleníků.
To by problém vyřešilo.
[potlesk]
Chci říct, že potraviny, vzduch a voda
jsou nedostatkové jen když se rozhodneme, že jsou
Vybereme-li si, že se staneme inteligentními a strategickými
ohledně našich metod produkce a zachovávání
a zároveň naplno využijeme technologii, není žádný důvod
proč bychom nemohli zabezpečit lidi na celé planetě mnohonásobně.
Po světě dnes hladovějící děti nehladoví
kvůli nedostatku jídla a vody k mání
ale kvůli nedostatku kupní síly, selhání jejich ekonomik
nikoli opravdové nedostatkovosti, což způsobuje zbytečnou smrt milionů lidí ročně.
Na světě dnes zemře hladem každou vteřinu člověk
kvůli chudobě.
Vraťme se zpět k našemu původnímu cvičení.
Tyto pokroky technologie, o kterých jsem teď mluvil, spolu s mnoha dalšími
by byly spojeny s tradičními metodami
a tak monitorovány a regulovány naším systémovým přístupem
jak už jsme si řekli.
Jde o to, že nové efektivitu zvyšujícíí technologie
by se rychle včlenily do systému na základě kvalifikátorů.
Všimněte si, že výběr se stává zřejmým.
Pokud jde o integritu našich metod ohodnocování
což je vědecká metoda, je striktně dodržena
spolu s cílm maximální efektivity a udržitelnosti
proces konstrukce a organizace společnosti
se stává téměř zcela zřejmým.
Dospíváme k rozhodnutím založeným na jednoduchém cíli
maximalizaci efektivity jakýmkoli způsobem můžeme.
Tento vzorec myšlení, tento závazek
k objektivnímu sledování přírodních procesů
a loajalita vědecké metodologii
využívání hypotéz a testování
nás vede k třetí části - představení organizace nazvané
Projekt Venus
[potlesk]
Všechno, o čem jsme mluvili, jsou základní atributy
návrhu společnosti nazvané zdrojová ekonomiky.
S tímto pojmem přišel průmyslový návrhář a sociální inženýr
Jacque Fresco, který je ředitelem Projektu Venus.
který vede společně se svou kolegyní Roxanne Meadows z vesničky Venus na Floridě.
Pan Fresco se zaměřuje na koncept udržitelnosti
v kultuře posledních 70 let.
Nyní mu je 93 let. To vždy dělal
a většina věcí, které vidíte v této prezentaci
pochází z jeho pohledu na svět.
Projekt Venus chápe, že má Země
skutečně hojnost zdrojů a že naše zastaralé metody
přidělování zdrojů prostřednictvím regulace peněz
už není relevantní, ale ve skutečnosti velmi kontraproduktivní
vůči efektivitě společnosti a tedy našemu přežití.
Peněžní systém byl vytvořen před tisíci lety
během období velkého nedostatku a nemá žádný legitimní vztah
k naší skutečné schopnosti produkovat zboží a služby na této planetě
v dnešní době.
Nyní víme, že s unifikovaným systémovým přístupem ke globální správě
jak jsme si popsali, víme, že lidský druh
bude schopen vyjádřit svůj plný potenciál.
Povím rovnou natvrdo, že jediný způsob
jak bychom vůbec mohli maximalizovat efektivitu planety
a tedy její využití pro nás, je globální systémový přístup.
Vývoj moderní vědy a technologie, jak už jsme se zmínili
nyní umožňuje, aby se tento přístup stal realitou.
Abych shrnul zdrojovou ekonomiku:
Zaprvé využívá stávající zdrojů spíše než obchod.
Všechno zboží a služby jsou k dispozici bez používání peněz
úvěru, žádný barter, žádný dluh, žádné nevolnictví.
Cílem tohoto nového návrhu společnosti není jen osvobodit lidstvo
od opakujících se, všedních a svévolných rolí v zaměstnání
z nich mnoho nemá žádný skutečný význam pro rozvoj společnosti
ale také povzbudit nový pobídkový systém
který je zaměřen na seberealizaci, vědomí symbiózy
vzdělání, společenskou uvědomělost a kreativitu
na rozdíl od nepřirozených, mělkých, sebestředných
korupci-generujících cílů bohatství, majetku a moci
které nejen že dnes dominují, ale jsou odporně
vychvalovány obyvateli.
Velkým pochopením tohoto konceptu
je, že skrze inteligentní správu zdrojů planety
spolu s liberálním použitím moderní technologie a vědy
máme schopnost vytvářet téměř globální hojnost na této planetě
a uniknout tak neblahým důsledkům jak fyzickým
tak psychologickým, vytvářeným skutečným a umělým nedostatkem a mrháním
které dnes převažují.
Konečný cíl nespočívá pouze ve fyzické udržitelnosti jako takové.
Spočívá také ve významnějším cíli kulturní změny.
Hodnoty lidskosti tvoří společenský systém
a máme pocit, že tento přístup by nás nejen sladil se zákony přírody
a umožnil vysokou životní úroveň, ale že dramaticky zmírní
sociální stres a umožní lidem se úspěšně rozvíjet
bez deviantních důsledků, které dnes vidíme stále dokola.
Jsme tráveni naším společenským systémem.
Válka, chudoba a 95% všeho zločinu
se v zásadě vztahuje k penězům, podíváme-li se pečlivě.
Projekt Venus si to uvědomuje a můžeme-li se adaptovat
na tento nový přístup, myslím si, že můžeme tyto problémy zcela odstranit.
[potlesk]
Abyste dále porozuměli zdrojové ekonomice
potřebujeme vzít v úvahu nový přístup k naším klíčovým společenským institucím
totiž k průmyslu a vládě.
Průmysl, jak toho slova používáme, souvisí s metodami
výroby a distribuce zboží a služeb ve společnosti.
To zahrnuje samozřejmě práci.
Prvním krokem, jak už jsem na něj narazil, je objektivní průzkum
a strategické rozdělení zdrojů
založené na poloze, potenciálu a požadavcích.
Už jsme mluvili o tom, jak takové parametry učiní proces zřejmým
jak se budeme vyvíjet a získávat nové informace.
Jedinou proměnnou jsou potřeby společnosti založené na hodnotách
které jsou v rozmezí od nezbytností jako jídlo, voda a střecha *** hlavou
k výrobě věcí založených na užitku: nástroje
automatické stroje, technologický rozvoj
k věcem používaným bez utilitárního smyslu
jako televize, rádia
a zábava, věci pro volný čas.
Za chvilku se dostaneme k tomu, jak se výrobky vynalézají.
Druhým krokem pak je samotná optimalizace výroby
se zaměřením na maximální efektivitu.
Jediným způsobem jak dosáhnout maximální efektivitu ve všech sektorech
je odstranění zapojení lidí
v co možná nejvíce oblastech.
Chceme se zaměřit na automatizaci práce.
Jak většina z vás ví nahrazuje automatizace či mechanizace
práci neustále ve všech sektorech od průmyslové revoluce.
Zatímco se neustále debatuje o tom, co to znamená
pro práci v budoucnosti, je tu velmi reálná možnost
že vytlačování lidí technologií známé jako technologická nezaměstnanost
bude pomalu rozkládat integritu samotného trhu zaměstnávání
jednu věc víme jistě a tou je skutečnost
že čím více mechanizujeme, tím produktivnější se věci stanou.
Tady je graf G7 'nejvyspělejších' průmyslových zemí
který ukazuje jak zaměstnanost v průmyslu se propadá
zatímco výroba průmyslu podstatně roste.
Produktivita je nyní inverzní k zaměstnanosti ve většině sektorů.
Nejpokročilejší forma mechanizace se nazývá kybernace
která spojuje robotiku s komputerizací.
Počítač je v podstatě mozkem stroje
a dává stroji instrukce, co má dělat.
Počítačem ovládané stroje jsou dnes pravděpodobně nejmocnějším
a nejvýznamnějším vynálezem lidstva, které kdy vytvořilo.
Možnosti těchto nástrojů
včetně osvobození lidí od práce
a exponenciálně vzrůstající efektivity výroby.
Faktem je, že tu je velmi málo práce
kterou nelze automatizovat.
Je to skutečně jednoduchá otázka našeho záměru jako společnosti.
Tyto stroje nepotřebují přestávky, dovolené, pojištění
a nepodléhají emocionální těkavosti
do které my lidé někdy zabředáváme, což činí
náš výkon méně konzistentní.
Tady jsou některé příklady této technologie:
dynamické zachytávání a držení
mé oblíbené, driblování
optické vystopování, samozřejmě
házení
manipulace umělou rukou
Tohle se mi líbí, dynamické chytání mobilu.
Tohle je automatizovaná kuchyň v Japonsku.
Tady je plně automatizovaný číšnický personál v Německu.
Možnosti jsou vpravdě nesmírné.
Jakkoli neintuitivní se to může zdát, myslím si
že na vzorcích založená a plně automatizovaná komplexní chirurgická operace
se pravděpodobně stane mnohem spolehlivější než lidská ruka.
Tím podstatným je, že je nezodpovědné vůči společnosti
neuznávat tento model a nemaximalizovat potenciál.
Musíme ignorovat ztradičnělé emocionální rozmary, které možná máme.
Četl jsem například knihu o technologickém vývoji
na začátku 20. století a byl tam příběh o ženě
která si odmítla koupit novou ledničku, protože měla ráda prodavače baleného ledu.
Měla ráda prodavače ledu, který přišel a donesl jí led do krabice na led
což je úžasné,
ale není to pokrok. Je to romantismus
a já romantismus nesnižuji. Jsem romantický v mnohém
ale také uznávám, že progres znamená, že musíme změnit naše hodnoty.
Život spočívá v adaptaci.
Jestliže naše vědecká důmyslnost může vytvořit mechanismy, které mohou zvýšit
efektivitu produkce a překonat nedostatek a naopak
dát nám více volného času ke sledování vyšších zájmů, pak nemáme na výběr
než souhlasit a změnit podle toho naše hodnoty.
Stroje jsou rozšířením lidských vlastností. Jsou to nástroje
a nejen že umožňují větší produktivitu
mohou nás také zbavit, jak jsme viděli, bezvýznamné, monotónní práce
a snad umožnit posun kulturního modelu, který si ani nedokážeme představit.
V tuto dobu je obvyklé, že někdo řekne
"Počkej chvilku, ale co budu dělat?
Co budu se sebou dělat, když stroje ty věci zmáknou?"
To je úžasnou otázkou, když se *** tím zamyslíte.
Jen ukazuje, jak jsme se skutečně stali nevyklí.
Řeknu, co budou lidé dělat pokud jde o výrobu.
Lidé budou v podstatě supervizory a výzkumníky.
Budeme na tyto systémy dohlížet.
Konečným výsledkem je plně integrovaný, autonomní
počítačem spravovaný průmyslový komplex
který je propojen se systémem správy zdrojů
který jsme si už popsali, umožňujícím pozorování a adaptaci.
Je to pouze otázkou zaktualizování tohoto systému
a ujištění se, že je systém v pořádku.
Lidé budou fungovat jako supervizoři, výzkumníci a inovátoři
přičemž budou moci počítat se světem osobní svobody
a intelektuálního hledání evokujícího ideály
antické řecké společnosti.
Bez peněžního systému, bránícího svým ukotvením
v dětinském, nevyspělém soupeření
lze celou strukturu výroby zefektivnit.
Například už tu nebudou věčné duplicity zboží
s mrhání zdrojů kvůli uchování si podílu trhu.
Všichni víme, že více hlav je lepší než jedna, pokud jde o design.
Představte si pokrok, kdyby technické týmy
top10 firem mobilních telefonů se rozhodli pracovat společně
na tvorbě nejlepšího výrobku, společně. Jen si to představte.
Podobně plánované zastarávání
a podřadné výrobky se stanou minulostí.
Když firmy soupeří, jako je tomu dnes
musejí co možná nejvíce strategicky ořezávat své počáteční náklady
a tedy snižovat kvalitu.
Takto zůstanou konkurenceschopní a své ceny udrží přijatelné.
Tato překážka je pryč, takže lze konečně vytvořit nejlepší
a technicky nejefektivnější výrobky
s dlouhou životností.
To je atribut našeho současného systému, o kterém nikdo nemluví:
neustálé vytváření šmejdů k zachování
konkurenční výhody.
[Někdo z publika:] "Navrhujete monopol a předtím jste byl proti monopolu."
- Nejsou žádné peníze, není žádná mocenská kontrola; není to monopol.
Je to systémový přístup. Peníze se rovnají monopolu
a na více otázek odpovím později. Toto s tímto přístupem nemá nic společného.
Toto je integrovaný systém. Nijak to s monopolem nesouvisí.
Monopol je vyná*** tendencí.
Pardon, tržní systém má sklon utvářet skupiny
usilující o dominanci; a jak se k tomu dostanu později v této prezentaci
budu mluvit o tom jak funguje správa tohoto systému.
Čímž se dostáváme ke třetímu kroku: Distribuce.
Distribuce má širokou škálu logických možností
z nichž nejpraktičtější jsou automatizovaná distribuční centra
spolu s pneumatickým tubusovým dopravním systémem k vašemu domu.
Už žádní pošťáci, už žádné doručovací služby; opakuji, společnost je navržená.
Distribuční centra mohou vypadat podobně jako dnes obchody
s tou výjimkou, že do nich vejdete, vezmete si zkrátka, co potřebujete a odejdete.
Není žádný důvod něco štosovat, protože nic nemá peněžní hodnotu;
nelze to tedy prodat nebo použít k vlastnímu obohacení.
Pokud jde o skladované zboží a stav zásob, spotřební zvyky
se neustále monitorují a vyhodnocuje se úroveň poptávky stejně jako dnes.
Získávání zdrojů a surovin a produkce zboží se pak přizpůsobuje
aby se zachovávalo rovnovážné vytížení ekonomiky.
Nedostatky a přebytky se stanou minulostí.
To lze udělat pomocí našeho centrálního databázového programu.
Nesnáším hatmatilku jako centrální databázový program. Zní to chladně
ale je to ve skutečnosti jen unifikovaná forma řízení.
Je to velmi zjednodušující, jen tak můžeme věci přizpůsobit.
Aby někdo výrobek dostal, mohl by jen na internetu
vyhledat funkci výrobku, vybrat ho a požádat o něj.
Byl by k dispozici k vyzvednutí v distribučním centru
nebo brzy poté doručen automaticky. Žádné peníze, žádný obchod, jen přístup.
(Ke konceptu 'majetku' se za chvilku dostaneme.)
Krok 4: Optimalizované recyklování výrobků
které se staly zastaralými nebo nepoužitelnými.
Tento krok začíná vlastně ve fázi výroby, neboť návrh každého výrobku
má do sebe začleněnu úvahu o jeho recyklace.
Ve výrobě už by se používaly udržitelné a recyklovatelné materiály
jiné jen pokud by to zkrátka jinak nešlo
a výrobek byl naprosto zoufalý.
Strategicky se uvažuje s tím, aby se zajistilo
že všechny starší výrobky jsou znovu použity v maximálním množství
které umožňují známé metody a snižuje se odpad.
Berou se v potaz negativní zpětné účinky
všech výrobních procesů a podle toho se přizpůsobují
v počátečním stádiu výroby.
Už žádné skládky, žádná smetiště a odpad.
Záměrně co možná nejvíce použijeme věci znovu.
Nyní všechny koncepty, o kterých jsme mluvili
dáme do většího kontextu nazvaného tzv. vládou.
Myslím, že Dr. Ralph Linton to vyjádřil nejlépe:
"Ohromný a stále se zrychlující rozvoj vědy a technologie
nedoprovázel stejný rozvoj
společenských, ekonomických a politických systémů.
Lze s jistotou předpovědět, že takové vynálezy společnosti
jako moderní typ kapitalismu, fašismus a komunismus
budou považovány za primitivní experimenty směřující
k přizpůsobení moderní společnosti moderním metodám."
Nejdříve potřebujeme odstup a položit si otázku:
Co je smyslem vlád?
Co je skutečně podstatné pro integritu a ladnost společnosti?
Necháme-li stranou všechny navyklé stereotypy
co nás učili o konceptech vlády
která zahrnuje moc, zákony, peníze, rozpočty, politiky
obranu a tzv. demokratické volby
uvědomíme si, že organizace společnosti je mnohem jednodušší.
Mohla by být mnohem jednodušší
a s podstatně méně stresem a obavami.
Vláda by jednoduše měla být procesem
koncentrovaným na to, v čem spočívá zachovávání společnosti
a prosperity lidské populace.
Velmi jednoduše by to bylo: správa zdrojů a prostředí
výroba a distribuce zboží
spolu se systémem rozhodování, výzkumu a vyná***ů.
Tou je ve skutečnosti.
Společnost je, jak už jsem řekl, technologická konvence
a tedy naše orientace směrem k tzv. vládě
by měla být čistě vědecká.
Pokud jde o první 2 komponenty, už jsme toho dosáhli
pomocí našeho centrálního databázového programu.
Je to celoplanetární autonomní systém senzorů
se senzory prostředí ve všech významných oblastech planety
které monitorují a generují elektronickou zpětnou vazbu pro průmysl
co se týče fungování zdrojů, výroby a distribuce.
Vím, že to zní giganticky a jako sci-fi
ale lze to udělat. Děje se to každý den izolovanými způsoby.
Nevyužívá se to ve větším rozsahu.
Po těchto dvou otázkách nám zbývá
otázka výzkumu, přínosu pro společnost a rozhodování.
Až konečně pochopíme, že všechno co se týče fungování společnosti
je technickým procesem, pak uvidíme, že tu je velmi málo důvodů
pro politickou subjektivitu co do řešení jakéhokoli problému
protože náš technický vhled nyní může dospět k většině závěrů
použitím vědecké metody. Je založen na informacích.
Když si někdo přečte jednu stránku knihy a pak ji zavře
snadno si může udělat názor na celou knihu.
Když si někdo jiný přečte celou knihu, tak bude mít názor.
Koho názoru byste přikládali větší hodnotu? Osobě, která přečetla knihu celou
nebo té, která četla pouze jednu stránku?
Čím více data jinými slovy bereme v potaz v procesu
rozhodování, tím adekvátnější takové rozhodnutí bude.
Jak jsme si už řekli, počítače nyní mohou přistupovat
k biliardám bitů informací za vteřinu napříč obrovskými informačními databázemi.
Kvůli omezením našich smyslů a kůry mozkové
v našem těle a mysli, žádná osoba či skupina
nemůže vědět všechno, co je na světě k poznávání.
Naše smysly jsou omezené
naše oči mohou vidět jen zlomek elektromagnetického pole
je tedy jen logické začít delegovat
rozhodovací procesy, zejména technické procesy
na počítače k vyhodnocování a efektivní výsledky.
Nemají omezení, která máme my.
Jsou nástroji, které jsme vytvořili.
Už jsme si ukázali, že je to možné
se správou zdrojů, výrobou a distribucí.
Teď se budeme zabývat tím, co můžeme nazvat "informační procesy".
Je to celkem komplexní téma a spadá do oblasti
které se říká "umělá inteligence"
nebo stroje naprogramované, aby řídily procesy
které napodobují procedurální procesy myšlení lidí.
Umělá inteligence je dnes předmětem
neskutečně hloupých domněnek.
Nejběžněji se vykreslují ve filmech
ve kterých inteligentní stroje vždy rozhodují
o ovládnutí lidstva nebo o nějaké jiné zkreslené ničemné představě.
[Záběry z vyvrcholení filmu "Já, robot"]
Sebevražedná vláda lidstva konečně dospěla k cíli.
- Byl jste považován za nebezpečného. Souhlasíte?
- Polib mi prdel, kovový péro!
Vlastně bych řekl, že sci-fi exkluzivně ujíždí
na ukazování světa, který je přemožen stroji
a lidé jsou zotročeni.
Slovy Arthura C. Clarka:
"Populární myšlenka podporovaná komiksovými miniseriály
a lacinými formami sci-fi, že inteligentní stroje
musí být zlými entitami nepřátelskými člověku, je tak absurdní
že téměř ani nestojí za to mrhat energií jejím vyvracením.
Jsem téměř v pokušení tvrdit, že pouze
neinteligentní stroje mohou být zlé.
Ti, kteří vykreslují stroje jako aktivní nepřátele
do nich pouze promítají svou vlastní agresivnost.
Čím vyšší inteligence, tím větší stupeň spolupráce.
Bude-li kdy válka mezi lidmi a stroji
je snadné uhádnout, kdo ji začne."
Zájmem je vytvořit aktivní informační databázi
obsahující doslova všechno známé technické vědění
od vlastností, kombinací a použití každého prvku
periodické tabulky k ještě úplnější historii
technologických vyná***ů.
Je třeba vytvořit a kodifikovat systém asociací
který by umožňoval takovou věc, ale je tu spousta projektů
na kterých se v tuto chvíli pracuje.
Myšlení je technickým procesem
a jakmile se objeví asociace, které mohou propojovat četné obory
budeme mít na dosah úžasný databázový program
s kterými můžeme interagovat a získávat od něj zpětnou vazbu.
Mohl by pravděpodobně přijít ve formě jednoduché webové stránky.
Položili byste otázku databázi
a ta by vám vrátila nejlepší možnou zpětnou vazbu
na základě současného stavu poznání.
Nic
má výkonný asociativní systém a rozsáhlou databázi znalostí
která nejen že rozumí a počítá matematiku, dokáže integrovat i fyziku
biologii a další aspekty do unifikovaného, koncentrovaného přehledu.
Kdybych měl nějaký nápad pro letectví, vložil bych svůj schématický náčrt
v kodifikovaném jazyce, kterému by stroj rozuměl.
Stroj by řekl: "To už proběhlo."
Nemáme materiály pro tohle," prohledá to ústřední databázi.
"Efektivita tohoto není použitelná kvůli odporu větru
tomuto koeficientu, atd." Chápete podstatu.
Jestli vám tohle zní jako sci-fi, buďte si jisti
že Pentagon pravděpodobně už podobnou
databázi a rozhodovací algorytmy má
a používá k vytváření válečných strategií.
Je důležité podtrhnout, že v dnešním světě
uvažujeme o účasti vlády
volbách různých osobností do mocenských postů.
To je nyní zastaralé. V globální zdrojové ekonomice
ve které jsou průmysl a vláda spojené v počítačem řízeném systému
který obsahuje pokročilé počítačové databáze řešící problémy
data senzorů pozorujících celou planetu, je to velmi jednoduché
tradiční pojetí politiky a voleb
nemá žádné opodstatnění či význam.
Třebaže tato představa děsí spousty tradičně smýšlejících lidí
musím zopakovat, že naše problémy v životě jsou technické
a souvisí pouze s lidstvem jako celek.
Nechceme volit lidi. Chceme volit myšlenky.
To by byla skutečná demokracie
ve které technologie umožňuje každému se podílet organizovaným způsobem.
Taková participace v jakékoli společnosti
by sebou nesla porozumění toho, jak společnost technicky funguje
a pak konstruktivně navrhnout nápady či inovace
které by se daly zrealizovat, vytvořit či pozměnit.
Nyní je to dávno ztraceno. Velmi málo lidí má představu
jak cokoli funguje. Jak věci kolem nich projdou
nemají žádné ponětí, co se děje; nemohou se na ničem podílet
pokud nerozumějí tomu, co obnáší to, k čemu chtějí přispět.
Je tu něco, co vlády už dlouho znají
přijdete na to, že je tu hodně "debilizace"
která dnes probíhá.
Pokud jde o interakci:
Zaprvé, každý by komunikoval s informační databází
která je dostupná každému a mohl by vkládat své návrhy.
Pak by databáze se svou historickou znalostí databází
a integrací dat analyzovala koncept ohledně jeho vědecké
a technické integrity spolu s optimalizováním materiálů požadovaných
jsou-li použitelné, na základě současného poznání a možností.
Opakuji, je to unifikované.
Je-li návrh na začátku přijat centrální databází
poté, co je přezkoumán, aby se zajistila neporušenost jeho integrity
pak by byl dán buď okamžitě do výroby
což by byl případ vytouženého vynálezu
nebo by byl předán skupině rotujících interdisciplinárních týmů
která dohlíží na realizaci nového návrhu
a začleňuje ho do společenského systému.
Jsou to zkrátka technici, kteří udržují systém
nijak odlišní od lidí, kteří udržují cokoli dnes.
Osoba nebo skupina, která předložila dotyčný návrh
by pak byla přizvána k účasti a stala se součástí
interdisciplinárního týmu relevantního myšlence, zvolí-li si to.
Tyto interdisciplinární týmy techniků dohlíží na systém
a také pomáhají nasměrovávat výzkumné projekty, aby dále rostly
byly efektivní a pokračovala evoluce společnosti.
Dělaly by výzkum ve vědeckých oborech relevantních
fungování společnosti.
V optimalizované verzi tohoto systému si myslím lze s jistotou předvídat
že ne více než 5% světové populace
by bylo zapotřebí, aby všechno řídilo.
Čím optimalizovanější a mocnější se naše technologické možnosti
a metody stanou, tím více toto číslo poklesne.
Myslím si, že je důležité zmínit, že hodně lidí
čte příliš sci-fi. Berou knihy jako "Brave New World"
a "1984" trochu příliš vážně a vidí něco takového
jako konsolidaci moci nějakým úžasným způsobem
ale musíte rozumět, že my odstraňujeme mechanismus.
Musíme mít na paměti, že svěřujeme své životy vědě a technologii
každý jeden den a lidem, kteří s technologií pracují.
Když máte problém s autem, nehlasujete
se svými sousedy, jaké bude řešení. Jdete k někomu
kdo pracuje v té které konkrétní oblasti, kdo ví, co dělá, má vzdělání.
S tímto typem nasměrování potřebujeme začít.
Strach z tradiční korupce má velmi malé opodstatnění
protože pro ni není žádná odměna.
Interdisciplinární týmy se nijak neplatí.
Jejich odměnou jsou výsledky společnosti jako celek
a oni se podílejí, protože to je v jejich nejlepším zájmu to dělat
stejně jako kdokoli může přispět.
Osobní zájem se integruje se zájmem společnosti. Stávají se jedním.
Abyste si pomohli, musíte přímo pomoci společnosti.
Všechno je pro vyšší dobro. Upřímně věřím, že naše přežití
jako druhu je naprosto podmíněné tímto pohledem na svět.
Navíc by tyto týmy nebyly neměnné, ale neustále by se obměňovaly
na základě toho, kdo se chce účastnit, kdo přispívá v jakémkoli oboru.
Řečeno abstraktně byla by to vlastně skutečná demokracie, ne?
Libovolné hlasování pro politiky se nyní nahradí logickým vyhodnocením
daných konceptů, na základě přínosu pro společnost
jejich tvůrci, kteří jsou přizvání k nápomoci
nikoli "Budu mít nižší daně" a "Tady je změna!"
a všechno to nesmyslné žvanění, se kterým se dnes potýkáme.
Jak už jsem řekl, ve zdrojové ekonomice
je účast otevřená pro každého.
Všechny otázky jsou principiálně uznávány za technické
a stále se k tomu budu vracet.
Stupeň, kterým někdo přispívá, je odvislý od jeho/jejího vzdělání
a schopnosti tvořit a řešit problém.
Proto je rozšířené vzdělání zásadní.
V dnešní společnosti dojdete k tomu, že
udržují veřejnost v podstatě rozptylovanou a neinformovanou.
Nesnáším, když to říkám, ale tímto způsobem si vlády udržují kontrolu.
Ohlédnete-li se do dějin, zjistíte, že moc se udržuje nevědomostí.
Ve zdrojové ekonomice je cílem vzdělávacího systému
produkovat co možná nejinteligentnější a uvědomělé lidi.
Proč? Protože každý se pak stane přispěvatelem
a značně ovlivní naši kolektivní sociální evoluci k lepšímu
a zlepší životy všech.
Inteligence už nebude hrozbou establišmentu
protože tu žádný mocenský establišment nebude.
Nebudou tu žádná rozpočtová omezení nebo neetické agendy
brzdící pokrok.
Lidé také budou mít vysokou náklonnost se stát
generalisty, nikoli specialisty.
Specializace je omezení.
Peněžní systém propaguje specializaci
jako formu rozdělení práce za příjem.
Je to v něm zabudované a je to kolosální překážka.
Myslím, že Buckminster Fuller se na toto téma vyjádřil celkem dobře
"Naše nezdary jsou důsledkem mnoha faktorů
ale možná jedním z nejdůležitějších je fakt, že společnost funguje
na základě teorie, že specializace je klíčem k úspěchu
a neuvědomuje si, že specializace zabraňuje komplexnímu myšlení.
To znamená, že potenciálně začlenitelné techno-ekonomické výhody
nejsou chápány integračně a proto nejsou uskutečněny."
Jinými slovy potřebujeme lidi široce vzdělané
nikoli vybrané a izolované. To vede k oddělenému myšlení.
Abych zrekapituloval tuto část, kdo rozhoduje ve zdrojové ekonomice?
Fakticky nikdo. K rozhodnutím se dospívá.
Samotná otázka "Kdo dělá rozhodnutí?"
postrádá veškerou logiku. Otázka nestojí "kdo dělá rozhodnutí?"
ale "Jakými metodami se k rozhodnutím dospívá?"
Otázka kdo dělá rozhodnutí je předpojatým rysem
který jsme si vymysleli kvůli našemu iracionálnímu strachu
ze sebe navzájem ve skupinách, které ***ále soupeří o moc
založenou na peněžním zisku, použitím peněžního systému
jako svého nástroje, abychom si i ***ále zachovali kontrolu.
Ve zdrojové ekonomice se k rozhodnutím dospívá použitím
vědecké metody využívající počítače, které získávají
v reálném časem zpětnou vazbu z prostředí a našeho centrálního databázového programu
spolu s centrální databází informací o všech technických znalostech
kterou udržují obměňující se interdisciplinární týmy
které pomáhají v aspektech společnosti, které zatím nelze automatizovat.
Cílem je co možná nejvíce zvýšit objektivní rozhodování
a až porozumíme, že naše problémy v životě jsou technické
bude přínos tohoto přístupu nesmírný. Lidé to vidí a říkají
"To je příliš idealistické". Ne, je to pouze čistě praktické.
Jediným skutečným význam tzv. vlády nakonec je:
1) produkce zboží a služeb, které jsou stejně dostupné všem
2) výzkumné projekty a vzdělávací systémy k rozšíření našeho poznání
porozumění a využití
3) neustálý monitoring zdrojů Země a atmosféry
kvůli zpětné vazbě a možným problémům životního prostředí
umožňující nám obnovit a udržovat čisté, neposkvrněné prostředí
samosebou bez plýtvání energií a zdroji
které vede k válce každých 5 nebo 6 let
a dalších aspektů peněžního systému
mohli bychom se skutečně zaměřit na skutečné hrozby lidskému rodu.
Jaké jsou skutečné hrozby lidskému rodu? Zemětřešení a asteroidy
nemoci, otázky prostředí, které zatím nedokážeme ovládat
ale nakonec pomocí vědy a technologie si myslím, že budeme kontrolovat.
Jedinými skutečnými problémy v životě jsou ty
které jsou všem lidem společné.
[potlesk]
Města a životní styl: V této části rozvedem hlavní principy
zdrojové ekonomiky, co se týče jednoho z našich nejzásadnější vyná***ů společnosti
města, konkrétně kruhového města Projektu Venus.
Také proberem jak životní styl lidí ve zdrojové ekonomice
se může projevovat, často s nesmírně odlišnými hodnotami
a cíli, než které vidíme dnes.
Konkrétním záměrem Projektu Venus a Jacque Fresca
byla optimalizace samotných městských systémů
které se vztahu na všechno, co jsme zatím popisovali.
Následuje krátké video, které přibližuje některé
myšlenky Jacque Fresca v tomto ohledu.
Projekt Venus
Společnost bez vize jaká může být budoucnost
je odsouzena k opakování minulých chyb stále znovu dokola.
Toto krátké video načrtne vizi navrženou tak, abychom se vyhli starým chybám.
Vizi efektivity, udržitelnosti a inteligentního plánování
která nás může dovést k báječnému novému světu neomezeného potenciálu člověka.
PROJEKTOVÁNÍ BUDOUCNOSTI
Tato vize by se mohla stát ukázkovým příkladem toho, jak by svět mohl vypadat
v našem kybernetickém věku.
Věda a technologie by se dala používat pro zdokonalení člověka
obnově a ochraně životního prostředí
a sloužit tak jako příklad inteligentního používání
systémového přístupu.
Třebaže někteří obhajují obnovování stávajících opotřebovaných měst
neberou tyto úvahu v potaz potenciál moderních technologií.
Opravování zastaralých měst znamená vyšší náklady provozu a údržby.
V dlouhém období je vlastně méně nákladné postavit novější města
od základu než restaurovat a udržovat ty stará.
Celkový systémový přístup k městu si vyžaduje globální plánování
abychom dosáhli vyšší životní úrovně pro všechny jeho obyvatele.
Kruhové uspořádání efektivně umožňuje nejsofistikovanější použití
dostupných zdrojů a konstrukčních technik
s minimální spotřebou energie.
Vnější obvod bude součástí rekreační oblasti
s golfovými hřišti, stezkami pro kolo a dalšími venkovními aktivitami.
Uvnitř této oblasti obklopuje zemědělský pás vodní cesta
s venkovním zemědělstvím a zemědělstvím 'pod střechou'.
Směrem do středu města zajišťuje osm zelených sektorů
čisté obnovitelné zdroje energie
využívající sběrnice větru, slunce a tepla.
Rezidenční oblast obsahuje krásnou krajinu
s jezery a proudícími potoky.
Široká škála tvůrčích inovativních obytných budov
a individuálně jedinečné domovy dávají svým obyvatelům hodně možností.
Nové a inovativní metody rozsáhlých hromadných konstrukcí
domů a stavebních systémů vloží smíšený materiál do formy
a pak ho vytlačí formou nahoru.
V některých případech lze vyrábět mnohočetné městské budovy
neustálým vytlačováním které se pak oddělí
do jednotlivých jednotek.
Byty jsou lehké a vysoce odolné.
Všechny bytové jednotky jsou navrženy jako soběstačná obydlí.
Venkovní povrch těchto efektivních struktur
slouží jako fotovoltaické generátory které konvertují sluneční záření
přímo na elektřinu pro topení, chlazení a ostatní potřeby.
Efekt termočlánku se využije také pro generování elektřiny.
Široká škála jednotlivých domovů je prefabrikována
relativně bezúdržbově, ohnivzdorně
a aby nepodléhala povětrnostním podmínkám.
S takovým typem konstrukce by se téměř úplně předešlo škodám
způsobeným záplavami, zemětřeseními či hurikány.
Jejich tenkou skořápkovou konstrukci lze efektivně a hospodárně vyrábět ve velkém
a malým omezením životního prostředí.
S rezidenční oblastí ***í centra plánování
vědy a výzkumu.
Centrální dóm obklopuje osm dómů
v nichž jsou umístěna centra umění, hudby, výstav, zábavy a konferencí.
Centrální dóm obsahuje školy, zdravotní péči
centra dostupnosti zboží, komunikační sítě.
Je také klíčovým pro většinu dopravních služeb
které lidi přepravují prostřednictvím přepravních kabin horizontálně, vertikálně a radiálně
kamkoli po městě.
Tím se minimalizuje potřeba automobilové dopravy
s výjimkou pohotovostních vozidel.
Přepravu mezi městy by zajišťovala monokolejka či maglev.
Recyklace odpadu a další služby se nacházejí pod městem.
Plán počítá s nejlepší čistou technologií
v harmonii s okolním prostředím.
V centrálním dómu bude nakonec umístěn počítačem kontrolovaný komplex
který slouží jako mozek a nervový systém celého města.
Představuje 3D, skutečný obrázek Země
s použitím satelitních komunikačních systémů
které zobrazují informace o počasí, zemědělství
dopravě a fungování celého města.
Tento počítačem řízený systém bude používat senzory prostředí
které mu pomohou udržovat zatížení ekonomiky v rovnováze
čímž se předejde nadbytkům a nedostatkům.
V zemědělském pásu například
elektronické sondy sledují a udržují podmínky půdy
hladiny podzemní vody, živin a dalších.
Tuto metodu elektronické zpětné vazby lze aplikovat
na celý městský komplex.
Počítače, které nyní dokáží zpracovat biliardy bitů informace za sekundu
jsou životně důležité v otázce dospívání ke správným rozhodnutím
co se týče řízení těchto inovativních měst.
Kolonizace oceánů je jedna z posledních met k pokoření na Zemi.
Obrovské oceánské komunity měst se vyvinou jako umělé ostrovy
plovoucí struktury, podmořské observatoře a další.
Tyto velké mořské struktury jsou navrženy k průzkumu
relativně nevyužitých bohatství oceánů
a zajištění zdokonaleného pěstování mořských rostlin a živočichů, produkci svěží vody, energii a těžby.
Mohly by také poskytovat téměř neomezená bohatství
léčiv, chemikálií, hnojiv, nerostů a dalších energií.
Města v oceánech by byla odolná zemětřesení
a značně by odlehčila tlakům pevninské populace.
Nepotopitelné plovoucí mořské dómy budou přitahovat ty
kteří dávají přednost jedinečnému životu při pobřeží nebo na ostrově.
Při nepříznivém počasí by se mohly snadno přitáhnout k břehu
upevnit a zakotvit do vysutých nosných struktur.
Pěstování mořských rostlin a živočichů a mořské farmářské systémy se používají k podpoře a kultivaci
života ryb a dalších forem života v moři které pomáhají pokrýt potřeby výživy.
Tyto mořské struktury jsou navrženy jako neznečišťující nedílné součásti
oceánského systému.
Udržitelné prostředí lze dosáhnout
prostřednictvím infuze technologie a kybernetiky
použité s ohledem na člověka a prostředí tak, aby zajistila
ochránila a podpořila lidštější budoucnost.
V konečném účtování jsme jedni lidé
a sdílíme jednu planetu.
Jdeme dál, rád bych se zmínil o životních stylech.
Co se týče životního stylu je důležité zdůrazniznit
že v našem současném systému je tradiční rodina rozbita
a oba rodiče musí pracovat, aby přežili.
Peněžní ekonomika podkopává soudržnost rodiny a péči o děti.
Vždy je velký stres kvůli účtům za lékaře, pojištění
nákladům na vzdělání, zaměstnání, nejistotě a životním nákladům obecně.
Zdrojová ekonomika by integritu rodiny navrátila.
Souběžně by kulturní hodnoty společnosti jako celku
prošly hlubokou proměnou
jak bychom zanechali peněžního systému a svět by začal spolupracovat
na vytváření hojnosti a udržitelných metodách
pro všechny občany Země.
Aktivity, kterých si ceníme, by se značně rozšířily
protože množství svobody člověka bude odlišné od čehokoli, co známe dnes
nemluvě ani o tom, že se naše motivace dramaticky změní
od braní k dávání společnosti.
To se odměňuje.
Jedna z hlubokých změn hodnot a životních způsobů
bude způsob, jakým lidem přemýšlí o majetku
a jsem si vědom, že je to citlivé téma.
Ve většině dnešního světa je majetek mocným konceptem.
Lidé často spojují svůj status ve společnosti s tím, co vlastní.
Jak už zaznělo, peněžní systém vyžaduje cyklickou spotřebu, aby fungoval.
To přirozeně vede k potřebě, aby lidé
byli manipulováni a mysleli si, že chtějí
nebo potřebují konkrétní zboží či službu.
S mocnou taktikou moderních reklam
většina lidí na světě podporuje umělý materialistický hodnotový systém
který sebou nese chtění více a více zboží a služeb
často bez ohledu na nezbytnost či užitek.
Tento vliv už nebude existovat.
Není už žádný důvod, abychom se navzájem takto manipulovali
a to ani nemluvě o tom, že ve zdrojové ekonomice
není žádný důvod pro majetek.
Můžete odhodit nálepky o tomto systému
co se týče společenských myšlenek, které existovaly v minulosti
ale dokud se nevypořádáme s úvahou, ze které tyto myšlenky pocházejí
dokud se nepodíváme na sled myšlenek, jak dospíváme k závěrům
na základě skutečného logického úsudku vývoje
pak tu není žádný smysl jen zvažovat
že to má co do činění s čímkoli dalším.
Ve zdrojové ekonomice není žádný důvod k vlastnění.
Majetek je výrůstkem nedostatku.
Lidé, kteří museli velmi tvrdě pracovat, aby vytvořili či získali výrobek nebo zdroj
si ho chránili, protože měl relativní hodnotu vzhledem k vynaložené práci
spolu se spojeným nedostatkem.
Majetek není americkou nebo kapitalistickou myšlenkou.
Majetek je primitivní duševním pohledem
vytvořeným generacemi nedostatku.
Lidé si nárokují vlastnictví, protože to je zkrátka legální forma ochrany.
Je to vlastně forma kontrolovaného omezení.
V systémovém přístupu navrženém k produkování efektivity a hojnosti
bez potřeby peněz se idea vlastnictví stává
absolutně irelevantní a extrémně nepraktickou.
V tomto novém systému nikdo nic nevlastní.
Místo toho má každý ke všemu přístup.
Vlastnictví je obrovským břemenem. Už nebudete muset žít na jednom místě.
Mohli byste neustále cestovat po světě a dostat, co byste potřebovali kdekoli.
Cokoli je zapotřebí lze získat bez omezení.
V naší současné kultuře věci hromadíme.
Máme domy a byty plné krámů, kterých se bojíme zbavit
protože víme, že mají nějakou peněžní hodnotu.
V takovém systému není žádný důvod ke zneužívání, protože se tím nic nezíská.
Nemůžete ukrást věci, které nikdo nevlastní a určitě byste je nemohli prodat.
V tomto systému bez potřeby peněz se idea vlastnictví
stává irelevantní. Je to sdílený systém.
V tomto modelu je komplex města nebo vlastně celý svět
skutečně vaším domovem.
Potřebujete-li automobil z jakéhokoli důvodu
auto se vám dá k dispozici. Až se dostanete do své destinace
satelitní navigační systém, který dnes už máme
můžeme řídit auta satelitem.
Auto se automaticky zpřístupní vám
a dalším poté, co skončíte
na rozdíl od toho, aby někde stálo na parkovišti
asi 80% jeho životnosti.
Tohle děláme: Mrháme tolika zdroji a tolika místem
tímto primitivním konceptem osobního vlastnictví.
Abych to vměstnal do fráze: Zdroje planety
se stanou společným dědictvím všech lidí.
[potlesk]
Je důležité zvýraznit, jak jsme si už naznačili
že v dnešní společnosti potřeba majetku
vede k extrémnímu přebytku zboží
plánovanému zastarávání a nadbytečnému odpadu.
Hodně lidí dnes, kteří kritizují to, o čem mluvíme
aniž by se zmínili o tom, jak nemocné současné společenské zřízení skutečně je.
Je mnohem inteligentnější, mnohem logičtější
a mnohem zodpovědnější a praktičtější
vytvořit univerzální sdílený systém
protože by dramaticky snížil odpadu, nadbytečnost
a zvýšilo efektivitu a prostor exponenciálně
ve srovnání s tím, co je tu dnes.
Tím se dostáváme k závěrečné 4. části: Přechod.
Bohužel bez ohledu na to, jak dobře zdůvodněná
jasná a zřejmá jakákoli nová myšlenka může být
udržuje si dnes veřejnost stále v průměru
obrovský strach z jakékoli formy společenské změny.
Z velké části za to může propaganda a indoktrinace
které jim tlačí do hlavy různé mocenské establišmenty
které preferují zachovávání své moci.
Skutečně není problémem technické pochopení
a realizace fyzických atributů
které zahrnuje zdrojová ekonomika.
To, co popisujeme je pouze
praktické využití známých metod
a i kdybychom nemohli určité věci udělat teď
je důležitá ta úvaha. Je to metodologie, kterou bychom měli používat
které doufám každý tady bezpečně rozumí.
Skutečným problémem jsou opačné kulturní hodnoty společnosti.
Ty jsou tím, co stojí v cestě: hluboce zakořeněné vzorce
a neinformovaná povaha navyklé kultury.
To je tím nejobtížnějším aspektem ke zvážení, když mluvíme
o pohybu z bodu A do bodu B.
A tady vstupuje na scénu Hnutí Zeitgeist
organizace, se kterou pracuji.
Jsme aktivistickým komunikačním křídlem Projektu Venus.
Jsme tu, abychom šířili statistické informace
a společensky pozitivní hodnoty
v ***ěji, že přivedou lidi k povědomí
o neuvěřitelně pozitivních možnostech, které budoucnost může nabídnout.
Jakmile si tyto možnosti plně uvědomíme
skutečně věřím tomu, že většina lidí nebude nikdy schopna se dívat
na dnešní svět stejně
a problémy, které dnes považujeme za běžné
se zkrátka stanou nepřijatelné a motivující změnu.
Rád bych rychle zdůraznil, že pojem "zeitgeist"
je definován jako "obecné, intelektuální, morální
a kulturní klima doby".
Pojem "movement" velmi jednoduše implikuje pohyb či změnu.
Proto je Hnutí Zeitgeist organizací
která tlačí na změnu dominantního, intelektuálního, morálního
a kulturního klimatu doby, zejména hodnot a zvyků
které by lépe sloužili prosperitě celého lidstva
bez ohledu na rasu, náboženství, vyznání
či jakoukoli další formu vyumělkovaného sociálního statusu.
Fakticky jsme vzdělávacím a aktivistickým křídlem
Projektu Venus Jacque Fresca
který pracuje na sjednocení světa v tomto společném směru.
Dnes máme kolem 360.000 členů fungujících
v přibližně 100 regionálních pobočkách ve více než 200 zemích
což je docela dobré, když vezmeme v úvahu, že hnutí tu je
asi 9 nebo 10 měsíců.
[publikum hlaholí]
Naší ústřední roli je se angažovat
v něčem, co bych nazval sociální terapií.
Málo komentovanou realitou je, že lidé
jsou významně podrobováni společenským návykům
a pokud bychom měli typ společnosti, o které jsme mluvili, zítra
většina lidí by byla zmatená a zbavená iluzí.
Bylo by to jako vzít domorodce z amazonské džungle
a vysadit ho v New Yorku bez jakéhokoli vzdělání.
Jejich chování by se zakládalo na hodnotách
které nemají žádný význam v tomto novém prostředí.
Vím, že to může znít jako smělé tvrzení
ale etika, morálka a hodnoty mají význam jen tehdy
má-li prostředí společnosti tendenci je podporovat či nikoli.
Hnutí Zeitgeist pracuje na různých projektech.
Pracujeme na vzdělávání lidí a doufáme, že je přiblížíme
tomuto novému pohledu.
Máme týmy, pobočky, radiové pořady, filmy, PDFka
a každoroční akce, které propagují toto směřování.
Také nepřijímáme jakékoli obecné dary
a poskytujeme všechny naše vzdělávací materiály veřejnosti zadarmo.
Jsme decentralizovaní a pracujeme holograficky
prostřednictvím týmů regionálních poboček a projektových týmů.
Nemáme žádné kanceláře. Nemáme žádné vůdce.
Já nejsem vůdce. Jsem tu jako komunikátor
a snažím se pracovat stejně s každým dalším.
Řekl bych vlastně, že jsme iniciátory
něčeho, co bych nazval přechod.
Věřím, že Mohandas Gandhí měl pravdu:
"Musíme se stát tou změnou, kterou chceme vidět na světě."
[potlesk]
Samotný přechod ze současného systému
do zdrojové ekonomiky je velmi komplexní záležitostí.
Stále se mě na to ptají, proto o tom teď mluvím
a bohužel proměnné jsou za hranicí naší současné předvídavosti.
Ústřední otázkou však je povědomí.
Můžeme-li rozšířit povědomí veřejnosti, aby rozuměla
a přijímala neuvěřitelný potenciál, který budoucnost může nabídnout
ve které můžeme eliminovat chudobu, válku, 95% všeho zločinu
spolu s monotónními, nesmyslnými zaměstnáními
pak mám pocit, že lidé mnohem pravděpodobněji
podle toho přizpůsobí své hodnoty.
Třebaže je tu mnoha variant výsledků a pokroků
které mohou přijít pohybem z našeho současného systému k novému
pokusím se nyní shrnout pravděpodobnou cestu, jak ji vidím já.
Povaha průmyslu maximalizovat zisk snižováním vstupních nákladů a práce
ukazuje vysoký sklon k mechanizaci práce.
Je tomu tak už od Velké hospodářské krize (1929).
Jediným důvodem proč technologická nezaměstnanost neustále nerostla
univerzálně v dlouhém období je ten, protože technologie
také mezitím usnadnila zavádění nových sektorů zaměstnání
s dobou na přizpůsobení pro pracovníky.
Velká hospodářská krize, kterou spustilo mnoho věcí
byla také obdobím přizpůsobení mechanizaci.
Nezaměstnaní lidé se naučili nové dovednosti
jak se adaptovali na rychlý nárůst
mechanizace během té doby.
Tempo nárůstu vývoje technologie však
se zdá odpovídá Moorovu zákonu, je-li vám známý
a ten souvisí s exponenciálním rozšiřováním
kapacity a velikosti technologie.
Použijeme toto v širším smyslu.
Jinými slovy přizpůsobení dovedností novému sektoru zaměstnání
odpovídájící množství času požadovaného k adaptaci
na nové vynořující se sektory zaměstnání
by muselo být stejně rychlé jako aplikovaný technologický pokrok.
Dnes například 95% Ameriky
pracuje v odvětví služeb
často teď před počítači. Lidé se to museli naučit, že ano?
Být počítačově gramotný je dnes téměř nutný předpoklad pro všechno, co děláme;
takže je tu učící proces a ten zabere čas.
Volněji řečeno, toto období přizpůsobování
by muselo růst stejným tempem jako technologická změna.
Neexistují žádné důkazy, že se to děje.
Pracovní trh zaměstnávání lidí pokulhává za vývojem technologie.
Věřím, že důvod proč se neustále vynořovaly nové sektory, šetřící
práci lidí, s tím jak se v každém sektoru lidé nahrazovali strojem
je ten, že tempo změny v technologii nebylo tak dramatické
v tu dobu. Nezrychlovalo se tak rychle, jako je tomu nyní.
Lidská mysl a tělo, které se opravdu tak moc za tisíc let nevyvinuly
musí dnes soupeřit se svým vlastním výtvorem.
Mechanizace nás zanechává pozadu. Jinými slovy
nemůžeme se adaptovat na rychlost aplikované mechanizace.
To je však jen jednou stranou mince.
Náklady počítačové technologie, která je oporou mechanizace
nyní také exponenciálně klesají.
První hromadně vyráběné kalkulačky v roce 1949 stály asi $100
to je s inflací $736 dnes.
Novou kapesní digitální kalulačku lze nyní získat
za méně než $1, ne-li zadarmo.
Tady je graf Raye Kurzweila
který dělá vynikající výzkum ***ýzy technologických trendů
co se týče evoluce počítačové síly a nákladů
na základě milionů instrukcí za vteřinu.
V roce 1990 jsme měli milion instrukcí za vteřinu za $1000.
O deset let později to bylo tisíc milionů za $1000.
O deset let později to bylo milion milionů a v roce 2020
to bude miliardy milionů za cenu $1000.
Vztáhneme-li tento vzorec na technologii jako celek
je to spekulace, ale skutečně vidíme skoro všechno
snižovat náklady na základě efektivity výroby
a vztáhneme-li tento vzorec na celek aplikovaných vyná***ů
znamená to, že je zkrátka otázkou času, než korporace
už nebudou moci logicky vysvětlit jejich morální závazek
udržovat své zaměstnance kvůli systému.
Rozdíl nákladů mezi dáváním mzdy člověku
a automatizací bude příliš dramatický.
Bude příliš laciné mechanizovat.
Ekonomové budou tvrdit toto. Řeknou:
"Je tu efekt zkapávání dolu a protože se náklady výroby
stávají neustále nižšími, náklady zboží se stávají nižšími
a tedy potřebná kupní síla jednotlivce
se stává nižší." Jistě, historicky to může tak být.
Myslím, že bychom to mohli nazvat devaluace na základě efektivity.
Konkurenční rozhodnutí je však zcela odvislé od rozmarů
výrobce, tedy je tu rozpor motivů.
Zapamatujte si, dostanou stroje, takže mohou snížit náklady
takže si mohou přijít na více zisku při své současné struktuře cen.
Jakmile k tomu dojde, uvidíme více nezaměstnanosti a více nestability.
a je to smutné, nestabilita je často nutným předpokladem pro sociální změnu.
Problémy generují to, čemu říkáme biosociální tlaky.
Čím více se věci destabilizují, tím větší bude motivace
hledat alternativu. Samozřejmě je to křehká rovnováha.
Osobně nechci vidět další utrpení na této planetě
ale moje pocity nemají žádný význam co se týče modelu sociální evoluce.
Hnutí Zeitgeist doufá, že zmírní tuto záležitost
nejen poskytnutím alternativy lidem
intelektuálním a statisticky ověřeným způsobem
ale také strategií, kterou prosazuje
v zásadě tlačit na establišment, aby uvolnil své otěže
arogance, moci a nefektivity a přidal se ke zbytku světa
pro společný cíl neomezované udržitelností.
Je to kampaň masového povědomí
podporující v zásadě posun kolektivního vědomí.
Děláme ji skrze neúnavnou, globální veřejnou kampaň povědomí
která se doufejme časem stane tak velkou v každé zemi
že establišmentu nezbyde nic jiného, než jí věnovat pozornost.
Je založena na modelu Gándhího a Martina Luthera Kinga, mladšího
Pokud pravidla establišmentu a vlády neuznají
toto směřování, pak má veřejnost velmi jedinečnou pozici.
Nemusíme se účastnit her, které byly narafičeny.
Nenásilná, mírová, neúčast je možnou cestou.
Upřímně doufám, že jí nebude třeba.
Myslím si ale, že bychom měli být realisté.
Když lidé na světě uvidí tuto alternativu, dozvědí se o ní
porozumí ji a podpoří ji, pak žádná vláda, armáda
či byrokracie, které existují nemohou stát v cestě
kritické většině v globálních rozměrů.
Doufám, že na to nedojde.
Doufám, že mocenské elity mohou souhlasit s plynulým přechodem
a vidět přínos toho, o čem mluvíme
ale jak jsme si ukázali, zavedené pořádky nemají takovou tendenci.
Bude to nabírat vliv, to je jisté.
Jedním z konkrétnějších postupů
kterého chceme využít k oslovování veřejnosti, je postavit modelové město
využívající metody a poznání, které jsem doteď objasňoval.
Tento systém města by mohl být použít jako hub pro výzkum a publicitu.
Veřejnost spolu se světovými vůdci budou přizváni, aby navštívili a zakusili
základy tohoto přístupu v reálných životních podmínkách.
Časem doufáme, že země
která uvidí efektivitu v této malé podobě
bude pokračovat v tomto modelu města a použije ho v rámci vlastního systému.
Městský systém není zdrojová ekonomika
ale má některé velmi nápadné rysy systémového přístupu.
Časem pak doufáme, že se tyto systémy měst začnou šířit
do ostatních oblastí a pomalu zlomí tržní systém
svou mimořádnou efektivitou.
Snad se jejich logika rozšíří do větší forem centrálního plánování
a správy zdrojů a snad lidé světa
se probudí k novému modelu.
Je tu mnoho úhlů interakce.
Mohla by být nezávislá rada, která neustále zve
všechny světové lídry, aby přišli na nezávislé setkání o tomto projektu
v ***ěji, že se sejdou a budou o tom mluvit.
Je mnoho věcí, které bych mohl říci o této komplexní otázce přechodu
ale kvůli času mi přidělenému tím opravdu nechci trávit moc času.
Pro ty, kteří neustále melou o tom, že chtějí podrobnosti
nemůžeme udělat nic, dokud tu není masové povědomí
takže se zaměřme na něj v první řadě.
Na závěr, nejobvyklejší negativní reakcí
kterou lidé uvažující *** principy zdrojové ekonomiky mají
souvisí s něčím nazývaným lidská povaha.
Argumentem je, že lidé jsou svou podstatou soupeřiví
chamtiví, zaslepeně vypočítaví
takže jakkoli technicky jsou dobré věci ve společnosti
vždy budou zkorumpovaní lidé, kteří chtějí soutěžit
zneužívat ostatní a vyhledávat dominanci.
Je proti lidské povaze spolupracovat? To je klíčová otázka.
Určitě se to tak zdá, ne?
Podíváme-li se do historie, zjistíme
že je v ní nekonečná řada válek, genocid, dobývání
soupeřivý tendencí a zneužití moci
a na základě tohoto vzorce historicky uznáváme
že lze s jistotou předpokládat, že to musí být lidská přirozenost
chovat se tímto způsobem, který se v historii stále vrací.
Vidíme však také, že lidé opravdu spolupracují
a spolupracujeme celkem dobře v určitých prostředích.
Napřílklad v armádě je spolupráce obrovská. Je to kolektiv.
Klíčový zájem dosahuje vrcholu. Spolupracují a dělají to velmi dobře.
Pokud soupeří proti společnému nepříteli
což je další armáda obvykle, ale stále je to spolupráce
přestože izolovaná.
Prostředí tedy hraje klíčovou roli
v tom, zda se rozhodneme soupeřit nebo spolupracovat.
Je to založené na hodnotách, vštípených prostředím, nikoli genetikou.
Pamatujte si, že lidé žijí v nedostatku tisíce let
a bojují navzájem o zdroje.
Třebaže tento kulturní vzorec dnes stále existuje
musíte mí na paměti, že náš současný model společnosti
je založený na předpokladu přetrvávání nedostatku.
Kdybychom odstranili základní příčinu v prostředí
pravděpodobně odstraníme většinu soupeřivých dopadů.
Pokud jde o genetiku a chování, chápejte prosím
že fungování genů, jak se projeví, je velmi podmíněné
stimuly z prostředí, zvláště co se týče chování.
Geny nejsou autonomními iniciátory příkazů.
Ve skutečnosti produkují proteiny.
Nezpůsobují chování v jakémkoli smyslu slova.
Jak říká profesor biologie a neurologie na Stanford University
Dr. Robert Sapolsky: "Geny zřídka jsou o nevyhnutelnosti
zvláště když jde o lidi, mozek a chování.
Jsou o zranitelnosti, sklonech a tendencích."
Neurochemické a fyziologické rysy samozřejmě
nastavují sklony reakcím člověka a sociální gravitaci.
Je to prostředí, které je nejvíce odpovědné za naše hodnoty a chování.
Nenašel jsem žádný konkrétní důkaz, který by podporoval myšlenku
že je v tomto smyslu předem určená lidská povaha.
Naše hodnoty, metody a činy se vyvíjejí a jsou odvozovány ze zkušeností.
Tím klíčovým je, že to vyžaduje změnu kultury
abychom napomohli uvědomění si nového pohledu na svět a identifikci s ním.
Na závěr ještě jeden postřeh, kterým bych to uzavřel.
Antropologické studie zjistily, že spolupráce mezi primáty nelidmi
často pochází z představy příbuznosti.
My lidé to sdílíme také. Například
většina lidí má sklon ***řazovat svou rodinu svým přátelům.
Jen se podívejte na "The Sopranos" (reality show) a uvidíte to živě.
Je jejich rodina a pak je jejich mafiozní rodina. Je to jen parta
a tyto party se rozvinuly blízkým vztahem.
Paleontologové kupodivu zjistili
že celé lidstvo zdá se má vazbu s ženou, kterou nazývají
mitochondriální Eva, která žila asi před 250.000 lety v Africe.
Zjevně nesla mitochondriální genom, který byl šablonou
pro všechny pozdější mitochondriální genomy, jak známe dnes.
Jinými slovy jsme všichni spojení
Jsme všichni příbuzní. Jsme všichni rodina.
Podobně teorie strun kvantové mechaniky, věříte-li
těmto abstraktním oborům, učí, že rozdělení, které vidíme
v naší realitě pěti smyslů, je v zásadě povrchová iluze.
Není žádné rozdělení. Existujeme v moři proudu molekul.
Nezáleží na tom, jak tomu říkáme, ale čím hlouběji jdeme
tím podobnější a jednotnější se věci stávají.
Jinými slovy všechny náznaky ukazují k jednotě.
Chci, aby si to každý, kdo poslouchá, zapamatoval
až příště zapne televizi a uvidí téměř denní
zabíjení vojáků po celém světě
zneužívání a zločiny modrých límců a bílých límců, ke kterému dochází
absurdní bídu s nouzí, otroctví a chudobu.
To jsou tvoji bratři, tvoje dcery, tvá vnoučata
která hladoví, vraždí jeden druhého, nechávají druhého za sebou.
Ty jsi zabíjen, ty jsi zanecháván
ty zabíjíš.
Dokud nezačneme vidět ostatní jako sami sebe, nic se nezmění.
Jsme jedna planeta. Děkuji velice, že jste přišli.
www.thezeitgeistmovement.com