Tip:
Highlight text to annotate it
X
Dobrý večer, já bych vás tady chtěl za Klub investorů přivítat
na posledním panelu investiční konference letošní.
A chtěl bych tady zároveň přivítat naše panelisty.
Davida Hámu, Michala Šmídu, Honzu Bártu, Borise Řezníčka a Matěje Grödla.
Já si myslím, že každej z nich se vám představí, a pak s nima můžete diskutovat.
Tak díky všem, co sem přišli. Strašně si toho ceníme.
Hlavně když to je poslední den konference.
Já bych tak nějak započal a domluvili jsme se, že dáme krátký intro o každým z nás.
A kolem toho bude víceméně neformálně nějaký Q&A,
což uvidíme, jaký témata z toho vyplynou a na některých věcech...
se můžeme zdržet dýl. Uvidíme, co vás bude zajímat.
Tak trošku v rychlosti o mně.
Já jsem začal studovat na Cass Business School,
kde chodil i Boris Řezníček, v Londýně.
Tam jsem studoval ekonomii, management a marketing.
Potom jsem pracoval v investiční bance Morgan Stanley v Londýně.
V části ohledně equity derivatives.
A tam jsem prostřídal více pozic,
jak v middle officu, tak ve front officu. Sales and trading, GCM a tak dále.
To mě potom tak nějak jako přestalo bavit, takže jsem switchnul
a chvilku jsem pracoval pro Shell
v jejich technologiích ohledně obnovitelných zdrojů.
Tam jsem byl jenom krátce a potom jsem...
začal pracovat pro Deloitte Consulting v Londýně,
kde jsem začal jako analytik,
a potom jsem se tam propracoval na víceméně subject matter experta
v oblasti plastikařiny a polymeru.
Protože z toho mám technickou minulost.
Takže jsem měl nějaký znalosti a pracoval jsem různě po světě.
V Chicagu, kde jsem pracoval v nějaký M&A.
Právě v plastikařině.
Ale potom jsem to ukončil a nyní jsem už něco málo přes rok v Praze...
v Česku. A mám tady vlastní firmu.
A kterou založil můj otec asi před dvaceti lety.
Takže je to rodinná firma, ve který já už jsem nějakých
více než deset let vlastně. Jsem si tam prošel různými pozicemi.
Firma se jmenuje Plastkon product
a máme obrat asi okolo 300 milionů korun,
asi 200 zaměstnanců, máme továrnu
a vyrábíme vlastně spotřební zboží z plastu.
Máme asi 1500 různých výrobků.
Spoustu těch výrobků najdete různě po světě, asi v 80 zemích světa.
V obchodech, ať už Tesco, OBI, Bauhaus...
Takže tak.
Naše ebita se pohybuje někde kolem 40 až 50 milionů,
což je poměrně slušný z 300milionovýho obratu.
Poslední čtyři roky jsme docela rychle rostli.
Nějakých 20 % ročně přibližně.
Zrovna třeba teďka za leden a za únor
se nám obrat zdvojnásobil oproti minulýmu roku.
Takže teďka máme poměrně rekordní obraty.
A já jak jsem se tam vlastně dostal,
tak jsem tam pracoval přitom, co jsem ještě dělal v Deloitte a Morgan Stanley,
a nyní tam řídím vlastně export, sales, marketing,
jsem spolujednatelem s mým otcem a spolumajitelem.
A řídím taky inovaci a vývoj nových produktů.
Ta vlastní obchodní strategie firmy primárně stojí na třech nohách,
kdy ta první noha je ta nejmenší
a to je spíš taková technologická část,
kde my vyrábíme a vyvíjíme,
designujeme výrobky pro globální obrovský firmy jako třeba Mattel.
Takže děláme třeba domečky pro bárbíny.
Anebo Fisher Price.
Nebo pro Inteu děláme vývoj.
A jedním z mnoha našich hlavních klientů je taky Tescoma,
pro kterou děláme vlastně víceméně veškerej vývoj jejich
plastových dílů a plastových produktů, design a taky výrobu.
Zrovna nedávno jsme vyhráli s Tescomou poměrně prestižní cenu.
Jako jedinej výrobek, kterej byl vyvinutej, vyráběnej
a designovanej v Česku, tak jsme dostali cenu Red Dot pro design nedávno.
To je taková ta první noha, která je nejmenší.
A potom máme delší dvě nohy, což jsou...
prostě produkty spotřebního rázu, kterých je asi 1500.
A jsou v pěti segmentech.
Household, do it yourself, gardening...
různý hračky a boby.
Ono bude možná jednodušší, protože se o tom blbě mluví a ukazuje,
tak já tady pošlu nějaký katalogy, ať se na to můžete podívat klidně.
To je neplacená reklama tohleto.
Sháním klienty úplně všude, že jo.
Takže kdybyste to mohli poslat.
Jenom ať jako máte představu.
Přece jen o internetových projektech se mluví jednodušeji,
blíže specifikovat, dá se o nich povykládat.
Vlastně ta naše firma stojí na...
vlastně na tom, že vyvíjíme, designujeme produkty,
a potom je prodáváme přes různý řetězce od Walmartu
až přes Tesco, OBI, Bauhaus a tak dále.
A tam máme vlastně sérii produktů, kterým já říkám "me too products",
což jsou takový produkty,
který nejsou nijak diferenciovaný oproti jiným produktům na trhu,
takže tam hraje velkou roli hodně taky servis, jakej
k tomu dostáváte, a cena než unikátnost toho produktu.
Těch je poměrně většina, ale za poslední dva roky se nám podařilo,
a to je ta třetí noha tý naší obchodní strategie,
která nám pomáhá v růstu, a to jsou takzvaný prémiový značky
některých produktů, který jsou něčím unikátní.
Ať už technologickým zpracováním
nebo marketingem nebo vůbec nápadem ojediněle na světě.
Takže mezi to se řadí zrovna Flower Lover.
To jsou takový designový květináče do interiéru.
A potom třeba designový polykarbonátový lopaty
na odhazování sněhu, to je novinka.
Takže to jsou takový nějaký úplně jiný, který nám pomáhají marketingově
tu firmu dostávat na různý trhy.
Nebo tam můžeme prodávat i ty "me too produkty",
který nám oživí ten obrat.
Kdežto tady ty prémiový produkty nám zajíšťují tu vysokou marži
a to unikátní postavení na trhu.
Já bych předal slovo dál.
- Můžu zatleskat? - Děkuji.
Já budu znít zase jako absolutní béčko kvůli Davidovi.
Jediný, co jsem vzal na kolování, je moje vizitka.
Ale já to udělám asi trochu stručnější, protože já nemám rád, když lidi moc mluvěj.
Hlavně můj příběh je hrozně nudnej,
mám tady přítelkyni, ta to slyšela asi tisíckrát.
Takže to bude velice rychlý.
Narodil jsem se v Podolí v roce 1987.
- Jsi mladší. - Jsem mladší než ty, no.
V podstatě celý můj příběh - v roce 2001 jsem se odstěhoval do Ameriky.
Tam jsem byl rok a půl, pak jsem byl tři roky v Moskvě.
A na vejšku jsem šel do Londýna, tam jsem studoval na King's College.
V roce 2009 jsem skončil a pracoval jsem tři a půl roku
v investiční bance Barclays Capital. Tam jsem se...
zaměřoval na druhové kapitálové trhy.
Většinou to bylo v regionu východní Evropy a Ruska.
V podstatě po těch třech a půl letech mě to přestalo bavit.
Bylo to sice sexy ze začátku, ale pak jsem zjistil, že to je hroznej ***.
A řekl jsem si, že chci dělat něco reálnýho.
Hlavně se mi zastesklo po domovu, mám tady přítelkyni.
Takže v podstatě před šesti měsícema...
- Se červená přítelkyně... - Je támhle, no.
- Je to ona támhle? - Jo, ta v tom růžovým.
A támhleta to byla moje... Ne.
Potom jsem se vrátil do Čech před šesti měsíci, pracoval jsem pro Erste Bank.
Což bylo hrozně skvělý, tak jsem to po třech měsících ukončil, protože to bylo pomalý.
A vlastně teďka od Vánoc pracuju se svým tátou ve fondu.
A investujeme do novejch technologií, do internetu a do renewable energy.
Znáte Slevomat, DameJidlo, tam jsme akcionářem.
Pak jsme dělali větrný mlýny v Polsku a solární panely v Čechách.
*** jsme museli ***, jak to tady sami znáte.
Takže to je asi můj příběh, stručně, rychle.
- Nemáš katalog? - Nemám katalog.
Takže to je všechno.
Tak já jsem nějak začal pytlíkovat byznys už na střední škole.
Jsme měli s kamarádem takovej první hit, jmenovalo se to Nabij.cz.
Byla to taková první služba na posílání černobílejch log na Nokie.
Pak jsem šel na vejšku, taky do Londýna, shodou okolností.
Na University College London. A už vlastně v prváku na vejšce jsem...
rozjížděl další byznys, kterej se jmenoval Crazy Tomato.
Existuje dodnes, je to taková jedna z větších agentur mobilního marketingu,
která má asi 30 zaměstnanců.
A když jsem se vrátil z vejšky,
tak jsem založil byznys, kterej se jmenuje Elephant Orchestra.
Na to jsem narejžoval 100 milionů korun od investorů.
Tam ten byznys byl o nějaký komplexnější monetizaci internetovýho trafficu,
ať to byly domény, generation a takovýhle věci.
Pak asi dva roky potom jsem se stal partnerem ePojisteni.cz,
což je dneska největší prodejce pojištění přes internet
a asi dneska takový moje nejsilnější aktivum.
No a mimo to mám spoustu nějakejch dalších aktivit.
Nevím, nemám žádnej focus.
Jsou to firmy jako Semantic Visions, což se zabývá sémantikou,
sémantickou ***ýzou webu,
a vlastním jedno z největších portfólií domén na světě.
Mám asi 250 tisíc domén.
Já se teďka taky cejtím jako béčko ale.
To se cejtíš správně.
Jsem partnerem investičního fondu Credo Ventures.
Což je vlastně takovej první českej větší kapitálovej fond.
Jak jste možná zaznamenali, prodali jsme firmu Cognitive Security
gigantu Cisco Systems.
Jo, pak taky se angažuju v Startup Yardu,
což je inkubátor startupů, TechSquare prostor pro startupy.
A teď rozjíždím nějaký nový byznysy. Trochu absurdní. Pěstování biomasy.
Obchodování s minerálama.
A taková novinka, kterou brzo oznámíme
za pár měsíců, vlastní hedge fond.
To je asi vše.
Já jsem *** ve finančním světě.
Já jsem původem z Pardubic. V Anglii jsem od roku 2005.
Tam jsem ukončil poslední ročník střední školy.
Pak jsem vystudoval školu společně s Davidem.
Byli jsme i spolubydlící.
Mezitím jsem měl celou řadu brigád.
Nejdříve v Ernst & Young, potom LaSalle Management,
což je Private Equity. Investiční fond zaměřující se na realitní trhy po celém světě.
Pak jsem rok dělal v Morgan Stanley sale and trading.
Potom jsem vlastně ukončil bakaláře,
vystudoval jsem mastera na univerzitě v Cambridge.
Pak jsem nastoupil do Morgan Stanley, kde jsem dělal na fúzích a akvizicích.
V takzvaném "general's pool", což znamená, že vlastně,
řekněme, nezaměřujete se na žádný akvizice,
vlastně působíte na všechny globálně.
Ať už geograficky, tak na nějakým sektoru.
A postupně jsem se začal vlastně dostávat do takzvaného
division, která se jmenuje ***,
která se vlastně zaměřuje na equity ***.
To znamená jakákoliv primární nebo sekundární nebo terciální emise na trh,
která by prošla Morgan Stanley, tak by šla přes můj tým, což znamená
v případě Elephant Orchestra tady chtěla jít na burzu
a stát se jako akciovou firmou,
tak já bych to vlastně z nějakého procesního hlediska řešil.
Je to jedno, na kterém storage stagei by chtěla dělat.
Řekněme možná poslední věc o Morgan Stanley.
V tuto chvíli se zaměřuji geograficky, takže dělám managing markets,
hlavně východní Evropu, kromě Ruska.
Celý Blízký východ a celou Afriku.
Takže vlastně jakákoliv firma
bez sektorového zaměření, jakákoliv banka, transportní firma,
jakákoliv finanční instituce, oil and gas nebo cokoliv,
pokud by se rozhodla, že Morgan Stanley by byla pro ni investičním bankéřem,
tak by to šlo přes můj tým.
Tam vlastně teďka jsem osm let***.
Dobrý den, já se jmenuju Matěj Grödl...
nechal bych se, abych se uvedl...
Tady oproti pánům nejsem žádnej velkej boss,
ale víceméně jenom studoval jsem rok ve Francii.
Byl jsem tam na střední škole, tři roky jsem byl na univerzitě v Birminghamu.
A teďka vlastně studuju práva čtvrtým rokem tady v Praze.
Víceméně momentálně pracuju v Deloitt Legalu.
A na tu svoji kariéru se tudíž ještě chystám.
Co by bylo ještě zajímavýho na mně...
To je asi tak všechno.
Nevím, co bych vám ještě řekl zajímavýho. Já myslím, že jsem na tom jako vy.
Takže to je takový něco, taková informace.
Já bych to teď převedl do nějakejch otázek,
a potom uvidíme, k jakýmu tématu by vás zajímalo něco víc.
Tak pokud má někdo z vás nějaký osobní otázky nebo nějaký generální.
Tam se někdo hlásí.
Mě by zajímalo tady u vás a ještě u vašeho kolegy...
- Normálně mi tykej, já jsem David. Ahoj. - Já si právě nepamatuju ty jména.
To je pan Šátek.
To je pan Brýle.
Pan Mikina.
Vás jsem myslel.
A zajímalo by mě, protože vy jste zmiňovali tu vaši kariéru,
že jste vystřídali hodně pozic v zahraničí, školy a tak dále,
pak jste se vrátili do rodinných firem.
Tak jestli to byl na začátku záměr, že se půjdu vyvenčit do světa a vrátím se,
anebo jste to teda zkusili a nebylo to podle vašich představ,
tak jste teda přijeli domů a začali jste dělat v rodinných firmách.
David se venčí pořád po Pařížský...
Byl to takovej mix obou věcí,
kdy já jsem ze začátku věděl, že chcu mít něco vlastního
a vyvíjet nějakej hmotnej produkt.
To znamená, že třeba tu investiční banku jsem vzal jenom kvůli tomu,
že jsem chtěl vědět, jak takovej kolos velkej funguje.
Takže já jsem tam měl v plánu být jenom rok.
Ten Shell, to se jen naskytla akorát skvělá příležitost.
Tam pro jednu jejich menší věc, kterou rozjížděli, chtěli udělat
strategickej marketingovej projekt. Tam jsem si mohl dělat, co jsem chtěl.
Jsem si chtěl rozšířit v tý oblasti obzory.
No a v Deloittu jsem měl v plánu být ještě minimálně tři čtyři roky,
pak si udělat MBA v Americe, a potom
buď najít nějakej vlastní projekt nebo založit venture kapitálovej fond,
kde bych mohl rozjíždět nějaký startupy
se zaměřením spíš na consumer goods
a prostě spotřební zboží, výrobu a tak.
Hlavně v tý oblasti taky těch plastů,
protože já se v těch plastech pohybuju už dlouho a mám tam
poměrně hluboký technický znalosti, a myslím si, že za nějakých pět let
bude jako málokdo, kdo bude konkurovat v těch technických a marketingových znalostech,
který se tady těchto plastů týkají.
Ale v Deloittu když jsem byl,
tak jsem napůl o víkendech a o pátcích
rozjížděl právě tady tu prémiovou divizi v tý naší rodinný firmě.
A ona se rozjela daleko rychleji, než jsem očekával.
A byl jsem před rozhodnutím - buď to svěřím tátovi
a tý rodinný firmě, ať to nějak rozjedou,
anebo to je jedinečná příležitost pro mě,
abych si v tý firmě vybudoval takovou samostatnou pozici,
kde jsem prostě mohl být poměrně nezávislej
na těch strukturách a prostě na těch
zkušenostech a procesech, který tam nastavil můj otec.
A mohl jsem si tam dělat něco jako kdyby mimo.
Takže my teďka fungujeme na takový bázi,
že jsme jako kdyby výrobní platforma,
kde různý ty jednotlivý brandy, třeba ten Flower Lover nebo Armstrong,
fungují jako takový moje malý startupy,
který já řídím.
Takže to je takovej mix náhod,
ale nějakýho směru, kterýho jsem se já držel.
Nevěděl jsem přesně, jak se tam dostanu, jakou cestou půjdu,
ale prostě najednou se to vykrystalizovalo před rokem a půl takhle
a rozhodl jsem se, teďka věřím, že správně.
Následující plán je určitě tam tři roky zůstat.
Chtěl bych ten obrat zvednout přibližně na 600 milionů korun.
Zvednout ebita, aby ta evaluace firmy byla někde mezi 1 a 1,5 miliardy.
A potom se uvidí, protože bych chtěl možná ještě studovat.
Takže se uvidí.
Zatím mám takovej tříletej plán.
- Studovat co, prosím tě? - To ještě uvidíme. Botaniku třeba.
Můžu teďka já odpovědět?
- Ono to bude teda kratší trošku zase. - Já se rozkecávám.
Mě do určitý míry vlastně venčili rodiče.
Já jsem s nima byl v Americe, v Rusku. Pak jsem sám jel do Anglie.
Vždycky jsem směřoval k tomu, že chci pracovat s tátou. Táta je velice úspěšnej člověk.
A je to člověk, kterýmu jsem celej život věřil.
Takže proč nejít do byznysu s člověkem, kterej vám je velice blízko,
kterej má velice jasnou morálku, se kterou já se ztotožňuju.
Takže v podstatě já jsem...
Prachy, prachy, prachy. Ne, to ne.
Takže já jsem pracoval v bankovnictví, protože jsem myslel, že to je dobrá škola.
V podstatě hnedka po škole tam ty programy jsou perfektní, naučej vás hodně.
Takže pro mě to byla dobrá průprava trošku ohněm a peklem.
Ale aspoň mi to dalo nápravu a morálku pracovní.
Udělal jsem si svoje konexe v byznysu,
takže jsem se chtěl trošku vybudovat sám jako člověk
a pak jsem se teďka vrátil do Čech a pracuju s tátou.
Myslím si, že to je asi nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy udělal.
A vlastně motivace... Já jsem hrozně motivovanej penězma.
A já jsem zjistil, že v Londýně nebo kdekoliv jinde
se nedá zbohatnou z platu.
Nebo aspoň ne do tý míry, co chci já. Proto jsem šel do privátního byznysu
a pracuju teďka s tátou.
To je asi všechno. Vy jste čekali asi víc.
Můžeme další otázky.
Nemáte třeba nějaký rozpory?
- Na začátku když jste tam nastupovali? - S Davidem?
S otcema.
My spolu? No, občas se porveme, ale...
Ne. Co se týče tý rodinný firmy,
třeba u mě by byl velkej potenciál rozporu třeba se zaměstnanci.
Najednou synáček se vrátí ze zahraničí, bylo mu placený studium,
něco nedokázal, potom se vrací a přebírá firmu.
Naštěstí takový to nebylo, protože já jsem tam pracoval od svých 12 let
víceméně veškerý volný dny, který jsem mohl.
A prošel jsem si tam od dělníka zametače
až přes inženýra, vývojáře, designéra
a potom jsem řídil některý technologický projekty.
Takže já jsem s tou firmou byl de facto každej den v kontaktu.
I když jsem pracoval pro Shell, pro Deloitte,
tak jsem hodně často rozvíjel tady, já jsem se vlastně jako kdyby vrátil.
A tady s tímto jsem tam neměl rozpory.
A s otcem vůbec ne,
protože stejně jak říkal Michal,
prostě máme velice podobný přemýšlení
a to je na tý rodině to nejlepší,
protože toho svýho partnera... Já třeba moc nevěřím byznysům, kde...
Myslím si, že mít partnera v byznysu může být někdy daleko větši riziko než pozitivum.
Hlavně když toho partnera neznáte.
A když to je váš otec,
nebo kdokoliv jiný z rodiny, kterýho hodně dobře znáte,
víte, co od něj očekávat,
a on mě už posledních pět let bere spíš jako
kolegu, poradce a tak dál,
než prostě zaměstnance nebo syna.
A zaměstnance taky.
Získat si ty zaměstnance je daleko těžší většinou.
- Hlavně si můžeš stěžovat u mámy. - Přesně tak.
Mám odpovědět i já?
Jo? Tak jo.
My s tátou děláme na jinejch věcech, takže se nevidíme...
se vidíme jednou tejdně. Takže tam žádnej konflikt není.
Já jsem tam teprve čtyři měsíce, možná z toho něco bude, ale zatím ne.
To je víceméně to samý. Já se s otcem vidím taky jednou týdně.
A on řeší spíš tu technickou část byznysu,
ten management a finance, kdežto já řeším
*** vývoj, inovaci, marketing, expanzi
prostě do různých zemí.
Takže já většinou cestuju a on je většinou v továrně a řídí to tam.
Díky.
Tamhle další otázka.
Dobrý, já by som sa rád opýtal na pana Bartu.
Práve se zaujímam o startupy
a vlastně chcem sa hlasiť do Nápadu roku, to vede Kamil Vacek
a vlastně neviem, či bysom išiel tam,
ale mám vela nápadov a prostě potrebujem peňaze na to.
Jo, tak ten Nápad roku je docela dobrá věc.
Kamil Vacek je docela dost cool člověk.
Progresivně, alternativně smýšlející.
A já si myslím, že bys měl možná trochu změnit ten mindset:
"Abych něco mohl rozjet, tak potřebuju peníze." Zkus nejdřív něco sám
na koleně po večerech prostě. Chápu, že třeba v tom IT musíš
mít programátory a tak, ale ideální je dát si dohromady
nějakej tým, co na tom maká zadarmo. Aspoň to dotáhnout
trošku do nějakýho bodu,
kdy je tam vidět, že to může nějak fungovat.
Protože teď se vyrojila taková spousta
lidí, kteří říkají, že dělají startup,
že to mají jako takovej lifestyle choice.
Mají prostě ty Apple produkty kolem sebe
a pásky od konferencí na krku.
Začíná tam trošku chybět ta esence.
Když v uvozovkách ta moje generace
dělala byznys, tak neměli všichni tyhlety možný
podpůrný prostředky, ale zvládli*** to.
A mělo to zásadní výhodu, že člověk se víc otrkal,
musel si tím projít.
Takže moje doporučení je spíš trošku níž.
Sám si něco zkusit vybudovat.
Se snažit obcházet různý startupový soutěže a tak.
To už jsem viděl spoustu... ***
Já bych se chtěl zeptat vás, co toho děláte asi hodně.
Hlavně tady Barty.
Kolik těch projektů může člověk jakoby zvládnout?
Jestli tam vidíš nějaký svoje osobní maximum.
A pak ještě v tý rozdílnosti všech těch projektů,
od nějakejch prostě biologickejch věcí,
který jsi zmiňoval na konci, tak od těch finančních,
jestli to děláš záměrně, že si vybíráš tak rozdílný věci,
abys rozšířil svoje vzdělání, nebo jestli to tak přijde sam?
No, ve svý podstatě z čistě monetárního hlediska
by bylo lepší se focusovat. To vám vštěpujou asi všude,
na všech možnejch přednáškách.
Ale vždycky je dobrý si to přizpůsobit sobě.
Já mám ten problém, že já se strašně rychle začnu nudit.
Potřebuju takhle dělat víc věcí najednou.
Když jako mám zájem,
tak hrábnu do něčeho jinýho.
Když mám zájem o tohle, tak zase do tohohle.
Klíčový je samozřejmě mít dobrej tým a hlavně se nebát delegovat.
To je problém, co já vidím u spousty českejch podnikatelů.
Že prostě vůbec neumí delegovat..
Já mám třeba kamaráda, kterej vlastní Crocodille,
to je taková sendvičová firma. Občas s ním jdu na pivo
a prostě před rokem řekl: "Tak se sejdem tady u paláce Flora
a půjdem někam na pivo." Já tam přijedu v osm večer
a on tam dozoruje, jak jim tam montujou ceduli
na palác Flora, a přitom má asi 700 zaměstnanců.
Takže je klíčový...
Já jsem se třeba naučil delegovat tím způsobem, že jsem se zahltil tolik,
že jsem musel.
Jinak samozřejmě jsem dřív měl taky ten pocit, že cokoliv udělám já,
udělám líp, než komukoliv to svěřím.
Možná ještě podotázka, když jsme u toho delegování, jak si najdeš ty lidi,
kterým pak můžeš věřit? Tady už kolegové naznačili,
že takový lidi se hledají v rodině,
ale když těch projektů máš 20, tak jak najdeš prostě 20 lidí,
který si dokážeš v životě prověřit tak, abys jim dal tu svoji myšlenku
a oni to neukradli?
Tak člověk se samozřejmě spálí občas,
Ale tak já mám pocit, že já třeba mám dobrej instinkt v tomhle.
Mám takovej feeling, že prostě
během dvou minut, když s někým bavím a podívám se mu do obličeje,
poznám, jestli to je zloděj,
nebo jestli to je rovnej člověk.
Ale řešil jsem to dřív hodně tím, že jsem si do byznysu tahal spoustu svejch spolužáků.
Ať už z univerzity...
Dva mí lidi z gymplu tady pražskýho řídí nějaký dvě divize ve firmách.
Takže když člověk zná takhle lidi, tak to hraje roli.
Vím, že třeba jednou, když jsem si hledal chief of rations office do jedný z firem,
tak jsem vzal spolužáka z toho důvodu, že jsem s ním byl na výletě jednou v Dublinu
a všiml jsem si, že si stele postel, když se ráno probudí.
To pro mě byla klíčová informace, že je spořádanej, že to je přesně, co chci.
Takže jsem nešel skrz nějaký headhuntery.
Velmi často funguje, že všechny byznysy mají equitisty, ty lidi, s kterejma to dělám.
Ty to máš taky hodně zjednodušený, že děláš víceméně z Prahy.
Ta marge prize je víceméně z těch univerzit a tak.
U nás je třeba velkej problém. Naše továrna je v okresu Jeseník
na severu Moravy, kde je prostě obrovská nezaměstnanost.
A tam dostat špičkovýho manažera, prostě nedostanete.
Takže my máme potom ještě office v Brně, kde děláme víceméně marketing
a finance.
Částečně micromanagujeme, ale máme tam nastavený dobrý procesy.
A je tam určitá struktura lidí, která tam dělá už dlouho,
takže tam je něco zaběhlýho a potom třeba jako v prodeji řeším,
že mám různý job ventures...
v různejch firmách v Německu, v USA, Belgii, v Japonsku a tak dále.
Ale v Čechách je to třeba taky problém dostat někoho...
Já mám třeba problém, že dostanu spoustu ekonomů, právníků,
ale ne nikoho, kdo by byl schopnej ekonomicky řídit výrobní firmu.
Nebo prostě kterej...
Tam se řídí trošku jinak, protože tam ten ekonom musí občas zajít do tý továrny
a zjistit, jak to vlastně funguje.
Prostě od toho, jak se nasypou nějaký ty pelety a vyjede hotovej produkt.
On musí znát ty články.
Tady v Česku si myslím, že je poměrně velkej potenciál
technickýho rázu z minulosti,
ale bohužel není využívanej do tý hloubky, do jaký by byl,
protože jsme byli ve strojírenství a výrobě poměrně úspěšní a teďka
to jsou všechno lifestyloví startupisti.
Můžu se ještě vrá*** k tý původní otázce, k tý druhý části, jestli je rozdílnost těch
projektů záměr nebo ne?
Asi jo.
Jako nepřemejšlíš *** tím, nebo si řekneš:
"Ještě z biologie nic nemám, co se tam dá udělat?"
Prostě možná částečně si řeknu, že třeba
v nějakejch vertikálách mám moc velkou expozici, že kdyby se to sesypalo,
tak by bylo dobrý z toho udělat tuhletu vertikálu, ale ne nijak specificky.
A funguju hodně podle nějakýho feelingu,
že když mi někdo říká nějakej projekt a přijde mi to zajímavý, tak do toho jdu.
Problém je samozřejmě, že těm oborům, co nerozumím,
tak to většinou někdo pitchuje, tak mi to přijde o to víc zajímavý.
Nic nevím a dávám spoustu peněz na špatný projekty.
Ale postupně se to naučím,
a už potom třeba za rok, za dva nejsem v tom oboru taková kavka.
Děkuju.
Další otázka tamhle.
Tamten se ještě neptal ale.
Můžeme dát jenom limit na otázky na Davida?
Mám si dát časomíru, jo?
Nebo jestli chcete slyšet o továrně, tak jo.
Já se zeptám všech kluků,
co vlastně vám dalo to zahraniční studium,
zahraniční praxe v nějaký bance velký
a co teda vedlo k tomu, že Honza Barta nebyl
vtažen do toho kolotoče těch velkejch bank, přestože studoval v Londýně?
Já jestli můžu odpovědět první, že odpovím a půjdu na cigáro.
Já jsem byl vtaženej taky do toho okruhu bank,
ale v podstatě dřív.
Protože já jsem tak nějak ve 12 letech
jsem se začal zajímat o burzu a tak.
Pak je docela dobrá story, jak jsem rodičům prodělal dost peněz.
Ale já jsem byl asi nejmladší intern v UBS Warburg.
Bylo mi 17 let a byl jsem tam jedno léto.
Dva měsíce.
A po té dvouměsíční zkušenosti
jsem si řekl, že nechci bejt investiční bankéř, že tam jsou všichni ovce.
Počkej, on tam byl ještě ***.
Člověk tam neustále naráží na blbost a tak.
Jdi na cígo.
Ještě zapalovač bych potřeboval.
Má tady někdo zapalovač?
- Vrátíš se, jo? - Jo.
Počkej, ty mu jdeš vnucovat byznys ale.
Jaká že byla otázka teďka?
Na zahraniční situaci?
Co vám dala jakoby ta škola a ta práce?
Podle mě je ta škola hodně dobrá v tom,
že člověk si vyzkouší něco jinýho.
Dobrý zkušenosti, je to zábava,
protože to je prostě úplně jiná země.
Jiní lidi, jiní kamarádi.
Ten systém... já o tom mluvím tak nějak jinak.
Ten systém tý školy... Já tady v Čechách třeba studuju práva.
Hodně často narážím na věci, že se fakt hodně divím,
co se tady vůbec může stát.
Tady ten profesor udělal tohleto
nebo lidi na přednášce přednášej takovým způsobem,
že často si říkám, že tady ty věci nedávaj smysl.
Což tam jako ten smysl třeba mnohem víc dávaj,
prostě to tam funguje líp než tady.
Funguje to tam víc, tak jak má v podstatě.
Je to rozdíl.
Takže je to dobrý, protože to můžu srovnat teďka tady u nás
s tím, jak je to venku.
A říct si například to,
že to třeba není tak těžký to změnit u nás.
Že tady je třeba pro to prostor.
Takže to může být jedna z věcí.
A já bych předal slovo i klukům.
Já mám tři roky práva za sebou tady z Prahy,
takže minimálně to porovnání tam určitý mám.
Je faktem, že z hlediska organizovanosti toho systému
už tam dneska není tak velkej rozdíl.
Co tam je podle mě ta největší přidaná hodnota, je to, že ta rozmanitost studentů,
národností, ale i třeba toho věku
je podstatně větší než tady. Tady je to velmi jednolitý.
Třeba minimálně na těch právech, kde já jsem byl,
v mým věku, osm let dozadu,
tak všichni měli ten mindset stejnej.
To znamená, že člověk tam chodil a odnášel si pokud něco, tak tu přednášku.
Ale jinak nic kolem toho.
Třeba tam v tom Londýně, když je v tý třídě 50 různejch národností ze 150 lidí,
tak to tam o těch přestávkách mezi přednáškama je zajímavější se s těma lidma bavit.
Mají třeba background jako má David
nebo tady kluci. Nebo prostě úplně jinej background.
Vedle sebe sedí člověk, kterej je z Afgánistánu, má stipendium,
pak tam sedí třeba saudskoarabskej princ vedle něj.
- Vedle mě neseděl teda. - Vedle mě tam seděl potom.
Tohle je docela zajímavý z tý studentský části.
Ale z hlediska ještě tý pracovní zkušenosti
to je vlastně velmi podobný.
Tam ten trh... minimálně ty finance tam jsou sice větší,
samozřejmě, když porovnáte pražskej trh finanční,
ale zároveň mechanika toho trhu je úplně stejná.
Infrastruktura je samozřejmě větší a bujnější,
ale jinak je to všechno úplně stejný.
Jediný, co se tam člověk naučí, pokud to v sobě nemá a priori,
tak nějaká určitá dravost.
Možná tady je ta krize už taky, ale když se tam do těch pozic
hlásilo do consultingu nebo bankingu 300 lidí na jednu pozici,
tak dovedu si představit, že ten proces vybírání lidí je velmi...
Rigidnější. Ty lidi se fakt musej...
musej se naučit pracovat velmi do detailů.
Což třeba tady kdysi dávno, když jsem se hlásil do práce,
tak nebyl takovej problém jako tam.
Davide, takže stopujeme dvě minuty.
- Ty a pak já. - Jo, takhle. Tak jo.
Já si myslím, že hodně toho je o tom,
že jste v úplně jiným prostředí, který vás neuvěřitelně naboostuje,
motivuje, je to tam daleko rychlejší.
A člověk má tu exposure k jinejm lidem.
Já tady vlastně se vším víceméně souhlasím.
Taky to bylo docela dobrý v tom zjistit, co člověk nechce dělat.
Viz třeba moje nebo Honzova zkušenost v investiční bance.
Ale přesto si to člověk musel vyzkoušet, aby ho to o pět nebo deset let
později nekoplo a člověk si neříkal:
"Měl jsem to vyzkoušet, možná že to bylo lepší."
To je další věc.
No a potom si taky myslím,
že je poměrně podstatný, že člověk si tam něco dokáže.
A potom jak tam něco objeví,
tak zjistí, že vlastně... a to zvlášť slyším od studentů odsud,
z Prahy a vůbec z Česka a Slovenska,
že si myslí, že tady není dostatečný množství příležitostí...
Už ti odcházej lidi.
Já jsem ještě nepřekročil.
A hlavně člověk zjistí, že těch příležitostí v Česku
je daleko víc, takže že se dá dělat světovej byznys přímo z Česka.
Pokud si ty příležitosti najdou, tak se můžou mít daleko líp než v zahraničí.
Tak. Do limitu.
Tak pro mě to bylo jasný, já mám jenom bakaláře,
mně by tady v Čechách nedali žádnou práci.
V zahraničí je bakalář úplnej standard.
Magistra nebo MBA nedělá skoro nikdo, tam je to do tý samý pozice ve firmě.
Takže pro mě to byla jediná možnost a já se nechtěl vrá*** do Čech v tu dobu.
A co mi to dalo? Myslím, že ta exposure byla neskutečná jak k těm lidem,
tak samozřejmě Londýn je centrum financí.
Takže ten objem těch transakcí je skoro největší na světě,
takže to bylo velice zajimavý v tý době. Když jsem nastoupil já,
tak to bylo hned po kolapsu Lehman Brothers,
takže celá ta industry se měnila.
Lidi byli nervózní, ale byly tam aspoň příležitosti.
Takže ta zkušenost byla perfektní. Dalo mi to, myslím...
Naučil jsem se jednat s lidma, řešit komplexní situace a dalo mi to sebevědomí.
*** Se koukněte.
To je tak všechno.
Tam někdo vzadu.
Omlouvám se.
Technická?
Počkej, to ti napsal David nějaký otázky, ne?
Já jsem chtěl na Matěje...
- Tam se hlásil tamten vzadu, hele. - Dobře.
On to tam zkouší pořád.
Prosím.
Já jsem se chtěl jen zeptat, jestli jste měli excelentní průměr?
Jako vejškovej? To ne.
Jakože nemáte k tomu ani nutkání?
Když jste na té škole, jestli vás to jako nežene, abyste byli ti nejlepší
z těch univerzit...
Myslíte známky?
To jo, protože tam je důležitý, na rozdíl od jiných škol,
jakou výslednou známku po skončení toho studia dostanete.
Takže pokud nedostanete first class nebo upper second,
tak víceméně nemáte šanci sehnat dobrej job.
A od toho odvíjej plat. Takže když máte samý jedničky, tak nástupní plat je 1 milion dolarů.
Takže to jako motivuje lidi celkem hodně.
- Možná proto jsem odešel. - Já mám trošku jinej pohled.
Mě tohle vůbec netankovalo.
Já jsem šel tak trošku na vejšku kvůli rodičům.
Moje máma, když bych jí řek, že nejdu, tak bude brečet.
Ale když už jsem tam byl, tak jsem si vybíral nejpofidérnější
obory, co jsem si tam mohl navolit. Jako evropská kinematografie.
Ono tam je ještě strašně dobrý, že já jsem si nějak spočítal...
Buď máte to first, nebo upper second jo.
A dostat to first prostě v Anglii je supertěžký,
že fakt se člověk musí učit.
Ale člověk není jako úplně blbej,
tak to upper second prostě dá.
Já jsem se učil na zkoušky sakumprásk na konci roku tak dvacet hodin
a dal jsem to, jo.
Ale spočítal jsem si, že kdybych chtěl mít to first,
tak bych tomu musel dát třeba 500 hodin.
Jako ten marginální užitek nebo jak vás to tady učí na VŠE...
Já bych možná ještě doplnil...
Nevím, jak to třeba chodí tady, ale minimálně v Anglii plošně,
protože je všechno písemný, tak je to možná objektivnější.
Takže tam třeba jasně máte first class, to je něco jako červenej diplom, 70+ %.
Sice asi nedostanete stovku, jako celkovej průměr tý školy,
ale jako 70 až 75 se dostat dá a relativně, řekněme...
Relativně bezpečně, pokud tomu člověk dá těch 500 hodin.
Tady se třeba může stát... Nevím třeba jak tady.
Minimálně na jiných školách, se kterýma jsem měl zkušenost,
tak pokud by to třeba bylo ústně,
tak jste se mohli učit, jak jste chtěli,
a pak vám to nevyšlo, protože se někdo špatně vyspal.
Což je třeba takovej demotivační faktor tady. Tam to třeba jako není.
Ve finále do toho upper second, ta A2 nebo A1,
je tam normálně 60 %...
jakoby 60 %, takže to dá kdokoli.
Ty chceš dostat červenej diplom?
Ne, ne, ne, já jsem se zeptal, jestli to k tomu tíhne vůbec, že jo.
Ten systém. Abyste byli nejlepší.
Já myslím, že určitě. Nebo teda lidi mimo Honzu se snažili.
Mě to celkem bavilo, já jsem studoval finance.
- Jsem si říkal, proč se nenaučit nový věci: - Jenže on už byl milionář
předtím, než šel na vejšku.
Takže to bylo trošku jiný.
Že jsme byli takový nahoněný.
Takže já jsem se třeba snažil.
Ale záleží na člověkovi, no.
Případně jestli si tam nechcete udělat PhD., má to nějakej výslednej efekt?
PhD. vůbec ne. Jako z hlediska zaměstnanosti potom?
No tak třeba někdo z vás zmínil, že bakalář je standard a pak už...
Když děláte PhD., tak v bance můžete bejt jen kvanťák.
PhD. je super, pokud chce dělat ekonomiku.
Ale jakoby v Anglii v podstatě všichni končej bakalářem a ve 21 začnou pracovat.
Tam jako magistra nebo MBA dělaj lidi, co nedostali po bakaláři práci.
Jako třeba u 70 % lidí to takhle je.
Ale nějaký si teda řeknou, že chtěj na Cambridge.
Jako je faktem, že prostě...
Pokud chceš dělat v byznysu nebo jakýkoliv business related sféře,
tak ten bakalář opravdu jako stačí.
A je úplně jedno, co studuješ. Jakej obor.
- Jako v těch bankách... - Já vím, že banky maj třeba rády takový to PPE.
Že to je takovej obor Politics, Philosophy, Economics.
To je takovej typickej degree Oxford, že jo.
A to není nijak úzce specializovaná věc,
ale spíš musíte myslet trošku kreativnějc.
Problém toho trhu je, že on je tak velkej,
že je tam dneska asi 130 univerzit.
Když si někdo řekne, že chce udělat consulting, oni vezmou 200 až 250 lidí ročně,
tak z toho kvanta těch lidí, aby to nějak filtrovali v počátečních fázích
toho recruitment procesu, tak musej brát podle těch škol.
Hlavně podle škol. Oni odseknou, řekněme,
posledních 110 nebo 105 a prostě prvních 15 univerzit oni probíraj
a berou tak nějak ty potential applicants.
I z tohodle toho je důsledek ten,
že pak ty lidi se snažej a chtěj mít ty červený diplomy,
aby se nějakým způsobem od těch ostatních odlišili.
Ale jinej efekt, než tenhle zaměstnavatelskej, to nemá.
Efekt zaměstnavatelnosti.
Můžu se zeptat, jak třeba v Británii pohlížej na českýho bakaláře?
Jestli třeba pohlížej na ten červenej diplom?
Nebo jakým způsobem má člověk šanci třeba,
kdyby se chtěl tam dostat?
Já myslím třeba do investiční banky, nechci ničit iluze, ale asi nulová.
Oni to neznaj, oni si fakt vezmou list
takových top 15 škol v Anglii nebo ve světě, takže by to bylo velice těžký.
Nebo se můžeš dostat do back office a pak do front office se propracovat.
Mě by to spíš zajímalo, pro mě je bankovnictví zajímavý,
představit si, jestli vůbec člověk z Český republiky má nějakou šanci,
protože jak jste říkali, že bakalář je pro ty jedničky a magistr pak studujou ty béčka.
Tak to úplně není jako...
Jestli má vůbec nějaký smysl vyjet studovat toho magistra do zahraničí?
Kdybych studoval VŠE já a chtěl bych do Anglie,
tak bych šel udělat jeden rok na LCE nebo UCL...
Erasmus? To bych nedělal. Prostě normálně udělat magistr jeden rok
ve financích nebo v něčem...
A pak jít do banky.
Já bych udělal prostě ten magistr,
aby ses dostal jakoby do toho pole.
Jinak teda ještě doplním,
jako je faktem, že jméno tý univerzity rozhoduje, ale třeba VŠE...
Takhle, ty banky mezinárodní velký se třeba podívaj na nejlepší školy v těch
jednotlivejch státech. Tady to je třeba VŠE nebo to IES.
A pokud je teda v tom CV napsáno, že je to VŠE nebo IES,
tak ten člověk nepropadne tím filtrem a priori.
To ale samozřejmě nemění nic na situaci, že tam je dost těžký projít
těma dalšíma kolama.
Já vím, že minimálně ty hlavní americký banky, možná ne všechny,
ale určitě třeba Morgan Stanley tady mělo loni nějakou recruitmentovou akci.
Nevím, jak to přesně dopadlo.
Minimálně jako VŠE je řekněme vidět.
Jako podle mě, když třeba máte nějakou praxi,
třeba do toho prezentuje jakoby...
Trošku se odliší v tom, co dělá, má nějaký různý aktivity a tak dále,
tak se to zohledňuje.
- Tamhle dozadu? - Ty už se ptáš poosmý asi.
- Podruhý, ale my ho ještě nezvedli. - To byla otázka na ***.
- Tak vzadu tam. - Slečna.
Mám otázku. To téma dnešní je Jak uspět před třicítkou,
a vy jste teda všichni úspěšní...
Mě by zajímalo, jaký je to tajemství především
u Honzy a Michala, který se zabývaj byznysem novym.
Myslím tyhle startupy.
Jaký je to tajemství začít takový byznys před třicítkou
a vlastně uspět v tom byznyse a jaký by byly možnosti
mezer na trhu v Český republice, který byste doporučili
dejme tomu lidem tady v tý místnosti a tím směrem, který vidí?
To je těžká otázka, tu nechám na Davidovi.
Na mě je to taky prostě příliš obecná otázka.
Doporučím knížky typu "Jak zbohatnout..."
Neumím odpovědět.
Ale jak to probíhalo u tebe? Jak jsi začal ten svůj první byznys?
Začal jsem hloubat prostě, no.
Se na něj podívej.
Začal jsem nějak hloubat, něco mě zaujalo, tak jsem v tom začal šťourat ještě víc,
až jsem dostal nějakou obsesi.
Já myslím, že člověk musí být zvídavej.
Chtít řešit problémy.
Musí ho to bavit a potom to přijde samo.
Je to hodně o motivaci. Já myslím, že když je člověk motivovanej, tak dokáže všechno.
A dneska je těch děr na českým trhu je spoustu.
Minimálně v tom továrním průmyslu.
Tam vlastně, jak vyvinou tu novou lopatu...
Tak ona vlastně vyhrála cenu za největší trend.
Jako já myslím, že po tom internetu...
pořád funguje, že můžete se kouknout na Ameriku
a udělat copycat tady v Čechách velice úspěšně.
Ta síť se zmenšuje, ale pořád tam jsou nějaký velký oka
a velký příležitosti.
Souhlas?
Jasný, no.
A mě by třeba zajímalo u Honzy, když začínáš novej byznys
nebo nějaký jiný odvětví,
tak jak probíhá vlastně ta identifikace,
jak se rozhoduješ, na co se zaměřit?
Buď to vymyslím nějak sám...
Já ještě mám tak zvláštně postavenej den.
Nemám to tak, že bych prostě seděl u počítače osm hodin
a procházel si úkoly a nějak si je odškrtával.
Já spíš sedím u compu,
čtu si různý články a researchuju různý věci,
a když mě něco zaujme, tak se do toho probádám.
A když mi to přijde superzajímavý, tak začnu vymejšlet jak dát dohromady tým
a zkusit to.
To je jako jedna varianta, druhá varianta...
Že mně posílá docela dost lidí svoje nápady.
Tamhleten.
Jo, tady kolegovi už jsem přikývl.
A tak zhruba jeden ze sta zainvestuju.
Když mi to přijde dobrý.
Takže taková dvojkombinace.
Máme posledních pět minut, tak ještě pár otázek.
Tam se někdo vzadu hlásí.
Ahoj, já jsem Bára.
Ahoj.
Já mám možná trošku odpověď na otázku, co se slečna ptala.
Vlastně moji rodiče podnikaj už přes dvacet let
a nabízej podnikatelskou příležitost právě pro mladý lidi.
- A tak kdyby někdo třeba... - Multi-level?
...chtěl vědět, jak začít, upozorním, že se nejedná o finanční poradenství
nebo něco takovýho. Opravdu ne.
Ale učíme se právě od úspěšných podnikatelů,
máme přednášky opravdu od špiček,
ať už v Český republice nebo ve světě.
Tak kdyby někdo přemejšlel, jak začít, nebo hledal informace právě
od úspěšnejch lidí, tak mi klidně může dát vizitku nebo něco.
Jste nám trošku ukradla světlo teda.
Jestli můžu na něco navázat...
Já jsem slíbil, že udělám reklamu. Jsme založili takovou školu sobotní.
Jmenuje se to iCollege.cz.
Právě mě štval takovej ten akademickej přístup ke vzdělání,
tak jsme vzali dvacet top lidí z českýho IT byznysu.
Ondřej Fritz, Pavel Zima, John Vaňhara a podobně.
Přednáší tam každou sobotu, je to osm víkendů kurz. Podívejte se na to.
Je to taková dobrá záležitost.
Jestli můžu taky udělat takový promo.
My začínáme novej byznys, jmenuje se to Kouzelná almara.
A je to automatickej poštovní terminál,
takže cokoliv si koupíte na e-shopu, my vám to dovezeme do almary.
Budem to launchovat první tejden v dubnu, tak se podívejte na webovky. Bude to perfektní.
Můžu taky? Já dělám www.darujvolno.cz.
Poslední dvě otázky?
Tam se někdo hlásí?
Nemůžem si vybrat?
Já bych, teda jestli můžu,
pan Babiš to tady zmiňoval před dvouma dny
a i vlastně pro to podnikání jako tady cítí to špatný právní zázemí
a vlastně od vlády, že mu jako hází klacky pod nohy.
- Cítíte něco podobného? - To je továrník.
Já mám teda jinou pozici, protože Babiš,
víceméně celej jeho byznys je závislej na českým a slovenským trhu.
Případně trošku na německým.
My děláme 80 - 90 % export.
Jsme totálně nezávislí na nějakých státních dotacích
nebo na státních zákonech.
Takže já si myslím, že člověk když má skvělej produkt
a prostě dobrý nápady a dostane se s tím do světa,
tak je tady toto úplně lichej argument.
Ani třeba pokud si vyvinete nějakej produkt, kde jsou poměrně vysoký marže,
je to inovativní a držíte se inovace a vývoje,
tak prostě nějaký daňový zatížení sem a tam.
Co jsem zjistil až teď, že nemůžu rychle vyhodit zaměstnance.
To jako občas, protože mám spoustu sezónních věcí,
tak třeba v tomto by mohlo bejt Česko ještě lepší.
Mohli by daleko méně podporovat tady ty Andreje Babiše,
ale více právě střední a malý podniky, který táhnou tu ekonomii,
kterou táhnou tu inovaci v Česku
a kterou táhnou tu zaměstnanost v Čechách.
A táhnou tu ekonomiku. Takže asi takhle.
Poslední dotaz.
Tamhle.
Já by som sa chcela opytať ohledně tych investičných bank.
Člověk, aspoň já som sa strietla mnohokrát
s takými fámami, že medzi associates
a analytikomi mnohokrat prebieha až taky boj.
Jeden druhemu zanapoveda tam naschvál...
To se bude překládat do češtiny?
On neumí po slovensky.
- Ne, v pohodě. - On je tak urážlivej.
Ale že vlastně ten associate zadava analytikovi nějaké nezmyslné úkoly.
Nestrietli ste sa s něčím takym?
Tak to není, v tom týmu se třeba všichni znaj.
Choděj spolu na oběd, na večeři. Takže si neházej klacky pod nohy.
- Nemaj jinou možnost. - Nemaj jinou možnost, no.
A je pravda, že jsou všichni na koksu v těch bankách?
Já jsem o tom čet nějakej článek.
Ne.
Oni už teďka nemaj prachy na to.
Upgrade na piko, jo?
Je to hrozná jebačka v tý bance.
Jako pracujete třeba 20 hodin denně, 6 dní v tejdnu.
Ale to tam dělaj všichni. I director nebo vicepresident.
Tam prostě všichni makaj jak šrouby...
Nejvíc spíš na houby je to, že člověk tam šest hodin řeší,
jakým odstínem má vybarvit tabulku, místo aby řešil jaký číslo do tý tabulky dát.
Proto jsem se rozhodl, že tam nechci.
A to není jenom na těch nejnižších pozicích, ale řeší to i partneři.
"To je špatná barva, ale to číslo nevím, to tam nech."
Tohleto je výsledkem neefektivity toho byznysu.
Tam jde o to, že často chce klient něco velmi záhy.
Teďka vy máte třeba pět lidí v tý hierarchii a v tom týmu,
vždycky jeden na tý jednotlivý úrovni.
A ten analytik něco vymyslí a každej *** ním to musí zkontrolovat.
Když to ten *** ním zkontroluje, tak to musej zkontrolovat všichni pod ním.
Potom ta změna stupidně byla provedena správně.
Teďka v každým tom kroku toho procesu změněj třeba názor,
barvu nebo nedej bože nějaký číslo...
Čísla jsou v pohodě, barvy jsou problém.
Takže se vám občas stává, že ne ten associate,
člověk *** váma, ale třeba dva nebo tři stupínky *** váma
vám najednou v deset večer zavolá, že přišel ze super večeře s manželkou
a má nějakej problém a chce všechno červeně.
Teďka vy tam musíte sedět a barvit, no.
To je ten problém.
Jestli můžu jako k investičnímu bankovnictví, jestli přemýšlíte někdo o kariéře,
já si myslím, že v dnešní době jako kariéra investment bankera
je už trochu passé prostě.
Ve smyslu, že už fakt jako ty nejchytřejší lidi,
nejchytřejší leadeři chtěj mít svůj hedge fond,
tradeovat, protože tam nemaj tenhleten ***.
Ty nejchytřejší lidi z M&A prostě začínaj svoje butiky
nebo pracujou v nějakejch těch cool butikách, kde není tahle byrokracie.
A maj prostě cutting edge...
Zaměřej se výhradně na tu cutting edge advice prostě, jo.
Kdežto ty banky velký podle mě ve všech těch segmentech,
kde není třeba prostě ta scale v tom byznysu, ztrácí jakoby svůj edge.
To je můj názor.
Ale v čem si myslím, že jsou dobrý, že když budete minimálně rok nebo dva v tý bance,
tak vás naučí hodně věcí. Je to fakt průprava ohněm.
Je to sice kolem hroznej ***, ale když odejdete po dvou letech,
tak můžete říct, že jste se něco naučili.
- A ty platy tam taky nejsou špatný. - Člověk se naučí makat.
Pro mě bylo docela těžký, když jsem najednou byl sám v officu a měl jsem...
- Celou továrnu. - Celou továrnu.
Jako mám office hnedka pod svým bytem,
takže člověk sejde v pantoflích dolů
a zapne počítač, a pak si ho vezme do postele, no.
Takže je z toho člověk ale naučenej pracovat a dosahovat nějakejch výsledků.
- Možná poslední otázka. - Já se chtěl zeptat Matěje,
proč vlastně zvolil tu kariéru po bakaláři v Anglii
a proč se vrátil zpátky?
Jestli to bylo jako u Honzy, že se mu nechtělo domů...
Já se přiznám, že já jsem nechtěl úplně se tlačit do investičního bankovnictví.
Mně přijde, investiční bankovnictví, se teďka bavíme,
ale víceméně má to stejný rysy.
Je to práce podobná.
V tom jak se pracuje, jaký doby prostě,
jakým stylem a tak dále.
Protože já jsem se... prosím?
- Nárvh? - Ne, já mluvím k němu.
No, že jako...
Jakože prostě pak jsem začal pracovat v Deloittu samozřejmě,
ale jako ta práce je dobrá, super, dobrý,
ale nevidím v tom svou budoucnost, přiznám se osobně.
Takže abych odpověděl na tvoji otázku, proč jsem se vrátil...
Jako zaprvý mi připadalo dobrý vrá*** se zpátky,
měl jsem potřebu něčeho takovýho.
Měl jsem pocit, že jakoby takovej přínos, kterej chci někde dát v nějaký lokalitě,
tak jako doma je doma.
Říkám si, že když začít něco budovat, tak prostě tady.
Než někde něco budovat pryč, a pak řešit nějaký dilemata
po pěti, deseti letech jestli se vrá*** nebo ne.
Já jsem takovej typ, kterej prostě šel zpátky.
Samozřejmě tady byly taky faktory určitý.
Rodina, samozřejmě.
Co ještě? Vztah k Český republice...
Jo?
Jo a taky ty sociální záležitosti. Jak komu sedne zahraničí...
Jako Anglie je super, ale na druhou stranu jako člověk se toho přejí.
Je to hodně individuální.
Někdo si vyloženě řekne:
"Je to tady paráda pro mě, líbí se mi tady v Anglii. Zůstanu tady."
Myslím, že to je dobře, když to tomu člověku sedne,
ale já jsem to zrovna nebyl.
Davide, ještě nějakou otázku?
Tamhle se ještě někdo hlásí.
- Nebo kolik máme času? - No, tak poslední.
Ty to organizuješ, tak toho se ptej.
Ne, on mi tady totiž SMSkou posílá: "Hele, ještě dvě poslední otázky."
Jsem myslel zas na tu aplikaci SnapChat, jak můžete posílat fotky a ony zmizí...
- Kdo zmizí? - Ta fotka.
To jako problikne.
Jsem myslel, že ti posílá nějaký sprostý obrázky.
Ne. To posílá ráno.
Otázka.
Já se chci zeptat vás všech, co jste dělali během studia po večerech?
Dělali, učili, chodili do hospody nebo tak něco?
- Já jsem hodně kouřil a hrál poker. - To možná všichni tady ale.
Já si myslím...
Ty jsi vlastně designoval lopaty...
Já jsem třeba od přírody strašně lenivej člověk.
Já se snažím spoustu věcí si zkracovat.
Já spím tak 10 hodin denně.
Hodně spím a *** pařilo.
Ale spíš tak jakože tam to není o čase, kolik trávíte večer jako
nějakou prací nebo seznamováním se s lidma nebo hledáním nápadů.
Ale jako tam jde o to,
že člověk si jde za něčím a má nějakej ten feeling,
kde najde něco, co by mohlo být zajímavý, tak za tím jde,
a buď to opustí, rozbije si na tom hubu, nebo z toho udělá milionovej byznys.
Takže tak, no.
Já myslím, že je docela dobrý být trochu lenivej, protože člověk si hledá zkratky.
A zjednodušuje si věci.
Já jsem jako po večerech hodně hrál poker. Mám docela rád poker,
takže jsem gamblil hrozně, no.
Já jsem chtěl udělat ty práva, takže já jsem se učil po večerech na práva.
To bylo takový suchý.
To je nejvíc tvrdě pracující člověk, kterýho znám, mimochodem.
A to já jsem s ním bydlel několik let.
On fakt maká.
Ta otázka je ještě živá? Máme na ni odpovídat, nebo ne?
Jaká je otázka?
Máme tam ještě někoho.
Cos dělal?
Ne, tak nevim, jako prostě tak různě. Možná blbá otázka, já už nevím.
Možná jsme mohli dát něco lepšího, když nemáme čas.
Děkuju!
Tak ještě prej máme prostor na nějakou otázku.
Otázka na Honzu.
Jakej byl impuls k tomu, aby ses přesunul z online do offline byznysu?
Taková jedna věc je, že už do toho onlinu jako...
nejde alokovat tolik velkejch peněz.
V případě toho offlinu jsou ty možnosti daleko vyšší.
Větší teda.
Tady v podstatě online rozjedete skoro každej
běžně s 10 milionama...
a dobrým týmem.
Do těch offline byznysů prostě můžete nacpat 50 až 100 miliard.
50 milionů až 100 miliard.
A druhá věc je obecně, že mě to tak zajímalo,
že je docela fajn pocit mít možnost si na něco i šáhnout,
co třeba vyrobíte.
To je hovno?
Já jsem slyšel, že jste tady měli nějakýho lorda hoven.
To nejsi ty?
Kolik jste v životě tak zaplatil na daních?
Já?
Nevím.
Nízký desítky milionů.
Chceš to nějak rozvinout?
Ani ne.
Já myslel třeba nějaký offshore.
Offshoruješ to?
Tak mám českej byznys, jo no.
Tak já myslím, že offshorujou jako většina byznysů.
Jihlava. Takže to je taky offshore.
Jo, on je problém v Čechách s tím,
že Čechy jsou strašně benevolentní, co se týče takových těch capital games taxes.
Ve smyslu tady byl nějakej takovej test,
když jste akciovkou víc než půl roku, tak to můžete bez daní prodat.
Uplně unprecedented prostě záležitost ve světě.
Korporátní taxes jsou tady docela rozumný.
Co je tady trošku na můj vkus zdaněný, je jakoby cena práce.
Já to mám tak, že vlastně byznysy, co fungujou na bázi český infrastruktury,
tak prostě daním v Čechách
jako prostě ePojištění a tak.
Ale co se týče mýho doménovýho portfolia, tak to nemá nic společnýho
s Českou republikou, svým způsobem.
Můžu se zeptat na ty šutry?
Jak tě to napadlo, kdo tě do toho navedl?
To je zrovna ta varianta, že mi to napsal nějakej
kluk, dva parťáci, co to dělaj dvacet let.
Maj velký muzeum...
u Ruzyně.
Takže se mi líbilo, že už to je nějaký ověřenej koncept.
- Ta Pařížská byl tvůj nápad? - Jo.
Myslíš, že ten, co tam psal, já nevím, deset mega...
jakoby osm až deset milionů...
Je to hodně unikátní? Jsou kupci?
Já chci prostě z těch...
V podstatě ten minerálovej byznys je jako
podle mě připravenej na nějakou disrupci
a já chci jako tu disrupci vést.
Ten minerálovej byznys funguje tak, že se sjíždí tyhle ti nerdi,
prostě sběrači kamínků po světě,
tam si to po nějakejch zaplivanejch konferencích různě prodávaj.
Tak já chci udělat fakt high-endovou luxury značku,
co bude prodávat super drahý šutry
lidem, co nejsou nutně od pěti let sběrači.
- Jako Cartier? - No, něco jako prostě Cartier...
prostě takovejhle typ jako brandu.
Nevím, jestli se mi to povede.
Ještě někdo, nebo už to ukončíme?
Tamhle ještě, fakt se hlásí.
Jenom u Honzy, protože jste zmiňoval,
že budete mít fond nebo něco rozjíždíte.
Že má sektorový zaměření a strukturu toho.***
Jo, jo.
Nemůžu bejt ještě hyperkonkrétní, ale bude to velkej třesk.
Právě proto jsem se na to ptal.
Bude to postavený na tý technologii Semantic Visions,
sémantika webu.
***ýza prostě v reálným čase 200 tisíc zdrojů
a algoritmický obchodování
podle těch dat, co z toho vypadávaj.
Obchodujem tam hlavně prostě equities
anebo cena equities a asi zřejmě volatilitu.
My zakládáme taky fond kdyžtak. Budem spolu dělat marketing.***
Kde to bude***?
Kde? Co myslíš?
- Jakoby v Čechách? - Ne, ne.
Když jsme u těch fondů, tak já mám taky commodity trading platformu.
Jo, ale tak zhruba za dva měsíce to pustím do světa.
A to byl tvůj nápad s těma feedama?
Jo, jo, já už to mám v hlavě deset let.
Já jsem totiž taky potkal takovýho člověka.
Já už to mám v hlavě fakt deset let, akorát mi chyběla ta technologie.
A na tu technologii jsem narazil asi před dvěma lety, že tady byla taková....
takovej startup Newstin, co propálil asi 200 milionů korun,
kterej vyvíjel prostě technologii sémantiky webu,
a nikdy to nezkomercializovali, takže já jsem to nějak ovládl
v rámci toho nějakýho konkurzního procesu,
za hubičku tu technologii jsem si vytáh
s tou vizí, že to použiju na tohleto.
A teď už se mi to konečně nějak jako zdvíhá.
Je to takovej můj lístek do loterie.
Že jakoby dostanem šanci, že na tom vyděláme v příštích deseti letech miliardu dolarů.
Mně třeba jen 3 %,
ale 3 % šance, když si to vztáhnu na expected value z tý miliardy,
je to jako docela dobrý. Takže já to mám jako takovou svou tail.***
Kolik stojí takový místo vybudovat?
Já jsem do toho zatím vrazil asi dvacku, no.
S tím, že teď tam do toho někdo vstoupí
a v podstatě už teď dostanu všechny peníze, co jsem do toho dal, zpátky.
Což je mimochodem dobrej koncept.
Já mu říkám freeroll nebo freeride, protože dostanete všechno zpátky,
kolik jste do toho dal, a ještě vám zbyde nějaká equity.
Pak už je to jako když dostanete hod zadarmo kostkou...
- někde v ***. - *** dobrý.
Hele, to ještě není vyřešený.
Nic. Tak máš nějaký ty ještě slovo?
Já bych to ukončil. Díky moc všem. Díky tady panelistům.
Titulky zajistila společnost Czech Idea s.r.o. www.czech-idea.cz