Tip:
Highlight text to annotate it
X
Jedním z nejmocnějších témat ve výcviku meditace, zvláště v buddhistickém výcviku,
je to, čemu říkáme tibetsky "lo dup nam ***", či čtyři aspekty či čtyři věci, které obrací naši mysl k dharmě či pravdě.
Důležitý je pojem "obracení mysli".
Modernější pohled na to je:
čtyři věci, které uzemní naši mysl nebo ji přivedou do reality.
Je to jako "ověření skutečnosti".
Jedním z témat je ocenění či "tal djor".
Skutečně se zamyslet *** tím, jak šťastný je náš život, jaké máme štěstí.
Přemýšlíme o tom, jak je vzácné samotné narození,
jak je neuvěřitelně vzácné být lidskou bytostí,
ve srovnání, například se zvířaty nebo jinými bytostmi, které mohou být krásné svým vlastním způsobem, ale v základu nemají mnoho vlády *** svým osudem.
Často říkáme, že zvířeti můžete říct, že zítra umře.
Ale nemohou to pocí***.
Pokud nám někdo řekne, že zítra zemřeme, má to hluboký vliv na vše, co se stane.
Odráží se to ve rčení "zítra bychom mohli umřít". Tedy něco se může stát a nevíme, jak dlouho budeme žít.
Přemýšlíme o tom, jak je vzácné, co máme.
Myslím, že je to velice mocný nástroj,
dělá ze dne celý život.
Vždy jsem cítil, že to je velmi silné.
Mnohokrát žijeme dnes; říkáme, že máme dnešek a pak 365 dalších dní jako je dnešek.
Ve skutečnosti teoreticky trochu rozumíme tomu, co to znamená,
ale nemůžete mít zážitek života všech dní najednou.
Musíme žít den po dni, okamžik za okamžikem.
Nejde o velkou poetičnost nebo zjednodušení, je to skutečnost.
Často, když si myslíme, že máme mnohem více času, než máme, věnujeme méně
pozornosti tomu, co se děje.
Každý čin se stává bezvýznamným,
protože říkáme: "Budou další."
Je to jako když máme spoustu ovoce
nebo máme hromadu vajec v lednici. Kdybychom měli jen jedno, tak se stane mnohem vzácnějším.
Když máme spoustu přátel a pak jen jednoho, ať je to co je to, zredukuje se to. Když si uvědomíme, co máme,
uvědomíme si, že máme jen jeden život, máme tento okamžik, máme tento den a jak se k němu můžeme vztahovat.
Jsme rozmazlení a když jsme rozmazlení, začneme být neopatrní.
Když si nevážíme života, který máme, nevážíme si lidí nebo přátel
které máme, začnou být více postradatelní.
A co děláme začne být více postradatelné.
Takový život vytváří povrchnější úroveň, plytkou úroveň.
Kontemplace, ve které uzemníme svou mysl, je připomínka:
"Něco se může stát. Měli bychom ocenit, kdo jsme, co jsme."
Tento den od chvíle, kdy vstaneme po ulehnutí do postele, je tím co máme. Co uděláme s tímto dnem?
Přemýšlím o tom jako o mysli, která pracuje podle zvyků.
Když začnete mít ve zvyku cvičit svou mysl, aby byla plytká, neopatrná, pak taková bude zítra více.
Když ji trénujete, aby byla hlubší a s větším vhledem, bude zítra hlubší a s větším vhledem.
Když ráno vstaneme s myšlenkou "Další den, koho to zajímá?
Musím tím proběhnout", ve skutečnosti zakořeňujeme tento zvyk.
Zítra pak budeme nejspíše více spěchat a budeme méně laskaví a pozorní. Myslíme si:
"Až to bude opravdu důležité, budu laskavější."
Ale to bude těžké, protože jsme se vytrénovali naopak.
Často, když se stane něco skutečně významného, nevíme co s tím,
protože jsme se vytrénovali jinak.
To je pojem trénování se či uzemnění..
Myslím, že mysl je velmi mocná, protože většina z nás, když máme čas uvolnit se a soustředit, meditovat
náhle vstoupí skutečnost a my jsme jí opravdu ovlivněni.
Máme den a je to jeden celý život. Co chcete udělat v tomto životě?
Co chcete udělat v tomto dni? Co je důležité?
Jasně, pokud máme přátele, chci jim říct, jak moc je miluji.
Chci jim naslouchat. Chci je vidět. Nebudu na ně přenášet své neurózy.
Když jím své jídlo, nebudu ho jen hltat,
nevyhodím ho, užiju si každého sousta.
A zase - nemusí to být zpomaleně.
Nemusíme se stát.. náš čas se nemusí zastavit,
ale prostě postoj a ocenění.
Tak to je pojem "svobodný a plný výhod".
Jsme svobodní; máme spoustu výhod; máme štěstí.
Proč si to neuvědomujeme a proč se vůči tomu neprobudíme?
Pokud se vůči tomu probudíme, je to jako dobrá ostrá omáčka
na životě. Jako když ji přidáte, dokud všemu nezlepší chuť.
Děláváme to, že odebíráme veškerou příchuť ze života,
a tak ji musíme vrá*** zpět.
A z moudrosti, kterou máme, pokud ji vrátíme, použitím této techniky
či této praxe, přemýšlením o tom, jaké štěstí máme,
nevíme, jak dlouho to potrvá, jak dlouho to budeme mít...
a nejsme hloupí, uvědomujeme si, že to není nějaký druh mentální hry či trik -
je to skutečnost. Dobrá, pokud nemáme zítřek, jak budeme dnes žít?
S větším oceněním, pečlivěji.
A v koutku mysli si říkáme: "To je dobré. Pomáhá mi to prohloubit se."
Když budu mít další den, bude to hluboký den; významnější den.
Tomu říkáme plný, plně osvícený život.