Tip:
Highlight text to annotate it
X
Jsme v Musee d'Orsay a díváme se
na Moneta z roku 1874. Toto je Most v Argenteuil,
což je předměstí Paříže, kde Monet krátce žil
a bylo vlakem dosažitelné z paříže.
je to předměstí, které bylo umožněno
nejen bohatstvím města, ale tak průmyslem dané doby
a bylo to místo, kam by lidé mohli utéct
před náročností městského života v Paříži a jít se projet na loďce
a jít rybařit a na piknik. A z obrazu můžeme vidět,
jak zábavné by to tu bylo.
Ano. co se skutečně vyjevuje je zářivost světla během letního dne.
Monet skutečně narušuje stovky let tradičního
způsobu, jakým by byly namalovány stromy a voda
a našel novou metodu pro znázornění venkovního světla.
Nezapomeňte, taky maloval venku.
Toto je obraz malovaný na čerstvém vzduchu. Toto je vrchol impresionismu.
1874 je rok, kdy se konala první výstava impresionismu a Monet, jak jste řekla,
narušil celou tradici, postavil celé dílo na hlavu tm, že řekl:
Není důležitá ta věc, kterou maluji, ale její optický zážitek, když se díváme.
-Přesně tak.-To je zde zásadní,
A aby se upustilo od toho, jak se stovky let znázorňovala krajina
Monet se sám sebe zeptal: co doopravdy vidím?
Pokud odhlédnu od toho, co mi říká mozek a všeho, co se člověk naučí
na akademii jakoby moje oči byly právě narozeny
a prostě se podívám na scenérii, co bych viděl: skvrny zelené,
skvrny namodralé zelené, stopy fialové.
Takže ne co vím já, ty,
ne soustředění se na pravidla akademické malby, ale okamžitý vizuální prožitek.
Takže pokud se podíváme např. na anglického malíře Constabla
můžeme identifikovat typy stromů, můžeme identifikovat nářadí,
které je na lodí, které vykresluje. Zde téměř nic není idnetifikovatelné.
není to o tom, není to o neporozumění tomu,
jaký druh člunu to je, jaký druh plachty je srolován.
Nic z toho není důležité. Vlastně, jak jste řekla, voda..
jsou tam části, které by mohly být zelený trávník v jiném kontextu, ale ve skutečnosti
je to právě zrcadlící vlastnost toho povrchu.
Přesně, myslel si: Oh, vidím stopy zelené,
vidím stopy modré, je nějaká intenzita barev.
Používá barvy, které nikdy nebyly spatřeny v oblasti akademické malby krajiny,
jak byly vždy tlumeny, míchány...
Zde jsou prostě stejné v popředí jako jsou i v pozadí.
Například ta zelená, kterou vidíme ve vodě, to je odraz stromů,
je právě tak zelená a právě tak hluboká jako stromy samotné.
Dochází tu k určitému lichocení, které se zdálo být
velmi radikální v 70. letech 19. století a také určitá skicovitost
a uvolněnost tahů štětce, která způsobuje, že obraz působí nedokončeně.
Právě malíři krajiny studovali venku stovky let.
Myšlenka byla ta, že Monet dělal zcela dokončený obraz
venku a tím říkal: tohle je hotové navzdory tomu, že postrádá
ten druh uhlazení a zakončení očekávané akademií.
Byl to pouhý dojem.