Tip:
Highlight text to annotate it
X
Hlupákem se stává,
kdo v legendě tápá,
o mladé dívce snědé, co zaříkala Luně, dlouho do úsvitu,
lkajíc *** svým steskem, že chtěla by muže, co by pro ni byl tu.
Dostaneš, co žádáš, dívko černá.
Promluvil k ní měsíc, z noci temna.
V oplátku mi vydáš dítě, které poznáš
z první lásky vaší.
Obětuj své štěsí, v samotě minulosti,
pak lásku nezaslouží.
Luno, proč toužíš být matkou,
když se neumíš stát nejdřív ženou.
Tak řekni mi Luno drahá,
proč toužíš po dítěti, které je z masa,
po svém synu Luny.
Muž barvy skořice dal život synu,
bílému jak kožich hermelínu,
oči barvy šedé, místo po zelené,
v Měsíci kalené.
Prokletý je vzhledem,
necikánským pléměm,
to není vyřízené.
Luno, proč toužíš být matkou,
když se neumíš stát nejdřív ženou.
Tak řekni mi Luno drahá,
proč toužíš po dítěti, které je z masa,
po svém synu Luny.
Snědý muž se dívkou znectěn cítí,
s nožem za ženou se v stan řítí.
Čípak je to dítě?
Kdopak vykoupí tě?
Smrt mu v rukou zpívá.
Potom zašel k hoře,
zanechat své hoře, tam albína skrývá.
Luno, proč toužíš být matkou,
když se neumíš stát nejdřív ženou.
Tak řekni mi Luno drahá,
proč toužíš po dítěti, které je z masa,
po svém synu Luny.
A tak když je v noci plný měsíc,
tehdy dítě spokojeně dříme.
Když však dítě pláče, dostane kolébku,
Ať si odpočine.
Když však dítě pláče, dostane kolébku,
Ať si odpočine.