Tip:
Highlight text to annotate it
X
AM: Takže já se jmenuji Aleš Moravec, a v týmu hraji středového hráče.
Reportér: Díky. A jak dlouho už v týmu hraješ?
AM: Tak já se věnuji futsalu přes tři roky.
Reportér: Tři roky.
A v kolika zápasech jsi hrál?
AM: Tak těch zápasů už bylo hodně, to asi teď z hlavy nespočítám.
Ale bylo jich fakt dost, no.
Reportér: A hrál jsi taky v nějakém mezinárodním?
AM: Hrál jsem v několika mezinárodních zápasech,
jednak to bylo na turnaji v Chemnitzu, když jsme byli, dvakrát,
a potom tady v Bučovicích, když jsme měli turnaj šesti týmů.
Reportér: A jak se ti líbil ten turnaj? Bylo to pro tebe dobrý?
AM: Tak futsal se mi moc líbí, protože člověk má jakože pohyb,
a může prostě hlavou vymýšlet různé situace, taktiku,
Takže futsal se mi hodně líbí.
Reportér: Hm, díky. A děláš taky nějaké jiné sporty?
AM: Ano, věnuji se ještě tandemové cyklistice.
Reportér: Jaký je vztah k jiným družstvům? Je to vztah rivality nebo přátelství?
AM: Tak u nás jsou dvě mužstva, naše a pražské.
Já mám v pražském týmu pár kamarádů, ale já myslím, že člověk to bere přeci jen sportovně,
ale zase když nejsme na hřišti, tak jsme určitě přátelé.
Reportér: Pohyboval ses na hřišti velmi rychle. Je to pro hráče nebezpečné?
AM: Tak můj úkol, protože jsem středový hráč, tak můj úkol je vlastně
jednak vypomáhat v obraně, a jednak vypomáhat v útoku,
takže mým úkolem je opravdu rychle běhat, abych stíhal i obranu, i útok.
Tak nebezpečné to samozřejmě je, ale vzhledem k tomu, že musíme křičet
takové speciální slůvko "Voy!", tak teoreticky bysme se měli tak nějak vyhýbat.
Někdy se to nepovede, a někdy přijde i k tomu střetu. Ale to prostě k té hře patří.
Reportér: Děkuju. A byl jsi někdy zraněný?
AM: Byl jsem zraněný, a to zranění v podstatě se mi táhne do teď.
Tak před měsícem jsem si natáhl na noze šlachy, a ještě dnes mám s tím problémy,
i když už je to v podstatě skoro dobrý.
Reportér: Ale nebojíš se?
AM: No, nedá se říct, že bych se bál. Kdybych se bál, tak bych ten sport nemohl dělat.
Reportér: Hm, jasný. Děkuju.
Prosím tě, můžeš popsat, jak se během hry orientuješ? Jak funguje komunikace?
AM: Tak za brankou máme navigátora, uprostřed hřiště vlastně naviguje trenér,
a obranu si naviguje sám brankář. Čili jako poslouchám
jako navigaci, to je jedna věc, a druhá věc je, samozřejmě musím poslouchat míč,
kterej je ozvučenej, a navíc samozřejmě podle toho slova "Voy!",
které když hráči křičí, tak se musím orientovat i podle toho.
Je to složitý, ale dá se to všechno naučit, ale je to hodně tréninku.
Reportér: Může se to trénovat. Bylo to pro tebe na začátku těžší, a už je to o trochu jednodušší?
AM: Já si myslím, že už máme tolik natrénováno, že to hrajeme celkem s lehkostí.
Reportér: Mhm, děkuji.
A co se ti na futsalu pro nevidomé nejvíc líbí?
AM: No právě se mi na tom líbí ta rychlost a ten pohyb po hřišti,
a to, že i takticky, člověk musí myslet hlavou, aby vymyslel třeba nějakou dobrou akci, apod.
Reportér: A poslední otázka: Je nějaká otázka, na kterou jsem se zapomněl zeptat?
Nebo chceš něco říct?
AM: Já... nemyslím, že by teď byla nějaká otázka nezodpovězená,
ale rozhodně bych chtěl říct, že jsme dobrej kolektiv, jako náš tým, a vzhledem k tomu, že
trénujeme vlastně dvakrát týdně, snažíme se jezdit i na turnaje,
tak k tomu zlepšení dochází, jakože jsme čím dál lepší a lepší a doufám,
že svět o nás bude brzo vědět.
Reportér: Super. Díky moc. Díky. Jo, už to máme. Díky.