Tip:
Highlight text to annotate it
X
Díváme se na Turnerův slavný obraz Déšť, pára a rychlost - Velká západní železnice
datovaný do roku 1844,
do doby, kdy železnice křižovala
britskou krajinu. Šlo o zbrusu nový způsob cestování
a spojení měst a lidí.
Změnilo to nejen krajinu, ale neuvěřitelně dramaticky také společnost.
Železnice byla pravděpodobně nejsilnějším symbolem industrializace.
Turner zachycuje pocit rychlosti vlaku
blížícího se k nám, do něj bijící déšť
a most. Skoro cítím
ten déšť a slyším zvuk vlaku.
***óny byly otevřené, takže by to vše lidé zažívali. Zamysleme se
*** tím, jaký význam měla rychlost vlaku.
Samozřejmě vlaky se v roce 1844 nepohybovaly tak rychle
jako dnes.
Ale vemte v úvahu rychlost, jakou lidé cestovali
v historii až do této doby. Lidé buď chodili pěšky nebo
jeli na koni a když jste měli štěstí jeli jste kočárem taženým koňmi
a mohli jste tak jet o trochu rychleji. Ale jen nepatrně rychleji, což
znamená, že mohli jet rychlostí 15 mil/hod. Poprvé v historii
mohli být lidé přepravováni strojem. Myslím, že je pro nás obtížné
uznat radikálnost železnice
a dopad, který měla na krajinu. Z části je obraz jakousi
nostalgií po zaniklém, představou
zuřivosti této mohutné železné příšery prorážející krajinu,
která musela být hlučná. Železnice je obklopena zemědělskými poli,
což je možná způsob jakým nás Turner upozorňuje na farmáře
v pravém rohu.
Myslím, že když se podíváte na krajinu, uvidíte
kontrast mezi Anglií starou venkovskou a novou průmyslovou.
Souhlasím. Vlevo na kraji můžete vidět také starý, kamenný most.
Vpravo je zachycen moderní, průmyslový,
cihlový most, který slouží železnici. Obraz není jen o
tématu, ale také o způsobu jakým jej Turner namaloval.
Ta atmosféra, kterou spojujeme s Turnerem, tento druh zlatého,
modrého a hnědého zbarvení,
nanášení barev v tlustých vrstvách s použitím paletového nože,
které jsou zvláště tlusté směrem do středu malby
a pak vpravo nahoře. Obraz je tak abstraktní, že jeho velká část
je ve skutečnosti nečitelná co se týče jakýchkoli konkrétních rysů
a má atmosféru až skoro operní.
Tři čtvrtiny obrazu nejsou nic jiného než
variace barvy, tónu oblohy, atmosféry
deště a způsobu, kterým déšť vytváří jednotu
a rozpouští jakýkoli ostrý tvar.
Jakýkoli konkrétní výklad a tvary. Jediné co opravdu vystupuje
je černý komín vlaku.
Ano, jen ten komín, zbytek vlaku se v obraze
také rozplývá. Představa o konfrontaci
průmyslové síly člověka s přírodou
je zvláštně porovnána uhánějícím vlakem a
malým králíkem v pravém spodním rohu,
který zdá se skáče pryč tak rychle jak jen může.
Králík je samozřejmě symbolem rychlosti.
To mi připomíná, že právě síla barvy s námi komunikuje více než samotné téma.
Obraz je opravdu o texturách a barvách
a rozostření tvaru, které
sděluje představu deště, atmosféry, rychlosti a zvuku.
Kdyby byl obraz namalován jinak, byl by úplně o něčem jiném.
Obraz rozsáhle zachycuje industrializaci,
novou silnou věc, vlak.
Ale opravdu je o samém aktu malby a
o zobrazení mnohem složitějšího
a těžko pochopitelného vztahu mezi přírodou a člověkem.
Turner dokáže zacházet s tónem a tvarem, díky čemuž
vzniká abstrakce pro toto období
neuvěřitelně odvážná.
Ano.
V mnoha ohledech
se jedná spíše o abstrakci 20. století.