Tip:
Highlight text to annotate it
X
Muzeum Kubinka patří mezi oblíbené destinace milovníků obrněných vozidel, zejména kvůli řadě vzácných a jedinečných vozidel.
Přišli jsme se na některé z nich podívat a začneme hned tankem Object 704.
Object 704 byl původně sestrojen přestavbou podvozku starého tanku IS-3.
Vozidlo bylo navrženo jako poslední ze série ISU-152 s důrazem na ochranu.
V porovnání se svým předchůdcem je o něco nižší a širší.
Jeho přední části dominuje velmi velký čelní pancíř o síle přibližně 32 cm.
Jako obvykle se nejprve podíváme na vnější funkce vozidla
a poté, jak vypadá uvnitř.
Jelikož se jedná o velmi jednoduché útočné dělo, nezabere nám skrovná vnější část příliš mnoho času.
Na přední straně vlevo můžete vidět servisní světlo pro jízdu.
*** ním vpravo je malé boční obrysové světlo pro taktický pohyb a ta černá kulatá věcička je klakson.
Všimněte si, že ve štítu je vyřezaný velký otvor kvůli výhledu ven.
Je to pravděpodobně slabé místo, ale v porovnání s velikostí celého vozidla není otvor zase tak velký.
Jelikož je přední část vozidla hladká, nainstalovali sem konstruktéři také držadlo, aby se na vozidlo dalo snáze vyšplhat.
Podvozek je v podstatě stejný jako u tanku IS-3.
Šest párů kol na každé straně, odpružení torzními tyčemi, tři sady podpůrných kladek na obou stranách.
Pásy: typické široké s jedním čepem navržené pro dobrou jízdu na měkkém terénu, který je v této oblasti všude kolem.
Kola jsou zavěšena na systému odpružení torzními tyčemi.
Torzní tyče jsou mírně vychýlené, což je velmi příznačné.
Ty na pravé straně jsou trochu více vpředu, než ty vlevo, což uvidíte, pokud se podíváte vodorovně skrz.
K úpravě napnutí pásu slouží jako obvykle převodové kolo s tímto jednoduchým šroubem se šestihrannou maticí.
V podstatě vezmete ten největší hasák, jaký jste kdy viděli, nasadíte ho,
a pohybem nahoru nebo dolů posunete převodové kolo dopředu nebo dozadu, čímž pásy napnete nebo uvolníte.
Pásy. Jeden čep.
Napočítal jsem na tomto vozidle asi čtyři různé typy článků pásu.
Některé jsou krátké, jiné dlouhé.
V některých je otvor a lze na ně nasadit ostruhy pro kluzký povrch. Některé vypadají pevně, jiné jsou odlité ze slabšího materiálu.
Důvodem je to, že se jedná o prototyp vozidla a konstruktéři použili při výrobě všechno možné, co jim zrovna přišlo pod ruku.
V zadní části je mezi korbou a spojem pro rozšířené ostruhy na obou stranách samozřejmě dostatečně volný prostor, takže žádný problém.
Čepy jsou ukotveny pomocí jednoduché podložky a svorky, nic zvláštního, ale funguje to.
A tady tohle je jen tenký plech.
Stejně jako v případě tanku IS-3 je čelní pancíř velmi silně nakloněný dovnitř a zabírá prostor v místech, kde se nachází svislá spodní strana korby.
Na ozubeném kole není nic úžasného, pouze si všimněte škrabky na bláto.
Přesouváme se do horní části korby a můžete vidět, že vozidlo není výrazně vyšší než já.
Na boku najdete číslo 704, což se hodí v případě, že třeba nevíte, že se díváte na jediný existující tank Object 704.
Vnější palivové nádrže nejsou jako obvykle přímo spojeny s palivovým systémem.
Palivo musí být čerpáno nebo vypouštěno z nádrže do palivového prostoru.
Můžete si všimnout, že nádrž lze snadno odhodit, jelikož se předpokládá, že s ní nepojedete do bitvy.
Přímo za ní jsou dvě výfukové trubky. Podobné najdeme i na druhé straně.
Nyní se přesuneme dále dozadu.
V zadní části vozidla na nás nečeká žádné překvapení. Jsou zde v horních rozích obrysová světla, dva přístupové porty pro převodovku.
K jejich otevření je potřeba je rozšroubovat a otočit dolů. Je to docela nepohodlné. Teď to nemůžeme vyzkoušet.
Pod zadní korbou se nacházejí dva vlečné háky a montážní místa pro náhradní články pásu.
To bychom měli korbu. Nyní vyšplhám nahoru a podíváme se na motorový prostor a střechu.
To šlo lehce.
Motorový prostor je, upřímně řečeno, zcela nezajímavý.
Za povšimnutí stojí dva otvory k plnění paliva, jeden na každé straně,
jeden otvor plnění oleje a uprostřed pak otvor na chladicí směs.
Všechno ostatní je přišroubované a velmi těžké.
Zajímalo by mě, jak lze provést nějakou rozumnou údržbu bez nutnosti převést vozidlo do depa nebo někam, kde mají jeřáb.
Zvednout lze pouze kryt prostoru hlavního motoru, který ovšem není vůbec lehký.
Pojďme dále. Toto je slavný 12,7mm kulomet DShK,
který je zde na vyrovnávači velmi dobře vyvážený.
Musím poznamenat, že ho lze velmi snadno vysunout.
Pro míření je zde jednoduchý zaměřovač, případně pod ním je také optický hledáček.
Je umístěn na kruhovém držáku, které jde doslova kolem dokola, nejedná se o kolejový držák.
Samotný kruhový držák je otáčivý, takže se při otevření poklopu nabíječe otočí na jeho horní stranu. 12,7mm kulomet se pak může otáčet na otočném čepu
a díky kombinaci tří os s ním lze pálit takřka v libovolném směru.
Nyní se podíváme na střechu nástavby. Je patrné, že konstruktéři byli velmi ohleduplní.
Každému vyrobili vlastní poklop.
Bráno zleva je tady nabíječ,
řidič, střelec, velitel (vpředu vpravo) a tady za mnou vpravo asistent nabíječe.
Většina poklopů posádky je vybavena otočnými periskopy.