Tip:
Highlight text to annotate it
X
[PJ:] Oh, ahoj! Hele, řekněte mi upřímně
mám v těchhle kalhotech moc velkou prdel?
Nebo počkat, možná že ne dost velkou! Není už načase si trochu nechat zvětšit zadek?
Nebo možná malou liposukci, abych se aspoň zbavil těchhle pneumatik.
A možná, když už jsem v tom, pěknou plastiku břicha. Pěkně to všechno srovnat nemůže bolet!
Ale počkat, proč bych měl zůstat jen u toho?
Protože jsem dost línej pracovat na těchhle hrudních svalech
možná by se šikly nějaký implantáty
s menším fajnovým liftingem krku.
Samozřejmě, že něco musím udělat s tímhle mužským plešatěním, ne?
Co to? Lifting obočí?
Ne, nevím, jestli chci pořád vypadat jako vytřeštěnec.
Spíš si dám jako třešničku pěknej ranec botoxovejch injekcí
co vypnou všechny vrásky. Znáte Botox, ten chemický neurotoxin
co dočasně znehybní vaše nervy kvůli iluzi mladistvého vzhledu?
Marshall McLuhan kdysi řekl
že tím posledním, čeho si ryba v jejím přirozeném prostředí kdy všimne, je voda.
Podobně se zdají být ty nejzřejmější a nejvýznamnější skutečnosti naší lidské kultury
těmi, které nejvíce unikají našemu rozpoznání.
Pouze když se zastavíme, často s rizikem odcizení se společnosti
abychom zpochybnili základní principy a myšlenky, které usměrňují náš život
stává se temná pravda o naší domnělé normálnosti jasnější.
Dnes žijeme v moři s obrovskými vlnami posedlostí statusem
materialismem, ješitností, egem a konzumerismem.
Náš vlastní život se stal definovaným
nikoli našim produktivním myšlením, přispěním společnosti a dobrou vůlí
ale povrchními, klamavými spojeními a asociacemi
ve kterých samotná tkáň naší společnosti nyní vyzařuje laciný romantismus
spojený se zbytečnou konkurencí, demonstrativní spotřebou a neurotickými závislostmi
často ve vztahu k fyzické kráse, statusu a povrchnímu bohatství;
ve skutečnosti však se společenskou konformitou, vydávající se za individualismus
který nechává ctnosti vyrovnanosti, inteligence, pokoje
veřejného zdraví a skutečné kreativity shnít na periferii.
Ovzduším kultury, kterou dnes dýcháme, proniká těžké znečištění.
Začíná v letech našeho formování, v němž být chytrý a snažit se
znamená být šprt, blbeček nebo podivín.
Společnost místo toho přenechává uznání těm akceptovaného vzhledu
bohatství a tupých svalů místo mozku
čímž posiluje představu, že přemýšlet, znát a zpochybňovat znamená být zesměšňován
zatímco zachovávat status quo, být konformním k ideálům vnuceným společností
znamená být odměňován.
V jakém okamžiku se z multimiliardáře s pěti zámky
největší ikony úspěchu, jak ho vnímá a přijímá kultura
stává výmluvný příklad těžké duševní poruchy
připisované vlastně patologické závislosti, kdy miliardáře odhalujeme coby
pouhou společenskou ohavnost v přestrojení
hromadící tak přemrštěnou úroveň bohatství, schopného vyřešit problémy jinde
co neslouží ničemu dalšímu než pouhému egu.
Ale znovu opakuji, nemůžeme na ně být moc tvrdí, nebo jo?
Protože dělají jen to, co je naučili.
Stejně jako náboženství, kterému věříte nebo herní strategie, které používáte, abyste přežili
obé je pulírováno a pěstováno podmínkami prostředí vašeho života
stejně jako mnoho dalších vln vlivu
v tomhle moři memů, ze kterých se skládá duch doby.
Takže bychom se možná měli začít ptát
čeho se vlastně snažíme dosáhnout, než si stěžovat
a dívat se na společenskou normalitu pokroku a úspěchu, jak existují.
Nevím jak vy, ale já začínám mít podezření
že nový komerční životní styl, který nám vnutili ekonomové a historici
jako nějaký úžasný rozvoj člověka/společnosti
je ve skutečnosti skrytou formou retardace.
Neviditelný manifest hodnotové deformace, která nás činí nemocnými
antisociálními, namyšlenějšími
lhostejnými k životnímu prostředí a možná
stále více tvárnějšími pro frakce ovládající naši společnost jako takovou.
Možná, jenom možná
nejsou kroky naší moderní kultury k tzv. úspěchu
vůbec známkami pokroku společnosti
ale symptomy upadající kultury.
Od tvůrce filmové trilogie Zeitgeist
přichází nejhorší reality show všech dob
ta skutečná
GMP Films uvádí
Kultura v úpadku
provádí vás: Peter Joseph
www.CultureInDecline.com
Ameriku zasáhla nová choroba, která se rychle šíří po celém světě.
Choroba, kterou její nositelé
v jejím raném stádiu téměř vůbec nezachytí.
Choroba, kterou nešíří fyzický virus nebo genetická náchylnost
ale kulturní memy, myšlenky.
Myšlenky, které vlastně nakazí mysl, rostou a mutují do různých (psychických) tlaků a stresů
které brání duševní pohodě mnohých
je to tzv. porucha zbytečné spotřeby.
Je to epidemie moderní společnosti, která nejenže kontaminuje
mysl a hodnoty nakažených
ale také dělá z našeho světa žumpu mini-hypermarketů
poruch mínění o sobě samém, plýtvavého materialismu
a agresivní společenské bezskrupulóznosti.
Následující zprávu sponzoroval Institut pro výzkum poruchy zbytečné spotřeby.
[Terapeut:] Pracuji s těmito dívkami už několik let
Mnozí o této poruše nevědí,
že se vyskytla v mnoha substresech nebo mutacích.
Tady tyto ženy trpí S.T.H. neboli Syndromem tvrďácké holky.
Takže jak vidím, máme tu několik nových tváří.
Nechtěla byste se nám některá představit?
Před pár lety jsem se přestěhovala do Los Angeles a...
a začala jsem si všímat podivných změn, které se děly mému tělu
jako že mé sukně začaly být kratší a kratší....
začala jsem utrácet víc a víc za kosmetiku a boty s podpatkem a laciné šperky
a pak začaly botoxové injekce
a já prostě nemohla přestat.
Mé rty byly víc a víc vypoulenější
a po druhém nebo třetím botoxovém zvětšení
jsem si dokola na DVD pouštěla reprízy "Příští americká Miss"
a "maximální vylepšení vzhledu už za pár dnů"
randila s jedním kokotem (mediální hvězdou fotbalu) za druhým
a pak jsem se dověděla
že jsem na titulce časopisu Vogue. - Ooooh!
To bude dobrý, drahoušku. Já jsem byla na titulce Vogue taky.
S vaší podporou můžeme skoncovat se syndromem S.T.H. ještě za vašeho života.
Pokud byste chtěli pomoci těmto obětem, darujte prosím všechny výrobky
Gucci, Louis Vuitton & Prada vaší místní skládce.
[PJ:] Vrátíme-li se na začátek 20. století
nalezneme průmysl na zásadní křižovatce.
Rychlý pokrok technologie začínal být výzvou
pro samé základy tradiční ekonomie
a tedy fungování společnosti.
Jak vidíte, v jádru našeho socioekonomického systému je "Práce" a "Poptávka".
Bez poptávky po výrobcích by samozřejmě nebylo třeba výroby nebo zaměstnávání.
A bez zaměstnání by pracující veřejnost neměla žádný příjem nebo kupní sílu
si koupit zboží, které udržuje ekonomiku v chodu.
Začátkem 20. století přivodila mohutná expanze produktivity
prostřednictvím zavádění strojů a mechanizace
něco, co průmysl nikdy předtím neviděl:
nadbytek zboží.
Článek z roku 1927 'A Nation's Business' (Národní byznys)
zpovídal v interview tehdejšího ministra práce Jamese Davise, který prohlásil:
"Je možné, že potřeby světa nakonec
pokryje třídenní pracovní týden."
O pár let později popsal tento fenomén inženýr
R. Buckminster Fuller jako schopnost dosáhnout více s méně.
A energie, pracovní síla a zdroje potřebné
k dosažení konkrétních cílů vlastně klesaly.
Třebaže se úspěchy samotné dostavovaly stále rychleji.
Průmysl se jinými slovy stával technicky efektivnějším.
Amerika do 20. století a západní společnost obecně
si udržují etiku být celkově hospodárným.
Byl tu konzervativní étos získávat zboží kvůli jeho užitečnosti
étos kultury potřeb, nikoli přemrštěných tužeb
a většina lidí opravdu neviděla potřebu zvyšovat svou spotřebu
jen protože mohli.
A tak měli vládnoucí průmyslníci a plánovači společnosti tou dobou na výběr.
Buď se měl systém přizpůsobit této nové produktivitě "více výstupu s méně vstupy"
což by znamenalo nárůst volného času, zkrácení pracovního týdne
a přizpůsobení žebříčků mezd a hodnoty zboží
aby odrážely tuto nově nalezenou hojnost, jak by bylo potřeba
nebo se muselo stát něco dramatičtějšího: hodnoty a sklony kultury
tvořící samotný její základ, by se musely změnit,
přičemž samotná myšlenka spotřeby nabyla sama o sobě a pro sebe užitku
spotřebovávat kvůli spotřebovávání
aby se udrželo status quo.
Vzhledem k samotné povaze filozofie kapitalismu netřeba říkat
To druhé... co to? Jo, správně!
Vzhledem k samotné povaze filozofie kapitalismu netřeba říkat
že ta druhá myšlenka se považovala být tou jedinou racionální volbou.
Soudobá vládnoucí morálka průmyslu neustále zvyšovat zisk a výnosy
nemohla být opuštěna. A tak alternativní myšlenka
pracovat směrem k hojnosti, uspokojení lidských potřeb
která by otevřela cestu takové úrovni osobní svobody, kterou jsme nikdy dosud neviděli
či snad prosperující nové době osvícenství pro člověka
byla utnuta u samého zájmy třídy vlastníků
a svět, který vidíte kolem sebe, plný stále rostoucích hovadin
zbytečností, materialismu, odpadu, v dluhu uvězněných mzdových otroků, konfliktu
a divoké duchamorné spotřeby je toho výsledkem.
[Reportáž v televizi:] Nákupní sezóna odstartovala o svátku násilně.
Wall-Mart pracovník na výpomoc byl ušlapán nakupujícími
dychtivých výprodejových slev po dni Díkůvzdání.
Šílenec poblíž Grand Rapids ve státě Michigan se přiřítil do obchodu WalMart
a srazil nakupující k zemi. O páté hodině ráno
třebaže několik lidí upadlo na zem, nakupující se přes ně valili kupředu.
Uklidněte se ku*va!
Jenom do mě někdo strčte a dostanete takový dělo, vy ******!
Tady další incident, 28letou těhotnou ženu
povalil stejný dav na zem.
Svědkové incidentu říkají, že žena potratila.
V nacpaném obchodu s hračkami v jižní Kalifornii bylo slyšet výstřely.
Říkají, že žena nastříkala sprej ostatním kupujícím do obličeje
šlo o pepřový sprej.
Ti, kteří znali DeMorea, označili jeho smrt za "zcela zbytečnou".
Chovali se jako zvířata. Jen aby si koupili něco za 5 dolarů,
ušetřili 5 dolarů. Zabili ho vlastně.
- Jak dlouho jsi tu?
- Jsem tu... 3 dny.
- Řekni mi vlastními slovy, co tě sem přivádí? - Televize
Můj synek chce, eeh, chce myslím, doufám iPad, Samsung?
-Dopadlo to tak, že ho neprodávají za tu poloviční cenu.
- To je hodně špatný.
V obchodech je to samé strkání a prodírání se;
Nikdy jsem to ve zprávách neviděl. Už jsi to někdy zažila?
Ne na černý pátek, na hudebních koncertech.
Ale vím, jak to chodí, jsem připravená.
Takže si ready na ostrý lokty? - Celkem jo.
Co říkáš tomuhle trochu divokýmu konzumerismu
který se opravdu někdy stává na sílu?
Nevím, myslím, že to hodně každýho stresuje.
[PJ:] Seznamte se s Eddiem Bernaysem, je považován za otce moderní reklamy.
Hlavně známý přetvořením převážně ubohého slova propaganda
v načechraný eufemismus "PíÁr - Vztahy s veřejností".
Bernays vzal namátkově oblíbené myšlenky z freudovské psychoanalýzy
a začal je používat v reklamních kampaních.
Myšlenka byla prostá:
zneužívat velmi primitivní, naléhavou sociální potřebu pro většinu lidí
jako jsou sexualita a status a spojovat ji s výrobkem.
[Reklama:] Je mnohem delší než minulý rok.
Je skoro o 10 cm delší u některých modelů.
Ohhhhh!
[PJ:] Zboží se mělo stát méně významné co do užitečnosti
a více mělo být symbolem reprezentujícím identitu nebo individualismus majitele
fakticky přerod pouhých potřeb v emoční potřeby.
Bernays byl odpovědí na rostoucí volání lídrů průmyslu po znovunaprogramování společnosti
a vytvoření kultury nového spotřebitele.
Charles Kettering, v roce 1929 ředitel General Motors
psal o potřebě "udržet spotřebitele nespokojeného".
Paul Mazur, bankéř na Wall Street, se nechal slyšet:
"Musíme posunout Ameriku od kultury potřeb ke kultuře tužeb.
Lidé musejí být trénováni, aby toužili.
Chtít nové věci, dokonce předtím, než ty staré zcela spotřebovali.
Musíme v Americe tvarovat novou mentalitu."
A fungovalo to!
Technologická inovace - rádio a televize - tomuto cíli dále pomohla
důkladnou kampaní napříč americkou společností
která se rychle rozšířila do celého světa.
Reklama už dále nepopisovala, řekněme funkci zboží
a jeho vlastní poctivost. Teď to spočívalo v manipulaci společnosti
vytváření podřadnosti, pocitu hanby, viny a falešných problémů
které se daly vyřešit pouze podvolením se nákupu.
[Lee Camp:] Za 80 let života
se díváme na televizi v průměru 15 roků.
15 let je náš mozek rozmělňován na kaši a sodomizován
zombifikován a pak glorifikuje výrobky a nesmysly.
A to s náma vy*ebává. Protože reklamy jsou s*ačky.
Jsou to s*ačky. Představ si, kdyby byla reklama obyčejnej týpek,
kterej tě zastaví na ulici a hustí do tebe:
Hej! Hej, no ty! Hej! Hej!
Kdybys nosil tyhle džíny, pak by po tobě teprv jely čučoriedky.
Myslím fakt luxusní holky, ne ty ošklivý kisny, co jim říkáš přítelkyně.
A mimochodem, moh by ses jí zmínit
že potřebuje trochu zhubnout a udělat něco s vlasama?
A to by mohla taky! Kdyby jenom do sebe klopila tyhle dietní pilule a používala tenhle gel na vlasy.
A mimochodem, oba byste asi měli
kouřit tyhle cíga a pít tenhle bír. Pak byste byli fakt frikulíni.
I když máš trochu žlutý zuby,
ale to se dá vošéfovat, kdybys používal tuhle bělící s*ačku na zuby.
A pak po tobě fakt pojedou luxusní holky.
A mimochodem, jseš happy s tím, jak ho máš velkýho?
Jestli jo, tak ok, hodně týpků je šťastnejch s 'legrační velikostí'.
Říkáš tomu tak? 'legrační velikost'? Hodně holkám se to líbí.
Chci říct, ještě jsem žádnou nepotkal, ale vsadím se, že nějaký jsou.
Ale jestli změníš názor, musíš si vzít jen pár těchhle laskomin
a brzy budeš muset brnknout kámošům, aby ti s tím tvým nářadím pomohli
jako s vlečkou u svatebních šatů.
Ale jak jim chceš tady s tímhle shitovým telefonem zavolat?
Měl bys používat tuhle dotykovou s*ačku
co dává lidem pocit, že jsou něco víc než ty,
když maj tenhle telefon. A jsou. Jsou lepší než jsi ty.
Můj ty bože, všechny ty věci, který potřebuješ a nemáš, jsem z toho nervózní.
Jsi z toho nervózní? Jsi? Co? Jsi?
Jseš teď neklidnej? Jseš? Jo? Jseš?
No, pak si jen potřebuješ vzít tady od toho trochu a za 14 dní
na tom budeš líp než všichni!
A navíc bonus vedlejší efekt: Tyhle pilule ti nablýskaj i chlupy na prdeli
a budou víc zvladatelný s extra živostí.
To je ***, mám holku, protože se tvoje přítelkyně právě rozhodla
že jí to celkem sekne v klasickejch šatech a to musím rychle změnit
než přestane brát Ambien/Prozac koktejl, co jsem jí dal
a pak přestane nepřetržitě nakupovat
aby zaplnila tu prázdnotu, vytvořenou sebenenávistí, co jsem vytvořil.
Poflakoval by ses s takovým týpkem?
[PJ:] V jádru reklamy
je vykořisťování sociální povahy, která je hluboko v nás.
Převrací empatické identifikování se s komunitou
ve zbraň posuzování okolím a relativní nejistoty.
Před pár lety byla provedena mnohaletá studie
jejímž obsahem bylo zavedení západní televize do kultury
která s ní nikdy předtím neměla žádnou zkušenost. Bylo to na ostrově Fiji.
Koncem sledovaného období
dopad materialistických hodnot a zbytečností si vybral významnou daň.
Významné procento mladých žen například
kteří předtím žily stylem se zdravou váhou a plnými rysy
se staly posedlé tím být hubené.
Poruchy přijmu potravy, o které doslova v této kultuře nikdo nikdy neslyšel
se začaly šířit a zejména ženy to proměnilo.
Ale vraťme se k naší lekci z historie.
Tenhle vyprázdněný materialismus a neurotická posedlost spotřebou
jakkoli silnou, nestačily na to, aby zajistily
stabilitu kapitalistickému náboženství
a stálý prospěch pro kněze třídy vlastníků.
Kromě vyrábění souhlasu prostřednictvím reklamy
technologický věk přinesl pro byznys další hrozný problém:
zvýšenou efektivitu výrobků.
Nejenže se výroba hýbala rychleji než tradiční spotřeba
ale také se zvyšovala skutečná kvalita různého zboží
v důsledku pokroku vědy a designu
čímž se stávaly opakované nákupy stále méně časté.
To se ale nehodilo do krámu.
Jen si vzpomeňte, klíčovým hnacím prvkem práce, zisku a spotřeby
a tedy klíčovým hnacím prvkem naší ekonomiky obecně
je nedostatek a neefektivita.
Dovednost byla vždycky nepřítelem tržní ekonomiky
a čím je zboží lepší a má delší životnost, tím horší pro průmysl.
Praskla voda a na svět přišlo plánované zastarávání.
V roce 1932 propagoval průmyslník Bernard London brožuru pojmenovanou
'Ending the Depression through Planned Obsolescence' (Skoncujeme s hospodářskou krizí prostřednictvím plánovaného zastarávání)
ve které se jevila logicky myšlenka vyrábět všeobecně mizerné zboží
které by vytvářelo větší poptávku po práci a růstu.
Někteří to dokonce chtěli uzákonit jako povinné pro všechna odvětví.
O životním cyklu výrobků se tedy nerozhodovalo přirozeným stavem technologických možností
ale pouhou neustálou potřebou práce a zvýšené spotřeby.
Nejpozoruhodnějším historickým příkladem této doby
byl žárovkový kartel Phoebus ve třicátých letech.
V době, kdy žárovky byly schopné vydržet kolem 25 000 hodin
kartel přinutil každou firmu, aby omezila životnost žárovek
na pouhých 1000 hodin, aby se zajistily opakované nákupy.
Časem se to stalo strategickým přístupem všech odvětví.
Kdybyste si na to měli sednout a porovnat dnes skutečně možnou efektivitu
s tím, co skutečně děláme, abychom udrželi tuhle mašinu na odpad a dluh v chodu
z těch promarněných příležitostí by se vám chtělo zvracet.
Poslední poznámka, co tu zmíníme
se týká otázky samotné kupní síly.
Bezpečné selhávání (zboží) bylo potřebné k tomu, aby se zajistil peněžní oběh a tzv. růst.
I kdyby to zboží kupující strany neměly.
Inu, vítejte u úvěrové expanze.
Přístup k úvěru je ve skutečnosti
klíčovým hnacím prvkem ekonomického růstu na Západě už po dlouhou dobu.
Letmý pohled na čísla soukromého a veřejného dluhu v globálu
ukazuje, že to není osobní anomálie nebo anomálie státu
žít daleko za hranicemi svých finančních prostředků.
Je to vlastně zavedenou módou.
Objem stávajícího dluhu v globálu dnes
daleko přesahuje celou samotnou globální peněžní zásobu
a toto vypůjčování si (peněz) z ničeho nahradilo
omezení nedílně spjatá se zaměstnaností a mzdami.
Jakkoli se to může jevit protivné
s ohledem na ekologickou nezodpovědnost a kulturní neurózy
zapeklitost sahá hlouběji.
Často zapomínáme, že spodní proud posledních pár tisíc let
mluví o tom, že některé druhy si zjevně zaslouží více než jiné.
Otroctví, vykořisťování a pojištěné strádání a deprivace jedné skupiny
kvůli výhodám jiné, se považuje za nějaký zákon přírody.
Během středověkého feudalismu, byly sociální rozdíly jasně definovány,
král a jeho šlechta a baroni, atd.
Vládli spoustě nevolníků, kteří byli v podstatě otroci,
výměnou za nevelkou ochranu základních zdrojů.
V této době bylo běžným, že z rodové či náboženské ***řazenosti králů a jeho
pánů vycházelo právo dominovat.
S tím, jak se feudalismus sunul ke státnímu monopolu merkantilismu
a pak ke kapitalismu volného trhu
pohled na průměrného pracujícího rolníka
nebo mzdového otroka pracující třídy, jak je tomu dnes
se proměnil a jakákoli jeho nepatrná ochrana, co tu byla předtím
byla odstraněna, aby to podporovalo doktrínu
hlásající, že když člověk není schopen v tržní ekonomice získat práci
jeho právo na život nebo jeho pouhá existence je naprosto bez zajištění.
Adam Smith, David Ricardo a Thomas Malthus,
a další klíčové postavy počátku moderního kapitalismu
dali velmi jasně najevo, že systém, který hájí, není pro každého.
Není to tak, že ho takhle vlastně chtěli.
Nebyli nacisty nebo něco takového.
Vezmete-li ale v úvahu svět nedostatku, ve kterém žili
jeví se to dost přirozeným.
Adam Smith, když si všímal povahy společenského řádu, který definují majetkové vztahy
prohlásil: "Civilní vláda
až do dneška, protože je zřízena k ochraně majetku
je ve skutečnosti zřízena k obraně bohatých před chudými.
Nebo k ochraně těch, kteří nějaký majetek mají před těmi, který vůbec žádný nemají."
David Ricardo rozvíjel Smithovu neviditelnou ruku
pseudo-darwinistického pohledu tržního přežití
rozšířenou o představu, ve které nevyhnutelná chudoba a strádání chudých
měla být "společenským zákonem přírody" jako gravitace.
Malthus šel dokonce tak daleko,
že řekl, že chudým jenom škodíte, když se jim snažíte pomáhat.
Prohlásil: "Místo doporučování čistoty chudým,
měli bychom podporovat opačné návyky.
V našich městech bychom měli dělat ulice užšími
nacpat více lidí do domů a říkat si o návrat moru."
Mnozí samozřejmě, když dnes slyší takovou rétoriku, přirozeně reagují zlými předtuchami.
Nerozumí zdroji takových chladných náhledů.
Kdybychom se vrátili k předprůmyslové Evropě
a byli svědky obrovské nerovnosti, nedostatku a chudoby
asi by vaše intuice, vzhledem k rychlejšímu růstu populace než byl růst výrobních kapacit
mohla dojít k závěru, že nosná kapacita země
zkrátka nedokáže zvládnout současný počet obyvatel.
Možná byste pak také přišli s velice příhodnými ospravedlněními
pokud jde o to, proč mají někteří žít a prosperovat
a jiní umírat a strádat.
Proč si někdo zaslouží velké bohatství a čest
a někdo jiný musí být odsouzen k chudobě a holé existenci.
Lze tedy snadno vidět, jak je třídní diskriminace upevňována.
Ještě dnes jejich ekvivalenty v moderní kultuře - rasismus a sexismus
ustupují pomalu.
Dnes všechny ekonomické školy od keynesiánců po rakouskou školu
podporují východisko "vůle trhu"
který měří vaši hodnotu nikoli skutečností, že existujete jako lidská bytost
ale měří ji místem, které zaujímáte nebo nezaujímáte ve stroji ekonomiky.
Zamyslete se *** tímto citátem Ricarda:
"Postupným smršťováním sféry zákonů "ve prospěch chudých"
působením na chudé hodnotou nezávislosti
tím, že je učíme, že nesmí hledět k systematické nebo automatické dobročinnosti
ale ke svému vlastnímu úsilí o podporu
že obezřetnost a prozíravost není ctnost ani zbytečná ani neprofitabilní
budeme se postupně přibližovat solidnějšímu a zdravějšímu státu."
Mýtus systému je v tom, že lidé dostanou to, pro co pracují
jako kdyby měli všichni rovné podmínky
jako kdyby soupeřivá podstata sebou inherentně nepřinášela korupci - Špatně!
Chlape... Bobe, co tu dělá?
- Jaký kraviny vám to lidi tlačí Peter Joseph Stalin v tomhle dílu do hlavy?
- Poslouchej, kámo... - Poslouchejte lidi.
Co tady Kapitán Svobodynenávistník zdá se nechápe, je to
že chudí jsou ku*evsky hloupí!
Jsou hloupí a líný a dostávají, co si zaslouží, chápete?
Je mi na nic ze zavádění státu, co dělá chůvu
a zdaňuje můj těžce vydělaný svěřenecký fond
takže ty kreténi si můžou jít a žít si
se svými lístky do loterie a krabicovým vínem a...
Sorry Bobe. Jsi v pořádku?
Dejte ho zpátky do jeho klece.
Možná se v tuto chvíli ptáte
jak tohle vůbec souvisí s konzumerismem?
Inu pokud nerozumíte tradičnímu étosu tržního kapitalismu
a jak odmítá přijmout možnost postarat se o každého
spolu s mylnou představou, že ti, kteří to dělají a mají největší prospěch
musí být chytřejší a více si zaslouží žít než jiní
jako by to byl nějaký přírodní zákon.
Role spotřební kultury na sebe dnes bere velmi odlišný účel.
Je tu jako mocný nástroj sociální kontroly
a udržování status quo třídního rozdělení a podmanění.
Pomáhá udržovat trend, který tu je už dlouhá léta
od dob vysvěcených králů,
kteří byli předurčeni, aby ovládali a vykořisťovali masy slabých.
Materiální sobectví jednotlivce, dnes tak oslavované
nejen dokonale vyzdvihuje klasické ekonomické hodnoty
Ricarda a Smithe, ale také posiluje moderní neoliberalismus
který izolovaný, nezávislý, úzký vlastní prospěch a narcismus
pokládá za hluboce posvátný,
zatímco jakýkoli pokus pracovat ve prospěch širší společnosti
ve prospěch prostředí společenství za kacířský.
Zároveň to zhoršuje třídní rozdělení, protože spotřební kultura
vytvořila abstraktní smysl konkurence a statusu
ve kterém se mít více než druzí rovná úspěchu.
Náhle 1% populace vlastnící 40% bohatství planety
to ještě více potvrzuje;
i to jak člověk překračuje bezdomovce na ulici
a předpokládá, že to tak musí být kvůli jejich nedostatku iniciativy,
lenosti nebo méněcennosti obecně.
Moderní kultura spotřeby, nemoc zbytečné spotřeby
zajišťuje, že pozornost veřejnosti zůstává odvedena a je ve válce sama se sebou.
Zajišťuje, že zisky z těchto plýtvavých a zbytečných nákupů
hnaných emocionální nespokojeností
budou i ***ále udržovat a ospravedlňovat bohatou elitu
a zajistí, že chudí a sklíčení tohoto světa
budou ponecháni na svém místě
protože, no hádejte, to musí být nějaký "přírodní zákon".
Myšlenky závěrem:
Pravděpodobně nejvíce uneseným a iluzorním pojetím dnešního světa
je pojetí "svobody".
Poezií politického historického vývoje to šlo
od obecného zájmu zajistit kvalitu života, doopravdy odstranit útlak
k marketingovému fíglu, jak prodat věci, které nepotřebujete
aby byla zajištěna integrita inherentě elitářské zkorumpované politické ekonomie.
Nevím jak vy, ale mně je opravdu hodně u zadku
z kolika různých druhů past nebo deodorantů si můžu vybrat v supermarketu.
Když se mi současně nabízí fraška výběr
mezi dvěma politiky ve volbách,
kteří jsou jasně stejného vrhu.
Opravdu je mi celkem šumák svoboda moci si namíchat co já vím
dvojité espresso-grande white mocca s netučným mlékem
bez přídavku kofeinu-vyhoň mi ho-plácni přes prdel-Latte
s extra šlehačkou u Starbucksu.
Jak vidíte, nejlepší formou ovládání společnosti je ta,
při které vlastně přetrvává iluze výběru
a ješitná posedlost spotřebou bující po celém světě,
která nyní ztělesňuje novou formu demokracie.
Zapomeňte na oligarchickou plutokracii, jejíž vláda pokračuje a ničí svět.
Soustřeďte se jen na bohaté celebrity na předních stránkách katalogů zboží,
tvářících se jako časopisy.
Zapomeňte na to, jak finanční a peněžní výnosy jsou měřítkem úspěchu
a jakým zklamáním to ve skutečnosti je,
protože psychologický fenomén relativní deprivace ukazuje,
že mít více a více luxusu
vás často neudělá šťastné
ale jen neurotičtější, nesebejisté a antisociální.
Zapomeňte na stále rostoucí používání antidepresiv
a další zdravotní duševní poruchy, které se v naší materiální společnosti objevily,
a dělejte místo toho, co dělá hodně lidí: Jděte nakupovat!
Dnes se nakupování opravdu stalo pro lidi formou terapie
pozorujete-li to
a umělými prostředky, jak se jako člověk cí*** lépe.
A zapomeňte na skutečnost, že největší lží v pozadí politického systému je to
že může existovat politická rovnost ve stínu udržované ekonomické nerovnosti.
Skutečností je, že toxické podmínky, které jsme kolem sebe vytvořili
tahle nová materialistická svoboda, je jádrem obrovského mrhání
nikoli jen zdroji planety, ale obrovským mrháním lidského potenciálu
a samé celistvosti člověka.
Čím více vlastníte, tím více jste vlastněni.
A kromě toho je každý krásný, když se směje.
[zvoní mobil]
Pardon dámy a pánové, moje pedikúra volá
než se uvidíme příště, udržte zrak přilepený k nejhorší
přesto nejskvělejší reality show všech dob.
Já jsem Peter Joseph a stejně jako vy
jsem zástupcem a obětí Kultury v úpadku.
Zvláštní poděkování za darování jejich lidskosti patří holkám S.T.H. :)
Zvláštní dík Lee Campovi | www.leecamp.net
Napsal a sestříhal Peter Joseph, když si u toho dával kuře a vafle
Některé záběry v tomto videu nemají licenci a jsou použity v copyrightovém režimu "fair use"
... jen to zkuste a žalujte nás.
www.CultureInDecline.com
[Terapeut:] Když tak vezmete v úvahu co všechny zažíváte den co den,
když se vypořádáváte s touhle nemocí, jak to ovlivnilo vaše živobytí?
Chci začít u vás... Co děláte za práci?
- ***. - ***. - Modelka Victoria Secret.
- ***. - Modelka Louis Vuitton.
- ***. - Modelka hosteska. - ***.
- Modelka American Apparel...
No dobře. ***.