Tip:
Highlight text to annotate it
X
Horší stránkou života kriminálníka je,
že někdy musíte obchodovat s lidmi, kteří jsou...
slušně řečeno, kriminálníci.
Jako většina věcí, která končí vaším zavěšením hlavou dolů v opuštěném skladě,
to začalo opravdu dobrým nápadem.
Obraz Kočička v zahradě, který v roce 1903 namaloval Pablo Picasso,
v jeho takzvaném modrém období.
Má rozměry 12 na 11 palců a byl ukraden soukromému sběrateli v neděli brzy ráno.
Cena?
Byl pojištěn na 3 miliony.
Policie říká, že šlo o zkušený a dobře informovaný gang.
- Což znamená, ukradeno na objednávku. - Určitě.
- Žije ještě Mad Dolly? - Přesně moje myšlenka.
- Kdo? - Dolly Hammond, nejlepší padělatelka Picassa v Londýně.
- Je v pořádku, jen je trochu... - Jedinečná. - Je trochu jiná, víte.
- Blázen. - Jo. - Super.
Je to milá starší dáma, opravdu, ale...
Jela po Albertovi.
Proč potřebujeme padělat obraz, když už byl ukraden?
Jeho krádež už byla ohlášena...
Sběratelé ti uvěří, že se ho pokoušíš prodat. Geniální!
- Ano, to je. - Ano, to je. - Jako vždy.
Teoreticky geniální.
Záleží na tom, komu se ten padělek pokusíte prodat.
Mám pro vás malou radu.
Pokud se někdy budete snažit prodat padělaného Picassa...
Nenabízejte ho chlápkovi,
kterému byl ten původní originál ukraden.
Kavalérie přijíždí.
Ashi!
Opatrně, Seane, opatrně!
- Kde je Mickey? - Vytáhli na nás zbraň. Mají ho chlápci Petra Sava. - Co?
Je to dlouhý příběh, ale ve zkratce jde o to, že ten původní originál ukradli jemu.
Neměl radost, když jsme mu řekli, že jsme ten obraz ukradli my
a navíc se mu potom snažíme prodat padělek.
Tohle není Picasso! Tohle není můj obraz!
Takže Petre Sava drží Mickeho, dokuď mu nevrátíme pravého Picassa.
- My ale ten originál nemáme. - To jsem řekl a trochu jsme se
o tom dohadovali, ale potom začal vyhrožovat fyzickým násilím a já vycouval.
Dal nám šest hodin, abychom ho našli.
- Co se stane, když originál nenajdeme? - O tom se vyjádřil velice jasně.
Z Mickeho bude mrtvola.
Překlad Black cloud black.cloud@seznam.cz
Takže nikdo nic neví?
- Ale to není možné. - Nebyli místní. Někdo by o nich věděl.
- Originál může právě opouštět zemi. - Ale je divné, že nikdo nic neslyšel.
- A nebo to nechce říct. - A co ta padělatelka Dolly? Nevěděla by něco?
Pokud je blázen do Picassa, třeba něco slyšela.
Myslím...
- Jo, zkusíme to. - Jdeme na to.
Na slušného zloděje dnes člověk nenarazí.
Všechno jsou to gangsteři, nemají styl.
- Ne jako ty, Alberte. - Děkuji, Dolly.
Pověsila bych je všechny. Za varlata.
Nechala je oklobat vránami a by zbylo bych
dala sežrat prasatům, jako jsme to dělávali.
Dolly, takže netušíš, kdo ukradl toho Picassa?
- Jakého Picassa? - Kočička v zahradě.
Máte svou kopii, už jsem ji udělala.
Ne, ne. Mluvím o originálu.
To je fešák.
Dolly, ten obraz, nevíš, kdo ho šlohnul?
Jak bych to mohla vědět?
- Nikdo ti nic neřekl? - Kdo? - Kdokoliv.
- Neřekl co? - O tom obrazu. - O jakém obrazu?
- Ten Picasso. - Nevím, kdo ho šlohnul.
- Na to se přeci ptám. - Už jsem ti to řekla. Kdo jste vy?
Já jsem Emma.
Co děláte v mém domě?
Jsem tu s Albertem.
To je tvá štětka, že ano?
Ne, ne. Jsem jen tvůj, Dolly.
Škoda, že.
Dolly, víš něco o tom obrazu, co by nám pomohlo zjistit,
kdo ho šlohnul. Chtěl ho někdo? Soukromý sběratel?
Chtěl ho někdo koupit a neuspěl? Cokoliv.
Vím o každém Picassu, kde v Londýně je.
Mohu je cí***.
Kromě tohoto.
- Dolly, můžeš ho nějak najít? - Co šeptanda ulice?
- Vypadám snad jako pouliční vrba? - Dolly, musíme ho najít.
Uvidím, co se dá dělat, když...
mi on zazpívá
a on se se mnou pomucká.
d Hello Dolly, well, Hello Dolly
d lt's so nice to have you back where you belong! d
Ne.
Zapomeňte na to, to se nestane.
Seane, mysli na Mickeho.
- Nechci... - Udělej to.
- Nechci! - Seane...
Nemravo!
Takže?
Za pár hodin bych to měla vědět.
Pošlete jeho.
Pro případ, že Dolly nic nezjistí, zkusíme další možnosti.
Alberte, přes kontakty u policie zjisti, co mají na tu loupež. - Jasně.
- Seane, vezmi si auto. Pokus se zjistit něco o Petru Sava. - Dobře.
- A co my? - Zajdeme za Kyklopem.
Umění není moc jeho rybníček, ale třeba něco slyšel.
Mám obraz Psy hrající kulečník, jestli vám to pomůže?
Je to klasika.
Měl jsem taky Holku na tenisovém kurtu, co si škrábe zadek,
ale při domácí hádce byl ten obraz propíchnut podpatkem.
- Ženy moc na umění nejsou, že? - Opravdu?
Jo, to je známá věc. Nemají na něj trpělivost.
Proto jsou všichni hlavní umělci muži. Ženy by nikdy nic nedokončily.
Byly by v půlce Smějícího se kavalíra a odešly by si přebarvit svůj botník.
- Můžeme se vrá*** k věci? - Což bylo? - Kočička v zahradě.
- Ten šlohnutý Picasso. - Aha. - Kdo ho šlohnul?
- Umění není zrovna můj rybníček. - Já to říkal, že? - Jo.
- Ale slyšel jsem o tom. - Co? - Že jsem o tom slyšel.
Ne, co jsi o tom slyšel?
- Že ho někdo šlohnul. Dáte si brambůrku? - Ne. Děkuji.
- Máme šanci na rande? - Ne.
Rychlovku? Berte to jako charitu, už je to dlouho, co jsem...
Kyklope, Mickey má problém. Musíš mi říct, co víš.
- Ještě jsme nesmlouvali. - Cože? Vy po nás chcete prachy?
No pardon, pořád tu máme kapitalismus.
- Myslela jsem, že jste s Mickem kamarádi. - Spíš známí.
- Ale jsem ochoten udělat slevu. - Kolik? - Tak za pade.
Dobře.
Nevím jistě, jestli to má spojitost, ale den před tou loupeží
- sem přiletěli ranaři v sukních. - Skoti?
Bratři McCrary. Zabrali si dům v Westbridge Grove.
Vím o nich, že kradou na objednávku,
cokoliv chcete, většinou luxusní zboží, obrazy, auta, starožitnosti...
Můžou tu jít po něčem jiném, ale...
stojí to za pokus, ne?
- Tak co si myslíš? - Můžeme zaklepat, trochu poklábosit
a pak se zeptat, jestli právě nešlohli Picassa.
- To je přímé, ale taky trochu riskantní. - Jo, to se mi na tom taky líbí.
Ashi?
- Kdo je? - Tady Ash Morgan, potřebuji s vámi mluvit ohledně
- Picassa, co jste právě šlohli. - Šílíš? - Nemáme moc času.
- Co nejhoršího by se mohlo stát? - Mohli by nás zabít!
Pak by alespoň Mickey věděl, že jsme se opravdu snažili.
- Máte koule. - Jo, jsme trochu pod tlakem.
- Tak pojďte dál. - Pokud vám to nevadí, zůstaneme tady. - V pohodě.
Problém je, že mého dobrého kamaráda drží Petre Sava,
chlápek, co jste mu sebrali toho Picassa.
Je to dlouhý příběh, ale on si teď myslí, že jsme ho vzali my.
- A proč by si to myslel? - Protože jsme mu to řekli.
- Zkusili jsme mu prodat padělek. - Jsme podfukáři. - Jo, to jsme.
Četli jsme o krádeži Picassa, tak jsme nechali udělat kopii
pro sběratele, co se nebude moc vyptávat.
- Když si přečte noviny, bude věřit, že je pravý.- Přesně tak.
Problém je, že sběratel, kterému jsme kopii přinesli, byl od Savy,
- kterému jste obraz šlohli. - Nebyl z toho moc ***šený.
Je to krásný příběh a úplně mi vlhnou oči, ale co to má společného s námi?
Když nám dáte pravého Picassa, co jste šlohli Savovy.
Můžeme zajít zachránit našeho přítele.
Řekněme, že bychom měli ten obraz,
čímž neříkám, že ho máme, rozumíte...
Ale on je váš kámoš, ne náš. Co z toho budeme mít my?
- *** tím jsem tak úplně nepřemýšlel, co byste chtěli? - Nic.
Dvacet táců a hned ho pro vás zase šlohnu zpět.
Víte, čistě pro tu obdivuhodnou drzost bych vám rád pomohl.
Mám rád podvodníky, zvláště krásné podvodnice.
- Ale obraz už je pryč. - Kde? - To vám nemohu říci.
- Musíš. - Ash, že ano? - Jo.
Ashi.
Nemohu, kámo.
Roky si budujeme reputaci postavenou na naprosté diskrétnosti.
Nezahodím ji kvůli párečku podvodníků. Konec diskuze.
Co když řeknu, že to z tebe vymlátím?
To respektuji. Potom se já a tady můj bratr Neil budeme bránit,
jak nejlépe umíme. Utrhneme ti hlavu a potom jí sníme.
- Dobře. Jen jsem to zkusil. - Přeji hezký den.
Jsme zpět na začátku.
- Víme, kdo ho ukradl. - Nevíme pro koho.
- Nevíme, kde je. - Nějaké zprávy z Centrály, Alberte?
Vypadá to, že víme víc než oni.
Co když ho McCrary ještě nepředali? Můžeme sledovat jejich dům, ne?
Mohou ho dodat třeba až zítra. Máme už jen 4 hodiny.
- Co Petre Sava? - Proklepnul jsem ho, jak jsi chtěl.
Mickey měl pravdu, je sběratel. Jeho sbírka může konkurovat
většině evropských galerií. Patří mu 12 nočních klubů v Londýně.
- Jeho obchody nejsou úplně čisté. - To je dobře. - Jde o to, jak moc.
Obchod s bílým masem, drogy a vybírání výpalného,
se kterým začal v Rumunsku a nyní rozšířil do 8 evropských měst.
Musíme dostat Mickeyho ven.
- Tak co jsi udělal s tím černochem? - Je v kufru mého auta.
- Může dýchat? - Jistě.
Alespoň myslím.
Když mi nepřinesou můj obraz...
myslíš, že bychom ho měli zabít, nebo jen odřezat některé části?
- Nebo obojí? - Obojí bude dobré.
Na západě lidi moc nerozřezávají, víš.
Ani je moc nezabíjejí. Oni se jen mlátí.
Ale když je jen zmlátíš, uzdraví se, najdou si kamarády
a vrátí se.
Když jejich tělo ořežeš a ukážeš ho jejich přátelům, tak se to nestane.
- Ne. Je to efektivnější. - Přesně tak.
Takže oboje.
Ty ho ořežeš
a já zabiju.
- Kde je Mickey? - Drží ho rumunský gangster, který ho nepustí,
- dokud nenajdeme obraz kočky v zahradě. - Jo, jasně.
Opravdu mě umíte rozesmát, bando. Bujná fantazie, jak říkala moje matka.
Asi ji ve vaší práci potřebujete.
Dej nám pár minut, Eddie. Přemýšlíme.
Slyšel jsem to šrotování. Někdo vám volal.
- Milá dáma... Molly? - Dolly. - Dolly. Ano.
Říkala, že má, co jste chtěli. Jen máte poslat hezouna.
Ani náhodou.
Rozhodně ne.
Nikdy!
Rozhodně...
... ne.
Nevěděla jsem, jestli máš raději červené, nebo bílé,
tak jsem vzala oboje.
Byla to hrůza.
- Takže jsi opravdu musel...? - Nechci o tom mluvit.
Ne, jistě že, ne.
Vyndala si zuby.
Takže, řekla při tom vůbec něco?
Zhluboka se nadechni, Seane.
Třeba to zažene tu vzpomínku.
Petre Sava koupil Kočičku v zahradě na aukci v Kensingtonu.
Přeplatil sběratele Matthew Fairchilda, který je investiční bankéř
a také otcem Louis Fairchildové, která se provdala jako Holmesová.
- Měli bychom ji znát? - Ne, ale jejího manžela.
- Harry Holmes! - Ten Harry Holmes?
Bohužel ano.
V pořádku. To je v pořádku. Uklidni se.
Pochopil jsem, že nejsi práskač...
... a takových lidí si vážím. Opravdu.
Ale potřebuji, aby ses mi otevřel.
Jedním způsobem, nebo tím druhým.
Když Harry Holmes zjistil, že Petre Sava přeplatil jeho tchána
- neměl z toho radost. - To rozhodně.
Prý byl šťastný jako blecha, když se přiženil do vyšší společnosti.
- Vždy toužil po lovu, střelbě a rybaření. - Takže s tím obrazem šlo jen udělání
- dojmu na nové příbuzné? - Vypadá to tak.
Díky těm novým příbuzným se té krádeže možná také sám Harry neúčastnil.
Místo toho zaplatil McCrarym, aby ho pro něj ukradli.
- To Dolly řekla. - A určitě to nebylo jen postelové povídání?
Takže na jedné straně máme Východoevropského gangstera
- a na druhé vražedného maniaka? - Tak nějak. - Takže co uděláme?
Rozumné by bylo zavolat poldy, říct jim, co se stalo a vydat se jim na milost.
- To neuděláme, že ne? - Ne.
- Což nám dává jen jedno východisko. - Což je?
Ukrást obraz zpět od Harry Holmese.
Tohle je dům Matthew Fairchilda, tchána Harryho Holmese,
který zaplatil bratrům McCreryovým, aby ukradli Picassa od Petra Savy.
- Nemohu uvěřit, že se ti ho podařilo získat zpět. - Rodina je na prvním místě.
Vím o někom, komu se později dostane speciální odměny.
Fairchild už je sběratelem, takže bezpečnostní opatření má dobrá.
- To potěší. - Ano, mají CCTV, podlahové senzory,
detektory pohybu, infra systém a síť laserů.
- Pokud se tedy dostanete přes dva hlídací psy na zahradě. - Psy nesnáším.
Na štěstí, přestože je systém dokonalý, byl navržen samotným Fairchildem.
- Jak nám to pomůže? - Tyto systémy jsou dobré, jen když jsou správně
- navrženy a on udělal běžnou, ale jednoduchou chybu. - Což je?
Je to vlastně domácí alarm navržen s předpokladem, že krádež se odehraje,
když je dům prázdný, nebo v noci.
Což znamená, že když jsou v domě, jsou alarmy vypnuté.
- Přesně tak, Alberte. - Protože kdo by byl tak hloupý,
aby se vloupal do domu během dne, když jsou všichni doma?
Dobře, jde jen o načasování. Vše provádět synchronně, jako balet.
Nejdříve je potřeba zajistit, že psi dostanou své uspávací prášky.
Fungují asi 20 minut.
Tři, dva, jedna.
Psi uspáni, postupuji na svou pozici.
Alberte, připraven?
Připraven.
Emmo? Seane?
Připravena.
- Připraven. - Dobře.
Jděte!
Dobrý den, madam. Vyšetřujeme krádež obrazu.
- Co to děláte? - Musíme prohledat dům.
Co se děje?
Nevím.
Mám vaše čísla, chlapci! Hned jedu na stanici!
Ale asi bychom měli zmizet.
Jo, souhlasím.
Ne, podívejte!
To už je moc!
Dobře, tak jdeme.
Uklidněte se.
Neříkejte mi, abych se uklidnil!
Dobře, díky Nigeli. Dlužím ti doutník.
Ano, dobrý. Jo, díky, ahoj.
Policie dostala tip,
zabavili obraz a zatkli Harry Holmese.
- To je dobře, nebo špatně? - To nemůže být dobře. - Je to dobře.
- Proč? - Pokud má obraz policie, Sava byl právoplatný majitel. - Vrátí mu ho.
- Pustí Mickeyho. - Hotovo. - Eduardo, koktejly, prosím.
Haló?
Ano, Nigeli!
Děkuji, žes mi zavolal zpět, vážím si toho.
- Pustili Harry Holmese. - To bylo rychlé!
V domě našli obraz, ale byl to padělek.
- Cože?! - To není možné. Víme, že je to originál,
šlohnul ho Savovy, ten ho koupil na aukci.
Nesebral by Mickeyho a nepověsil Ashe hlavou dolů, kdyby šlo o padělek!
Pokud měl Harry padělek, kde je originál?
Vaše nápoje.
Díky, Eddie. Super, Eddie. Rádo se stalo...
Moc děkujeme...
- Nedává to smysl. - Ne. - Zamysleme se *** tím.
Obraz co bratři McCrary šlohli Petremu Savovy byl pravý Picasso.
- Souhlas. - Ale než se dostal k Harry Holmesovi
- a jeho tchánovi, byl z něho padělek. - Přesně tak. - Takže je prohodili oni?
- Ano, jinak to být nemůže. - Takže pokud Harrymu dali padělek,
- musejí mít dalšího kupce pro ten originál. - Mrchy zlodějský.
- McCrary mají pravý obraz? - Jen tak to dává smysl.
- Musejí ho mít! - Nebo alespoň vědí, kde je.
- Brána je otevřená. - Jsme tu pozdě!
Není tu ani živáčka.
- Jsou pryč. - Jistě, že jsou. Když podrazíte Harryho Holmese,
nebudete se poflakovat tam, kde vás může najít.
Museli odjet hned potom, co jsme s nimi mluvili, že?
Už mohou být zpět v Glasgow.
- Jsme v háji. - Ne, Mickey je v háji.
Když chcete dát Harry Holmesovi padělek, nechcete aby na to hned přišel.
Musí to být dokonalý padělek. Takže, kam půjdete pro dokonalý padělek Picassa?
- Dámy si musí nějak vydělávat! - Ale proč jsi nám to neřekla, Dolly?
- Nevěděla jsem, že tam je spojitost! - Byla to ta zatracená kočka v tentononc!
- Ten obraz, na který jsme se ptali! - Nemohu si pamatovat všechno.
- Nejsem účetní, ale umělkyně. - Dobře, dobře.
Namalovala jsi padělek pro McCrary, je to tak?
- Možná. - Dolly! Přestaň si hrát!
Necháš ho, aby na mě taky tak mluvil?
- Myslela jsem, že náš vztah je mimořádný. - Žádný vztah není!
- Sahal jsi na mou Pipinku! - Cože? - Tak říká své fretce.
- Fretce? - Jo, chová ji na záchodě.
- Nenechám jen tak někoho sahat na mou Pipinku. - Dolly!
Dobře, dobře.
Udělala jsem padělek pro McCrary. Říkali, že mají kupce, je to hlupák
- a nikdy nepozná rozdíl. - Ten "hlupák" je Harry Holmes.
- To není dobré. - To tedy není. Takže mi musíš říct,
co McCrary udělali s pravým Picassem.
Říkali něco o novém kupci.
- Kdo je to? - To nevím.
- Řekli něco? Nějaká jména? - Ne.
Dobře, ten padělek...
když jsi ho dodělala, vyzvedli si ho tady?
- Ne. - Jak jsi jim ho dala?
- Musela jsem ho zabalit a poslat taxíkem. - Dobře, kam?
- Nepamatuji se. - Dolly! Tohle je důležité.
Pod tím vším tlakem! Nemohu myslet, když se na mě všichni díváte!
- Pomohlo by, když se budeme dívat jinam? - Ano. Kromě něho. - Ale no tak, Dolly!
Možná by pomohl gin.
Pomáhá mi uvolnit se.
A s čím si ho dáš?
S dalším ginem.
Děkuji.
Byl to hotel.
Dobře, který?
Na západě.
Jméno.
Dáme jí ještě gin.
- Nebude nám k ničemu, když bude grogy. - Já jsem tu taky! - Mohl bych...
Mohl bych nám tam zarezervovat pokoj, když tam budu.
Byl to hotel Goodridge v South Bank.
Zeptej se, jestli mají postele s nebesy!
Je pořád naživu?
Ano, šéfe.
Tvoji přátelé mají 2 hodiny, aby se vrátil s mým obrazem.
Když se opozdí, každých 10 minut ti něco odřízneme.
Když tu nebudou do 2 hodin, zabijeme to, co zbyde.
Co si o tom myslíš?
Mám mu sundat tu pásku, aby vám mohl říci, co si myslí?
Ne, ne.
Nejsem necita, byla to řečnická otázka.
- Vím, co si myslí. - Víte?
Doufá, že se sem jeho přátelé dostanou dřív, než něco odřízneme.
Pak asi také přemýšlí, co budeme odřezávat a v jakém pořadí.
Je to tak?
Myslíte, že jsou ještě tady?
- Alberte, máš tu známého? - Ano. Anthony... Omluvte mě na chvilku.
- Dolly sem poslala padělek. - Protože bratři potřebovali padělek,
- aby ho dali Harry Holmesovi, - Takže originál by tu stále mohl být.
To zjistíme jen jedním způsobem.
Jsou tu přes noc, na zítřek mají rezervované auto na letiště.
A právě teď jsou v baru.
- Nevypadá to, že by měli něco s sebou. - Jaký mají pokoj, Alberte? - 624.
- Mě a Em viděli, takže my prohledáme pokoj. Vy je hlídejte. - Dobře.
- Nemáme moc času. - Jdi tam. - Jo.
Není tady.
Pěkně se v tom plácám, co? Z čeho všeho nás Mickey vytáhl
- a já ani nedokážu najít obraz. - Najdeme ho, je to jen otázka času.
Čas nemáme. Zbývá méně než hodina. Nejraději bych vzal zbraně a šel za Savou.
- To nezvládneš. - Jo, ale tohle taky ne.
Je to komplikace, jsi chytrý jako Mickey.
Bratři McCrary jsou dole. Pojďme si s nimi zkusit znovu promluvit.
Tohle zvládneme. Pojď.
To je chytré.
Vidíš? Říkala jsem ti, že ho dostaneme!
Kdo sakra jste?
Takže si to ujasněme.
- Sava drží vašeho kamaráda, dokud mu tohle nedonesete. - Jo.
A neví, že jsem mu ho ukradl já? Myslí si, že jste to byli vy.
Jedete v pořádných peřejích a pádlo jste nechali doma, drahouškové.
Pro mě to ale končí dobře.
Jen mi řekněte jednu věc. Jak jste věděli, že je to tady?
Nevěděli. Našli jsme McCrary a doufali v to.
Jo, ti dva mě pěkně podrazili. Ne jen, že mi prodali padělek,
ale očernili mě před rodinou mé ženy. Kde jsou?
Nemáme tušení. V pokoji nikdo nebyl, když jsme sem přišli.
Dobře, zdá se, že vy dva jste mi nijak neublížili,
nemáte nic, co bych potřeboval
a máte plno věcí, co vás trápí. Takže vypadněte.
Dělej, vezmi svou děvku a jdi, než si to rozmyslím.
To nemůžeme udělat.
- Jo? - Ne.
Bez obrazu Petre Sava nepustí našeho kamaráda. Je mi jedno, kdo jste.
Bez něj neodejdu.
- A to je vaše poslední slovo? - Jo, to je.
Ne, nedělejte to!
Ashi, to nebylo moc chytré.
- Máme plán B? - spíš revidovaný plán A. - Co?
- Harry vezme obraz ke tchánovi. - A máme plán, jak ho tam ukrást.
- Chytré. - Ale potřebujeme Harryho zpět v domě rychle
a hledání McCraryových ho jen zpomalí.
Tak se ujistíme, že musí odjet hned.
Dobře.
Jako balet, pamatujete?
- Připraveni? - Připraven.
Na místě.
Připraven.
Dobře.
Jdeme!
A jsi si jistý, že tentokrát je to ten pravý?
- Jo, určitě. - Tolik tě miluji.
Dojdu tam.
Dobrý den?
Dobrý den, omlouvám se, ale Bobby právě vběhl k vám na zahradu.
- Bobby? - Je to bílý Bischonek.
- Jen jsem se bála, jestli nemáte psy. - To máme!
Bobby! Zlatíčko!
Počkejte, půjdu s vámi.
Dva jsou u obrazů. Je čas je rozdělit.
Bobby! Bobby!
- Haló? Fairchild. - Tady Paul Holland z New Yorku.
Potkali jsme se na tom hrozném setkání v Londýně minulý měsíc. Pamatujete?
Tady už jsme byli dvakrát.
Může být pod jedním z těch keřů. Bobby!
Dobře, Ashi, už jen jeden.
Ashi, můžeš vyrazit.
- Tam! - Co?
Něco jsem slyšela. Tudy!
Bobby!
Ano... Ano.
Což mě přivádí k druhé věci...
Ano, určitě by mě zajímalo se na to podívat...
Ano, přesně tak.
Když je nenajdete během první půlhodiny...
Promiňte.
Ano?
Čas jet.
To je skvělé, děkuji, drahoušku.
Ano, už se vracím. Dobře.
Našel cestu domů! Je tak úžasně chytrý!
Moc děkuji za pomoc.
- To nic. To nic. - Na shledanou! - Nashle!
Nebo mi můžete zítra zavolat do kanceláře
a já vám mohu nastínit...
Promiňte, Matthew, na druhé lince mám senátora, musím to vzít.
Budeme ve spojení.
Domů, do Prahy, do Podolí...
Neuvěříš, co jsem dělala na zahradě.
Hledala jsem...
Ne.
Jo, mám ho. Ano, ten pravý.
Na tom místě, co jste mě nechali, za půl hodiny. Pokud tam nebude Mickey
dohoda neplatí. Dobře, za půl hodiny.
- Takže? - Vše dohodnuto. Za půl hodiny v tom skladišti.
Dáme jim obraz, oni nám dají Mickeyho.
- Ale můžeme jim věřit? - Upřímně, Alberte, nevím.
- Co když Harrymu dojde, že jsme to byli my? - To také nevím. - Ale Ashi, co když...
Pojďme dostat zpět Mickeyho a o ostatní se postaráme později.
- To zní jako plán. - Ale nejdřív potřebuji panáka.
Nalej nám.
Tady jste!
Bláznivá Dolly nám řekla, kde vás najdeme.
To jsi byla ty, v tom hotelu?
- V hotelu? - Viděl jsem tě odcházet.
- Jen jste prošli, že ano? - To je pravda, jo...
Zjistili jsme, kde jste a chtěli jsme vás znovu zkusit přemluvit
k půjčení toho obrazu.
To jsem si myslel.
Takže to vy jste spustili ten poplach?
- Jo, ano... - Co jsem ti říkal?
Proto jsme tady, chtěli jsme vám poděkovat!
Co?
Podívejte, nevím proč jste ho spustili, ale kdyby jste to neudělali,
šli bychom nahoru a narazili na Harry Holmese v našem pokoji.
- Jo, no o nic nejde. - Takže co se stalo?
Našli jste nás a pak tam viděli i Harryho a jeho gorily, že ano?
To je pravda. Tak jsme se vypařili,
- jen jsme vás v tom nechtěli nechat... - Tak jsme spustili ten poplach.
Nebýt vás, lidi, tak jsme dost v háji.
- Takže, děkujeme. - Rádo se stalo, udělali byste to samé.
Rozhodně!
Rád bych zůstal a dal si s vámi pivo, ale musíme chytit letadlo.
Musíme domů a začít utrácet tohle.
400 táců, za ten obraz.
Za obraz?
Toho Picassa.
Harrymu jsme prodali jeden z těch padělků, co Dolly udělala.
- Jo, to vím. Proto vás hledá. - Bezpochyby.
Ale měli jsme i kupce na ten originál, jednoho Němce.
Počkat. Řekl jsi, že jste Harrymu prodali
"jeden z padělků"?
Takže tomu Němci jste prodali taky padělek?
Ne, ne, ten dostal ten originál. Nabídl nejvíc.
Ne, Dolly nám udělala dva padělky, jeden jsme prodali Harrymu
a ten druhý jsme chtěli prodat jednomu Australanovi v hotelovém baru,
ale neukázal se.
Jo, ale nemohli jste prodat originál, protože ten našel Harry u vás v pokoji.
Tak to by byl hodně zklamaný, až by se vrátil domů.
- Co? - Obchod s tím Němcem proběhl dnes odpoledne,
dávno před tím, než nás Harry našel. Pokud našel v pokoji obraz,
byl to ten druhý padělek. Vlastně jsme ho tam pověsili na zeď jako dárek hotelu.
Podívejte, jak jsem řekl, jen jsme přišli poděkovat.
- Jak dopadla ta věc s tím vaším kámošem? - Pořád na tom pracujeme.
Tak hodně štěstí.
Mějte se.
Takže jsme ukradli další padělek?
Se Savou jsi dohodl půl hodiny, máme 15 minut.
Co teď uděláme?
Tady, kámo.
Když žijete na okraji společnosti,
vždy budete mít dny, jako je tento.
Dalo by se to nazvat těžký den v kanceláři.
Jde o to nepanikařit.
Protože lidi, jako je tahle banda, jsou jako psi,
vycítí strach.
Takže jde o to donutit je myslet si, že víte něco, co oni ne.
V tom případě vás většinou nezabijí hned, ale budou se snažit zjistit, co to je.
Přinesli jste můj obraz?
- Přivezli jste našeho kamaráda - Nejdřív obraz.
- Nejdřív on, nebo je po dohodě. - Myslím, že nemůžeš vyjednávat, nebo ano?
Pokud tomu nevěříte, mohla by to být největší chyba, co jste kdy udělal.
Uvidím přítele, vy uvidíte obraz.
Teď je řada na vás.
Dobře. Kdo má můj obraz?
- Tohle se tě netýká, Harry. - O tom rozhodnu sám, Borisi.
- Až moc dlouho jsem se ti vyhýbal. - Nejmenuji se Boris.
- Jmenuješ, když s tebou mluvím já. - Víš, že to je rasismus?
Promiňte, můžeme už začít, prosím?
- Co ty tady děláš? - Co si sakra myslíš, že tu dělám?
Přišel jsem vyměnit tenhle obraz, za svého kamaráda.
- To je můj obraz. - Ne. - Je to můj obraz.
- Já ho poctivě šlohnul. - A já ho teď dostanu zpět.
To stačí!
- Na koho to křičíš? - Na tebe!
Na vás oba!
Slyšeli jste někdy o zlodějské cti?
Uctivosti k vašim kolegům?
Jste jako dva pětiletí.
"Prosím, paní, on mi ukradl obrázek". Je to ubohé.
- A mám už dost vás obou! - Vezmi mu ten obraz.
Ne, ne!
Mířili na mě zbraní, přivázali mě za nohy a vytáhli do vzduchu.
Vyhrožovali mi lidé minimálně tří národností,
když jsem běhal po půlce Londýna kvůli obrázku hloupý kočky na něčím dvorečku,
který vypadá, že ho namalovalo tříletý děcko kvůli tyčince čokolády.
Lhali mi, podvedli mě a uráželi, jen protože jsem tady s kamarádem
chtěl vydělat trochu peněz a pak ho tady ten Rasputin unesl.
- Rasputin je horší než Boris. - Řekl jsem ticho!
Nevím, čí ten obraz je a po pravdě mi to je u zadku!
- Měl jsem hodně špatný den! - Víš s kým tu mluvíš?
Je mi jedno s kým mluvím.
Měl bys se bát toho, kdo jsme my. Jsme podfukáři. Jo.
Tenhle chlápek tady, prodal Eiffelovu věž, Westminsterský palác a Operu v Sydney.
Přivedli jsme ke krachu banky, firmy a politické strany.
Přechytračili jsme mafii ve Vegas udělali hlupáky z elitních policistů.
Takže se nebojím vašich výhružek!
Teď já vyhrožuji vám!
Stanete se naším koníčkem.
Strávíme celé noci na plánování toho, jak vás obrat o poslední penny.
Nebudete se strachovat jen o podělaný obraz,
budete se muset starat o to, kde večer přespíte.
Protože vás obereme o všechno.
Ohlodáme z vašich koster každý kousek masa.
Hezký proslov. Mám jen jednu otázku.
Jo, jakou?
Jak to uděláte, když jste už teď mrtví?
Velice dobře.
- Teď mi dej můj obraz. - Ne. ne. Dej mi můj obraz.
Někteří lidé prostě nikdy neposlouchají, že?
Víte co...
vyřešte si to mezi sebou.
Jdi ze strany! To je ono.
Pozor, co děláte!
Neponičte ho!
Ty nezavoláš, nenapíšeš.
Promiň kámo, měl jsem, jak se říká, svázané ruce.
Je to ten, kdo si myslím, že to je?
- Jo, Harry Holmes. - Dobře, že se ukázal.
Jo, no... já mu zavolal.
- Ty jsi mu zavolal? - Jo.
Takže co uděláme teď?
Haló. Harry?
Chtěl bys vědět, pro koho pracovali bratři McCrary, když tě podvedli?
Ano, vím to. Máš tužku?
- Dávej pozor na obraz, ano? - Vypadá to, že se nemají moc rádi.
Ne, tomu druhému jsem zavolal taky.
Harry Holmes. Ano, podvedl mého přítele.
Když jsem slyšel, že ukradl váš obraz,
cítil jsem správné, vám to zavolat.
A tady jsem zavolal poldy, pro případ, že by se zvrtlo. Budou tu každou chvíli.
Mám ho!
Je to pravý Picasso?
Ne, ne. Je to padělek.
- Lidi, můžu se něco zeptat? - Jo, jasně.
- Nechci znít nevděčně, nebo tak. - Ne, v pohodě.
Nebylo by jednoduší sehnat ten pravý obraz?
Dobře.
Na zdraví, Ede. Děkuji.
- Takže nikdo po nás nejde? - Ne, oba si myslí, že originál
byl zničen v tom skladu.
Ale ani Petre Sava, ani Harry Holmes nechtěli ztratit tvář.
A aby si ji zachovali oba, museli oba mít padělky.
Tak mohli oba tvrdit, že vyhráli a čest byla zachráněna.
A pokud neumřeli, žijí tam šťastně.
Dolů.
- Šťastně, jak jen mohou být. - Skvělé.
- Takže vítězi jsou bratři McCrary. - To mi povídej. Odešli s 400 tácema.
Možná mají všechny peníze, ale my máme něco daleko hodnotnějšího,
- Máme zpět Mickeyho. - To je pravda.
- Díky, lidi. - Cena přátelství se nedá vyčíslit.
Ale kdyby to šlo, bylo by to někde okolo 400 táců.
Ignoruj ho, byl úplně mimo, když jsi byl pryč. Obviňoval se, nenáviděl se.
- Bylo smutné se na to dívat. - Jo, jo, jasně.
- Nic jsme nevydělali, ale až na pár modřin dopadlo vše dobře. - Jo, to ano.
Ashi, opravdu ti v to skladu tak hráblo?
Neměli jsme moc možností, tak jsem si řekl, že zkusím Mickeyho žvanění.
- Jo. - Jasně. - Tak to jo.
- "Mickeyho žvanění"? - Víš, ta věc, kdy hodně mluvíš,
- ale vlastně nic neřekneš. - Promiňte, ale já "nežvaním".
- Někdy jo. - Kdy?
Většinou když víš, že nemáš pravdu, ale nechceš to připustit.
Ale to není žvanění. Jen způsob, jak přednáším svoje argumenty.
Způsob přednesení faktů, což tobě, Ashi, zrovna moc nejde.
Raději se uchyluješ k emocionálním, osočujícím proslovům s vulgarismy.
Ne, je to tak. Je to tak.
Tohle nebylo "žvanění".
- Teď bych byl raději zase v tom kufru. - To se dá zařídit.
Přinesl jsem vám zítřejší noviny.
Akorát volala zase ta kočka Dolly. Nechtěl jsem vás rušit při žvanění.
- Nežvanil jsem. - Jistě že ne.
Tahle Dolly... po telefonu se zdá být dobrá. Jaká je ve skutečnosti?
- Ona je... jedinečná. - Jo. - Jo? Je to kočka?
- To rozhodně. - Kočka to je.
- Má úžasné zuby, že Seane? - Úžasné.
Jen jsme spolu chvilku mluvili a hned začaly sršet jiskry.
Když volala minule, tak si myslím, že se mnou trochu flirtovala,
že se jí líbí můj akcent a tak...
- Možná do toho půjdu. - "Toho"?
Jo, jo. Nevadí vám to? Nechci někomu lézt do zelí.
- Ne. - Ne. - Jdi do "toho".
Pozvala mě k sobě na drink.
- Ano? - Edwarde. To jiskření je od Amorova šípu.
Myslíte?
- Rozhodně. - Vyhoď si z kopýtka, chlape.
Na zdraví, lidi. Dám vám vědět, jak to šlo.
- Nemyslíte, že to bylo trochu kruté? - Jo, asi.
Poslechněte si tohle.
Z galerie Central London byl ukraden Mondrianův obraz
v ceně 2,3 miliónu liber.
Dělá pořád Tucker padělky Mondriana?
- To je jen vtip. - Jo!
Měli jste vidět své obličeje.
Překlad Black cloud black.cloud@seznam.cz
www.Titulky.com