Tip:
Highlight text to annotate it
X
Tohle je asi první prezentace, kterou jsem vytvořil tohoto typu
protože většina mé práce krouží kolem hnutí Zeitgeist
nebo věcí, které souvisí s mou sérií filmů
ale ušil jsem to velmi pečlivě na míru
zdejšímu publiku podle toho, co jsem cítil, že by ho mohlo zajímat.
Pracovní název, jak se uvádí v programu je:
'Když se normálnost stane deformací: Reflexe zblázněného světa'
ale jak se diskuze rozvinula, experimentoval jsem ještě s několika dalšími
méně senzačními názvy, abych viděl, co zafunguje lépe.
Druhý, který mě napadl, byl
'Když selhává intuice: Nevyhnutelné ztroskotání lidské arogance
a jeho důsledky pro společnost'.
Není úplně špatné, i když je to trochu delší
takže když jsem prezentaci dokončil
napadl mě jeden intelektuálnější název
'Myšlení omezeného rozměru v mnoharozměrné realitě'.
Dobrá tedy, protivně intelektuálský, ale stále ještě v poho.
Bez ohledu na to, mluvím o tom proto, abyste se sami mohli rozhodnout
který název si myslíte, že je použitelnější
protože každý z nich vyvolává v myšlení různé kontexty
toho, co se tu chystám přednést.
Pokud se týče mé osoby, měl bych se v tuto chvíli představit
a říci něco o tom, kdo jsem, čím se zabývám
jako kdyby na tom upřímně někomu z nás snad mělo záležet.
Jedním z největších selhání kritického myšlení
je předpokládat autoritu střežící uvedený soubor dat.
Lidé si možná myslí "Tahle osoba se považuje za experta v této oblasti
vzhledem ke standardu vytyčenému kulturou
tudíž mohu jen slepě důvěřovat čemukoli, co říká
aniž bych cokoli hodnotil kriticky."
Poněkud hrozivá perspektiva a myslím si, že by většina souhlasila
mnoho ukrutností v historii lze připsat
slepé oddanosti výrokům
údajných autorit.
Kdo jsem? Jsem jako vy.
Jsem kompilátorem a poslem.
Neměli byste věřit čemukoli, co tu říkám
a spíše být připraveni kriticky posoudit
jakékoli zmiňované otázky sami za sebe
za pomoci svého logického uvažování a tréninku.
Ještě o tom budu mluvit později
nic takového jako původ jakékoli informace neexistuje.
Vnímám vědění jako formu života samu o sobě.
Není žádný na zkušenosti založený zdroj
vyvíjí se a zmnožuje stejně jako jakýkoli jiný organismus
za použití prostředku naší kolektivní lidské zkušenosti: přenosu
a jako biologická evoluce se vědění (forma života) samo sebe opravuje.
Jakoukoli chybnou myšlenku nakonec
(třebaže po dlouhých bojích) prostředí zaměří a
vytřídí z kolektivního vědomí
nebo z toho, co by se dalo nazvat 'skupinové myšlení'
o kterém ještě budu mluvit o chvilku později.
Navíc výchozí bod této prezentace se netýká
konkrétně žádné disciplíny vědění nebo chápání
ale jejího mechanismu
konkrétně povahy její změny.
Méně se zajímám o to, co si lidé myslí, ale více o to
jak k tomu došli a co ho udržuje jako oprávněné.
Mé slidy se budou zabývat nejen těmito úhly pohledu
jak je často nazývám
úhly pohledu jednotliví lidé uplatňují
k utváření a podporování svých rozhodnutí a přesvědčení
ale také u institucí většího řádu
které z těchto referenčních předpokladů pramení
teprve tehdy, když je sdílí dostatečně velká skupina lidí
čímž se vymezí co společnost považuje za normální
jinými slovy status quo, které všichni známe.
Poté se praktiky status quo opravňují nebo dokonce vymezují
vůči tomu, co bychom mohli nahodile nazvat 'naše objektivní realita'
která čerpá své domněnky ze zcela odlišných referenčních měřítek
než které jsou důvěrně známé většině světové populace
úhel pohledu, který známe jako 'vědecká metoda'.
Všimněte si, že jsem řekl nahodile nazvaná objektivní realita. Proč?
Protože koncept objektivního může být pouze ***ázka, souhlasíte?
Jak bychom se snad mohli tak arogantně domnívat
že kdykoli v historii člověka
jsme byli empiričtí?
Zkrátka k tomu dosud nedošlo, pokud se podíváte s odstupem.
Až do osvícenství
se vědecká metoda nebrala příliš vážně
s ohledem na lidské záležitosti a společnost.
Co je jádrem vědecké metody doopravdy?
Sebe-korigování.
Sebe-korekce prostřednictvím testování, logického postupu a hypotézy.
Sebe-korigující vlastnost vědy je tím, co umožnilo evoluci.
Neexistuje žádný poznaný fenomén
jehož definice neprochází neustálou proměnou
tím jak pokračuje evoluce poznání.
Pravda samotná je vyvíjejícím se rozlišováním.
Není to podstatné jméno, spíše sloveso
které zakládá přistupování k realitě
kterou nikdy zcela neobsáhneme.
Je zřejmé
že něco děláme správně.
Skutečnost, že se tato budova, ve které jsme, na nás nezřítila, znamená
že jsme byli schopní dosáhnout harmonie s nějakým druhem
přírodních fyzikálních zákonů, které existují mimo naši kontrolu.
Skutečnost, že rozumíme do jisté míry, jak funguje naše tělo
a vytváříme léky, které nám pomáhají
pozitivním způsobem, jak vyplývá ze statistik
ukazuje, že jsme vskutku v nějakém typu souznění
s tím, co nazýváme příroda
na rozdíl od obviňování bohů a démonů za naše nemoci
jak se to dělo v minulosti
s tím, jak se vyvíjí organismus vědění.
Zdá se, že není předem existující logika
(tohle je důležité poznamenat, protože lidé to považují za samozřejmé)
logika, která diktuje naši realitu
je jí úplně jedno, co si o ní myslíme a co na ní svádíme.
Zdá se, že můžeme být buď zranitelní a přizpůsobit se jak to nejlépe umíme
a být součástí této harmonie, nebo můžeme kráčet proti ní
bojovat s ní k naší osobní a sociální škodě.
Naneštěstí
(jak o tom budu mluvit více do detailu později)
naše základní sociální pojetí
jako celek, od shora dolů
spolu s dominantními vrozenými hodnotami člověka, které ho podporuje
se zdá být pevně proti
přirozenému řádu, který existuje (ke kterému pomalu docházíme)
stáváme se více a více oddělenými od reality
a tedy od toho, co podpírá náš život.
Ve zkratce bych rád ztěsnal lidské vnímání
do dvou základních módů fungování: vyvíjející se a tradiční.
Dnes tradiční prvek jasně dominuje.
Kulturní duch doby je vždy založen
na institucích, které mají sklon se udržovat
udržovat stav, ve kterém se nezrodí myšlenkové procesy a jejich důsledky.
Proč? Protože to jsou formy psychologické jistoty, že ano?
Jsou to také formy finanční jistoty.
Celá naše společnost se vlastně zakládá
na institucionálním sebe-zachovávání
ať už je to zakonzervování politické správy
tržního podílu a dominance korporací
nebo snad i náboženského rozvrstvení.
Tradiční pohled je tak mocný
že už jen jeho zpochybnění
se často setkává s pohrdáním v dnešní kultuře.
Jsou tací, kteří na svou obranu, zajdou dokonce tak daleko, že tvrdí
že všechna přesvědčení a hodnoty si musí být rovnocenny a respektovány
a je třeba je rovnocenně tolerovat.
Je to pravda? Jsou si všechny hodnoty rovny?
Má každý právo věřit
a jednat podle toho, co si zvolí?
Máme všichni respektovat všechno, co po nás ostatní chtějí?
Když vám dám k hlavě pistoli a budu věřit tomu
že byste měli zemřít, bude to pro vás přijatelné?
Jste úzkoprsý, když mi nedovolíte
vyjádřit mou svobodu přesvědčení?
Je zjevné, že si hodnoty nejsou rovny.
Nějaké fungují a nějaké ne
nebo konkrétněji, nějaké představují bližší přiblížení
realitě a jiné nikoli.
Čím se tyto hodnoty více vzdalují tomuto přírodnímu řádu
tím ničivější se často stávají
nejen pro jednotlivce nebo skupiny
ale pro všechny jako kolektivní společnost.
V tom spočívá rozdíl, sociální imperativ
který často ignorujeme nebo se ho bojíme.
Tabu spojené se zpochybněním toho, co si ostatní myslí
pod stále pohodlnou představou, že jsou všechny hodnoty si rovny
prostě není udržitelné.
Jste částečně zodpovědní
za myšlenky a hodnoty druhých
a oni za vaše.
Nelze se nikam schovat kolektivnímu vědomí
a červená nit, která se táhne touto prezentací
je to, že dokud lidská společnost nebude schopna
najít a sdílet základní, společnou
fungující a zodpovědnou téměř empirickou sadu hodnot
jsme v podstatě odsouzeni k záhubě.
Mou ***ějí tu je
nastavovat osobní a sociální zrcadlo
tomu, čemu věříte a proč
a nakonec ukazovat zarámování v sociálním kontextu, na který stále poukazuji.
Budou se vést spory o to, zda úpadek rodícího se vnímání
otevřenosti a naslouchání světu, ve kterém žijeme
spíše než ten, který je nám vnucen
tradičními domněnkami, jež slepě pokládáme za empirické
je psychologickým kořenem dnešních problémů světa:
problémů ekologických a sociálních.
Je to porucha hodnotového systému
kterou neustále generuje a posiluje
systém společnosti, který obýváme a ideologicky sdílíme
a pokud z hodnotového systému neodstraníme chyby, může vést
ke kolapsu lidské společnosti, jak jí dnes známe.
Kolaps, který dnes (pokud máte oči otevřené)
nabývá na rychlosti po celém světě
a je poháněn sadou škodlivých
hledisek, které ve velkém unikají naší pozornosti
stejně jako rakovinné buňky nepozorovaně pronikají imunitním systémem.
V roce 1884 vyšla vynikající kniha s názvem 'Flatland' od E.A. Abbotta
a kromě několika velmi inteligentních komentářů společnosti
tato práce nastiňovala
jaké by to bylo žít v dvojrozměrné realitě
narozdíl od trojrozměrné, kterou všichni sdílíme.
Člověk může jít doleva a doprava, dopředu a dozadu
ale nebylo by tam žádné nahoru a dolu.
Perspektiva byla tedy omezená.
Když mělo něco z třetího rozměru přijít
navštívit tuto dvojrozměrnou realitu
vnímání tohoto předmětu se týkalo
vlastností, které umožňoval dvourozměrný pohled.
Trojrozměrný předmět pohybující se nahoru a dolu
dvojrozměrnou plochou by obyvatelé vnímali
jako tuto záhadnou mutující dvourozměrnou linku.
Rád bych použil tento abstraktní pojem
jako velmi volnou metaforu s ohledem na vnímání kultury.
Co když ti v dvojrozměrné rovině
vlastně vždy byli v trojrozměrném prostoru
ale jejich úhel pohledu byl tak omezený
různými měřítky co měli
že se svou stálou zkušeností z dvojrozměrného světa
se hodnoty, se kterými se ztotožňovali, staly po generace tak vrytými a přetrvávajícími
že zkrátka nebyli schopni se smířit s takovou přítomností
i když zjevně tady byla?
Dokonce vystavěli celou filozofii
a instituce na základě toho, jak se jim svět jevil
možná 'Církvi čtverců'
nebo 'Lineární ekonomii' nebo stranu 'Politického směru'
Ale jak čas plynul a jejich nástroje a vzdělávání rostlo
následky jejich pošetilého vnímání se začaly ukazovat
a přesvědčení a instituce, které vytvořili
začaly vyvolávat zmatek a potíže jako přirozená evoluce.
Asi si mysleli "Jak by mohla být samotná struktura
našich doměnek, které jsme všichni pokládali za realitu
a která se nám zdála být správná a téměř dokázaná průběhem let
jak by s ní mohlo být něco v nepořádku?"
200 let před naším letopočtem řecký matematik Eratostenes
odhadl obvod planety Země
Byl pravděpodobně prvním, kdo na solidních matematických základech odvodil, že je kulatá a ne placatá
celkem přelomový ná***, když se do té doby zdálo, že je placatá, ne?
V biblickém žalmu 93 se praví "Pevně je svět založen
nic jím neotřese." V jiné části se praví
"Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde."
To by také dávalo smysl, ne?
Když se nakonec podíváte na oblohu, zdá se, že se kolem vás hýbe.
Stále používáme tuto představu v jazyce:
Říkáme 'nahoře a dole' když je to vlastně 'vně a uvnitř'.
Kupodivu stále říkáme 'východ' a 'západ' slunce
Nebylo to tak až do Galilea
který zavedl pro nás už zjevný heliocentrický vesmír
sluneční soustavu, pardon
která byla potvrzena
navzdory mnohým tradičním polemikám.
Od té doby, co jsme subjektem na hvězdách
(abych pokračoval v duchu stejného příkladu, když jsem mluvil o hodnotovém systému
který může sdílet společně komunita)
jedním z nejvytrvalejších jevů po celá staletí
lidské slabosti od začátku zaznamenané historie
je zvyk, který generoval prosperující ekonomický průmysl do dnešních dnů
který se šíří doslova všemi kulturami
a to - provozování astrologie.
V západní astrologii u znamení zvěrokruhu
jejichž pozice závisí na určité době
panuje přesvědčení, že disponují jakousi předpovědní silou jisté interpretace
horoskopy, atd.
Astrologie je dnes populární po celém světě
nenarazíte na noviny, aniž by v nich nebyl sloupec s horoskopem.
Dokonce se mě lidé ptají v jakém jsem znamení několikrát za měsíc.
když jsem na různých tiskovkách. Velmi velmi často.
Co je základním zdrojem vnímání takového přesvědčení
obzvlášť v západní tradici?
Je to také jako vystřižené z knihy 'Flatland'.
Zaprvé v ní vidíme všechna souhvězdí jako dvojrozměrná
navzdory svítivosti těchto nebeských těles, která vytváří jejich podoby
jsou tělesa vlastně rozptýlena v obrovských vzdálenostech
v trojrozměrném prostoru
Souhvězdí, jak je známe, vlastně neexistují
mimo toho, jak se nám jeví obrázky na první pohled, když vidíme noční oblohu.
Zadruhé, hvězdy nejsou stálé, jak zjišťujeme.
Rodí se a umírají jako my.
Je to nám darovaná iluze stálosti
velmi krátkého trvání této planety
ve srovnání s evolucí člověka v kosmickém čase
že si myslíme, že 2D obrázky budou stejné navždy
a budou mít stále stejnou empirickou hodnotu.
Zatřetí, znovuintegrovat 2D chybu:
Je to jen zafixované vnímání ze Země.
Když se na ty samé hvězdy díváme z jiné strany
mléčné dráhy, z jiného úhlu
nepředstavovaly by nic, co se tvary blíží tomu, co vidíme odsud.
Navzdory zájmu lidové kultury
která je vlastně vcelku romantická a hluboce toužící
porozumět našemu místu ve vesmíru a vztahům v něm
(vztah mimochodem
je nejobvyklejší definicí spirituality)
Schází nám, abychom si uvědomili to
co nazývám 'Rozšířenou dimenzionální realitou'
odhalující omezené vnímání dimenze
nijak se nelišící od představy, že svět je placka nebo
že se slunce otáčí kolem Země.
Většina toto dnes nezpochybňuje
tak neoblomně jako se bude přít o své přesvědčení v astrologii.
Jiný příklad tohoto omezeného dimenzionálního vnímání
pochází z kulturních charakteristik
období původu určitých myšlenek.
Stejně jako se souhvězdí do dneška
poznají dle jejich pojmenování po bláznech
a volských povozech a ?? a běžných zvířatech
narozdíl od raketoplánů a televizí, laptopů a smartphonech
projekce myšlení v určité době
může pouze odrážet stav poznání té doby.
Prozrazuje se samo.
Přesvědčení tradičních náboženských systémů
obsahují rétoriku, nikoli pokročilé technologické společnosti
nebo společnosti výdobytků občanských práv
nebo pokročilé léčby, ne.
Obsahují hodnoty doby, kulturní hodnoty
které se objevily tisíce let v minulosti.
Vynalezl Bůh člověka nebo člověk Boha?
Podobají se nám zpodobení monoteistických božstev?
Proč ano? Proč vypadají jako my?
Proč mají duševní stavy jako člověk? Proč jsou emotivní
odsuzující, nestálí a pomstychtiví?
Čím to, že monoteismus je obvyklý ve vzdálených, pouštních kulturách
zatímco polyteismus je obvyklý ve svěžích, rozmanitých kulturách deštných pralesů?
Je náhoda, že téměř všichni prvotní bohové Řecka a Egypta
měli vztah k přírodnímu jevu?
Slunce, měsíc, hvězdy, oceán, voda...
Je to téměř jakoby myslitelé
kteří tyto příběhy a myšlenky vytvořili
se snažili přijít na to, jaký přirozený svět je a co dělá
a mohli mu pouze podstrčit svá kulturní specifika
během toho, jak organismus vědění procházel svým evolučním vývojem.
Proč jsou božstva tradičních afrických náboženství černá
a božstva na Západě bílá? Proč jsou bohové
patriarchálních společností vždy mužští?
A proč je to tak, že lidé narození v kulturách
které podporují tato přesvědčení, mají sklon je zachovávat?
Jak často slyšíte o Arabovi narozenému v muslimské kultuře
že se mávnutím kouzelného proutku z něj stal žid jako dítě?
Je mi líto, že tu zastávám poněkud kontroverzní opozici
přesvědčením skutečně miliard lidí
kteří se hlásí řekněme k astrologii nebo k theistickému náboženství
ale když vezmeme v úvahu kontext vnímání původu
těchto věrouk
nalezneme jasné, omezené, dimenzionální vnímání
zahalené významem pomocí tradičního zachovávání
které popírá vynořující se povahu naší reality.
To mě přivádí k samému středobodu mé prezentace (věřte tomu nebo ne)
omezenému jednorozměrnému vnímání (omlouvám se
za otravný technožargon, ale na nic lepšího jsem nepřišel)
Toto omezené jednorozměrné vnímání
se neomezuje na tyto zjevné příklady.
Samotné struktura moderní společnosti co se týče
naše ekonomického, právní a politického systému se nijak neliší
nemluvě už ani o ohromném množství soudobých hodnotových deformací
které pokračují a vydávají se za životaschopné, aplikovatelné a normální.
Kolik lidí je tu republikány?
Kolik lidí je tu demokraty?
Kolik lidí volí nezávislé?
Kolik lidí odmítá všechny politické strany
a považuje samotný politický koncept za zastaralý
nevěděcký a bránící sociálnímu pokroku?
Vau!
Kolik lidí je tu kapitalisty?
Kolik lidí je tu socialisty?
Kolik lidí ze zde přítomných pokládá takové pojmy
za zastaralé, libovolné a k ničemu
s ohledem na skutečně efektivní ekonomickou správu? Děkuji!
Zrovna tak když se lidé narodí do určité kultury
která podporuje tradiční náboženská přesvědčení
mají sklon přizpůsobovat své hodnoty
a udržovat tyto hodnoty bez kritického myšlení
což děláme my všichni, pokud jde o
naše moderní instituce společnosti
které pokládáme v našem myšlení za funkční
a izolované od náboženského dogmatismu.
Vezměme si vládu a politiku.
Politika v řečtině znamená "mající vztah k občanům"
V zásadě je to metoda rozhodování o fungování společnosti
a když nic odlišného není, tak tou nejdominantnější formou dnes
je něco jako reprezentativní vláda
kde jak se říká zájmy lidí jsou nějakým způsobem ztělesněny
prostřednictvím reprezentace.
Ve Spojených státech
prý máme konstituční republiku.
Je to v podstatě forma reprezentativní demokracie
která musí vládnout v určitých mantinelech stávající ústavy
kterou tvoří celkem strnulá sada předpojatých deklarací
které se týkají nejen chování vlády
ale také lidí.
Proč ne ryzí demokracii?
Protože ryzí demokracie vypadá tak, že 100 bělochů věší jednoho černocha.
Tvůrci této země měli slušnou intuici
co se týče nebezpečí davové mentality.
Slovy Thomase Jeffersona "Demokracie
není ničím jiným než vládou ulice, kde 51% lidí
může odebrat práva zbylých 49%.
Demokracie, aby byla životaschopná, je opravdu podmíněna
vzděláváním mas o jejich prostředí
tak, aby jejich hlasy měly kvalitu.
Protože je velmi obtížné blíže vymezit
měřítko 'práv'
musí být Ústava utvořena tak
aby umožňovala nějakou formu regulace.
Doufám, že to dává smysl
protože se to chystám dále ještě rozvést.
Je to měřítko.
Otázka k čemu porovnáváme ostatní
jak bych ho tu chtěl předvést na tomto příkladě
se neobjevuje jen u demokracie.
Měřítko je stejně tak použitelné na peněžní systém
nebo tržní systém nebo měnovou ekonomii konkrétně.
Dnes máme tzv. volný trh.
Pěkně to zní, že ano?
Zdá se, že to vyvolává stejné hodnotové asociace
které máme u demokracie
tzv. svoboda volby.
'Volný trh' znamená, že prostřednictvím přesouvání peněz
lze kupovat a prodávat moc a majetek
přičemž jediným omezení vašeho bohatství
je vaše kupní síla, jednání vašich konkurentů
a zákony vytvořené k udržení řádu v rámci systému
a tento rys zákonodárství považuji za nejzajímavější.
To je tím standardem: legislativa
nebo regulující 'pravidla hry', protože je to jenom hra.
Tento standard regulace je vlastní oběma
jak volnému trhu tak demokracii
dvě myšlenky založené na široce pojatém romantickém pohledu svobodné volby.
Tohle je pro mě opravdu zajímavé
protože tato měřítka automaticky předpokládají
nějakou třetí stranu, vnější, empirickou realitu
na zkušenosti založenou realitu
která svou podstatou postrádá nějakou formu výběru
a svobody, aby mohla jako taková existovat.
Zamyslete se *** tím na chvíli.
Je to rozpor
a tento rozpor lze pozorovat jako účinek
pocházející od nového vynořujícího se porozumění
které nastává evolucí poznání
novou informací podepřenou zkušeností
snažící se o sebe-korekci předchozích přesvědčení
metodou pokusu a omylu nebo intuitivně přizpůsobováním se krok za krokem.
Samotný základní přepoklad
demokracie a volného trhu, pokud se bavíme o teorii
je vnitřně chybný.
Zjevně tu něco chybí, nebo toho chybí hodně
protože nemůže fungovat sama o sobě.
Vyžaduje ovlivňování rozhodovacího procesu třetí stranou.
Demokracie je závislá na informované veřejnosti
spolu s určitými právy, které tu stále jsou
a to proto, že se má v podstatě za to
že veřejnost je nezná, ale znát by je měla.
Volný trh vyžaduje pravidla třetí strany k udržování řádu
pravidla, která často požadují jisté pojistky životního prostředí:
znečištění a protokoly minimální efektivnosti.
Všichni víme, že systém volného trhu
ponechán na pospas svým prostředkům, by vypotřeboval téměř vše
jak se k tomu zakrátko dostanu.
Systém se neudrží sám o sobě na nohou; sám by se zničil.
Je zapotřebí pravidel
na ochranu volného trhu a demokracie před jimi samými
jinak se samy zničí.
Jako další příklad, kdyby neexistovaly antimonopolní zákony
proti korporacím
svět by převzala jedna jediná korporace
už před hodně dávnem.
Navzdory statisticky bezobsažným
naprosto mylným pojmům udržovaným ekonomy
kteří tvrdí, že čím 'volnější' trh tím efektivnější
konkurování si na volném trhu je jedním z nejhegemoničtějších konceptů
na které se kdy přišlo.
Demokracie vlády ulice (pokračujme opět v našem srovnání)
může generovat masovou iracionalitu, která nemá žádné opodstatnění v realitě
pokud není patřičně usměrňována pomocí práv a vzdělání.
Omlouvám se, že do toho tak vrtám, ale je to velmi důležité.
Mimochodem doporučuji knihu s názvem
Gustave Le Bon: Psychologie Davu [vyšlo česky 1994]
pokud se chcete dočíst něco o tom, jak davová mentalita
může přemoct nezávislé myšlení velmi sžíravě.
Je dobře zdokumentováno, jak lidé ztrácejí soudnost
a ztrácí *** sebou kontrolu, když je pohltí davová psychóza.
Nejde jen o fotbalové výtržnosti. Stává se to skrze média.
Děje se to mnoha rozličnými formami.
Tedy...
Co je tím měřítkem, které máme stále na očích?
Na co se tedy šířeji odkazuje?
Použiji příklad práv na demokracii a regulaci volného trhu.
Čeho se tyto dvě věci snaží skutečně dosáhnout?
Přirozeného řádu
nebo více pracovně, vědecké kauzality.
To je to hmatatelné a konkrétní.
Nejnebezpečnější hodnota, co koluje dnes v kultuře...
(Doufám, že to každý, kdo dává pozor, slyší)
nejnebezpečnější hodnota, co koluje dnes v kultuře
je myšlenka, že kdokoli z nás má svobodu volby
nebo právo na svůj vlastní názor
zvláště pokud jde o otázky lidského přežití
a udržitelnosti.
Nemůžeme si vybrat; můžeme se pouze přizpůsobit
pokud si přejeme přežít a prosperovat, tečka.
Nic takového jako svoboda není
pokud vezmeme v úvahu měřítko vědecké kauzality
vzhledem k nějakému jednání nebo cíli.
Jedinou výstrahou je rodící se nepředvídatelnost
evoluce vědění
která si vyžaduje připravenost být flexibilním.
Proč? Protože všechno nevíme
ale zdá se, že se s plynoucím časem blížíme stále blíž a blíž
více empirickému pochopení.
Je tu skutečně nějaká svoboda
jak uspořádat naší ekonomiku na konečné planetě
když je cílem vytvořit nejefektivnější
udržitelné prostředky produkce
distribuce a obnovování?
Ne, není.
Průmysl je technický proces, problém kalkulace
kde proměnné lidských potřeb
fyziky a zdrojů k dispozici
vstupují do jedné regulující rovnice.
Nyní lze vlastnosti našich zdrojů vědecky kvantifikovat
strategicky vyhodnotit co do účelnosti
strategicky orientovat pokud jde o design
a nejlogičtější chování
rozvést pomocí přesně stejné logiky čisté efektivnosti.
Máme tu globalizaci! Co to sakra vyvádíme?
Bereme věci ze všech koutů světa
vykořisťujeme pracovní sílu, převážíme je, mrháme tunami energie
když bychom mohli lehce vyvinout metody výroby v lokálních komunitách
kde by se ušetřily x-násobky množství energie.
Vzdálenost mezi prvky, které se pohybují, je x-násobně menší...
Je to šílené
ale přesto to systém zachovává a podporuje. Tolik pokud jde o problém většího řádu
na podrobnosti teď nemáme čas).
Mohli bychom strategicky nasměrovat průmysl, což je evidentní
na základě fyziky naší reality a věcí v ní.
Mohli bychom dosáhnout efektivity, které jsme nikdy předtím nepoznali.
Stává se to zřejmé a proč bychom
chtěli s ohledem na udržitelnost cokoli menšího?
Jakkoli se to může zdát proti intuici a kulturně omezené
v naší technické realitě není místo pro svobodu nebo názor.
Je v ní jen nejefektivnější způsob, který dnes známe
a ostatní je zkrátka neefektivní.
Ekonomie se v řečtině definuje jako správa domácnosti.
Předpoklad snižování odpadu a maximalizace efektivnosti
je v definici z podstaty obsažen.
Funguje tímto způsobem náš současný tržní systém?
Podívejme se z širší perspektivy. Co pohání globální ekonomiku?
Spotřeba a čím více tím lépe.
Více spotřeby znamená více pracovních míst, lepší HDP
což umožňuje více spotřeby
skrze získanou kupní sílu. Je to efektivní?
Nemělo by být z definice základem ekonomiky
ochrana prostředí a snižování odpadu na omezené planetě?
Jak může být ekonomika založená na potřebě neustálého růstu a obratu
a dokonce založená na stálé potřebě zaměstnání
jak může být vůbec 'hospodárná'?
Pak je tu 'nákladová efektivita'.
Nákladová efektivita si vyžaduje ořezávání výdajů
abychom na trhu zůstali konkurenceschopnými.
Každý výrobek vytvořený dnes jakoukoli korporací
bez výjimky je okamžitě záměrně nekvalitní
kvůli potřebě trhu snižovat produkční náklady
ve prospěch snižování konečné prodejní ceny výrobku.
Aby se zachovala konkurenční cena
je třeba automaticky snížit kvalitu jakékoli položky.
Je nemožné vytvořit v naší společnosti
strategicky nejlepší, s dlouhou životností 'cokoli'
a to se promítá do nehorázného množství promrhaných zdrojů.
Podobně stejný mechanismus také posiluje
bezohlednost vůči životnímu prostředí, jeho decimování a znečišťování.
Každý se snaží ušetřit peníze.
Proč si myslíte, že se budou starat o životní prostředí?
Logika jde proti tomu.
Vidíme to po světě dnes stále
mezi mnohým jiným, co mohu zmínit.
Když se zamyslíte *** širší perspektivou
nejenom že je tato neefektivnost typická pro tržní model
vlastně je tím zásadním, co systém pohání.
Mít doma čistý vzduch, neznečištěnou vodu
je pěkná věc jako gesto
ale skutečnost, že se za to peníze nesměňují
je prokletím ekonomické udržitelnosti. Toto je třeba pochopit.
Čím více znečištění, tím více zisku. Čím více nemocí, tím více práce
do nekonečna.
Šel bych až tak daleko, jak jsem tu už naznačil
udržitelnost, efektivita a ochrana
jsou, empiricky doloženo, nepřátelé našeho ekonomického systému
a to je bohužel neotřesitelná realita.
Ti, co mluví o zelené ekonomice
jakoby snad existovalo něco takového v tomto systému
a navrhují řešení v rámci tohoto strukturního uspořádání
například obnovitelné energie, emisní poukázky
uhlíková stopa
plně nerozumějí, jak systém funguje.
Nelze mít v pravdě zelenou ekonomiku
ani cokoli co se blíží naší představě udržitelné ekonomiky
v tržním modelu ekonomie.
Je to technicky nemožné. Systém by se zhroutil
pokud bychom chtěli fungovat na technické, udržitelné úrovni
neboť systém pohání
přesně opačná sada mechanismů.
Říkám to takhle zejména
všem těm, kteří v zásadě nejsou
pro naprosté zrušení tržní ekonomiky
coby řešení destrukce našeho životního prostředí
nemluvě o kolapsu sociálního řádu samého, který vidíme
během práce na nahrazení tohoto systému opravdu technickým přístupem
správy zdrojů: řádným vědeckým přidělováním
co má na zřeteli nejvyšší možnou úroveň efektivity
v každém stupni produkce a distribuce
za účelem maximální udržitelnosti, což je technická kvalita
včetně řádného rozdělení práce a všechno ostatního.
Myslím to doopravdy, zatím jen záplatujeme.
Dlouhodobě to nic nepřináší
a mrháme časem, protože čas nám doslova utíká.
Znovu se vracím ke své tezi
je to výsledek našeho omezeného jednorozměrného vnímání.
Založili jsme naši ekonomiku na zastaralých představách lidského chování
a spletitých představách údajné svobody
a ignorovaly reálnou technickou realitu, skutečnou realitu životního prostředí
která vlastně podpírá a udržuje naše životy
a vytváří dobré zdraví veřejnosti.
Toto uvědomění, že naším opravdovým ekonomickým měřítkem
je věda a tedy evidentní
plánování požadavků potřebných k zefektivnění naší účinnosti
ze své podstaty opouští celý princip
samé ekonomie volného trhu. Neumím to dostatečně zopakovat
neboť ekonomie volného trhu nedává z vědeckého pohledu žádný technický smysl
a prokazatelně
nyní funguje proti našemu přežití a zrychluje se.
Vraťme se k politice a přenesme se velkým skokem
mimo naše tradiční předpoklady na chvilku.
Co dělají politické instituce a vláda vlastně?
Proč je vůbec máme?
Jejich fungování spočívá v kompenzování neefektivity ekonomiky.
Tak to je! To je jediný důvod, proč je máme.
Když nejsou potřeby lidí uspokojovány
často se uchylují k tzv. 'zločinu'.
Vláda tedy vynalezla zákony, aby umlčely
tyto oběti ekonomické efektivity.
Podobně, když potřebujete zdroje, které má jiný suverénní stát
nebo také oblast na planetě
a my s nimi hospodárně nedokážeme vyjít
napadneme je ve válce a ukradneme tyto zdroje
nemluvě o chránění sebe
před druhými, kteří by možná chtěli okrást nás.
Není žádné války v dějinách
která by nebyla založena na zabrání zdrojů nebo jejich ochraně.
Podobně je svět rozdělen do gangů, všimli jste si toho někdy?
Stále ještě tu máme gangy, kterým říkáme státy.
Stále předpokládáme sociálně darwinistickou přetvářku
samotnou existencí národních států
nemluvě o deformacích rozdělujících vlasteneckých hodnot
které z ní vycházejí.
Tady opět jsme v zajetí omezené jednorozměrné perspektivy
která naráží na rodící se mnoharozměrnou realitu.
Jsou státy významné v technickém smyslu?
Mohli bychom je snad definovat mimo naše názory?
a) všichni lidé mají společné stejné potřeby
b) zdroje, které všichni potřebujeme
nemají žádnou představu, v jaké jsou zemi
a jsou rozptýleny všude na planetě
v jednom jediném společném ekosystému.
Pokud vzešlo něco pozitivního ze studené války mezi Američany a Rusy
která téměř rozpoutala naprostou nukleární katastrofu před pár desítkami let
bylo to uvědomění si, že radioaktivní spad nukleární zimy
nikdy neslyšel o zemích, vlajkách nebo suverenitě.
Stejně tak znečištění z japonských elektráren
které se rozpustilo před chvílí
nepotřebovalo pasy, aby překročilo do atmosféry jiných zemí.
Doufám, že jsem se vyjádřil jasně.
Je a může být pouze jedna globální ekonomika
a je a může být pouze jedna globální společnost
neboť naše ekonomické předpoklady nás určují
a také naše přežití.
Socio-ekonomický systém naší doby
je archaický, dogmaticky religiózní a pseudo-vědecký
jako kterákoli dogmatická náboženská věrouka.
Je naprosto oddělen od měřítka
naší vědecké vynořující se reality, která se popírá
a udržuje v chodu tradičními starodávnými institucemi
vzpomeňte si na má slova
bude to tím, co zničí život na této planetě, jak ho známe
pokud multirozměrná realita, která raší
zůstane bez pochopení a nebudeme na ní v praxi rychle reagovat.
Ústřední problém, před kterým stojíme je, že ekonomický systém
vlastně stále systematicky sám sebe posiluje
a udržuje tento model v chodu
přetrvávajícími hodnotami a jednáním mas
které nevidí opravdový zdroj problému
protože jsou v něm lapeni
a zesilují jeho účinky.
Pokud někdo zakládá svůj pocit vůdcovství
nebo úspěchu založeného na penězích
zažije kruté procitnutí.
Nemohl jsem si nepovšimnout brožury
všech dobře míněných presentací této události
a její autoři zdá se mluví velmi podobným tónem
pokud jde o to, jakým způsobem rozumějí tomuto systému.
Neobviňuji je ani neshazuji
ale doufám, že tato definice se nakonec změní.
Co je opravdovým úspěchem?
Je úspěchem to, jak dobře řídíte svou společnost
prodáváte knihy, dosahujete zisku
nebo něco, čím se podílíte na současném socio-ekonomickém modelu?
Pokud souhlasíte s tím, co jsem právě popsal
co se týče ekonomického systému
ty prvky zaměřené na krátkodobý materiální úspěch
by se mohly velmi dobře podílet
na svém vlastním úpadku v dlouhodobém období a přepokladu
že nakonec pouze zachovávají neblahý systém společnosti
který z nás dostane to nejlepší, pokud se nezastaví.
Neměl by skutečný úspěch spočívat v tom
přijmout vynořující se nové informace
zlepšit náš vztah s přirozeným řádem
o kterém jsme mluvili?
Je tu cokoli dalšího, co bychom snad mohli
definovat jako úspěch v nejširším možném vymezení?
Patřičné přizpůsobení se realitě, ať už je jakákoli
posunout jí dál a sebe s ní.
Znamenají naše vztahy a manželství a bankovní účty
dokonce naše děti, naše statusy, naše chvály
vůbec něco, když uděláme krok zpět, abychom viděli širší perspektivu
toho co znamená mít vztah ke světu, ve kterém žijeme?
Často v této době slýcháme termín: korupce.
Zdá se, že je všudypřítomný a nelze před ním uniknout.
Jak bychom definovali korupci v hlubším významu?
Definoval bych ji
jako zahájení nebo podpora strádání
vykořisťování a/nebo zneužívání
buď společnosti nebo přírody.
Pokud tuto definici přijmeme
pak je logicky korektní říci
že všechen obchodní provoz je ze své podstaty zkorumpovaný.
Pokud definujeme korupci jako strádání, vykořisťování nebo zneužití
pokaždé, když přilepíte cenovku na zboží, které prodáváte
nebo podvádíte, abyste ušetřili
dopouštíte se strádání, vykořisťování a zneužití
samou kauzalitou důsledků a vnitřním principem.
Toto chování náš společenský systém vyžaduje, aby pokračovalo
a tato deformace se dnes maskuje jako normální.
Na závěr
jako poslední příklad této ničemné
omezené jednorozměrné perspektivy
tzn. rodící se mnoharozměrné reality
která si razí cestu
je, že není žádné 'ty' a není žádné 'já'.
Žijeme ve světě, který předpokládá rozdělení, proč?
Protože takto to vnímáme našimi pěti smysly
omezenými smyslovými orgány
ale molekulární studie prokázaly opak.
Ty to takhle nevidí.
V molekulárních veličinách probíhá neustálý vzestup a pokles, výměna
neustále se to děje v nás a mimo nás
proplétá se to s naším prostředím na mnoha úrovnich.
To, co nás udržuje při životě je zároveň výslovně symbiotické.
Potřebujeme k životu zdroje
a napojení na naše evolucí osvojené přirozené prostředí
která nás v podstatě utvářelo v čase.
Není tu žádná diskontinuta.
Slovy Jacque Fresca
"Nevidíte svůj řitní otvor
ale náhodou tam je."
A pak to máme...
Pak je tu také úroveň vědomí
na kterou jsem předtím odkazoval.
Existujeme ve skupinové mysli.
Newton neobjevil gravitaci
stejně jako Einstein neobjevil relativitu.
Aby jí objevil, musel by býval vynalézt
celý matematický aparát od začátku času
spolu se všemi nástroji a podpůrnými opatřeními
a vším ostatním, co zahrnuje jeho stav poznání
přirozeně v onom historickém čase.
Každé slovo, které přejde přes mé rty, jsem se naučil
Máme pouze iluzi novosti
protože se každý z nás jeví
že má původ ve zdánlivě oddělených kapsách zkušenosti
v této propojené jednotě, kterou sdílíme.
Naše domnělé výtvory se zdají unikátní a originální
a nové, ale jsou pouze rozšířeními.
Jak jsem řekl na začátku, nemáme kam se schovat
kolektivnímu vědomí a jsme zodpovědní za sebe navzájem.
Hlavní tezí této prezentace
je že, dokud lidská společnost nebude znovu schopna nalézt
základní, společný, fungující, zodpovědný soubor hodnot
na kterém se v zásadě shodneme
na který neustále naráží objevující se měřítko
naší vědecké reality
máme před sebou složitou cestu.
V tomto kontextu, když slyšíme svět kolem nás
považuji za nejnaléhavější hodnotovou orientaci, kterou můžeme mít
která téměř zaručuje empatickou reakci
která snad pomůže uchovat sociální svědomitost, o kterou jde
schopnost přijmout naši vnitřní jednotu
jako nejmocnější formu vyjádření těchto myšlenek:
přijmutí jedinosti, jak se to poeticky označuje
Této jedinosti *** hodnotami rozdělení
se zdá být konečným příkladem (alespoň v této době)
našeho omezeného jednorozměrného vnímání
které střídá multirozměrná realita
kterou když správně pochopíme
už by zde nemusely být důvody k válce.
Důvody k chamtivosti.
Nic takového jako neefektivnost a odpad
žádný důvod k chudobě. Nemůžeme mít třídu
a jakkoli to zní abstraktně a nepochopeně
nemůže být žádný důvod k definování 'ty'
a nemůže být žádný důvod k definování 'já'.
Děkuji.