Tip:
Highlight text to annotate it
X
Kapitola XXXIII "On jen chodili a Coming"
O tři dny později Anne přišla domů ze školy a našel Janet pláče.
Slzy a Janet se zdálo tak absurdní, že Anne je upřímně zděšen.
"Oh, co se děje?" Vykřikla úzkostně.
"Já se - já se dnes čtyřicet," vzlykala Janet.
"No, to bylo téměř včera, a že to nebolelo," utěšovala Anne, snažil se
s úsměvem. "Ale - ale," pokračoval Janet s velkým douškem,
"John Douglas se neptejte mě, abych si ho vzala."
"Ale bude," řekla Anne nepřesvědčivě. "Musíte mu dát čas, Janet
"Čas," řekla Janet s nepopsatelnou opovržením.
"Má za sebou dvacet let.
Kolik času chce? "" Myslíte, že John Douglas byl
přicházejí, aby viděli, že jste dvacet let? "" Má.
A nikdy tak jak je uvedeno manželství se mnou.
A já nevěřím, že někdy bude nyní.
Nikdy jsem neřekl ani slovo, aby smrtelníka o tom, ale zdá se mi, právě jsem se dostal do
Talk to se někdo na poslední nebo zbláznit.
John Douglas začal chodit se mnou před dvaceti lety, předtím, než matka zemřela.
No, pořád přichází a přijde, a poté, co jsem začal dělat kouzlo, deky a věci;
ale on nikdy neřekl nic o svatbě, teprve přicházely a přicházejí.
Nebylo nic, co bych mohl udělat.
Matka zemřela, když jsme byli spolu jít na osm let.
Myslel jsem, že snad bude mluvit pak viděl, když jsem zůstala sama na světě.
Byl milý a skutečné pocity, a dělal vše, co mohl pro mě, ale nikdy
řekl vzít. A to je způsob, jakým se dělo
od té doby.
Lidé obviňují mi za to. Říká se, že nebudu si ho vzít, protože jeho
Matka je tak nemocný, a já nechci obtěžovat čekání na ni.
Proč, rád bych čekat na mateřské je John!
Ale nechal jsem si to. Raději bych, že by mi to vyčítat, než soucit mě!
Je to tak strašné ponížení, že John se neptejte mě.
A proč ne?
Zdá se mi, kdybych jen věděl, že jeho důvod, nevadilo by mi to tak moc. "
"Možná, že jeho matka nechce ho vzít někdo," navrhl Anne.
"Ach, že ano.
Řekla mi znovu a znovu, že by rád viděl John usadil před svůj čas
přijde. Vždycky mu dává rady - Slyšeli jste
ní se na druhý den.
Myslel jsem, že ha "prošli zemi." "Je to mimo mě," řekla Anne bezmocně.
Myslela na Ludovic Speed. Ale případy nebyly rovnoběžné.
John Douglas nebyl člověk typu Ludovic je.
"Ty by měly ukázat více ducha, Janet," pokračovala odhodlaně.
"Proč jsi ho poslal na jeho podnikání už dávno?"
"Nemohl jsem," řekla Janet žalostně chudé. "Víš, Anne, já jsem vždycky strašně rád
z John.
Mohl by stejně dobře stále přicházejí jako ne, protože tam nikdy nikoho jiného bych chtěla,
takže to nevadilo. "" Ale to by mohlo mít z něj vystupovat jako
muž, "naléhal Anne.
Janet zavrtěla hlavou. "Ne, myslím, že ne.
Bála jsem se zkusit, tak jako tak, ze strachu, že si myslím, že to myslí vážně a prostě jít.
Myslím, že jsem chudý, rázný stvoření, ale to je, jak se cítím.
A já si nemůžu pomoct. "" No, můžete si pomoci, Janet.
Není ještě příliš pozdě.
Vezměte si pevný postoj. Let, že člověk vědět, že nebudete
snášet jeho shillyshallying déle. JÁ BUDU zpátky vás. "
"Nevím," řekla Janet beznadějně.
"Já nevím, jestli bych mohl někdy dostat až dost odvahy.
Věci se posunuly tak dlouho. Ale já si myslím, že to skončilo. "
Anne pocit, že je zklamaný John Douglas.
Měla ho ráda tak dobře, a ona se ho považoval za druh člověka, který by hrál
chlebodárce se ženou, city dvacet let.
Určitě by měl dostat lekci, a Anne pocit, pomstychtivě, že ona by si
vidět proces.
Proto byla radost, když Janet jí řekl, jak šli k modlitbě, setkání
Příští noc, že se chtěl ukázat některé "sperrit."
"Nechám John Douglas viz Nebudu se pošlapáni déle."
"Máte naprostou pravdu," řekla Anne důrazně.
Když modlitební shromáždění skončilo John Douglas přišel se svou obvyklou žádosti.
Janet vypadala vystrašeně, ale rozhodný. "Ne, děkuji," řekla ledově.
"Vím, že cesta domů docela dobře sám.
Já bych měl, viděl jsem, že cestování po čtyřicet let.
Takže se nemusíte trápit, MR. Douglas. "
Anne se díval na John Douglas, a tím, že brilantní měsíčního svitu, viděla poslední
Twist z regálu znovu. Beze slova se otočil a zamířil dolů
na silnici.
"Stop! Stop! "
Anne tzv. divoce po něm, a to v péči alespoň pro ostatní vyjevený
diváků.
"Pan Douglas, stop! Vrá***. "
John Douglas se zastavil, ale on se nevrátil.
Anne letěl po silnici, chytil za ruku a táhl ho docela Zpět na Janet.
"Musíš se vrá***," řekla prosebně. "Je to všechno omyl, pan Douglas - všechny moje
chyba.
Udělal jsem to Janet. Nechtěla to - ale to je v pořádku,
Není to, Janet? "Beze slova Janet vzal za ruku a
odešel.
Anne za nimi pokorně domů a vklouzli do zadních dveří.
"No, vy jste milý člověk na zádech mě," řekla Janet sarkasticky.
"Nemohl jsem si pomoct, Janet," řekla Anne kajícně.
"Jen jsem měl pocit, jako kdybych stál a viděl vraždu provést.
Musel jsem běžet za ním. "
"No, já jsem rád, že stejně jako vy. Když jsem viděl John Douglas takže se dolů
této silnici jsem měl pocit, že každý trochu radosti a štěstí, které zůstalo v
Můj život šel s ním.
Byl to strašný pocit. "" Ptal se, proč jsi to udělala? "Zeptal se
Anne. "Ne, on nikdy neřekl ani slovo o tom,"
Janet odpověděl sklesle.