Tip:
Highlight text to annotate it
X
Již před 1. světovou válkou
měli Britové svou stopu na Blízkém východě.
Egypt byl britským protektorátem
v době války.
Nezávislost získal až v r. 1922.
Britové se ale Egypta nevzdali
dobrovolně.
Bojovalo se. Egypťané povstali
proti Britům, porazili je
a v r. 1922 slavili nezávislost.
Kuwait byl dalším britským územím
již od 19. století a nezávislost
získal až v roce 1961.
Britům často pomáhali samotní
Arabové, protože měli společný cíl:
zbavit se nadvlády Osmanské říše.
Proti Osmanským Turkům se bojovalo
na frontách na Sinaji, v Palestině,
a také v Mezopotámii.
Britové především chtěli přesvědčit
tohoto muže - Husseina bin Aliho,
který na začátku války
byl Šarífem Mekky.
Aby ho přesvědčily, padaly velké sliby.
Máme celé video o korespondenci mezi McMahonem
a Husseinem.
Když pomohou, Britové Arabům slíbili
nezávislý arabský stát
na tomto území kromě
pravděpodobně tohoto regionu
přímo tady.
Ujištěn britskými sliby,
Hussein nabádá Araby, aby povstali a pomohli
Britům ve vzpouře.
V tomto momentě roku 1916,
v době arabského povstání,
si říká Král Hijázu.
Abychom si udělali přesný obrázek,
Hijáz se rozkládá zde.
Je to západní pobřeží Arabského
poloostrova, nachází se tu města
Mekka a Medina.
Co se stalo s Hijázem?
Není to teď jen část Saúdské Arábie?
Ano, je to tak.
Pro shrnutí, Hussein se v r. 1916
prohlásil králem Hijázu.
Byli tu ale i jiní, například Saudové
v regionu Nejd, který se nachází tady.
V roce 1925 se jim velice úspěšně
podařilo dobýt Nejd
a vůdce Ibn Saud se prohlásil
králem Nejdu a Hijázu v letech 1926-1932.
Pak obě oblasti připojil k Saúdské Arábii
a stal se jejím 1. králem
až do roku 1953.
Takto vznikla Saúdská Arábie.
Nyní se vraťme zpět
k 1. světové válce.
Proběhlo arabské povstání.
Hussein bin Ali je králem
regionu Hijáz.
2 jeho synové aktivně spolupracovali
s Brity v boji proti Turkům.
Toto je Faisal bin Hussein.
Bin Hussein znamená syn Husseina.
A toto je Abdullah.
Během války
se spojené síly Britů a Arabů
byly schopny dostat až do oblasti,
až do této oblasti dnešní severní
Sýrie.
Také se dostali až do dnešního
severního Iráku.
Je pochopitelné, že Arabové
dychtí po svém vlastním státu.
Nicméně si nejsou jistí svou budoucností,
především kvůli událostem,
které se odehrály ve válce.
My teď již víme, že zatímco Britové
přesvědčovali Husseina, aby jeho síly
povstali proti Osmanům, také jednali
s Francouzi o tajné dohodě Sykes-Picot,
která vlastně rozdělila tuto oblast
na část britskou a francouzskou.
Opravdu se nejednalo
o samostatném arabském státu.
O několik let později, v roce 1917,
tedy pořád v průběhu války,
byla vydána Balfourova deklarace,
ve které Britové vyjádřili zájem
o vytvoření židovského státu.
Asi tak o měsíc později,
v listopadu r. 1917, Rusové uveřejnili
dohodu Sykes-Picot a Arabové
se vše dozvěděli.
Na to byli ujištěni, že ta dohoda
nemá velikou váhu, a že mají
***ále bojovat po jejich boku.
Tudíž Arabové na konci války chtěli to,
co si mysleli, že jim spravedlivě náleželo.
Faisal bin Hussein se účastnil
pařížské mírové konference,
která se odehrála po válce
v roce 1919 - v té době nikdo
nemohl předpokládat,
že celá situace vyústí v konflikt,
který existuje nyní mezi Israelem
a Araby.
Faisal bin Hussein se dokonce chtěl
domluvit se Sionistickým hnutím
a získat jeho podporu pro vytvoření
nezávislého arabského státu.
Nedomníval se, že by oni sami
založili nezávislý židovský stát,
ale byl připraven je v tom podpořit,
aby získali svou domovinu,
ale na oplátku požadoval,
aby židé podpořili vznik arabského státu
jako symbol míru.
Toto zde je prohlášení Faisala,
vydáno v době, kdy se snažil
získat hlasy pro arabský stát,
který byl slíben už v korespondenci
McMahona s Faisalovým otcem.
Faisal řekl:
"My, Arabové, soucítíme se
sionistickým hnutím.
Naše delegace zde v Paříži je plně
obeznámena s návrhem
Sionistické organizace
a my ho plně respektujeme.
Uděláme vše, co je v našich silách,
abychom uvítali židy
v jejich vlasti.
Já i moji lidé se těšíme
na budoucnost, kdy my pomůžeme vám
a vy zase nám, tak aby obě naše země
a naše společné zájmy našly své místo
mezi civilizovanými národy
ve světě."
V tomto prohlášení uvádí,
že podpoří Balfourovu deklaraci,
pouze v tom případě,
že židé podpoří arabské snahy
o vytvoření svobodného
a nezávislého státu.
On opravdu požadoval samostatný,
nezávislý stát.
Otevřeně se přiznal k tomu,
že nic nebude platit,
pokud nevznikne arabský stát.
Všechny pochyby končí Sevreskou smlouvou r.1920.
Je jasné, že dohoda Sykes-Picot má
větší váhu než sliby v korespondenci
McMahona a Husseina,
protože Sevreská smlouva rozděluje
toto území podle dohody Sykes-Picot.
Celý tento region připadl Francii.
Říkalo se tomu mandát,
ale byl to ve skutečnosti
území okupované Francouzi.
Spojenci chtěli, aby se mluvilo o mandátu,
aby to nevypadalo tak uzurpátorsky.
Mandát totiž znamená,
že se místním pomůže vybudovat stát,
vytvořit státní instituce tak, aby nakonec
získali nezávislost.
Spojenci chtěli ukázat
ústředním mocnostem a Osmanům,
že od nich nic nedostávají,
žádné území,
že oni sami mají tu zodpovědnost.
Britové a Francouzi tak chtěli toto území,
že když se Faisal bin Hussein prohlásil
králem Sýrie v roce 1920,
vyhnali ho.
A on jim nemohl nijak vzdorovat.
Tahle oblast zde připadla
podle dohody Sykes-Picot
Britům, toto celé byl
britský mandát.
V oblasti dnešního Iráku proběhlo
v r. 1920 povstání
kvůli tomu, že ještě nezískali
samostatnost.
Zbavili se Osmanské nadvlády,
ale najednou
se tu objevili Britové.
Takže proti nim proběhlo povstání.
A Britové si uvědomili,
že správa nových území je drahá
a bylo by lepší spojit je
do protektorátu, mandátu
a dosadit do čela někoho,
například arabského vůdce
jako krále regionu.
Faisal bin Hussein se tedy stává
králem Iráku.
Jako král je pod ochranou
a vlivem Velké Británie
v letech 1921 až 1933, kdy konečně
získává Irák svou nezávislost.
Když jsou Britové vyhnáni ze Sýrie,
Faisalův bratr Abdullah bin Hussein
se stává králem Transjordánska.
To se osamostatní v r.1946
po 2. světové válce a Abdullah
bude králem Jordánska.
Sýrie a Libanon se osamostatnily
během nebo po 2. světové válce též.
Libanon v roce 1943
a Sýrie později v roce 1946.
Samozřejmě víme, že Palestina,
v této době část britského mandátu
byla choulostivým tématem během války
a především po ní a po založení Izraele
se stal velmi ožehavým tématem
v mezinárodní sféře.