Tip:
Highlight text to annotate it
X
Bitva u Verdunu už trvá déle než měsíc, konec není v dohledu a ztráty jsou už více než 150 000 mužů,
ale dneska se na to podívám z jiného úhlu, dneska se podívám
na historii Verdunu a jeho opevnění.
Jsem Indy Neidell. Vítejte ve Velké válce.
Minulý týden Rusové spustili velkou ofenzívu na severovýchodní frontě a vlastně
útočili podél celé fronty až k rumunským hranicím, ale tyto útoky přinesly
malé zisky za cenu ztrát desetitisíců mužů. Britové postupovali v Německé východní Africe,
zatímco u Verdunu jatka pokračovala v blízkosti Avocourtu, kde útoky a protiútoky nepřinesly
nic jiného než mrtvoly.
Dobře, historie Verdunu a jeho opevnění.
Už v čase Římanů byl Virodunum opevněný tábor, jednou vypleněn Hunem Attilou.
Roku 843 byla třemi syny Ludvíka I. Pobožného podepsána Verdunská smlouva,
syna Karla Velikého. Toto vyústilo ve vznik středověkého Německého království,
které bylo největší součástí Svaté říše římské, stejně jako samotného Francouzského království.
Najděte si to. Podle smlouvy byl Verdun součástí Francie, ale v roce 923 spadl pod germánskou
navládu a zůstal tam přes 600 let. Po to, co se stal opět francouzským,
byl vlastně do roku 1916 každé století alespoň jednou obléhán. V roce 1870 byl poslední pevností,
kterou Prusové dobyli ve Prusko-francouzské válce.
Pevnost Verdun byla považována za nejsilnější na světě a tato její pověst
byla otestována při Bitva na Marně. Německé síly ji skoro obklíčily
a francouzský vrchní velitel Joseph Joffre rozkázal, aby byla opuštěna, ale Maurice Sarrail,
které teď velí francouzským silám v Soluni, tento rozkaz ignoroval. Pevnost odolala
opakovaným německým útokům a byla oporou a ústředním bodem francouzského ústupu
k Paříží, kde konečně zastavili německý postup. Kdyby v roce 1914 padla, bylo by dost
možné, že Paříž, a válka, by mohla být prohrána.
Fronta u Verdunu vytvořila výběžek, který, jak si možná myslíte, nebyl lehce obhajitelný,
ale se všech stran ho obklopovaly strmé kopce, které tvořily přirozenou pevnost, a mnoho z těchto
kopců mělo mírný sklon směrem k útočníkům, ale na opačnou stranu byly strmé, dokonalé
pro Francouze, aby se za nimi schovali a pak vyskočili a smetli nepřítele střelbou z kulometů.
Na hřebenu každého důležitého kopce byla pevnost a tohle byla vynikající vlastnost
obrany Verdunu. Když se podíváte na německou mapu z roku 1914, je u Verdunu uvedeno
celých 20 hlavních pevností a další 40 menších.
Na pravém břehu pevnosti ležely tak nějak v jednom vnějším a ve dvou vnitřcích kruzích, vnější
byl tam, kde byly pevnosti Douaumont a Vaux, a nejvnitřejší byl na vrcholech vzhlížející
na Verdun s Belleville a St. Michel. Na levém břehu byly dvě línie
a nejdůležitější z nich byla ta vnější, to bylo pět pevností podél hřbetu Bois Bourrus.
Každá pevnost byla umístěna tak, že mohla pálit na nepřítele, který se blížil k jejímu sousedovi.
Děla byla pod těžkou ocelovou skořepinou v zatahovacích věžích, takže mohly být zneškodněné
vlastně jen je přímým dělostřeleckým zásahem. Měly věže s kulomety a na křídlech palebné sruby,
a ty největší mohly ukrývat rotu pěchoty v podzemí, které často bylo chráněné
posíleným betonem a vrstvou země až tři metry vysokou.
Nejsilnější pevnost, úhelný kámen toho všeho byla pevnost Douaumont,
která padla v únoru do rukou Němců bez jediného výstřelu, ale pevnost Vaux, asi druhá
podle významu, zůstávala stále neochvějně ve francouzských rukách.
Na začátku války v srpnu 1914 velké belgické pevnosti,
jako Liege a Namur, rychle padly díky modernímu dělostřelectvu a zdálo se, že ponaučení
z toho je, že pevnosti patří do minulosti. Ale Francouzi a Němci měli zjistit,
že ta lekce není vytesaná do kamene a pevnosti, i když staré, ve skutečnosti mohou
odolat intenzivnímu ostřelování, dokonce i dlouhodobému, i podpořit
zákopové linie, pokud jsou pevnosti obsazeny jednotkami, které jsou připraveny přečkat ostřelování
a počkat na útok nechráněné pěchoty. Svým způsobem to byla nezkušenost, která způsobila
pád Belgičanů před rokem a půl, ale Francouzi nyní měli tvrdošíjně sedět
během ostřelování a pak to německé pěchotě oplatit zdí z palby ručních zbraní.
A na levém břehu Mázy rostla taktická výhoda Francouzů.
Lesy a rozkouskovaná krajina, tak příznivá pro Němce, byla za minulý měsíc
rozstřílena a zničena a stal se z ní otevřený prostor. Německé plamenomety teď byly sebevražedné
stroje, protože jakmile byste je zapálili v otevřeném prostoru, byli byste zasaženy, a když palivové
kanystry trefí šrapnel, tak změní toho, kdo plamenomet obsluhuje
na lidskou pochodeň. Ale ještě vetší problémem byla francouzská střelba z boku, která Němce
pokaždé zastavila, když postupovali v otevřené krajině. Němci se pokusili eliminovat
tyto boční zbraně rozšířením útoku přes Mázu, ale tento útok
byl zasažen francouzskými zbraněmi na své pravici, ze hřbetu, který byl dvojčetem Mort Homme,
nazívaným Kóta 304. Takže teď se Němci, po drahém selhání útoku na Mort Homme
před třemi týdny, rozhodli, že že se nepostoupí dokud nedobijí Kótu 304.
Boje, kterými se tam chtěli dostat, se odehrávali v úplně západní části verdunského výběžku,
mezi vesnicemi Malancourt a Avocourt.
28. Němci zaútočili na vesnici Malancourt, která padla o pár dnů později, ale
29. Francouzi zaútočili v lese u Avocourtu a francouzský vojenský spisovatel podplukovník
Henri de Malleray vedl útok. Znovu obsadil část lesa, ale byl zabit, když přišel o obě dvě nohy.
Následuje několik čísel z prvního měsíce bitvy u Verdunu.
Koncem března utrpěli Francouzi ztrátu 89 000 mužů a Němci 81 607 mužů.
Kvůli omezené oblasti bitvy umírali vyšší šarže stejně rychle jako ty nižší.
Jedna francouzská divize ztratila jenom tento měsíc tři ze svých čtyř plukovníků. Koně také
rychle umírali: 7 000 během jednoho dne dalekonosného ostřelování.
Celá divize byla potřeba k tomu, aby udržela v chodu Posvátnou cestu, francouzskou zásobovací silnici,
a převezla za týden 50 000 tun zásob a 90 000 mužů.
To je hodně mužů. Pojďme to porovnat s tím, co se dělo na východní frontě.
26. března 5. ruská armáda ztratila 28 000 mužů na severní frontě. Ruská ofenzíva
u jezera Narač, míří na Vilnius, která byla ve svém druhém týdnu, dokázala zahodit
obrovskou převahu v mužích a dělostřelectvu. Když říkám obrovskou, tak proto, že Rusové měli
300 000 mužů proti jenom 180 000 Němců (Keegan). Ale ruské dělostřelectvo stále nebylo moc dobře
koordinováno s pěchotou, proto jste opravdu mohli vidět scény, jak 2. armáda útočí
a vběhne to palby svého vlastního dělostřelectva a pak, když získali výběžek, německá
děla je ostřelovala ze tří stran. 3/4 pěchoty, 15 000 mužů, bylo ztraceno
během pouhých osmi hodin, ale ofenzíva pokračovala po celý týden dokud 29. operace nezastavila obleva.
A z Ruska přišli i další pro Spojence znepokojující zprávy.
29. března rezignoval Alexej Polivanov na funkci ministra války. No, zavrhnul ho
car pod těžkým nátlakem ze strany carevny a Rasputina. Polivanov byl ten, kdo byl odpovědný
za záchranou a přestavbou ruské armády po katastrofách minulého roku, takže tohle
byla velká rána. Byl nahrazen Dmitrijem Šuvajevem, proti kterému carevna také intrikovala.
A následuje pár námořních zpráv na uzavření tohoto týdne:
23. 3. německá ponorka potopila Folkestone-Dieppe trajekt Sussex, o kterém si myslela, že to je loď s vojáky.
Utopilo se 50 pasažérů, včetně španělského skladatele Enriqua Granadose. 30. března
v Černém moři torpédovala německá ponorka U33 francouzskou sanitní loď Portugal, která byla v ruských
službách s francouzskou posádkou. Utopilo se 115 členů posádky, pacientů, doktorů a sester.
V březnu byly celkové spojenecké ztráty lodní tonáže 76 769 tun.
A to byl tento týden. Obrovské oběti u jezera Narač, obrovské oběti u Verdunu
a civilisté a zdravotnický personál byli torpédování na moři.
Během války jsme často viděli jsme obrovské počty obětí, ale byly mnohem častěji na východní
frontě než na jakémkoliv jiném bojišti a nejčastěji Rusové, ale teď vidíme nový jev:
ztráty na západní frontě stejně vysoké jako na východní. I když teoreticky má
život vždycky stejnou hodnotu, zdálo se, že Rusko má nekonečnou zásobu vojáků, ale Německo
a Francie na tom určitě byly jinak. Co to pro ně mělo znamenat?
Přijít kvůli nepatrným ziskům o obrovský a nenahraditelný výkvět mladíků?
Může to pokračovat? Samozřejmě, že může, měsíc za měsícem. Tohle byla moderní válka.
Německo už poslalo čerstvé mladé a nezkušené jednotky do bitvy u Yper
zaplatilo za to. Dokonce i nepřátelští britští vojáci byli těmi jatkami šokováni. Jestli se chcete
dozvědět víc o bitvě, která zrodila mýtus Langemarku, klikněte vpravo.
Naším podporovatelem týdne na Patreonu je Devin Noll. Pomozte nám vylepšit tento program
a podpořte nás na Patreonu. Devin tohle udělal a od té doby jsme vylepšili naše animace.
Nezapomeňte se přihlásit k odběru. Uvidíme se příště.