Tip:
Highlight text to annotate it
X
Jonathan Clements: Omyly o anime
Takže dámy a pánové... a už předávám slovo našemu hlavnímu řečníkovi,
Jonathanu Clementsovi.
Fajn.
Vždy mě zajímalo, kolik Čechů se nacpe do jedné místnosti.
Tak už to vím.
Než začnu, rád bych vás upozornil, že únikové východy jsou zde...
a zde...
Vím, že někteří z vás musí někdy
během mé přednášky odejít.
Například vy když se budete vážně nudit,
asi se můžete odplížit, nikdo vás neuvidí.
Budu promítat čtyři ukázky.
Když pustím ukázku...
když přikážu Lordu Krasovi v režii, aby pustil ukázku...
máte skvělou příležitost se odplížit.
Ovšem pokud jste velký modrý Muppet,
který musí odejít o půl...
o půl druhé...
o půl šesté...
Určitě si vás někdo všimne.
A to platí i pro všechny, kteří si musí probojovat cestu ven.
Abyste v takovém případě předešli trapnostem,
postavte se, zvedněte obě ruce a zavolejte:
Už to ani chvíli nesnesu!
Pak se nemusíte nijak schovávat,
protože všichni vás uvidíme a pochopíme.
Dnes bych vám měl povykládat o tom, jak různí lidé špatně chápou anime.
Vy všichni jste anime fandové.
Kromě vás.
Všichni ostatní jsou anime fandové,
takže víte, co anime je a nějak ho chápete.
Je mi docela líto, že Martin nepřekládá,
protože jsem pro něj plánoval různé úkoly.
Ale za trest se bude jen dívat.
Může klidně vykřikovat otázky.
Pokud má někdo dotaz a potřebuje se zeptat česky,
Martin to přeloží.
Pokud se chcete zeptat japonsky,
Martin to zkusí.
Pokud tady někdo ovládá Navajo,
hodně štěstí.
Takže...
Chci vám povídat o různých omylech ohledně anime.
Co si myslí běžní lidé.
Způsoby, jak spousta různých lidí dezinterpretuje anime.
Těžko se určuje, co anime vlastně je.
V japonštině o tom vyšla v roce 2011 kniha Anime Gaku, Studie o anime,
a na prvních sto stranách se dohadují, co tedy vlastně je anime.
My chápeme anime nějak takto...
můžeme prostě říct, že je to japonská animovaná tvorba,
ale samotné slovo anime vzniklo v 50. letech.
Nejvíce ho začal používat v 60. letech Osamu Tezuka,
tvůrce Astro Boye.
Já jsem Astro Boye jako dítě nesledoval.
Dozvěděl jsem se, že ani v Česku Astro Boy nikdy neběžel.
Ale Astro Boy změnil způsob fungování animace v Japonsku.
Důvod pro to bylo, že Tezuka chtěl být japonský Disney,
ale neměl dost peněz, aby byl japonský Disney.
Tak se rozhodl pracovat v televizi.
V roce 1963 se rozhodl adaptovat svou vlastní mangu.
Tetsuwan Atomu, Mocný Atom, Astro Boy.
Rozhodl se dát dohromady kreslený TV seriál.
To před ním nikdo nezkoušel.
Lidé vyráběli TV pořady dlouhé 3 minuty.
Nikdo nezkusil půlhodinový seriál jednou týdně.
Tezuka šel za svým animátorem a zeptal se:
Jak složité to může být?
A animátor odpověděl:
Je to velmi složité.
Potřebujeme 3000 animátorů,
což trojnásobek animátorů v Japonsku,
a museli by pracovat 28 dní v týdnu.
To je docela těžké.
I když v Japonsku... možná ne...
Tak Tezuka vymýšlel triky, jak natočit půlhodinový díl, ale udělat ho kratší.
Nejvíc se proslavil omezenou animací.
Animace... normálně film běží 24 políček za sekundu.
Animovaný film mívá 12 políček za sekundu.
Tomu se říká "animace druhých snímků", takže každý druhý snímek je nový obrázek.
Tezuka animoval třetí snímky, tedy na sekundu použil jen 8 snímků animace.
Tím ušetřil 66% z výroby seriálu.
Našel i další způsoby, jak zkrá*** čas.
Například tento útržek toaletního papíru...
nepoužitého...
doufám...
Toto je jedna minuta animace, ano, jedna minuta.
A tento kus toaletního papíru...
je 30 minut.
Potřebuji dobrovolníka. Ano, Martin postačí.
Tak to rozjedeme, jen drž tenhle konec.
Výborně.
Vlastně pojď za mnou, pojď sem, Martine.
Jen pojď na pódium.
Tak tohle je 30 minut televizního času.
Držíme to špatnou stranou nahoru.
Obráceně.
Tak tohle je 30 minut, jak je zaplníme kresleným seriálem?
Jdete do televizní společnosti.
Povíte jim: Mám pro vás 30minutový seriál...
Ale to není plných 30 minut.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět minut reklam.
O ty se nestaráte.
Tohle neřešíte, to vám zaplní inzerenti.
Pak vás napadne... co kdybychom udělali závěrečné titulky,
kde se jen posunují jména.
To nemusíme animovat, pokaždé jsou stejné.
Stačí je vyrobit jen jednou, takže můžeme odebrat 2 minuty.
A když máme pořádně dlouhou písničku openingu...
Dvě nebo tři minuty... můžou jít pryč.
A co když na každých 12 epizod
zařadíme seznamovací díl, kde jen ukážeme, co se zatím událo?
Tím získáme 3 minuty na každou sezónu.
A když máme transformující roboty,
stačí nám transformační scéna vyrobit jen jednou...
Pět minut...
Takže ve skutečnosti pracujeme s tímto. Je to o dost kratší.
Díky, Martine.
Můj užitečný asistent se možná ještě ukáže.
To jsou příklady, jak Tezuka šetřil peníze.
Lidé si myslí, že je japonská animace vysoce, vysoce kvalitní,
ale Astro Boy byl hodně nízká kvalita.
Když vyrábíte TV seriál s animací na durhý nebo třetí snímek,
budete potřebovat asi 10 000 políček,
deset tisíc obrázků na epizodu.
I když to srazíte, vyhodíte transformační scény,
opening, titulky...
I s tím vším pořát potřebujete deset tisíc políček na půl hodiny.
Tolik používá dobré OAV.
Tezuka některé díly Astro Boye vyrobil s použitím 1500 políček.
Spousta lidím tam stála velmi, velmi nehybně.
Spousta lidí běhala takhle.
Nejdelší pauza, kterou jsem kdy v anime viděl, byla v Evangelionu,
kde lidi stojí ve výtahu nějakých 45 sekund.
Možná mrkli... mrk, pokračujeme, to je lehké.
Takže takto šetřil peníze.
Japonský animační průmysl ho za to nenáviděl.
Jeden kritik se jmenoval Hajao Mijazaki, možná jste o něm slyšeli.
V 80. letech řekl:
Tezuka zničil anime!
Když jsem byl mladý animátor, točili jsme krásně uhlazené filmy,
které sbíraly ocenění,
a pak přišel on a všechno zničil, hajzl!
Vlastně to byl Mijazakiho nekrolog za Tezuku.
To nebylo moc milé.
Tezuka našel i další způsoby, jak šetřit peníze.
Například podceňoval svoje kreslené seriály.
Když natočil první díl Astro Boye, zeptal se:
Kolik nás to stálo?
Jeden díl stál dva a půl milionu jenů.
Tak řekl: Fajn, a kolik stojí díl hraného seriálu?
Producent odpověděl: Přibližně 600 tisíc.
Na to Tezuka řekl: Chci, aby anime bylo levnější než hrané.
A producent na to: Ale vždyť není, stojí pětkrát víc.
Tezuka odpověděl: Budeme lhát.
Budeme lhát o ceně anime.
Nikdo nepotřebuje vědět, jak drahé je.
Opravdu řekl: Plánuji zabít veškerou konkurenci.
Budu lhát o ceně anime.
Nebudu chtít poplatky za svá díla.
Astro Boye jsem přece napsal,
tak ho můžu dát zadarmo.
Ale neřekneme televizní společnosti, kolik stojí výroba.
A tak s námi nikdo nemůže soupeřit, budeme jediná existující anime společnost.
No, nefungovalo to.
Dosáhl tím jen toho, že anime je vždy příliš levné, aby mohlo existovat samostatně.
Anime si vždy musí hledat sponzory.
Musí dostat peníze od výrobců hraček.
Musí hledat sponzory u chemických a farmaceutických firem.
Anime o baseballu, Star of the Giants, sponzoroval vitamínový nápoj.
Když budete pít tento vitamínový nápoj, můžete se také zabít při hraní baseballu.
Tezuka získal také peníze ze zahraničí.
Astro Boy byl první dlouhý TV seriál japonské animace,
ale již během osmi měsíců byl prodán do Ameriky.
V americké televizi se vysílal v roce 1963.
Tím si Tezuka zadělal na nové problémy,
protože Američané chtěli úplně jiný kreslený seriál.
Chtěli kreslený seriál pro děti.
Tezuka chtěl seriál pro všechny.
Američené trvali na tom, že každá epizoda bude uzavřená.
Žádné dvojité epizody, žádné dlouhodobé příběhy,
všechno muselo pokaždé začít od začátku.
Také měli na Tezuku velice zvláštní požadavky.
Například točil seriál Kimba Bílý lev.
Původní japonský název je Vládce džungle
a Američanům se víc líbilo Kimba Bílý lev.
A je to o lvech v Africe.
Američané mu řekli: Úžasné, moc se nám ten nápad na seriál líbí.
Jen tam nedávejte žádné černochy.
Tezuka odpověděl: Ale v Africe nějací černoši žijí.
Bylo by špatné je vynechat.
A oni na to: Máme velkou starost o černošské diváky.
Myslíme, že by je urazilo, kdyby se objevili ve vašem seriálu.
Uděláte z nich kreslené postavičky.
Jistě, že budou kreslené postavy, je to kreslený seriál!
Prostě chceme jen bělochy.
Takže scenárista...
A ještě si poručili: A žádná nahota, všichni musí nosit šaty.
I zvířata...
Tezuka odpověděl: Je mi líto, ale můj lev je nahý...
A mimochodem... Kačer Donald nemá kalhoty.
Scenáristé nakonec Američany přesvědčili, aby mohli použít nahatá zvířata...
Já vím, šokující! Nahatá zvířata...
A také jim povolili černochy v Africe,
ale jen když budou hodní.
Takže v Kimbovi je spousta hodných černochů,
ale zlí jenom běloši.
A zvířata bez kalhot.
Teď si pustíme ukázku z Kimby,
protože takto vypadalo anime v letech 1964-5, začal se vysílat 1965.
Barevné, kreslené, bezpečné a šťastné.
Tezuka natáčení Kimby velmi litoval,
protože po úspěchu Astro Boye nabídl Tezukovi práci Stanley Kubrick.
Stanley Kubrick mu napsal dopis: Chystám film, jmenuje se 2001: Vesmírná odysea,
a líbí se mi vaše kresby, líbí se mi vaše vize budoucnosti.
Je tak sparťanská, zakulacená a bílá.
Moc rád bych vás zaměstnal jako uměleckého režiséra svého nového filmu.
A Tezuka si řekl: A kurva...
Nejspíš ne přímo takto... něco podobného...
Právě jsem začal pracovat na Kimbovi a nemůžu jen tak odejít.
Ukážu vám jen kousek...
úvodní titulky seriálu Kimba Bílý lev.
Klidně tančete.
Lorde Kraso, spusťte to.
To už stačí.
Stop, stop, prosím, ať se nemusí dívat na celý díl, trvá to věčnost.
Možná jste si všimli, že Kimba a jeho zvířecí kamarádi pořád běhali na tuto stranu.
Když děláte seriál pro lidi, kteří čtou tímto směrem,
asi by měli běhat takto,
ale běhají pozpátku, protože je to japonská seriál.
Kimba je to, co nazýváme "skrytý import".
To znamená, že až do konce 80. let
se japonská animace prodávala zahraničním divákům bez jakékoliv zmínky o Japonsku.
Snažili se Japonsko zamlčet.
V titulcích nebyla japonská jména.
Měnila se jména.
Někdy předstírali, že se děj neodehrává v Japonsku,
i když to bylo jasné Tokio.
Příšera útočí na Tokyo Tower.
A všichni volají: Hrůza, Paříž má potíže.
Ne, Paříž je v klidu, tohle je určitě Tokio.
V Česku jste také měli pár skrytých importů.
Například Willy Fog,
což byla španělsko-japonská koprodukce.
Animace je kompletně japonská,
ale vynechávali japonská jména z titulků.
A měli jste Moomins.
Měli jste Moomins, že? Ano.
Nevím, jak se to jmenuje finsky... tedy česky... nejspíš Mumínci.
Moomins je japonská produkce podle finské knihy.
Teprve až koncem 80. let
začali lidé brát japonskou animaci jako věc z Japonska.
Po vydání Akiry se japonský původ dal dobře prodat.
Když vyšel Akira, právě japonská výroba
byla jednou z nejlepších věcí kolem filmu.
V Japonsku Akira vyšel v roce 1988
na konci období...
Mezi roky 1986 a 1988
vyšel v Japonsku tucet nejlepších anime všech dob.
Máme tam několik filmů Studia Ghibli,
máme Akiru, Wings of Honneamise,
máme Urotsukidoji, to teda není zrovna dobrý film,
ale dostatek chapadel prodává...
Hned podle smíchu poznám, kde sedí fanoušci Urotsukidoji.
A když něco vychází na videu, už se nemusíte ohlížet na televizi.
Už nemusíte kreslit jen šťastná tančící zvířátka.
Můžete mít násilí, můžete mít sex,
tedy ne doslova, však víte... na obrazovce.
Vlastně jsme včera točili video... ne.
Několik erotických anime ve skutečnosti vyšlo již před rokem 1980,
ale počátek anime pornografie se datuje do roku 1984.
9. ledna 1984 vyšlo první, druhé, třetí,
čtvrté a páté pornografické anime v Japonsku.
Dozvěděl jsem se, že v Česku jeden z těch filmů náhodou vyšel.
Dozvěděl jsem se, že v Tescu prodali 4000 kusů Bible Black
během jediného dne.
Kdo to kupoval?
Vy?
Někdo si Bible Black koupil, 4000 lidí si koupilo Bible Black.
Lidé využívají anime pornografii k útokům na anime fanoušky.
Například v Británii noviny věnovali anime hentai několik nehezkých článků.
A napsaly naprosté hlouposti.
Mám tady několik výstřižků. Tak co tady máme...
Tohle je z novin The Daily Star z ledna 1993.
Pobouření poslanci volají po zákazu nechutných a perverzních kreslených filmů,
které zobrazují znásilňování, mrzačení a vraždy.
Tyto odporné japonské manga filmy... zřejmě...
získaly v posledních dvou letech mezi britskou mládeží kultovní status.
Častým námětem jsou sexuální útoky nadpřirozených bytostí na mladé dívky.
To už nejsou lvíčci, kteří si běhají v džungli.
Co se stalo?
Stalo se to, že filmoví vydavatelé nechtěli cílit na děti.
Děti nekupují filmy, děti nekupují hračky.
Děti přesvědčí rodiče, aby koupili hračky.
A aby koupili filmy.
Když máte nějaký dospělejší film,
se sexem, násilím nebo prostě dospělejšími náměty, musíte ho prodat teenagerům.
Proto vydavatelé anime po celé Evropě v 80. letech
záměrně propagovali anime jako tu nejnebezpečnější věc, kterou kdy uvidíte.
I když si ji můžete koupit v Tescu.
Líbí se mi, že v Česku máte Tesco, to je super.
Také British Board of Film Classification, to je britský cenzorní úřad,
napsal o japonské animaci něco šíleného.
Ve své oficiální zprávě, ve vládní zprávě z roku 1993.
V Japonsku tyto filmy zřejmě nabízejí sex a násilí mužům...
kteří je sledují po práci...
v pánských klubech, kde se kupují a prodávají sexuální služby.
To jsou kecy!
Vždyť to ani nedává smysl.
Kdybyste byl v bordelu, kde lidé prodávají sex, proč byste se díval na kreslený film?
To je nejen lež, je to rasistické.
O Japoncích to klidně můžete napsat, protože jsou 8000 mil daleko.
Nikoho nebude trápit, co hrozného o Japoncích napíšete.
Jenže se to má tak, že například The Legend of the Overfiend,
Urotsukidoji: Chojin Densetsu, což je nejprodávanější hentai anime v Británii,
se v roce 1995 prodalo 60000 kusů.
Anime fandon v Británii v roce 1995 tvořilo 600 lidí.
Takže pokaždé když noviny napsaly "anime fanoušci jsou úchyláci",
opravdu si myslely, že každý z těch 600 lidí si koupil sto kusů?
Opravdu to tak bylo?
Kdo si koupí sto kusů jednoho filmu?
Dobře... vždycky se jeden člověk najde.
Co kdyby se film ošoupal. Jeden do sbírky, jeden na koukání,
98 na rozdávání přátelům a rodině, narozeniny, Vánoce, kdo ví.
Takže hentai anime nesledovali anime fanoušci.
Kdyby si každý anime fanoušek v zemi koupil jeden kus tohoto hentai filmu,
pořád nám zbývá 59400 kusů záhadně prodaných lidem, kteří nejsou anime fandové.
Ale když lidé ***ávají na anime, schytají to anime fanoušci.
Ale 4000 kusů Bible Black v Česku si nekoupili jen anime fanoušci.
To si koupili i ostatní Češi, možná někdo, koho znáte...
Možná vaše babička.
Nikdy se to nedozvíte.
Neslo to s sebou i další nebezpečí.
Protože byl japonský materiál prezentován jako nebezpečný,
média se toho s radostí chytla.
Začala používat japonský původ jako vysvětlení, proč je něco špatné.
Jako sdělení, že je něco zlé.
Předvedu vám další příklad toho, jak mainstream média vidí anime.
Pokud má Lord Kraso připraven další klip,
můžeme se podívat na ukázku toho, jak média viděla anime na začátku 21. století.
Lorde Kraso, jste připraven?
Tady je náš pokoj.
Ty dveře se odsunují.
Na to nemám čas.
Vítejte. S potěšením přijmu vaše výměšky.
Jsou léta před námi!
Mami, Lízo, mrkejte! Táta je v telce!
Super...
To je úchvatné.
Podívejte, zahrada císařského paláce.
Chrám Meidži.
Továrna Hello Kitty.
Kdo jde na průzkum?
Hej, ještě zkouším japonskou telku.
Není to ten animák, který způsobuje záchvaty?
Co to děláš, Barte?
Hej, co to-
Tak jo.
Z toho záchvatu mám hlad.
Já taky, pojďme na pravé japonské nudle.
Záchod mi doporučil místo jménem Americatown.
Tati, nepřeletěli jsme půlku světa, abychom jedli v Americatown.
Ráda bych okusila japonskou variantu sendviče.
Určitě je menší a efektivnější.
A nyní zpět k Bojujícím záchvatovým robotům.
Tak vidíte.
Takhle vidí anime Simpsonovi.
Tipuju, že to byl Pokémon...
Nikdy si nejsem jistý. Přeci jen Pokémon vyšel v roce 1997.
Někteří z vás tehdy ještě nebyli na světě.
Ale Pokémon pořád pokračuje a v roce 1997 se proslavil.
Přesněji 16. prosince 1997.
Kvůli slavnému "epileptickému incidentu".
Pro ty z vás, kteří o něm neslyšeli.
V jednom díle Pokémonů je speciální útok,
který bliká jistou frekvencí,
která u 600 dětí způsobila záchvaty,
podobně jako u Simpsonových.
Ve zprávách potom tu část pustili znovu.
Vítejte u zpráv, 600 dětí nejspíš
ovlivnil jistý pořad, zde je ukázka...
Když si projdete lékařské záznamy z Japonska z té doby,
je nahlášeno 15000 možných případů.
Ale to není tak úplně pravda.
Máte 600 dětí, kterým se udělalo trochu špatně
a mohly zůstat doma.
Další den nemusely do školy,
protože zvracely z Pokémonů.
A pak máte 14400 jejich kamarádů,
kteří si uvědomili, že pokud řeknou, že zvrací z Pokémonů,
taky nebudou muset do školy.
Z dostupných informací
zní Pokémon jako odporný a nebezpečný seriál.
Vůbec není nebezpečný, jen nešťastnou náhodou
došlo k incidentu s blikáním.
Nešťastnou náhodou se stalo totéž o 6 měsíců dříve,
ale o tom nikdo ve zprávách neinformoval.
Ale potom už si dali pozor.
Ovšem něco nám to napovídá o divácích Pokémonů.
Pokémony sledují děti, i v zahraničí.
V době Pokémonů přestalo být v Evropě anime něco pro studenty a teenagery.
Po Pokémonech bylo anime pro děti.
Ve zkoumání anime je tlustá čára v roce 1997...
Máš říct: Už to nevydržím.
Nemůžeš se jen tak odplížit.
1997, před tímto rokem byl každý,
kdo v Evropě sledoval anime, dospělý.
Po roce 1997 nastoupila nová generace, která vyrůstá při sledování anime.
Vyrůstají při hraní počítačových her.
A v 90. letech jsou herní společnosti hlavními investory do anime.
Například SEGA dnes vlastní kontrolní podíl v jednom velkém animačním studiu.
Protože jediné společnosti, které jsou ochotné investovat peníze,
jsou společnosti, které jsou samy zapojené do "mediálního mixu", jak říkají Japonci.
To znamená, že neděláte jen TV seriál.
Vyrobíte seriál, se kterým je spojená počítačová hra,
s níž je spojená manga, se kterou přijde plyšák,
se kterým přijde nová řada sladkostí,
speciální kukuřičné nudle, prostě všechno možné.
Ovšem média začala vnímat anime jinak.
Z anime se nepozvracíte, anime ovládne mysl vašich dětí.
Na ukázku tohoto trendu v mainstreamu
mám pro vás třetí ukázku, kterou nám nyní Lord Kraso pustí.
Vážně nechápu, co je na tomhle tak zábavného!
Vypadá to divně! Odkud jsou?
Je to velká novinka z Japonska!
To vám říkám, tihle Japonci dobře ví, jak prodávat dětem.
Musím posbírat všechny Chinpokomony!
Musím posbírat všechny, abych se stal Korunovaným chinpokomistrem!
Objednejte si Chinpokomony a budete šťastní!
Musím se stát Korunovaným chinpokomistrem!
Musím sbírat Chinpokomomy!
Čau, kluci! Mám super figurku Chinpokomona!
Lamo, figurky už týden neletí!
Jo, copak to nevíš? Teď letí Chinpokomon videohra!
Přinesl sis svůj speciální Chinpokomon ovladač?
Eh? Ne.
Aha, ty nemáš speciální ovladač...
Boha jeho!
Chinpokomon!
Jaký je hlavní cíl?
Zničit Zlou sílu!
Musím koupit všechny Chinpokomony, abych zničil Zlou sílu! Oha!
Sakra!
Musím je koupit všechny!
Nejdřív si raději zajedu na Havaj a navštívím Pearl Harbor.
Vybombardujte přístav! Připraveni?!
Musím všechny posbírat! Musím všechny koupit!
Musíme všechny koupit!
Vybombardujte přístav!
Hej, Kenny dostal z té hry záchvat!
Ta hra je boží!
Haló?
Haló?
Vítejte v Chinpokomon Toy Corporation!
Prosím, uveďte jméno!
Red Harris! Patří mi hračkářství v Americe!
Prosím, uveďte účel!
Zajímá mě, o co vám jako jde,
že ty figurky mluví o svržení americké vlády!
Jsem Preston Hirohito a toto je pan Hosek!
Těší mě!
Rozumíme vaší starosti ohledně našeho úžasného produktu.
Jo! Řekněte mi, co má sakra tohle znamenat.
Americká vláda vám lže!
Přidejte se k boji za ovládnutí světa Japonskem! Více příště!
No?!
To je podivné.
Netuším, jak se to mohlo stát.
Ale ujišťuji vás, že se to nebude opakovat.
Tak hele! Tohle mě rozhodně nijak neuklidní...
Vy jste Američan?
Ano!
Och, to určitě máte velký ***!
Prosím?
Když se hádáte s Američanem, obvykle to funguje.
Ale občas vám předvedou...
Takže na japonskou animaci se pohlíží jako na něco zlého a prohnilého.
Dokonce se do toho zapletl Vatikán.
Protože se objevila fundamelistisická křesťanská skupina v Americe...
kde jinde...
která tvrdila: Když si pustíte píseň z Pokémonů pozpátku,
jasně uslyšíte "Miluji Satana".
To není pravda.
Myslím, že papež si ji pozpátku pustil, aby se přesvědčil,
a zjistil, že tam rozhodně nezazní "Miluji Satana".
Takže v New York Post, velmi věrohodných novinách,
vyšel článek, že Vatikán prohlásil, že Pokémon je v pořádku.
Vatikán oznámil, že karetní a počítačové hry
Pokémon jsou plné tvořivé představivost
a nijak nepoškozují morální zásady.
A oslavují pouta silného přátelství.
No není to od papeže milé?
Bohužel se tam píše: Vatikán oznámil,
že karetní a počítačové hry Pokémon jsou v pořádku.
Anime z vás nejspíš udělá teroristu.
A všechno se zase mění na konci 90. let.
Spíše náhodou jedné japonské společnosti docházely peníze,
a tak uzavřela obchod,
který hodně naštval japonského režiséra,
jenž rozhodně nechtěl, aby jeho film prodávali.
Ten režisér se jmenoval Hajao Mijazaki.
Na počátku věku videa...
bez jeho vědomí prodala firma Naušiku z Větrného údolí americké společnosti,
která ji naprosto zmasakrovala
a proměnila ve film jménem Warriors of the Wind, který je příšerný.
Mijazaki byl tak naštvaný, že nastavil cenu
na autorská práva za své filmy velice vysoko.
Aby je mohla koupit jen velká společnost.
Takže deset let nikdo Mijazakiho filmy nekupoval,
až jednou... je koupil Disney.
Mijazaki nenávidí Disney.
Bylo to úžasné, přiměli ho jít na tiskovou konferenci
k příležitosti zakoupení filmů a on povídá:
Velmi mě těší, že Disney koupil mé filmy.
Velmi oceňuji jejich marketing.
A to je vše, co řekl, velice naštvaný muž.
Ovšem díky tomu, že Disney koupil Mijazakiho filmy,
se Mononoke-hime dočkala velkého uvedení v Americe.
A to byla asi taky chyba.
Po nepříjemnostech s Warriors of the Wind
psal Mijazakiho producent Tošio Suzuki do každé smlouvy,
že Mijazakiho filmy nelze stříhat,
nesmíte je zkrá***,
musíte nechat ve filmu každý snímek.
A to je pro Disney problém,
protože když koupili Mijazakiho filmy,
některé z nich byly delší než 80 minut, některé dokonce přes dvě hodiny.
Jestli jste někdy byli v kině na film Studia Ghibli,
v 80. minutě uslyšíte zvedání sedaček,
protože děti odcházejí na záchod.
Disney filmy jsou dlouhé 80 minut,
protože tolik vydrží dětský močový měchýř.
Mijazakiho filmy jsou stavěné na japonské močové měchýře.
Jsou mnohem silnější.
Povídá se spousta historek, co všechno v Disney zkoušeli.
Například Majo no Takkyūbin, Kiki's Delivery Service,
byla příliš dlouhá a tak si řekli:
Slíbili jsme, že nic nevystřihneme,
ale co kdybychom to pustili promítačkou rychleji...
film by byl rychlejší.
Tak zkusili vyrobit verzi Kiki's Delivery Service, kde všichni běhají jako šílení.
Je to vážně zběsilé.
Ale bohužel se změnila zvuková stopa, změnila se hudba
a bylo docela průhledné, že film zrychlili.
Když došlo na Princeznu Mononoke, Tošio Suzuki, Mijazakiho producent,
poslal producentům v Disney meč.
Poslal jim samurajský meč s poznámkou "žádné střihy".
Myslím, že dokázal svou myšlenku předat velmi dobře.
Takže když Američané dostali Princeznu Mononoke,
řekli si: Prostě to vydáme, jak to je.
Určitě je to přístupné, že jo?
Nejspíš to bude pro všechny děti.
Vždyť je to veselá pohádka o chlapci v lese, něco jako Totoro.
Ne, ne, to tedy není.
Je to příběh brutální bitvy mezi různými druhy japonských duchů
a v prvních pěti minutách někomu useknou obě ruce.
Žádné střihy, musíte to pustit.
Proto měla Princezna Mononoke v Americe relativně malý start.
Běžela ve 200 kinech, což je pořád lepší než u většiny anime.
Ale příliš ji nepodporovali, protože to nebyl rodinný film.
Princezna Mononoke nikdy nebyl rodinný film.
Cesta do fantazie měla v Japonsku malý start,
ale přitáhla pozornost všech animátorů,
režisérů a fanoušků,
kteří chtěli, aby Studio Ghibli a Hajao Mijazaki získali mezinárodní pozornost.
Možná víte, že Cesta do fantazie získala Oscara.
A tím vznikla nová vlna mylných předpokladů o anime.
Lidé začali anime brát jako oceňované filmy.
Každé anime na světě získá Oscara.
Ne, to se nestane.
Když na pultě uvidíte Cestu do fantazie a vedle ní Death Note,
asi si nebudete myslet, že jsou to stejné tituly.
Naruto není stejný jako Cesta do fantazie,
Haruhi Suzumiya nikdy nebude mít takové prodeje jako Cesta do fantazie.
A tak nastalo krátké odbobí, kdy mezinárodní společnosti kupovaly každý anime film, který našly,
jelikož se za každou cenu chtěly ohřát v úspěchu Studia Ghibli.
Tak se například do světa dostaly filmy Satoši Kona.
Vím, že v Česku vyšli Tokijští kmotři.
Kolik lidí? Zvedněte ruce, kdo si koupil Tokijské kmotry.
Takže celé publikum Tokijských kmotrů v Česku je právě teď tady.
Je to pěkný film, ale velmi obskurní.
Je to směs kovbojských filmů Johna Forda, která se odehrává v Tokiu, o Vánocích, se třemi tuláky.
A v Anglii se prodalo 800 kusů.
Takže se lidem těžko vysvětluje, že když se Dragonballu prodá 300 000
a Cesty do fantazie se prodá 150 000,
Tokijských kmotrů se prodalo 800.
Lidé předpokládají, že anime je značka.
Předpokládají, že všechna anime jsou stejná.
Anime rozhodně nejsou stejná.
Občas cílí na velice specifické malé skupiny.
O těch specialitách si promluvíme za chvíli.
Ale než se tam dostaneme, pustíme si dnešní poslední ukázku.
Je to jakýsi návrat do 80. let.
V 80. letech pracoval Quentin Tarantino ve videoprodejně,
takže viděl všechny sexuální a násilné tituly.
Viděl Wicked City a Ninja Scroll a Urotsukidoji
a Monster City a všechno, co má v sobě monstrum,
všechno s chapadly.
Golgo 13, o tom raději ani nebudu začínat.
Takže jeho představa anime odpovídá 80. letům.
Ironické je, že například Golgo 13
je japonský pokus dát cizincům to, co cizinci podle Japonců chtějí.
Japonci sami Golgo 13 moc rádi nemají,
ale myslí si, že Američené ano.
Tak vyrábí Golgo 13, aby ho prodali Američanům.
Quentin Tarantino viděl Golgo 13 a chtěl něco takového v Kill Bill.
Tak šel za Japonci a povídá:
Udělejte mi anime část pro můj nový film.
Osm minut, vrazíme to doprostřed filmu.
Šel do Production I.G, jedné z největších moderních anime společností.
A v Production I.G se ptají:
Co si představujete pod anime?
Myslíte veselé králíčky?
Možná myslíte nindži?
Myslíte hezké chlapce, kteří se do sebe zamilují?
Ne, ne, chci vraždy a sex a násilí.
Tak tedy nejsledovanější japonské anime v roce 2004
byla Legenda o O-Rin Išii, což je osmiminutová část uprostřed Kill Bill.
Pustím vám teď krátkou část,
protože mě velice zaujalo,
že Quentin Tarantino utratil spoustu peněz,
když se snažili imitovat levné, brakové, násilné béčkové filmy.
A zvlášť proto, že Japonci to neanimovali úplně tak, jak si představoval.
Když se podíváte na Kill Bill, všimnete si, že je to motion-capture.
Natočili hranou předlohu, přes kterou potom kreslili,
aby výsledek vypadal jako špatná animace.
Opravdu tam hráli živí herci,
což stálou hroznou spoustu peněz. To je velice drahá záležitost.
Ale jsou to peníze Quentina Tarantina, tak je utratíme.
A ted už Kill Bill, prosím, Lorde Kraso.
O-Ren Išii se narodila na americké vojenské základně v Tokiu.
Napůl Japonka, napůl čínská Američanka
se se smrtí poprvé seznámila ve věku 9 let.
Tehdy sledovala smrt svých rodičů
z rukou nejkrutějšího šéfa jakuzy, Bosse Macumota.
Dobrá, Lorde Kraso, můžete to zastavit.
Takhle to pokračuje pořád,
máte pocit, že se to táhne hodiny,
i když to trvá jen 8 minut.
Když takto vypadalo anime v roce 2003,
ještě jsem si v poslední době všiml jednoho omylu.
Je spojený s problémem, který trápí
lidi v kreativním průmyslu po celém světě posledních pět let.
A totiž jak dostat zaplaceno.
Japonci říkají DVD a filmům balené zboží,
tak nějak se dá přeložit japonský termín,
a to znamená, že když prodáváte DVD,
prodáváte fyzický předmět, který si můžete podržet.
A to je užitečné, protože za to můžete účtovat hodně peněz.
Například necháte fanoušky kupovat krabice s limitovanou edicí.
Toto je důležitá součást anime trhu.
Lidé někdy předpokládají, že každého anime se prodají stovky tisíc kusů.
My už víme, že to není pravda.
Víme, že Tokijských kmotrů se prodalo jen pár stovek.
Nejhůře prodávané anime v Británii bylo IGPX,
které se prodalo 18 kusů.
Uvědomte si, že 20 kopií rozdáte novinám,
abyste získali recenze a články.
Vlastně rozdali víc kusů než prodali.
To se nepovedlo.
Je potřeba pochopit, že anime má spoustu žánrů,
anime má spoustu oblastí.
Ne každý má rád Naruta, někdo má rád yaoi...
někdo zase... aha, tamhle je yaoi hlouček...
Oni se navzájem osahávají, odtud docela divný pohled.
Potíž je, že netušíme, jestli mainstream chápe,
že něco zaujme jen velmi malou část trhu.
Abych vám ilustroval, jaké rozdíly mohou vzniknout.
Zavolali mi... točíte to? Fajn.
Zavolali mi z jisté známé společnosti, kterou nebudeme jmenovat,
...
a řekli mi: Něco nás trápí.
Právě jsme zjistili, že se prodalo 3000 kusů našeho titulu
za jediný den.
A je to docela starý titul.
Vlastně je to Schoolgirl Milky Crisis.
Prodáváme box-set za 39.99 liber,
ale bylo to Amazon UK.
(zvoní telefon) To je Nicole Kidman? Vyřiďte, že nemám čas.
Prodejní cena na Amazonu byla 24.99 liber a doprava zdarma,
takže za hezký box-set je to docela levné.
A prodaly se 3 kusy jeden týden, pak 10 kusů, pak 5 kusů...
3000 kusů! Co se stalo?
Myslíme, že se to prodalo do zahraničí, můžeš to prověřit?
Tak jsem napsal Schoolgirl Milky Crisis v japonštině
do japonského editoru, zkopíroval a vyhledal na Google Japan.
Jako první odkaz jsem dostal blog chlapíka z Tokia,
kde psal:
Právě jsem objevil, že Amazon uznává i zahraniční karty.
Nevím, možná žil někde v ústraní.
Mám VISA kartu a funguje i mimo Japonsko. Koho by to napadlo?!
Tak jsem si objednal box-set Schoolgirl Milky Crisis a poslali mi to i do Japonska.
Tady je fotka krabice z Amazonu, která mi přišla.
Není to úžasné?
No je to úžasné, protože zaplatil 24.99 liber,
kdežto stejný box-set v Japonsku stojí 250 liber.
Ceny filmů v Japonsku jsou výrazně vyšší,
protože prodávají jen velmi malému okruhu šílených fanoušků.
Možná se máte za šílence, ale zaplatili byste 250 liber za box-set?
Aha, vy jo, tak si to užijte.
Jde o to, že když si účtujete takovou sumu,
prodáváte jen určitému okruhu zákazníků.
Schoolgirl Milky Crisis není dobrý příklad,
ale pomalu se blížím k moe.
Obzvlášť moe hentai.
Protože když jste svobodný, zaměstnaný muž kolem třiceti,
obvykle v IT, musím dodat,
a máte velký, použitelný příjem,
míří na vás moe sektor.
A řeknou vám: Vydali jsme limitovanou edici za 500 liber
a k ní je za příplatek speciální figurka
a k ní se dá přikoupit speciální CD
a taky speciální počítačová hra,
a všechno jsou to velmi limitované edice.
Možná takhle prodáte jen 500 kusů,
ale pokud 500 lidí utratí po 500 librách za zboží k vašemu seriálu,
máte dost peněz na 13minutové video.
Takže můžete prodávat anime hodně malému trhu.
Problém je, že poté japonská firma přijede na filmový veletrh
a řekne evropské firmě:
Máme tady novinku, nechcete ji koupit?
Určitě by se to u vás líbilo spoustě lidí.
Ovšem neřeknou, že v Japonsku prodali jen 500 kusů.
A to je velký problém pro anime,
protože je velmi obtížné...
Když máte oblíbený seriál jako Naruto, je to skvělé.
Když máte třeba Death Note nebo Bleach, dokážete si vybudovat okruh fanoušků.
Ale když máte seriál pro velmi malé publikum,
dost těžko ho prodáte distributorům.
A když to distributor riskne a vydá ho,
ale nevydělá žádné peníze, sveze se po vás.
Zmínil jsem balené zboží, protože tohle můžete dělat jen s DVD,
s Laserdiscem, s něčím, co si lidé mohou chytnout.
Když se anime streamuje,
když je digitální a neexistuje žádné balené zboží,
můžete získat peníze
pouze reklamou a za kliknutí.
Takže když provozujete třeba Crunchyroll a vysíláte Naruta
a klikne si na váš web 100 000 lidí,
můžete nasadit mikroplatby, pár centů tady, pár centů tady,
a můžete vydělávat.
Když váš seriál přiláká jen 500 lidí,
nemusí pomoct, když ho pustíte ven zadarmo.
Stejně se bude dívat jen malý počet lidí.
A to může způsobit anime velké potíže.
Protože některá vaše oblíbená anime nemají v Japonsku příliš velké publikum.
Nikde si nenajdou velké publikum, je to jen velmi malý trh.
A japonský průmysl je čím dál víc konzervativní
a zaměřuje se pořád víc na velmi malý segment 30letých mužů.
To může v budoucnu přerůst v problém.
A podle mě přeroste.
Myslím, že se brzy objeví nějaký nový omyl o anime.
Dal jsem vám několik příkladů mylných názorů na anime.
Aktuální je, že každý má rád moe. To není pravda.
Já nemám rád moe.
Máte rádi moe?
Už to nemůžu vydržet.
Jen tak dál.
Ve skutečnosti má moe ráda.
Zítřek určitě přinese nějaký nový omyl.
Doufám, že jsem vám předvedl,
jak velkolepě se mainstream dokáže plést v tom, co je anime.
Když mluvím tady, kážu konvertitům,
kážu lidem, kteří anime milují.
Ale víte, že existují lidé, kteří jej chtějí za každou cenu nenávidět.
Jejich důvody se v průběhu let mění
a mění se s novou generací.
Ale doufám, že jste si odnesli několik příkladů,
jak moc se lidé v minulosti pletli,
a použijete je, abyste z posměváčků udělali hlupáky.
Děkuji vám.