Tip:
Highlight text to annotate it
X
SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA REŽIE: Ingmar Bergman
Nevinnost a panika
- Výborně - Ale pozor na vlasy!
- Tak jsme hotoví? - S holčičkami ano
Byly jste báječné. Děkujeme. Na shledanou
- Teď rodiče na pohovce - Ano
Trochu se narovnejte. To je ono
- Budu malinkatá - A povídejte si
Marianne, oči. Tak
Jako že se máte rádi. A usmějte se na sebe
Nehýbat! A je to. Mockrát děkuji
- Ještě tu chvíli zůstaň - Ano
Začnu standardní otázkou, abychom překonali nervozitu
- Nejsem nervózní - Tím líp
Tak tedy: jak byste stručně popsali sami sebe?
- To je těžké - Tak moc ne - Nemusejí to pochopit - Ne?
Nechci se vytahovat, ale jsem inteligentní, úspěšný, sexy
Zodpovědný, vzdělaný, sečtělý, společenský
Co ještě? Kamarádský, i k těm, co na tom jsou hůř
Sportovně založený. Dobrý otec a hodný syn
Nemám dluhy a platím daně
Za všech okolností ctím naši vládu
Miluju královskou rodinu V církvi nejsem
- Mám ještě pokračovat? - Ano
- Jsem skvělý milenec, viď? - To přeskočíme. Co vy?
Co mám povídat?
Jsem vdaná za Johana a mám dvě dcery
- Už mě nic jiného nenapadá - Zapřemýšlejte
- Johan je moc fajn - Děkuju
- Jsme svoji už deset let - Prodloužil jsem smlouvu
Necením si asi sama sebe tolik jako Johan
Ale jsem ráda, že žiju tak, jak žiju. Je to dobrý život
- Co mám ještě říct? - Má hezkou postavu
Děláš si legraci. Já to beru vážně
- Mám dvě dcery - To už jsi říkala
Teď pár dat. Kolik je vám let?
- Mně 42, nikdo tomu nevěří - Mně 35
- Oba máme měšťácký původ - Johanův otec je lékař
A moje matka je prostě máma
Můj otec je právník. Tak se ze mě taky stala advokátka
Jsem nejmladší ze 7 bratrů a sester. Domácnost vedla matka
- Teď už to bere s klidem - Jo?
S rodiči kupodivu vycházíme moc dobře
Hodně se stýkáme. Nikdy jsme neměli konflikty
Promluvme si o vaší práci
Jsem docent na katedře psychotechniky
Specializuji se v advokátní firmě na rodinné právo.
Dělám hlavně rozvody. Zajímavé na tom je...
Nehýbat! Vezmi to. S tímhle výrazem
Výborně!
- Připadám si jako... - To přejde
- Jak jste se seznámili? - To poví Johan
- To je zajímavé - Láska na 1. pohled to nebyla
Měli jsme oba hodně známých a všude možně se setkávali
Oba jsme taky byli politicky činní a hráli divadlo
Ano?
Moc jsme se nepřitahovali, byl jsem pro ni náfuka
Johan měl tenkrát poměr s jednou zpěvačkou...
To mu dodávalo určitou image a byl protivný
Marianne bylo devatenáct a měla za muže jednoho blbečka
Byl moc milý a já do něj byla blázen
Otěhotněla jsem, a to taky něco znamenalo
- Ale jak to, že... - Že my dva? - Ano
To byl Mariannin nápad
Dítě hned po narození umřelo...
Rozvedla jsem se. A Johanovi ta jeho zrovna dala kopačky
Byli jsme oba sami, tak jsem navrhla, že to dáme dohromady
Nebyli jsme vůbec zamilovaní, jenom smutní
Zjistili jsme, že je nám spolu skvěle
Taky jsme pilně studovali
Začali jsme bydlet spolu. Naše matky to ani nešokovalo
Nehnuly ani brvou a hrozně se spřátelily
Stal se z nás párek. Po půl roce jsme se vzali
- To už jsme zamilovaní byli - Hrozně
- Byli jsme ideální pár - A tak je to pořád
- Žádné problémy? - Nikdy jsme netrpěli nouzí
Vycházíme dobře s příbuznými a přáteli
Líbí se nám naše práce. Jsme zdraví
A tak dále, až to není hezké: bezpečí, pořádek, loajalita
Jsme spolu až neslušně šťastní.
Máme samozřejmě i neshody. Ale vždycky se dohodneme
- Nehádáte se? - Marianne ano - Opravdu?
Štve mě, že se nikdy nezlobí
To zní všechno báječně
Kdosi řekl, že i absence problémů je velký problém
Dobře víme, že náš život má svá úskalí
Jak to myslíte? Angažujete se... ?
Svět jde do hajzlu a já se starám sám o sebe
Mám na to právo. Ze všech spásných učení je mi nanic
- Já si to nemyslím - Tak co si myslíte?
- Věřím v solidaritu - Trošku to rozveďte
Kdyby se lidé už od dětství učili nebýt lhostejní,
- vypadal by svět jinak - Nehýbat. Dívejte se sem
Ještě to pokračuje:
Marianne má krásné modré oči, z nichž vychází zář
Na otázku, jak zvládá domácnost i práci,
odpoví s úsměvem, že si s Johanem navzájem pomáhají
Rozumíme si, řekne a celá se rozzáří, když Johan vstoupí
Položí jí ruku na ramena a Marianne se k němu přitulí
Na odchodu si pak všimnu, jak jsou rádi, že už jdu
Zase mohou být sami!
Dva lidé, silní a šťastní lidé, kteří společně vyzráli
Přesto nikdy nezapomínají, jak důležitá je láska
- Litovali jsme, že... - Chtěl jsem si stěžovat
Ale našim matkám a dcerám se to líbilo
O mých očích nic nenapsali. Nevidíš v nich tajemnou zář?
- Jsou krásné - Spíš tmu. Je to sexy
- Katarina je do tebe udělaná - Utečeš se mnou?
Potřeboval by změnu. Už deset let mi nezahnul
- Jsi si tím jistá? - Věřím všemu, co mi říká
- Slyšíš, Katarino? - Johan lže mnohem líp než ty
- Já vůbec nemám fantazii - No právě
Lidi bez fantazie lžou líp
Peter všechno vyšperkovává detaily. Je to až dojemné
Četla jsem tvůj článek v Technických novinách
- Ten psala Katarina - Chytrá - A cos myslel?
Byl jsem v Německu, když volali, že chtějí článek
Tak ho holt Katarina napsala
A proč jsi ho podepsal ty?
To není útlak žen. Pracujeme vždycky spolu
- Závidím vám - Víš, jak na tom spolu jsme?
Zrovna teď přímo mizerně
- Na zdraví, Katarino! - Na zdraví!
Před Johanem a Marianne si nemusíme na nic hrát
- Co se stalo? - Vůbec nic
Ale Peter je strašný nešika
Nešika! Já si na své nešikovnosti zakládám
Jenže podle Katariny jsem taky bezpáteřný rosol
- Rosol, to není špatné - Nebudeme si kazit večer
Jistě, po tom článku pronesu děkovnou řeč
Nesmíme zapomenout,
že se nacházíme takříkajíc pod šťastnou střechou
Nesmíme tu udělat žádné emocionální fleky
- Na zdraví - Na zdraví - Domácí štěstí ti nezávidím
Zato tvou genialitu v kulinářském umění ano
To by se Katarina měla taky naučit
- Je lepší kuchařka než já - Myslí, že dávám do jídla jed
- Náš oblíbený vtip - Chápete, že je to vtip?
Vtip za všechny prachy
- Půjdeme do salonu na kávu? - Ano
Co teď? Vypadá to, že jsem udělal botu
Nech to být. Holky to sklidí a umyjí
- Je to vlastně dojemné
- Co je dojemné?
Vaše manželství. Johan a Marianne!
Je to tak dojímavé, že je mi z toho do breku
Píchl bych vám do toho vašeho balonku špendlíkem
- Opravdu? - Na zdraví! - Na zdraví!
- Vy jste spolu už 10 let? - Zrovna jsme měli výročí
- A žádná rodinná špína? - Těžko říct
Já i Johan rádi uklízíme
Slyšíš, Katarino? My dva úklid trochu zanedbáváme
Ale teď to napravíme. Příští týden zavolám Marianne,
aby nám zařídila rozvod
Rozmyslí si to, ještě dřív než vystřízliví
Rozhrčí se v něm počítačka:
Řekne, že se rozvede, když se vzdám aktiv ve Švýcarsku
A já na to, že to jsou moje peníze
A Peter řekne: Já jsem je rozmnožil. Vem si továrnu
A já: To je od tebe hezké dávat mi fabriku v Itálii,
když mzdové náklady pořád rostou
- Říkám ti... - Vem si všechno ve Švédsku
Byt, chalupu, chatu, člun, auto, akcie a obligace
To je od něj hezké, ze všeho bych platila daně
Promiňte, že to tu kazím takovými trivialitami,
ale jak Peter začne mluvit o rozvodu, vím, kolik vypil
- a že se začneme urážet - Já to pořád říkám
Katarina je obchodník, chlap
Obchodník!
Kromě toho je geniální umělkyně
A taky je pěkná.
Prostě skvost v dárkovém balení
Nechápu, jak jsem se té dokonalosti dostal mezi nohy
- Pojedeme už domů - Ne...
- Tohle nechtějí poslouchat - Ne, seď...
Johan a Marianne mají na břichu červenou mašličku
jako marcipánová prasátka
Jejich morálce velmi prospěje,
když nahlédnou do nejhlubších hlubin pekla
August Strindberg někde napsal:
Existuje něco hroznějšího
než muž a žena, kteří se nenávidí?
Co myslíte? Je týrání dětí horší?
Ale Katarina a já nejsme nic jiného než dvě malé děti
Katarina je malá holčička, která brečí,
protože spadla a natloukla si a nikdo ji neutěšil
Já taky nedospěl
a brečím, že mě Katarina nemiluje
Přestože jsem na ni zlý
Jsem aspoň ráda, že vím, že už neexistuje nic horšího
Proto jsme zralí na rozvod
Pokud vezmeš rozum do hrsti
Pokud zároveň, jeden před druhým
a před svědky, podepíšeme všechny papíry
Abychom se nemohli podfouknout
- Zavoláme ti - Máme komerčního právníka
Pomůže vám s finančními záležitostmi
Tak co?
I kdybychom se dohodli, nikdy bys mě nepustil
Myslíš, že jsi tak strašně nepostradatelná?
Kdy jsi na to přišla? Nemohla bys nám to říct?
Musím s tebou spát, protože se ti s jinou nepostaví
Tvoje potřeba špatného svědomí nezná mezí
S Janem to skončilo, a tak se tě zmocnila panika
Teď už na tobě záleží jen Peterovi, ten má trpělivost
Tak ty si myslíš, že jsi jediný. Tos mě teda dojal
Myslíš, že mám jen tebe. Něco ti řeknu
Promiňte mi mou otevřenost
Ale chce znát pravdu, tak ji bude mít
Něco ti řeknu, Petere
Strašně se mi hnusíš
myslím fyzicky
Vrzla bych si s kýmkoli, jen abych tě ze sebe vypláchla
Skončil další den, už z dosahu je moci naší,
na celičký Boží svět se nová noc zas snáší
- Ty zasranej... - Ty však neměníš se, Pane,
stále a vždy pln jsi milosti
Co se s námi zítra stane,
rozhoduješ ve své moudrosti. Ať už to znamená, co chce,
Doufám, že na koberci nebudou fleky
Nevím, co udělá likér. Pošli nám účet
- Ne - Jo!
Nalej mi, prosím tě, trošku kávy
Já... jsem se opil
Promiň. Takhle se obvykle nechováme
Ale vy jste naši nejlepší přátelé
Naši jediní přátelé
Promiň mi, promiň nám to
Zavolej nám taxík a já si tu bakchantku odvezu domů
Dokončíme tu scénu tam
Závěr obvykle není příliš vhodný pro diváky
- Kolik je? - 12.10
- Ještě že už šli - Trochu se to rozjelo
Můžou spolu dva lidi žít celý život?
Je to směšná konvence. Měli bychom mít pětileté smlouvy
Nebo vypověditelné dohody
- My taky? - My dva ne - Proč ne? - Jsme výjimka
- Tak budem celý život spolu? - To je divná otázka
- Nechceš někdy spát s jinou? - Ne. Ty jo?
- Občas - To jsou věci! - Jen čistě teoreticky
Se mnou asi není něco v pořádku. Jsem spokojený
- Já taky.
Už vím
- Co?
Proč Katarina a Peter spolu mají peklo
Nemluví stejným jazykem. Musejí si všechno překládat
- Je to asi mnohem jednodušší - To my dva si vždycky rozumíme
- Mluvíme totiž stejnou řečí - Jde nejspíš o peníze
Když lidi mluví stejnou řečí, na penězích nezáleží
- Ty tvoje řeči! - Vidím to i v práci
Manželé jako by spolu občas mluvili rozbitým telefonem
Občas jako bych poslouchala dva magnetofony
A občas je slyšet jen velké meziplanetární ticho
Co kdybychom dávali děti do školky a dělali ve fabrice?
- To je jedno - Není
- Důležitá je jen stejná řeč - Ty jsi romantik
Myslíš opravdu, že bychom spolu vycházeli hůř?
- Myslím - Že by to bylo horší? - Ano
Takhle nám taky hrozí nebezpečí odcizení a samoty
Vůbec ne
Při těžké práci se člověk vystavuje těžším zkouškám
Jsi hloupější, než jsem myslela. A romantik jsi sám
- Uvidíme - Co? - Nevím. Ty jo?
- Děláš si legraci - Ano. Nemáš hlad? - Jako vlk
Co takhle chleba s paštikou, okurkou a k tomu pivo?
Paráda
Umění zahrát všechno do autu
- Dobrýtro - Dobrýtro
- Spal jsi dobře? - Jako špalek. Co ty?
Probudila jsem se v pět a pak už jsem neusnula
- Proč ne? - Měla jsem vztek - Mám mít výčitky?
Tentokrát jsi v tom nevinně
Měla jsem vztek kvůli té nedělní večeři u rodičů
V neděli vždycky večeříme u rodičů
- Je to nesmysl - Kvůli nim - Odřeknu to
Co tomu řekne tvoje matka?
Ať si říká, co chce. Chci být v neděli jen s tebou a dětmi
- Dokážeš to uskutečnit? - Jo, mám čím dál větší zlost
- Nedostaneš to? - Všechno svádíš na to - Ne?
V pondělí to možná dostanu, ale proto vztek nemám
- Co je s tebou? - Uvažuj
Každá hodina i minuta našeho života je naprogramovaná
- Máme přece dovolenou - Nic nechápeš
Ta je ještě naprogramovanější
- Nevzbudíš holky? - Dneska si můžou přispat
Karin má prázdniny a Evu bolí v krku, tak je doma,
aby s náma v neděli mohla jít na večeři
- Chtělas to odříct - Udělej to ty
Pěkně děkuju, nehodlám se zamotat do nějakých výmluv
Tak nezavoláš matce teď?
- Snad jí máš zavolat ty? - Já ti budu morální oporou
Tak já zavolám
- Ale hrozně mi buší srdce - První vý*** revoluce
Nebere to? Ta úleva
Haló, slečno Almo
Mohla bych mluvit s maminkou?
Co dělá vaše koleno?
Nezlepšilo se to. Dokonce zhoršilo, to je otrava
Co říká doktor? Nemá pochopení. Tak to dnes chodí
Mami, jak se máš? To je dobře
Táta je už pryč? Aha, jel na venkov
To ho pustíš takhle samotného?
Aha, je s ním Erik. To je dobře
Mami, musím ti bohužel něco říct
Ano, jak jsi to uhádla?
Z jakého důvodu? Chci být v neděli s Johanem a dětmi
Ne, nikam nepojedeme. Jenom nechceme přijít na večeři
Nevěřím, že se táta na tu večeři těšil
Má to přece být radost, a ne povinnost
Chápu. Chápu
Tos mi ale neřekla
Jsem radostí celá bez sebe
Ne, pusť to z hlavy. Určitě přijdeme
Ano, hodí se nám to. Těšíme se
Tak ahoj, mami. Ahoj
- Revoluce potlačena v zárodku - Přijede sem teta Elsa
Těšila se na nás. Má pro tebe dárek
Paní Danelssonová uvaří. A tvůj táta se taky těšil
- Krucinál! - Každopádně jsi měla kuráž
Nebuď smutná
- Přijdeš na večeři domů? - Ne, sejdeme se v divadle
Ty už domů nechodíš rád?
Dneska je všechno složité
Chtěla bych s tebou zůstat celý týden v posteli
- Oba bychom si pobrečeli - Vybrali jsme si jiný život
- My nebo matky? - Trpíš mateřským stihomamem
- Chtěl jsi takovýhle život? - Ano
- Co kdybychom se podváděli? - No tak, Marianne!
- Co bys udělal? - Samozřejmě bych tě zabil
- Občas si přeju... - Co? - Ale nic
- Počkej, pojedu s tebou - Vem si svoje auto
- Ne, pojedeme z divadla spolu - A co holky?
Zavolám Anderssonové, aby uvařila. Umí báječné lívance
- Počkej, vzbudím holky - Pospíchám - Hned to bude
Jo, abych nezapomněl. Zaplať si pokuty za parkování
Provedu, pane docente
Tak naschle v divadle
Haló! To jsem já
Mami, nepoznal jsem tě. V telefonu praská
Mám se skvěle. A co ty?
Děláš si starosti?
Volala ti Mariannina matka? Ta si taky dělá starosti?
Proboha ne! Máme se s Marianne skvěle
Jsme silní, zdraví, veselí a šíleně šťastní
Přísahám, že se nic nestalo. Nedělej si starosti
Tvoje intuice zase selhala. Máme se s Marianne skvěle
Vyřiď Mariannině matce, ať už nežvaní o katastrofách
Ale já teď nemám čas
Ano, uvidíme se
V pátek k vám zaskočíme. Pozdravuj tátu
Krucinál!
- Ahoj - Ahoj - Neruším? - Jen ruš
Co to kutíš? Kolují tu fantastické zvěsti
Co to děláš? Vypadá to tajuplně
- Nemáš být v Lundu? - Mám
Ale studenti demonstrují a přednášky se nekonají
- To je fajn - Co to bude? - Dívej se
- Co mám dělat? - Vezmi si tu tužku
Až zhasnu, uvidíš na stěně Nehybný světelný bod
Snaž se do něj tou tužkou Trefit. Nebo k němu veď čáru
Tahle kamera to všechno zaznamená
- Vždyť je tma - Mám infrasvětlo
Budu tě sledovat tady na monitoru
Zhasínám
Prosím. Dej se do toho
- Děláš si legraci? - Ne, pokračuj
Přestaň, pořád se to hýbá
Není to legrace. Je naprosto nehybný
Už mě to nebaví. Rozsviť, prosím tě
- Ty se zlobíš - Bylo to nepříjemné
Ano, člověka to znervózní. Legrační, viď?
Podívej, jak jsi podrážděně těkala
- Co z toho plyne? - Uvidíme. Je to jen začátek
- Dala bych si cigaretu - Posaď se - Ne!
Přestala jsem před týdnem kouřit. Je to hrůza
- Abstinenční potíže? - Přátelé se mi vyhýbají
Zase začnu. Chtěla jsem to chvíli vydržet
Vem si. Broméus tu včera zapomněl celý balíček
Bože, to je lahoda!
Mimochodem...
Včera jsem dvakrát pečlivě přečetla tvou sbírku básní
- Ničemu jsem nerozuměla - Jsou tak zvláštní? - Naopak
- Nejsou zvláštní? - Nevím, možná se mýlím
- Četla ty básně Marianne? - Ne, poezie ji nezajímá
- Snad ji zajímáš ty, ne? - Ano, ale ne takhle
Ne. Aha
Co je na tom divného?
My se kamarádíme už od školy
Můžeš ty básně objektivně posoudit, než je zkusím vydat
- To bych nedělala - Jsou tak špatné?
Nejde o to, že by byly špatné
- Kdyby byly aspoň to - Chceš říct, že jsou nijaké?
Vyčpělé, vyumělkované a naivní
Soukromé fňukání. Duševní onanie
Na škole jsme si mysleli, že z tebe bude něco extra
Byl jsi fenomenální, kam jsme se na tebe hrabali
Obdivovali jsme tě a záviděli ti
- Jak to souvisí s básněmi? - Jen mě to tak napadlo
Nečetla jsi je pod vlivem svých abstinenčních potíží?
- To je možné - Ukážu je radši ještě někomu
To se rozumí
Někam je pošlu, aby mi potvrdili, že nestojí za nic
- Dotklo se tě to? - To víš, že jo!
- Promiň - Někomu se ty básně ale líbí
- Komu? - To bys chtěla vědět, viď?
Johánku!
Nic si z mých řečí nedělej. To je nedostatkem nikotinu
Ano
Tak ahoj. Nechám ti ten rukopis dole
Pozdravuj Marianne
- Vždycky tě budu mít ráda - To je od tebe hezké
Tak ahoj
Tak se tam sejdeme po půl jedné. Ahoj
- Omlouvám se za zdržení - To nic
Dnes vymezíme váš problém a pak uvidíme, co s ním
- Chci se rozvést - Kolik let jste vdaná? - 20
- Jste zaměstnaná? - Ne, jsem žena v domácnosti
Proč se chcete rozvést?
Žiju v manželství bez lásky
- Proto?
- Ano
Jste vdaná už dlouho. Bylo to tak vždycky?
Ano, bylo
Děti vám odešly, a tak chcete odejít taky?
Ano
Můj muž je hodný a pořádný. Nemůžu si na něj stěžovat
Byl to báječný táta. Nikdy jsme se nehádali
Máme hezký byt a po tchyni jsme zdědili starou chalupu
Oba se zajímáme o komorní hudbu. Taky sami hrajeme
- To všechno zní dobře - Ano
Ale je to a vždycky bylo manželství bez lásky
Promiňte, ale nemáte někoho jiného?
- Nemám - A váš muž?
Nikdy mě myslím nepodvedl
- Nebudete se cí*** osamělá? - Asi ano
Ale radši samotu než manželství bez lásky
- Řekla jste to už manželovi? - Samozřejmě
Už před 15 lety jsem mu řekla, že s ním nechci žít
Prosil mě, abych s rozvodem počkala, až děti dospějí
Teď už dospěly a odstěhovaly se. Takže se můžu rozvést
A co říká manžel?
Pořád se ptá, co v našem manželství není v pořádku
A já mu říkám, že nemůžu žít ve vztahu bez lásky
On na to, v čem prý ta láska spočívá
A já mu odpovím, že nemůžu popsat něco, co neexistuje
Jak se utvářel váš citový vztah k dětem?
Teď už vím, že jsem děti nikdy nemilovala
Dřív jsem si myslela, že ano, ale teď už vím, že ne
Byla jsem jim dobrou mámou. Snažila jsem se
Ale nic jsem k nim necítila
- Vím, co si myslíte - Opravdu?
Myslíte si, že jsem rozmazlená ženská
Mám všechno, co si můžu přát
Ale pořád melu o něčem neurčitém, čemu říkám láska
Existují přece i jiné věci: přátelství, pohoda, bezpečí
Ano, něco takového jsem si myslela
Něco vám řeknu
Mám o sobě představu, která nesouhlasí se skutečností
Promiňte mi soukromou otázku
Copak láska...?
- Na co se chcete zeptat? - Já nevím
Říkám si, že jsem schopná lásky
Ale ta schopnost je uvězněná v uzamčeném pokoji
Život, který jsem zatím žila, ji víc a víc dusil
Musím s tím už něco udělat
Prvním krokem bude rozvod. Myslím, že já a můj muž...
- ...si strašně překážíme - To zní hrůzně
Ano, je to hrůzné
Děje se totiž něco divného
Začínají mi selhávat smysly: zrak, sluch a cit
Můžu například říct, že tenhle stůl je stůl. Vidím ho
Ale můj vjem je neživotný.
Rozumíte mi?
- Myslím, že ano - Tak je to se vším
S hudbou, vůněmi, tvářemi a hlasy
Všechno je chudší
šedivé, nedůstojné
- Něco bych zakousl - Konečně to ze sebe shodím
Vidět Ibsena bez večeře, to by porazilo i vola
Pamatuješ, jak jsme tenkrát šli do prvomájového průvodu?
Věřila jsi tomu víc než já
- "Na úkor domácnosti" - Všichni jsme měli chřipku
- Věřili jsme v budoucnost - Mít nějakou víru je dobré
A taky nám dělalo radost dráždit rodiče
- Byla jsi hrozně zlostná - Tvůj otec víc - A sladká
- Přitažlivá socialistka - Teď už přitažlivá nejsem?
Jsi, ale když spolu dva lidi jsou dlouho, trošku zvlažní
My jsme snad nezvlažněli
Máme jenom moc práce. Večer býváme hodně unavení
- To nebyla výčitka - Jen aby - Čestné slovo
- Máme se přece rádi - Tamtím způsobem už moc ne
- Ale ano - Jsme teď samá vytáčka
Nemůžu za to, že se mi to už nelíbí tolik jako dřív
- Nesmíš mi to vyčítat - Nerozčiluj se, Marianne
Není to sice už tak vášnivé, ale leckdo je na tom hůř
- To jistě -Sex není všechno - Ale Marianne!
Když nejsi spokojený, sežeň si milenku,
která má víc fantazie a víc tě vzruší
- Já dělám, co můžu - No právě
- Už se zase tváříš - Netvářím se - A ten tón!
- Tak se vymáčkni - Nemá to cenu, zlobila by ses
Ne, poslouchám. Nezaujatě
Proč to tak komplikujeme? Milování je elementární věc
Neměl by to být žádný obrovský problém
Je to asi vina tvé matky
- To jsou povrchní řeči - Nebuď naštvaná
- Takže za to můžu já - Děláš přece, co můžeš
- To teda dělám! - Neslyšíš, jak to zní?
- Myslíš, že lžu? - Vůbec ne - Pak ti už nerozumím
Radši toho necháme a půjdeme spát. Je už pozdě
To jsi celý ty. Nejdřív to začneš rozebírat,
a když mě rozčílíš, tak chceš jít spát
Trpíš zničující ctižádostí. Občas si z ní děláme legraci
Ale náš ubohý sexuální živůtek před ní ušetři
Proč se musíš pořád hádat?
Nejdřív se nesnažím, pak se zas snažím moc
- Teď jsem tomu dal - To teda jo
Nemohl bys být trošku milý?
Nebuď smutná. Neměl jsem o tom mluvit
- Nemá se o tom mluvit příliš - To je možné
Lidi sice před sebou nemají mít tajnosti,
- ale u tohohle to neplatí - Máš pravdu
Jisté věci mají zůstat v přítmí
- Myslíš? - Jsem si tím jistá
Zbytečně se takhle navzájem zraňujeme
A pak se toho nezbavíme ani v posteli
- Jsme jako na trní - To jo
- Čemu se směješ? - Tomu trní
- Jen se směj - Tak nepůjdeme spát?
- Viď, že ses choval hloupě? - Omlouvám se
- Dávám ti málo lásky? - To chce čas
- Takže ti jí dávám málo? - Málo jí dáváme i dostáváme
Proto jsem s tebou chtěla jet na dovolenou
Láska nemá mít nikdy dovolenou
- Jsi hodný, ale trouba - Ještě že mám za ženu tebe
Máš velké okamžiky, ale jinak jsi nula
O tom nepochybuju
V našem věku odumírá denně deset tisíc mozkových buněk
U tebe to musí být nejmíň milion
Jsi hrozně roztomilá, i když se pořád hádáš
- Už skoro spím - Podívám se ještě na děti
Už skoro spím, tak můžeš být klidná
- Nenařídíš budík? - Zrovna ho nařizuju
- Můžeš se mnou spát - Děkuju, ale jsem utahaný
Dobře
PAULA
- No ne! - Ahoj
Ty už jsi tady! Měls přijet až zítra
To je od tebe ale hezké! Nemáš hlad?
Holky už spí
V televizi nic nebylo, tak jsme šly brzo spát
Dneska jsme všechny hubly
- Dáš si chleba s paštikou? - To by šlo
Nebo chceš něco pořádného? Vajíčka se šunkou, polívku?
- Jen pivo a chleba - Dobře
Pozdravuje tě Peter s Katarinou. Zavolají ti
To je smutná záležitost
Rozvedou se vůbec? Zdá se, že nevědí, co chtějí
Divíš se? Nechtějí si ani vzít každý svého advokáta
Svleč se, přinesu ti to do ložnice
To by bylo fajn
- Bála jsem se, že se zlobíš - Proč bych se zlobil?
- Včera jsem byla hrozná - To nic
Volala jsem ti znovu, ale vypnul jsi telefon
Byl jsem unavený. Byl jsem celý den s tím z ministerstva
O státních penězích rozhodují pěkní blbci
- Ale chovala jsem se hloupě - Vykašleme se na to
Jsi legrační. Nikdy nechceš dokončit rozhovor
Nebudu to natahovat. Chci jen říct, že máš asi pravdu
Já ale taky. Zase jinak
Když nechceš chodit ve smokingu, je to tvoje věc
- Ale já můžu říct: kup si ho - Nemám smoking rád
Připadám si v něm jako převlečený šimpanz
Přece se nezačneme zase hádat
Miluju tě i bez smokingu. Není to žádný vážný problém
- Včera to tak ale vypadalo - Říkám, že jsem se mýlila
Když tě vidím jíst, dostanu hlad
Musím si taky udělat jeden chleba
Hlady se mi točí hlava
Shodila jsem skoro dvě kila. Koukni
- Je to vidět? - Ne - Ale cí*** to je
Občas se mi to zdá nesmyslné
Proč si nemůžu dopřát, co hrdlo ráčí?
Kdybych tak mohla být tlustá a dobromyslná
Teta Miriam a strýček David byli tlustí a dobromyslní
Večer si vždycky lehli do postele a drželi se za ruce
A jak byli tlustí, byli jeden s druhým moc spokojení
Nemůžeme být jako oni, aby z nás vyzařovalo bezpečí?
Co je? Ty jsi smutný?
Stalo se něco? Co je?
Pověz mi to
Přijel jsem si s tebou o něčem promluvit
Zamiloval jsem se, víš
Je to hrozně směšné a nejspíš je to i na draka
Potkal jsem ji v červnu na kongresu. Tlumočila tam
Vlastně ještě studuje. Bude učit slovanské jazyky
Není nijak výjimečná. Asi by ti připadala ošklivá
Nevím, co se z toho vyvine
Nevím nic. Jsem úplně zmatený
Jistěže jsem rád. Ale mám výčitky vůči tobě a dětem
Vždycky nám spolu bylo dobře, viď?
Chci říct...
Nebylo nám líp ani hůř, než je obvyklé
Tak řekni sakra něco
Nevím, co mám říkat
Měl jsem ti to říct už dřív.
Ale nevěděl jsem, co bude
Říkal jsem si, že to třeba přejde
Nechtěl jsem tě znepokojovat
- To je zvláštní - Co je zvláštní?
Nic mi nedošlo
Nepodezřívala jsem tě, ničeho jsem si nevšimla
Všechno bylo jako dřív. Dokonce nám spolu bylo líp
Byl jsi hrozně hodný. A já jsem...
...byla důvěřivá husa a nic mi nedošlo
- Hrůza! - Ne, nedošlo
Nikdy jsi nebyla moc bystrá
- Co teď uděláme? - Nevím
Chceš se rozvést a vzít si ji?
Proč o tom mluvíš zrovna dneska?
Proč najednou ten spěch?
Pojedeme zítra odpoledne do Paříže
Chci od všeho na nějaký čas vypadnout
Stejně jsem tam měl jet za Grandinem
Paula dostala stipendium a chce ho teď využít
Chci být s ní. Nemůžu bez ní žít
Takže zítra odjedeme
Teď bych se nejradši na všechno vykašlal
Mám strach a jsem unavený
Je to tak směšné a banální. Vím přesně, co si myslíš
Jak to můžeš vědět?
Snažím se nemít špatné svědomí. Je to jen přetvářka
Prostě to takhle je. Nedá se nic dělat
Jdeme spát. Je pozdě a zítra asi brzo odjíždíš
Ano, mám v devět poradu
Tak půjdeme spát
Ty se nesvlékneš?
Jo, jistě
- Jsi poškrábaný na prsou - Já vím - To je netaktní
Ten šedý oblek mám tady, nebo ve městě?
- Je v čistírně - Krucinál
- Chtěl sis ho vzít s sebou? - Jistě
Můžeš si ho když tak zítra vyzvednout
To nestihnu. Mám až do tří práci a pak už jedeme
Můžu ti ho vyzvednout
Taky ti můžu sbalit kufr. Ty to neumíš
Ne, díky
- Hlupáčku - Jsem trošku konvenční
Jinak máš všechno, co potřebuješ
Košile a prádlo jsou tady, můžeš si je vzít s sebou
Jet můžeš v tom sáčku a flanelových kalhotách
Když myslíš
Jak dlouho budeš pryč?
- Přijde na to - Jak to myslíš?
Beru si půlroční volno. A měsíc tam budu pracovat
Bude to nejmíň sedm osm měsíců
Radši to hned rozetneme
- Myslíš, že na tebe počkám? - To je mi *** -Chápu
Víš, jak dlouho to plánuju?
Ne to s Paulou
Že od tebe a dětí odejdu
- Neříkej to - Už čtyři roky
- Přestaň - Máš pravdu. Jenom žvaním
Z čeho budeš žít, když máš neplacené volno?
- Musíš přece platit alimenty - Neboj se, zvládnu to
- Máš příjmy, o kterých nevím - Ano, to souhlasí
Jak je to možné?
Tak sakra poslouchej! I když ti do toho vůbec nic není
Prodal jsem člun a vzal si půjčku, Frid mi ji podepsal
Od 1. září budeš s holkama dostávat 1600 korun měsíčně
Prozatím. Až se vrátím, uvidíme, co dál
S někým si o tom promluv
Mně je to ***. Řekni, kolik chceš
Nic si odsud nevezmu, jedině snad svoje knížky
Prostě zmizím, slyšíš. Ztratím se
Zaplatím tobě a dětem, co můžu. Sám nic nepotřebuju
Jediné, co chci, je odsud vypadnout
Víš, čeho už mám hlavně dost?
Těch řečí o tom, co uděláme a na co musíme brát ohledy
Co si myslí tvá matka a děti
Jestli přece jen nemáme mého otce pozvat na večeři
Že máme jet do Falkenbergu, do Áre, do Svatého Mořice
Že máme slavit Vánoce, narozeniny a já nevím co ještě
- Chudáčku! - Nech si to
Nech mě na pokoji!
Tyhle ty řeči jsou jen přetvářka
Pravdě o nás dvou se ani nepřiblížím
Stejně nevěřím, že nějaká jednoznačná pravda existuje
Ať řekneme cokoli, vždycky to jen bolí
- Nemůžeš tu cestu zrušit? - Nejde to
- Ani když tě poprosím? - Nemá to cenu
Nemůžeš ji o pár měsíců odložit?
Můžeme naše manželství ještě zachránit. Dej mi šanci
Snad by mě spíš pochopila Paula. Promluvím si s ní
Ať se ta katastrofa přes nás přežene
Dej mi přece šanci. Nestav mě před hotovou věc
Dostals mě do směšné a nesnesitelné situace
Vím, co tím myslíš: Co řeknou rodiče, sestra, známí?
To bude drbů! Co na to holky a matky jejich spolužáků?
Co všechna pozvání na večeři a co řekneš Katarině?
Mně je to všechno putna. Zachovám se jako syčák
- To jsem nemyslela - Tak cos myslela?
- Nic
Zapomněla jsem nařídit budík
Kdy musíš vyjet?
Nařiď ho na půl šestou
Musím si sbalit a v devět mám poradu
Chci koupit nový budík
Tenhle dělá hrozný randál. A není na něj spolehnutí
Je nařízený na půl šestou. Já se stejně probudím
- Vyprávěj mi o Paule - Ale no tak
- Proč? - Chci to - Chceš se trýznit?
To není sebetrýznění. Chci jenom vědět, jaká je
- Nemáš její fotku? - No tak - Prosím tě, pomoz mi
Pak si ale nestěžuj
Kde mám náprsní tašku? Aha, v saku
Tahle je dva roky stará, z dovolené u Černého moře
Tohle je fotka na pas. Na té si je dost podobná
Má hezkou postavu
- A taky asi hezká prsa? - Jo, má hezká prsa
- Barví si vlasy? - To je dost dobře možné
- Hezký úsměv. Kolik jí je? - Třiadvacet
Neměla nikdy velké štěstí v lásce
Byla dvakrát zasnoubená
Myslím, že se zapletla s nejrůznějšíma mužskýma
- Vadí ti to? - To se ví
Občas je až nepříjemně upřímná
Nechci nic vědět, ale vypráví mi svůj erotický životopis
Dává mi to zabrat, trpím retrospektivní žárlivostí
Nemá žádné iluze
Co se týče nás dvou, nedělá si žádné ***ěje
Prý ví, že se k tobě vrátím, proti tobě nemá šanci
Občas to zní jako repliky z nějaké mizerné divadelní hry
V posteli vám to spolu jde?
To teda jo
Ze začátku to bylo úplně na draka
Byla to taky moje chyba. Nejsem na jiné ženy zvyklý
Náš život byl hermeticky uzavřený
Všechno bylo utěsněné. Umřeli jsme na nedostatek kyslíku
A teď si myslíš, že tě Paula zase probudí k životu?
Hodně jsem četl, ale o sobě i o životě toho vím málo
Tahle katastrofa je pro nás oba životní šancí
To ti nakukala Paula? Ty jsi ale naivka
Popichování a sarkasmy bychom si mohli ušetřit
Máš pravdu. Promiň
Snažím se být upřímný. A to dá člověku zabrat
Nikdy jsme spolu takhle nemluvili
Máme právo být naivní, hloupí a nejistí
Jak jinak by to mohlo být?
To jsi teda dopadl
Pojď si ke mně lehnout
Tak pojď
Pojď
Chci, abys se mnou spal. To snad pro mě můžeš udělat
Ze starého přátelství
Lež mi v náruči
Budeme spát. Oba
Nemůžu spát. Radši si sbalím a hned pojedu
Lehni si a zavři oči. Uvidíš, že usneš
Potřebujeme se vyspat. Zítra nás čeká těžký den
- Já se strašně stydím - To si řekneme potom
Teď jsme tu sami dva
Máme ještě několik hodin. Jen my dva
- Chceš balit nebo snídat? - Jak myslíš ty
- Dáš si čaj nebo kávu? - Čaj, prosím
- Co mám dělat s tvou poštou? - Napíšu ti svou adresu
Dopisy mi, prosím, posílej. Účty plať přes postžiro.
Měl přijít instalatér na koupelnu. Mám mu zavolat?
Měls mu volat ty, ale asi jsi teď na to zapomněl
Volal jsem mu desetkrát, ale nesehnal jsem ho
Svoje auto necháš v garáži?
Postará se o něj Paulina sestra
Zbytečně by tam stálo. Právě se odstěhovala z města
Chápu
Ale zavolej zubařovi. Jsem k němu objednaný
Co s narozeninami tvého otce? Máme přijít na večeři
Zavolej mu a řekni mu, co se stalo. Ano?
To je největší problém. Co kdybych mu napsal?
- Hlavně na to nezapomeň - S rodiči je to nejtěžší
- Co mám říct holkám? - Co chceš
Že ses zamiloval do jiné ženské a zdrhl?
To je skvěle řečeno a navíc i pravda. Pochopení nečekám
Musím už jet, nebo bude zacpaná silnice
- Tak ahoj, Marianne - Ahoj
- Třeba se za týden vrátím - Kéž by
Začali bychom znova
Zbavili bychom se starých návyků, o všem spolu mluvili
Zjistili bychom, co jsme udělali špatně
Je to tak neskutečné. Nevím, co si mám počít!
Tys mě úplně vynechal. Cokoli jiného by bylo lepší
Snad mi můžeš slíbit, že se vrátíš
Nenechávej mě tu úplně bez ***ěje!
Řekni, že se vrátíš
Musím už jít, Marianne!
Fredriku, tady Marianne. Promiň, že vás budím
Je tam Birgit? To nevadí, nech ji spát
Jak se máte?
Aha, ty jsi takhle ráno rád sám. Nebudu tě už rušit
Tady je zataženo. Tak to máš fajn
Fredriku, musím s tebou o něčem mluvit
Musím s někým mluvit. Ty a Birgit jste naši přátelé
Musím...
Je to úplně neskutečné, Fredriku
Jde o to...
Chce se mi pořád brečet, ale pak je to ještě horší
Jde o to...
Johan se zamiloval do jiné ženy. Dneska jedou do Paříže
Promluv s ním, ať ještě počká. Nemusí jezdit hned
Co říkáš? Ty už jsi s ním mluvil?
Chápu
Chápu
Vy jste o tom s Birgit celou dobu věděli?
Celou dobu jste o tom věděli a nic jste neřekli?
Vy jste teda přátelé!
Jak se ke mně můžete takhle chovat? Říkej si, co chceš
Tolikrát jsme se viděli a vy jste nic neřekli
Fuj tajbl, vy jste teda přátelé!
To vykládej někomu jinému!
Kdo všechno to ještě věděl? To mi teda pověz
Aha, leckdo. To se teda povedlo
Slzavé údolí
Ahoj. Pojď dál, prosím
- Máš hezkou blůzu - Myslíš?
Koupila jsem si ji nedávno. Už jsem na ni asi stará
- Moc ti sluší - Odlož si. Jsem nervózní
Já jsem taky nervózní. Celý den jsem nic neudělal
Je to směšné. Ale už jsme se přes půl roku neviděli
- Co že tak najednou...? - Paula je v Londýně
- Něco k pití? - Dal bych si whisky
Čistou bez ledu. To je dobré na žaludek
- Dal ses na whisky? - Představ si to
- Na zdraví! - Ahoj!
Holky spí k oboustranné radosti u tety Berit
Večer jdou do divadla a zítra jedou ven
Setkat se s nima by pro mě bylo náročné
- Jak se mají? - Ze zdvořilosti se neptej
Zapiš si jejich narozeniny, nebo to zase zapomeneš
Koupila jsem jim dárky jako od tebe, ale prokoukly mě
Pozvi je někdy na večeři nebo je vezmi do kina
Nikdy se jim neozveš. Moc už o tobě nemluví
To je pochopitelné
Paula tě sem nepustí...
- Přestaň moralizovat - Je přece šíleně žárlivá
- A co s tím mám dělat? - Bojíš se jí říct, co chceš?
Jo
Promiň
Chápu, že ti to připadá absurdní
Ale nenadávej mi, nemá to cenu
- Ještě trochu whisky? - Ano, děkuju
Jak se máš jinak?
Jako obvykle
- Jak se máš ty? - Mohlo by to být horší
Asi jsme se neměli scházet. Jenom si navzájem ubližujeme
Mám skvělý návrh: najíme se
Oba máme hlad, a tak jsme popudliví
To je výborný nápad
Ty máš teda účes!
A taky jsi trošku přibral
Hrozně mě takhle rajcuješ. Co s tím uděláme?
Nejdřív se najíme a pak uvidíme
- Báječné víno - Nic extra
Je to obyčejné laciné víno. Ale dobré
Musím ti říct, že jsem teď hvězda
- Mám přednášet v Clevelandu - Neříkej!
Je to dobrá nabídka. Finančně i odborně
Tam se dneska v našem oboru něco děje
Navíc se moc rád odstěhuju. Tady mě nic nedrží
Mám tady té akademické zatuchlosti plné zuby
- Takže na jaře snad odjedu - Blahopřeju
Pořád mluvím jen o sobě, ale mám tak skvělou náladu
V tom případě si promluvíme o rozvodu
Když budeš několik let pryč, radši to už uzavřeme
- Jak chceš - Měli bychom se rozvést
Člověk neví, co se může stát. Třeba se budu chtít zas vdát
- Máš něco rozdělaného? - Možná
Pověz mi teď něco o sobě, nenech mě pořád žvanit
- Chceš ještě? - Ne, jsem už opilý
Tak jak se máš? Soudě podle tvého zevnějšku,
šatů, účesu a nálady, máš se asi dobře
Hlavně bych rád věděl, jestli máš milence
Přinesu kávu. Dáš si, ne?
Připadá mi, že jsi nějak hrozně zklamaný
To se ti jen zdá
Víš, pořád na tebe myslím
Uvažuju, jestli se máš dobře, nebo se bojíš a jsi sám
A co jsem udělala za chybu, že to s námi takhle dopadlo?
Vím, že je to dětinské, ale já tak každopádně uvažuju
- Co jsem udělala za chybu? - Zeptej se psychiatra
Chodím k jednomu doktorovi, který je i psychiatr
- Občas se scházíme i jinak - To je ten tvůj milenec?
Spali jsme spolu, ale bylo to na draka
Tak jsme toho nechali a věnujeme se mému duševnu
- K čemu jste dospěli? - K ničemu
Hlavně se učím mluvit
A vyhodila jsem ti nábytek a zabrala tvou pracovnu
Měla jsem výčitky a zároveň jsem si připadala odvážná
Tak to přece jenom k něčemu vedlo
- Jsi unavený? Ty ale zíváš - Promiň, to je to víno
A taky jsem několik nocí nespal
- Můžeš jít domů - Nedělej z toho vědu
Zdřímni si chvilku na gauči
To je řečí kvůli jednomu zívnutí
Nechci spát. Vyprávěj mi o cestách do svého nitra
Není skoro co. Ale zjistila jsem něco zvláštního
- Doktor to ještě neví - To zní napínavě
Říkal, abych si zapisovala, co mě napadne
Všechno možné: úvahy, vzpomínky, sny cokoli
Ještě jsem toho moc nenapsala, je to těžké
Nenacházím ta pravá slova a všechno mi připadá hloupé
Přečti mi, co jsi napsala včera večer
Opravdu to chceš slyšet?
Tak počkej, přinesu si to
Psala jsem několik hodin a pak jsem do tří neusnula
Ráno jsem vypadala hrozně. Zrovna, když se s tebou vidím
Jsi moc pěkná. Jsi opravdu hrozně pěkná
Žádné komplimenty. Radši se budeme zajímat o mé duševno
Jdi si sednout
Johane!
Tak jdi si sednout
Jdi si, prosím tě, sednout. Budu ti číst
Jedno nemusí vylučovat druhé
Říkala jsem si, jaké by to bylo, kdybychom spolu spali
Toužila jsem po tobě. Jenže co pak, až odejdeš?
Byla bych tu zase sama se svou touhou. A to já nechci
Mám tě ráda. Copak to nechápeš?
Někdy tě za to, cos mi udělal, nenávidím
Někdy na tebe několik hodin nemyslím. To je hezké
Mám se dobře. Mám přátele, děti, dokonce i milence
Mám práci, které si hledím a která se mi líbí
Jsem s tebou tak svázaná. Nevím, čím to je
Třeba jsem zvrhlá masochistka nebo...
Třeba jsem věrný typ, který se zamiluje jednou za život
Já nevím. Je to hrozně těžké
Nechci žít s nikým jiným než s tebou
Jiní muži mě nudí
Neříkám to proto, abys měl výčitky
nebo abych tě nějak citově vydírala
Jen ti říkám, jak to je
Proto nesnesu, abychom se líbali a spali spolu
Jinak to vysvětlit neumím
Ty odejdeš a já tu zase zůstanu se svou touhou
Bylo moc fajn, když jsem tě teď měla trošku od těla
Takže na sebe nebudeme sahat. Nevydržela bych to
Víš, že jsem do tebe pořád ještě zamilovaný
- To neříkej. Není to pravda - Nevěříš, že po tobě toužím?
Bylo nám spolu dobře
Byli jsme vždycky kamarádi a bylo nám fajn
Proč bychom spolu nemohli spát, když po sobě toužíme?
- Proč se omezovat? - Ne!
Proč myslet na to, co bude zítra? Marianne!
Johane, já rozhodně nechci
Nechci zas po tobě toužit a brečet. Zkus to pochopit
Je to hloupost. Jestli si nedáš říct, tak jdi domů
Nechci s tebou spát. Zkus to, prosím tě pochopit!
Snažím se to pochopit, ale nechápu to
Sednu si tady
Sednu si tady a ty mi budeš předčítat
Pak půjdu domů zavolat Paule, že jsem byl v divadle
Nalej mi ještě koňak a trošku kávy
Teď mi všechno připadá tak hloupé
Nejradši bych se někam schovala a pobrečela si
Jestli chceš, tak odejdu. Zítra můžeme jít na večeři
To bude možná lepší
Vlastně ne, zůstaň tu. Zítra nemůžu
- Ahoj - Ahoj
Mám tě hrozně moc rád
Chovám se jako malé dítě
To je v pořádku. Situace je pod kontrolou
Krizi jsme překonali
Hrozně škrábu, sama to po sobě nepřečtu
Na začátku to není tak důležité
Včera se mě najednou zmocnila veselost
Poprvé jsem zase pocítila chuť do života
Zvědavost, co přinese nový den. A tak dále, a tak dále
Ano. Tady
Najednou jsem se dívala na svou starou školní fotku
Bylo to dlouho připravené, ale přesto neuchopitelné
S překvapením musím konstatovat,
že nevím, kdo jsem
Ani v nejmenším
Vždycky jsem dělala to, co se mi řeklo
Pokud si vzpomínám,
byla jsem poslušná, přizpůsobivá, skoro povolná
Jako malá jsem měla pár asertivních záchvatů
Ale matka všechna taková vybočení z konvence
velmi přísně trestala
Moje výchova i výchova mých sester
směřovala k tomu, abychom byly PŘÍJEMNÉ
Já byla dost ošklivá, což mi všichni pořád připomínali
Časem jsem zjistila, že se mi vyplatí,
když si nechám pro sebe, co si myslím,
a místo toho budu podlézat a předvídat
K opravdu velkému podvodu však došlo v pubertě
Všechny mé myšlenky, city a činy kroužily kolem erotiky
Ale rodičům jsem to ani slůvkem neprozradila
Vůbec nikomu
Pak už se s lhaním a zatajováním roztrhl pytel
Otec chtěl, abych se jako on stala právníkem
Jednou jsem naznačila, že bych radši byla herečkou
Nebo, že bych se aspoň chtěla věnovat divadlu
Vzpomínám, že se mi vysmáli
Pak moje přetvářka ještě vzrostla
Ve vztahu k ostatním lidem, ve vztahu k mužům
Konstantní přetvářka, zoufalé pokusy všem vyhovět
Nikdy jsem se nezeptala: Co chci já?
Vždycky jen: Co chce on, abych chtěla?
Není to žádná nesobeckost, ale vyložená zbabělost
A co horšího, naprostá neznalost sama sebe
Nedokázali jsme se odpoutat od rodiny,
utéct někam daleko a sami vytvořit něco trvalého
Krucinál, já usnul! Bylo to hrozně zajímavé
Přečteš mi ještě kousek?
Asi ses urazila, ale kousek mi ještě přečti
Jdi se domů vyspat. Opravdu jsem se neurazila
Asi bych už měl opravdu jít
Ozvi se někdy. Aspoň kvůli dětem
- Samozřejmě - Tady jsi vždycky vítaný
Kdyby Paula tak nežárlila! Je mi jí taky líto
- Kdy pojedeš do té Ameriky? - Za pár měsíců
- Dej mi pak vědět - Zavolám ti. Nebo napíšu
Co s tím rozvodem? Musíme se rozhodnout
- Chceš se znovu vdát? - Těžko říct
Radši bych s tím ještě počkal. Co myslíš?
Já nevím, co myslím
- Zůstaň dneska u mě - Zůstanu
- Jak se cítíš? - Trošku se bojím
- Musíš sebrat odvahu - Máme sbírat odvahu?
- Nemůžeš spát? - Nejde to
Radši půjdu domů. Tady na mě všechno padá. Promiň
- Paulino písmo - Napsala mi - Co si zase vymyslela?
Dostala jsem ho, než odjela. Přečti si ho
Přečti si ho teď hned
Marianne, dopis ode mě tě asi překvapí. Nemám zlé úmysly
Jedu pryč, abych se dostala z bludného kruhu žárlivosti
Vím, že Johan za tebou půjde
Můžu si za to sama, protože jsem ho za tebou nepouštěla
Kdyby se tak daly napravit chyby, odestát, co se stalo
Celá Paula!
Chce, abychom se spřátelily. Nesnáší nepřátelství
To je dojemné. Zvlášť to, že jí věříš
Johan je nejhodnější člověk, s kterým jsem se kdy setkala
Zcela mu chybí sebedůvěra,
přestože se tváří odvážně a nikdy si nestěžuje
Můžeš říct o komkoli cokoli a vždycky to souhlasí
Analfabeti
Dobře, že jsme se mohli sejít u tebe v práci. Ušetříme čas
- Není to tu moc útulné - Projdeme tu žádost o rozvod
Tohle je ta dohoda. Přesně tak, jak jsme se domluvili
- Tak to už ji nemusím číst - Bez čtení to nepodepisuj
- Ty se ale tváříš - Netvářím - Strašně
Tady je seznam movitého majetku a jeho rozdělení
To jen, abychom nezapomněli. Podepisovat to nemusíš
Ty dostaneš babiččiny pendlovky? To snad ne
Dala mi je. Už jsme o tom mluvili
- To si teda nevzpomínám - Tak si je nech
- Ale jsou moje - Máš pravdu. Vezmi si je
Neuzmula jsem ti ještě něco?
Nech si ty svoje sarkasmy. Mám rýmu a depresi
- Nechceš trošku koňaku? - To bychom si mohli dát
Mám láhev od Egermana. Dostal v Paříži celou bednu
Od vděčných kolegů
- Na zdraví! - Na zdraví!
Co tomu říkáš? Udělá člověku dobře
Já koňak nemám ráda, ale tohle je něco extra
Mám dojem, že už je mi líp
- Je to těžké - Co? - Rozvod - Jen pár papírů
I tak je to těžké. Už spolu nežijeme a dohodli jsme se
A přesto má člověk špatné svědomí. Je to divné
Johane! Je to hrozně divné
Jo, je
Jela jsem sem ve výborné náladě. Nechtěla jsem brečet
Říkáš, že máš špatné svědomí
Sedneme si na pohovku. To bude příjemnější
A zhasneme to vražedné světlo
Jak můžeš mít tak neútulnou pracovnu?
- Pohovka taky není pohodlná - Stačí dát si nohy na stůl
- Chceš ještě koňak? - Ráda
- Teď je ti dobře? - Výborně
- Jsi tu dneska sám? - Je tu noční hlídač - Prima
- Co je prima? - Nevím, jen mi to tak přijde
- Rýma moc prima není - Nebuď takový cimprlín
- Chutná to čím dál tím víc - Jsi v náladě
To jo. Upřímně řečeno, jsem trošku zamilovaná
- Pořád tamten David? - To už je pasé - Aha
- To nic. Dej mi pusu - Vždyť mám rýmu
Víš, že od tebe nikdy nic nechytnu. Dej mi pusu
- Bylo to dobré? - Výborné
Teď mi dej ruku na prsa
- Chceš mě svést? - Přesně to mám v úmyslu
Tady na tom koberci. Hned teď
Nebylo by to prima, co? Tváříš se podezřívavě
Bojíš se hlídače? Jsme přece pořád ještě manželé
Pojď si na mě lehnout
Lidi by se měli častěji milovat na podlaze
- Musíš zamknout - Nikdo sem nepřijde
- To nikdy nevíš. Zamkni - Hlídače se bojíš ty
Jo, třeba poslouchá za dveřma
- Svlékneš se, když máš rýmu? - To nevadí. Musíš mě zahřát
Aby ti nenastydl
Chudáčku, ty máš ze života peklo
Líbej mě. Líbí se mi, když mě líbáš
Dělám, co můžu
Zavři oči. Znervózňuje mě, když se na mě díváš
A polož mi ruce na zadek
To je ono! Nádhera!
Co když teď přijde ten hlídač?
Střihne si to s náma, když nemáme žádné zábrany
Zůstaneme tu celou noc...
A budeme pít a milovat se
A zítra podáme tu žádost o rozvod
- Na co myslíš? - Na co myslím?
- To bys chtěl vědět - Nemáš hlad? - Mám, pořád
Co takhle biftek a sklenici piva?
- Se mnou do hospody nesmíš - Ne?
Jsem se studenty v Uppsale
Chudák Paula! V tom případě s tebou ráda půjdu na večeři
- Je tu někde záchod? - Na chodbě vlevo
Podepíšeme to a oslavíme. Důstojný závěr manželství
Chtěl jsem si to v klidu pročíst doma
Po všem tom dohadování to začneme měnit?
Nemám přece podepisovat nic, co jsem nečetl
Tak si sedneme a pročteme to od začátku až do konce
Abys viděl, že jsem tě nenapálila
- Nečil se -Tak začneme? - Najednou máš vztek
Pokusím se ovládnout
Kvůli tvým vrtochům se ovládat nepřestanu
Už se o tom nebudeme bavit
Je už pozdě a já jdu zítra do práce
- Takže najíst se nepůjdeme? - Ne, děkuju
Díky za prokázanou milost
- Tak kdo vlastně má vrtochy? - Poslyš, Johane!
Teď nemluv. Pokusím se ovládnout
Strčíme ty papíry do obálky a můžeš si je vzít domů
Zkontrolujte si s Paulou, že jsem tě nevzala na hůl
- Co se děje, Marianne? - Nic
- Byli jsme přece kamarádi - Ano
- Jo, Eva bude mít narozeniny - Zapomínám na to snad?
Ne, protože ti to vždycky připomenu
Chci, abys jí zaplatil cestu do Francie
- Kolik to bude stát? - Asi dva tisíce
Přeskočilo ti? Kde bych najednou sehnal dva tisíce?
- Co tvoje matka? - Už takhle jí dlužím dost
Já na to nemám. Karinino rovnátko stálo přes tisíc
- Má školního zubaře - Víš, proč tam nechodí
Eva musí tu cestu do Francie zrušit
Aspoň pochopí, že nemůže mít všechno
Je strašně rozmazlená a nevychovaná
Minulý týden byla u matky a ta z ní byla otřesená
Ano? To je hrozné, ale je teď v obtížném věku
Ty holky s tebou zametají!
Co povídáš? Mám jejich důvěru
Díkybohu spolu o všem mluvíme
Ta jejich "rozmazlenost" je mi ***
- Na Evinu cestu nemám! - Řekni jí to sám
V péči je máš ty. Já na ně jen platím jak mourovatej
Přijdu kvůli nim na buben
Občas se mi zdá, že my dva jsme rozmazlená nedělňátka
Všechno jsme rozfofrovali a teď jsme chudí a máme vztek
Řeknu ti něco banálního. Jsme citoví analfabeti
Víme všechno o těle, o zemědělství v Pretorii,
a že čtverec *** přeponou = součet čtverců *** odvěsnami
Ale o duši jsme se nenaučili nic
Sami o sobě a o ostatních lidech nevíme naprosto nic
Ty zíváš, takže přednáška končí. Stejně nemám co dodat
- Ještě koňak? - Děkuju - Uvidíme, co s tou večeří
Já s tebou nesouhlasím, ale to je jedno
Mimochodem, ta moje americká profesura je v háji
- Ale ne! -To je *** - To je otrava
Je mi to samozřejmě líto. Byly kolem toho nějaké šachy
Nejdřív mi tu cestu odložili a pak najednou nebyly peníze
A nakonec jel Ákerman a já ostrouhal. Na zdraví!
V létě mi bude pětačtyřicet
Můžu tady klidně být ještě třicet let
Ale objektivně vzato jsem už mrtvola
20 let můžu svou existencí otravovat život sobě i jiným
Považujou mě za nákladnou, neproduktivní jednotku,
která by se měla zlikvidovat
A to jsou moje nejlepší léta
Mám zkušenosti a můžu být k užitku
Kdepak! Pryč s tím chudinkou! Nebo počkáme, až si shnije
Jsem tak strašně unavený. Marianne!
Už skoro ani nevím, kdo jsem
Někdo na mě plivl a já se v tom utopil. Řekni něco
- To je zvláštní - Co je zvláštní?
Chtěla jsem s tebou spát a zjistit, jestli něco cítím
Ale necítila jsem nic než přátelství
Víš, co si myslím? Že se od tebe osvobozuju
Trvalo to dlouho a moc to bolelo
Teď jsem ale volná a můžu začít žít vlastní život
To ti teda gratuluju
Nevím, proč to říkám teď
Je to ode mě kruté, jsi na tom zrovna bídně
Ale to je mi jedno. Příliš jsem se na tebe ohlížela
To naši lásku zabilo
Kdybych si byla dovolila, nemít výčitky,
zjistila bych, že všechno říkáme a děláme špatně
Když se narodila Karin, nemohli jsme spolu spát
Řekli jsme si, že po dvou těhotenstvích je to normální
A všelijak jsme rozebírali, proč už nás to spolu nebaví
To bylo varování, kolem nás se rozsvěcela červená světla
Ale my jsme nic nechápali, byli jsme spokojení
Takovéhle retrospektivní výklady jsou nanic
Já se z těch tvých pitomých sarkasmů zblázním!
Copak o všech pocitech rozhoduješ jen ty?
Hergot, já tě tak nenávidím!
Vzpomínám, že jsem si to často říkal: Nenávidím ji
Zvlášť, když jsme spolu spali, a já cítil tvou lhostejnost
Pak jsme byli v koupelně a ty sis na bidetu vymývala
ten hnus ode mě, co ti tak hrozně smrděl
Říkal jsem si: Nenávidím její tělo a její pohyby
Nejradši bych tě praštil
Chtěl jsem rozdrtit odpor, který z tebe vyzařoval
Ale my jsme si povídali o tom, jak je nám spolu fajn
Tak mi vysvětli, proč jsem na tom teď dobře
- Dělám všechno, co muž chce - Jen počkej
Za čas se vezmete a pak s tím začneš nanovo
A toho pocitu odporu tě bude zbavovat další milenec
Vím, že se mýlíš
Existuje cosi, čemu se říká obyčejná něha!
Cosi, čemu se říká normální smyslnost, tělesná touha
Ale ty to máš všechno zablokované
Myslíš, že já jsem netrpěla tím, že nám to spolu nešlo?
Uvažovala jsem, jestli to má být taková mizérie
Uklidňovali jsme se tím, že sex je vedlejší záležitost
Ve všem ostatním nám přece spolu bylo dobře
- Byl to sebeklam! - Zapomínáš na určité věci
Tak mi jen řekni
Víš, co jsi pořád dělala? Kšeftovala se svým pohlavím
Když jsem s tebou jednou spal, druhý den nebylo nic
Dávalas mi soulož za odměnu
Když jsem zlobil a něco kritizoval, měl jsem utrum
Chovala ses ke mně hůř než nejhorší kurva!
- Nechtěl jsi slyšet pravdu! - Ty máš na pravdu patent?
Ty jsi cvok. Myslíš, že po mně můžeš klidně dupat?
Pořád jsi žvanil, že kvůli práci zanedbávám domácnost
- To není pravda! - Neslyšela jsem nic jiného
Ty a tvoje matka jste ve mně vyvolávali špatné svědomí
Měla jsem ho v práci, doma, i jako špatná milenka
Pořád samé požadavky, nářky, a jdi se bodnout!
Není divu, že jsem se pak, jak říkáš, mstila pohlavím
Stála proti mně přesila: ty, tvoje matka, celá společnost
Když si vzpomenu, co jsem snášela, chce se mi křičet
A říkám ti: Už nikdy, už nikdy!
Ty tu fňukáš kvůli tomu, že tě převálcovali
A já ti říkám: Dobře ti tak!
Jen ať ti to dají sežrat, ty parazite!
- Jsi směšná - No a co? Jsem už taková
Jenže na rozdíl od tebe se nevzdávám
Chci pokračovat. Žít ve skutečnosti, jaká je
Protože já ze všeho nejradši žiju
Ráda se peru s neúspěchy a těžkostma. Kašlu na...
Tak to spolu nemusíme mít soucit
Výčitky svědomí hodíme na smetiště. Polidštíme se
Chyba byla v tom, že jsme se vůbec potkali a žili spolu
Takové úžasné fiasko!
Stačí podepsat tuhle žádost,
rozdělit si svatební dary, a nazdar, všechno bylo špatně
Já vím, na co celý večer myslíš
- Ty se rozvádět nechceš! - Taková pitomost!
Tak dokaž opak a podepiš tu žádost hned teď!
Prosím
Johane, buď upřímný! Podívej se na mě
Rozmyslel sis to, nechceš se rozvádět! Chtěls mi to říct
A byl by to snad zločin?
Přiznávám, že jsem prohrál. To chceš slyšet?
Mám už Pauly plné zuby. Stýská se mi po vás
Všechno už vím. Neusmívej se tak
Všechno jsem zvoral, jde to se mnou z kopce a bojím se
- Máme to dávat dohromady? - Apeluješ na můj soucit...
Zeptala ses mě, tak se ti pokusím upřímně odpovědět
Byl jsem k tobě připoutaný pevněji, než jsem myslel
Byl jsem závislý na domovu, rodině, spořádaném životě
- Nebaví mě být sám - Sám?
Samota s Paulou je ještě horší než skutečná samota
Nedokážu o tom mluvit. Teď už každopádně všechno víš
Prosím taxi do Malmorské 45. Ano, hned. Děkuji
- Pojeď se mnou. Moc jsi pil - Ještě tu chvilku zůstanu
- Pojeď taky. Nebuď tu sám - Nestarej se! -Pojeď
- Ještě tu zůstaň - Už nechci - Nechoď -Nezačínej zase
- Nechoď! -Pusť mě! - Nechoď nikam!
- Nebuď směšný! - Sama jsi směšná!
Takhle jsme se nikdy nechovali. Dej mi klíč
Ty tvoje řeči mi jsou putna!
Vím, co se ti honí hlavou:
Co teď udělá? Nezbláznil se? Třeba mě chce zbít?
- Podle mě jsi šíleně směšný - Aha
Tak proč se teda nesměješ? Spíš to vypadá, že máš strach
Nech mě aspoň zrušit ten taxík
Proč?
Deset minut počká a pak odjede
Jen klidně seď. Tohle chvíli potrvá, to ti garantuju
- Tak co máš na srdci?
- Nic
- Chci se na tebe jen dívat - Prosím!
Vlastně jsem od tebe mohla přesně tohle čekat
Žena, která se rozvádí, nemá s manželem zůstávat o samotě
- Teď jsem v té situaci sama - Drž hubu!
Nebojím se
Je mi úplně jedno, co hodláš udělat
- Říkám, abys držela hubu! - Tobě snad přeskočilo!
Dej mi klíč, půjdu si omýt krev
Nepustím tě ven!
- Ty zasranej hajzle! Ty... - Ty mrcho! Chceš vyvádět?
Já tě zabiju! Já tě zabiju...
Marianne, jak je ti?
Jak se cítíš?
Můžu si za to sama
Dáš mi teď ten klíč?
- Nemám ti pomoct? - Nechoď sem, prosím tě
Uprostřed noci v temném domě
Tohle se nám teda povedlo
Včera jsem na chatě všechno připravila
Zatopila jsem, uklidila, nakoupila. Jako kdysi
- Jak dlouho jsem tam nebyl? - Už sedm let
A ty?
Jezdím tam málo. Henrik má radši vnitrozemí
Většinou ji pronajímáme. Někdy tam zajedu s holkama
Ale ty už mají vlastní život
- Jak se má manžel? - Je pořád přepracovaný
- Co tvoje žena? - Rekreuje se v Itálii
Je skvělé, že naše drahé polovičky jsou v cizině
- Připadá mi to až nemravné - To je na tom právě fajn
Vypadá to tu pořád stejně
Trochu ošuntěleji. Chtělo by to opravit, ale na to nemáme
Dej auto do garáže. Nebo ho uvidí Erik a přijde sem
- A bude koukat! - Jo, dám ho tam
- Nedáš ho tam hned? - Dám ho tam až pak
Připadá mi to zvláštní
Nelehneme si na chvilku na postel?
- Pojď sem - Já jsem cvok
- Jako by to bylo poprvé - To teda není. Pojď
Víš, že je to skoro přesně rok? Potkali jsme se 8.září
A dneska je 28.srpna
- Tys mě svedla - Představ si to
- Vidělas někdy 2.jednání? - Neviděla
Zmizeli jsme tenkrát uprostřed přestávky
- Co tě k tomu přimělo? - Nevím
Uviděla jsem tě, sotva jsem přišla do divadla
Byl jsi úplně sám. Tak jsem pak za tebou šla
- Byl jsem moc rád - Já byla ráda, že jsi rád
- Řekla jsi, že vypadneme - A ty jsi zrudl
- Nediv se, stál mi v pozoru - Já byla taky vzrušená
- Dva roky jsme se neviděli - Ano, přesně dva roky
- A teď máme roční jubileum - Ne! - Jak to?
Neslavíme roční, ale dvacetileté jubileum
Před 20 lety jsme se brali
Máš pravdu. Je to už dvacet let
Žili jsme spolu celý dospělý život
To je zvláštní
Ale miláčku...
Není to divné? Sedíme tu na téhle staré posteli
V hotelech to bylo jiné. Ty byly neosobní
Neměli jsme sem jezdit. Měli jsme jet do Dánska...
- Nebyl čas. Tady je to fajn - Není. Víš, co uděláme?
- Zvyknu si - Fredrik má chatu u moře
- Jak se dostaneme dovnitř? - *** má klíč -To ne
Zkusíme to. Za pokus nic nedáme
Fredriku! Nazdárek, tady Johan. Jak se daří?
Já se mám výborně
Volám ti kvůli takové delikátní věci. Jsi sám?
Nemohl bys mi na víkend půjčit tu svou chatu?
Uhádl jsi, ale není to tak, jak si myslíš
Moc roztomilá. Mladá? Na mě skoro až moc
Víš, je to trošku choulostivé. Děkuju. Výborně!
Někdy ti to doufám oplatím
Birgit nic neříkej. Ženské těmhle věcem nerozumějí
Aha, klíč je pod schody. Výborně!
Jo, blond. Má krásnou figuru
Zavolám ti. Jsi moc hodný. Výborně!
Díky a pozdravuj Birgit. Vlastně radši ani ne
Tak ahoj
- Našla jsem to - Výborně
Musí být tady pod schody
Podívej! Tady!
- Teď tu uklidíme - Jo, uklidíme
Co je s tebou? Ty brečíš?
Ty mě dojímáš. Jsem cvok
- Hergot, tak já tě dojímám? - Jo
Ty můj Johánku! Jsi takový nějaký mrňavý
- Myslíš, že jsem se scvrkl? - Jsi hezčí než dřív. A hodný
Dřív jsi byl pořád napjatý, ve střehu
- Vážně? - Jsou na tebe lidi zlí?
Nevím. Možná, že jsem se přestal bránit
Kdosi mi řekl, že jsem začal být poddajný. To není pravda
Jen jsem správně odhadl svoje proporce
A pokorně jsem akceptoval svoje meze
- Tak jsem hodný a smutný - A měl jsi takové ambice
Tak to není. Ambice měla moje rodina, ne já
Strašně jsem chtěl našim vyhovět
Řeknu ti něco o svém muži
To, že jsme se vůbec vzali, byla hloupost
Brali jsme to jako legraci
- Jak jste se seznámili? - Před pár lety
Promiň, že to říkám, ale byla to sexuální záležitost
Chápu
Henrik je v téhle věci, abych tak řekla, velmi přesvědčivý
Sex je pro něj vším
A přesvědčil mě, že pro mě taky
Jak víš, dřív mi to bylo dost jedno
To vím
- Vadí ti, že o tom mluvím? - Vadí
Ale nedá se nic dělat
Začala jsem tím být posedlá, nikdy dřív jsem to nezažila
- Připadala jsem si nenasytná - To je báječné
Alespoň pro tebe
Začala jsem být na Henrika hrozně vázaná
A on do mě byl celý udělaný
Ale brzo jsem zjistila, že má jiné ženy
To se povedlo
Strašně mě to ponížilo. Dokonce jsem začala žárlit
- Ty že jsi žárlila? - Představ si to
Měli jsme bouřlivý výstup a poslala jsem ho někam
- Šel tam? - Šel
Řekl, že jsem přetažená, a šel
Pár týdnů nato jsem škemrala, aby se vrátil
Ty vypadáš tak zadumaně. Na co myslíš?
Na to, že je všechno fajn. Všechno je fantastické
Všechno je hrozně fajn. Ale já to nevydržím
Nechceš slyšet pravdu
Myslíš, že mě zajímají tvoje orgasmy s tím pakem?
Obdivuju tvou emancipaci. Měla bys o tom napsat román
- Feministky ti budou tleskat - Děláš se hloupějším, než jsi
- Mně je to všechno putna - Najednou je to důležité
Ne, je to jen malá část všeho toho, co nabízí život
Vem si jen naše poznání, moudrost, vědomí!
Našli jsme sami sebe. Chápeme svou velikost a malost
Rozumujeme tu o svých drahých polovičkách
Jsou tu prakticky s náma. Je to duchovní gruppensex
Skoro jako učebnice umění života
To tu ještě nebylo! Dokonalá ***ýza! Ale já to nevydržím
Rozumím ti. ale mně to tak strašné nepřipadá
Neumím žít v tomhle ledovém světle, které ničí mé snahy
Kdybys věděla, jak bojuju se svou nesmyslností
Říkám si, že život má takovou cenu, jakou mu připisujeme
Ale tyhle žvásty mě neberou. Potřebuju po něčem toužit
Já to necítím tak jako ty
To jsem pochopil
Všechno vydržím, víš. Jsem spokojená
Spoléhám na svůj rozum. A na cit
- Ty dva spolupracujou. - Bože - Jsem s nimi spokojená
Na stará kolena mám ještě třetího spolupracovníka
Zkušenost
- Z tebe by měl být politik - Možná -Panebože!
Mám ráda lidi
Mám ráda vyjednávání, uvážlivost, kompromisy
Nacvičuješ si volební projev
- Je to se mnou těžké? - Jen když kážeš
Už ani nemuknu
- Už žádné další pravdy? - Slibuju
- O tom svém kanci už nemluv - Už ani slovo
Dokážeš na chvilku zkrotit tu hroznou přemoudřelost?
Bude to těžké, ale zkusím to
Mohla bys případně, říkám případně,
trochu šetřit svou bezmeznou ženskou silou?
Budu muset
Tak jo
V tom případě si půjdeme lehnout
Marianne!
Marianne! Co se děje?
No tak. Pojď si sem sednout
Proč myslíš, že se mi zdají takové sny,
- Asi jsi něco snědla - Myslíš?
Nebo je v tvém spořádaném světě něco, na co nemůžeš
Obejmi mě. Jsem celá rozpálená, ale je mi zima
Že by na mě něco lezlo? Holky byly nastydlé
No tak, zase bude dobře
Přetáhni mi deku přes ramena. Takhle je to fajn
Co tě tak vyděsilo? Co se ti zdálo?
Přecházeli jsme nějakou nebezpečnou silnici
Chtěla jsem, abyste se mě s holkama chytli za ruku
Ale nešlo to, protože jsem neměla ruce
Měla jsem jen dva pahýly
A celou tu dobu jsem skákala v písku
Vy jste stáli na té silnici a já k vám nemohla
To byl hrozný sen
- Johane! - Co? - Myslíš, že žijeme ve zmatku?
- My dva? -Ne, my všichni - Co myslíš zmatkem?
Strach, nejistotu, nerozum. Prostě zmatek
Bojíme se, že uklouzneme a zřítíme se? Nevíme, co dělat
Asi ano
Není už na všechno pozdě?
Je. Ale to si smíme jen myslet, ne říkat nahlas
Johane! Myslíš, že nám uteklo něco důležitého?
- Nám všem? - Ne, nám dvěma - Co by to mělo být?
Občas chápu, co cítíš a jak uvažuješ
Zmocní se mě něha a zapomenu sama na sebe
Je to úplně nový pocit. Rozumíš mi?
Rozumím
Johane!
Občas je mi líto, že jsem nikdy nikoho nemilovala
Myslím, že ani nikdo nemiloval mě
- To mě dost rmoutí - Jsi hrozně přetažená
- Ano? - Můžu mluvit jen za sebe
Já tě svým nedokonalým, sobeckým způsobem miluju
A občas mám dojem, že svým způsobem miluješ i ty mě
Že se prostě nedokonalým způsobem milujeme navzájem
- Ty máš moc velké nároky - To mám
Ale teď, uprostřed noci, v temném domě kdesi na světě,
tě objímám
Jsi v mém náručí
Žádnou zvláštní sounáležitost necítím
- Ne - Nemám na to fantazii - Jsi úplně bez fantazie
Moje láska vypadá bůhvíjak
Neumím ji popsat a v běžném životě je málokdy znát
A ty si myslíš, že tě taky miluju?
Myslím, ale nebudeme o tom mluvit, nebo se láska vypaří
Budeme tu sedět celou noc
- To teda nebudeme - Ne?
Zdřevěněla mi noha a levou ruku mám vykloubenou
Jsem strašně ospalý a je mi zima na záda
- Tak zas půjdem do hajan - Asi jo
Dobrou noc, miláčku. Díky za popovídání
- Dobrou - Hezky se vyspi
- Ty taky - Dobrou noc
Hráli
Kamera
Střih
Výroba
CINEMATOGRAPH 1973 SWEDEN