Tip:
Highlight text to annotate it
X
Ahoj, jmenuji se Peter Joseph
a vítám vás na "Úvodu do Ekonomiky založené na zdrojích".
Cílem této krátké prezentace
je nastínit základní myšlenku nového ekonomického modelu
který není založen na pohybu peněz
ale na inteligentní správě zdrojů Země
fyzického světa
tím nejúčinnějším, strategickým a udržitelným způsobem
pro uspokojování potřeb lidské populace.
Společenská rozhodnutí jsou dnes v podstatě
odpovědností jednotlivců nebo skupin
v rámci sféry politiky či podnikání.
Lze říci, že politika a podnikání
řídí společenský řád, jak ho známe.
Jak historie ukázala
vždy, když se něco pokazí na úrovni společnosti
jedna skupina nebo pod-skupina má tendenci
jednoduše svádět vinu na druhou.
Levice obviňuje pravici, konzervativci liberály
nová vláda tu předešlou atd.
Přesto zřídkakdy slyšíme jakoukoli kritiku
základu samého chodu společnosti.
Většina zdá se to zkrátka považuje za dané.
Jinými slovy, zdá se, že kultura bezpodmínečně přijímá
socio-ekonomický model bez zpochybňování
a politika a podnikání se považují
za přirozený stav věcí člověka.
Dokonce i ve světě rostoucí nezaměstnanosti, rostoucí chudoby
duševních poruch, drogové závislosti, vyčerpávání zdrojů surovin
celkového zhoršování životního prostředí, násilí a sklonům k válce
globální neschopnosti v nastaveném systému splácet dluhy
zrychlující se inflace, atmosféry destabilizace
a mnohých jiných sociálních a ekologických problémů
kterých je tolik, že je nebudeme všechny jmenovat
stále obecně odmítáme vzít v úvahu
že je možná na vině samý socio-ekonomický systém.
Co když je právě ta hra, kterou hrajeme, opravdu tím problémem?
Co když samotná povaha dominantních institucí
a metod naší doby vlastně vytváří
a zesiluje určité tendence v chování
které jsou, abych to zjednodušil, neudržitelné a destruktivní
přestože je zkrátka nevidíme?
Jak čas pokročil
s exponenciálním růstem lidského vědění
jsme byli svědky přirozené eroze nejrůznějších pověr
a evidentně neprogresivních socíálních praktik.
Pomalu vstupujeme do opravdového věku rozumu
který uznává a řídí se prokázanými přírodními zákony
s přímým fyzickým odkazem
a tento způsob myšlení, který můžeme označit termínem vědecký
nám umožňuje předpovídat životaschopné přístupy k našemu chování
a téměř zaručuje skutečnou návratnost
pokud ho správně vyhodnotíme.
Tyto 'vědecké vývody'
vytvořily obrovské množství technologií, které vidíme kolem nás
od letadel, přes život zachraňující léky
po naše chápání samotného vesmíru.
Jednoduše řečeno, věda je přístupem k našemu chápání světa
a k nám samým
vede nás k nejbližšímu přiblížení skutečnosti, jakého vůbec můžeme dosáhnout.
Třebaže všichni vidíme zřejmé plody
tohoto způsobu myšlení a jejich širokou aplikaci v mnoha oborech
je tu stále jedna oblast
která zůstává vědeckou metodologií nedotčena:
náš sociální systém.
V této souvislosti jsme se zřejmě zasekli v čase
a používáme staromódní a ztradičněné postupy,
které vykazují evidentní známky nedostatku.
Například:
dáváme diktátorské pravomoce politikům a politickým stranám
pod rouškou něčeho, co označujeme jako "demokracii".
Politikům, kteří v zásadě nemají žádné vzdělání nebo praxi
v technických záležitostech uspořádání společnosti.
Ve světě, kde zbytečně umírá jedno dítě každých pět vteřin
následky chudoby a strádání
mnozí hledají řešení ve vládních institucích
aniž by se zamysleli *** vědeckou povahou reality
že zajištění potravy a péče o lidi na celém světě
není politickým problémem
ale technickým
snadno řešitelným pomocí řízení a přidělování zdrojů
a inteligentního a strategického zapojení technologie.
Podobně je tomu u korporací nebo u byznysu
které jsou schopné si svévolně nárokovat vlastnictví
omezených přírodních zdrojů této planety -
zdrojů, které všichni potřebujeme.
Využívají tyto zdroje pro zlepšení izolované skupiny
prostřednictvím systému založem na vlastním zájmu, kterému říkáme "volný trh".
Když na to přijde
poselství tohoto systému je zcela jasné;
buď se podřídíte této hře konkurenčních výhod a vlastního zájmu,
nebo si jednoduše nezasluhujete právo na život.
Musíme si získat své právo na život na této planetě,
což uvažujícímu člověku přijde jako naprosto pseudo totalitní koncept
k udržení jedné skupiny nebo třídy na úkor jiné.
I ***ále zůstává tato nelidskost bez povšimnutí
protože je strukturálně zabudovaná.
Narodili jsme se do tohoto systému a připravují nás, abychom si mysleli
že to je přirozený způsobu života.
Stejně jako jsme se před lety mohli narodit
do společnosti jako chudý otrok.
Protože jsme nikdy nebyli vystaveni ničemu jinému
mohli bychom dokonce věřit, že bychom otroky měli být
jako by to byl přirozený řád reality.
Když si to spojíme s peněžním systémem nepokrytě založeným na dluhu
který bez vědomí většiny matematicky zaručuje
že chudá část populace bude vždy zanedbávána
náhle nám vyvstane obraz, že žijeme
v pokročilé verzi feudalismu a nic víc.
Je technicky nemožné, aby v současném systému
byly uspokojeny potřeby všech lidí.
Ekonomická hra konkurenčních výhod
zkrátka není navržena tak, aby umožnila každému žít a vést si dobře.
Je to systém vítězů a poražených, nehledě na stav přírody
a na to, čeho jsme schopni technicky dosáhnout a co všechno vyrobit.
Náš ekonomický systém je, výstižně řečeno, zcela oddělen
od přírodních procesů fyzického světa.
Příznak, který může vést jen k dalším problémům
pokud se nezačneme radikálně odklánět
od těchto zastaralých předpokladů.
Podívejme se na to z širší perspektivy
odložme stranou všechno, co jsme se naučili
o našich sociálních konceptech a uvažujme *** následující otázkou:
Co je pevně daným základem lidského zdraví a prosperity
a jak můžeme zkoncipovat systém, který naplňuje tyto potřeby
pro celou lidskou populaci
který rozumí tomu, že žijeme na planetě s omezenými zdroji
a zajistí udržitelnost tohoto prostředí
pro budoucí generace?
K zodpovězení této otázky je třeba, abychom se nejdříve zamysleli
*** samotnými lidskými potřebami.
Celé věky hloubali filozofové o povaze člověka
a pokoušeli se určit ono univerzálně lidské, co všichni sdílíme.
Tato debata stále pokračuje mnoha spekulacemi.
Dostaneme-li se však k otázce lidských potřeb
nacházíme soubor univerzálně společného
napříč vším živým.
Není třeba zmiňovat, že pokud se nám nedostává správné výživy
čistého vzduchu a vody, přestaneme časem existovat.
Pokud jsme vystaveni látkám, které jsou pro nás toxické
jako například požívání rtuti a jiné, pravděpodobně brzy onemocníme.
Pokud trpíme vážným nedostatkem vitámínů v dětství
signalizuje to předvídatelně neblahý výsledek pro naše zdraví
jako třeba zakrnění růstu nebo problémy s imunitou.
Jak se vyvíjí vědy o člověku, tak zjišťujeme
že lidské potřeby nekončí na základní běžně pozorované úrovni.
Lidé jsou bio-psycho-sociální organismy
to znamená, že jsme ovlivněni naším prostředím
mnoha sotva znatelnými a často komplexními způsoby.
Když například matka v pokročilé fázi těhotenství
trpí nesmírným citovým vypětím
které zaplavuje její tělo kortizolem (stresovým hormonem)
nervový systém ještě nenarozeného dítěte
může být, jak by se dalo očekávat, narušen
negativním způsobem po zbytek jeho života
protože plod se sám učí
o tom, do jakého světa přichází.
To samé také platí pro počáteční stádium a rané dětství
rozhodující období vývoje, kde se organismus doslova
programuje nebo přizpůsobuje
možným vlastnostem světa, do kterého vstupuje
což je pocit, který si sebou nese
v mnoha způsobech po celý život.
Pokud se v této době setká
s negativním stresem, napětím a bolestí
může vývoj dítěte směřovat
předvídatelně k rysům chování
které zahrnují sklony k závislostem a násilí v pozdějším životě.
Co se týče lidských potřeb to klíčové zde je
že zdraví fyzické, duševní a emoční
nelze už považovat za izolovanou nebo dočasnou záležitost.
Jsme sociálně a prostředím propojeni
velmi skutečným a mnohostranným způsobem
a pokud je naším cílem jako společnosti vytvářet
psychologicky a fyzicky vyrovnané lidské bytosti
celou společnost je třeba navrhnout tak, aby uspokojovala tyto potřeby -
ani nemluvě o přizpůsobování se s tím, jak se mění
naše porozumění a znalosti.
Zdraví lidí v širší perspektivě
je opravdu tím konečným měřítkem výkonnosti jakéhokoli společenského systému
samozřejmě spolu s inteligentním
udržitelným spravováním Země
které zajišťuje klíčové zdroje, které potřebujeme
spojené také s uspořádáním společnosti
které napomáhá zdraví jednotlivců
vést dobrý život a tak zdraví celé společnosti a jejímu rozvíjení.
Pokud jsme tomuto porozuměli
jak se vypořádat s návrhem společnosti
který skutečně podporuje lidské bytosti
a zachovává rovnováhu prostředí?
Přivádí nás to ke konceptu Ekonomiky založené na zdrojích.
Ekonomika založená na zdrojích je přímou reakcí
vědy na toto přirozené a fyzické
z čehož věda usuzuje a kalkuluje, jak nejlépe uspokojit
škálu lidských potřeb nejefektivněji a udržitelným způsobem;
bere přitom v úvahu, co nás vlastně podpírá
což je, a znovu to připomínám, symbiotický vztah
který tvoří biosféru společnou všemu živému.
Takže jsme schopni zajistit společnost
ve které jde jen velmi málo o názory lidí
pokud je ovšem naším společným cílem maximalizovat
naši udržitelnost a hospodárnost.
System, který popisujeme, je sebe-vytvářející, je zřejmý
jakmile si tyto předpoklady osvojíme.
Je třeba vzít v úvahu
tři hlavní ekonomické otázky
Zmapování zdrojů, dynamickou rovnováhu a strategický koncept.
Pokud jde o zmapování zdrojů:
žijeme v uzavřené planetární biosféře
která nám dává k dispozici konečný počet zdrojů.
Tato skutečnost logicky vyžaduje
naši zodpovědnost
pokud chceme, aby bylo naše prostředí udržitelné
pro příští generace
a naplňovalo potřeby současné populace.
Musíme organizovat a uvažovat.
Řádného hospodárného rozdělování zdrojů nelze opravdu dosáhnout
dokud nebudeme mít jasnou představu o tom, co máme a kde
úplným jednotným způsobem.
Nakonec tato představa povede k něčemu, co můžeme nazvat
'úživnost Země'
což je velice důležitá informace.
Ale toto zmapování zdrojů je samozřejmě pouze první krok;
musíme také sledovat rychlost změny a rychlost regenerace
kde je to účelné.
Dostáváme se k tzv. 'dynamické rovnováze'.
Klasickým příkladem tohoto problému je dnes odlesňování.
Stromy přirozeně rostou určitým tempem a v jistém cyklu
a pokud naše využívání dřeva překročí míru přirozené obnovy
což je se dnes bohužel děje
máme tady problém, neboť je to neudržitelné.
Pamatujte si, že model peněžního trhu
vyžaduje co největší možnou spotřebu
aby udržel v zaměstnání rostoucí populaci a ekonomiku v běhu.
Je to samozřejmě ekocida.
Pamatujte, že klíčovým požadavkem skutečné ekonomiky je šetrně hospodařit
nebo být strategicky efektivní a konzervativní.
V čem dnes žijeme by se dalo označit za 'anti-ekonomiku'
což nás přivádí ke strategickému konceptu.
Efektivní uspokojování spektra lidských potřeb
udržitelným způsobem na planetě s omezenými zdroji
znamená, že přidělování zdrojů je třeba strategicky optimalizovat
a samozřejmě konzervativně.
Dnes to neděláme - nebo to děláme bez ladu a skladu
prostřednictvím libovolného pohybu peněz.
Záleží na tom, co si může výrobce a tedy spotřebitel dovolit
nikoli na tom, co je vědecky efektivní a strategické využívání.
Nemluvě o problému životnosti daného výrobku
a metodě, kterou používáme, když se rozbije, tedy recyklaci.
Všechny tyto faktory je třeba zvážit, už když ho navrhujeme
aniž bychom do toho pletli systém trhu a nákladovou efektivnost
která brání udržitelnému konceptu.
Znovu to opakuji, ekonomika vždy spočívá ve zvyšování efektivity.
Spočívá v tom, že děláme to, co je nejvíce vědecky správné
nikoli co si nějaká firma může dovolit
aby zůstala na trhu konkurenceschopná.
Potřebujeme strategickou správu, přidělování a koncept
který vyplývá z vědecky ověřených parametrů
které zaručují maximální efektivitu a udržitelnost.
Cokoliv jiného je prostě nedbalost.
Zmapování zdrojů, dynamická rovnováha a strategický koncept
jsou podkladem tohoto modelu Ekonomiky založené na zdrojích.
Vyvoďme z toho tento závěr.
Vyjdeme-li z řečeného, dospějeme k následujícím
více konkrétním bodům:
1) Musíme přejít od ekonomiky růstu k ekonomice ustáleného stavu.
Dynamickou rovnováhu zkrátka nelze ve věčně rostoucí ekonomice udržet
je to doslova nemožné na planetě s omezenými zdroji.
2) Potřebujeme systém kooperace, nikoli soupeřivé konkurence.
Strategický koncept nelze naplnit
pokud nám překáží nákladová efektivnost.
Když to řeknu jednoduše, co je efektivní v penězích
je technologicky neefektivní a naopak.
3) Potřebujeme plánovaný a koncepční systém
který je navržen tak, že bere výslovně v úvahu rozdělování zdrojů
dynamickou rovnováhu a strategičnost.
Roztroušený, nahodilý systém firem a korporací se k tomuto ani neblíží
nedostatek efektivnosti a odpad je zkrátka nepřijatelný.
4) Automatizace předchází lidskou práci ve všech oblastech.
Spadá to pod součást strategického konceptu.
Nejen, že navrhneme spotřební zboží tak, aby bylo co nejefektivnější
ale je třeba, aby i samotný návrh výrobních metod
produkce zboží byl také tak strategický
s účelem maximalizace přesnosti a produkce.
Mnohým to uniká: produktivita je nyní inverzní
k zaměstnanosti ve většině studovaných odvětví
což znamená, že odpovědná společnost automatizuje
protože jí to umožňuje vytvářet hojnost.
5) Přejdeme od systému majetku k systému dostupnosti
a tedy odstranění samotné peněžní směny jako takové.
Je obrovský rozdíl
mezi současným stavem věcí dnes a
nedostatkem, který byl neodmyslitelně spojený s minulostí.
Nyní máme vyspělé výrobní technologie
které nám umožní, můžeme to nazvat přístupem k hojnosti
nebo systém rozdělování zdrojů
který by mohl univerzálně umožnit volný přístup ke zboží a službám
aniž by bylo nutné používat peníze.
Spíše než investiční přístup založený na majetku
hodnotový přístup, který si žádá hromadění a ochranu
navrhujeme systém zaměnitelné dostupnosti
podobně jako systém ***ájmu aut nebo půjčování knih, jak je dnes známe.
Ve společnosti, kde například
sedím za volantem nanejvýš pár hodin za týden
je vůbec smysluplné a efektivní
abych to auto někde uchovával
zatímco ho pravděpodobně po 90% měsíce nevyužiji?
Pokud rozvedeme tuto myšlenku na celé odvětví zboží
uvědomíme si, že můžeme snadno snížit výrobu
vytvořit větší efektivitu, snížit použití surovin
a zároveň umožnit větší přístup
ke zboží lidem, když ho zrovna potřebují.
Správný pojem je 'strategická dostupnost'.
Vím, že je pro mnohé velmi obtížné myslet
společnost založenou na dostupnosti, nikoli na majetku
kvůli materialismu, do kterého jsme uvrženi
a který podporuje demonstrativní spotřebu
pohánějící trh a tedy
poptávku po pracovní síle a všechno ostatní
ale efektivita tohoto konceptu
když odstraníme všechny ostatní požadavky
- falešné požadavky peněžního systému -
pokud to správně provedeme, efektivita tohoto přístupu
je naprosto nesrovnatelná.
Poptávku bychom mohli dynamicky monitorovat
abychom se vyhli nedostatkům a nadbytkům
a používali nejpokročilejší formy automatizace a distribuční technologie
Komfort by daleko přesáhl cokoliv
co zná 99% lidí dnešního světa.
Netřeba zmiňovat snížení kriminality alespoň o 90%.
Co se snažím říct je, že peníze již nejsou ***ále potřeba
ve světě dostupné hojnosti.
Tím končím základní shrnutí
klíčových rysů modelu Ekonomiky založené na zdrojích.
Je dokonalý? Je to utopie? Ne.
Ale je nedozírně lepší, než cokoli co známe dnes:
pokračující destrukci nás samých, našeho životního prostředí
se znameními, že to bude mnohem horší.
Kdybyste se chtěli dovědět více o Ekonomice založené na zdrojích
a dalších globálních organizacích pracujících na jejím uskutečnění
navštivte prosím TheZeitgeistMovement.com a TheVenusProject.com
pro více informací. Děkuji vám za váš čas.
[TheZeitgeistMovement.com] [TheVenusProject.com] transkripce mezinárodní jazykový tým