Tip:
Highlight text to annotate it
X
S T Ř I H O R U K Ý
E D W A R D
Pořádně se zachumlej, zlato!
Venku je zima.
Proč padá sníh, babičko?
Odkud se bere?
To je na dlouhé povídání,
milá zlatá.
- Pověz mi o tom.
- Dnes ne. Už musíš spát.
Mně se nechce spát.
Vyprávěj mi to, prosím.
Tak dobře.
Takže...
Začít asi musíme u nůžek!
U nůžek?
Nůžek je spousta druhů.
A jednou dokonce žil člověk,
který měl nůžky místo rukou.
- Člověk?
- Ano.
- Nůžky na ruce?
- Ne, ruce, co stříhaly.
Znáš ten velký palác
nahoře na kopci?
Tam straší.
Takže...
Kdysi dávno
tam bydlel jeden vynálezce.
Vynalezl asi spoustu věcí.
A stvořil taky člověka.
Dal mu vnitřnosti,
srdce, mozek, všecko.
Tedy, skoro všecko.
Víš, ten vynálezce
byl moc starý.
Umřel, než mohl toho člověka,
kterého vynalezl, dokončit.
Takže ten člověk zůstal sám,
nehotový a opuštěný.
On neměl jméno?
To víš, že měl jméno.
Jmenoval se Edward.
Zdraví firma Avon!
- Nebyla jsi tu teprve nedávno?
- Ne, to bylo minulou sezónu!
Dnes jsem přinesla naši jedinečnou
novou řadu měkkých barev, stíny,
růže a rtěnky.
Všecko, co potřebuješ, abys zvýraznila
a podtrhla proměny svého zevnějšku.
Proměny zevnějšku.
To je dobrý!
Nezapomněla jsem ani
na tvé oblíbené produkty,
staré známé, bez kterých
už se žádná z nás neobejde.
Ale Peg, vždyť víš,
že já od tebe nikdy nic nekoupím.
Já vím.
Ahoj, Helen.
Vůbec jste mě nemusela volat.
Tohle byste klidně zvládla sama.
Opravdu?
To bych neřekla.
Nic na tom není.
Jenom máte zanesený filtr.
Vidíte tenhle šroub?
Stačí ho uvolnit...
a takhle to vyskočí.
V televizi říkali,
že opraváři jsou osamělí.
Žena v domácnosti taky může být osamělá,
ale o tom reklama není, asi je to nenapadlo.
A pak tohle zasunete zpátky,
pěkně zlehka. Nesmíte na to tlačit.
A pak tohle našroubujete zpátky.
Kdo to jen může být?
Omluvíte mě na chvilku?
Nikam neodcházejte. Hned jsem
zpátky. Úplně mě to fascinuje!
Nechci si nic nechat ujít!
- Dobrý den, Joyce. Zdraví firma Avon!
- Ale Peg...
Nemáš oči?
Nevidíš, že mám před domem vůz?
- Ano. - Nechápeš, že to
znamená, že nemám čas?
Teď musíme vybrat rtěnku.
Líbila by se ti Winsome Wahini,
ta ti opravdu moc slušela,
nebo Bahimini Bliss?
- Líbí se mi obě.
- Výborně!
Vy si vážně myslíte,
že mám na tohle peníze?
Bim-bam!
Zdraví firma Avon!
Dnes nemám šťastný den.
Panebože!
To je nádhera!
Haló?
Haló?
Haló?
Zdraví firma Avon!
No tohle!
Haló?
Jsem Peg Boggsová.
Zastupuji firmu Avon.
Omlouvám se, že jsem vás takhle
přepadla, ale nemusíte mít strach.
Tohle je obrovský dům, že?
Zaplať pánbůh
za ty hodiny aerobiku.
CHLAPEC NAROZENÝ
BEZ OČÍ ČTE RUKAMA
Haló?
Proč se tam schováváte?
Přede mnou se nemusíte
schovávat. Jsem Peg Boggsová.
Zastupuji firmu Avon
a neublížila bych ani mouše...
Páni!
Vidím, že vyrušuju.
Jsem já to ale popleta.
Já hned půjdu.
Nechoďte.
Páni!
Co se ti přihodilo?
Já nejsem hotový.
Polož to.
Nechoď blíž. Prosím...
Tohle jsou tvoje ruce?
Co se ti stalo?
Kde máš rodiče?
Matku?
Otce?
Už se neprobudil.
Ty jsi sám?
Bydlíš tady úplně sám?
Co to máš s obličejem?
Já ti neublížím.
Aspoň ti to pořádně vyčistím.
To zabrání infekci.
Jak se jmenuješ?
Edward.
Myslím, že bys měl
jet se mnou domů.
- Promiňte.
- To nic.
Jen se dívej. Není divu,
že ti z toho jde hlava kolem.
Jsi v pořádku?
Haló?
Ahoj.
Tady Marge.
Povídala jsem si venku s Carol
a jela kolem Peg. Měla někoho v autě.
- Jak vypadal?
- Nestačila jsem si ho prohlídnout.
Říkala ti, že
bude mít návštěvu?
Vůbec ne.
Byla u mě hned po ránu.
Ne...
Dobře, sejdeme se na rohu.
Jasně. Ahoj.
Kruci!
Tak jsme tady.
Tohle je náš dům.
Běž pěkně dovnitř
a udělej si pohodlí, ano?
Dáme si něco
k jídlu nebo k pití, nebo...
Tudy. Jen běž dál.
Tohle je hlavní vchod. Hned tady.
Joyce? Peg si právě přivezla domů
zvláštního chlapíka. Moc jsem toho neviděla.
Byl takovej bledej.
Už jdu.
Nedělej nic beze mě.
Jo! Hned jsem u tebe!
Tak jsme tady.
Takže... tohle je obývací
pokoj a vzadu jsou ložnice.
Ty chceš vidět fotografie?
Dobře.
Tohle je můj manžel Bill.
Je přeborníkem v kuželkách.
Víš, co jsou to kuželky?
Kuželky?
Ne. No...
Tady jsou u vody, chytají ryby.
Myslím, že Kevin se trochu mračí,
protože ten den nic nechytili.
A tohle je moje dcera Kim.
Nastrojená na školní ples.
Už je v posledním ročníku,
kdo by to řekl!
Stanuje teď
s kamarády v horách,
ale za pár dní se vrací.
Pak se s ní seznámíš.
Že je moc hezká?
Tak to je moje rodina.
Pojď se mnou.
Ukážu ti zbytek domu.
Pak se můžeš opláchnout
a udělat si pohodlí.
Tamhle je kuchyň. Když budeš
mít na něco chuť, klidně si posluž.
To jsou hrozny.
A tady vzadu jsou ložnice.
Přinesu ručníky
a najdu ti nějaké oblečení.
Víš co? Myslím, že tady jsou
Billovy staré šaty. Tohle je perfektní!
Tady máš.
Tohle by ti mělo být dobře.
Neboj se.
To je jenom telefon.
Teď můžeš jít ke Kim do pokoje
a obléknout si to, já jsem hned u tebe.
Ne, ne, nůžky!
Přesně tak.
Narodil se tam... nebo co.
{y:i:b}- Už jsi ho někdy viděla?
- Ne, asi ještě nikdy nebyl mimo dům.
{Y:i:b}A jak jsi na něho
tedy narazila?
Poslouchej, já už musím jít.
Ještě ti zavolám, Marge. Ahoj.
Promiň, Edwarde, já jsem...
Můžu ti pomoct?
Děkuju.
A je to.
Ale ty sis pořezal obličej.
Já ti to hned setřu.
- Bolí to?
- Ne.
Dobře.
Tak teď to oblečení.
A je to. Výborně!
Moc ti to sluší!
Helen, pojď!
Jak dlouho máme čekat?
Já mám ve vlasech natáčky!
Kam jsem dala nůž...?
Edwarde, mohl bys?
Děkuju.
Víš, já mám známého lékaře,
který by ti možná mohl pomoct.
- Opravdu?
- Ano.
A já můžu spravit ty jizvy...
Ale než se do něčeho pustím,
chci se podívat do velké příručky Avonu.
Kevine!
To se nesluší,
takhle civět, zlato.
Jak by se ti líbilo, kdyby
někdo takhle civěl na tebe.
- Mně by to nevadilo.
- Ale mně ano, tak toho nech!
Tohle pro tebe musí být
pořádná změna, co, Ede?
- Edwarde. Myslím, že má
radši Edwarda. - Jistě.
Co jsi tam vlastně pořád dělal,
úplně sám v tom obrovském paláci?
- Musí tam být úžasný výhled,
že, Ede? - Edwarde!
Ano?
Ne, já jenom...
Určitě je vidět až k moři.
Někdy.
Bille, můžeš mi
podat sůl a pepř?
Bille, miláčku, můžeš mi
podat sůl a pepř? Děkuju.
To je fakt síla!
Určitě jsou ostrý jako břitva.
Jeden úder karate přes krk...
Kevine...!
Edwarde,
chceš si namazat
na chleba máslo?
Báječné!
Děkuju.
Můžu ho vzít v pondělí
do školy do Koutku kuriozit?
Kevine, to by stačilo.
Myslíš, že usneš?
Já vím, že teď ti to připadá zvláštní,
ale brzy tady budeš jako doma.
Dobrou noc.
Nejdřív se nanese
lehký krycí podklad,
a pak se míchá
a míchá a míchá.
Namíchat správný
odstín je základ.
Ještě trochu podkladu...
Ty máš tak světlou pleť!
V tomhle je nádech levandule.
Zkusíme to tady.
To není špatné!
To bude ono.
Napadlo mě něco jiného.
Zakryjeme jizvy a začneme
úplně hladkým povrchem.
K čertu s tím!
{Y:i:b}Na tabuli zbývá
11 minut a skóre je 3:1.
{Y:i:b}Mezerou jde míč na Warrena.
{Y:i:b}A změna na 12 zásahů.
Zesil to, Kevine, neslyším!
Kevine!
- A mají to v kapse!
- Slyšel jste to, pane Boggsi?
- Ne, zesilte to!
{y:i:b}- Míč je v nedohlednu,
{Y:i:b}zmizel nám z očí, je pryč!
Tati...
Podívej!
{Y:i:b}...uhrát pět běhů na směnu
a naprosto ovládnout hřiště!
To jsem blázen.
Celá páska je plná!
{Y:i:b}Co se tam u vás děje, Peg?
Zavolej mi.
{Y:i:b}Ahoj, tady je Marge.
Kdo je to? Zavolej mi.
{Y:i:b}Mimochodem, v horách prý leje jako
z konve. Myslíš, že jsou děti v pořádku?
{Y:i:b}Nazdar, zlato! Děvčata se
můžou zbláznit zvědavostí.
{Y:i:b}Nemůžeš před námi tu svou
záhadnou návštěvu tajit donekonečna!
To je nádhera, Ede. Panebože,
ty tam máš celou rodinu, co?
{Y:i:b}Skvělým výkonem
vyřadil pálkaře ze hry.
Edwarde, pojď sem.
Ne, ty máš ale nápady!
Přines z garáže olejničku.
Aby nám nezačal rezavět.
Edwarde, ty jsi vystříhal nás!
- Bille, to jsme my!
- Ano, jsme.
Nepřišel z nebe,
ale ze smrdutých pekelných plamenů.
Má v sobě Satanovu sílu,
já to cítím.
- Vy ne? Natolik nám ovce zbloudily?
- My nejsme ovce.
Nepřibližuj se ke mně.
Jasně.
Jen běž, utíkej odtud!
Edwarde, neposlouchej ji!
Nic si z toho nedělej, Edwarde.
Je jen trochu pomatená.
BOGGSOVI
Ahoj!
Schováváte se tu jak poustevníci.
Ahoj, Joyce.
Styď se, nechávat si tu svou
neobyčejnou návštěvu jen pro sebe.
Podle nás se chováš
jako normální sobec.
Měli jsme tu trošku zmatek.
Ale jsi hodná, že se
snažíš situaci napravit.
Kdy začínáte grilovat?
Grilovat?
Chceš přece svého hosta
představit přátelům,
- nebo ne?
- Já přinesu zelný salát.
A já přinesu ambróziový salát!
Kdy že jsi to říkala?
- Bille!
- Kolem páté?
Byl sem vyslán
jako váš pokušitel!
Ale ještě není pozdě.
Musíte se ho zříct, vypudit ho.
Zadupat tu úchylku přírody.
Slyšeli jste?
Prý je to úchylka přírody.
Není to vzrušující?
- Nashle.
- Děkuju vám.
Bille!
Hostina bez plněných
vajec není hostina.
Plněná vejce každý ocení.
Edwarde, to je úžasné!
Netušila jsem, že to nakrájíš všechno.
Ale to nic,
je to jenom škrábnutí.
Ničeho se neboj.
Esmeralda tady nebude.
A ostatní ***é jsou opravdu moc milí.
Nemáš se čeho bát. Nemohou
se dočkat, až se s tebou seznámí!
Stačí, když budeš sám sebou.
- Sám sebou?
- Správně. Na nic si nemusíš hrát.
- Díky, Edwarde.
- Zahraj si s náma nůžky, papír, kámen.
Nůžky a co?
Já mám známého lékaře,
který by ti mohl pomoct.
- Prostě to takhle vystřihl!
- To je neuvěřitelné.
- Ahoj, Miku, jak to jde?
- Ahoj, Jacku.
Hej, děti!
Těší mě, George Monroe.
S tebou si podávat ruku je o strach, Ede.
Harry! Viděl jsem tě
minulý týden na golfu...
Všechno v pořádku?
Chceš něco k jídlu? Máš hlad?
Chceš sušenku?
- Je takový jiný.
- Úplně jiný.
To si piš.
- Je tak...
- Záhadný.
Co myslíte, má ruce
horké nebo studené?
A představte si, co by mohl
jedním rázem ušmiknout.
Nebo přešmiknout.
Eddie.
Chceme tě pozvat
na páteční partičku karet.
Přijdeš?
Aspoň bude další...
želízko v ohni!
Já mám taky svůj kříž.
A nikdy jsem tím netrpěl.
Dostal jsem za války střepinou,
nic od té doby necítím!
Nedej si od nikoho namluvit,
že jsi postižený.
Kdo je postižený?
Božínku.
Vy jste se zbláznil!
Vy nejste postižený, vy jste...
Jak se říká těm,
co jsou... výjimeční?
Já jsem Joyce a všimla jsem si, že
jste vůbec neochutnal ambróziový salát,
a já ho dělala
speciálně pro vás.
Dovolíte.
- Tohle musíte ochutnat. Maminčin recept.
- Není to nádhera?
Zahradnický mistr
jako vy by se mi doma hodil.
Já chci řadu andělů!
Je mi líto, dámy, ale už slíbil,
že nejdřív přijde ke mně. Že, Eddie?
- Ano?
- Popadněte všichni talíře!
Polévka je na stole!
Cože?
Je to šiškebab.
To se jen tak říká.
Nesmíš brát všechno doslova.
"Řekněme, že jsme v přijímacím
pokoji a hostitelka podává čaj."
"Vyvstává celá řada
drobných otázek."
"Měli bychom vstát,
když přijímáme šálek čaje?"
"Můžeme vzít kostku
cukru do prstů?"
"Ne."
"Sluší se přijmout druhý šálek?"
"Měli bychom zcela
rozložit ubrousek,
nebo by měl zůstat
přeložený uprostřed?"
"Dopustit se trapných
omylů je snadné,
ale etiketa nám říká,
co se od nás očekává,
a chrání nás
před ponížením a rozpaky."
Ano. Nuda.
Zkusíme radši...
trochu poezie?
"Byl jednou jeden mužíček,
měl účes plný mašliček."
"Když se ptali:
Neruší vám to spaní?"
"Tak on pravil:
Děkuji za optání,
ale moje kočky
mě tak lépe znají!"
Správně.
Jen se směj.
Je to legrační.
Tak jsme tady.
Kruci.
Všecko je to pořád
mokrý skrz naskrz.
- Už se nemůžu dočkat, až se vysprchuju.
- A vyspím v posteli.
Jestli naši zapnuli
poplašnej systém, jsem v rejži.
Říkala jsem ti, abys jim zavolal,
že se vracíme dřív.
- A zavolal jsi?
- Ne, radši bude bručet.
Jinak byste si mě ani nevšimli.
- Ty jsi vašim taky nevolala.
- My ale doma nemáme policejní režim.
Ahoj.
Díky za svezení, Denny.
Ahoj.
- Nezapomeň si ruku!
- Jo.
Pojď, Jime, jedeme.
Někdo je u mě v pokoji!
Běžte se podívat!
Je to vrah! Má sekyru!
Chtěl mě zabít!
Nic se neděje.
Vrať se do postele, Kevine.
Tudy.
Edward u nás bude bydlet.
Nemusíš se ničeho bát.
Tohle bude hotové jedna dvě.
Věř mi nebo ne,
ale máme tu manželskou postel.
Je dokonce ustlaná.
Bezva.
A je to.
Co se děje?
Vyvedla tě z míry?
Byl jsi moc dlouho
zavřený v tom svém paláci.
Neznáš úchvatný svět dospívajících
děvčat. Jsou jako pominuté.
- Na, tohle tě dá do kupy.
- Co je to?
Limonáda.
Já nevím, čím to je.
Jak dorostou
do určitého věku...
Narostou jim žlázy,
nabydou jim jisté partie...
A začnou jančit.
Žlázy?
Jo, žlázy.
Já se na to
snažím nemyslet.
Dobrý, co?
Dnes budeš spát u Kevina
a zítra dáme do pořádku tvůj pokoj.
Proč jsi ho
sem musela vodit?
Nemohla jsem ho tam nechat
samotného. Ty bys udělala totéž.
Proč musí bydlet tady?
Panebože, Kim, já tě nechápu.
On nemůže za to, jak vypadá.
- Musíš mít trochu pochopení.
- Já mám pochopení.
Tak se s ním pojď pozdravit.
Pojď dolů, podáte si ruce...
- Podáme si ruce?
- Ne doslova.
- Vylekala jsi ho k smrti!
- Já jsem vylekala jeho?
Bille! Chtěla jsem je
pořádně seznámit.
Edwarde, tohle je
naše dcera Kim.
Kim, tohle je Edward,
a bude u nás bydlet.
Těší mě.
Eddie!
Máš žízeň?
Pusinko!
Nech toho!
Tak dost!
Zlato, člověk neslyší vlastní slovo!
Ta moje malá roztomilá holčička...
Můžu ti nabídnout
sklenici vychlazené limonády?
Limonády?
Jeden úder do krku,
a je konec.
Nejostřejší na světě.
Rozseká úplně cokoliv.
A...
Běhá mi z toho
mráz po zádech.
Měla bys vidět ty klauny
ve dvoře u slečny Petersové.
Kim!
- Ale ne.
- To je on?
- Volá tě, Kimbo.
- Nech toho!
Edwarde,
zapomněl jsi sušenky.
Neboj se, Eddie.
Ona počká!
- Přestaň!
- Jdeme.
Bille, Edward byl dnes
na oběd u Jackie,
má úplně novou kuchyň.
- To jsem blázen.
- Nový nátěr, nové skříňky, podlahu,
- novou mikrovlnku, nehlučnou myčku...
- Není to úžasné?
Jime, neříkal jsi, že tvoje
maminka má taky novou kuchyň?
Jo, táta si nakoupil
spoustu nových hraček.
Velkou televizi, CD přehrávače,
video se čtyřmi hlavami...
Panebože! Jaké to asi je,
být takhle bohatý.
Drží všechno pod zámkem.
Otec má na svoje věci vlastní
pokoj, abych na ně nemohl.
Ani mi nechce
přispět na ojetý auto.
Asi chce, aby sis ho zaplatil sám.
Jako chlap. Budeš si ho víc vážit.
Tati...!
Když mluvíme o penězích... Ty si prý nic
nebereš za to svoje zahradničení, Edwarde.
Ale Bille... Marge mu
dnes udělala sušenky.
Miláčku...
Za sušenky si nekoupíš
základní životní potřeby.
Za sušenky si nekoupíš auto.
Nemám pravdu, Jime?
Naprosto.
To já nemůžu jíst.
Bral to rukama.
Já myslím,
že to není hygienické.
Omlouvám se.
Zlato, mám ti to
pomoct vyčistit?
Ne, to je dobrý.
Hned jsem zpátky.
Alexisi?
Tohle že je moje Alexis?
Hotová krasavice!
Jen se podívejte! Zlatíčko!
Vypadá úžasně.
Děkuju!
Nebude to dlouho trvat.
Jenom si musí vybrat styl.
A pak už to půjde rychle.
Mám představu něčeho hodně
vzdušného. Jako mám na hlavě já?
Nic se neboj, Pusinko,
nic to nebude. Budeš krásná.
Uvidíš.
Eddie, ty máš ruce ze zlata.
Úplně mi to vzalo dech,
přísahám. Jen se podívejte!
Už jsi někdy stříhal ženu?
Ostříhal bys mě?
Něco tak vzrušujícího
jsem v životě nezažila.
25.000
Shánějí ředitelku!
- Už jsem tady!
- Ahoj, zlato. My jsme tady.
Ahoj.
Co to máš na hlavě?
Edward mě ostříhal.
To je odvaz, co?
Haló? Nemohu věřit tomu,
že s vámi mluvím osobně.
Taková čest.
Ano.
Mám ho tady.
Takže to všechno víte.
To jsem přesně zkoušela.
Měla jsem trošku problémy docílit
správné hustoty... jenom trošku.
Já to zkusím.
Jak podnětný nápad.
Určitě. Mockrát děkuji.
Na shledanou.
Není divu,
že dělá ředitelku.
Víš, nejdřív taky prodávala
po domech, jako já.
Vždycky jsem s ní chtěla mluvit,
ale nikdy jsem zatím neměla důvod.
Děkuju, Edwarde.
- Napadlo ji něco?
- To víš, že ano.
Já ti otevřu.
Edwarde.
Jsme tady.
Pojď, nabrousíme si tě.
BROUŠENÍ NOŽŮ A NŮŽEK
- Máš ho?
- Ne. To snad není pravda.
Taková otrava.
Ahoj!
Nashle.
Máš klíč?
Ne.
- Přísahala bych, že ho mám v kabelce.
- Takže jsme na ulici.
Díky!
Ede! To jsou věci!
Dobrá práce. Ani škrábnutí.
Buď té lásky a houkni
na nás, až dorazí Peg.
Velice zajímavá historie, že?
Chcete se Edwarda na něco zeptat?
Ano? Já k vám přejdu.
Stoupněte si.
Co je na vašem novém
životě ve městě nejlepší?
Moji noví přátelé.
Další otázky?
Uvažoval jste o chirurgickém
zákroku nebo o protéze?
Znám lékaře, který by
vám mohl pomoct.
Rád bych se
s ním seznámil.
Po vysílání si od vás vezmeme jeho jméno.
Děkujeme. To je od vás velmi hezké.
Ještě někdo?
Ano, stoupněte si.
Ale to byste pak byl
jako všichni ostatní.
Ano, já vím.
Já myslím,
že to by se mu líbilo.
Ale nikdo by si pak nemyslel,
že jste v něčem mimořádný.
Nebyl byste ani v televizi.
Edward bude
vždycky mimořádný.
Další otázky?
Ano. Postavte se.
Vaše práce je velmi zajímavá,
máte svůj vlastní jedinečný styl.
Máte v plánu otevřít si
vlastní salón?
To je ale nápad!
Ještě někdo?
Ano. Postavte se.
Máte přítelkyni?
No jasně.
Že, Kim?
- Že, Kim?
- Skvěle! Ještě ho naváděj.
Sklapni, poklade.
- Ale ty jsi začal.
- No a?
{Y:i}Tak co říkáte, Edwarde?
Už jste potkal tu pravou?
Nic se nestalo. Uděláme si přestávku
a potom se znovu vrátíme do studia.
Proč se smějete?
Vždyť si ublížil!
- Jenom dostal šok. Co je
tobě do toho? - Jenom šok?!
Škoda, že jsme to nenahrávali.
To by byla bomba, vidět to ještě jednou.
Není to úžasné?
Taková senzace!
Počkej, až ti to předvedu. Fantazie.
Přesně tohle jsme potřebovali.
Chci to tu nazvat
Nebeská žatva!
Tak tady to máme.
Podél téhle stěny nechám dát
řadu nových zrcadel.
A tady vzadu, myslím...
Eddie! Pojď sem, zlato.
Tady vzadu bude celá nová
kolekce kosmetiky. A v téhle řadě...
- Peg by mohla prodávat kosmetiku.
- Ano... Jistě.
A tady budou
umyvadla na mytí hlavy.
A tady budu stát já...
a vítat zákazníky.
Ale hlavně ti chci ukázat,
jak to vypadá tady vzadu.
Eddie...
Chci ti ukázat hlavně tohle.
Tohle jsou naše
skladovací prostory,
a ty mi dnes musíš pomoct
o něčem se rozhodnout.
Lásko, ne! To nedělej.
To je nebezpečné.
Pěkně si tady sedni...
Mám tady pláštěnky.
Mám ti je předvést?
Ano.
Dobře.
Tahle se mi líbí nejvíc.
Protože je žlutá...
A nosí se proto...
aby zachytily ty svědivé odstřižky,
které padají za krk.
A pak tu ještě máme starorůžovou,
tu si člověk kolem sebe takhle omotá.
Ta se mi líbí.
Ale Eddie, ty se třeseš.
Já taky!
Tak dlouho už
na tuhle chvíli čekám.
Edwarde!
Edwarde, vrať se!
To mi nemůžeš udělat!
Suchý zip, zlato.
- Visí to na palubní desce.
- To jsem nikdy neviděla.
- Nezlobte se, že jdu pozdě.
- Ahoj, Edwarde.
Promiň, ale museli jsme
začít bez tebe. Tady máš.
Tak co, Edwarde,
měl jsi úspěšný den?
Paní Monroeová mi
ukázala, kde bude salón.
- Mohla byste tam mít kosmetický koutek.
- To by bylo úžasné.
Úžasné.
Pak mi ukázala místnost vzadu,
kde se celá svlékla.
Edwarde, nedokážeš si představit,
jak moc ti fandím.
Tenhle podnik,
to bude tvoje škola.
Zkušenosti s vlastní firmou
se nic nevyrovná.
Ne že bych to někdy zkusil,
ale chlap prý si těžko dokáže
představit větší zadostiučinění.
Takže teď je asi
na řadě banka, co?
Banka?
Ano. Vezmeš si
půjčku, založíš firmu.
Nic to není. S tvým talentem
a pověstí to bude hračka.
Nemáte kredit,
předchozí zaměstnání,
úspory,
soukromé investice...
Nemáte číslo sociálního pojištění,
jako byste ani neexistoval...
- A nemáte ručení.
- Ne, domem už ručíme za dvě půjčky.
Ale nemají žádnou váhu
tato dobrozdání?
Vidíte, manželka starosty se už nemůže
dočkat, až bude chodit do salónu.
Jednoduše to nejde.
Sežeňte si potvrzení o sociálním pojištění,
otevřete si úvěr a kupte si auto.
Jste jasně ve výhodě. Můžete
si dát za okno trojúhelník pro invalidy
a parkovat si,
kde se vám zachce.
To snad není pravda.
To je skandál.
Ale neboj se. Ještě není všemu konec.
Nějak ty peníze seženeme.
- Ale to je vloupání.
- Naši mají kupu pojištění.
Co jim to udělá?
Bude to trocha papírování, nic víc.
- To nejde.
- Tenhle chlapík nám dá peníze na ruku.
Já nechci.
Nechceš vlastní dodávku,
kde budeme sami? S matrací?
Proč to nemůžeš udělat ty?
Protože ten pokoj je na zámek
a Edward nás musí dostat dovnitř.
Nemůžeš mu vzít klíč,
až bude spát?
Ten si dává větší pozor
jenom na toho svýho slimejše.
- Pan Žiletka pro tebe udělá všechno.
- To není pravda.
- Ne? Proč se ho nezeptáš?
- To není fér.
- No a co? Jinak to nejde.
- Nějak to jít musí.
Podívej, já už si
hlavu nalámal dost.
Nechceš mít vlastní auto?
Chci.
Jime, svítí tam světlo!
To se zapíná automaticky.
Říkal jsem ti, že odjeli na víkend.
Kvůli zlodějům.
- Vypnul jsi poplašné zařízení?
- Jo. Jdeme.
Mně se to vážně nelíbí.
Určitě neví,
že tady bydlí Jim?
- Tenhle člověk ti něco ukradl?
- Potichu!
Už jsem ti to přece
říkal, ne? Jdeme!
Řekni to jeho rodičům,
a bude ti to muset vrá***.
Poslouchej, to už jsem zkoušel.
Řekl jsi Kim, že to uděláš. Tak jdeme.
Pojď!
Jdeme.
Ten hajzl tam má
zvláštní okruh. Rychle!
Ne, Jime, nemůžeme
ho tam nechat!
- Pojď.
- Já nikam nejdu!
- Tak pojď, Kim.
- Přestaň!
Pusť mě!
Víme, že jste uvnitř!
Vypínáme systém,
abyste mohl vyjít ven!
- Denny, otoč to!
- V žádném případě.
Jime, nemůžou tě zatknout proto,
že jsi doma spustil poplašné zařízení.
Řekneme jim, že jsme se
polekali a utekli jsme.
- Já zpátky nejedu, jasný?
- Musíme se vrá***!
Ne.
Můj otec by podal žalobu.
- Na vlastního syna?
- Tím spíš.
A jestli nás Edward
prozradí, zabiju ho!
- Denny, otoč to!
- Ne!
Musíme se vrá***!
Zvedněte ruce
*** hlavu, ať je vidíme!
Zvedněte ruce!
Má něco v rukou.
Vypadá to jako nože.
Odhoďte zbraně!
Opakuji:
Odhoďte zbraně!
Vyzývám vás naposledy.
Poslední varování. Odhoďte zbraně.
Jestli neuposlechnete, budeme
střílet. Nenuťte nás k tomu.
Odhoďte zbraně.
Odhoďte zbraně!
Slyšíte?
Zdá se, že je to psychopat.
- Ustupte, dámy!
- To nejsou zbraně, on má takové ruce!
Prosím.
My ho známe.
Tak dobře.
Nasaďte mu pouta.
- Ale můžeme teď za ním?
- Musíme si ho tu nechat přes noc.
- To musí zůstat ve vězení celou noc?
- Můžete si ho vyzvednout ráno.
Edwarde!
Ahoj, Edwarde.
Edwarde, zlato.
Je to moje vina.
Co tě to proboha
napadlo, chlapče?
Proč jsem ti víc nešla příkladem?
Viděl jsi, jak závidím Jimovým rodičům.
Co jsi s těmi
věcmi chtěl dělat?
Lehkovážně jsem pronesla, že ty
peníze na salón nějak seženeme,
ale nikdy jsem nemyslela,
že bychom měli krást.
Krádež nikam nevede.
Krádeží nic nezískáš.
Jenom problémy.
A těch teď máš *** hlavu.
Edwarde.
Proč jsi to udělal?
- Zatracené televizní programy!
- K čertu s nimi!
Nebo tě k tomu
někdo navedl?
Bude v pořádku, doktore?
Za léta strávená v izolaci
si nevypěstoval smysl pro dobro a zlo.
Nemá srovnání. Nikdy se mu
nedostalo žádného poučení.
Jeho práce, jeho zahradní
sochy, účesy a tak dále,
navíc svědčí o tom,
že má vysoce vyvinutou...
představivost.
Má velmi zaostalé podvědomí
o tom, čemu říkáme realita.
Ale poradí si venku?
Jistě.
To není problém.
Poslouchej, já ještě kvůli tobě nebudu moct
v noci spát. Dávej na sebe pozor, slyšíš?
Byla jsem náhodou vzhůru,
takže jsem slyšela ten rámus...
Já jsem měla vždycky pocit,
že s ním není něco v pořádku.
- Mohl to být můj dům.
- Nebo kohokoliv jiného, ale...
Já jsem vás varovala, nebo ne?
Viděla jsem na něm znamení Satanovo.
Vy jste nedbali mých varování, ale teď
si dáte pozor. Protože teď ho vidíte také.
Edwarde, zůstaň tady.
- Co uvedete na svou obhajobu?
- Nic.
- Nechce o tom mluvit.
- Něco říct musíte.
- Teď o tom nemůže mluvit.
- Žádné připomínky? Žádné poznámky?
Nastražil na vás někdo past?
Na co jste myslel?
Co nám k tomu můžete říct?
- Aspoň jednu větu.
- Později.
Ale Lois, to tě dřív uvidíme
na našem vánočním posezení,
než se k nám
přijdeš nechat ostříhat!
Samozřejmě, že ho letos pořádáme.
Pořádáme ho každý rok. Tak proč ne letos?
No teda!
Myslet si to můžeš,
ale nemáš pravdu.
Ty jsi tady.
Neublížili ti?
Měl jsi strach?
Snažila jsem se Jima přemluvit,
aby se vrátil, ale Jim se nedá přesvědčit.
Děkuju, že jsi jim
neřekl, že my jsme...
Rádo se stalo.
Muselo to být hrozný,
když ti řekli, kdo tam bydlí.
Já jsem věděl,
že tam bydlí Jim.
Ty jsi to věděl?
Ano.
Tak proč jsi to udělal?
Protože jsi mě
o to poprosila.
Kimbo!
Kimmy!
- Nech mě!
- Co je to s tebou?
Kdy už s tím přestaneš?
Udělal jsem, co jsem mohl.
Starej pán si myslí, že je zaostalej,
takže ho pustili. Co ještě chceš?
- Mohl ses přiznat.
- Ty taky. Tys tam taky byla!
- Víš, že já jsem to nechtěla.
- Ale bylas tam.
Já nechápu, proč tě
to vůbec tak vzrušuje.
Ty závěsy a ručníky
možná nahradíš,
ale naši důvěru tak
snadno zpátky nezískáš.
Tati...
Dobře. Malá morální lekce.
Jdeš po ulici. Najdeš kufr plný peněz.
Nikdo tam není.
Ani živáček. Co uděláš?
A) Necháš si ty peníze.
B) Nakoupíš za ně dárky
pro přátelé a lidi, které máš rád.
C) Rozdáš je chudým.
D) Odevzdáš je policii.
- Tati, tohle je vážně hloupý.
- Kim...!
- Já bych si ty peníze nechal.
- Zklidni se.
Edwarde?
Co kdybychom šli po večeři
do kuželny? Bude legrace.
Ty dnes nikam
nejdeš s Jimem?
Ne.
Ve škole dnes byl
parádní Koutek kuriozit.
Jeden kluk přinesl v krabici malý vačice.
Deset, možná dvanáct. Úplně nahatý.
- Vůbec neměly chlupy.
- Zlato, tatínek ještě neskončil.
Děkuji ti.
Edwarde, čekáme.
Dám je lidem,
které mám rád?
Edwarde, to tak jenom vypadá,
že bys to měl udělat, ale není to tak.
Ty hňupe, každej ví,
že je máš dát policii.
Správně, Kevine.
Ale přemýšlejte chvilku.
To je to nejlepší, co by mohl
udělat. To bych udělala já.
Nemůžeme ho plést, snažíme se mu
to usnadnit, tak si přestaň vymýšlet.
Já to myslím vážně, tati.
Nic lepšího by nemohl udělat.
Zapomeň na to, co je lepší.
Jde o to, co je správné.
Ztichni!
Bože! Není divu, že se chudák Edward
nenaučí rozeznat dobro od zla, v téhle rodině!
Slyšela jsi, co vyvedl
Peg se závěsy?
Já nechápu, že stejně pořádají
ten svůj vánoční večírek. Ty půjdeš?
Asi ne.
Joyce v podstatě znásilnil,
vyhrožoval jí těmi svými noži.
Jenom zázrakem mu unikla.
Já nemám nic proti
Billovi a Peg, ale...
Já vím. A mají doma
dospívající dceru.
Chudáci!
Potom, co se stalo mně...
Dokážeš si to představit?
Co jsi jim řekla
o tom večírku?
Řekla jsem,
že nám to snad vyjde.
Já jsem taky lhala.
Edwarde?
Nechceš mě ostříhat?
- Už zase?
- Ano, jistě!
Jsem pyšná na to,
že jsi můj osobní kadeřník.
Ahoj, zlato.
- Kevine, chceš hrát
nůžky, papír, kámen? - Ne.
- Proč?
- Je to otrava. Pořád vyhrávám.
- Trošku ohledu. Neumíš se chovat?
- Já budu venku.
To nic, zlato.
Jen... stříhej.
VESELÉ VÁNOCE
Ještě tomu něco... chybí.
Co myslíš, beruško?
- Ještě zvonky?
- Dobře.
Mami, vážně si myslíš,
že bychom ten večírek neměli zrušit?
Samozřejmě si myslím,
že bychom ten večírek neměli rušit.
Něco takového to právě chce,
aby se věci uklidnily... a byly jako dřív.
Máš ještě zvonky, zlato?
Tak se ti to konečně povedlo.
To je jen škrábnutí,
Jime, opravdu. Nic to není.
- Ještě jednou se jí dotkneš
a zabiju tě. - To nic není.
- Zavolejte doktora. Pořezal Kim.
- Ne!
Běž od ní pryč.
Slyšíš?!
Zničíš, co ti přijde pod ruku.
Proč se tady vůbec potloukáš?
Tady si pěkně sedni a počkej,
já ti přinesu led.
Nikam nechoď.
Já hned přijdu.
Vypadni odtud!
Vypadni odtud!
Mazej! Ty zrůdo!
Hej, Edwarde, kam jdeš?
Kde je?
- Chtěl ti ublížit.
- Nechtěl, a ty to dobře víš.
Blázníš?
Vždyť jsem ho viděl!
Jime, já už tě nemám ráda.
Běž pryč, slyšíš? Běž!
To myslíš vážně?
Mám se tě vzdát kvůli tomuhle?
Vždyť to ani není člověk.
Běž odtud. Běž!
Tati, neviděls,
kam šel Edward?
Já nevím.
Prostě se odporoučel.
- Musíme ho najít, mami.
- Tatínek ho najde.
Běž dovnitř.
Já se o to postarám.
Edwarde!
Volám na policii!
To je krve, viď?
A je to jenom škrábnutí.
Dobrý večer.
Já hledám toho s těma rukama.
Není tady.
Děkuju.
Panebože.
Helen, a vidělas ho?
Ano! Podívejte!
Hledám toho
člověka s nůžkama.
- Chvála Bohu, že jste tady.
- Šel tamhle, pane policisto.
Tak dobře, uklidněte se.
Běžte domů. My se o to postaráme.
Jen běžte domů.
- Je to ďábel. Ďábel.
- Musíte něco udělat!
Tatínek ho určitě brzy najde.
Kolik je hodin?
Skoro 8.30.
Skvělý večírek, co?
Kde jsou?
- Bože, doufám, že se mu
nic nestalo. - Já taky, zlato.
Víš, když jsem Edwarda
přivedla, aby u nás bydlel,
pořádně jsem
to nepromyslela.
A nemyslela jsem na to,
co by se mu mohlo stát.
Nebo nám.
Nebo ***ům.
A teď si myslím,
že by možná...
že by bylo nejlíp,
kdyby se...
vrátil zpátky.
Protože tam je
aspoň v bezpečí.
A my bychom
žili jako dřív.
Byl jsem až na půl cestě k Whitmanovým.
Nikde jsem ho neviděl.
Sedneme do auta
a pojedeme ho hledat.
- A kde je Kevin?
- U Maxe.
Proboha!
- Kam ty ses vypravila?
- Jdu s vámi.
- Ty zůstaneš tady, kdyby se někdo vrátil.
- My jsme hned zpátky, beruško.
Policie!
Edwarde?
Jsi v pořádku?
Ano. A ty?
Kde jsou všichni?
Hledají tě.
Obejmi mě.
Já nemůžu.
Já vím, že na Vánoce je ještě
trošku brzy, Edwarde, ale...
mám pro tebe dárek.
Nemůže ji ani vzít za ruku.
Představ si, co by jí mohl
udělat na jinejch místech.
Jo.
Je mi z toho špatně.
Já mám pocit, že sebou
seknu nebo budu zvracet.
Až potom.
Nejdřív mě k ní zavez.
Prosím tě. Nechtěj
po mně, abych řídil.
Tak slyšíš!
Bože.
Třeba tě odhadla správně.
- Jeď!
- Jen klid!
- Tak zítra. Zavolej mi.
- Dobře.
Už ho chytili?
- Koho?
- Toho mrzáka.
Dej mi vědět, až ho chytí.
Všem nám dej vědět, ano?
Jako hodný chlapeček.
Kevine.
Jsi v pořádku?
To nic není.
- Edwarde, přestaň!
- Já ti nechci ublížit.
Pomozte nám!
Co to děláš?
Nech ho být!
- Pusť mě!
- Co je?
Kevine!
- Pojď pryč!
- Edwarde, pojď domů!
Uteč.
Kevin je v pořádku!
Bylo to jenom škrábnutí!
Je pryč. Tak ho necháme být, ano?
Necháme ho na pokoji.
Běž, utíkej.
- Co se stalo? Je mrtvý?
- Dostal jste ho?
Už je po všem.
Běžte domů. Podívaná skončila.
Co se tam stalo? Já to chci vědět!
Musíte nám to říct!
Už je po všem.
Kde je?
Vraťte se!
Chci se na něco zeptat!
Podívejte se!
To se mi snad jenom zdá.
Nechytili ho.
Já jdu.
Ne!
To bychom snad neměli.
Jdou sem?
Ublížil jsem Kevinovi?
Ne, nic mu není.
Hlavně se polekal.
Edwarde, já jsem
měla takový strach.
Myslela jsem,
že jsi mrtvý.
Já ne.
Ne!
Přestaň.
Nebo zabiju já tebe.
Říkám ti, běž od ní!
Sbohem.
Miluju tě.
Je tam?
Je mrtvý.
Zhroutila se na něj střecha.
Zabili se navzájem.
Jen se podívejte.
Vidíte?
Já jdu domů.
Joyce...
Nikdy už ho neviděla.
Od toho večera.
Jak to víš?
Protože jsem tam byla.
Mohla jsi tam jít.
Pořád ještě můžeš.
Ne, zlato.
Já už jsem stará.
Ať si mě raději pamatuje takovou,
jaká jsem byla tehdy.
Jak víš, že je ještě naživu?
Já to nevím.
Nevím to určitě, ale...
Myslím si, že je.
Viš, než k nám přišel,
nikdy nesněžilo.
A potom ano.
Myslím, že kdyby tam
teď nebyl, nepadal by sníh.
Někdy v něm
pořád ještě tančím.
{Y:bi}Překlad
Helena Koutná
{Y:i}Czech Subtitles From DVD
Synchro & Corrected By Nazghul
{Y:i}CD 2 timing by Ashus