Tip:
Highlight text to annotate it
X
Na co se dívá, Caroline?
Na ten vítr, mami.
Říkají, e se sem blíí hurikán.
Jsem u přístavního domku
a pluji...
Můu pro tebe něco udělat,
mami?
- Nějak ti ulehčit?
- Ach, zlatíčko...
Teď u se nedá nic dělat.
Je to tak, jak to je.
Je pořád těí a těí udret
oči otevřené.
Mám pusu plnou vlny.
No tak, slečno Daisy.
Rozkrábete se a na kost.
Chtěla bys jetě léky, mami?
Doktor říkal, e toho můe mít
tolik, kolik chce.
Není nutné trpět.
Má přítelkyně... mi řekla...
e nikdy neměla monost
se rozloučit se svou matkou.
- Chtěla jsem...
- To je v pořádku.
Chtěla jsem ti říct,
jak moc mi bude chybět, mami.
Ach, Caroline...
- Má strach?
- Jsem zvědavá...
...co bude dál.
To nádraí postavili v roce 1918.
Můj otec tam byl
v den jeho otevření.
Říkal... e...
tam hrála esová kapela.
A ten nejlepí hodinář
měl pro něj udělat velkolepé hodiny.
Jmenoval se...
...pan Gateau.
Pan "Dort".
Měl za manelku kreolskou enu.
Měli spolu syna.
Pan Gateau byl od narození
naprost slepý.
Kdy byl jejich syn dost starý,
vstoupil do armády.
Modlili se, aby ho Bůh
uchránil veho zlého.
Celé měsíce pracoval
jen na těch hodinách.
Jednoho dne...
...přiel dopis.
A pan Gateau tento večer
odeel sám do postele.
A jejich syn se vrátil domů.
Pohřbili ho v rodinném hrobě,
kde s nimi bude leet,
a nastane jejich čas.
Pan Dort dál pracoval
na svých hodinách.
Dřel se, aby je dokončil.
Bylo to pamětné ráno.
Táta říkal,
e tam bylo plno lidí.
Přiel i Teddy Roosevelt.
Jdou nazpátek!
Vyrobil jsem je tak.
Aby chlapci, co jsme ztratili ve válce,
mohli vstát a vrá*** se domů.
Domů farmařit...
pracovat...
mít děti...
ít dlouhé a plné ivoty.
Moná i můj syn by se tak
mohl vrá*** domů.
Omlouvám se,
pokud jsem někoho urazil.
Doufám, e se vám mé hodiny líbí.
Pana Dorta u pak nikdy
nikdo neviděl.
Někteří říkali,
e zemřel na zlomené srdce.
Někteří říkali,
e se vydal na moře.
Promiňte...
Mohla bych si jít zavolat?
- Někdo mi hlídá syna.
- Jistě.
- Doufám, e jsem tě nezklamala.
- Ty mě nemůe zklamat.
No, já...
...nevím, jestli jsem někdy
něco dokázala.
Ten tmavý kufr...
Je tam... deník.
Tohle?
Mohla bys...
mi ho číst?
Jestli to chce...
Snaila jsem se ho přečíst
snad stokrát, ale...
Mami, není to úplně...
- Chci slyet tvůj hlas, broučku.
- Tak dobře.
Je to datované.
4. dubna 1985
A píe se tu:
V New Orleans.
Toto je má poslední vůle a odkaz.
Mnoho tu po mně nezůstane.
Trocha majetku, peníze skoro ádné.
Odejdu ze světa tak,
jak jsem na něj přiel.
Sám a bez ničeho.
Mám jen svůj příběh a ten teď píu,
dokud si ho jetě pamatuji.
Jmenuji se Benjamin,
Benjamin Button,
a narodil jsem se za
neobvyklých okolností.
První světová válka skončila
a říkali mi, e to byla zvlátě
dobrá noc, kdy se narodit.
- Co vy tu děláte?
- Thomasi...
- Obávám se, e zemře.
- Co?
To stačí. Vy vichni,
jděte od ní.
Přiel jsem tak rychle,
jak jen to lo. Ulice jsou plné lidí...
Thomasi...
Slib mi...
... e o něj bude postaráno.
Přila kvůli mně o ivot...
...a za to jsem jí navdy vděčný.
Pane Buttone...
Thomasi!
Thomasi!
Thomasi?
Kam jde?!
Hej! Co to tam děláte?
Co to tam máte?
Přestaňte s těmi hloupostmi.
No tak.
Příjemné.
Dnes vám to moc sluí,
slečno Queenie.
Tak, jak jsem to jetě neviděl.
- Hnědá... vám jde k očím.
- Ale no tak...
No... vy taky nejste ádnej straák.
Hambert je zpátky ve městě.
Vrátil se bez nohou,
ale je zpátky.
Vím, e jste ho jeden čas
měla ráda...
Mnohem víc,
ne jsem měla.
Slečna Simone se potentovala.
Jeíi, s tím musí přestat
nebo nasadíme plenky.
- Hned tam budu, paní Jenkinsová.
- No tak, vrate se.
Hned přijde!
Pojďte ke mně.
Přestaňte na to myslet.
- Co to pro Boha...
- Jeíi...
Boínku, co to tady je?
Neviděl jsem to,
jak tam leí...
- Asi bychom to měli nechat na policii.
- Chudák děátko.
Já u půjdu.
Asi ho nikdo nechtěl.
Pojď, děátko.
- Queenie! Queenie!
- Vydrte!
Hned jsem zpátky.
Má to vude!
Jane Childressová!
Puste jí vanu!
A starejte se o své,
paní Dupreyová.
Vy se u taky brzy začnete
pomočovat.
Někdo mi ukradl náhrdelník.
Dobře, paní Hollisterová.
Hned jsem u vás, ano?
Jděte zpátky nahoru, ano?
Můná jsi erednej a hrůza,
ale pořád jsi Boí tvor.
Queenie, bez tebe tam nechce!
Slitování...
Hned tam budu!
Hezky tu na mě počkej, ano?
Ty perly mi dala sestra.
Nemůu je nikde najít.
- Někdo mi krade perky.
- Jsou přímo tady, paní Hollisterová.
Přímo na vaem krásným bílým krku.
Pojďte.
Je tu pořád doktor Rose?
Já nevím.
Byl to silný srdeční záchvat.
Vyvarujte se nepřiměřené zátěe.
Věřím, e dámy pomohou...
Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Je skoro slepý kvůli zákalu.
Nevím, jestli slyí...
v kostech má silnou artrózu...
kůe ztratila vekerou elasticitu
a ruce a nohy má zkostnatělé.
Vykazuje vechny známky
stárnutí
a zvetelosti, jaké nenajdeme u dítěte,
ale u osmdesátníka,
- co je na cestě do hrobu.
- On umírá?
Tělo ho zradilo,
jetě ne začal ít.
Odkud je?
Dítě mé sestry z Lafayette.
Dostala se do netěstí.
Uboátko, teď za to trpí.
Narodilo se bílé.
Jsou místa pro nechtěné děti,
jako je tohle, Queenie...
Není tu místo pro dalí hladový krk.
Nolanova nadace si i přes svůj
lechetný záměr myslí,
e tohle místo je jim
u tak na obtí.
- Dítě...
- Říkal jste, e nemá moc času.
Queenie, někomu prostě
není souzeno ít.
Ne ne. Tohle díte je zázrak.
Určitě.
Jen ne ten druh,
ve který člověk doufá.
Poslouchejte!
Poslouchejte.
Máme tu hosta,
který tu s námi na čas bude.
Mé sestře se narodilo dítě,
ale nemůe se o něj starat, take...
Říkáme mu...
...Benjamin.
Benjamin.
Není to obyčejné dítě,
take se o něj budeme muset starat.
Měla jsem deset dětí. Není dítě,
o které bych se nedovedla postarat.
Uka mi ho.
Nebesa. Vypadá úplně jako můj
bývalý manel.
On předčasně zestárl.
Doktor Rose říká,
e nemá mnoho času.
Vítej v klubu...
- On se usmívá.
- Směje se.
Hembert ti posílá pozdrav.
Zbláznila ses?
Vím, e nemá uvnitř vechno v pořádku,
abys mohla mít vlastní,
ale není správné si ho nechat.
Moná to ani není člověk.
Pane Weathersi,
vrate se.
Prosím.
Nikdy neví, co tě čeká.
Vypadalo to,
e jsem nael domov.
- Je něco z toho pravda?
- Má tak krásný hlas...
Mami, je tu starý
lístek na tramvaj.
A ty hodiny ly rok...
...rok za rokem.
Nevěděl jsem, e jsem dítě.
Kadý den to samé.
Myslel jsem,
e jsem jako vichni ostatní.
Starý mu
na sklonku svého ivota.
A přestane.
Přestaňte. To je na jídlo,
ne na hraní.
A pouívejte, prosím, ubrousek,
pane Benjamine.
Queenie!
Chlapče...
Vdy jsem byl zvědavý na to,
co se dělo na ulici...
nebo za dalím rohem.
Benjamine!
To je nebezpečné.
Vra se sem.
Seď v klidu, dítě.
Moc jsem ji miloval.
- Byla to má matka.
- Mami...
Mami? Někdy se cítím jiný,
ne o den dřív.
Vichni se cítíme jinak.
Ale vichni jdeme stejným směrem.
Jen se tam ubíráme
různými cestami. Nic víc.
Jde svou vlastní cestou,
Benjamine.
Mami?
A kolik mám jetě času?
Buď vděčný za to,
cos dostal.
U takhle jsi tu dýl,
ne jsi měl.
Některé noci jsem musel spát sám.
Ale nevadilo mi to.
Poslouchal jsem,
jak ten dům dýchá...
Vichni ti spící lidé.
Cítil jsem se... v bezpečí.
- Bylo to místo s pevnými zvyky.
- Pane Winslowe!
Kadé ráno v 5:30,
bez ohledu na počasí,
penzionovaný generál Winslowe
vztyčil vlajku.
Paní Sybil Wagnerová,
kdysi operní zpěvačka,
zpívala Wagnera.
No tak, do toho.
Vrátíme trochu ivota
do těch hůlek, ano?
Abys mohl chodit.
No tak, pomoz mi.
Večeře se podávala bez ohledu
na roční období přesně v 5:30.
- Me-la-sa.
- Melasa.
Melasa.
Naučil jsem se číst,
kdy mi bylo pět.
Můj dědeček byl garderobiér
slavného herce.
Nosil mi domů vechny hry,
abych si je přečetl.
"Milí stráci mého
scházejícího stáří,
nechte zde spočinout umírajícího
Mortimera.
Jak mue na skřipci nataeného,
tak jsou mé nohy zesláblé vězením.
A ty edé kadeře,
předznamenávající smrt,
značí brzkou smrt
Edmunda Mortimera."
Myslel sis, e jsem úplný
nevzdělanec, co?
Ten herec, pro kterého dědeček
pracoval, byl John Wilkes Booth.
Zabil Abrahama Lincolna.
Nikdy neví, co tě čeká.
O nedělních večerech mě máma
brala do kostela.
Benjamine!
Amen!
Co pro tebe mohu udělat, sestro?
Orgány se v ní převrátily
a ona nemůe mít děti.
Boe, pokud můe,
odpus této eně její hříchy,
aby mohla nosit
plod ve svém lůně.
Ven, hnusná chorobo!
Chvalte Boha!
Aleluja!
A co tíí tohoto starce?
Na zádech mu sedí ďábel, který ho chce
dohnat do hrobu dřív, ne je jeho čas.
- Ven, Zebuchare!
- Ano.
- Ven, Belzebube!
- Ano.
- Kolik ti je?
- Sedm, ale vypadám starí.
Bůh ti ehnej.
Je mu sedm.
- Toto je mu s optimismem v srdci.
- Ano.
- S vírou v dui.
- Ano.
- V očích Boích jsme vichni dětmi!
- Ano!
- My tě z toho křesla dostaneme.
- Ano.
A přimějeme tě chodit.
To bude dobré.
Ve jménu Boí slávy,
vstaň!
Do toho, chlapče.
- Do toho.
- Do toho.
- Do toho.
- Do toho.
- Do toho.
- Do toho.
A teď tě Bůh bude střeit
na zbytku cesty.
Postará se o to, e tento mu
bude chodit bez berly či hole!
Postará se, abys chodil jen s pomocí
víry a boího vnuknutí.
A teď jdi.
Nesahejte na něj.
Vstaň, starče.
Vstaň jako Lazar!
Řekl jsem: "Vstaň"!
Ano.
- Řekněte "aleluja".
- Aleluja.
Jdi, jdi.
Kdy se na to teď dívám,
byl to svým způsobem zázrak.
Ale znáte to přísloví.
Bůh dává a Bůh i bere.
Chvála Bohu...
Slavili jsme tolikery narozeniny...
...e měl kadý jen jednu svíčku,
aby se uetřilo.
Ne, ne. Nemám rád narozeniny
a nemám rád ani dort.
A smrt byla u nás také
častým návtěvníkem.
Lidé přicházeli a odcházeli.
Vdycky se poznalo,
kdy někdo odeel.
Dům byl tichý...
Bylo to úasné místo,
kde vyrůstat.
Byl jsem mezi lidmi,
kteří odhodili svůj
předchozí ivot
a starali se jen o počasí,
teplotu koupele
nebo světlo na konci dne.
Místo kadého, kdo zemřel,
přiel někdo nový.
Byl jsem pětkrát enatý.
Má první ena a já jsme padli do zajetí
sousedního kmene kanibalů.
Utekli jsme přes řeku.
Má ena neuměla plavat,
take ji bohuel snědli.
Má druhá ena stoupla
na kobru a zemřela.
Vzít si mě přináí smůlu.
To je pan Oti.
Je to známý mého známého.
- Dalí léto mě zajal...
- Zůstane tu.
... kmen Bachiele.
Vyměnili nás za prasata,
boty a pivo
velmi zvlátnímu Američanovi.
Slyel jsem, e nejsi tak starý,
jak vypadá.
Jen ostatní klame.
Co se ti stalo?
Dostal jsi madembe?
- Co je to "madembe"?
- Červi.
Myslím, e nemám červy.
Prostě jsem takový.
Pojď. Dáme si studené
zázvorové pivo.
- Léky máte pod poltářem.
- To já nesmím. Je to nebezpečné.
To říká kdo?
Pojď, muíčku.
Pospě si.
Zastavte. Zastavte, prosím!
Pak jsem byl v opičím pavilonu
ve filadelfské ZOO.
První den přilo 3000 lidí.
Dívej.
DIVOCH SDÍLÍ KLEC S OPICEMI
- Jaké to je, ít v kleci?
- Smrdí to.
Ale ty opice umí spoustu kousků.
Házel jsem otěpem,
zápasil s Kuwali, to je orangutan.
A kdy jsem nebyl s opicemi,
chtěli abych se svou klecí
běhal po barech
- A pak jsi dělal co?
- Odeel jsem ze ZOO.
Tam a onam,
větinou jsem se jen potuloval.
Byl jsi sám?
Často bude sám.
Kdy jsi jiný, tak jako my,
větinou to tak je.
Ale povím ti tajemství.
Tlustí lidé, hubení, vysocí, bílí
jsou stejně osamělí, jako my.
Ale mají z toho velký strach.
Myslívám na tu řeku,
u které jsem vyrostl.
Bylo by hezké se u ní zase posadit.
Pojď, mám schůzku.
Tady je můj muíček.
Jsi připravený?
Vdycky jsem připravený.
Filameno, pan Benjamin.
- Ráda vás poznávám, pane.
- Potěení na mé straně, madam.
Najde cestu domů, viď?
Jdi ulicí St. Charles a k Napoleonově.
Hej! Hej!
Kde jsi pro Boha byl?
Pojď dovnitř.
Strachy jsem nemohla dýchat.
Ví to?
Boe, měla jsem o tebe
takový strach.
Byl to nejlepí den mého ivota.
- Jak dýchá?
- Mělce.
Říkají, e to sem dorazí
za pár hodin.
Musím si dojet pro dítě
a odvézt ho k sestře.
Říkají ale, e tady v nemocnici
se není čeho bát.
Sestry jsou tady,
kdybyste je potřebovala.
- Je vám dobře?
- Ano, je. Jen si čtu...
Nemělo by to trvat déle,
ne hodinu.
Byla tu návtěva?
To jen Dorothy odcházela.
Pokračuj, Caroline.
"V neděli přicházely
rodiny na návtěvu."
Byl Díkuvzdání roku 1930.
Potkal jsem člověka,
který navdy změnil můj ivot.
Benjamine, smím říci,
e vypadáte úasně mladě?
Dobrý den, slečno Fullerová.
Jedna hůl, záda rovná jako pravítko,
copak jste to vypil za elixír?
- Děkuji, madam.
- Babičko, koukej!
To tedy bylo něco!
Pojď sem k nám.
Tohle je má vnučka, Daisy.
Tohle je pan...
Obávám se, Benjamine,
e vlastně neznám vae příjmení.
Benjamin stačí.
Na její modré oči jsem
nikdy nezapomněl.
Váení, podává se večeře.
Děkujeme za vechny dary,
které nám ve své milosti dává. Amen.
Amen!
Věděl jsi, e krocani vlastně
nejsou ptáci?
- Proč myslí?
- Jsou příbuzní baantů.
Skoro nelétají. To je smutné, nemyslí?
Ptáci, co neumí létat.
Já mám ptáky, co nelétají, rád.
- Jsou tak chutní!
- To je kruté.
Chtěla bych vám něco říct.
Kdy u děkujeme
za Boí poehnání...
Stal se mi zázrak.
Bůh vyslyel mé modlitby.
Co tím myslí
"vyslyel jeji modlitby"?
Díky.
Bude mít dítě, hlupáčku.
To říkala má máma,
kdy se mi měl narodit bratříček.
Ale neil dlouho.
Protoe se mu patně dýchalo.
... kdy dostal své krásné zadní nohy,
přesně tak,
jak mu to velký bůh Ngog slíbil.
A víme, e je pět hodin, protoe je to
vidět na hodinách velkého boha Ngoga.
To je, co?
- Jetě jednou, čti jetě jednou.
- Přečtěte to znovu, prosím.
Dobře. Ale potom u musí
jít do postele.
Slibuju.
Starý klokan...
Spí?
- Kdo je to?
- To jsem já, Daisy.
- Ahoj.
- Pojď.
- Kam to jdeme?
- Pojď, sem dolů.
- Na, zapal to.
- Nesmím si hrát se sirkami.
Nebuď baba.
Zapal to.
Řeknu ti tajemství,
kdy mi řekne svoje.
Dobře.
Viděla jsem mámu líbat
jiného mue.
Zčervenal jí z toho obličej.
Teď ty.
Nejsem tak starý,
jak vypadám.
Já si to myslela.
Nezdá se mi... jako starý člověk.
Jako moje babička.
- To nejsem.
- Jsi nemocný?
Slyel jsem mámu a Tizzyho,
jak si eptají, e u brzy umřu, ale...
...moná ne.
Jsi divný.
Jsi úplně jiný,
ne vichni, co znám.
- Můu?
- Dobře.
Co to tam dělá?
Koukej vylézt a vrá*** se do postele!
U je po půlnoci!
- Tady si nemá co hrát.
- Ano.
Tohle se nestane jen tak někomu.
Chce, abych pokračovala?
A co vae přítelkyně?
Ta vysoká?
U nejsme přátelé.
To se s vysokými lidmi někdy stává.
No...
...tak sbohem.
Toho roku jsem strávil
hodně času o samotě.
Haló?
- Dobrý den.
- Já se sem dnes stěhuji.
Vítejte, u jsme vs očekávali...
Můe jí zavést do starého pokoje
paní Rousseauové?
Omlouvám se, ale psi tady v domě
normálně být nesmí.
Ale ona je stará a skoro neslyí.
Nebude na obtí u moc dlouho.
Tak dobře, kdy se nebude
motat pod nohama.
Tudy, madam.
A se snaím jakkoli,
nepamatuju si její jméno.
Paní Lawsonová, paní Hartfordová
moná to bylo Mapleová.
Je zajímavé, e na nás někdy lidé,
o kterých si pamatujeme tak málo,
měli tak velký vliv.
Pamatuju si, e nosila diamanty.
A vdy se pěkně oblékala,
jako by se chystala ven.
Ale to nikdy nedělala
a ani ji nikdo nechodil navtěvovat.
Naučila mě hrát na piano.
Není to o tom, jak dobře umí hrát.
Jde o to, co u toho cítí.
Zkus tohle.
Člověk si nemůe pomoct,
aby hudbu neproíval.
Hodně se toho měnilo,
něco bylo viditelné, něco ne.
Chlupy mi vyrůstaly
na různých místech...
...spolu s jinými věcmi.
Cítil jsem se celkem dobře,
vzhledem k okolnostem.
- Broučku, to bolí...
- Neboj, mami. Seenu sestru.
Nevede se nám dobře?
Zdá se, e nikdo neví,
jestli má odjet nebo zůstat.
Dám to jetě navíc.
To by mělo vechno dost ulehčit.
Měla jste anci se rozloučit?
Můj otec čekal 4 hodiny, ne se sem
můj bratr dostal z Boger City.
Bez něj nemohl odejít.
- Vypadá jako skvělá ena.
- To ano...
Neměla jsem moc času...
- Má práci?
- Promiňte.
Jistě.
Queenie mě nechávala chodit
s panem Dawsem na Poverty Point...
dívat se na lodě,
jak plují po řece.
Doba byla těká.
Říkal jsem ti někdy,
e do mě sedmkrát uhodil blesk?
Jednou, kdy jsem byl na poli
a staral jsem se o své krávy.
Dneska mi nepřiel čtvrtej...
Nechce si někdo vydělat dva doláče
za den práce?
Co je?
Nikdo nechce dělat poctivou práci
za poctivej plat?
Nikdy nezaplatí.
- Nikdo nechce práci?!
- Já ano.
A má nohy námořníka,
staroui?
Myslím, e ano.
Mně to stačí.
Tak mazej na palubu,
brzy to zjistíme.
Byl jsem tak astný,
jak jen jsem mohl být.
Potřebuju dobrovolníka!
Udělal bych cokoli.
Ano, kapitáne!
- Vokrábej ten ptačí sajrajt.
- Hned, pane.
A dokonce jsem měl dostat zaplaceno
za to, co bych udělal i zadarmo.
Jmenoval se kapitán Mike Clark.
Plavil se na remorkéru od svých sedmi let.
Pohyb, chlape.
Pojď sem.
Můe... se pořád jetě postavit?
Vstávám kadé ráno.
- Stará kláda? Tvrďák?
- Asi ano.
Kdys měl naposledy enskou?
- Nikdy.
- Nikdy?
Aspoň o tom nevím, pane.
Počkej chvilku.
To jako myslí,
e jsi na světě u spoustu let
a nikdy jsi neměl enskou?
Boha jeho. To je ta nejsmutnějí věc,
kteoru jsem kdy slyel.
Nikdy?
Ne.
No tak to půjde se mnou.
- Čím byl tvůj fotr?
- Já jsem otce nikdy nepoznal.
Tak to jsi astlivec.
Fotrové tě jen drí zkrátka.
Já jsem pracoval
na jeho lodi jak pes,
Ten starej tlustej ***,
říkají jim Irčani z remorkéru,
Nakonec jsem se odhodlal
a řekl mu:
"Nechci strávit zbytek svýho
podělanýho ivota na remorkéru."
Chápe?
Nechcete strávit zbytek ivota
na remorkéru?
Přesně tak!
Ví, co mi fotřík řekl?
Řekl...
"Kdo si sakra myslí, e jsi?
Co si sakra myslí, e umí?"
Tak jsem mu řekl:
"No, kdy se ptá,
tak bych chtěl být umělec."
Začal se smát. "Prej umělec?"
"Bůh chtěl, abys pracoval
na remorkéru jako já."
"A to je přesně to,
co bude dělat."
Ale já jsem se stal umělcem.
Umělcem v tetování!
Kadý z nich jsem dělal sám.
Museli by mě stáhnout z kůe,
aby mi vzali moje umění.
A a budu mrtvej,
nechám mu poslat svou ruku.
Tohle.
Nenech nikoho,
aby ti trvrdil něco jinýho.
Musí dělat to,
co je ti souzený.
- A já jsem zatraceně umělec!
- Ale vy jste kapitám remorkéru...
Kapitáne Miku, jsme připravené
pro vás a... vaeho přítele.
Tak pojď, staroui.
Přijde o věneček.
- Nazdar dámy!
- Ahoj Miku...
Ahoj.
Mám z něj divnej pocit.
To není nic pro mě.
Jak se vede, dědečku?
Byla to pamětihodná noc.
Co jsi zač?
*** Tracy nebo tak něco?
- Potřebuju si odpočinout.
- Jetě jednou.
- Díky.
- Ne, to já děkuju.
- Dobrou noc.
- Bude tu i zítra?
Kadou noc, kromě neděle.
Pochopil jsem díky tomu,
co je to vydělat si na ivobytí.
Dobrou, zlato. Zase přijď.
Věci, které jste si mohli
koupit za peníze.
Venku je oklivo.
Nechcete někam svézt?
To je od vás moc milé, pane.
- Já jsem Thomas, Thomas Button.
- Já jsem Benjamin.
Benjamin...
Rád vás poznávám.
Co takhle někde zastavit
a dát si skleničku?
Dobře.
Dobrý večer, pane.
- Co si dáte?
- Cokoliv máte...
Sazerac pro oba.
S whisky místo brandy.
- Vy nepijete, e?
- Ne. Tohle je noc zkouek.
- Opravdu?
- Ani v bordelu jsem jetě nebyl.
- I to je zkuenost...
- To jistě.
- Vechno má svůj čas.
- To jistě.
Vae pití.
Nechci být nezdvořilý,
ale vae ruce... bolí to?
- Narodil jsem se s takovou nemocí.
- Jakou nemocí?
- Narodil jsem se starý.
- To mě mrzí.
Nemusí.
Na stáří není nic patného.
Má ena zemřela před mnoha lety.
To mě moc mrzí.
Zemřela při porodu.
- Na děti.
- Na matky.
- A co děláte, pane Buttone?
- Knoflíky.
Buttonovy knoflíky.
"Není knoflík, který bychom nevyrobili."
Naím největím konkurentem je
B.F. Goodrich a jeho pekelné zipy.
Dali by si pánové jetě něco?
Jetě jednou, Benjamine?
Jen kdy mě necháte zaplatit,
pane Buttone.
- A co děláte vy?
- Pracuju na remorkéru.
Moc dobře jsem si s vámi
popovídal.
Mně se s vámi dobře pilo.
Benjamine, vadilo by vám, kdybych se
občas zastavil vás pozdravit?
Kdykoli.
Dobrou noc, pane Buttone.
Dobrou noc, Benjamine.
Jeďte.
Kde jsi byl?
Nikde. Potkal jsem nějaké lidi
a poslouchal hudbu
Jeíi Kriste, chlapče!
Dospívání je zvlátní.
Najednou vás zaskočí.
Člověk je tu a najednou se tu
místo něj objeví někdo jiný.
U to nebylo děvče
samá ruka, samá noha.
- Benjamine! Pojď.
- Dobře.
Měl jsem rád ty víkendy,
které trávila se svou babičkou.
Daisy.
Daisy.
Chce něco vidět?
Ale musí to zůstat tajemství.
Obleč se.
Počkám na tebe vzadu.
Tie. Pojď.
- Umí plavat?
- Umím vechno, co ty.
Tak si to obleč.
Musíme si pospíit.
- Je mu dobře?
- Kapitáne...
Kapitáne Miku!
Dobré ráno, kapitáne.
Můete nás odvézt?
- Ví, co je za den?
- Neděle.
A ví, co to znamená?
e jsem včera hodně pil.
Ale vy jste opilý kadý večer.
To je holka?
Kamarádka.
Chtěl jsem jí ukázat řeku.
Nesmím vozit lidi na projíďky.
Mohl bych přijít o licenci.
Na co čekáte?
Byla v opravě.
Jako zraněná kachna.
Teď u zase lítá, co?
Ahoy, námořníci!
Ké bychom mohli jet s nimi.
Říkala jsi něco, mami?
U je to opravdu zlé.
Slyí mě, mami?
Úplně jsem ztratila pojem o čase.
"Věci se rychle měnily."
Nevím, jak je to moné,
ale zdá se, e máte pořád víc vlasů.
Co kdybych vám řekl,
e nestárnu,
ale na rozdíl od ostatních mládnu?
Bylo by mi vás líto.
Musel byste vechny, co milujete,
vidět umírat dřív ne vy.
To je hrozná zodpovědnost.
Nikdy dřív jsem takhle
o ivotě a smrti nepřemýlel.
Benjamine, musíme ztratit ty,
co milujeme.
Jak jinak bychom věděli,
jak moc pro nás byli důleití?
A jednoho dne u nás
zaklepal známý host.
Chcete se mnou zajít do obchodu?
Naučila mě hrát na piano.
Amen.
A ukázala mi,
jaké je někoho postrádat.
Pobě.
Byl jsem v bordelu,
dal jsem si první skleničku,
rozloučil se s jedním přítelem
a pohřbil druhého.
V roce 1936, kdy u mi ubíhal
sedmnáctý rok ivota,
jsem si zabalil kufr
a rozloučil se.
Věděl jsem,
e jak ivot poběí,
u je asi znovu neuvidím.
- Hodně těstí, synu.
- Děkuju.
- Mám tě rád, mami.
- Já tebe taky, zlatíčko.
Chci, aby ses kadý večer
pomodlil. Ano?
Opatruj se!
Benjamine!
- Kam půjde?
- Na moře.
Polu ti pohled.
Odevad.
Poli mi pohled odevud.
Dokáe si to přestavit?
Poslal mi pohled z kadého místa,
kde byl.
Z kadého města, kde pracoval...
Z Newfoundlandu, Baffinova zálivu,
Glasgow, Liverpoolu, Narviku...
Odjel s tím kapitánem Mikem.
Kapitán Mike podepsal tříletou smlouvu
s firmou Moran Brothers.
Ta stará bárka dostala nový
dieslový motor a námořní naviják.
Pluli jsme podél Floridy
dál na Atlantik.
V posádce nás teď bylo sedm.
Kapitám Mike a já, kuchař
Prentiss Mayess z Wilmingtonu v Delaware...
... Brodyovic dvojčata,
Rick a Vic,
... co spolu skvěle vycházeli
na moři,
ale na soui se nesnesli.
Dost!
Jedna loď z osmi se nikdy
nevrátí domů.
A pak tam byl Honza karohlíd,
který dělal čest svému jménu,
Vichni z posádky se ztratí v moři.
... z Belvedere v Jiní Dakotě.
a Pleasant Curtis z Nashvillu,
který nemluvil s nikým,
jen se sebou.
Pořád jsem mu psala.
Psala jsem mu, e jsem byla
pozvaná na zkouku do New Yorku.
Do koly amerického baletu...
Zastavte se, prosím.
Díky, díky.
Vy můete zůstat.
A tak jsem se stala členkou souboru.
Dalí tančící cikánka.
Benjamine?
Kdy ses tu poprvé objevil,
nebyl jsi větí ne patník
a měl jsi jen krok do hrobu.
Take buď nasávám víc, ne si myslim,
nebo roste.
Copak tají?
No, kapitáne...
Moc pijete.
Bydleli jsme v malém hotelu
s honosným jménem "Zimní palác".
Netuím, o čem mluví.
Kolibřík není jen tak
obyčejnej pták.
Srdce mu tluče dvanáctsetkrát
za minutu.
Křídlama zamává osmdesátkrát
za vteřinu.
A kdybys mu zastavil křídla
jen na chviličku,
tak by poel do deseti vteřin.
To není jen tak obyčejnej pták,
je to zatracenej zázrak!
Zpomalili mávání jejich křídel
pomocí filmu
a víte, co uviděli?
Jejich křídla dělají tohle...
Víte, co tenhle symbol
znamená v matematice?
Nekonečno...
Nekonečno!
Vichni,
a byli jakkoli odliní,
řečí, barvou kůe,
měli jedno společné.
Kadou noc se opíjeli.
- Do třetího, prosím.
- Počkejte na nás, prosím?
Díky moc.
Jmenovala se Elizabeth Abbottová.
Nebyla to kráska.
Byla úplně obyčejná.
Ale pro mě byla
krásná jako obrázek.
Na co se díváte?
Kdy jinak nedáte, máme letitou dohodu,
e nepůjdeme do postele střízliví.
- Je to tak?
- Kdy to říká, drahá...
Její mu byl Walter Abbott...
Byl to vedoucí Britské obchodní
komory v Murmansku a byl to pión.
- V pořádku, drahá?
- Ano.
Zlomila jsem si podpatek. Nemám
ve zvyku chodit jen v punčochách.
Dny tam byly dlouhé...
A noci jetě delí.
Jedné noci jsem nemohl
vůbec usnout.
Omlouvám se...
Nemohl jsem spát.
Chtěl jsem si udělat trochu čaje.
Nedala byste si...
- ...taky?
- Ne, děkuji.
- Mléko nebo med?
- Trochu medu, prosím.
Doufám, e máte v medu
ráda mouchy.
Asi raději ne.
Moná... by jetě potřeboval
trochu vylouhovat.
- Vylouhovat?
- Nasáknout.
Já nevím. Prostě je správný
způsob, jak udělat čaj.
Tam, odkud jsem, ho lidi chtějí
hlavně horký.
Máte pravdu.
- Take vy jste mořeplavec?
- Námořník.
Doufám, e mě nebudete povaovat
za nezdvořilou, ale musím se zeptat.
Nejste trochu starý na to,
abyste pracoval na lodi?
Na to není věkové omezení,
pokud zastanete svou práci.
A máte potíe se spaním?
Děkuji.
Nemyslím.
Obyčejně spím jako mimino.
Něco mi nedalo spát.
Kdy bylo mému otci přes osmdesát,
tak tolik věřil tomu, e zemře ve spánku,
e spával jen chvilinku po obědě.
Byl přesvědčený,
e oklame smrt.
- A stalo se?
- Stalo se co?
Zemřel ve spánku?
Zemřel ve svém oblíbeném křesle,
kdy poslouchal svůj pořad v rádiu.
Tak to se musel něco dozvědět.
Můj manel je britský ministr obchodu
a jsme tu u 14 měsíců.
- Dobrý Boe!
- Měli jsme odjet do Pekingu...
...ale nikdy se to nepovedlo.
- Byl jste na Dálném východě?
- Ne. Já vlastně nikde pořádně nebyl.
Myslím mimo přístavy.
- A odkud e jste?
- New Orleans v Louisianě.
Jiné neznám.
A pak mi vyprávěla o vech
místech, na kterých byla.
A co tam viděla...
A povídali jsme si
a do rozbřesku.
A pak jsme li do naich pokojů,
zpět k naim odděleným ivotům.
Ale kadou noc jsme se
setkávali v hale.
Hotel uprostřed noci můe být
kouzelné místo.
Myka, co pobíhá a zastaví se...
Hučení radiátoru...
Pohybující se záclony...
Vědět, e lidé, které máte rádi, spí,
je něco klidného, a uklidňujícího.
Spí tam, kde jim nic nemůe ublíit.
Elisabeth a já jsem ztráceli pojem
o čase a do rozbřesku.
Moná jsem ve vás vzbudila
mylný dojem...
Prosím?
Vdané eny obvykle
neposedávají v prostřed noci
s cizími mui v hotelích.
Já nemám ponětí,
co vdané eny dělají a co ne.
Dobrou noc.
Murmansk.
"Někoho jsem poznal
a zamiloval jsem se."
Mami?
- To bylo u před cvíde ne 60 lety.
- Milovala jsi ho, mami?
Co ví dívky o lásce...
Páni...
- Já nejsem oblečený.
- Vypadá dobře. Tak jak jsi.
Neobtěuj se v Murmansku
zkouet víno nebo sýr,
jsou toti úplně obyčejné.
Ale...
kaviár a *** jsou lahodné
a vude k dostání.
Take...
Ochutnej.
A nesněz to najednou.
Protoe pak by sis neměl
co uívat.
A teď si trochu lokni vodky,
dokud to má jetě v puse.
Na zdarovje.
Tys neměl moc en, viď?
V neděli ne.
- A nikdy předtím jsi neměl kaviár, e?
- Ne, madam.
Kdy mi bylo devatenáct,
tak jsem se pokusila být první enou,
která by přeplavala
kanál La Manche.
Opravdu?
Ale proud byl toho dne tak silný,
e mě s kadým tempem
tlačil zpět.
Byla jsem ve vodě 32 hodin
a kdy jsem byla 2 míle od Calais,
tak začalo pret.
A kdy u jsem nemohla dál,
tak jsem skončila.
Skončila jsem a vichni se ptali:
"Zkusíte to znovu?"
"Proč bych to nezkusila?"
Ale nikdy jsem to neudělala.
Vlastně jsem od té doby
se svým ivotem neudělala nic.
Má tak hrubé ruce.
Cítím vítr na tvé tváři.
Nastává hodina duchů.
Bylo to poprvé,
co mě políbila ena.
To je něco, co se nezapomíná.
Cítím se s tebou mladí.
Já se s tebou cítím také
mnohem mladí.
Ké bych byla.
Tolik bych toho změnila.
Odčinila bych vechny své chyby.
Jaké chyby?
Pořád jsem čekala...
Myslela jsem si, e udělám
něco, co mě změní.
Udělám něco...
Taková ztráta,
nikdy ho nedostane zpět...
...ztracený čas.
Jestli spolu máme mít poměr,
nesmí mě vídat ve dne.
A vdycky se rozloučíme
před úsvitem.
A nikdy si neřekneme
"Miluju tě".
Taková jsou pravidla.
- Je ti zima?
- Jsem úplně promrzlý.
Ale ty chudáčku.
Vůbec mě to nenapadlo.
Byla to první ena,
která se se mnou milovala.
Chce, abych něco vynechala?
Jsem ráda, e měl někoho,
kdo ho zahřál.
Nemohl jsem se dočkat,
a ji zase uvidím.
Vídali jsme se kadou noc.
A vdycky jsme pouívali stejný pokoj.
A pokadé se to zdálo
nové a jiné...
Pojď sem.
Elizabeth...
...dobrou noc.
A do jednoho večera...
Včerejek, 7. prosince 1941,
je den, který se zapíe do dějin.
...v nejblií budoucnosti,
moná i dýl.
Nastala změna plánu, hoi,
Jak u moná víte nebo ne,
***íci včera bombardovali
Pearl Harbor.
Frank D. Roosevelt říká,
e kadej musí přiloit ruku k dílu.
Chelsea teď bude slouit
v americkém námořnictvu,
aby opravovala, vyproovala
a zachraňovala.
Jestli tu někdo nechce jít do války,
tak je čas to vyklopit.
Jak vlezete na palubu,
jste v námořnictvu, kamarádi.
Já jsem s tebou chtěl mluvit,
Miku.
Mojí eně se nevede dobře.
Chtěl bych ji jetě jednou vidět.
Je na vás, jak se dostanete
domů, pane Mayesi.
Kdy odchází,
kdo bude vařit?
Otrava jídlem je jedna z nejčastějích
příčin úmrtí na moři.
Hned po nedostatečném
bezpečnostním vybavení.
Vařit můu já, kapitáne.
Dělal jsem to celý ivot.
No jo.
Na válku u jsi trochu
z formy, Benjamine.
Ale co. Beru kadýho chlapa, co chce
nakopat ***íkům a skopčákům prdel.
Hotovo! Sbalte si fidlátka,
jdeme do války, pánové!
Nechala mi vzkaz.
Napsala, "Ráda jsem tě poznala."
a to bylo ve.
Takovou válku
nikdo z nás nečekal.
Odtahovali jsme nepojízdné lodě,
kusy kovu...
Jestli byla kolem válka,
my ji neviděli.
Přidělili k nám mue, velitele
dělostřelectva, co miloval námořnictvo.
Ale ze veho nejvíc
miloval Ameriku.
Není jiná podobná země.
Kdy řekne Amerika,...
Jmenoval se Dennis Smith
a byl to čistokrevný Čerokéz.
Jeho rodina ila v Americe
přes 500 let.
Pacifisti.
Nebojují kvůi svému svědomí.
Kde bychom ale byli, kdyby vichni
jednali podle svého svědomí?
Veliteli, ztite to.
Sledoval jsem tě.
Vypadá důvěryhodně.
Kdyby se mi něco stalo...
...poslal bys to mé eně?
Dal mi celou svou výplatu.
Neutratil z ní ani pětník.
Aby má rodina věděla,
e jsem na ně myslel.
Vichni na palubu!
Vylezte, vy líný bastardi!
Válka si nás nakonec nala.
Zastavit!
Natoč to světlo.
Loď, která převáela 1300 muů,
rozpůlilo torpédo.
My jsme tam přijeli první.
Vypněte motor!
Zastavit!
My jediní jsme vydávali zvuk.
Světla!
Tam!
Před nima se neschováme.
Hajzlové...
Bojové pozice!
Co?
Ta je poslední?
Kapitáne!
Nasázeli díry do mejch obrázků!
Podej mi ruku...
Bude to dobré, kapitáne.
Čeká na vás pěkný místečko
v nebi. Moc pěkný...
Můe se klidně vztekat jak blázen,
e to tak blbě dopadlo.
Můe přísahat,
proklínat osud...
...ale kdy přijde konec...
...musí prostě odejít.
Kapitáne...
Toho dne zemřelo 1328 muů.
Rozloučil jsem se s Čerokézem
Dennisem Smithem,
s Honzou karohlídem, který měl pravdu
a opravdu tu umřel,
Poslal jsem Curtisovy peníze
jeho eně,
rozloučil jsem se s jedním
z dvojčat, Vinem Brodym,
a s Mikem Clarkem,
kapitánem remorkéru Chelsea.
Rozloučil jsem se i s ostatními,
kteří měli vlastní sny.
Se vemi těmi mui,
co chtěli být pojiováky, doktory,
právníky nebo indiánskými
náčelníky.
Tohle se nikdy nespraví...
Tady smrt nevypadala přirozeně.
Tak hluboko na moři jsem
kolibříka nikdy neviděl.
Předtím ani potom.
V květnu 1945,
kdy mi bylo...
U jdu!
Dobře, u jdu,
slečno Adaleen.
- Queenie?
- Ano.
Dobrotivý Jeíi,
jsi zpátky doma!
Boe, ty ses vrátil!
- Uka se mi!
- Kdo je to, mami?
Dítě, to je tvůj bratr Benjamin.
- Nevěděla jsem, e je to můj bratr.
- Je toho hromada, co neví, dítě.
Bě a dodělej to. A pak si umyj ruce
a pomoz mi dát na stůl.
Tak bě!
Otoč se.
Vypadá, jako by ses znova narodil.
Jsi mladí ne jaro.
To ten kazatel, co ti poehnal,
ti dal druhý ivot.
Hned, jak jsem tě uviděla,
jsem věděla, e jsi vyjímečný.
A řeknu ti: mám otlačená kolena.
Noc co noc jsem na nich klečela
a prosila Pána:
"Boe, přiveď ho v bezpečí domů."
Pamatuje, co jsem ti říkala?
- Nikdy neví, co tě čeká.
- Přesně tak. Posaď se.
Naučil ses něco,
co by stálo za to?
- Viděl jsem toho hodně.
- A viděl jsi i bolest.
A nějakou radost?
- Jistě. Jistě, e ano.
- Vidí. To chci slyet.
- Podívej se na sebe...
- Kde je Tizzy?
Ach, zlatíčko...
Pan Weathers zemřel jedné noci
ve spánku. Loni v dubnu.
- Mami, to mě moc mrzí.
- Nedělej si s tím hlavu.
U tu zbyl tak jeden dva.
Zbytek je nový.
Čekají tu stejně,
jako vichni ostatní.
Jsem tak ráda,
e jsi zase u mně doma.
A teď ti musíme najít enu
a dobrou práci.
Pojď mi pomoct s prostíráním.
Benjamine!
Jen plýtvá časem, zlatíčko.
Je úplně hluchá. Teď bude bydlet
v bývalém pokoji paní DeSerouxové,
jsi u moc velký na to,
abys měl pokoj s někým.
Na návratech domů
je něco zvlátního.
Vypadá to tam stejně, voní stejně,
zdá se to být stejné.
U jsem ti někdy říkal,
e do mě sedmkrát uhodil blesk?
Jednou, kdy jsem jel v autě
a hleděl si svého.
Uvědomíte si,
e to, co se změnilo, jste vy.
A jednoho rána,
nedlouho po tom, co jsem se vrátil...
Promiňte, je tu Queenie?
Daisy?
- To jsem já, Benjamin.
- Benjamin?
Můj ty Boe...
Jistě, e jsi to ty!
Benjamine!
Jak se má?
U je to tak dlouho,
chtěla bych toho tolik vědět...
- Kdy ses vrátil?
- No, před pár týdny.
Mluvila jsem s Queenie,
říkala, e jsi ve válce.
Někde na moři,
měli jsme o tebe strach.
To je dobrý.
Podívej se na sebe,
jsi překrásná.
Přestal jsi mi psát.
"Odeel jsem, kdy to bylo dítě
a teď tu místo ní byla ena.
Byla to ta nejkrásnějí ena,
jakou jsem kdy viděl."
Krásná...
Ta nejkrásnějí...
Pamatuje si babičku
Fullerovou?
- Jistě.
- Zemřela.
- Slyel jsem. Mrzí mě to.
- Nemůu uvěřit tomu, e jsme tu oba.
To musí být osud.
Ne, ne, jak tomu říkají...? Kismet.
- Zná Edgara Cayce, toho okultistu?
- Asi ne, nemyslím...
Ten říká, e vechno je předurčené.
Ale já tomu ráda říkám osud.
Nevím sice, jak to funguje,
ale jsem za to rád.
Byl jsi někdy na Manhattanu?
Mám ho doma jen přes řeku.
Vidím na Empire State Building,
kdy si stoupnu na postel.
A co ty? Kde jsi byl?
Pověz mi vechno.
Naposledy jsi psal,
e jsi byl v Rusku.
Vdycky jsem chtěla jet do Ruska.
Je tam taková zima, jak se říká?
- Je tam velká zima.
- Boe.
Vdycky jsi říkal, e jsi jiný.
A já myslím, e opravdu jsi.
Psal jsi, es někoho poznal.
- Fungovalo to?
- To u je stará věc.
Pamatuje si tohle?
Tohle je obrázek "Starého klokana
v pět odpoledne".
Nela bys na večeři?
Říkala jsem ti,
e tančím u Ballenchina?
Je to slavný choreograf.
Říká, e mám perfaktní linii.
Ví, jednou na zkouce
upadla tanečnice.
A on to zařadil do vystoupení!
Dokáe si to představit
v klasickém baletu?
Aby tanečnice záměrně upadla?
Je to úplně nový taneční svět.
Říká se tomu abstraktní.
Ale on není jediný.
Je tu i Lincoln Kirstein, Lucia Chase...
A Agnes DeMille...
Zbourala vechny konvence,
vechen tu strnulost a tak,
u to není o pravidlech tance,
ale o pocitech tanečníka...
A tak mi vyprávěla
o tom novém velkém světě.
Jména, která mi nic neřikala.
Vlastně jsem ji ani moc
neposlouchal.
Je to moderní a americké...
Rozumí naí síle a tělesnosti...
- Pro Boha, pořád jen mluvím.
- Ne, ne, rád jsem tě poslouchal.
- Nevěděl jsem, e kouří.
- U jsem dost stará.
U jsem dost stará
na spoustu věcí.
V New York býváme vzhůru
celou noc
a díváme se, jak vychází
slunce *** skladiti.
Pořád je tam co dělat.
Zítra se musím vrá***.
- Tak brzy?
- Ké bych mohla zůstat.
Tanečníci u nepotřebují
kostýmy nebo kulisy.
Umím si představit,
e bych tančila úplně nahá.
Četl jsi něco od D.H. Lawrence?
Jeho kníky tu zakázali.
Slova v nich jsou jako milování.
V naí společnosti...
musíme jeden druhému věřit.
Sex... je součástí toho veho.
Spousta tanečnic jsou lesbičky.
Byla tam jedna,
co se mnou chtěla spát.
- Vadí ti to?
- Co přesně?
e se mnou chtěl někdo spát?
Jsi velmi ádoucí ena. Myslím,
e by s tebou chtělo spát hodně lidí.
Pojď, vrátíme se domů
a najdeme si pokoj...
Můe si odloit sako...
Já nevím, Daisy.
Ne, e bych nechtěl, ale...
...myslím, e bych tě asi zklamal.
Benjamine...
Byla jsem i se starími mui...
Ráno se vrací do New Yorku,
měla bys být s přáteli.
- Mladá jsi jen jednou.
- U jsem dost stará.
Daisy, dnes prostě ne.
To je ve.
Můeme si jít poslechnout
nějakou hudbu...
Nae ivoty určují monosti,
i ty, které propásneme.
Moc ti to sluí,
jsi tak elegantní...
- Říkají, e nás ten hurikán mine.
- Skvělé.
Já zůstanu s maminkou pod peřinou.
Říkala, e se mi nic...
Benjamine?
"Měnil jsem se."
Mé vlasy u téměř nebyly
edivé a rostly jako obilí.
Zostřil se mi čich,
zlepil se mi sluch.
Doel jsem dál a rychleji.
Zatímco ostatní stárli,
já jsem mládnul. Úplně sám.
Dále.
Benjamine...
- Pamatujete si mě?
- Jistě, pane Buttone.
- Co se vám stalo?
- Zraněná noha, zanítilo se to.
Vítejte doma, příteli.
- Jetě pořád pijete Sazerac s whisky.
- Zvyk je elezná koile.
- Pořád jetě chodíte na Bourbon Street?
- U dlouho ne.
Zajímavá doba.
Míto 40.000 jsme vyráběli
čtvrt milionu knoflíků denně.
Museli jsme nabrat desetkrát tolik lidí.
Pracovali jsme non-stop.
Taková koda...
Válka byla ke knoflíkovému
průmyslu milosrdná.
Víte...
Jsem nemocný.
Nevím, kolik mi zbývá jetě času.
- To je mi líto, pane Buttone.
- Ne...
Nikoho nemám.
Jsem samotář.
Snad vám to nebude vadit, ale kdyby to
lo, rád bych byl ve vaí společnosti.
Já udělám, co budu moci.
Benjamine, víte něco o knoflících?
Buttonovy knoflíky
jsou v naí rodině u 124 let.
Můj dědeček byl krejčí.
Měl malý obchod v Richmondu.
Po skončení občanské války
se přestěhoval do New Orleans,
kd měl můj otec ten dobrý nápad
vyrábět si knoflíky sám.
A s jeho pomocí se obchod
rozrostl na toto.
A já dnes neumím uít ani steh.
To je moc zajímavé.
Určitě jste si vedl dobře.
Take... co pro vás můu udělat,
pane Buttone?
Benjamine, jsi můj syn.
Je mi líto,
e jsem ti to neřekl dřív.
Narodil ses,
kdy skončila světová válka.
Tvá matka zemřela při porodu.
Myslel jsem si, e jsi zrůda.
Slíbil jsem tvé matce,
e o tebe bude postaráno.
Nikdy jsem tě neměl opustit.
Má matka?
To je u letního domu
na jezeře Pontchartrain.
Kdy jsem byl malý,
rád jsem vstával dřív ne ostatní
a běhával dolů k jezeru,
abych viděl začínat den.
Jako bych byl jediná ivá bytost.
Zamiloval jsem se na první pohled.
Tvá matka se jmenovala
Caroline Murphyová.
Pracovala v kuchyni tvého dědečka.
Pocházela z Dublinu.
V roce 1903 přila Caroline
a její sourozenci
aby se usadili tady,
v New Orleans.
Hledal jsem výmluvy,
abych mohl do té kuchyně zajít.
Jen, abych ji viděl.
25. duben, 1918,
nejastnějí den mého ivota.
Den, kdy jsem si vzal tvou matku.
Proč jste mi to neřekl?
Chtěl jsem ti vechno odkázat.
Musím jít.
- Kam?
- Domů.
A co si jako myslí?
Myslí si, e se tu ukáe
a vechno bude v pořádku.
Vichni budou zadobře.
Tak to ho tu něco čeká.
Bůh je mi svědkem, e ho tu něco čeká.
Nechal tu 18 dolarů tu noc,
co jsme tě nali.
18 pinavejch dolarů
a pokaděnou plínu!
- Dobrou noc, mami.
- Dobrou noc, zlatíčko.
U jsem ti někdy říkal,
e do mě sedmkrát uhodil blesk?
Jednou, kdy jsem venčil psa.
Jsem slepý na jedno oko,
skoro neslyím,
z ničeho nic se roztřesu
a vdycky zapomenu, na co myslím.
Ale ví, ty co?
Bůh mi připomíná, e mám těstí,
e jsem naivu.
Blíí se bouřka...
Vstávejte...
Oblékněte se.
Děkuji.
Můe se klidně vztekat jak blázen,
e to tak blbě dopadlo.
Můe přísahat,
proklínat osud...
Ale kdy přijde konec,
musí prostě odejít.
Určitě bude mít krásný pohřeb.
A pohřbí ho vedle tvé matky.
- Ty jsi moje matka.
- Můj chlapče...
Nikdy jsem neviděl New York.
- Promiňte, jsem přítel Daisy.
- Tudy.
Daisy!
Daisy!
Někdo mě hledá?
- Benjamine...
- Ahoj.
- Co ty tu dělá?
- Přijel jsem na návtěvu.
Nějakou dobu s tebou pobýt,
kdy to půjde.
koda, e jsi nezavolal.
Zaskočil jsi mě.
- Byla jsi úasná.
- Ne... Děkuju, jsou krásné.
Nespustil jsem z tebe oči.
Byla jsi... fascinující.
Děkuju.
Je milé, e to říká.
Měla bych se obléct.
Jdeme na večírek.
Nechce jít taky?
Slyel jsem o jedné restauraci,
která by se ti líbila.
Udělal jsem si rezervaci,
jen pro případ...
Vichni tanečníci jdou
po vystoupení společně ven.
Ale můe jít s námi.
Převléknu se, ano?
To je David.
Tančí u společnosti.
Tohle je Benjamin.
Vyprávěla jsem ti o něm.
No jo.
Jak se máte?
Donesu ti něco k pití.
Take vy jste byl přítel
její babičky? Nebo tak něco?
Tak něco.
Omluvte mě.
Já jsem nevěděla, e přijede.
Boe, Benjamine...
Co jsi čekal?
Myslel jsi, e veho nechám?
Tohle je můj ivot.
Jedete do centra?
Pojď...
Uijeme si to.
- Bude tam hudba, lidé...
- To nemusí. Je to má chyba.
Měl jsem zavolat.
Myslel jsem, e... přijedu a ty se
do mě zblázní nebo tak.
- Daisy, dělej!
- Hned.
Zdá se být fajn.
Miluje ho?
Asi ano.
Tak to jsem rád.
Tak se snad uvidíme doma.
Dobře.
To představení se mi líbilo!
Přiel mi říct,
e mu zemřel otec.
- Tos nemohla vědět.
- Bylo mi dvacet tři.
Prostě mi to bylo jedno.
- Co jsi dělala pak?
- Pár fotografií... tam...
v tom edém kufru.
Byla jsem v nejlepí formě.
Pět let jsem...
...tančila vude.
V Londýně, Vídni, Praze...
Ty jsem nikdy neviděla...
Mami... Nikdy jsi nemluvila o tanci.
Byla jsem jediná Američanka,
kterou pozvali do Boloi...
Bylo to úasné.
Ale pořád jsem
na Benjamina myslela.
A zjistila jsem, e říkám:
"Dobrou noc, Benjamine."
- "Dobrou noc, Daisy."
- To říkal?
"ivot nebyl moc sloitý.
Jestli chcete, můete si myslet,
e jsem něco hledal."
Benjamine, paní LaTurneauová
právě zemřela.
- Pan Benjamin Button?
- To jsem já.
- Bon jour.
- Oui, monsieur?
- Slečna Daisy Fullerová.
- Chvilku.
- Prosím, posaďte se.
- Jistě.
Někdy nás čeká sráka
a my o tom nevíme.
A u je to nehoda nebo úmysl,
nic na tom nemůeme změnit.
Jedna ana v Paříi
byla na cestě na nákupy.
Ale zapomněla si kabát
a vrátila se pro něj.
Kdy si ho brala,
zazvonil telefon.
Tak ho la zvednout
a chvíli mluvila.
Zatímco ta ena telefonovala,
Daisy byla na zkouce v budově Opery.
A zatímco zkouela,
ena poloila telefon
a zavolala si taxi.
Řidič taxíku vyloil pasaéra
a zastavil se na álek kávy.
A Daisy pořád zkouela.
A ten taxík,
co u vysadil pasaéra
a zastavil se na kávu,
nabral dámu, co se vydala na nákupy
a ujel jí první taxík.
Taxík musel zastavit kvůli mui,
co přecházel ulici
a vyel do práce o pět minut
později ne obvykle,
protoe si zapomněl nastavit budík.
Zatímco ten mu, který el pozdě
do práce, přecházel ulici,
Daisy dozkouela
a sprchovala se.
A zatímco se Daisy sprchovala,
taxík čekal před obchůdkem, do kterého
si la ena vyzvednout balíček.
Ten ale nebyl zabalený,
protoe dívka, co ho měla zabalit,
se večer před tím
rozela s přítelem a zapomněla.
Kdy byl balíček zabalený
a ena zpátky v taxíku,
zablokoval jim cestu náklaďák,
zatímco se Daisy oblékala.
Náklaďák odjel,
take se mohl rozjet i taxík,
zatímco Daisy,
která se oblékla jako poslední,
čekala na svou přítelkyni,
které se přetrhla tkanička.
Zatímco taxík stál
a čekal na zelenou,
Daisy a její přítelkyně vyly
zadním vchodem divadla.
Kdyby se jen jediná věc
stala jinak,
kdyby se nepřetrhla tkanička,
kdyby se náklaďák rozjel
o chvíli dřív,
kdyby ten balíček
byl zabalený a připravený,
protoe se ta dívka
nerozela s přítelem,
kdyby si ten mu nastavil budík
a vzbudil se o pět minut dřív,
kdyby ten taxikář
nezastavil na álek kávy,
kdyby si ta ena vzpomněla na kabát
a stihla první taxík,
Daisy a její přítelkyně by přely ulici
a taxík by projel kolem.
La réception. Oui?
Monsieur...
Ale takový je ivot...
řada prolínajících se
osudů a událostí,
mimo ná dosah.
Ten taxík neprojel,
a řidič na chvíli nedával pozor.
Daisy!
A ten taxík Daisy srazil.
Daisy! Pomoc!
A rozdrtil jí nohu.
Daisy...
- Kdo ti to řekl?
- Tvá kamarádka mi poslala telegram.
To je od tebe moc milé,
e ses na mě přijel podívat.
Ty bys to taky udělala taky.
Můj Boe...
Podívej se na sebe.
Jsi dokonalý.
- Ké bys sem nepřijel.
- Excuzes-moi...
Nechci, abys mě takhle viděl.
Měla nohu zlomenou
na pěti místech.
A s pomocí terapie a času
mohla zase začít chodit...
...ale u nikdy tančit.
Vezmu tě s sebou domů.
- Postarám se o tebe.
- Nechci se vrá*** do New Orleans.
Tak zůstaneme tady v Paříi.
Ty to nechápe?
Já nechci tvou pomoc.
Vím, e jsem sebelítostivá,
ale já s tebou prostě být nechci.
Snaila jsem se ti to říct v New Yorku,
ale ty neposlouchá.
- Mohla bys změnit názor...
- U nejsme děti, Benjamine.
Prostě... zmiz z mého ivota.
Byla jsem straně krutá.
Nechápal...
e jsem nechtěla,
aby mě takhle viděl.
"Neodjel jsem hned.
Chvíli jsem zůstal v Paříi,
abych na ni dal pozor.
To jsem nevěděla...
Drahouku, mohla bys
sehnat sestru?
Začala jsem zase chodit.
A vrátila jsem se do New Orleans.
Tak se na to podíváme.
To je normální. Zpomaluje jí tep.
Bude se jí hůř dýchat.
- Bodete tu v pořádku?
- Ano.
Dobře, take píe:
"Vrátil jsem se domů..."
a pak... je tu hodně stránek
vytrených.
"... poslouchal jsem zvuky domu..."
To u jsem četla.
Něco na to rozlil,
take se to patně čte, mami.
Něco o mořeplavbě.
Říká ti to něco?
Naučil jsem se plachtit na lodi
mého otce z domu u jezera.
Nebudu lhát...
Těil jsem se ze společnosti
jedné či dvou en.
Nebo moná tří...
Nenech se ruit, Same.
Bude tam jen do zítra.
Mami...
A na jaře 1962...
... se vrátila.
- Chce vědět, kde jsem byla?
- Ne.
Jak to, e jsi ani nenapsala?
Takhle zmizet...
- Musela jsem pro sebe něco udělat.
- Nikdy jsem si nemyslela, e jsi sobecká.
Snad jsem se nespletla.
V lidech se obvykle nepletu.
- Dobrou noc, mami.
- Dobrou noc, zlatíčko.
Bavte se.
- Neřekl jsi ani dvě slova.
- Nechci to zkazit.
- Spi se mnou.
- Rozhodně.
Řekl jsem jí, aby se mnou odjela.
Pluli jsme do zálivu
podél Floridských ostrůvků.
Jsem tak ráda, e jsme si spolu
nezačali, kdy mi bylo 26.
- Proč myslí?
- Byla jsem tak mladá...
A tys byl tak starý.
Stalo se to v pravý čas.
Uiju si kadou chvilku,
kterou máme.
Vsadím se, e tu vydrím déle, ne ty.
Vsadím se, e ne.
Na tobě není ani tečka.
A já mám kadý den víc a víc vrásek.
To není fér.
Já miluju tvé vrásky.
Obě dvě.
Jaké to je, mládnout?
To nevím.
Já se na sebe nedívám.
Bude mě milovat, i kdy budu mít
starou ple plnou skvrn?
Bude mě milovat,
kdy budu mít akné?
Kdy se budu počůrávat?
Kdy se budu bát bubáků
pod schodama?
Copak?
Na co myslí?
Říkal jsem si,
e nic netrvá dlouho.
A jaká je to koda.
Některé věci vytrvají...
- Dobrou noc, Daisy.
- Dobrou noc, Benjamine.
Mami?
- Kdys poznala tátu?
- Nějakou dobu po tomhle.
- Řekla jsi mu o tomhle Benjaminovi?
- Věděl toho dost, broučku.
Mami!
Queenie!
Haló?
Dobrý den, paní Carterová.
To jsem já, Benjamin. Kde jsou vichni?
Ach, Benjamine... Queenie zemřela.
Je mi to moc líto.
Bude mi chybět...
Upřímnou soustrast.
Byla to skvělá ena.
Díky.
Pohřbili jsme ji vedle jejího
milovaného pana Weatherse.
A abychom si mohli vytvořit
vlastní vzpomínky,
prodal jsem otcův dům
na Esplanade.
Je to úasný starý dům, miláčku.
Myslím, e tu budeme moc astní.
- Máte ale dlouhou rodinnou historii...
- Ta patří k domu.
Pojď.
Musí vidět tu lonici.
Pro nás jsme koupili dvojdomek.
Milovala jsem ten dům.
Voněl jako hořící dříví.
Nepřestávej, drahouku.
"Bylo to jedno z nejastnějích
období mého ivota."
Neměli jsme ani kus nábytku.
Pořádali jsme pikniky v obýváku.
Jedli jsme, kdy se nám chtělo,
zůstali jsme vzůru do noci,
kdy se nám chtělo.
A nikdy jsme nepoznali stereotyp.
Jít spát a vstávat ve stejné době.
ili jsme na té matraci.
Nae sousedka, paní Van Damová,
byla fyzioterapeutka.
Bydleli jsme čtyři bloky
od plaveckého bazénu.
Ví, moná bys měla jetě pár let.
Ale zvolila sis něco tak
vyjímečného, jedinečného,
e bylo prostě jen krátké období,
kdys to mohla dělat.
Take i kdyby se to nikdy nestalo,
tak bys teď byla tam,
kde jsi.
Prostě se mi nelíbí stárnout.
Dávají do toho moc chloru.
Slibuju, e u nikdy
nepropadnu sebelítosti.
Myslím, e tam a v té chvíli..
... si uvědomila, e nikdo z nás
není dokonalý na pořád.
Nakonec nala svůj klid.
Otevřela si studio,
kde učila dívky tančit.
A teď nazpět!
Vynikající!
- Dobrou noc, slečno Daisy.
- Dobrou noc.
Krásně se na tebe kouká.
Tanec je předevím o linii...
Linii tvého těla.
Dříve či později tu linii ztratí
a u nikdy ji nezíská zpět.
Uvědomila jsem si...
Ty ses narodil v roce 1918,
před 49 lety,
mně je 43.
Jsme skoro stejně staří.
- Setkáváme se uprostřed.
- Konečně jsme se dohnali.
Počkej...
Chci si nás zpamatovat takové,
jací jsme teď.
Jsem těhotná.
Ví, tuhle se mi zdálo,
e je to chlapec.
Ale myslím, e je to holčička.
Vím, e má strach.
- Neskrývám ho.
- Dobře.
- Z čeho má největí strach?
- Z dítěte, co se narodí jako já.
O to víc bych ho milovala.
Dobře. Jak bych mohl být otcem,
kdy jde můj ivot opačným směrem?
Není to fér vůči tomu malému.
Nechci být nikomu na obtí.
Zlato, vichni skončíme v plenkách.
Já se o vechno postarám.
Já to chci.
A chci to s tebou.
Chci, abys měla vechno,
co chce. Vechno.
Jen nevím, jak to zařídit...
Řekl bys slepci,
e nesmí mít děti?
Tady to máte.
Bude otcem tak dlouho, jak to půjde.
Znám důsledky a vzla jsem je na vědomí.
Milovat tě stálo za to.
Musím jít na záchod.
Nejstarí ena,
která kdy přeplavala La Manche,
dnes dorazila do Calais.
Zbytek si nechte.
Trvalo to 34 hodin,
22 minut a 14 vteřin.
Osmaedesátiletá Elizabeth Abbottová
doplavala v 5:38 hodin,
vyčerpaná, ale astná.
Paní Abbottová, jak byste
slovy shrnula vá výkon?
Myslím e,...
nic není nemoné.
- Stačí?
- Ano, děkuji.
Můeme?
Jo.
A na jaře,
v den jako kadý jiný...
Vrátím se za hodinu!
Zlato?
Zavolej sanitku!
Dítě je na cestě!
Potřebuju sanitku!
Jsou v pořádku.
Je to naprosto zdravá holčička.
Zlato...
Porodila pět liber
váící holčičku.
Spočítala jsi jí prsty?
Je dokonalá.
"Pojmenovali jsme ji
po mé matce - Caroline."
Tenhle Benjamin byl můj otec?
A takhle jsem se to dozvěděla?
Omluv mě...
... bouře můe být silná,
moná a kategorie 5.
Já vím, e to je těké,
ale tady nemůete kouřit.
Nikdo přesně neví,
kudy se přeene...
"Vyrůstala jsi tak, jak doktorka slíbila.
Normální a zdravá."
Musíme jí najít opravdového otce.
O čem to mluví?
Bude potřebovat s někým vyrůstat.
Naučí se přijmout to,
co přijde.
Má tě ráda.
Zlato, potřebuje otce,
ne kamaráda na hraní.
- To kvůli mě?
- Jistě, e ne.
Je pro tebe můj věk problém?
- Jistě, e ne.
- To se mi snaí říct?
Nemůe nás vychovávat oba.
Bylo to na tvé první narozeniny.
Uspořádali jsme ti oslavu.
Dům byl plný dětí.
- Ahoj.
- Nazdar, chlape.
Ne se ***ěje,
budou chodit na střední.
Prodal jsem letní dům
u jezera Pontchartrain...
Prodal jsem Buttonovy knoflíky...
Prodal jsem otcovu plachetnici
a vechno jsem uloil na účet.
A kdy jste ty a tvá matka
byly zabezpečené, tak jsem odeel.
Dřív, ne sis mě mohla
zapamatovat.
"A odjel jsem jen s tím,
co jsem měl na sobě."
Já to teď nechci číst.
Můe mi prostě jen říct,
kam odjel?
Já nevím.
To je pro mě.
Rok 1970. To mi byly dva roky.
"Vechno nejlepí k narozeninám.
Ké bych ti mohl dát pusu
na dobrou noc."
Vechny jsou pro mě.
Pět let. "Ké bych s tebou
mohl jít první den do koly."
est let.
"Ké bych mohl být s tebou
a naučit tě hrát na piáno."
Rok 1981, třináct let.
"Ké bych ti mohl říct,
abys neběhala za klukama."
"Ké bych tě mohl objímat,
kdy bys měla zlomené srdce."
"Ké bych ti mohl být otcem."
"Nic, co jsem kdy udělal,
mi to nemůe vynahradit..."
Zřejmě odjel do Indie.
"Na důleité věci není nikdy pozdě,
nebo v mém případě,
nikdy dost brzy."
Být tím, kým chcete být.
Neexistuje ádné časové omezení,
můe začít, kdy chce.
Můe se změnit, nebl zůstat stejný.
Neexistují pro to pravidla.
Můe z toho vytěit
to nejlepí nebo nejhorí.
Doufám, e tys získala to nejlepí.
Doufám, e vidí věci,
které tě překvapí.
Doufám, e cítí věci,
které jsi nikdy necítila.
Doufám, e poznává lidi
s různými názory.
Doufám, e ije ivot,
na který jsi hrdá.
A pokud zjistí, e ne...
tak doufám,
"... e má sílu začít znova."
Byl pryč velmi dlouho.
Uvidíme se přítí čtvrtek.
- Dobrou noc, slečno Daisy.
- Dobrou noc, broučku.
Omlouvám se, ale zavíráme.
Mohu vám pomoci?
Přiel jste někoho vyzvednout?
Proč ses vrátil?
Mami?
Mami!
To jetě nejsi hotová?
Mami, co se děje?
Jen jsem se dozvěděla smutnou zprávu
o naem společném známém.
Dlouho jsem ho neviděla.
Caroline, tohle je Benjamin.
Znala jsi ho, kdy jsi byla miminko.
- Ahoj.
- Ahoj.
Omlouvám se.
Myslel jsem, e u jsi skončila.
Tohle je rodinný přítel,
Benjamin Button.
- To je můj manel, Robert.
- Těí mě.
Mě také.
No... rád jsem vás poznal.
Budeme v autě, miláčku.
- Dobře.
- Ahoj.
Jenom zamknu.
Je krásná, jako její matka.
- Tančí?
- Ne moc dobře.
- To asi bude z mé strany.
- Je to skvělé děvče.
Je taková... ztracená.
Ale kdo ve dvanácti není?
Hodně mi připomíná tebe.
Můj manel je vdovec.
Tedy... byl vdovec.
Je moc hodný. Je to chytrý
a podnikavý člověk.
- A je to skvělý otec.
- To je dobře.
- Jsi o tolik mladí.
- Jen navenek.
Měl jsi pravdu.
Oba bych vás vychovávat
nemohla.
Nejsem tak silná.
Kde teď bydlí?
Co bude dělat?
Bydlím v hotelu Pontchartrain
na hlavní třídě.
A co budu dělat nevím...
Ale...
Čekají...
Pamatuju si to.
To byl on.
Ten hurikán změnil směr.
Dorazí u brzy.
Mám něco udělat?
Byla učiněna opatření k přesunu lidí,
ale je to na vás.
- Ne, ne. My tu zůstaneme.
- Dám vědět, kdy se něco změní.
"Tu noc, kdy jsem seděl a přemýlel,
proč jsem se vůbec vracel...
...ozvalo se klepání."
Pojď dál.
Jsi v pořádku?
Promiň, já...
nevím, co tu dělám.
Nic netrvá věčně.
Nikdy jsem tě nepřestal
milovat.
Benjamine, je ze mě stařena...
Na některé věci se nezapomíná...
Dobrou noc, Benjamine.
Dobrou noc, Daisy.
A ani bych chtěl,
díval jsem se jak odjídí.
To je poslední, co napsal.
Nějakou dobu po tom,
co tvůj otec zemřel...
... zazvonil telefon.
Haló?
Ano, u telefonu.
Promiňte, nerozumím.
Je to ten dům na rohu.
Pojďte dál.
Jsem Daisy Fullerová.
Jse David Hernandez
z oddělení péče o dítě.
il v oputěné budově.
Policie u něj nala tohle...
Je tam adresa a vae jméno.
Je ve patném zdravotním stavu.
Odvezli ho do nemocnice.
Zdá se, e neví kdo a kde je.
Je velmi zmatený.
Řekla jsem panu Hernandezovi,
e Benajmin je jeden z nás.
Jestli potřebuje domov,
tak je to v pořádku. Můe zůstat tady.
Benjamine.
Hraje krásně.
Zřejmě nemá rád,
kdy se ho někdo dotýká.
Mívá i světlé chvilky.
Doktoři říkali, e to sice není moné,
ale jsou to příznaky demence.
Pamatuje si mě?
Jsem Daisy.
Já jsem Benjamin.
Ráda tě poznávám, Benjamine.
Můu si k tobě sednout?
Ráda bych si tě poslechla,
jak hraje.
Znám vás?
Kadý den jsem se tam zastavila,
abych věděla, e mu nic nechybí.
Já vím, co děláte!
Vichni jste zatracený lháři!
Nevěří, e právě snídal.
Tak ti zkusíme najít
něco jiného na práci, ano?
Mám pocit,
e si spoustu věcí nepamatuju.
Jako co třeba, zlato?
Jako bych měl za sebou celý ivot
a nepamatuju si, jaký byl.
Nic se neděje.
Je v pořádku zapomínat věci.
Často jednodue zapomínal
kde a kdo vlastně je.
Nebylo to jednoduché.
- Benjamine!
- Vechno odtud vidím!
- Vidím i na řeku!
- Ano. Vechno vidí, zlatíčko.
Vidím i hrob, kde je pohřbená máma
a ti ostatní lidé.
- Chci, abys slezl dolů.
- Co kdybych uměl létat?
Znala jsem mue, co uměl létat.
Slez dolů a já ti o něm budu vyprávět.
Jděte někdo nahoru.
Bylo mu pět,
kdy jsem se tam nastěhovala.
Byl skoro tak starý, jako já,
kdy jsem ho poznala.
Tohle je obrázek starého klokana
v pět hodin odpoledne.
A má své krásné zadní nohy.
Dny míjely a já ho sledovala,
jak zapomíná chodit,
... mluvit.
Jak se jmenuju?
Já jsem Daisy.
Umí říct Daisy?
V roce 2002 dali na nádraí
nové hodiny.
A na jaře 2003...
... se na mě podíval,
a já věděla, e ví, kdo jsem.
A pak zavřel oči, jako by usnul.
Ké bych ho poznala.
Ale ty ho zná.
Mami, asi bych se měla jít
podívat, co se děje.
Dobrou noc, Benjamine.
Někteří lidé se narodí,
aby seděli u řeky.
Do některých uhodí blesk.
Někteří mají hudební sluch.
Někteří jsou umělci.
Někteří plavou.
Někteří toho ví hodně o knoflících.
Někteří umí Shakespeara,
někteří jsou matkami.
A někteří lidé...
tančí.
Přeloila Teresita