Tip:
Highlight text to annotate it
X
THE BOOK OF ELI
By 3Li
Nádhera, nádhera.
Máš hlad?
Musíš si pro to ale dojít.
Vůbec se nesnažíš.
Bude ti to ***.
Je to kočka.
Tak vidíš.
Nech si místo na snídani.
Haló?
Haló?
Prosím, neubližuj mi.
Na, vezmi si co chceš.
Chceš nějaké jídlo?
Vezmi si ho.
- Neublížím ti.
- Jo? To říkal i ten minule.
Mohl...
Mohl bys mi pomoct?
Upadlo mi kolečko.
Neumím to opravit.
Kdybych snad dovedla... ale nejde to.
Jediná výhoda toho,
že není žádný mejdlo...
...je, že lupiče cejtíš na míle daleko.
Panejo, jsem fakt ohromenej.
Tenhle borec nás ucejtil
na deset metrů. Hergot!
Co to má společnýho
s naší hygienou?
Co neseš v tom báglu?
Jakým báglu?
Má bouchačku.
Ale nejni nabitá.
Nikdy nejsou nabitý.
Je to tak, starochu?
Vyklop tu ten batoh, hezky pomalu.
To nemůžu.
Sundej si ten podělanej batoh
a polož ho na zem.
Nebo chcípni!
- Slyšíš, co ti říkám?
- Ale jo.
- Dobře. - A posloucháš ty mě?
- Jo. - Dobře.
Ještě jednou na mě sáhneš
a o tu ruku přijdeš.
No není ten parchant neuvěřitelnej?
No dobře. Tak to půjde po zlým.
Jak jsi to udělal?
Useknul mi ruku!
Na co tady tak čumíte?
Bavte ho!
Co to řekl?
Je v šoku.
Chtěl říct: "Zabte ho!"
Necítím ruku. Moje ruka.
Říkal jsem ti, že ten batoh nedostaneš.
No jo, tos říkal.
Kdo jsi?
Kde máš vodu?
Žádnou nemám. Chtěli nějakou
sebrat tobě. A sníst tě.
Je to pravda.
Je v kárce.
Ty si jí nevezmeš?
- Kam jdeš?
- Na západ.
- Můžu jít s tebou?
- Ne.
Ale...
- Najdem si nějaký úkryt na noc.
- Pořád mě bolí noha.
- Bože.
- Ne! Ne!
- Pěkná rána.
- To jo.
Kampak, zlato? Pojď sem.
Zůstaň kde jsi.
Zůstaň kde jsi. Není to tvůj problém.
Zůstaň kde jsi. Není to tvůj problém.
Zůstaň kde jsi. Není to tvůj problém.
- Vás neznám.
- Nejsem zdejší.
- Vážně? Co jste zač?
- Chtěl jsem se jen...
No dobře.
- Jsem jen zákazník, jasný?
- Jasný.
Omlouvám se, ale chtěl
bych vidět vaše ruce.
Já k nim nepatřím.
Něco si vyndám z batohu.
- Dejte prst dolů ze spouště.
- Dobře.
Páni. To je Fathom 900, kamaráde.
Jo?
- Takovej jsem neviděl od devadesátých let.
- Sehnal jsem ho na východě.
- Je funkční?
- Jo. Ale potřebuje nabít.
Svedete to? Kabely mám.
- Ty nepotřebuju. Můžu to napojit
na dobíječku. - Dobře.
- Máte vůbec čím zaplatit?
- Ano.
Mám. Mám tady...
- To je americká výroba.
- Jo? Takových mám hromadu.
Co jelení lůj?
Nemáte nějakej jelení lůj?
Ne, ten nemám.
Ale měl bych kočičí tuk.
- Čerstvý kočičí tuk.
- To ne.
- Je dobrý. Funguje úplně stejně jako lůj.
- Co nějaký hračky?
Ne, já si nehraju. Ale mám tu...
- Jasně.
- Líbí?
- No jasně.
- Dobrý, co?
- Takže i s tímhle?
- Rozhodně. Je to vaše.
Dobře, dejte mi pár hodin.
- Já vám to tedy dobiju.
- Děkuju.
Počkat můžete naproti přes ulici v Orpheu.
Ne, počkám si na to tady.
- Každou chvíli otevřou bar.
- Já počkám tady.
Nevěříte mi, co?
- Počkám tady.
- Dobře.
Carnegie.
Jeden z těch motorkářských
gangů právě přijel do města.
Něco pro vás mají.
- Knihy?
- Plnej pytel.
Řekni jim, že je chci vidět. Hned.
- Vy zůstaňte tady.
- Jasně.
A ty pojď se mnou.
Posnažili jsme se.
Ta co jste chtěl...
Ta tu není?
Ne.
Já tomu teda fakt nerozumím.
Vždyť je to hromada knížek.
Nemusíš ničemu rozumět.
Já tomu rozumím. Takže tohle nech
na mně a budeme kamarádi.
Já vám věřím. Najdete ji.
Počkejte. Ještě mám tohle.
Takové milé překvapení.
To je šampón.
- Jděte si dát do trumpety.
- Jasně.
A taky prožeňte buchty.
Všechno je na mě.
Užijte si co zvládnete.
A pak se zase vraťte na cesty.
A seženeme vám tu knihu.
O tom vůbec nepochybuji.
Posíláš ven chlapy, co neumí ani číst,
aby ti našli jednu jedinou knížku.
Není divu, že nikdy nic nenajdou.
No, pracuji s tím,
co mám k dispozici.
Nebo bys snad chtěl jet s nimi?
A co s těmahle?
Spal je.
Mají v tom podniku přes
ulici taky vodu?
Maj, jestli máte čím zaplatit.
Tady.
Přivoň si.
Našel to pro mě jeden z těch šupáků.
Kdo ví?
Možná je to úplně poslední
šampón na Zemi.
A je jen tvůj.
Našli tu tvojí knihu?
Ne.
Jste přespolní?
Ukažte ruce.
- Tak co to bude?
- Vodu.
Je to fakt kvalitka.
Je to z mých osobních zásob,
takže to nebude laciný.
Dobře.
To stačí tak na půlku.
Solaro!
Tohle vezmi a naplň to.
Počkej. Potřebuješ tohle.
Mohl bys prosím uhnout?
Děkuju.
To byl můj kocour.
Pěknej kousek.
Viděl jsem, jak jsi ho shodil z baru.
Jen jsem ho poodstrčil.
Neshodil jsem ho.
- Jestli na něj ještě jednou šáhneš...
- Už se to nestane. Slibuju.
Hele, Martzi, pojď si dát ještě drink.
Ten kocour sem chodí už dva roky.
Má větší právo tady bejt, než ty.
Nechci žádný potíže.
Tak to máš pech, protože...
Vím, co jsi zač.
Jsi vrah nevinných lidí na cestách.
Za věci, které jsi spáchal,
se budeš zodpovídat. Víš to?
Tak víš?
Dobře.
Vezmu si svoje věci a
v klidu odsud odejdu.
Dobře, kámo?
Jo.
Země budiž prokleta...
...kvůli nám samotným.
Trny a bodláčí se rozlezou...
...kvůli nám.
Ze země jsme povstali,
neb jsme jen prach.
A v prach se obrátíme.
Přestaňte!
Prosím.
Redridgi.
Redridgi.
Takže co jsi zač?
Nikdo.
O tom pochybuji.
Ti muži, které jsi zabil v baru...
To byli nicky.
- Ale ty ne.
- Netřese se. Ten k nim nepatří.
Dobře. Toto je civilizované město.
Nejíme lidi.
Už tady často nevídáme
lidi z minulých časů.
- Čteš si?
- Každý den.
Dobře.
Abys věděl, já také.
Víš, je to zvláštní. I když jsme už starší...
...lidé jako ty a já...
My jsme budoucnost.
Co chceš ode mě?
Přímo k věci.
To se mi líbí.
To se mi líbí.
Ty nejsi jenom vzdělaný.
Nikdy jsem nikoho neviděl
takhle se bít.
Nevím, kde ses to naučil,
ale rozhodně by se mi to hodilo.
Tohle malé město... To je jen začátek.
Chystám se trochu expandovat.
Odborná pomoc, od někoho jako ty,
by se mi šikla.
Děkuju, ale opravdu nemám zájem.
Ten kdo pro mě pracuje si žije líp,
než se jakýmukoliv tulákovi může jenom zdát.
Zeptej se tady Redridge,
ostatních chlapců. Kohokoliv.
Opravdová postel, teplé jídlo, ženy.
Čistá voda.
Rozhodně nejlepší nabídka, kamaráde.
Děkuju.
Mám namířeno někam jinam.
Kam?
Na západ.
- Na západě nic není.
- Já slyšel něco jiného.
Od koho?
Něco ti navrhnu.
Zůstaň tu přes noc, vyzkoušej trochu
místní pohostinnosti. Uvidíme co ty na to.
Promluvíme si znovu zítra ráno.
Dobrá rada, tuláku.
Stejně nemáš na výběr.
Vždycky je na výběr.
Celou noc před pokojem někdo bude.
- Kdybys něco potřeboval.
- Já nic nepotřebuju.
Nikdy nevíš.
To je pro vás. Trochu vody
na umytí a nějaké jídlo.
Tak trochu vína, na účet podniku.
Měl byste si to vzít, nebo mi něco říct,
abych vás mohla najít.
Děkuji.
Není zač.
- Budete si přát ještě něco dalšího?
- Ne. Děkuji.
Oslepla jste ve válce,
nebo až potom ze slunce?
Už jsem se tak narodila.
Nejspíš jsem měla štěstí, protože už jsem na
to byla zvyklá, když se to stalo.
- Tak děkuji za to jídlo.
- Rádo se stalo.
Líbí se mi váš parfém.
To je šampón.
Ale děkuji.
Dobrou noc.
Nemyslím si, že by do rána změnil názor.
Nezůstane tady.
Je jiný než ostatní.
Nedokážeš ho přinutit,
aby udělal co chceš.
Kdo říká, že to záleží na mně?
Pošlu za ním Solaru.
To nemůžeš.
Je načase, aby se začala trochu vyplácet.
Nedělej to.
Prosím.
Prosím, nedělej to. Prosím.
Panebože.
Můžu dovnitř?
Dej mi chvilku.
Jídlo a vodu mi už donesli.
Mám všechno co potřebuji.
Jste si tím jistý?
Je to tu docela osvětlené.
- Jmenuji se Solara.
- Ahoj.
To jsi ty, jak jsi mi
dole došla pro vodu.
Jo, vy jste ten cestovatel, že?
Správně.
O placení se nemusíte starat.
Jde to na účet podniku.
Placení za co?
Proč se neposadíte?
Ne.
Nemůžu odejít.
Kdybych šla, tak ublíží mojí mámě.
- Kdo?
- Carnegie.
- Je to tvůj otec?
- Ne.
Ne, tak nějak k němu patříme.
Budu spát klidně na podlaze.
Zítra mu řeknete, že jste si báječně užil.
Slibuju, že nebudu na obtíž.
Prosím.
Jezdec na... B4.
Jsi na tahu.
Kolik vám vlastně je?
Co prosím?
Já jen, že jsem tu nikdy neviděla
moc lidí ve vašem věku.
No, je to už...
...třicet zim od výbuchu...
Opravdu si nevzpomínám.
A pamatujete si, jaké to bylo?
- Myslím, na světě předtím?
- Ano.
A jaké to tedy bylo?
Lidi měli víc, než potřebovali.
Přestali vnímat,
co bylo cenné a co ne.
Věci, pro které se nyní lidi zabíjejí,
se vyhazovaly jako odpadky.
- To je šílený.
- Ano.
Vy máte knížku!
- Můžu jí vidět?
- Ne, nemůžeš.
- Jen si ji prohlédnu.
- Ne. Řekl jsem ne.
Já ani neumím číst. Jen mi ji ukažte.
Co je to s vámi?
Vždyť je to jen knížka.
Není to jen obyčejná knížka.
- Co tím myslíte, že to není obyčejná knížka?
- Tak hele...
Už žádné dotazy k té knize, dobře?
Konec s dotazama.
Dobře?
Když už jsi tady,
chtěl bych se na něco zeptat.
Možná, že odpovím a možná, že ne.
Odkud berete vodu?
To vám nemůžu říct.
Nesmíš, nebo to nevíš?
Vím to dobře.
Ale když nesmíme mluvit o knížce...
...tak nebudu mluvit o vodě.
Ty jsi teda prohnaná.
- Měl bych tedy další dotaz.
- Výborně.
Máš hlad?
Támhle je spousta jídla.
Víc, než dokážu sníst.
Víš co, podělíme se, jako...
...to dělali lidé dřív.
- Tak dobře.
- Dobře.
Počkej s tím chvilinku. Posaď se.
Sedni.
To je pro tebe.
Podej mi ruce.
Co chcete dělat?
Věř mi. Podej mi ruce.
Zavři oči.
Pane náš, děkujeme ti za tento pokrm.
Děkujeme ti za teplé lože
...a střechu *** hlavou během
studených nocí....
...jako je ta dnešní.
Už to trvá moc dlouho.
To je z vaší knihy?
Nepřerušuj mě.
Zavři oči.
Děkujeme ti za dar společenství
...v těchto těžkých časech.
Amen.
Teď se najíme?
Teď se najíme.
Dobré ráno, Solaro.
Jaká byla noc? Spala jsi dobře?
- Udělala jsem, co jsi nakázal.
- Samozřejmě, že ano.
Zabralo to?
- Zůstane tady?
- Moc jsme toho nenamluvili.
Solaro, musíš něco sníst.
Podej mi ruku, mami.
Zavři oči.
Věř mi, mami.
Pane náš,
děkujeme ti za jídlo.
Děkuji ti za svojí matku.
Děkuji ti za střechu *** hlavou
a své nové přátele.
A...
...to bude prozatím všechno.
Amen.
Na to sis nemohla vzpomenout. Amen.
Tam jsi přestala.
Říkala jsi, že jste spolu moc nemluvili.
Třeba ti ale něco četl?
- Na něco jsem se tě ptal.
- Bille, ne...
Ty zavři hubu.
Přestaň.
Ubližuješ své matce, Solaro.
Říkal, že si čte každý den.
Je to tak?
Přestaň.
- Tvoje matka by ráda, abys mi to řekla.
- Já nic nevím.
Nic nevím.
Tak dobře. Ano.
Četl z jedné knížky.
Co to bylo za knížku?
Nevím, taková stará, kožená.
Vážně nevím.
Měla na sobě nějaký znak.
- Ukaž.
- Nevím přesně... - Ukaž mi to!
Redridgi.
- Hergot.
- Byl tady celou noc.
Kde je?
Ale... já...
Jen jsem se chtěl přesvědčit...
Není v tom žádná kyselina.
To nevadí. Jen to z toho sundejte.
Sundejte to. Dolů s tím.
- Hej!
- Dobře, dobře.
- Už to bude, už to bude.
- Děkuji.
Můžete jim říct,
že jsem vás k tomu přinutil.
- Dobře.
- Tak to řekněte.
Přinutil jste mě k tomu.
Je nabitá?
Já myslím, že ne.
Existuje jen jeden způsob,
jak to zjistit.
Poslyš, musím tu knihu mít.
Chci říct, že chci tu knihu a i tebe...
ale jestli mi nedáš na vybranou,
...tak tě zabiju a vezmu si jen ji.
Proč? Na co jí chceš?
Vyrůstal jsem s ní.
Znám její moc.
Jestli jsi ji četl, tak to dobře víš.
Proto je také po válce všechny spálili.
Už jen to, že jsme zůstali naživu,
je projev víry.
Vybudování tohohle je ještě
větší proje víry,
ale oni tomu nerozumí.
Nikdo z nich.
A já nemám ta pravá slova,
abych jim pomohl. Ale tak kniha ano.
Přiznávám,
že jsem musel udělat spoustu věcí,
které nenávidím, abych to tu postavil.
K tomu se doznávám.
Ale kdybych měl tu knihu,
tak bych nemusel.
Jen si představ...
...jak rozdílný, počestný by tenhle malý svět mohl být,
kdybychom měli pro naši víru ta správná slova.
Lidé by skutečně pochopili proč
tu jsou a co dělají.
Nebylo by už zapotřebí jiných podnětů.
Není správné nechávat
tu knihu bez užitku.
Je třeba se o ní podělit s ostatními.
Musí se šířit.
- Není to to, co by sis přál?
- Z celého srdce a duše.
Vždycky jsem věřil,
že jednou najdu místo,
kam tato kniha patří...
...a kde je jí zapotřebí.
Ale zatím jsem ho nenašel.
Tohohle chlapa fakt žeru.
Fakt ho obdivuju.
Zastřel ho, prosím.
Co tu všichni tak postáváte?
Dostaňte ho, sakra práce.
Nemám rád, když mě někdo sleduje.
- Chci jít s vámi.
- Ani nápad.
Nenávidím to tady.
Co ta změna? - Máma si myslí,
že s vámi budu ve větším bezpečí.
Vezmu vás na místo, odkud bereme vodu.
Můžete si nabrat kolik unesete.
Chtěla jsem říct,
kolik uneseme oba dva.
Carnegie ví ještě o dvou dalších
pramenech na severu.
Říká, že tam vystaví další města.
Jak se tady o tom dozvěděl?
Byl tady, když byl ještě mladý.
Ještě před válkou.
Všichni ostatní, kteří o
tom věděli, zemřeli.
Radši bychom si měli pospíšit.
Sakra. Asi jsem si tam
zapomněl brýle.
- Zkus se mi po nich podívat.
Já tu budu hlídat. - Dobře.
Co to děláte?
Jste strašný lhář!
Nejsem lhář.
Řekl jste, že můžu jít s vámi,
když vám ukážu zdroj vody.
Neřekl. To jsi řekla ty.
Kromě toho, cesty nejsou
místo pro tebe.
Jsou o dost drsnější, než si myslíš.
Sbohem, Solaro. Rád jsem
tě poznal. Myslím to vážně.
- Hej.
- Ano?
Naser si!
- Umyl sis ty svoje zatracený pracky?
- Dvakrát.
Vaším mýdlem.
Dejte chlapy dohromady.
Vyrážíme.
Kvůli nějaký podělaný knížce.
Není to nějaká podělaná knížka.
Je to zbraň.
Zbraň, zamířená na srdce
a mysli slabých a zoufalých.
Díky ní všechny ovládneme.
Jestli chceme vládnout aspoň
v jednom dalším městě,
tak ji musíme získat.
Všichni lidi se sejdou a udělají
co jim povím, když budu mít k dispozici
slova z té knihy.
Už to tak jednou bylo.
A stane se to znovu.
Všechno co potřebujeme, je ta kniha.
A já chci Solaru.
Snažíš se se mnou smlouvat?
Má to snad být nějaká dohoda?
Přišli jsme o hodně mužů.
Potřebuješ mě víc,
než kdykoliv předtím.
Jestli říkáš, že ta knížka
za ty problémy stojí...
...tak ti věřím.
Ale chci za to Solaru.
Proč ne, proč ne.
Tak už konečně vypadněme.
Kterým směrem vlastně jedeme?
Na západ.
Haló?
Mohl by mi někdo pomoct?
Haló? Je tam někdo?
Jste v pořádku?
Ano, nic mi není. Jděte dál.
- Budu v pořádku.
- Jen se vám podívám na...
Ne, opravdu.
Prosím, jsem v pořádku.
Musí mi pomoct nějaký muž, ne vy...
- Vy prostě běžte dál.
- Vždyť to bude hned.
Jsem v pořádku. Prosím.
Nechtě mě být. Pusťte mě.
Pomozte mi někdo. Pomoc. Pomoc.
Děkuju.
Támhle.
- Co se děje?
- Pšt.
Slyšelas to?
Ne. Co?
Nehýbej se.
Na. Sundej mi tětivu.
Smotej jí.
- Co to je?
- Večeře.
Jako by byl nějak chráněnej.
Jako kdyby se ho nikdo
nesměl ani dotknout.
Je to jen obyčejnej chlap.
Když to do něj napálíš,
půjde k zemi, jako každej jinej.
Těla jsou ještě teplá.
Jsou mrtví jen pár hodin.
Nemůže být daleko.
Ten hajzl.
Solara.
Určitě jí ještě pořád chceš?
Brzy padne tma. V noci ho nemůžu stopovat.
Viděl by nás přicházet.
Projeli bysme kolem něj,
ani bysme si nevšimli.
Má pravdu.
Jdou pěšky, musí být unavení.
Budou se muset vyspat.
Zítra se za ním pustíme.
Ještě dopoledne ho dostaneme.
Radši mi to koukej zaručit.
Fakticky čtete každý den
tu samou knížku?
Samozřejmě.
A přečetl byste mi něco?
Prosím.
Hospodin je můj pastýř.
Nebudu mít nedostatek.
Dává mi uléhat na
travnatých pastvinách,
Přivádí mě k vodním odpočivadlům.
Vrací mou duši.
Vede nás po stezce spravedlnosti.
I kdybych šel údolím stínu smrti,
nebudu se bát zlého,
neboť on je se mnou.
- To je nádhera.
- Líbilo se ti to?
- To jste napsal vy?
- Ano.
Fakticky?
Ne.
Ne.
Ne, tohle existovalo o moc dřív,
než jsme se objevili já nebo ty. To je jisté.
Co jste tím myslel, když jste řekl,
že to není jen tak obyčejná knížka?
Existuje jen jedna.
Vážně?
Po válce začali lidi za peníze
...hledat a ničit výtisky,
které ještě zůstaly.
Někdo tvrdí, že tohle byl vlastně
opravdový důvod války.
Každopádně...
...tohle je jediná, která se dochovala.
Jak jste k ní přišel?
Říká se, že válka...
...vytvořila na nebi díru.
- Možná, že jsi to taky slyšela.
- Ano.
Tou dírou v nebi se zablesklo slunce
...a všechno spálilo.
Všechno a všechny.
Vy jste měli štěstí.
Obstáli jste a schovali jste se na
takovýchto místech, pod zemí.
Většina lidí neměla to štěstí.
A asi za rok jsme začali vylézat.
Lidé chodili sem a tam.
Já, nevědíc co dál,
pokoušel jsem se najít místo...
...k přežití.
Jednoho dne jsem uslyšel hlas.
Je těžké to popsat,
ale bylo to jako by...
...jako by ten hlas vycházel
z mých útrob.
Ale slyšel jsem ho, tak čistě,
jako teď slyším tebe.
A co ten hlas říkal?
Vedl mě.
Na místo, kde jsem našel tuhle knihu...
...pohřbenou pod sutinami.
A ten hlas mi řekl,
že mám tu knihu donést na západ.
Řekl mi, že...
...se mi zjeví cesta. Že budu...
...zaveden na místo,
kde bude kniha v bezpečí.
Řekl mi, že budu chráněný
proti komukoliv a čemukoliv,
co by mi stálo v cestě.
Od té doby jsem na cestách.
Takže jste to všechno udělal, protože
vám to řekl hlas uvnitř vaší hlavy?
Přesně tak.
Vím, co jsem slyšel.
Vím, co slyším.
A vím, že nejsem blázen.
Vím, že bych to nikdy nemohl dokázat,
kdyby mi někdo nepomohl.
Co to máte?
Otázek už bylo dost.
Jdi si lehnout.
Zítra ráno brzy vstáváme.
Hej.
Co to děláš?
Omlouvám se.
Myslela jsem, že spíte.
Nespal jsem. Co to děláš?
Jen jsem se chtěla podívat
na tu knížku.
Nikdo kromě mě se jí nedotkne.
Rozumíš mi?
- Rozumíš?
- Ano, rozumím.
Jdi spát.
Stejně jsi říkala, že neumíš číst.
Takže ti k ničemu není.
Taky jo.
Tak mě učte.
Počkej. Zastav, zastav.
- Říkal jste, že jste na cestách
třicet let, že jo? - Správně.
- Nikdy vás nenapadlo,
že jste se třeba ztratil? - Ne.
A jak víte, že jdete správným směrem?
Řídím se vírou, ne zrakem.
Co to znamená?
To znamená, že něco prostě víš,
i když to přesně neznáš.
To ale nedává žádný smysl.
Nemá to dávat smysl.
Je to víra. Víra.
Je to květ života v poli temnoty.
Dává mi sílu jít dál.
Chápeš?
- To máte z té vaší knihy?
- Ne, to je...
- ...Johnny Cash, živě z Folsomské věznice.
- Cože?
Myslíte, že tam někdo žije?
To netuším.
Třeba tam bude voda.
Drž se za mnou.
Tohle je divné.
Kdo jste?
Jenom procházíme. Nic víc.
Nechceme vám nijak ublížit.
Vstup zakázán. Nečetli jste ceduli?
Omlouváme se. Neviděli jsme ho.
Co tady chcete?
- Jen jsme...
- Nic.
Omlouváme se a když nás pustíte,
tak budeme pokračovat dál.
Georgi, jen se na ně podívej.
Jeden z nich je děvče.
Jo. Stokrát omletá finta.
Poslední dobou tu nemíváme
moc návštěv.
George každého hned podezřívá.
Já se jmenuji Martha.
Dali byste si trochu čaje?
Co takhle nějakou hudbu?
Co vy na to?
Georgi.
Co vy na to?
Tady máte.
Chutná?
Je silný.
To je úžasné, že jste tady
takhle sami dokázali přežít.
No, můj George je takový
domácí kutil.
Hodně se tu ***řel,
aby to tady zabezpečil.
Možná, že jsme staří,
ale něco vydržíme.
Už tady bylo pár vejlupků,
co se nám to tu pokoušeli vzít.
- Je to tak Georgi?
- To teda je.
Něco bych vám rád ukázal.
Pojďte.
Georgi, ne. Teď ne.
Tak pojďte.
- To jsou...
- Hroby? Jistě.
Bylo by necivilizované,
kdybychom je nepohřbili.
Kromě toho je to také
dobré pro půdu.
Pojďme zpátky dovnitř.
Udělám vám na
zakousnutí pár sendvičů.
Děkujeme. Děkujeme, Martho.
- Musíme okamžitě odejít.
- Oni ty lidi zabili.
Nejenom, že je zabili.
Oni je i snědli.
- Třesou se jim ruce.
- Měli moc lidského masa. Jdeme.
Našla jsem nějaké maso.
Doufám, že máte hlad.
Ne. Díky, ale ne.
No, už budeme muset jít.
- Tak brzy?
- Ano, už je to tak.
- Určitě tu nechcete zůstat?
- Rozhodně.
Tu zbraň dejte na zem.
Solaro, ty vezmi tohle.
Vy prosím otevřete dveře.
- Solaro, poděkuj za čaj.
- Děkujeme za čaj.
Děkujeme za čaj.
Sakra.
Jdi zpátky dovnitř.
Georgi, co se děje?
Celá armáda ozbrojených degenerátů.
To se děje.
Zavedli je přímo k nám.
A já zrovna vyndala parádní servis.
Na ten se vykašli.
Máte tu nějaké další zbraně?
Zbraně? To bych řekl, že ano.
- Umíte s tím zacházet?
- Samozřejmě.
Tak dělej.
Víme, že jste tam.
Vyjděte ven
a nikomu se nic nestane.
Trochu to zjednoduším.
Pošlete ven Solaru i s tou knihou.
- Co budeme dělat?
- Já vím, co budu dělat.
To je všechno, co chci.
Knihu a tu holku.
Ti nevyjdou.
Kurva! K zemi!
Všichni k zemi.
Hele, ten hlas, co jste slyšel..
Říkal taky něco o tomhle?
Přežijeme to. Oba dva.
A co bude s námi?
O vás nic neříkal.
Přestaňte střílet.
Přestaňte střílet.
Martho. Panebože, Martho.
Martho.
Jděte na stranu.
Jděte na stranu.
Jsou na straně baráku!
Vy hnusný hajzlové.
- Přestaňte střílet. Přestaňte střílet.
- Co chtějí dělat?
Nic dobrého.
Kde je ta kniha?
Prošacujte mu batoh.
Není tady.
To je tvoje poslední šance.
Vzdej to, nebo tě tady
namístě odrovnám.
Zatracenej hajzl.
Tak to zkusíme znovu.
- Carnegie...
- Co?
Takže...
...kde je ta kniha?
Dej mu tu knihu. Prosím.
Nic mu neříkej.
Je v domě, vzadu v televizi.
Dojdi se podívat na tu televizi.
Cože?
To snad není pravda.
Půjdeš ty!
Dělej.
Požádej a bude ti vyhověno.
Bůh je je dobrotivý, že?
Neustále.
Ne, pořád ne.
Ne.
Vidíte?
Co jsem vám říkal.
Je to jen normální chlap.
Ne!
Nech ho být!
Ne!
Kde máš svojí ochranu, co?
Modli se za mě.
Dobře?
Myslím to úplně vážně.
Sakra.
Otoč to.
Tak dělej! Jeď!
Máme tak akorát benzín na cestu zpátky.
Mám za ní jet?
Ne.
Kam jdete?
Na západ. Musím jít na západ.
Počkejte.
- Omlouvám se.
- Za co?
- Za tohle. Všechno je to moje vina.
- Samozřejmě, že není.
Ale je. Kdybych s vámi nešla,
tak by se nic z toho nestalo.
Ne. Ty za to nemůžeš.
Udělal jsem, co jsem musel.
V životě bych nevěřila, že by vás něco mohlo
přimět k tomu, abyste se té knihy vzdal.
Myslela jsem, že je až moc důležitá.
Celé ty roky jsem ji nosil
a četl den co den.
Byl jsem tak zabraný do toho,
abych ji uchoval v bezpečí,
že jsem zapomněl žít podle toho,
co jsem se naučil.
A to je jak?
Konat pro ostatní víc,
než sám pro sebe.
Alespoň to jsem pochopil.
Cítíš to?
- A co?
- Ve vzduchu... sůl.
Jsme blízko oceánu.
To je ono.
To je ono.
Přiveďte mi toho strojníka.
Dál už ani metr.
Co tady chcete?
Já se jmenuji Eli.
Mám v držení Bibli Krále Jakuba.
Zůstaňte kde jste.
Nedělejte žádné náhlé pohyby,
nebo na vás budeme střílet.
Buď velice opatrný.
Buď opatrný.
Řekl jsem, abys byl opatrný.
Jsou čistý.
Děláme to už dlouhou dobu.
- Vypadá to jako muzeum.
- Je to o mnoho víc.
Tady se nachází nový počátek.
Již brzy budeme mít
i funkční tiskařský lis.
Budeme učit lidi poznávat svět,
o který přišli.
Budeme pomáhat ho znovu obnovit.
Podívejte, to je Shakespeare.
Britannica.
Chybí nám jen pár svazků.
Máme tu nádhernou sbírku úžasných
nahrávek Mozarta a Wagnera.
Vše velice zachovalé.
Ale nikdy jsme tu neměli Bibli.
Alespoň tedy do nynějška.
Mohl bych se zeptat, v jakém je stavu?
Je hodně dobitá,
ale svému účelu poslouží.
- Myslíte, že bych ji mohl vidět?
- Ano, jistě.
- A je to. Otevřeno.
- Dobře.
Měl byste něco na psaní?
Přineste nám nějaký papír, prosím.
Přines ho hodně.
Celou hromadu.
To není možné.
To snad...
To není možné!
To není pravda!
Dávejte dobrý pozor
a zapište všechno, co řeknu.
Přesně jak to řeknu.
První kniha Mojžíšova...
...zvaná Genesis.
Kapitola první...
...verš první.
Na počátku stvořil Bůh nebe...
...a zemi.
Verš druhý.
Země pak byla nesličná...
...a pustá....
...a temnota byla *** propastí.
A Duch Boží...
...vznášel se *** vodami
Verš třetí.
I řekl Bůh:
"Budiž světlo".
I bylo světlo.
Kde je Solara?
Je pryč.
Byla to její volba.
Pokoušel jsem se jí přivést zpátky.
Odmítla.
Co jsi udělal, když odmítla?
- Přečti to!
- Co jsi udělal mé dceři?
- Přečti to!
- Co jsi udělal mé dceři?!
Můžeš kdykoliv začít.
Promiň.
Je to už moc dávno.
Nepamatuju se.
- Ale ty musíš.
- Že musím?
- Opravdu?
- Ano, musíš. Prosím tě.
Co tvoje noha?
Už nebolí.
Cítím to.
Moc jsi toho pro tu knihu podstoupil.
Tolik jsi toho obětoval, tolik mužů.
Víc než sis mohl dovolit.
Kdysi bezmocní lidé, kteří se tě tak báli,
že ani nedokázali vyslovit tvé jméno...
jsou právě teď dole a pustoší ti bar.
Věděl jsi o tom?
A nezbyl už nikdo, kdo by je zastavil.
A máš ***čku.
Nedokážu si představit,
jaké to musí být
mít to co chceš tak blízko a
zároveň tak strašně mimo tvůj dosah.
Přestaň.
Opouštíš mě?
Claudie?
Claudie?
Claudie!
Pane můj,
děkuji ti, že jsi mi dal sílu a odhodlání
dokončit úkol, který jsi mi svěřil.
Děkuji, že jsi mě otevřeně
a upřímně vedl
skrze všechny překážky
na mé pouti.
A že jsi mě udržel pevného,
když vše ostatní zdálo se ztracené.
Děkuji ti za tvojí ochranu
a tvá četná znamení na mé cestě.
Děkuji ti za všechno dobré,
co jsem mohl vykonat.
Za to špatné se moc omlouvám.
Nemusíš odcházet.
Budeme rádi, když tu zůstaneš s námi.
Budeš tu v naprostém bezpečí.
Děkuji.
Ale tohle prostě musím udělat.
Kam tedy půjdeš?
Domů.
Děkuji za přítelkyni,
kterou jsem získal.
Dávej na ní prosím pozor,
tak jako jsi dával na mě.
Děkuji ti, že jsi mi konečně
nechal spočinout.
Jsem moc unaven.
Ale odcházím nyní na svůj
odpočinek v klidu...
vědouc, že jsem se svým časem
na zemi naložil správně.
"BIBLE SVATÁ"
"Nová verze Krále Jakuba"
Bojoval jsem za správnou věc.
Došel jsem do cíle.
Nepřestal jsem věřit.