Tip:
Highlight text to annotate it
X
SVĚRACÍ KAZAJKA
IRÁK 1991
Ruce vzhůru!
Do prdele, je tam kluk!
-To není náš problém.
-Nic tady není náš problém.
Jak je, kamaráde?
Není ti nic?
Bylo mi 27 let, když jsem zemřel
poprvé. Všechno bylo bílé.
Zuřila válka a já si připadal
živý. Ale byl jsem mrtvý.
-Jak je starý?
-27.
Tady je. Starks, Jack.
Narozen ve Vermontu.
Rodina neuvedena. Nemocnice
válečného námořnictva to zařídí.
Proboha! On žije. Teď mrknul.
-Už má visačku. Ošetřuj ostatní.
-Ne, podívej se.
Do prdele! Rychle!
Zavolejte doktora!
Seržant Starks měl velké štěstí.
Kousek doprava, a nešla by ven.
Má retrográdní amnézii,
možná jde o vytěsnění.
Pošlete ho
příštím letadlem domů.
VERMONT, O 12 MĚSÍCŮ POZDĚJI
-Jste doporučen na vyznamenání.
-Dá se s tím něco dělat.
-Samozřejmě že ano.
-Samozřejmě.
Stalo se něco?
-Nestartuje nám auto.
-To je tvoje maminka?
-Jo.
-Jak se jmenuje?
-Jean.
-Dobrý den, Jean.
Slyšíte mě?
Proberte se.
Snažte se neusnout.
-Proboha!
-Vzala maminka něco?
-Jak se jmenuješ?
-Jackie.
Těší mě, Jackie. Víš co?
Zachumlej se a hlídej maminku,
ať neusne. Já spravím auto.
Dobře.
Ježíši!
-Co říkáš tomu sněhu?
-Nic. -Nic?
Co to je?
To jsou psí známky. Je na nich
jméno a datum narození.
-Na co?
-Kdybych se ztratil.
-Nebo zapomněl, kdo jsem.
-Dáš mi je?
-Jo, vem si je.
-Děkuju.
Dosáhneš na zapalování?
Tak to zkus.
Pořád otáčej.
Ještě.
Funguje to!
Nesahej na mou dceru!
Dej ty pracky pryč!
-Spravil nám auto, mami.
-Vlez si dovnitř, Jackie!
-Spravil nám auto!
-Jdi dovnitř!
-Zdravím. -Ahoj.
-Kam jedeš?
Do Kanady. Hodím tě na hranice.
-Skvělý. -Tak nasedni.
-Je pěkná kosa.
-Čau. Hoď si to tam.
-To je zima!
Musels tam vymrznout.
Takhle nestudí ani kozy ježibaby,
když dělá kliky na sněhu.
-Řídíš? -Jo.
-Tak se za chvilku vyměníme.
Byls někdy v lochu?
-Nebyl.
-To je o moc horší než válka.
Než všechny války,
cos v nich byl.
Pochybuju.
Proč nás staví?
Z plezíru.
Jackie a Jean? To je všechno,
co si z toho dne pamatujete?
Ano.
Jste si vědom, že nemáme
příjmení, adresu
ani žádný důkaz o fyzické
přítomnosti vašich přítelkyň?
Potřebuji tu odpověď
slyšet, pane Starksi.
Ano.
Policista Harrison
měl tří střelné rány.
-V době nálezu byl dávno mrtvý.
-Starks mohl incident vytěsnit.
Proto ta historka
o děvčátku a matce.
-Vím o syndromu války v Zálivu.
-Spousta věcí, co se tam děly,
se nedala učesat do televizních
zpráv, takže se o nich nemluvilo.
-Byl tam ještě někdo.
-Televize to nevysílá.
Můj klient si myslí,
že už jednou zemřel.
-Je zmatený.
-Na všechno se nepamatuju,
ale byl tam ještě někdo.
Tak se to asi stalo.
Jestli Starks zabíjel,
není za to trestně odpovědný.
Porota shledala obžalovaného
nevinným z důvodu nepříčetnosti.
Jacku Starksi,
ukládám vám ochrannou léčbu
v zařízení pro duševně choré
a doufám, že vám tamní lékaři
a náležitá terapie pomohou.
Tak pojď!
PSYCHIATRICKÁ KLINIKA
ALPINE GROVE - BLOK H
Zvedněte ho.
Prosím, věřte...
-Co to děláte? Já sem nepatřím!
-Taky si myslím, že ne.
Ale teď s tím ani jeden
z nás nic nenadělá.
Prosím!
Pusťte mě ven!
Prosím!
-Kolik jste mu dal?
-50 kubíků.
-A je tam celé tří hodiny?
-Ano. -Tak ho vytáhněte.
Jacku, slyšíte mě?
Zamrkejte, jestli ano.
-Vědomí neztratil.
-Máme ho tam ještě zavřít?
Ne, vemte ho odsud.
Odvezte ho a každou hodinu
kontrolujte životní funkce.
V tomto kontextu musíme
na současné události pohlížet...
Ty jsi zabil toho poldu?
-Není to vidět?
-Televize...
Pomáhá ukolébat aktivního ducha.
Já jsem Rudy Mackenzie.
Vítám tě.
-Nemám chuť si povídat.
-Škoda.
Taky nejsem na prázdné žvásty,
tlachání, plácání. To je nanic.
Ale slovní souboj, to je něco
jiného. Tohle je naše hříště.
Právě jsem ti hodil míč.
Dobře. Za co tu jsi?
Pokoušel jsem se
zabít svou ženu.
-Není za to vězení?
-Zkusil jsem to asi třicetkrát.
Pokaždé v afektu. Vyhrožovala,
že mě dá zavřít do blázince.
-A nakonec to udělala.
-třicetkrát, to na cvoka vypadá.
Nebo na normálního blbce.
Podvacáté bych už mohl vymyslet
jinou metodu. Nebo účinnější.
Dobrý den, pánové.
Jak se vám dnes daří?
Na to se mi těžko odpovídá,
svět kolem mě se scvrkává
a dnes mě navštíví čtyři jezdci
z Apokalypsy a nebude to pěkné,
takže je hrozně těžké
dát věcem řád.
A vám, pane Starksi?
-Mně se daří dobře.
-Nic vám neschází?
To mi řekněte vy,
paní doktorko.
Myslíte si,
že mi něco schází?
-Jste trochu hubený.
-Možná hubnu ve snech.
Konec zdvořilostní konverzace?
To nic...
Jsem rád, že tentokrát
spolupracujete.
Snažíme se vám pomoct.
Je to pro vaše dobro.
Podržte ho,
než dojdu pro sedativum.
Na sedativum se vyserem!
To není nutné. Zvedněte ho.
-Sestro, svěrací kazajku.
-Jediné, co vám schází, je svědomí.
Jak dlouho ho tam máme nechat?
Zatím ho jen přikurtujte.
Ne!
Do prdele, Hopkinsi!
Pusťte mě ven!
Pusťte mě ven!
-Jste v pořádku?
-Ano.
-Nerad vás obtěžuju.
-Tak neobtěžujte.
-Ale co Starks?
-Co je s ním?
-Musíme...?
-...mu pomáhat, jak nejlíp umíme?
-Ano.
-Ale je nutné ho tam zavírat?
Léky mají tlumit, nebo dokonce
eliminovat násilnické sklony.
Sloupnout několik
vrstev nenávisti.
To zařízení jen zajišťuje
bezpečné prostředí.
V prostorách kliniky nemůžu
monitorovat vedlejší účinky.
A takhle je monitorovat můžete?
Čas, který tam stráví,
považuju za součást léčby.
Nemůžete poškodit něco,
co už poškozené je.
Já sem nepatřím!
Nemůžu tu dýchat!
Nemůžu tu dýchat!
Jestli to nevíte, je Štědrej
večer. Tady taxíka nechytnete.
-Díky.
-Potřebujete se někam dostat?
Nevím.
Tak znovu. Rozhlídněte se
a zvažte svý možnosti.
Potřebujete se někam dostat?
Jo.
Skvělý, nastupte.
-Tak kam vás mám hodit?
-Nevím.
-Jak to, že nevíte?
-Nevím.
Fajn.
Musí existovat
ještě nějakej útulek.
Mockrát děkuju.
Taky přeju veselé Vánoce.
Paráda!
To byla naše poslední možnost.
-Co si s váma počnu?
-Nic.
-Díky, že jste mě svezla až sem.
-Kam jdete?
Zmrznete tam. Nemáte ani kabát.
-Já si poradím.
-Neporadíte.
Umrznete a já budu mít výčitky.
A už takhle jich mám až až.
Dáte si panáka?
Ne, Díky..
Do prdele!
Je vám dobře?
Jo.
Víte co?
Je Štědrej večer
a já mám gauč.
Můžete se na něm vyspat.
Jdu se vykoupat.
Jestli máte hlad,
tak si něco udělejte.
Ukrást nemáte co,
ale stejně mi tu nic neberte.
Nevezmu.
Já jsem Jack.
Jména si necháme pro sebe.
Nechci se s váma seznámit.
Mám chuť vám dneska pomoct,
ale nechci vědět, kdo jste.
Co to je?
To nejlepší, co jsem z obsahu
ledničky dokázal stvořit.
Díky..
Dáte si panáka?
Jo.
To bylo dost dobrý na to, že...
Máte v lednici
podivnou sbírku věcí.
Jídla tam moc není,
ale zato je v lednici kámen.
-Jakej kámen?
-Stojí na něm ''Kvítek''.
Vy jste tu čmuchal.
To byl takovej mámin uhozenej
nápad, dát mi přezdívku.
Tak vy jste servírka.
Chci říct...
Nevím, co chci říct.
Nenávidím Vánoce.
STARKS, JACK - NÁMOŘNÍ PĚCHOTA
USA - 25.1 2.1964
Probuďte se! Jackie!
Kdo to je?
Kdo je na té fotce?
-To jsem já s mámou.
-Cože? Vy s maminkou?
-Počkejte...
-Kde je vaše maminka teď?
-Máma umřela.
-Jak to... umřela?
Umřela. Je mrtvá! Usnula
s cigaretou a uhořela, už dávno.
To je mi líto.
-Jaké je dneska datum?
-Cože?
Já vím, že mluvím jak blázen,
ale který je rok?
-2007.
-Co?
Kdo jste?
Jack Starks.
Vypadněte z mýho domu.
To jste čmuchal všude?
Nikdo vám nedovolil
hrabat se mi ve věcech.
Já vím, že vám to nedává smysl,
protože mně taky ne.
Jestli hned nevypadnete,
zavolám policajty.
Počkejte! Neublížím vám,
jen mě vyslechněte.
Když jsem vás poznal, seděla
maminka v mrákotách u silnice.
-Jmenovala se Jean.
-Mlčte!
Téhle holčičce jsem dal
ty psí známky.
Nedal! Dal mi je Jack Starks,
a Jack Starks je mrtvej.
Cože?
Je mrtvej. Jeho tělo našli
na Nový rok 1993 v Alpine Grove.
-Je mrtvej.
-To není možné. -Je.
Nevím, kdo si myslíte, že jste,
ale Jack Starks nejste.
Zachovala jsem se k vám hezky,
a teď toho lituju,
takže, prosím vás, jděte.
Vy se na mě nepamatujete?
Podívejte se na mě.
Ano, odejdu, ale podívejte se
na mě. Nelžu vám.
Setkal jsem se s vámi dvěma,
široko daleko nikdo nebyl.
To bych ze psích známek nepoznal.
Položte je a vypadněte.
Vy se na mě nepamatujete?
Neznáte mě? Já jsem...
Vypadněte!
Dobře.
Prosím vás, jděte!
Jackie.
Bože!
-Nechal jste ho tam celou noc!
-Já jsem se vás ptal, ale...
Čekal bych, že máte
vlastní úsudek. Otevřte box.
Je mrtvý?
Ne.
Ihned ho odvezte, je dehydrovaný.
Než přijdu, ať je na kapačce.
-Ptal jsem se vás...
-Myslel jsem, že ho vyndáte.
Jste doktor, přece vás
nebudu vodit za ručičku.
Jacku?
Jacku.
Tome!
Můžu s vámi mluvit?
-Co jste dělali se Starksem?
-Proč?
-Je v bezvědomí.
-To je po loxadolu a ativanu.
Po loxadolu?
Neuroleptika nebyla nutná.
To poznáte z letmého
pohledu ode dveří?
Antipsychotika nebyla nutná,
pokud nedostává už nic jiného.
Když mě napadl, usoudil jsem,
že potřebuje zklidnit.
-Nebylo to vyprovokované?
-Chcete vznést takové obvinění?
-Nikoho neobviňuju. Má modříny.
-Někdy je musíte zkrotit.
Neskončí jako Ted Casey.
Nevím, co s ním děláte,
ale není pokusné zvíře. Žádnými
léky ty lidi nepřeprogramujete.
Vy jste ale urputná.
Ted Casey byl vaše prohra,
my ostatní jsme ho zvládli.
Teď mě omluvte, jsou Vánoce.
Ahoj, promiňte, že jdu pozdě.
-Ahoj, Babaku.
-Hezky jsi zamával.
Ahoj, Jamile.
Výborně, to bylo nákladní
auto. Teď ukaž míč.
Výborně. Chceš si ho podržet?
To je pěkné. Silák!
Vydrž to se mnou
ještě chvilku, ano?
My to dokážeme.
Můžu dostat vodu?
-Můžu dostat vodu?
-Tu máte.
-Co mi to dáváte za léky?
-Je to jen na zklidnění.
Říkala jste něco?
Říkal jsem, že ty léky jsou
na zklidnění. Spal jste dobře?
-Já jsem přece nespal.
-Spal jste skoro celý den.
Je 26. prosince, Jacku.
Jak je vám?
-26. prosince?
-Ano.
-1992?
-Ano.
A tamhle je slunce
a vy jste na zemi.
A já vím,
že to moc dobře víte.
Kdo jste? Máma umřela.
2007. Jack Starks je mrtvej.
Ne! Prosím vás, jděte!
-Nechal jste mě tam.
-Kde?
Nechal jste mě
v tom boxu a pak...
Nasadil jste mi svěrací kazajku.
Museli jsme použít
omezovací prostředky.
-To nebyl omezovací prostředek.
-Jiné nemáme.
Jen klid.
Nejednejte se mnou, jako bych
nepoznal, co je skutečné.
-Máte halucinace.
-Vím, co je skutečné.
Něco jste mi navlékli
a strčili mě do boxu!
To nebyl sen. Nevím, co tím
sledujete, ale nebyl jsem...
Musím říct,
že ze všech pacientů zabírá
u vás tahle léčba nejrychleji.
Před pár lety jsem měl jednoho
pacienta. Jmenoval se Ted Casey.
Znásilnil sedmileté děvče. Jeho
právníci mě požádali o posudek,
protože po činu vylezl
na strom v lese, kde ji zabil,
a vyl jako pes.
Nezavřeli ho do vězení,
protože všichni, včetně mě,
uvěřili, že je duševně nemocný.
A tak se ocitl tady.
Jednou sem přišla na návštěvu
holčička s maminkou
a já přistihl Teda,
jak se na ni pokradmu dívá.
Pohledem, který nemohl nebýt
kradmý, jestli mi rozumíte.
Pak jsem se Teda zeptal,
jestli si pamatuje, co mělo
na sobě děvčátko, které zabil.
''Jistě,'' řekl. ''Pamatuju.
Dobře si to pamatuju.''
To byla jeho poslední slova.
Co to máte na obličeji?
Nedal jsem si pozor.
Už se to nestane.
Pomodlím se za vás, Jacku.
Možná že Bůh uspěje tam,
kde medicína nestačila.
A víte, kde ho najdete?
Jacku! Co to děláte?
-Co mi uděláte?
-Poprosím vás, abyste se vrátil.
-Co kdybych nechtěl?
-Asi bych se zeptala proč.
Protože nejsem blázen.
Máte halucinace,
to neznamená, že jste blázen.
Jste jen zmatený.
Vězení jste unikl proto, že jste
zločin spáchal v tomhle stavu.
Já toho policajta nezabil,
ale nic si nepamatuju.
Vaše schopnost rozlišovat mezi
fantaziemi a skutečností...
Skutečnost, kterou jsem poznal,
byla šílená, ne můj mozek!
Jacku...
-Můžu se vás na něco zeptat?
-Odkdy se tu žádá o dovolení?
-Cigaretu?
-Na to jste se chtěla zeptat?
Ne.
Chci se zeptat, jaké děláte
s doktorem Beckerem pokroky.
-Jde to dobře.
-Řekl byste mi, kdyby ne?
Proč? Co byste udělala?
Co byste udělala?
Snažila bych se to zarazit.
Nevím, jestli chci,
aby s tím přestali.
Takže vám to pomáhá?
Připadám si jako jiný člověk.
Půjdete?
Tady oba zmrzneme.
Jestli vás zase chytí na útěku,
můžete přijít k úrazu.
Co víš o těch zvěrstvech,
který na nás páchají dole?
-O jakých zvěrstvech?
-Ty víš, o čem mluvím. -Nevím.
Ale víš. Svěrací kazajka.
-Jaká kazajka?
-Nehraj to na mě. Víš o tom.
Vím, že tě odvedou dolů
a zavřou tě tam.
Zbytek je...
Trip. Opravdové prázdniny.
-Zjistil jsem, že umřu.
-Zvykni si na vědomí smrtelnosti.
Ne, umřu za čtyři dny.
To jsem se dověděl.
Za čtyři dny najdou moje tělo.
Co si tu vykládáte?
Bavíme se o své schopnosti
cestovat do budoucnosti.
Bavíme se o tom, ne?
Jo.
Jestli se chceš něco dovědět,
až tam budeš, tak se uklidni.
Čím míň budeš rozhozenej,
tím míň ulítneš.
Valí se na mě všechno
svinstvo z minulosti.
Jo, ale to je minulost.
Soustřeď se na to,
co potřebuješ teď.
-Musím se tam vrá***.
-To může být problém.
-Proč?
-Teď do toho vrtá Lorensonová.
Když pojala podezření u mě,
přestali mě tam zavírat.
Ženský!
Co bys mi radil?
Mávni Beckerovi červeným
hadrem před očima.
Možná zahyneš, až tě nabere
na rohy, ale to se má stát i tak.
PÍLE VS. MÉNĚCENNOST...
Pokračujte, pane Mackenzie.
Dobře.
Obrátila se na mě
Federální obchodní organizace.
S čím se na vás obrátili?
Je to absurdní, ale požádali mě,
abych předsedal
Organizaci organizovaných.
-Organizaci organizovaných?
-Slyšel jste o ní?
-Neslyšel.
-Protože neexistuje, ty idiote!
To je evidentní nepravda. To je
očividná a zřejmá nepravda.
Chtěli, abych je vedl. Neznáš je,
protože je to tajná organizace.
Co si myslí ostatní?
-Já vím, že existujou.
-Jak to?
V Zálivu Organizace
verbovala organizované.
-Je to pravda, pane Starksi?
-Je to pravda.
Protože kdyby ne, panu
Mackenziemu by to nepomohlo.
Je to pravda.
Existují a je to přísně tajné.
Já to věděl!
Ti neřádi jsou všude.
Berou jen ty nejlepší,
Mackenzie.
-Uklidněte se, pane Starksi.
-''Klid, klid!''
Pořád nám přikazujou, ať jsme
klidní! ''Buďte klidní!''
Na jejich příkaz mi přikazujete
být klidný. Máme být klidní!
Probuďte se, lidi!
Příkazy chodí jen shora.
Nenech se od nich buzerovat,
Mackenzie.
Ať žije
Organizace organizovaných!
-Posaďte se, pane Starksi!
-Ne, jen poslouchejte.
Ať žije
Organizace organizovaných!
-Vy mě neposloucháte.
-Mackenzie, sedněte si!
ÚTOČIT - PROTESTOVAT,
MILOVAT - PŘIJÍMAT
Seš pěknej paličák, Starksi,
ale to se dá spravit.
Čím míň budeš rozhozenej,
tím míň ulítneš.
Jen klid.
Pro duševně choré.
-Vystupte s rukama nahoře.
-V čem je problém?
Problém je, že jste moc pomalí.
Vystupte s rukama nahoře.
Můžu otevřít ty dvířka?
Vojáku, seš vzhůru?
Asi ne.
Jsi v pohodě.
Zavři oči...
Zavři oči...
Hlavu mi na rameno slož,
ovečky počítáš...
Jacku, chyť ten míč!
Ukaž to mamince.
Můžete na chvilku?
Vy máte drzost,
takhle se tu objevit.
Takže...
Jack Starks zemřel
na poranění hlavy 1.ledna 1993.
Jak? Jak umřu?
To tam nebylo.
-Znamená to, že mi věříte?
-Nevím, čemu věřím.
-Co jste ještě zjistila?
-Spoustu věcí.
Byl tam jeden doktor... Becker.
Používal k úpravě chování
metody zakázaný v 70.letech.
A pak tam byla ještě
doktorka... Lorensonová?
Léčila nějakýho kluka, Babaka.
-O tom nevím.
-Byl z toho pak pěknej skandál.
Becker tvrdil, že chtěl vytvořit
prostředí podobné děloze.
Pěkná děloha!
To tedy děloha nebyla.
Musím zjistit, jak zemřu.
Alpine Grove
ještě pořád existuje.
Můžeme tam zajet a zeptat se,
jestli někdo neví, jak to bylo.
Dobře.
Za tohle vám děkuju.
Blázen jsem tady asi já.
Lituju, že vám o smrti vašeho
strýce nemůžu říct víc.
Úmrtní list zřejmě vystavil...
-Jaký ''tupý úder do hlavy''?
-Nic víc tu není.
A co dr. Becker,
dr. Lorensonová...?
Dr. Lorensonová
tu ještě pracuje.
Byla tu i za vašeho strýce,
možná vám pomůže víc.
A co Becker a Hopkins?
Doktor Hopkins zemřel a
o doktoru Beckerovi nic nevím.
A nemáte jeho adresu?
Máte k těmhle otázkám
nějaký zvláštní důvod?
Je to jediný příbuzný,
na kterého si pamatuju.
Proč se pořád usmívá?
-Beth Lorensonová.
-Dobrý den.
-Těší mě. -Jackie Priceová.
-Posaďte se.
Promiňte, vypadáte úplně
stejně jako on.
-Znala jste ho dobře?
-Na vašeho strýce nezapomenu.
Proč?
Díky němu jsem na spoustu
věcí změnila názor.
-Pomohl mi s jedním pacientem.
-Se kterým?
-Léčila jsem malého chlapce.
-Babaka Yazdiho?
-Ano.
-Kdo to byl?
Syn mé přítelkyně.
Odkud o něm víte?
Narazili jsme na to, když jsme
hledali informace o jeho strýci.
Jak vám pomohl?
To je komplikované, ale nakonec
mi poradil, jak ho vyléčit.
Jak?
To je komplikované.
A je to hodně dávno.
Víte, jak zemřel můj strýc?
Ano, myslím,
že po úrazu hlavy.
-Po jakém? Jak k němu přišel?
-Nevím.
Ne?
Myslíte, že by
doktor Becker věděl víc?
Ano, určitě.
-Nevěřím jí ani slovo.
-Já taky ne.
Pojď, ukážu ti ještě něco,
než půjdeme.
Co to je?
To je ta místnost.
Dávali...
Kazajku dávali sem.
Vlastně jsem teď v tomhle boxu.
-Možná jsme sem neměli chodit.
-Tady nemáte co dělat.
Jsme na odchodu.
Neznám vás odněkud?
Nevím. Znáte?
Asi znáte mého strýce...
Jacka Starkse.
No jasně!
Jako byste mu z oka vypadl.
Mohl byste být jeho duch.
-Pamatujete se na něj?
-Jasně.
Byl to skvělej chlap.
Nevíte náhodou, jak zemřel?
Vzpomínám si jen,
jak našli jeho tělo.
Na nic jiného se
nepamatuješ, Damone?
-Odkud víte, jak se jmenuju?
-Vím o tobě všechno, Damone.
-Vím, že jsi pěknej šmejd.
-Neprovokujte mě. -Byls to ty?
-Nevím, o čem mluvíte.
-Dostal ránu do hlavy.
Nikdy jsem se ho ani nedotkl.
Co se tu děje?
-Ahoj.
-Sem smí jen personál.
Damone! Je čas na léky!
Pojďte.
Zkusím Beckera vypátrat.
Kolik máme času?
Nevím.
Myslím, že ho už moc nezbývá.
Pojď.
Tak za mnou přijď zítra.
Jestli ne,
budu to brát osobně.
Ano?
RUDY MACKENZIE,
12.6.1952 - 11.2.2004
JACK STARKS,
25.12.1964 - 1.1.1993
Dáš si panáka?
-Můj čas brzy vyprší.
-To je mi jedno. Musíš se vrá***.
Připletl ses mi do cesty,
ale teď...
-Musíš se vrá***.
-To nejde. Není to v mé moci.
Tak tu moc získej.
Vrať se mi, Jacku.
Nemůžu vám pomoct,
pokud mi to nedovolíte.
Ta věc je jediná šance,
kterou tady mám.
-Jaká věc?
-To nepochopíte.
Pomozte mi to pochopit.
Viděl jsem jiný čas než ten náš.
A vidím ho, jen když jsem tam.
Jaký je to čas?
2007.
Který rok je teď?
Nemám halucinace.
Vím, že je rok 1992.
Dobře. Povězte mi něco
o roce 2007. Jak to tam vypadá.
-Nijak odlišně.
-Budoucnost nevypadá jinak?
-Pro lidi jako já ne.
-Myslíte, že cestujete v čase?
-Každý tady není blázen.
-Kdo není? Třeba Mackenzie?
Říkal vám, že se
pokoušel zabít svou ženu?
Mackenzie se zamkl
na dva měsíce v domě
a málem zemřel hlady,
než ho sem přivezli.
Protože mu žena utekla s jiným.
Na tohle nemám čas.
Musím se odsud dostat.
To všechno jsou příznaky
vašich halucinací.
Ano?
A co Babak?
To je halucinace?
-Jak o něm víte?
-Řekla jste mi o něm.
Byl jsem za vámi.
Myslela jste, že o něm něco vím,
tak jste mi to řekla.
-Jak o něm víte, Jacku?
-Od vás.
Vím, že mi v hloubi duše
dáváte za pravdu.
Určitě.
Nevím,
jak jste se dověděl o Babakovi,
ale tyhle představy jsou
součástí vašich halucinací.
Ne.
Ne.
Nesu ti cigára.
Lorensonová říkala,
že tě opustila žena kvůli jinému,
a tak ti hráblo.
To je pěknej vděk.
-Tak co?
-Nechtěl jsem to vidět.
Jsem tady, protože mám
prý nervové potíže.
A ptám se:
Kdo by nebyl nervózní, kdyby
si pořádně přebral svůj život?
Kdo má tak dobrý život?
Vstávej, Harolde!
Jamile, říkala jsi někomu,
že Babaka léčím?
-Ovšem že ne.
-Nikdo se na něj neptal?
Ne, řekla bych ti to.
Jakpak se má Babak?
Dáme se do práce?
Dobře.
Dělat hračky pro Santu,
to je zábava.
Jackie...
-Tohle mě fakt děsí.
-Mně to povídej.
-Ježíši! Chceš tohle?
-Chci tohle.
Měla bych zapnout topení.
Zjistila jsem něco o tom
klukovi... Babakovi.
Lorensonová aplikovala
slabou elektrošokovou terapii,
která zlikvidovala záchvaty.
Předtím ani nevěděla, že je má.
To jí musíš říct.
Beckerův dům bude někde tady.
Označila jsem si to na mapě.
-Myslím, že je to tady.
-Seš si jistá?
Jo. Pro jistotu jsem na to
číslo včera zavolala.
Tak jo, jdeme.
Dobrý den.
Hledáte doktora Beckera?
Tamhle je.
Tak takhle to funguje?
Bůh si nic nepamatuje?
-Můžu vám nějak pomoct?
-Nevím. Můžete?
-My se známe?
-Myslím, že ano.
-Jste jeho syn?
-Ne. Syn ne.
Co je, doktore? Vypadáte,
jako kdybyste viděl ducha.
Ale jak můžete být...?
Zemřel před lety v nemocnici.
Zabil jste ho, viďte?
Nezabil jsem ho. Léčba ho
mohla dovést k sebevraždě.
Nespáchal jsem sebevraždu.
Zabila mě rána do hlavy.
Jak se to stalo?
Vzpomínám si jen, že když
jsme ho tam zavřeli naposled,
po návratu mi řekl...
vy jste mi řekl jejich jména.
-Čí jména?
-Těch, kterým jsem chtěl pomoct.
Kdo to byl?
Nathan Piechowski,
Jackson MacGregor,
Ted Casey.
Já jsem je nechtěl, nikoho z vás.
-Byli jste zločinci...
-Byli jsme pacienti.
-Ale taky zločinci.
-Moment!
Takže po návratu
jsem vám řekl ta jména.
Od koho jsem je podle vás měl?
Od vás.
Teď jsem v tom boxu.
-Nerozumím.
-***ásledujete se sám.
Já jsem vás
do Alpine Grove nezavřel.
Cpal jste do mě léky
a zavíral mě do boxu v márnici.
Chtěl jsem vám pomoct.
A tím se to dá ospravedlnit?
Všichni jsme mrtví, Jacku.
Co je ti?
-Musím si sednout.
-Jacku! Co ti je?
Vytahuje mě z boxu.
Říkal, že to bylo naposled.
Že to bylo naposled.
Jakou jste měly adresu? Když jsi
byla malá, když jsme se setkali.
-Jakou jste měly adresu?
-21 40 Waldemere Way.
-Jacku, zůstaň tu se mnou.
-Říkal ''naposled''.
Jacku!
Viděl jsem vás.
Vím, co jste dělal
svým pacientům.
Viděl jsem vás v budoucnosti.
Pověděl jste mi o Piechowském,
Jacksonu MacGregorovi a Tedu
Caseym. Sám jste mi to řekl.
Nikoho z těch chlapů
se nezbavíte. Nikoho z nás.
***ásledujeme vás!
My všichni.
***ásledujeme vás.
Dala byste mi papír?
Papír a propisovačku.
Musím něco napsat.
Váš pacient Babak má záchvaty.
Proto se nenaučil správně mluvit.
-Kdo vám to řekl?
-Říkám vám, co už víte.
Jen jste si to
ještě neuvědomila.
Není zaostalý, má záchvaty.
Elektrokonvulzivní léčba...
Aplikovala jste ji u něj.
-Tak jste ho vyléčila.
-Nikdo nedá elektrošoky dítěti.
O záchvatech nevím, ale pokud by
je měl, mohly by přejít do statu.
To je trvalý záchvatový stav.
Ne. Babak je syn mé přítelkyně.
To bych nemohla riskovat.
Risknete to.
Podrž mi ten konec.
Dala jsem mu sedativum.
Dám mu jen jeden.
Nastavení je velmi nízké.
-Zůstaneš tady v pokoji?
-Jo.
Výborně. Lehce ho přidrž.
Dobře.
Stisknu tenhle knoflík.
Nastavím to trochu níž.
Teď je to na nejnižší úrovni.
Jdeme na to.
Už to je.
Je to dobré.
Babaku?
Jak se cítíš?
Dokážeš říct ''Ahoj'', Babaku?
Ahoj, Babaku.
Jsi v pořádku!
Co ode mě potřebujete?
-Musím to někomu dovézt.
-Tohle je uzavřené oddělení.
Musí to jít. Prosím.
-Na jak dlouho by to bylo?
-Na pár hodin.
Večer umřu.
Už je rozhodnuto.
-Mám tam jít s vámi?
-Ne, já to zvládnu.
Ahoj.
-Ahoj.
-Já se na tebe pamatuju.
Já na tebe taky.
Pojď dál, venku je zima.
Bože. Jak se máš, Jackie?
-Dobře.
-Jak se má maminka?
No... dobře.
Myslíš, že bych s ní
mohl mluvit?
Mami!
Dobrý den, Jean.
-My se známe?
-Spravil nám přece auto.
-Křičela jsi na něj.
-Fajn.
-Potřebujete něco?
-Vy něco potřebujete.
-Jackie, jdi si hrát ven.
-Proč? -Neptej se a jdi.
Nevím, jak vám to říct,
abych nevypadal jako blázen.
Teď z toho nebudete
moudrá, ale...
Všechno, co vám chci říct,
je v tomhle dopise.
A je moc důležité,
abyste tomu uvěřila, protože...
Byla by to škoda,
kdyby ne.
Dobře, přečtu si ho.
-To je všechno?
-Jo, všechno.
''Kvítek'', to je pěkné.
Říkejte jí tak i dál.
Myslím, že se jí to líbí.
Počkej!
Buď hodná, ano, Jackie?
Jo.
Jacku!
Je vám dobře?
Vydržte!
-Dejte mi kazajku.
-Co to říkáte?
Musíte mi dát kazajku.
Jinak se tam nedostanu.
Jacku! Pomozte mi.
Musím vás dostat dovnitř.
Můžeme?
-Zvládnete to?
-Jo.
Justine!
-Co se stalo?
-Uklouzl na náledí.
Co říkáte?
Říkal, že mu máme nasadit
svěrací kazajku.
-Nemůžeme ho tam dát.
-Udělejte to, co dělal Becker.
Bylo mi 27 let,
když jsem zemřel poprvé.
Všechno bylo bílé.
Zuřila válka a já si připadal
živý. Ale byl jsem mrtvý.
Někdy si myslím, že leccos
vydržíme, jen abychom mohli říct,
že se to stalo.
Ne někomu jinému, ale mně.
Někdy žijeme proto,
abychom zvítězili *** osudem.
Nejsem blázen,
i když mě za něj pokládali.
Žiju ve stejném světě jako
všichni, jen jsem z něj viděl víc.
A vy zřejmě taky.
Zítra najdou moje tělo.
Jestli mi nevěříte,
ověřte si to.
Viděl jsem život po své smrti
a píšu vám proto,
že je to jediná možnost,
jak pomoct vám a vaší dcerce
k lepšímu životu.
Jean,
jednou usnete s cigaretou
a uhoříte.
Vaše dcera bude mít stejně
mizerný život jako vy teď.
A tolik jí chybíte.
Někdy může život opravdu
začít jen s vědomím smrti.
S tím, že všechno může skončit,
i když to nejmíň chcete.
Důležité je věřit, že dokud
žijete, není nikdy pozdě.
Jean, i mizerný život vypadá
líp, když bdíte, než když spíte.
A když člověk zemře,
má jediné přání.
Chce se vrá***.
Mami, tati, už je čas vstát?
Tady nás nemůže najít.
Jděte do kuchyně.
-Je vám dobře?
-Ano.
-Máte ošklivou ránu.
-Jo.
Uklouzl jsem, ale žiju.
Jedu do nemocnice.
Můžu vás svézt?
To bych byl rád.
-Tak nastupte.
-Děkuju.
Promiňte. Moment.
Ahoj.
To je skvělý. Dobře se bav.
Mami, teď si s tebou nemůžu
povídat. Jedu do práce.
Zavolám ti potom.
Šťastný nový rok.
-Promiňte.
-To je dobrý.
Nic se neděje.
Jak je vám?
Už líp.
Kolik máme času?
Režie
Scénář
Námět
Produkce
Výroba
Kamera
Výprava
Střih
Hráli
Kostýmy
Hudba
PO.ET.A
2005