Tip:
Highlight text to annotate it
X
Ach Ameriko...
Kéž bych vám mohl říct,
že tohle je pořád Amerika.
Ale uvědomil jsem si,
že nemůžete mít zemi bez lidí.
A tady žádní lidé nejsou.
Kdepak, přátelé,
tohle jsou nyní Spojené státy zombijské.
Je úžasné, jak rychle se věci dokážou
zvrtnout do úplných sraček.
A proč jsem jediný naživu,
když se všichni kolem změnili v jídlo?
Protože mám seznam pravidel.
Pravidlo č.1 pro přežití v Zombielandu.
FYZIČKA
Z jasných důvodů
byli první na řadě tlouštíci,
když virus udeřil.
Chudák hajzl tlustej.
Jak se začala nákaza šířit
a chaos rostl,
nestačilo už jen rychle běhat.
Museli jste si sehnat zbraň
a naučit se jí používat.
Což mě přivádí k pravidlu č.2
DORÁŽEČKA
V těch chvílích, kdy si nejste jistí,
zda jsou nemrtví vážně mrtví.
Nešetřete kulky.
Stačil by jeden přímý zásah do hlavy...
...a z téhle dámy se nemusel
stát hamburger.
Kdyby pes nesral,
dál by došel.
Netrvalo dlouho a zombie
se staly mazanějšími.
Nějak dokáží cí***,
když jste nejvíce zranitelní.
To se člověk nemůže ani v klidu vysrat?
Nenechte se nachytat
s kalhotama u kolen.
Pravidlo č.3
VYHÝBEJTE SE ZÁCHODŮM
Když u zombie dojde ke značné převaze,
musíte se citově odpoutat.
Pokud holčičky v sousedství
jsou zasraný malý zrůdy,
tak je možná čas,
abyste začali do práce jezdit sami.
Musíte se soustředit na vlastní přežití.
A to nás přivádí k pravidlu č.4
...celkem základnímu...
Připoutejte se,
bude to házet.
TITULKY PRO VÁS PŘELOŽIL
FERRY
ZEMĚ ZOMBIE
Já jsem ten chlapík tam dole.
Jsem v Garlandu, Texas.
Vypadá, že ho zničily zombie,
ale takhle vypadá normálně.
Je to dva měsíce, co si pacient x
kousl nakaženého hamburgera
z benzínky Guss and Gulp.
Jen dva měsíce a můžu být
poslední nekanibalská zrůda v zemi.
Možná vypadám jako nepravděpodobný
přeživší se všemi mými fobiemi
a syndromem dráždivého tračníku.
Ale mám výhodu, že jsem nikdy
neměl přátele nebo blízké příbuzné.
Přežil jsem díky opatrnosti...
...a pravidlům.
VYHNOUT SE ZÁCHODŮM
Mým pravidlům.
Pravidlo č.1
FYZIČKA
Kruci!
Pravidlo č.1
FYZIČKA
No jasně.
Pravidlo č.4
PÁSY
Hajzl.
Pravidlo č.2
DORÁŽEČKA
Aspoň jsem našel místo,
kde si můžu dojít na velkou.
Další pravidlo pro přežití.
Pravidlo č.7
CESTOVAT NALEHKO
A tím nemyslím jen kufry.
Vždy jsem byl tak trochu samotář.
Vyhýbal jsem se lidem
i když ještě nebyli zombie.
Teď když jsou všichni zombie,
tak trochu mi lidi chybí.
Takže jsem na cestě z koleje v Austinu
do města Columbus.
Kde doufám, že ještě žijí mí rodiče.
I když jsme si nebyli zrovna blízcí,
bylo by příjemné vidět známou tvář.
Nebo jakoukoli tvář ze které neteče
krev a nemá maso mezi zuby.
Díky.
Co tam hledáš?
Mám takový seznam.
Pravidlo č.31 ZKONTROLOVAT ZADNÍ SEDADLA
Není tam nic kromě mojí tašky.
- Jak se jmenuješ?
- Zadrž.
Žádná jména.
Zabrání nám to se sblížit.
Málem jsi svým nožem převrhl ten alkohol.
- To je dobrý. Nemusíš.
- Ale jo.
Kam si to šineš?
Do Columbusu.
A ty?
Tallahassee.
Ještě?
Ne. Jedna stačí. Jedna a šmytec,
vždycky říkám. Jednou jsem to řekl.
Poslyš, Tallahassee a Columbus jsou...
...na východ.
- No a?
- Takže...
Tallahassee, chceš společnost
aspoň na chvíli?
Věc se má takhle, Columbusi...
Se mnou se nevychází nejlíp a cítím,
že seš takovej krapet hajzlík,
takže tuhle společnost vidím,
tak někam poblíž Texarkany.
Vážně? Jasně.
Vezmi mě kam až můžeš v Texarkaně.
Ty seš mi ale přizdisráč.
- Radši se připoutej, kvůli bezpečí.
- Už teď můžu říct, že mě budeš srát.
I když týmová spolupráce
nebyla moje parketa,
došlo mi, že s Tallahasseem
bude bezpečněji.
Nakopávání prdelí byla jeho práce.
Práce je až *** hlavu!
Rychle se ale ukázalo,
že má jednu slabinu.
Co tady děláme?
Dívám se.
To je dodávka se sladkostma.
Jo, to vidím.
No a?
Dal bych si buchtičku.
Jdeš taky?
Ano. Vteřinku.
Děláš si ze mě prdel?
Ne.
Pravidlo č.18 PROTAŽENÍ
Vlastně by ses taky měl protáhnout.
Obzvlášť, když jdeme dolů z toho kopce.
Na tohle nehraju.
Viděl jsi někdy lva, co se protahuje
předtím než sejme gazelu?
- Dortíky?
- Jo.
Dortíky!
Kde jsou ty zkurvený buchtičky!
Já mám rád dortíky.
Já nesnáším kokos,
nikoli chuť, ale tu konzistenci.
Je čerstvý.
S buchtičkama jsem ještě neskončil.
Tohle je možná špatný načasování,
ale potřebuju někde položit kabel.
- Fakt?
- Jo.
Já vím...
Už zase? Tak brzo? Co říct...
Trpím chronickým... Strachem.
Vždycky jsem tak trochu trpěl fobiemi.
Znepokojuje mě hodně věcí.
Jako třeba spodní proudy nebo
Santové v obchoďácích.
Když jsem sám s dítětem.
Ale čeho se bojím nejvíce,
ano, více než zombie
jsou zasraný klauni!
Když se bojíte všeho, co je tam venku,
zůstanete doma.
To se mi stalo před Zombielandem.
Pátek večer.
Třetí týden v kuse doma.
World of warcraft,
krabice od pizzy stoupají do nebe.
Třešňový Mountain Dew k tomu.
Hrdost - žádná.
Důstojnost - dávno pryč.
Panictví - O tom se klidně
můžete dohadovat.
Klídek.
Celý svůj život jsem
chtěl jen najít dívku,
zamilovat se a přivést ji
domů ukázat rodině.
Když jsou ale naši páreček
paranoidních bláznů jako já,
tak by mě mohla vzít
ona k její rodině.
Konečně bych byl členem
normální pohodové rodiny.
408čko!
Prosím! Je někdo doma?
Prosím, je to naléhavé!
Obvykle neotvírám dveře,
když za nimi někdo panikaří,
ale moje sousedka z 406ky
je totální kus.
Díky!
Rád tě poznávám.
Na.
Tady máš.
- Mountain Dew?
- Jo, třešňovej.
A tady jsou nějaké cereálie.
Mám je uzavřené v sáčku,
udrží to křupavost.
Dobře. Nechám je tady.
Tak co se stalo?
Byl to bezdomovec a byl nemocný.
Šla jsem domů z baru a telefonovala,
když se rozběhl přímo proti mně.
On nepobíhal, ale utíkal.
Napadlo mě, že třeba utíká
před někým nebo za někým.
Poslední co jsem viděla bylo,
jak tam venku stál a šílel.
Možná kvůli drogám.
A to jsem ti ani neřekla
tu nejhorší část.
Ano?
Pokusil se mě kousnout.
Máš pravdu, to je opravdu hrozné.
Omlouvám se.
Mám jen hrozný strach.
To je v pořádku.
Právě se tě pokusil sníst bezdomovec.
To je oprávněný důvod ke strachu.
Já dostávám strach z úplných nesmyslů.
Třeba z klauna s červeným nosem.
Nebo z těch hadrů,
kterýma utíraj stoly, když dojíš v číně.
Fakt?
Tím chci říct, že jsem tu pro tebe.
A dokud tu u mě budeš,
neopustím tenhle byt.
- Můžu na chvilku jen zavřít oči?
- Samozřejmě.
Díky.
Bez ohledu na rozčíleného kanibalského
bezdomovce... Splnil se mi sen.
Celý svůj život jsem chtěl ženě
strčit pramínek vlasů za ucho.
- Dobrou noc.
- Dobrou noc.
Ježíši!
Není ti nic?
Dobře, dobře. Stůj!
Co to děláš?
Ani se nehni, 406ko, jasný?
Nechci ti ublížit. Ale...
A kurva!
Můj Bože, moc se omlouvám.
Vidíte, prostě nikomu nemůžete věřit.
Poprvé si k tělu pustím holku
a ona se mě pokusí sežrat.
Prosím tě! Poslouchej mě!
406ko...
Jestli tam někde jsi,
jsi jen nemocná. Dobře?
Pravidlo č.2
DORÁŽEČKA
To byla moje první potyčka s nákazou
jednadvacátého století.
Vzpomínáte si na nemoc šílených krav?
Z té se stali šílení lidé
a z nich se staly šílené zombie.
Je to rychle účinkující vir, který vám
způsobí oteklý mozek a prudkou ***čku.
Budete díky němu nenávistní, násilní
a taky díky němu máte
opravdu velký hlad.
Ty řiď a já budu tlačit.
Dobře.
Jdeme na to.
Slyšel jsem o místě,
kde nemají všechno tohle svinstvo.
- Tam na východě, co?
- Jo. Taky jsi to slyšel?
Na západu říkají: Je to tam na východu.
Na východu říkají: Je to tam na západu.
Všechno je to nesmysl.
Chápeš, je to jako, že tučňáci
ze severního pólu slyšeli,
že na jižním pólu je fakt pěkně
v tuhle roční dobu.
Na severním pólu žádní tučňáci nežijou.
Chceš poznat jak silně umím praš***?
Tak co?
Kdy jsem naposledy ohnul nějakou trubku?
Naposledy cos použil svoje nádobíčko.
- Smočil párek?
- Jakej párek?
Vypustil draka?
Zajel do tunelu.
Měl styk!
- Myslíš milování.
- No...
Prostě sex.
Před třemi týdny.
Jo. V opuštěný dodávce zásilkový služby.
Kecáš?
Kdepak, mířil jsem na východ
a ona na západ.
A rozdali jsme si to v dodávce.
Byla plná nedoručených zásilek.
- A jak se jmenovala?
- Beverly.
Beverly Hillsová.
Ty zvíře!
A co ty?
Já? Já asi tak...
Helemese.
Bože, z toho ti je zle.
Z toho ti je smutno...
Přemýšlíš *** tím,
kdyby se věci vrátily do starejch kolejí,
že bys třeba byl na dvorku
a chytal motýlky.
A místo toho tohle.
- Máš z toho hrozný...
- Hlad.
Mám o tebe starost.
Hele, kdokoli na tebe čeká v Columbusu,
nenamlouvej si, že je to s ním lepší,
než tady s naším kámíkem,
co si dává do nosu.
Tallahassee měl zvrácený
smysl pro humor, co se týče zombie.
Nejsou to zrovna nejmilejší stvoření,
ale on je skutečně nenáviděl.
Víc posedlejší než zabíjením zombie
byl jen nalezením buchtičky.
Něco na buchtičkách mu připomínalo
nedávnou minulost,
když byly věci jednoduché
a ne tak zkurveně na palici.
Bylo to jako kdyby ochutnal
ten mls z dětství
svět by se zase stal nevinným
a všechno by se vrátilo do normálu.
Provádíš geologický výzkum?
Ježíšku na křížku.
Jsi nebezpečný muž.
Budeš riskovat naše životy
kvůli buchtičce?
Tam v tom obchodu je krabice buchtiček,
nejen tak obyčejná krabice buchtiček,
ale poslední krabice buchtiček,
které si kdo užije v celém vesmíru.
Věř nebo ne, buchtičky mají
datum spotřeby.
Někdy hodně brzo
budou všechny buchtičky prošlé.
Je čas na "teď nebo nikdy."
Když jde Tallahassee dělat
Hulka proti zombie,
má svoje zásady,
aby s ním nikdo nevyjebal.
Beze strachu. Není co ztratit.
Co na to říct, je to jako...
...jako umění.
Ty máš ale tlamu!
Nemáchej, nemáchej!
Můžeš!
Díky.
Mám to u tebe.
- Jsi neuvěřitelnej.
- Já vím.
Buchtičky, buchtičky,
buchtičky, buchtičky.
To je řízek.
Tak pojď chlapáku.
Zabere ti to jen chvilku.
Kluci se to rychle vzdali.
Jsou tak tlustý.
Asi bychom měli jet dál.
Napadlo mě jediné.
Jaká je šance?
Další žena, kterou bych si mohl
vzít a představit jí rodině.
Pojďte rychle.
Někomu tu hrozí zasrčení
vlasů za ouško.
Doženu tě.
Pravidlo č.22
KDYŽ MÁŠ POCHYBY, MĚJ ÚNIKOVOU CESTU
Jsou to sestry.
Ta malá je pokousaná.
Buď přirozenej.
Snaž se ji nevyděsit.
Jasně.
Columbus, Wichita, Little Rock.
Takže tohle jste všechno
podstoupili kvůli buchtičce?
Ne, to udělal on.
Já jsem něco jako...
...Sancho Panza
- Podle mě jí nezbývá moc času.
- Já vím.
Já vím a ona taky.
Hledaly jsme východisko.
Ne, ne, ne.
Je to jen malá holčička.
Nemluvte o mně, jako bych tu nebyla.
Dobrá, promiň.
Vím, že jsi vážně nemocná,
ale tvoje sestra po mně chce...
To není její rozhodnutí!
Jasný? Je moje.
Musela mi to slíbit.
Už jsme se rozloučily,
ale neměly jsme zbraň.
- Nevíme jestli není nějaký lék...
- Ty na to nemáš koule!
Dej tu zbraň jemu.
Počkej!
Já to udělám.
- Mám tě ráda.
- Já tebe taky.
Chceš nějak pomoct?
Když jsme u toho...
Vezmeme si vaše zbraně,
klíčky od auta a náboje.
A jestli máte, žvejky bez cukru.
To mě poser.
Počkejte.
Proč tohle děláte?
Lepší, když se vy spletete s důvěrou
v nás, než naopak.
No jasně.
Po dlouhé době se ukáže sexy kočka,
udělá ze mě idiota, ukradne mi kulovnici
a pak řekne, že se mi nedá věřit.
Dobrá práce, Einsteine.
Ty jsi jí dal zbraň.
To byli ale tupci.
Nedívat se do zrcátka.
Klid. Právě jsem byla zombie.
- Dala bych si spr...
- Nevyslovuj S-P-R-CH-A jasný?
Dáme si jí až tam dojedeme.
- Myslíš, že je to pravda?
- Co?
To s tím zábavním parkem.
Stoprocentně bez zombie.
Jediné místo, kde se dá žít.
Věř mi.
Takže on jede závod Tour de France...
...pořád šlape...
...a hlava zombie se chytne
do převodovky.
Vlasy v řetězu a točí se pořád dokola.
Hodně dobrý.
Ale zabití zombie týdne
to není ani náhodou.
Viděl jsem tohohle dělníka
a nedělám si z tebe prdel.
Jede s parním válcem a zombie
jde přímo pod něj.
Roloval si někdy pastu na zuby od spodu?
Jo, vždycky jí roluju.
Tak hlava té zombie je víčko.
Jsi jeden z těch, co se snaží
trumfovat cizí historky?
Ne.
Znal jsem mnohem horšího chlápka,
než jsem já, kterej tohle dělal.
Dobře. Hlavně ať najdeme auto.
To mi připomíná, dokud jsem tě nepotkal,
tak jsem neměl tyhle bolehlavy.
Dělej si s člověkem co chceš,
ale neser se mu do auta.
Tohle je pěknej minivan.
Víš ty co? Je fakt moc pěknej.
Krásná dodávečka.
Tallahassee pevně věří, že ze sebe
musíte v Zombielandu dostat vztek
jinak přijdete o to,
co zbylo z vašeho rozumu.
Dokud ho to dělá šťastným
a brání mu to použít to páčidlo na mě,
ať si klidně vyhodí z kopýtka.
Chci zpátky svýho Kadiláčka!
Zasraný malý kundy!
Asi jsem si něco natáhl.
Pravidlo č.18
PROTAŽENÍ
Člověk by řekl, že budeme dostatečně chytří,
abychom se nenechali napálit.
Tys zaváhal.
Je lepší být chytrý nebo mít štěstí?
Mrkni, co to tady máme.
No tak.
- Hezký.
- Jdi se bodnout.
Pravidlo č.31
ZKONTROLOVAT ZADNÍ SEDADLA
Díky Bože za vidláky!
Tohle je opravdu velká kára
a tohle jsou opravdu velký bouchačky.
Užij si to.
Víš co se říká?
"Kdo se rozhodl pro odplatu,
měl by kopat dva hroby."
Správně.
Dva hroby.
Jeden pro velkou mrchu
a jeden pro tu malou.
Ty seš zlosyn!
Proč prostě na ty holky
nezapomeneme a nejedeme domů?
O domově mi nemluv.
Pro mě domov znamenalo
štěně jménem Buck...
Nejúžasnější pes na světě.
Přišel jsem o něj kvůli těm
zasranejm zombie.
A už to nevrátím,
takže hledám novej domov.
Zítra se možná budu koupat
na Adama v řece Yellowstone
nebo se možná budu houpat
na lustrech v sídle Hugh Heffnera
Ale dnes?
Vortec šesti litr, osmiválec
a k tomu krabici plnou nábojů
ať Bůh dá, aby k tomu byla
krabice buchtiček.
Člověk si musí užívat maličkosti.
Nerad dávám za pravdu někomu,
kdo vypadá jako bandita,
ale tohle si napíšu.
Pravidlo č.32
ČLOVĚK SI MUSÍ UŽÍVAT MALIČKOSTI
POMOC
Známe je. Je to past.
Počkej tady.
Přijeď dolů až ti dám signál.
- Nezastřelíš je, že ne?
- Pokud po mně nevystřelí.
Doufejme, že po mně vystřelí.
Asi se na to vybodly.
Daly se pravděpodobně na západ.
- Jeď pomalu a dávej pozor.
- Jasně.
- Jsou vzadu, co?
- Jenom já!
Fakt mě to mrzí.
Byla tichá jako myška.
Nechal ses zajmout od dvanáctiletý?
Holky dospívají rychleji, než kluci.
Je mnohem vyspělejší,
než jsem v jejím věku byl já.
Dvanáct je nových dvacet!
Zbraň, prosím.
Jako kdybys jí někdy použila.
Nezabíjej mě mojí vlastní zbraní!
To jsou všechny ty hry plný násilí.
- Díky. A teď zatrub.
- Cože?
Zatrub!
Tamhle je tvoje sestra s mojí zbraní.
Ahoj!
Hummer...
Odstupte si od auta.
Ty už se jen povezeš.
Svým způsobem se mi tahle holka líbí.
Není to typická sexy nafoukaná kráva.
I před Zombielandem si uměla Wichita
podat kluky, jako jsem já.
- Copak hledáte?
- Můj zásnubní prsten.
Sundala jsem si ho, abych natankovala
a myslela jsem,
že jsem si ho dala do kabelky,
ale musel mi vypadnout.
- Nestíhám letadlo a...
- Poslyšte,
já vám ho najdu a pošlu vám ho.
Dám vám odměnu.
- Neblázněte.
- Tři tisíce dolarů.
Je cennější, než moje auto.
Jen mi dejte svoje číslo.
Já ho najdu.
Hned ho začnu hledat.
Páč nemám co na práci.
Taky jsem byl jednou zasnoubený.
Ale teď už jsem volný.
Ahoj.
Doufám, že stihnete letadlo.
...někde tady musí být.
Ona je v letadle,
to je na tom dobrý.
Zavolám ti zpátky.
Našla jsi můj prsten!
Díky, hledal jsem ho všude.
- Váš prsten?
- Patří kamarádce.
- Pošlu jí ho.
- Dostanu nálezný?
Čtyřicet, šedesát, osmdesát... Čtyři sta.
To je všechno.
To jsou všechny peníze.
Někdo díky tobě bude hodně šťastný.
Díky vám taky.
Pěkný.
Kolik jich zbývá?
Podívám se.
Dost na cestu do Kalifornie.
Jednou chci taky takhle velkej prsten.
Za nízkou cenu třiceti dolarů, prodáno.
Je úžasné, jak daleko se můžete dostat
pomocí bižuterie a lstivého postoje.
Máme asi štěstí,
že nás nenechaly stát u silnice.
Díky Wichito, díky Little Rock.
Ne!
Už toho nechte do píči!
Honí nás hladoví zrůdy!
Nemáme dost problémů?
"Oh, ukradly mi můj Hummer."
"Oh, máme problémy s důvěrou."
Přeneste se přes to! Jasný?
Nemůžeme kurva jet a hrát slovní fotbal
nebo nějakou jinou sračku
dvě hodiny, jako normální amíci?
To mě poser!
- Ou...
- Já vím.
Já budu ten moudřejší.
Bezva.
Tak, kam máte namířeno?
Do Pacific Playlandu.
- Do zábavního parku?
- Za Los Angeles?
Jo, byly jsme tam jako děti.
To místo je úplně zatracený.
Zatraceně zábavný, podle mě.
- Prostě dobrá zábava pro celou rodinu.
- To je pravda.
Taky jsem tam byl jako dítě.
Pravděpodobně mají mimosezónní slevy.
Slyšeli jste o tom taky?
Nejsou tam žádný zombie.
Jo, slyšeli jsme o tom.
Nejspíš tě asi nezastřelím,
ale pořád mě pekelně sereš.
A nebudu si s tebou
hrát v zábavňoučkým parčíku.
Neboj se, zvykneš si.
- Opravdu?
- Ne. Bude to horší.
Dobře. Co si takhle dát bobříka mlčení?
Ano? Od teď.
Vlastně jsem se tě chtěl zeptat,
neslyšela jsi něco o Columbusu?
- Nikdy jsi to nehrál?
- Promiň.
Ne? Protože v Columbusu ho hrají.
Je to tam úplně mrtvý, vypálený do základů.
Ty jsi Columbus?
Omlouvám se.
Neuvědomila jsem si to.
Nejsem si jistý, co je horší.
Že je má rodina mrtvá nebo
uvědomění si, že jsem předně
nikdy moc rodinu neměl.
Ať tak nebo tak, nemůžu předstírat,
že to co hledám najdu tím,
že se vydám domů.
Nemám žádný domov.
Můžeme tě svézt.
Aby ses mohl přesvědčit sám
nebo si najít něco novýho.
Dobře.
Ona věděla, jak jsem se cítil.
Všichni jsme byli sirotci v Zombielandu.
Vím, že to s tím
zábavním parkem je kravina,
ale už je to tak dlouho,
co si naposledy užívala dětství.
Vyrůstat v Zombielandu je těžký.
Je těžký vyrůstat.
Tamhle. Můžeš si vzít tohle auto.
Ať už hledáš kohokoli,
doufám, že ho najdeš.
A nepouštěj se ho,
jakmile se ti to povede.
Nebylo to jen kvůli tomu,
že jsem neměl kam jinam jít,
ale v tu chvíli jsem jasně věděl,
ať už bude tahle holka kdekoli,
chci tam být s ní.
Co nevidět budeme muset někde zastavit.
Cejtím se úplně vyšťavněnej.
MY CHTĚJÍC, VÁŠ WAMPUM
Jo, to by šlo.
- Dobře, ale co to sakra děláme?
- Jen ho rozesmějeme. Věř mi.
Stůjte.
Kdo chce jít první?
Vážně jsem chtěl zapůsobit na Wichitu,
ale bylo by to porušení pravidla č.17
možná toho nejdůležitějšího ze všech.
Pravidlo č.17
NEHRÁT SI NA HRDINU
Vezmi si to na starost ty.
Bez problému.
Co myslíte?
Nejlepší zombie zabití týden?
Těsně vedle, jak ta jedle.
NEJLEPŠÍ ZABITÍ ZOMBIE TÝDNE
Nejlepší zabití týdne patří
sestře Cynthii Knickerbockerové.
Chudák hajzl placatej.
- Parfém?
- Co co?
Je to parfém?
Je to Claude.
Řekl bych, že Lancome magnifique.
Mohl bys potišeji,
asi ti něco v Santa Fé ušlo.
Můj ty...
Bože.
Ty chceš mrdat Wichitu.
Máš na to právo,
poslední den vymrdávala ona s náma.
Hodně štěstí.
Tak jo.
Nech mě začít mojí třífázovou omluvu tím,
že jsi podle mě úžasný člověk
- s velkým potenciálem.
- To je dobrý.
Pro tvou informaci,
už jsem natrh kdejakou prdel
kvůli menším pitomostem.
- Tím jsem si jistý.
- Dostaneš tak...
- ...čtyřiceti pěti procentní silou.
- Děkuju ti.
Do toho, znič další.
Dobrý.
Není to dobrej pocit?
Občas má Tallahassee pravdu,
člověk si musí užívat maličkosti.
I když to znamená zničení
všech možných maličkostí.
Voní to jako parfém.
- Ty nevíš kdo je Willie Nelson?
- Ne.
- Willie Nelson?
- Jo, nevím.
Jo, holím se každý ráno,
ale roste mi to strašně rychle,
tak se musím holit často.
Od dálnice to můžeš vyhnat tak na 65,
ale víc jak 75 jet nechceš.
Nechceš jet víc jak 20.
O slepé úhly se nestarej.
Ty nech ostatním řidičům.
Je to jako ten, do kterýho jsem vjela.
Takže ty se nikdy nepásáš?
Nebo jen na delší vzdálenosti?
Prostě se nepásám.
Všude jsou zombie, myslím,
že ta poslední starost
- jsou pásy.
- Máš pravdu.
Ano, ale ne! Ona není. Je známá jen z
Hannah Montana, když nosila paruku.
- Jasný, chápu.
- Tak to je.
- Je to osvobozující.
- To je.
Poprvé po dlouhé době byla zábava.
I když jsme měli různé
názory na přežití,
rozhodli jsme se zůstat spolu
dokud nebudeme u zábavního parku.
Myslím si, že v Americe vůbec
není rizikovost, že máš poruchu spánku malá.
Ne, myslím, že to bude spíš velká.
Velká.
To je ohromný.
Podle mě bysme měli najít místo na spaní.
Mám nápad. Jsme v Hollywoodu,
tak budeme spát stylově.
Vem mapu.
Dělej.
Rychle!
Vypadá to, že každý kdo
někdy hrál tady bydlí.
Proč si myslíš,
že jsme v 90210, princezno?
Docela bych si myslela,
že bude Tom Cruise bydlet líp.
Tohle je druhořadý v porovnáním s tím,
co pro vás mám já, kamarádi.
- Jedeme až úplně na vrchol!
- Ke komu?
Uvidíte.
Co znamená to velký B.M?
Není to Bob Marley.
Fíha.
Tohle místo je úžasný.
Dámy a pánové,
vítejte v sídle
De Murray.
- Bill Murray.
- Nekecej.
Tenhle chlapík mě umí dostat na lopatky.
Hej! Kdo je Bill Murray?
Ty jsi o něm nikdy neslyšela?
To je jako se ptát, kdo je Gándhí.
Kdo je Gándhí?
Je jí dvanáct.
- Žádný buchtičky.
- Kurva píča!
Vidíš? Říkala jsem ti to,
měli jsme jet do domu Russela Crowa.
- Nikdo mě neposlouchá!
- Hej, nechte si to pro sebe! Ano?
Aspoň dokud nebudeme vědět,
že jsme sami.
Tallahassee jděte s Wichitou tudy.
Little Rock pojď se mnou.
Proč s ní mám bejt já?
Zdá se to nekonečné.
Pojď sem.
- Teda.
- On má svoje vlastní kino?
Něco tě naučím o Billu Murraym.
Tady odpočíval král.
Zabírám si postel.
Na mě je stejně moc měkká.
KROTITELÉ DUCHŮ
Tohle je tak vzrušující,
dozvíš se koho zavolat.
Krotitelé duchů.
Je to docela chytlavý.
No tak.
Pomoz mi s botama. No tak.
Pomoz mi s nima.
Dobře.
Sundám si je sám.
Do prdele.
Bille Murray, vy jste zombie?
To je bolest!
Vy nejste zombie.
Vy mluvíte. Co to...
Jste zdravej.
Sakra, že jsem.
Promiňte. Nevěděla jsem,
že jste to byl Vy.
Jste...
Co ten obličej...
To mám, abych zapadl.
Zombie si zombie nevšímají.
Můj maskér mi ukázal,
jak se to dělá.
Kukuřičný škrob, trochu bobulek
a trochu lékořice pro dámy.
Udržuju si styl.
Rád si vyrazím a pobavím se.
Zrovna jsem hrál golf *** riviérou.
Jen tak si pinknout.
Nikdo tam není.
U všech rohatejch!
Bill Murray, kurva!
Musel jsem to ze sebe dostat.
Nechtěl jsem vybuchnout.
Tohle je tak neuvěřitelný.
Asi se vám to stává pořád,
možná ne poslední dobou,
ale já jsem váš obrovskej fanoušek.
Přísahám. Viděl jsem všechny vaše filmy.
Asi tak milionkrát.
Dokonce se mi líbí i vaše divadelní role.
Prostě všechno...
Na světě celým světě pár lidí
a jedním z nich je Bill Zkurvenej Murray.
Vím, že to není vaše prostřední jméno.
Sleduju vás už od...
Od doby, kdy masturbuju,
ne že by to s tím souviselo.
Ta hláška, co jste říkal o královnách
a šampiónech byla neskutečná!
Proto to děláme.
Miluju vás, Bille.
Miluju.
- Díky.
- Díky vám.
Ty na mě zíráš.
Je to paruka.
Omlouvám se. Já jen, že vypadáte
skoro jako Eddie Van Halen.
Viděl jsem Eddie Van Halena.
- Ne?
- Vážně? - Jo.
- Kde?
- V Hollywood Bowlu.
- Jak se má?
- Je z něj zombie.
To je hrozný.
Co takhle trochu pohoštění od
západního pobřeží? Dáte si něco?
Dobrej matroš, že jo?
Oh, rychle, rychle je na stropě!
Dostaňte ho!
Nažhav to, Rayi!
Uvidíme se potom, Pete.
Je tak nechutný!
- Je jako Slimer!
- Ať se nezkřížíme!
Drž ho! Nepouštěj ho!
Deset metrů dlouhá a
váží přibližně 272 kilogramů.
To je pořádná buchtička.
Tvoje sestra je nezadaná, ne?
Nemá nic na dálku nebo tak.
- Ne.
- Dobře.
A kdyby měla nějaký typ,
pokud nějaký může mít,
jaký by byl?
- Tak trochu jí berou drsňáci.
- Vážně? - Jo.
To je hustý.
Co?
- Takže Columbus je ten strašpytel?
- Jo. Je jak malej králíček.
Já mu ukážu.
Sledujte.
Ne!
To je dobrý.
Dostal jsem ho.
Takhle tam u vás zdravíte?
Kriste!
Bože! Nemůžu uvěřit,
že jsem zastřelil Billa Murrayho.
Pane Murray...
Asi už jen Bille.
- Bille?
- Ano?
Asi ti to nebudeme schopní zašít.
Je to pořád citlivý.
Myslíš, že se z toho dostaneš?
Ne.
Jestli to teď nějak pomůže,
moc se omlouvám.
Byl to instinkt.
Byla to moje chyba.
Nikdy mi moc nešly vtipy v praxi.
Litujete něčeho?
Možná Garfielda.
Promiňte. Dostalo mě to
Ale pořád je to smutný.
Kurva.
Sakra.
Prázdno. Momentíček.
Holt kulovnice.
Můžeme.
Tři, dva, jedna.
Chcete trochu čistícího gelu?
- Ano.
- Jo.
Tady.
Ano!
Volné parkování.
Což je ta nejlepší věc na Zombielandu.
Nejlepší věc na Zombielandu?
Žádné nové statusy na facebooku.
Rob Curtis se připravuje na pátek!
Koho to zajímá.
Nejlepší věc na Zombielandu
už žádné splachování. Masakr.
A nejhorší věc?
Myslíš jinou, než tu,
že jsem zastřelil Billa Murrayho?
To je prostý.
Ztratil jsem Bucku.
To bylo jeho štěně.
Povím vám. Nikdy jsem si nepomyslel,
že bych kdy mohl něco milovat, jak Bucka.
V den, kdy se narodil
jsem přišel o rozum.
To mě mrzí.
Byli jsme dva kusy.
On měl mojí osobnost, můj smích
mojí chuť.
Smích?
A tehdy mi to došlo.
Styděl jsem se, že mi to tak trvalo.
Mně, s nejlepší fyzičkou mi
tak trvalo uvědomit si,
že nejsem sám, kdo od něčeho utíká.
Tady je.
Tady to máš.
Dal by sis trochu sirupu?
Tuhle peněženku jsme dělali
spolu izolepou.
Když někdo přijde o syna
nemá už poté co ztratit.
Takhle jsem brečel naposledy u Titaniku.
Čau.
Radu?
Pomalu vydechni
a potom zmáčkni spoušť.
Nenech mě pít samotnou.
Dobře.
Je to ročník 1997
Georges...
Fráninu jsem nikdy neměl.
Georges delattre? Nevím.
- 1997?
- Jo.
- Byl to dobrý rok?
- To si piš.
Děláš si srandu? Byl to skvělej rok.
Viděla jsem svůj první dospěláckej film.
Ten rok. Jo, Anakondu.
Anakondu.
První tetování? Delfín.
- Vážně?
- Jen dočasně.
První polibek.
Scotty Linch.
Použili jste...
Jazyk?
Možná...
- Žárlíš na něj?
- Jo, žárlím.
Vlastně žárlím na celý tvůj rok 1997.
Schválně můj.
První zubař.
Dostal jsem rovnátka.
- Moje první dvojka.
- Ale ne.
Hrůzostrašný jak Anakonda.
Dílny. Což se ani nedá
počítat jako vyučování.
Můj první školní tanec.
Díky. Bylo to...
...tancování Sadie Hawkins,
takže holky vybíraly.
Co? Nikdo tě nevyzval?
Bylo to na holkách.
- Ty štětky.
- Já vím.
Ne. Tohle nezkousnu.
Víš ty proč?
V zastoupení všech skvělých
slušných holek,
bych ti to chtěla vynahradit.
Klid. Scotty je minulost.
Ani nevím tvé jméno,
ale tohle opravdu hezký.
Mezi tebou a mnou zejména,
jsi vážně sladkej.
Myslíš?
Ano.
Sice máš odvahu pavího očka,
ale to se dá přežít.
Opravdu?
Aspoň můžeš utéct při prvním
náznaku problémů.
Potřebujume píchnout s gaučem.
My tam dřeme...
- Jo.
- Asi to bude nejlepší.
Protože
se mi líbíš, Columbusi,
ale se sestrou uděláme cokoli,
abychom přežily.
Doufal jsem, že Wichita
jen nezájem hraje,
ale druhý den mi došlo, že měla mnohem
větší problémy s důvěrou než já,
když jsem se vzbudil a ona odjížděla.
Ty jsi jako obří robotí repelent na ***íny,
kterej vytvořili v zasraný
tajný vládní laboratoři.
Hej.
Nemůžu uvěřit,
že jsem ho málem políbila.
- Jaký je naše pravidlo?
- Nikomu nevěř. Jen mně a tobě.
Jo. Mně a tobě.
Právě jsi přežila zombie apokalypsu
a přejela přes půlku země,
kam zamíříš?
Půjdu do zábavního parku!
Sezame otevři se.
Tohle je problém,
když k někomu přilnete.
Když vás opustí, cítíte se ztracení.
Mít kolem sebe Tallahasseeho mě neutěší,
jen se cítím víc osamělý.
Stejně bys nezasunul.
Než jsem přišel,
tak jsi nijak nebodoval.
Proto si nepouštím lidi k tělu,
jenom se spálíš.
Nepovídej.
Mexiko! Víš jak tam říkají buchtičkám?
Los submarinos.
Tam mířím, amigo.
Jak chceš.
To je paráda!
Můj Bože.
Ale ne.
Jdu za Wichitou.
Nedošlo ti to?
Nemá o tebe zájem.
- Nemůžeš jí být pořád na očích.
- Je mi to jedno. Chci být s ní.
Užij si to v Mexiku!
Honem! Rychle!
Dělej! Jedeme!
Rychle!
Napočítám do tří!
Jedna,
dvě, tři!
Není ti nic?
Poběž!
Honem, vstávej!
Padáme!
Tamhle!
Nejsem dobrej v loučení,
takže, Astala Vista.
To bylo to nejhorší rozloučení,
jaký jsem kdy slyšel.
A ukradl jsi to z filmu.
Pozdravuj slečinky.
Někdo tady měl v peněžence taky fotky.
Naskoč do auta, ty kaskadére.
- Roztočíme to na horský dráze.
- Díky.
Běž!
Největší husťárna, jakou pamatuju.
Střel do ovládání.
- Columbusi...
- Tallahassee...
Myslím, že tentokrát opravdu
potřebují naši pomoc.
Připoutej se.
Já vždycky.
Čas na "teď nebo nikdy!"
Sakra!
Pravidlo č.2
DORÁŽEČKA
Moje máma mi vždycky říkávala,
že jednou v něčem budu dobrej,
kdo by řekl, že to bude zabíjení zombie.
Asi nikdo.
Podívej!
Radši začneme dělat na omluvě.
To ne.
- Hej!
- Tady jsme!
Bože!
Jsou tam nahoře, nic jim není.
Tak na co čekáš?
Máš tam holku.
Pojďte!
Pojďte si pro kus Tallahasseeho!
Má někdo hlad?
Šťavnatej Tallahassee je tady!
Jen pojďte!
Pojďte vy hladový zkurvysyni!
No kurva.
A kurva!
Do posraný prdele!
DŮM HRŮZY
Kruci! Došly mi náboje.
Bingo!
No jo!
Tady máš!
Zatraceně!
- Wichito! Little Rock!
- Pospěš si!
Panebože!
Podívejte se na tohohle
zkurvenýho klauna.
Ovšem,
musí to být klaun.
Do hajzlu.
Musel to být klaun!
A musela to být Wichita,
abych konečně pochopil,
že některá pravidla jsou od toho,
aby se porušovala.
Pravidlo č.17
BUĎ HRDINA
Čas na "teď nebo nikdy!"
Nasrat na toho šaška!
ZÁCHRANÁ BRZDA
- Dík.
- Ahoj. Vezmi tu zbraň.
Už je to dobrý.
Krista.
Fajn, tak vyrazíme.
Konečně se dostal na první metu.
To není špatný na toho
vyzáblýho přizdisráče.
Kde je Tallahase?
Mám tušení.
Kde jste vy skvělý delikátní
žlutý mrchy? Kde jste?
Napovězte mi!
Panebože.
Nechceš dortík nebo tak něco?
Bože na nebi.
Tohle se nedá vyjádřit slovy...
Ještě je moc brzy.
Nemohli bychom třeba vybrat
tu krabici a sníst to?
Tak nic.
Ne!
- Ne!
- Ne!
Ten obličej?
to jsem já, když si uvědomuji,
že ty chytrý holky v tom černým autě
a ten velkej chlapík v hadí bundě
byli nejbližší tomu, po čem jsem
vždy toužil, ale nikdy to neměl.
Rodina.
Věřil jsem jim a oni mně.
Pravidlo č.32
ČLOVĚK SI MUSÍ UŽÍVAT MALIČKOSTI
Tallahassee má svojí buchtičku.
A i když život nikdy už nebude
prostý nebo nevinný,
jakmile ochutnal tu žlutou
krémem nasáklou rolku,
měli jsme ***ěji.
Měli jsme jeden druhého.
A bez ostatních lidí...
...no...můžete klidně být i zombie.
- Fakt moc děkuju.
- Jedeš přece s náma.
Fakt vtipný.
Takže do příště nezapomeňte.
Fyzička, pásy
a tohle s tím nemá nic společného,
ale trochu sluníčka nikdy není na škodu.
Já jsem Columbus ze Zombielandu.
Přeju vám dobrou noc.
TITULKY PRO VÁS PŘELOŽIL
FERRY