Tip:
Highlight text to annotate it
X
0:00:14.160,0:00:16.940 SARAH WILLISOVÁ: Dobrý den, jmenuji se Sarah Willisová a stojím na
pódiu ve velkém sále Berlínské filharmonie.
Byla jsem požádána o malý rychlokurz pro
hráče na lesní roh, kteří se ucházejí o místo
v Symfonickém orchestru YouTube.
Omlouvám se, bude to opravdu stručný kurz,
ale doufám, že něco z toho, co vám řeknu, by se vám
mohlo hodit při přípravě na konkurz.
Jako ukázku jsem si vybrala čtvrté sólo pro lesní roh
z Beethovenovy Deváté symfonie, protože na papíře vypadá
jako možná to nejnezajímavější sólo ze všech.
Jeho provedení je ale velmi náročné, protože stojíte
na pódiu nebo sedíte doma v obývacím pokoji a
musíte přesvědčit publikum nebo porotu, že to není
jen shluk dlouhých tónů, ale že slyšíte, že s vámi
hrají další dechové nástroje a společně z téhle sáhodlouhé
pasáže vytváříte příjemnou hudbu.
Vzpomínám, že když jsem na tomto pódiu stála
naposledy a hrála tento úryvek, bylo to při mém konkurzu
na místo v orchestru.
Vzpomínám si na to docela živě.
Můžeme začít.
Všichni máte noty.
Já je mám tady před sebou.
Přemýšlela jsem o tempu, tenhle kus
se dá hrát mnoha různými tempy.
Stojí tu adagio – průměrné tempo, jak jsem si zkusila s několika dirigenty,
se kterými jsem hrála, je přibližně čtvrťová
nota rovná 52.
To byste mohli vzít jako základ
pro cvičení s metronomem.
0:01:54.820,0:01:56.890 Dále je nutné dobře znát partituru.
O co tu vlastně jde.
Celá tahle část je dialogem mezi dvěma klarinety,
fagotem a lesním rohem.
Lesní roh někdy doprovází, někdy vystupuje
jako sólový nástroj a vy musíte v rámci
konkurzu dokázat, že to víte.
Teď, se suchem v krku, po tak dlouhém proslovu,
vám zkusím kousek zahrát.
0:02:20.560,0:02:49.200 [hra na lesní roh]
Teď přichází takt, na který všichni čekáte.
K tomuto taktu mám jeden tip, který mi
vždycky pomohl. Třeba pomůže i vám.
Hluboké tóny musejí znít stejně lehce
jako všechny ostatní, což je pro spoustu
z nás docela obtížné.
Já vám pro hluboké tóny radím otevřít dlaň,
jinak znějí trochu tlumeně.
Takto –
[hra na lesní roh]
F musí být dostatečně vysoko, často bývá pod tónem.
Čím více tedy otevřete dlaň, tím vyšší tón bude.
Po f následuje skok na f o oktávu výš
a potom cis.
Zkušený dirigent na vás počká, abyste změnili tón,
nebude ale čekat celý den.
V konkurzu tedy můžete přechod trošku prodloužit,
ale výšky tónu musíte dosáhnout.
Tedy –
[hra na lesní roh]
Jak víte, celá tahle pasáž je především sólo pro lesní roh.
Klarinety a flétny se připojují a poletují kolem,
celou tu část ale můžete zahrát hlasitěji
a crescenda i diminuenda hrát velmi výrazně.
Potom následuje dlouhé f, abyste se připravili
na největší sólo této části skladby.
Toto dlouhé F vám může pomoci
soustředit se, uklidnit bušící srdce a tak podobně.
Přesto se, když držíte tento tón, soustřeďte
na trioly houslí.
Znějí ta, ta, ta, ta, ta, ta,
ta, ta, ta, ta, ta, ta.
Pomůže vám to.
Zjistila jsem, že to pomáhá udržet soustředění.
A potom následuje takt označený jako sólo.
Je to možná čtvrté nejdelší sólo
v celém repertoáru.
A je jen na vás, jak je provedete.
Někdo je hraje s mírnou ligaturou.
Někdo zapojí více jazyk.
Někdo zvolí výrazné ritardando, nebo rubato,
záleží jen na vás.
V každém případě ale musíte znít přesvědčivě.
Já je ráda hraji takto:
[hra na lesní roh]
Poslední dva takty už samozřejmě nejsou sólové,
ale zní v nich crescendo a určitě uděláte na porotu dojem,
když ukážete, že víte, že směřují k další pasáži.
Dobrá. A teď něco úplně jiného. I když nejsem
sólová hráčka na lesní roh a možná bych neměla
radit jak hrát Tilla Eulenspiegela.
Svého času jsem seděla vedle mnoha
sólistů na lesní roh, kteří ho hráli.
Tak tedy několik tipů. Toto sólo můžete samozřejmě
slyšet z tisíců nahrávek a existují
jeho různá provedení.
Pokud vám můžu radit, dejte si opravdu záležet
na tom, abyste hráli to, co si představoval Strauss.
Například na začátku Tilla Eulenspiegela
stojí „gemachlich“.
To znamená zvolna. Dejte si na čas.
Strauss to myslel tak, že Till Eulenspiegel
byl opravdu – mizera.
Byl to dost špatný člověk, který ***ělal spoustu problémů.
A tohle je jeho první výstup v představení.
Když se objeví toto téma, vždycky provází
Tilla Eulenspiegela.
Tohle je jeho první výstup a on si není úplně jistý –
jakoby vystrkuje hlavu a zjišťuje,
jestli je čistý vzduch.
Bylo by vhodné to tak zahrát,
protože když vystoupí podruhé, je sebejistější
a předvádí, co dovede.
Berte tedy vážně Straussova slova a zahrajte
úvod pozvolněji, jako byste
se rozhlíželi, jestli je čistý vzduch.
A postupně přidávejte na živosti
a na sebejistotě.
Zkusím to tak teď zahrát,
i když nejsem sólista.
Kdy jindy ostatně dostanu příležitost?
0:07:23.602,0:07:41.330 [hra na lesní roh]
Radím vám, stejně jako u Beethovenovy Deváté,
při posledních dvou tónech – g a c – otevřít dlaň
trochu více. Hluboké tóny jsou potom mnohem čistší.
Samozřejmě si dejte pozor,
aby nezněly příliš vysoko.
Opravdu ale pomáhá při hlubších tónech
hrát trochu otevřeněji.
Tak to byl Till.
To jsou všechny mé rady k Tillovi. Přeji vám hodně zdaru
a těším se, až si poslechnu všechny možné verze, které nahrajete.