Tip:
Highlight text to annotate it
X
Překladatel: Petra Jurčeková Korektor: Ivan Prokůpek
Jaká byla ta nejtěžší práce ve vašem životě?
Pracovali jste na slunci?
Starali jste se o obživu rodiny nebo komunity?
Pracovali jste dnem i nocí, abyste chránili životy a majetek?
Pracovali jste o samotě
nebo na projektu bez záruky na úspěch,
který by ale mohl zlepšit něčí zdraví nebo zachránit život?
Budovali jste něco? Tvořili umělecké dílo?
Nebyli jste si jistí,
že vaši práci někdo pochopí a ocení?
Lidé, kteří v naší společnosti takovou práci dělají,
si zaslouží naši pozornost, lásku a nejhlubší podporu.
Lidé ale nejsou jediní,
kteří dělají tak náročnou práci.
Takovou práci odvádějí také rostliny, zvířata
a ekosystémy na naší planetě,
včetně ekosystémů, které studuji: tropických korálových útesů.
Korálové útesy jsou zemědělci.
Jsou zdrojem příjmu, potravy a prostředkem jejího uchování
pro stovky milionů lidí na celém světě.
Korálové útesy zajišťují bezpečí.
Budují struktury, které chrání naše pobřeží
od poryvů bouří a vln,
biologické systémy, které zde našly domov, filtrují vodu
a činí ji bezpečnější pro naši práci i zábavu.
Korálové útesy jsou chemici.
Molekuly, které objevujeme na korálových útesech, jsou čím dál důležitější
při hledání nových antibiotik a léků na rakovinu.
Korálové útesy jsou umělci.
Útvary, které tvoří,
jsou jedny z nejkrásnějších věcí na této planetě.
Na jejich kráse závisí turistický ruch mnoha zemí,
které jinak mají málo přírodního bohatství.
Z těchto důvodů a kvůli službám, které tento ekosystém poskytuje,
ekonomové odhadují hodnotu korálových útesů
na stovky miliard dolarů ročně.
Přes veškerou tvrdou práci, kterou pro nás vykonávají,
a bohatství, které z nich čerpáme,
jsme udělali téměř vše pro jejich zničení.
Oceány jsme zbavili ryb,
místo nich jsme přidali hormony, odpady,
nemoci, ropu, znečištění a usazeniny.
Útesy jsme poškodili fyzicky - čluny, lodními šrouby, buldozery -
narušili jsme chemické složení celého moře,
zvýšili teplotu vody a zhoršili bouře.
To je samo o sobě špatné,
ale navíc se tyto hrozby navzájem umocňují,
násobí jedna druhou a dopady se prohlubují.
Uvedu jeden příklad.
Žiji a pracuji na ostrově Curaçao. Před pár lety ho postihla tropická bouře.
Na východní straně ostrova,
kde byly útesy nedotčené a dařilo se jim,
byste ani neřekli, že se tam prohnala bouře.
Ve městě, tam kde koráli odumřeli kvůli nadměrnému rybaření a znečištění,
posloužili mrtví koráli v bouři jako zbraň,
která zničila zbylé jedince.
Toto je korál, který jsem studovala během doktorátu -
poznala jsem ho docela dobře.
Poté, co při bouři přišel o polovinu své hmoty,
byl zamořen řasami,
řasy přerostly jeho hmotu a tento korál zahynul.
Této kombinaci několika rizik, které se posilují navzájem,
říká Jeremy Jackson „slizká šikmá plocha“.
Dnes už to není metafora. Většina současných korálových útesů
jsou doslova tvořené bakteriemi, řasami a slizem.
Teď nastal ten okamžik,
kdy možná čekáte, že začnu naléhat,
abychom korálové útesy zachránili.
Musím se vám ale s něčím svěřit:
tohle slovní spojení mě vážně rozčiluje.
Ať už si to přečtu na Twitteru, v novinových titulcích,
nebo na křídovém papíře brožury o ochraně přírody,
irituje mě to.
My, ochranáři, upozorňujeme
na zkázu korálových útesů už desítky let.
Zároveň ve svém okolí neznám téměř nikoho, jakkoliv vzdělaného,
kdo by pořádně věděl, co jsou koráli zač, nebo odkud se tady vzali.
Jak můžeme po lidech chtít, aby je zajímaly korálové útesy,
když je to tak abstraktní věc, že o ní skoro nic nevědí?
Když nevědí, co jsou koráli a kde se vzali,
jak jsou zvláštní a zajímaví, jak jsou překrásní,
jak můžeme očekávat, že někoho bude zajímat jejich záchrana?
Pokusme se to teď změnit.
Co jsou koráli a odkud se vzali?
Koráli přichází na svět několika způsoby.
Nejčastěji hromadně: všichni jedinci určitého druhu
během jediné noci v roce vypouští své pohlavní buňky.
Uvolní všechna vajíčka, která se tvořila po celý rok,
do vodního sloupce
pohromadě v jednom balíčku se spermatickými buňkami.
Tyto útvary stoupají k hladině oceánu a pak se rozpadnou.
A na hladině se doufejme - doufejme -
setkají s vajíčky a spermiemi dalších korálů.
To je důvod, proč je na útes potřeba tak moc korálů -
aby všechna vajíčka našla na hladině své protějšky.
Po oplodnění dělají to, co vajíčka jiných živočichů:
rozdělí se na půl a pak znovu a znovu.
Pořizování těchto snímků pod mikroskopem
je pro mě jeden z nejhezčích okamžiků každého roku.
Na konci buněčného dělení se vajíčko promění na plovoucí larvu -
tukovou kuličku, velkou jako zrnko máku,
ale se všemi smysly jako máme my.
Larvy vnímají barvy a světlo, strukturu povrchu, chemické složení, pH.
Cítí dokonce tlakové vlny; vnímají tedy zvuky.
Tyto schopnosti larvy využijí k tomu,
aby na spodní části útesu našly místo, kde se uchytí
a budou žít do konce života.
Představte si, že byste hledali místo, kde se navždy usadíte,
a byly vám přitom jenom dva dny.
Larvy se usadí na tom nejvhodnějším místě,
a začnou pod sebou budovat skelet,
narostou jim ústa a chapadla.
Před nimi je náročný úkol vystavět jedinečné korálové útesy.
Jeden korálový polyp se dělí stále znovu a znovu,
zanechává za sebou vápencový skelet
a roste směrem ke slunci.
Po stovkách let a za účasti mnoha druhů
získáte masivní vápencovou strukturu,
kterou je v mnoha případech možné vidět až z vesmíru.
Je pokrytá tenkou vrstvou těchto pracovitých živočichů.
Na Zemi už najdeme jen pár stovek, možná tisíc druhů korálů.
Korálové systémy jsou ale domovem milionů a milionů dalších druhů,
a právě tato rozmanitost dává systému stabilitu.
Právě tam hledáme nové léky.
Právě tam pátráme po nových zdrojích obživy.
Mám velké štěstí, že pracuji na ostrově Curaçao,
kde jsou stále korálové útesy, které vypadají takto.
Pochopitelně, ve většině Karibiku a ve většině světa
útesy vypadají spíše takto.
Vědci zkoumají odumírání korálových útesů
do stále větších podrobností,
a dokumentují jeho příčiny se stále větší jistotou.
Já se ve svém výzkumu nechci zabývat minulostí.
S mými kolegy se díváme spíš do budoucnosti,
na to, co se může stát.
Máme nepatrný důvod k optimismu.
Na některých útesech,
které jsme možná už dávno odepsali,
se přes to všechno dokáží mladí koráli usadit a přežít.
Myslíme si, že mladí koráli mají schopnost
přizpůsobit se některým podmínkám, jimž se dospělí přizpůsobit nemohou.
Možná by se mohli jednoduchým způsobem
přizpůsobit naší planetě ještě o něco víc.
V rámci výzkumu na Curaçau se s kolegy snažíme
přijít na to, co malý korál
v této kritické rané fázi potřebuje,
co vlastně hledá
a jak mu můžeme pomoct.
Pokusím se na tyto otázky odpovědět.
na třech případech z naší praxe.
Před pár lety jsme za pomoci 3D tiskárny provedli takový průzkum trhu -
s různými barvami a strukturami povrchu,
zkrátka jsme se ptali korálů, kde by se rádi usadili.
Zjistili jsme, že v neživém prostředí
stále dávají přednost bílé a růžové, tedy barvám zdravého útesu.
Preferují také pukliny, rýhy a prohlubně,
kde se nemusí obávat
zranění nebo útoku predátora.
Tyto poznatky můžeme využít,
můžeme se vrá*** zpět, obnovit tyto podmínky -
růžovou a bílou barvu, pukliny, pevný povrch -
v našich ochranářských projektech.
Poznatky by šlo zužitkovat,
až budeme umisťovat něco pod vodu, například hráz nebo molo.
Můžeme zvolit takový materiál, barvy a strukturu,
aby přilákal korály nazpět.
Kromě povrchů můžeme
také zkoumat chemické a mikrobiologické signály,
které korály k útesům přitahují.
Přibližně před 6 lety jsem začala kultivovat bakterie
z povrchů, kde se koráli usazovali.
Zkoušela jsem je jednu po druhé,
hledala jsem bakterie, které by přiměly korály, aby se uchytili.
V chladicích boxech nyní máme množství bakteriální kmenů,
které spolehlivě zaručí,
že koráli procesem spolehlivě projdou.
Právě v tuto chvíli
moji kolegové na Curaçau testují tyto bakterie,
aby zjistili, zda nám umožní vypěstovat více korálů-osadníků
a zda tito koráli dokážou lépe přežít,
když je umístíme zpět pod vodu.
Navíc se snažíme odhalit tajemství druhů,
které dosud byly studovány jen málo.
Toto je jeden z mých oblíbených korálů,
Dendrogyra cylindrus, meandrovník pilířovitý.
Zbožnuji ho, protože má legrační tvar,
protože má tlustá, jakoby chundelatá chapadla,
a protože je vzácný.
Najít takový na útesu je za odměnu.
Ve skutečnosti je tak vzácný,
že byl minulý rok
zařazen do Červené knihy ohrožených druhů.
Částečně proto, že během 30 let výzkumu
se vědci nesetkali ani s jedním nedospělým meandrovníkem.
Nebyli jsme si jistí, jestli jsou schopni reprodukce
nebo jestli se stále rozmnožují.
Proto jsme je před 4 lety začali v noci pozorovat.
Snažili jsme se zjistit, jestli se na Curaçau rozmnožují.
Dostali jsme pár tipů od kolegů z Floridy,
kteří je viděli rozmnožovat se v letech 2007 a 2008.
Přišli jsme na to, kdy se na Curaçau rozmnožují,
a dokázali to zachytit.
Nalevo je samičí korál s vajíčky,
které se chystá vypustit do moře.
Napravo je samec, který vypouští spermie.
Nasbírali jsme materiál a v laboratoři došlo k oplodnění.
V laboratoři nám pak plavali malí koráli.
Díky práci našich vědeckých předchůdců
a desetileté praxi z Curaçaa,
kterou jsme měli s chovem jiných druhů korálů,
se nám podařilo, aby některé z larev prošly kompletní přeměnou,
usadily se, uchytily
a proměnily v dospělé korály.
Toto je první mládě meandrovníku, které člověk kdy spatřil.
(Potlesk)
Řeknu vám - jestli si myslíte, že jsou pandí mláďata roztomilá,
tak tohle je roztomilejší.
(Smích)
Teprve začínáme odhalovat tajemství tohoto procesu,
tajemství reprodukce korálů a toho, jak jim můžeme pomoct.
Děje se to na celém světě.
Vědci přichází s novými způsoby, jak nakládat s embryi,
jak je přimět se uchytit,
možná dokonce vyvíjí metody, jak je uchovat při nízkých teplotách,
takže je možné zachovat jejich genetickou rozmanitost
a pracovat s nimi častěji.
Tyto postupy jsou stále technologicky primitivní.
Jsme omezeni místem, počtem lidí v laboratoři
a množstvím kávy, kterou dokážeme vypít v jakoukoliv hodinu.
Srovnejte to s dalšími krizovými situacemi
a dalšími oblastmi zájmu naší společnosti.
Máme dokonalejší lékařskou a vojenskou techniku,
máme vědeckou techniku,
dokonce i moderní uměleckou techniku.
Technika v rámci ochrany přírody však zaostává.
Zamyslete se znovu *** tím nejtěžším, co jste v životě museli dělat.
Mnozí řeknou, že nejtěžší je být rodičem.
Má matka mi popisovala rodičovství
jako věc, díky níž je život zároveň mnohem úžasnější a mnohem náročnější,
než jste si kdy uměli představit.
Víc než 10 let se snažím pomáhat korálům, aby se stali rodiči.
Sledovat zázrak života
mě samozřejmě naprosto naplnilo úžasem.
Viděla jsem ale také, jak je pro korály rodičovství složité.
Meandrovník se znovu rozmnožoval před dvěma týdny.
Sbírali jsme jeho vajíčka a přenesli je do laboratoře.
Tady vidíte dělení jednoho embrya,
a zároveň dalších 14 vajíček, která oplodněna nebyla
a která vybuchnou.
Infikují je bakterie, vajíčka explodují
a bakterie ohrozí dokonce i to jediné embryo,
které má šanci.
Nevíme, jestli jsme s nimi špatně zacházeli,
ani nevíme,
jestli měl tento korál vždycky problém se rozmnožovat.
Ať už je příčina jakákoliv,
máme před sebou ještě mnoho práce, než budeme schopní využít malé korály
k rozvoji, obnově a možná také k záchraně korálových útesů.
Zapomeňme na to, že mají hodnotu stovek miliard dolarů.
Je to společenství pracovitých živočichů, rostlin, mikrobů a hub.
Jsou zdrojem umění, potravy a léků.
Zničili jsme téměř celou generaci korálů.
I přes veškeré tyto škody jich několik přežilo.
Nyní je na čase jim za všechnu práci poděkovat
a umožnit jim, jak jen to půjde, aby mohli zplodit budoucí generaci,
svoje malé korálí potomky.
Děkuji mnohokrát.
(Potlesk)