Tip:
Highlight text to annotate it
X
Ahoj, tady Michael z Vsauce,
tohle vypadá jako modrá,
tohle jako žlutá a tohle zelená.
Všichni s normálním barvocitem budou pravděpodobně souhlasit.
To ale nemění fakt, že barva je iluze.
Barva, jak ji známe, neexistuje ve vnějším světě, mimo nás,
jako například gravitace nebo protony.
Místo toho je barva vytvářena v naší mysli.
Náš mozek převádí jisté rozmezí elektromagnetického spektra na barvu.
Dokážu změřit vlnovou délku záření,
ale nedokážu změřit nebo zaznamenat vnímání barvy ve vaší mysli.
Jak můžu vědět, že když se oba podíváme na jahodu,
a mně se vybaví tento vjem, kterému říkám červená,
že se tobě nevybaví takovýhle vjem,
kterému také říkáš červená, oba ho nazýváme červenou,
komunikujeme efektivně a odejdeme.
Nikdy se nedozvíme, jak odlišné byly naše vnitřní zkušenosti.
Samozřejmě víme, že všichni nevidí barvy stejně.
Příkladem by byla barvoslepost.
Tyto odlišnosti můžeme diagnostikovat a prodiskutovat,
protože lidé s těmito vadami nevidí věci, které vidí většina za nás.
Možná existují způsoby vidění, které používáme,
díky nimž jsou barvy různými lidmi vnímány odlišně
beze změny jejich chování v jakémkoliv testu.
Kdyby to tak bylo,
nemysleli by si lidé, že jsou některé barvy hezčí a některé jen doplňkové?
Ano, ale neděje se to už?
Záleží na tom, protože to ukazuje,
jak jsme v případě vnímání sami v našich myslích.
Řekněme, že jsem potkal mimozemšťana ze vzdálené sluneční soustavy,
který naštěstí uměl anglicky,
ale nikdy necítil ani nemohl cí*** bolest.
Můžu mu vysvětlit, že bolest se přenáší A delta a C vlákny do míchy.
On se může naučit každou buňku, dráhu, proces i chemické zapojení přenosu bolesti.
Mimozemšťan může i složit zkoušku z biologie týkající se bolesti
a věřit, že bolest je pro nás špatná věc.
Bez ohledu na to, kolik se toho naučil, nikdy nemůže cí*** bolest.
Filozofové nazývají tyto nepopsatelné bolestivé pocity qualia.
Naše neschopnost spojit si fyzický stav s těmito pocity,
naše neschopnost vysvětlit a sdílet naše osobní qualia,
se nazývá vysvětlovací mezera.
Této mezeře čelíme když popisujeme barvu někomu, kdo byl celý život slepý.
Tommy Edison se narodil slepý.
Na svém YouTube kanálu popisuje, jaké to je, být slepý.
Je to úžasný kanál.
V jednom videu mluví o barvách a o tom, jak se mu zdají zvláštní a cizí.
Lidé se barvy pokouší přiblížit tím, že červená je teplá a modrá studená,
ale někomu, kdo nikdy neviděl barvu, se to zdá divné.
A nikdy mu to nepomohlo představit si barvu.
Někteří filozofové, například Daniel Denning,
namítají, že qualia jsou niterná a nepopsatelná
kvůli nedostatkům v našem jazyce a ne proto, že není možné je sdílet.
Možná existuje mimozemská rasa, která komunikuje pomocí jazyka,
který způsobuje, že se vám barvy objevují v mysli bez pomoci sítnice
nebo potřeby vidět barvu na vlastní oči.
Třeba je i v angličtině možné správným použitím milionů či miliard slov
dostatečně popsat barvu tak, aby si ji mohl představit i slepý člověk.
Nebo byste mohli zjistit, jestli váš přítel vidí stejnou červenou jako vy.
Pro teď ale není možné zjistit, jestli je vaše červená stejná jako moje.
Jednoho dne nám možná jazyk umožní podobné věci sdílet a zjistit pravdu.
Nebo taky ne.
Je ubíjející nemít odpověď,
ale pouhý fakt, že se mě můžete zeptat na mé vnitřní pocity
a že se můžu zeptat mých přátel
a společně s nimi přemýšlet *** konceptem qualií,
je poměrně neuvěřitelný a také lidský.
Zvířata umí spoustu chytrých věcí, které děláme i my.
Umí používat nástroje, řešit problémy, komunikovat,
spolupracovat, vyjadřovat zvědavost, plánovat budoucnost.
I když to nevíme jistě, mnohá zvířata se chovají, jako by cítila emoce.
Samotu, strach, radost.
Opice se dokonce naučily používat jazyk, aby se dorozuměly s lidmi.
Je to jakási znaková řeč, kterou používají, aby odpověděly na otázky,
vyjádřily emoce nebo dokonce nové myšlenky.
Na rozdíl od jiných zvířat tyto opice rozumí jazyku a umí odpovídat na otázky
na úrovni dvou a půl letého dítěte.
Něco žádná znakující opice neudělala.
Žádná opice nikdy nepoložila otázku.
Kdo položil první otázku? od Josepha Jordania je skvělé čtení na toto téma.
Po dobu, kterou používáme znakovou řeč ke komunikaci s opicemi,
se ony nikdy nahlas nepozasatavily *** ničím, co my víme a ony ne.
To neznamená, že opice nebo ostatní zvířata nejsou zvědavá.
Očividně jsou.
Naznačuje to, že jim chybí teorie mysli.
Porozumění faktu, že ostatní mají svou vlastní mysl,
znalosti, přístup k informacím, který vy nemáte.
Ani my, lidé, se nerodíme s teorií mysli.
Existuje experiment, kterým se zjišťuje, kdy si lidské dítě osvojí teorii mysli.
Jmenuje se test Sally-Anne.
Během testu je dětem vyprávěn příběh o Sally a Anne.
Sally a Anne mají v pokoji krabici a košík.
Mají také lahodnou sušenku.
Sally dá sušenku do krabice
a odejde z pokoje.
Zatímco je Sally pryč, Anne vyndá sušenku z krabice a dá ji do košíku.
Když se Sally vrátí, testující se zeptá dětí, kde bude hledat sušenku.
Samozřejmě, že se Sally podívá do krabice, kde ji nechala,
protože nemá ponětí o tom, co dělala Anne, když byla pryč.
Do věku 4 let děti trvají na tom, že se Sally podívá do košíku,
protože tam ta sušenka je.
Dítě vidí, že Anne sušenku přemístila, tak proč by to Sally nevěděla?
Malé děti si neuvědomují,
že Sallyina mentální reprezentace situace a přístup k informacím se může lišit.
Opice, které umí znakovou řeč, ale nikdy se nás na nic nezeptají,
dělají to samé.
Nedokáží rozpoznat, že ostatní mají podobné kognitivní schopnosti
a mohou být zdrojem informací.
Jsme úplně sami jen s naším vnímáním.
Jsme sami v našich myslích.
Můžeme se shodnout, že čokoláda je dobrá,
ale nemůžu vám vlézt do mozku a zjistit, jak chutná vám.
Nikdy nebudu vědět, jestli je moje červená stejná jako vaše,
ale můžu se zeptat.
Zůstaňte lidmi, zůstaňte zvědaví a ukažte to celému světu.
A jako vždycky, díky za sledování.