Tip:
Highlight text to annotate it
X
Dáte si kávu?
Obložený rostbíf v housce.
Maso co nejsyrovější.
Vodu o pokojové teplotě.
- Bez ledu.
- Mám to.
- Máte jalapeňos?
- Myslím, že je má.
Tak jedenáct, prosím.
Jako přílohu.
Jedenáct, dobře.
Co je to?
- Ten jazyk, to je korejština nebo tak?
- Ne.
Dobrá. Chodila jsem na asijská studia.
Jen jestli mi něco neuniklo.
Padejte! Pryč!
Dorazilo to.
Fringe S01E04
Překlad: IsmaelSatro
Korekce: Killer_manic, Morpheus88
Pro www.fringe.sff.cz
www.serialzone.cz
150 gramů sacharózy,
teplotu udržujeme na 21°C po 120 hodin.
30 mililitrů na 80 stupních...
O jakém receptu to meleš
ve tři ráno?
- Recept na root beer.
- Root beer.
To je tak důležité,
že nemůžeš přestat vysílat.
Nepil jsem ho už roky.
Myslel jsem, že bych ho mohl
zítra uvařit v laboratoři.
- Kam jdeš? - Vypadá to,
že bude lepší spát ve vaně.
Root beer koktejl. Lahoda.
- Mohl bys příště tu vanu vypustit,
prosím? - Ano, samozřejmě.
Budova FBI
- Já vím kudy.
- Musíte zpomalit.
Má kancelář tady.
Už jsem tu byl.
Pane, nemáte povolení
tu chodit bez doprovodu.
- Petere.
- Musíme si promluvit.
Je to v pořádku?
Mám povolení s ní mluvit?
To je v pořádku.
Pojď se mnou.
- Kde je tvůj otec?
- Walter je v hotelu.
Ale neboj, vaši agenti jsou na stráži.
Ale na tom nezáleží, protože on je mimo.
Byl vzhůru do pěti do rána,
recitoval mi chemické skladby
svých oblíbených nápojů.
Hned potom,
co skončil svou přednášku
o tom, jak marním svůj
nadprůměrný intelekt
a své solidní vzdělání,
během níž tam stál nahý.
Protože mu vyhovuje větřík.
Tohle bytové řešení je dočasné.
Hledáme vám byt, abyste...
Olivie, neobtěžujte se.
Chtěl jsem pomoct. Mrzelo mě to.
Pořád mě mrzí to, co se ti přihodilo.
Pravdou ale je, že mě tu nepotřebuješ.
- To není pravda.
- Je. Něco se tu děje.
Zvláštní věci,
které potřebují prošetřit.
Které se nějak vztahují
k té šílené práci,
kterou Walter dřív dělal.
Ale to on má odpovědi.
- Potřebuješ jeho. Já jsem jen chůva.
- Petere, ty překládáš, co on říká.
- Věci, kterým ostatní vůbec nerozumí.
- Ne, už ne. To může dělat každý.
Na mně není nic zvláštního.
Jsi jeho syn.
To není to jediné. Nevyhovuje mi
zůstávat na jednom místě. To víš.
- Tohle není práce pro mě.
- Když odejdeš ty, tak on taky.
Opravdu?
Chceš říct,
že pokud federální vláda chce
dostat Waltera Bishopa
z psychiatrického zařízení,
- nemůže to udělat bez souhlasu
jeho syna? - Je to tvůj otec.
Dal jasně najevo, že pokud odejdeš,
nebude se účastnit našeho vyšetřování.
Tomu nevěřím.
Radši by šel zpátky do St. Claire's,
než pracovat tady bez tebe.
To řekl několikrát.
Byl přitom oblečený?
- Dobré ráno.
- Ahoj.
Ahoj.
Ránko.
Včera došlo k výbuchu
na staveništi ve
Williamsburgu v Brooklynu.
Zřítil se jeřáb.
Tři mrtví, dva tucty raněných.
Prohlásilo se, že to byl výbuch plynového
rozvodu, což je v podstatě pravda.
Chci ale, abyste se podívali,
co tu explozi způsobilo.
Přivezli jsme to sem včera večer.
NSA a CDC shromažďují údaje.
Ale dr. Bishope, chtěl jsem, abyste se
na to podíval co nejdříve.
- Co je to?
- Proto tu jste. My nevíme.
- To to prostě spadlo z nebe?
- Přišlo to z podzemí.
Ta věc prorazila skrz nepoužívaný
tunel metra do rozvodu plynu.
Z podzemí.
Přistálo to přímo na povrchu.
Jako kdyby to tam někdo opatrně položil.
- Pevné iridium.
- Ano, to si myslíme.
- Podzvukové vibrace?
- Na dvou megahertzích a pak na čtyřech.
- Tahle věc vibruje? - Dr.
Bishope, tušíte, co by to mohlo být?
Tuším, ano.
- Chcete se o to podělit?
- Ne. Ještě je brzo.
Tohle se neobjevilo
poprvé. 1987. V Quanticu.
Vyšetřování vedl
plukovník Jacobson.
Henry Jacobson?
Sám jsem s ním ráno mluvil.
Očekává návštěvu.
Říkal, že se těší, až vás znovu uvidí.
Co chceš dělat?
Jaký chlap by se na tebe vykašlal,
ve chvíli,
kdy se objeví kouzelná
vesmírná plechovka?
Kdo řekl, že je z vesmíru?
- To byl vtip, Waltere.
- Aha.
- Díky, že zůstáváš. - Tohle je
naposled, Olivie. Pak odcházím.
Dobře.
Musíme to převézt do laboratoře.
Nemůžeme riskovat
přemístění na univerzitu.
Bude lepší, když zůstanete...
Pokud žádáte můj důvtip jaký je,
jsou tu určité základní nezbytnosti,
přinejmenším přístup k mému vybavení,
má laboratoř.
Doufala jsem, že budu mít
záminku znovu vás vidět.
Rád vás vidím.
Už je tomu přes rok, co zemřela.
Stále je to těžké.
To asi bude vždycky.
Jessica se starala o dům.
No, vlastně se starala o všechno.
Omlouvám se, musí to být příšerná káva.
Ne, je skvělá.
Vím, že jste také někoho ztratila.
Upřímnou soustrast.
Není lehké ztratit partnera.
Vím, že jste si s
agentem Scottem byli blízcí.
Co mi můžete říct o Quanticu?
1987?
Seržant Stuart Mallick.
Byl na svém stanovišti v námořní základně
v noci 22. června.
Měl sledovat pohybové senzory,
hlídat hranice,
aby zajistil,
že nikdo nevnikne do základny.
Jenže té noci se senzory zbláznily.
Našli jsme tohle.
Kovová bomba, 60 cm vysoká,
30 cm po obvodu.
Myslel, že spadla z oblohy.
Že je to snad část družice. Ale nebyla.
Ještě zvláštnější je, že ač to vypadalo
jako kus pevného kovu, vibrovalo to.
Na dvou megahertzích.
A pak na čtyřech.
Je tu další?
Kde je tahle?
Pořád v Quanticu?
Pověřili mě vyšetřováním.
Zjistili jsme, že něco vysílá.
Signál, který jsme nemohli rozluš***.
48 hodin poté, co jsme ji našli,
došlo k výbuchu, jaký jsem ještě neviděl.
Prošla podlahou do sklepa pod ní.
Vybuchla dole. A byla pryč.
Dám vám své spisy, cokoliv potřebujete.
Ale tohle bylo zvláštní, Olivie.
A pokud se to děje zase, jako přítel
vám radím držet se od toho co nejdál.
A co to přesně je?
Později, drahá.
Zdravím, mohu vám pomoci, pane?
Poplach, poplach!
Vniknutí v sektoru osm!
Ty.
Kde to je?
Agentka Dunhamová.
Haló?
- Haló?
- Olivie.
- Haló?
- Olivie.
Johne?
Ústředna.
Tady agentka Dunhamová.
7-18-6-22-7-9.
Potřebuji zjistit příchozí hovor
na můj mobil. Přijatý teď.
Vydržte prosím.
V posledních třech hodinách
nezaznamenán žádný hovor.
Je mi líto.
Dobře. Děkuji.
Přesnost, s jakou byl tento objekt
sestaven, je fascinující.
Včetně molekulárních vazeb.
Jen doufám, že obrovský kovový čípek
není vrcholem lidské tvořivosti.
Co je to?
Na něco se tě zeptám.
Kdybych zkusil obrácenou psychologii,
jako kdybych ti teď řekl,
"Waltere, neříkej mi, co to je,"
zabralo by to?
Před mnoha lety jsem
pracoval na projektu "Thor".
Ministerstvo obrany
chtělo podzemní torpédo.
Střelu, která by teoreticky mohla být
vystřelena odkudkoliv na světě,
přes zemské jádro a trefila
by cíl na druhé straně.
To je přeci směšné.
Otevři svou mysl, synu,
nebo to někdo udělá za tebe.
Ani to nedává smysl.
Ta bomba by mohla být mnoho věci,
žádnou z nich nejsem připraven probírat.
- No, jsem rád, že jsem kvůli
tomu zůstal. - Tomu nevěřím.
Čemu?
Podívej.
To je fotka z Jacobsonovy složky.
Pamatuješ si ho?
Toho plešouna.
- Ne, kdo je to?
- O to mi jde.
Olivie, zníš skoro jako Walter.
Nejsem dobrá v mnoha věcech,
je jich až moc, ale co umím,
co jsem uměla vždycky je taktika,
soustředění, paměť, spojitosti.
Skládat střípky dohromady.
Vidíš?
Před dvěma týdny v nemocnici.
To je on.
To snad ne.
Mohu vám pomoci?
Fotografie z místa činu v Quanticu,
1987.
Podívejte. Byl tam.
Podívejte se na tohle.
Před necelými dvěma
týdny v nemocnici v Quinci.
Ten samý chlap.
A stejně se dívá.
A byl tam s námi.
Co?
Pojďte se mnou.
Omluvte nás, prosím.
Trvalo nám rok,
než jsme ho zpozorovali.
Vám tři týdny.
Co je to sakra za chlapa?
To je skvělá otázka.
Prošli jste všechny databáze?
- Jistě.
- A nic jste o něm nenašli?
- Vůbec nic?
- Žádná potvrzená identita.
Je zachycen u více než tří tuctů
případů, všechny se týkají Vzorce.
Jak?
Proč? Co dělá?
To co vypadá, že dělá.
Dívá se. Pozoruje.
Proto mu říkáme Pozorovatel.
Ale, co chce a proč tam je nevíme.
A byl tam i teď?
V New Yorku na staveništi?
Tady Broyles.
Kdy se to stalo?
Dobře, zapni to.
- Co je to?
- Tomu se říká zvuk.
- To vím taky, díky. K čemu to je?
- Musím porovnat čísla, potvrdit domněnky.
Porovnat s čím?
Jaké domněnky?
Astrid Farnsworthová.
- Vysvětlím později.
- Ne, chci to vysvětlit hned.
- Chci vědět, co je sakra ta
plechovka zač. - Petere? To je Olivie.
Haló?
Došlo k napadení, Petere.
Tým ze skladiště je mrtev.
Cože? Kdo to spáchal?
Nevím, ale tu věc musíme přemístit
do bezpečí. Jsem na cestě.
Chápu.
Waltere, ať je to co chce,
neměl jsi to sem brát.
Proč to říkáš?
- Někdo si pro to přišel?
- Proč se na to ptáš?
- Přišli?
- Ano.
Pak to musíme schovat.
Potřebuji něco velmi důležitého.
- Co?
- Alobal.
- Proč?
- Věř mi.
- Ne, díky.
- K čertu!
Musíš být pořád tak protivný?
Ten alobal potřebuji hned,
abych blokoval frekvence z té bomby.
Závisí na tom tvůj život.
Závisí na tom životy nás všech.
Běž.
Seženu ti ten alobal a až se vrátím,
řekneš mi, co sakra myslíš, že ta věc dělá.
Když už tam budeš,
pokud mi budeš moct
sehnat root beer koktejl,
bylo by to skvělé.
Uvidím, co se dá dělat.
- Drahoušku, mohla bys mi
podat tu stříkačku? - Jasně.
Díky.
Mám ten alobal!
Astrid!
Astrid! Jsi v pořádku?
Astrid, podívej se na mě. Astrid.
Soustřeď se chvíli.
Kde je Walter?
Někdo k vám přišel.
Myslete na ni.
Vím, že jste tam byl.
Minule.
A ona k vám teď přišla.
Myslete na tu ženu.
Nehrajte si se mnou.
Buď mi to hned řeknete,
nebo to udělám znovu.
Myslete.
Vidíte? Šlo to lehce.
Bůh vám žehnej.
Root beer koktejl jsem neměl
už sedmnáct let.
A? Jak to chutná?
Božsky.
A zároveň pozemsky.
Jste koukám znalec.
Chcete taky?
Ne, díky.
Stejně bych toho moc necítil.
Sedmnáct let.
To jste se dlouho obešel
bez něčeho, co máte rád.
Tam, kde jsem byl, se
rychle ztrácí pojem o čase.
Mám co dohánět.
Díky, že jste schoval ten maják.
Sám se ho dotknout nemohu.
Vím, že máte otázky.
Brzy dostanete odpovědi.
Jistě.
Dr. Walter Bishop,
posílám vám jeho fotografii.
Chci dohled u jeho
posledního místa výskytu.
Tohle už mě unavuje.
Prosím vás neříkejte mi,
že netušíte, kde je váš otec...
Myslíte, že jenom trochu rozumím
tomu jeho popletenému mozku?
Vypadalo to, že ho zvládnete.
Něco si vyjasníme.
Já vám nic nesliboval.
Dostatečně jsem vás varoval.
Agentka Dunhamová.
Díky bohu. Kde?
Hned tam budeme.
Našli Waltera, jak se
prochází uprostřed silnice I-95.
Díky.
Pokud je to možné,
rád bych dostal zpět své šaty.
Vysvětlím ti, jak to funguje, Waltere.
Nemůžeš vstříknout
zaměstnanci FBI sedativa,
ukrást vládní majetek,
utéct z ochranné vazby
a chtít, aby se s tebou
nezacházelo jako se zločincem.
Tys nikdy nesebral něco,
co ti nepatřilo,
jelikož si věděl,
že je to tak správně?
- Tady nejde o mě.
- Možná, že ano, Petere.
Sebral jste tu bombu.
Pamatujete si to?
Ano, samozřejmě.
Co byste o ní chtěla vědět?
- Kde je?
- To vám nemohu říct.
Ale mohu vám říct, že někdo si pro tu
bombu jde. Tudíž jsem ji musel ukrýt.
A nevzpomínám si
kam ani před kým.
Musíte si vzpomenout.
Může být nebezpečná.
A musíme chránit lidi.
Řekněte, co je to zač.
Kdybych se to pokusil vysvětlit,
měli byste mě za blázna.
Neboj. To se určitě nestane.
Myslím, že po další
čtyři hodiny musím bombu chránit
před těmi, kteří se ji snaží získat.
Což je domněnka, kterou jsme probrali
s mým přítelem, který se mnou souhlasí.
S tvým přítelem?
Takový vysoký, ne?
Růžový, velké chlupaté uši.
Ne, je to člověk. Vcelku milý.
Třebaže nesmírně plešatý.
Nemá ani obočí.
Je to divné, ale zvyknete si.
Vy jste s ním mluvil?
Opravdu myslíš, že je chytré se chytat
jeho halucinací?
Waltere, kdo je to?
Kde ho najdeme?
Nemůžete ho najít.
- Samozřejmě, protože je
v sedmé dimenzi. - Stydí se.
Ale nebyl by vám k ničemu.
On jen pozoruje.
Waltere, ty jsi s ním nemluvil.
Viděl jsi ho na fotkách od Olivie,
tak nech těch nesmyslů
a řekni nám, kde ta bomba je.
Musíš být pořád tak omezený?
Sakra, nebuď jako ona.
Jako tvá matka.
Pochybovat o mém úsudku.
Nejsem dítě.
Nezacházej tak se mnou!
Za to díky.
To jsem přesně potřeboval.
Pocit viny opadl.
Olivie, je mi to líto, ale myslím,
že chápeš proč už tu nechci být.
Naštval jsem ho, že?
- Jak jsme na tom?
- Těžko říct. Walter něco skrývá.
Je tajemný jako vždy. Prý musí tu bombu
chránit. Že ji někdo hledá.
Vítejte ve Vrtoších Waltera Bishopa.
Kam ji odvezl?
To se zeptejte Waltera. Mně to neřekne.
Zřejmě se setkal s mužem, který
odpovídá popisu našeho známého.
Plešouna.
No, já znám hodně plešatých.
Pozorovatele.
Říkáte, že Walter tvrdí, že ho zná?
Říkám, že nespolupracuje.
Říkám, že jsem zmatená.
Čau, brachu.
Díky, že ses ozval tak rychle.
Hele, nechtěj mě hned rozčílit, jo?
Hádej co, tentokrát volám,
protože taky potřebuju laskavost.
Ne, potřebuju práci.
To je mi jedno.
Dokud z toho budou koukat prachy.
Kdekoliv kromě Bostonu.
Dobře.
Agentko Dunhamová?
Agentka Farnsworthová je na telefonu.
Nevím, asi před hodinou.
Když odešel, byl na
Waltera dost naštvaný.
Možná, že jen konečně odešel.
- Ne, někdo tu zápasil.
- Zkontroluju to. Díky, Astrid.
Zavolejte ochrance harvadského areálu.
Před knihovnou Countway je kamera
namířená na budovu Kresge.
Potřebuji záznamy za
uplynulé dvě hodiny.
Neděláte pro Velkého Eddieho, že ne?
Hele, asi máte špatnýho člověka.
Chci říct, že...
Ať už chcete cokoliv, myslím,
že vám to nemohu dát.
Máš něco, co potřebuji.
Řekni mi, kde to je.
Nevím, o čem to mluvíte.
Zeptám se tě na pár otázek.
Odpovídej upřímně, prosím.
Jakou největší bolest
jsi v životě pocítil?
Tohle bylo vyfoceno před vaší
laboratoří. Viděl jste někdy tohoto muže?
Myslím, že ne.
Něco se stalo, že?
- Něco nepříjemného, co je to?
- Myslím, že tento muž unesl Petera.
To není... ne.
Peter ho k ní dovede.
- K čemu? K bombě?
- Ano. - Jak?
- Řekl jste mu, kam jste ji ukryl?
- Ne, jistě že ne.
To jsem ani nemusel.
Ty a tví kolegové jste měli
bombu naposledy. Kde je teď?
Nemám tušení. A i kdybych měl,
jste poslední člověk, komu bych to řekl.
Ale zrovna jsi to udělal.
Tvůj otec ji ukryl. Ale ty nevíš kde.
A ano, abych ti odpověděl,
až tady skončíme, můžu tě prostě zabít.
To záleží na několika věcech.
Kdy tě naposledy tvůj otec políbil?
To je zatím asi ta nejpitomější otázka.
Mysli na svého otce.
Dobře.
Teď mysli na dobu,
než ho poslali do léčebny.
Na šťastné časy, kdy jsi ještě věřil,
že tě tvůj otec má rád.
Kromě auta ve vašem starém domě,
má tvůj otec nějaké další skrýše?
Odpověz.
Má tvůj otec...
Díky.
Právě jsi mi řekl, kde je ta bomba.
Pojď se mnou.
Škoda, že ses s ním nikdy nesetkal.
Tak dělej.
Kopej.
Opatrně.
Hej, Olivie.
Tady.
- Jsi v pořádku?
- Jo. Běžel tamtudy. Jdi.
Má zbraň.
Odsun podle plánu.
Kdo sakra jsi?
Co je ta bomba zač?
Ty víš, co to je, že? Proč je to tu?
Proč teď?
Kdo jsi?
Jablka, banány, nosorožci.
Chci tě držet za ruku.
Lucy in the sky with diamonds.
Opravdu znáš mého otce?
Mluvil jsi s ním dnes odpoledne?
Jsi jeho přítel?
Peter.
- Je v pořádku?
- Je mu dobře.
Má lehký otřes mozku,
ale bude v pořádku.
Díky. To jsou skvělé zprávy.
Pojďte. Odvezu vás zpět do hotelu.
Pokud vám to nevadí,
rád bych napřed něco zařídil.
Co jsem udělal bylo
ode mne velmi nedůvěryhodné.
Nechtěl jsem ti ublížit.
Jen jsem dělal co bylo nezbytné,
k ochraně nás všech.
Pokud by se ti po tom ulevilo,
nechal bych tě dát mi také injekci.
Ale já bych si to nejspíš užíval.
Dobrý den, Peter Bishop,
přivezli ho asi před hodinou.
Promiňte.
Zdravím.
Jste v pořádku?
Jo.
Je mi dobře.
Našli jsme tu bombu?
Vykopali jsme díru,
ale není po ní ani stopy.
Hned ráno přistavíme bagr,
ale nějak neočekávám, že ji najdeme.
Takže prostě zmizela.
Máme totožnost toho střelce.
John Mosley.
Před měsícem hledán pro
dvojnásobnou vraždu v Seattlu.
- Předtím několik incidentů s drogami.
- Seattle.
- To přišel zdaleka, aby tu věc dostal.
- Další v dlouhé řadě otázek.
Měl bych se vrá***.
Dovedete si představit,
že musíme v úřadu zklidnit vody.
NSA to zařízení považovala za svůj
majetek. Dožadují se vysvětlení.
Uvidíme se zítra?
Jo.
Ahoj.
Připraven k odchodu?
Včera večer se tam něco stalo, Olivie.
Ten Vzorec, o kterém Broyles mluví...
Vždycky jsem to považoval za nesmysl.
Nevysvětlitelné věci se dějí každý den.
Neznamená to, že je v tom něco víc.
Vím, že to bude znít šíleně.
Jo, určitě to bude znít šíleně,
ale ten chlap v lese mě znal.
A nevím jak to, ale byl v mé hlavě.
Věděl co chci říct, než jsem to řekl.
- Ten, co jsem ho zastřelila?
- Ne, ten druhý, ten plešoun.
- Z tvých fotek. Pan Bezobočí.
- Petere, já nikoho neviděla.
Znáš mě natolik dobře,
abys věděla, že tohle je
to poslední, co bych kdy čekal že řeknu,
ale co když má Walter pravdu?
Co když je to jen začátek?
- Hele, pěkně jsi dostal do hlavy.
- Myslíš, že jsem si tohle udělal sám?
Ne, jen že...
Byla chyba tě prosit, abys zůstal.
Za Waltera nejsi zodpovědný.
Vždy jsi říkal, že to mělo být
jen dočasně. Máš svůj vlastní život.
Olivie, slyšela jsi, co jsem teď říkal?
Mám mysl poměrně dost otevřenou,
ale dějí se tu věci,
které ani nedokážu začít vysvětlovat.
A dokud to nedokážu, nejdu nikam.
V tom případě se ti bude hodit tohle.
Schválili tvé pověření.
Jsi civilní poradce
ministerstva vnitřní bezpečnosti.
To znamená, že už nepotřebuji doprovod,
když přijdu do budovy FBI?
Jo.
Zbaví mě to pokut za rychlost?
Možná.
Řeknu ti o svém dni, Waltere.
Unesli mě, mučili mě,
strčili mi do nosu dva dráty,
které byly připojené k zařízení,
které jsem ještě nikdy neviděl.
Ale to nejzvláštnější z celého dne bylo,
že jsem jaksi bez mluvení
byl schopen odpovědět na otázku,
na kterou jsem neznal odpověď.
Kam jsem zahrabal tu kapsli?
Jak jsem to mohl vědět, Waltere?
Já to nevěděl.
Já nevěděl, kde je ta bomba pohřbená.
Věděl jsi to, synu,
protože jsem to věděl já.
Ne, já to nevěděl,
protože tys mi to neřekl.
To jsem nemusel.
Musíš přehodnotit svůj
názor na komunikaci.
Na myšlenky.
Myšlenky se mohou předávat osmózou.
Přiblížením.
Pamatuješ si tu noc,
kdy jsme měli nehodu, když jsi byl malý?
- Já řídil...
- Jistě, že pamatuji.
- Tvá matka byla doma.
- Jistě, že pamatuji! Večeře díkůvzdání.
Netrpělivě nás tam chtěla,
abychom se přidali k ostatním.
Když auto sjelo ze silnice, led byl tak
tlustý, že unesl vůz asi tak dvě minuty.
Co to má společného s dneškem?
Přišel jsem k vědomí,
spatřil tvé tělo...
... příšerně zkroucené.
Natáhl jsem se k tobě,
ale led se prolomil.
A my se potopili do temné vody.
A pak jsi doplaval ke břehu
a oba nás zachránil. Já vím.
Ne.
Nemohl jsem ovládat končetiny
v té ledové vodě. Nereagovaly.
Nemohl jsem tě zachránit.
Ani sebe.
Byli jsme mrtví, Petere, oba dva.
Ale pak mě někdo chytil.
A stoupali jsme k hladině.
Oba jsme byli zachráněni
mužem, kterého jsem nikdy neviděl.
Mužem, který by tam ani neměl být.
Dotáhl nás ke břehu.
Pamatuji si, že byl plešatý
a neměl obočí.
A když nás položil do sněhu,
pamatuji si jeho pohled.
Stál tam v mokrém obleku,
zima mu očividně nevadila.
Bylo to jako by znal
mé myšlenky dřív než já.
Jako by byl v mé hlavě.
Beze slov mi dal najevo,
že mě jednoho dne bude potřebovat.
Takříkajíc opětovat laskavost.
A je to tu.
Co se dnes stalo s tou kapslí,
nevím jistě, jak jsem věděl
o těch vibracích, o jejím složení.
Ale když jsem ji sám otestoval,
slyšel ty vibrace, cítil je,
jako kdyby se otevřela obálka
a já si konečně přečetl návod.
Okamžitě jsem věděl,
že musím tu kapsli ochránit. Pro něj.
Kdo jsou, co chtějí...
Jako vědec sdílím tvůj pocit marnosti
z nedostatku odpovědí.
Ale vím, že tu dnes sedíš...
Můj synu...
Naživu...
Vím, že mě musíš mít za blázna.
Ne tak moc, jak si možná myslíš.
Ahoj, Liv.
Pro www.fringe.sff.cz
www.krimiserialy.wz.cz