Tip:
Highlight text to annotate it
X
Věk nevinnosti Edith Wharton KAPITOLA XXIII.
Druhý den ráno, když Archer vystoupil z vlaku Fall River, on se objevil na
vodě letního Boston.
Ulice v blízkosti stanice byly plné vůně piva a kávy a kažení
ovoce a košilové rukávy lid pohyboval se přes ně s intimní vzdáním se
strávníci jít chodbou do koupelny.
Archer našel taxík a odjel do klubu Somerset k snídani.
Dokonce i módní čtvrti měl vzduch neúhledné rodinného krbu, na které není přebytek
Teplo stále kazí evropských měst.
Péče a odběrateli v kalika uvelebil na schodech dveří bohatý, a společný vypadal
jako hříště na zítra o zednářské piknik.
Pokud Archer se snažil představit Ellen Olenska v nepravděpodobných scén nemohl
volali, zda došlo, do které bylo obtížnější, aby se vešly ji než toto teplo-
poklonil a opustil Boston.
On snídal s chutí a způsobu, počínaje plátkem melounu a
studiu ranní noviny, zatímco on čekal na topinky a míchaná vajíčka.
Nový pocit energie a aktivity se posedlý od chvíle, kdy mu oznámil,
do května večer před tím měl obchod v Bostonu, a měla by
Fall River loď, která v noci a jít do New Yorku následující večer.
To byl vždycky za to, že se vrátí do města již v týdnu, a když
se vrátil ze své výpravy do Portsmouthu dopis z úřadu, který
osud viditelně umístěn na rohu
tabulky haly, stačilo, aby ospravedlnil své náhlé změně plánu.
On byl dokonce stydí za lehkostí, s jakou se celá věc byla vykonána: to připomínalo
ho, za chvíli nepříjemné, z mistrovské contrivances Lawrence Leffertsová je
pro zajištění jeho svobodu.
Ale že to není dlouho trápit ho, protože on nebyl v analytickém náladě.
Po snídani kouřil cigaretu a podíval se přes obchodní objednavatele.
Zatímco on byl tedy zaměstnán dva nebo tři muži, které znal, přišel, a obvyklé pozdravy
byly vyměněny: byl to stejný svět po tom všem, i když měl takový divný pocit
co proklouzl ok času a prostoru.
Podíval se na hodinky, a zjištění, že to bylo půl desáté vstal a šel do
psaní pokoj.
Tam napsal několik řádků, a nařídil posla vzít si taxi do domu Parker
a čekat na odpověď.
Pak se posadil za jiným novin a snažil se vypočítat, jak dlouho bude
vzít si taxi se dostat do domu Parker.
"Dáma se, pane," zaslechl číšník hlas na jeho loket, a on
vykoktal: "Out -?", jako by to bylo slovo v cizím jazyce.
Vstal a šel do haly.
Musí to být chyba: ona nemohla být z v tuto hodinu.
Ten zrudl hněvem na vlastní hlouposti: proč on ne poslal na vědomí, jakmile se
přišel?
On našel jeho klobouk a hůl a vyšel na ulici.
Město se najednou tak zvláštní a rozsáhlé a prázdné, jako by byl cestovatel
ze vzdálených zemí.
Na okamžik stál na dveře krokem váhala, pak se rozhodl jít do
Parker House. Co když posel byl špatně,
a ona se tam ještě?
Začal chodit po společné, a na první lavici, pod stromem, uviděl
její zasedání.
Měla šedé hedvábné slunečník *** hlavou--jak mohl vůbec představit ji
růžové?
Když se blížil byl zasažen její apatický postoj: tam seděla, jako by se
neměl nic jiného na práci.
Viděl její klesající profil a uzel vlasů upevněna nízká v krku pod ní
tmavý klobouk a rukavice dlouhé pomačkané na ruku, která držela slunečník.
Přišel o krok nebo dva blíž, a ona se otočila a pohlédla na něj.
"Ach," - řekla a poprvé si všiml udivený pohled na její tváři, ale v
Dalším momentem je dával cestu k pomalým úsměvem úžasu a spokojenosti.
"Ach" - zašeptala znovu, na jiné poznámky, jak stál a díval se na ni a
bez stoupá udělala místo pro něj na lavičce.
"Jsem tady pracovně - jen se sem dostal," vysvětlil Archer, a aniž by věděl proč,
náhle začal předstírat údiv *** ji viděl.
"Ale co na zemi děláte v této poušti?"
Neměl tušení, co vlastně říkal: měl pocit, jako kdyby volali na ni
přes nekonečné vzdálenosti, a ona by mohla zmizet dřív než on mohl předjet ji.
"Já?
No, jsem tady služebně taky, "odpověděla, otočila hlavu směrem k němu, aby
že oni byli tváří v tvář.
Slova stěží dosáhla jej: on si byl vědom jen její hlas, a překvapující
Skutečnost, že ne ozvěna z toho zůstalo v jeho paměti.
On si ani připomenout, že byla nízká-posazený, se slabým drsností na
souhlásky.
"Děláte si vlasy jinak," řekl a jeho srdce bije jako kdyby vyslovil
něco neodvolatelné. "Jinak?
Ne - je to jen, že jsem to udělat, jak nejlépe to půjde, když jsem bez Nastasia ".
"Nastasia, ale není se s vámi?" "Ne, já jsem sám.
Za dva dny to nestojí za to aby ji. "
"Vy jste sám? - Na Parker House" Podívala se na něj s bleskem svého starého
zloba.
"Znamená to najít si jako nebezpečný?" "Ne, to nebezpečné - ne"
"Ale nekonvenční? Vidím, já předpokládám, že to je ".
Ona za chvilku.
"Neměl jsem o tom přemýšlel, protože jsem právě udělal něco mnohem víc
nekonvenční. "slabý nádech ironie prodléval v ní
oči.
"Právě jsem odmítl vzít zpět sumu peněz - to patřilo mně."
Archer vyskočil a přestěhoval se o krok či dva dál.
Ona svinuté její slunečník a posadila se nepřítomně čerpání vzory na štěrku.
V současné době se vrátil a postavil se před ní.
"Někdo - byl sem se s Vámi setkat?"
"Ano." "Pomocí této nabídky?"
Přikývla. "A vy jste odmítla - z důvodu
podmínky? "
"Odmítl jsem," řekla po chvíli. Posadil se vedle ní znovu.
"Jaké byly podmínky?" "No, oni nebyli obtížné: stačí sedět na
vedoucí jeho stolu a hned poté. "
Tam byl další interval ticha. Archerova srdce se prudce sám zavřený
divný, jak to bylo, a on seděl marně tápal po slově.
"Chce tě zpátky - za každou cenu?"
"No - značná cena. Alespoň je značná suma pro mě. "
Znovu se odmlčel, porazil o otázku, kterou cítil, že musí dát.
"To bylo setkat se s ním tady, že jste přišli?"
Dívala se, a pak propukl v smích. "Seznamte se mu - můj manžel?
ZDE? V tomto období je to vždy v Cowes nebo
Baden. "
"Poslal někoho?" "Ano."
"S dopisem?" Zavrtěla hlavou.
"Ne, jen zpráva.
Nikdy píše. Nemyslím si, že jsem měl více než jeden dopis
od něj. "
Narážka přinesl barvu na tváři, a odráží se v Archerova
živý ruměnec. "Proč se nikdy psát?"
"Proč by měl?
Co si člověk musel pro sekretářky? "Mladík se červenat prohloubil.
Ona vyslovuje slovo, jako by neměl žádný větší význam, než jakékoliv jiné v ní
slovník.
Na chvíli to bylo na špičce jeho jazyka a zeptejte se: "Copak on poslat jeho sekretářku,
potom? "Ale vzpomínka hraběte Olenski to jen
dopis jeho manželky byla příliš současnosti k němu.
Znovu se odmlčel, a pak se znovu pustit.
"A člověk?" - "Emisar?
Vyslanec, "Madam Olenska vrátil, stále s úsměvem," možná, pro veškerou péči I, mají
odešel již, ale on trval na tom, čekání, až dnes večer ... v případě ... o
šanci ... "
"A vy jste přišel sem myslím, že šanci znovu?"
"Přišel jsem si na závan vzduchu. Hotel je příliš dusno.
Beru na odpolední vlak zpět do Portsmouthu. "
Seděli mlčky, a to při pohledu na sebe, ale přímo před sebe na lidi kolem
podél cesty.
Nakonec se obrátila oči znovu k jeho tváři a řekl: ". Nejste změněno"
Cítil se jako odpověď: "Byl jsem, dokud jsem tě viděl znovu," ale místo toho vstal
náhle a podíval se na něj na neúhledné parném parku.
"To je hrozné.
Proč bychom neměli jít trochu na uzdě?
Je tu vítr, a bude chladněji. Mohli bychom vzít parníkem až do bodu
Arley. "
Podívala se na něj váhavě a on pokračoval: "V pondělí ráno tam nebude
je někdo na lodi. Můj vlak neopustí až do večera: Já jsem
návratu do New Yorku.
Proč by ne "trval na svém a díval se na ni a najednou vypuklo:
"Copak jsme udělali všechno, co jsme mohli?" "Ó" - zamumlala znovu.
Vstala a znovu si slunečník, podíval se na ni, jako by si radu
scéna, a zajistit si o nemožnosti tam zůstal.
Pak její oči se vrátil k jeho obličeji.
"Nesmíte říkat takové věci se mnou," řekla.
"Řeknu cokoli chcete, nebo nic. Nebudu otevřít pusu, pokud byste mi říct,
na.
Jaké škody to může udělat někdo? Všechno, co chci, je poslouchat, "řekl
zakoktal. Zhluboka se trochu zlata tváří sledovala
smaltované řetězce.
"Ach, ne výpočet," řekl vypukla, "dejte mi den!
Chci se dostat co nejdál od toho člověka. V jaké době byl taky? "
Její barva opět vzrostl.
"V jedenáct." "Pak musí přijít hned."
"Nemusíte se bát - pokud se nevrátím." "Ani si buď - pokud děláte.
Přísahám, že jsem jen chci slyšet o tobě vědět, co jsi dělal.
Je to sto let, co jsme potkali - to může být dalších sto, než jsme se setkat
znovu. "
Pořád ještě váhal, její úzkosti oči na jeho tváři.
"Proč jsi přišel na pláž, aby přinesla mi, že den, kdy jsem byl u babičky?" Řekla
zeptal se.
"Protože jste se ohlédnout - protože nevěděla, že jsem tam byl.
Přísahal jsem, že ne, pokud se rozhlédl. "
Zasmál se, dětinskost vyznání udeřil jej.
"Ale já jsem se dívat kolem schválně." "Na účelem?"
"Věděl jsem, že jste tam byli, když jste jel v Poznal jsem na poníky.
Tak jsem šel dolů na pláž. "" Chcete-li získat ode mě tak daleko, jak si mohl? "
Zopakovala tichým hlasem: "Chcete-li získat od vás tak daleko, jak jsem mohl."
Zasmál se znovu, tentokrát v chlapecké spokojenosti.
"No, vidíte, že to k ničemu.
Možná i vám, "dodal," že firma přišla jsem sem byl jen
najít. Ale podívejte se, musíme začít nebo se musí
ujít naši loď. "
"Naše loď?" Zamračila se zmateně, a pak se usmála.
"No, ale musím se vrá*** do hotelu jako první: Musím nechat vzkaz -"
"Jako mnoho poznámek jak je libo.
Můžete napsat tady. "Vytáhl poznámky případu a jeden nový
stylographic pera. "Dokonce jsem dostal obálku - vidíte, jak
Všechno je předurčeno!
Tam - stabilní věc na koleno, a já dostanu pero děje v druhé.
Musí být náladou, počkejte - "Praštil ruku, která držela pero proti
zadní lavici.
"Je to jako prudce dolů rtuť teploměru: jen trik.
Nyní zkuste - "
Zasmála se a sklonil se *** list papíru, který mu ležel na poznámek případě,
začal psát.
Archer odešel o několik kroků, díval se sálavé nevidoucíma očima na
kolemjdoucí, kteří podle jejich pořadí, se zastavil a zíral na nezvyklý pohled na
moderně oblečeni paní psaní poznámky na její kolena na lavičce v obyčejný.
Paní Olenska vsunul do obálky list, napsal jméno na tom, a dát to
do kapsy.
Pak se taky postavil.
Šli zpět k Beacon Street, a nedaleko klubu Archer zahlédl
plyšové lemované "herdic", který nesl jeho vědomí do Parker House, a jehož řidič
reposing byl z tohoto úsilí ke koupání čelo na rohu hydrantu.
"Řekl jsem vám všechno, co bylo předurčeno! Here'sa kabina pro nás.
Můžete vidět! "
Smáli se udiveně na zázrak vyzvednutí veřejné přenos na to
hodiny, a v tomto nepravděpodobném místě, ve městě, kde kabina-stánky byly ještě "cizí"
novinkou.
Archer, podíval se na hodinky, viděl, že je čas jet do Parker domu
před odchodem do přistání parníku. Oni rachotily po ulicích a horké
vypracovala na dveře hotelu.
Archer natáhl ruku pro dopis. ? "Mám se ho," zeptal se, ale paní
Olenska, vrtěla hlavou, vyskočil a zmizel přes prosklené dveře.
Bylo to sotva půl jedenácté, ale co když vyslanec, netrpělivě na její odpověď, a
neví, jak jinak využívat svůj čas, už seděl mezi cestujícími
s chladicími nápojů na lokty, z nichž Archer byl zahlédl, jak šla v?
Čekal, chodil sem a tam před herdic.
Sicilský mladík s očima jako Nastasia někdo nabídne, zářit boty a irské
matrona prodat mu broskve a každých pár chvil se dveře otevřely, aby vypustil horké muže
se slamáky naklonil daleko vzadu, který se na něj podívala, když šel.
Podivil se, že dveře se musí otevírat tak často, a že všichni lidé, že ať se
by měla vypadat tak, jako každý jiný, a tak jako všechny ostatní horké muži, kteří v tu hodinu,
po celé délce a šíři země,
Míjeli průběžně a ven z lítačkami hotelů.
A pak najednou přišel tvář, která se nemůže týkat jiných tváří.
Chytil ale záblesk toho, pro jeho pacings nesl ho nejdál
bodem jeho rytmu, a to bylo v návratu do hotelu, který viděl ve skupině
typických tváře - na zplihlé a
unavený, kulaté a překvapený, lucerna-jawed a mírný - to ostatní tvář
Bylo to tak mnohem více věcí najednou, a věci tak odlišné.
Šlo o mladého muže, bledá taky, a napůl uhašen teplem, nebo se strachovat, nebo
jak, ale nějak rychlejší, vivider, více vědomi nebo snad zdálo, tak proto, že
byl tak odlišný.
Archer visel chvilku na tenké niti paměti, ale to prasklo a plaval pryč s
mizející tváře - zřejmě, že z nějakého cizího muže podnikání, hledá dvojnásob
zahraniční v takovém prostředí.
Zmizel v proudu kolemjdoucích, a Archer pokračoval v jeho hlídku.
Bylo mu jedno, že viděl hodinky v ruce na dohled od hotelu a jeho samostatný
zápočet časem ho vedl k závěru, že pokud paní Olenska tak
dlouho se objevit, mohlo by to být jen
proto, že se setkal s vyslance a byl jím zastavili.
Při tom pomyšlení Archerova obavy zvýšil na úzkosti.
"Když nepřijde brzy budu jít a najít ji," řekl.
Dveře se otevřely znovu a ona byla po jeho boku.
Dostali se do herdic, a jak to odjel vytáhl hodinky a viděl, že
byl chybějící jen tři minuty.
V rachotu volných oken, které dělaly mluvit nelze, že narazil na
nesouvislý dlažební kostky na nábřeží.
Sedí vedle sebe na lavičce na poloprázdnou lodi zjistili, že měli jen stěží
něco říci k sobě, nebo spíše to, co musel říkat sděleny
sám nejlépe v požehnaném tichu jejich propuštění a jejich izolace.
Vzhledem k tomu, pádlo kola se začal otáčet a nakládacích přístavištích a lodní ustupovat přes
závoj tepla, zdálo se, že všechno Archera ve starém známém světě
Zvyk byl ustupující také.
Toužil se zeptat paní Olenska jestli neměl stejný pocit: pocit, že
se začaly na nějaké dlouhé cestě, ze které se možná nikdy nevrátí.
Ale on se bál, že to říkám, nebo cokoliv jiného, co by mohlo narušit křehký
vyvážit její důvěry v něj. Ve skutečnosti on nechce prozradit, že
důvěřovat.
Tam byly dny a noci, kdy vzpomínka na jejich polibek spálil a hořel
na rtech, den předtím dokonce na jednotce do Portsmouthu, myšlenka na ni měla
běžet přes něj jako oheň, ale teď, když
byl vedle něj, a oni byli driftování dále do tohoto neznámého světa, se zdálo, že
dosáhla druh hlubší blízkosti, že dotek může rozbít.
Jako loď opustila přístav a obrátil se směrem k moři vítr pohnul o nich a
Zátoka se rozešli do dlouhých olejových vlnění, pak do vlnek zakončeny sprejem.
Mlha dusno stále visel *** městem, ale před ležel čerstvý svět
volánků vody, a vzdálené mysy s světelných domy na slunci.
Madam Olenska, opřel se do lodi lištu, pili v chladu mezi
pootevřenými rty.
Měla rány dlouhou závoj o jejím klobouku, ale opustil její tvář odhalila, a Archer
byl udeřen klidné veselí jejího výrazu.
Zdálo se, že se jejich dobrodružství jako samozřejmost, a není ani ve strachu
nečekaných setkání, ani (to, co bylo ještě horší) nepřiměřeně ***šený jejich možností.
V holé jídelny z hospody, který on doufal, že by na sebe,
našli pronikavé stranu nevinně vypadajících mladých mužů a žen - ve školním
učitelé na dovolené, řekl majitel
je - a Archer pokleslo srdce při představě, že bude muset mluvit přes jejich hluku.
"Je to beznadějné - I'll požádat o soukromý pokoj," řekl a paní Olenska, bez
nabízet žádné námitky, počkal, až on šel hledat to.
Místnosti se otevřely na dlouhé dřevěné verandě, s moře přichází do oken.
To bylo holé a chladné, s tabulkou pokryté hrubou pestrou látkou a zdobený
o láhev okurek a borůvkovou koláč pod klece.
Žádné další bezelstná vypadající skříň particulier kdy nabídla svůj úkryt
utajovaný pár: Archer připadalo viděl smysl svého uklidnění v slabě
pobaveným úsměvem, s níž paní Olenska posadil naproti němu.
Žena, která utekla od svého manžela - a údajně s jiným mužem - je pravděpodobné,
k zvládli umění brát věci jako samozřejmost, ale něco v kvalitě
její klidem vzal výhodu ze své ironie.
Tím, že je takové ticho, tak nepřekvapilo, a to tak jednoduché se jí podařilo setřít
úmluv a aby ho pocit, že snažit se být sama byla přirozená věc pro dva
staří přátelé, kteří měli tolik co říct k sobě ....