Tip:
Highlight text to annotate it
X
Je mi to líto, pane Donnelly,
ale vaše žena dnes ráno ve 3 hodiny zemřela.
Přál byste si ji vidět?
Ach, ano. Prosím. Děkuji.
Rád bych se vám věnoval, pane Donnelly, ale dnes máme opravdu rušno.
Jste asi v jednom kole, co?
Máme tu dva mrtvé kojence a ženu.
Vlastní syn jí vystřelil mozek z hlavy.
Vážně? Přežila nebo je mrtvá?
Mrtvá. Z hlavy jí nic nezbylo.
Nechám vás tady.
Nevím, co ti mám říct, zlato.
Nevím, co říct.
Přinesl jsem ti fotku Davida.
Nevím, co mám říct.
Nevím, kde teď jsi.
Sedí tu někdo?
Baže, sedí tu stovky maníků. Jen se podívej.
- Jen jsem se zeptal. - To jo, no.
Tyhle buzerantské otázky mám nejradši. To bych se posral.
Hej ty! No ty! Co je to s tebou?
- Vypadáš nějak sklesle. - Starej se o sebe.
Slyšels to? Jen jsem si chtěl trochu pokecat.
- Kecej s těmi, co znáš. - Já nikoho neznám.
Nemám na světě jedinýho kámoše.
Je nějaký podrážděný.
Hej, kámo? Jakto že nejsou vysocí žokejové?
Co?
Jakto že nejsou vysocí žokejové? Vždycky to jsou zakrslíci.
- Kvůli váze. - Já vím, že kvůli váze!
Bože, kvůli váze. Jasně, že kvůli váze.
Ale co uděláš, když jsi vysoký maník a chceš se stát žokejem?
To přece není fér, nebo je?
Máma vždycky říkávala,
že až vyrosteš, můžeš se stát čím chceš.
Ale v případě vysokých maníků, co se chtějí stát žokejem, to kurva zjevně neplatí.
- Můžeš skákat přes překážky. - Skákat přes překážky!
To si teď kurva děláš kozy, ne?
Skákat přes překážky. Bože. Skákat přes překážky!
A drezura. To je další píčovina, která mě kurva vytáčí.
Mohl by sis laskavě dávat pozor na jazyk?
Co? Tenhle týpek...
Bože.
Tak, já mažu do jídelňáku, potřebuju si od vás dvou dát voraz, balíci.
Nechcete něco? Co, plačko? Nic? Starouši?
- Šálek čaje? - Šálek čaje, aha.
Ne, žádný prachy nevytahuj, jestli si myslíš, že mi dělá problém přihrát někomu čaj,
tak to ses ve mě splet, kámo. Jo, jo.
- Jsi v pořádku? - Ne, nejsem v pořádku.
Stalo se něco?
- Minulou noc nám zemřel syn. Syndrom náhlého úmrtí. - Jo. Všem to vykládej.
To je mi líto.
50 pencí za sášek Taytos.
Ten zrzavý hajzlík má ale koule.
- Kolik ti dlužím? - Kašli na to.
- Ne, vážně. - Říkám, kašli na to.
Kde je ta vysmátá dvojka?
- Včera v noci jim zemřel syn. - Fakt?
Ach, můj bože.
Zabili ho?
- Ne, oni ho nezabili. - Možná jím o něco praštili.
Byl to syndrom náhlého úmrtí.
To říkají všichni. Vsadím se, že s ním o něco třískli.
Já bych to udělal, kdybych měl děcko. Jen je pořád třískat.
Něčím. Kdyby mě vytáčel, tak co.
Třeba jako táta Marvina Gaye.
Já bych Marvina Gaye odpráskl, kdybych byl jeho otec.
Jen aby ten zmrd zklapnul.
Překvapuje mě, že maminy a fotříci svý děcka nezabíjejí častěji.
Páč většina děcek je kurevsky zkažená. Já rozhodně jsem. Jsem kurevsky zkažený děcko.
- Máš děti? - Ne.
Plánuješ je mít? Někdy v budoucnu?
Páč dneska je ***, jak jsi starý.
Tony Curtis, to je přece zasraná vykopávka a děcka dělá furt.
Ne, to není Tony Curtis. Rod Steiger! Tihle zmrdi se mi furt pletou.
Rod Steiger, jasně. Je mu tak nejmíň sto. Hele, ovce.
Už jsi někdy pokřikoval na ovce?
Ne.
Aha.
Hele, tady jsou Fred a Rosemary.
- Kam máš namířeno? Do Dublinu? - Jo, do Dublinu.
Město, kde se nikdy neuklízí.
Když potřebuju *** a slyšet posraný přízvuk, tak se vydám přímo ke zdroji.
Jestli nepřestaneš používat tenhle slovník,
dojdu si pro tebe a vymlátím z tebe duši.
Jaký slovník? "Posraný" přece není sprosté.
- Ale je. - To kurva není!
- Pato! - Já už to nemíním poslouchat!
Jen ať mě praští. Já se z toho neposeru.
- Vypadni někam jinam. - Ty vypadni někam jinam!
- Já jsem tu byl první, vy kreténi. - Pato, sedni si.
Ještě jedno slovo. Ještě jedno!
Poslouchej, příště se tě už nezastanu, ok? Mám dost svých problémů.
Hele, znám skvělou historku o krávě se zaraženými větry,
- chceš ji slyšet? - Ne! Bože!
S tebou není žádná sranda.
- Neměl bys procházet ***óny, co? - Ne.
Máš Pringles?
Ne. O tyhle čipsy není zájem. Máme jen Taytos nebo Ripples.
- A alkohol neprodáváš, že? - Vždyť je 11 ráno.
Ptal jsem se tě snad, kolik je hodin?
Ptal jsem se, jestli prodáváš alkohol.
- Nebuďte na mě naštvaný. - Přesně tak, nebuďte na mě naštvaný.
- A čím jsem vás naštval? - Už jen ten tvůj drzý obličej.
- Můj obličej? - A vůbec se chováš drze.
A jak by se vám líbilo pracovat ve vlaku?
Je to snad moje vina, že máš nahovno práci?
Neřekl jsem, že mám nahovno práci. Jen jsem si to představoval trochu jinak.
Tak dáš mi nějaký chlast nebo tady mám stát jen tak?
Neměl bys procházet ***óny, co?
- Co si dáte? - Dva čaje, prosím.
Myslíš, že je retardovaný? Ten mladej?
Neřekl bych retardovaný, to ne. Když ví, co je drezura.
Žádné postižení?
To jsem chtěl vlastně řict.
To je vaše mrtvé děcko? Ukažte nám ho.
Vypadá trochu jako ten hulibrk z Bronski Beat.
Pamatujete toho hulibrka z Bronski Beat? Vypadá jako on.
- Nedivím se, že jste s ním o něco praštila. - Šlo o syndrom náhlého úmrtí!
To pak říkají všechny matky.
Každý to pochopí, když máte ošklivé děcko, které vám dělá ostudu.
Na mě to neházejte.
Hej, paničko, ten váš šel támhle!
Nebylo to moc?
Myslím, že tohle jsi kapánek přehnal, kámo.
- Neviděl jsi moji ženu? - Jo, viděl.
Flákla sebou z vlaku, tak pět minut zpátky, mozek se ji rozprsknul o ***ón.
Je retardovaný. Jdu najít svoji ženu.
Jasně, a podívej se zvenku na ***ón. Půlku ho zasvinila.
Nekoukej na mě. Řekl jsem, že to bylo před pěti minutami.
Chovala se divně od první chvíle, co si sem sedla.
Celou dobu jen brečela jak pominutá.
Nebrečela snad celou dobu jak pominutá, kámo?
- Umřel jí syn. - Umřel, já vím.
To si zapište, protože to s tím mohlo nějak souviset.
To je on. Vypadá dost brutálně.
Vypadá jako ten hulibrk z Bronski Beat.
- Hulibrk z čeho? - Hulibrk z Bronski Beat.
Ten teplouš?
Jo, ten teplouš, teplouš. Přesně, ten teplouš.
- Můžu si to nechat? - Jen si poslužte.
Dejte si to do složky "mrtvé dítě/podoba z Bronski Beat".
- Neznám vás odněkud? - Mě? Ne.
Ok, o čem jste s paní Dooleyovou mluvili, než opustila ***ón?
Vykládal jsem jí historku o té krávě se zaraženými větry.
Bože, kvůli toho by se přece nikdo nezabíjel, ne pane?
To ne, jsem si jistý, že ji asi něco vážného trápilo.
Díky za váš čas, chlapi.
Myslel jsem, že Freud už je dávno po smrti.
Ať zastaví ten vlak! A vyřiď všem, ať se připraví na střelbu!
Ty jsi ale kurva citlivka. Ani jsi tu ženskou neznal.
- Ty nemáš moc úctu k mrtvým, co? - To nemám.
Díky jednomu černochovi.
Jen si to přiznej, kámo, taky ti lezla na nervy s tím svým kvílením.
Hele, moji mámu včera zavraždili, ale nebulím tu kvůli tomu jako buzna.
Děláš si srandu?
No jasně. Dělám si z lidí srandu, že mi právě zavraždili matku.
A ohromně se tím bavím.
Moc tě to nezasáhlo.
Nebyla to moc příjemná ženská, a život jde přece dál.
- Včera mi zemřela žena. - Opravdu?
- Taky ji zavraždili? - Ne, ne.
Ještě že kurva tak. Už jsem se lekl, že se tu potuluje sériový vrah.
No tak nebreč, starouši.
Teď už je u pána Boha. Teď už je u pána Boha.
- Já nevěřím v Boha. Už ne. - Co? Jistě že věříš v Boha.
- Jsi přece starej. - Ne. Dneska to byla poslední kapka.
Proč, co se stalo dneska... Jo, ty myslíš tvoje žena a teď ta surfařka po ***ónech.
Ale za to přece nemůže Bůh. Nemůže být všude najednou.
Co je?
Nic.
Konečně ses kurva zasmál.
Hele, nechtěl bys slyšet tu historku o krávě se zaraženými větry?
Je to kurevský nářez.
Jo, chtěl bych jí slyšet.
Chtěl bys? To mě poser!
A nejlepší na tom je, že se to opravdu stalo. To je to nejšílenější.
Takže, když mi bylo sedm, byl jsem s tátou na výstavě dobytka.
Všude samý zasraný krávy, jak už to tak na výstavách dobytka bývá.
No a jedna ta kráva měla zaražené větry.
Má to i odborný název, ale už nevím, co to kurva bylo.
To je jedno, ta kráva se začala zvětšovat a nafukovat jako zkurvený balón,
což je docela nebezpečné, protože to jí může i zabít.
Nikdo nevěděl, co dělat, dokud se tam neobjevil ten mrňavý chlapík.
Náhodou šel kolem.
Vytáhl ten zkurvený šroubovák a skočil do ohrady,
a každý si říkal, "Kurva, to snad ne ",
no a ten malý chlapík začal tu krávu bodat a dělat jí do boku obrovské díry.
Mysleli jsme si, že je to nějaký psychouš, co se mu zachtělo pobodat krávu.
Ale pak se ta kráva začala vyfukovat zpátky do normálu,
protože to bylo přesně to, co bys měl udělat s krávou se zaražené větry.
Prostě tu mrchu propíchnout.
A tak všichni okolo začali tomu malému chlápkovi tleskat, že byl tak duchaplný.
On nám pak začal vykládat o svém životě a o tom, jak velký expert na ty pitomé krávy je.
Pak přišel s tím, že ten plyn, který uniká z té krávy,
je úplně stejný jako plyn, který máme doma ve sporáku,
a každý říkal, "To je kravina, že je stejný. "
A ten malý chlápek říká, "Ale je. Podívejte. "
A ten plyn prostě zapálil,
takže z té krávy začaly šlehat obrovské plameny,
a my jsme byli tak ohromeni, že jsme začali znovu tleskat.
Ale ten plyn se v ní musel nějak dál hromadit nebo co,
protože ta kráva pak kurva vybuchla.
Nejlepší den mého zkurveného života, jak ta kráva vybuchla.
- Jsem na místě. - Tady vystupuješ, jo?
V pohodě. Začínal jsem se s tebou kurevsky nudit.
Hodně štěstí.
Kámo?
Je mi líto tvé mrtvé ženy.
Jo. Díky.
- Je mi líto tvé mámy. - Žádná ztráta.
Máme tu dva mrtvé kojence a ženu. Vlastní syn jí vystřelil mozek z hlavy.
Ne!
Ne!
Ani jednoho jsem netrefil.
To byla kurva ubohá střelba. Kurevsky ubohá. No ne?
Víš, jak to myslím, že? Bylo to kurva ubohé.
Doufám, že tě brzo uvidím, zlato.
A když ne, tak ne.
Tak, tak, tak.
Tak, tak, Davide.
Je tam pro každého jedna.
Já půjdu hned za tebou.
Ach, Bože.
Zkurvený den.
Překlad: novacisko
www.titulky.com