Tip:
Highlight text to annotate it
X
Proč Spojené státy zaútočily na Lybii, Irák, Afgánistán a Jemen?
Proč američtí operativci pomáhají destabilizovat Sýrii?
A proč je vláda Spojených států tak zaměřená na svržení vlády v Íránu?
A to navzdory tomu, že Írán nezaútočil na žádnou zemi od roku 1798!
A co dál? Co nás ještě čeká?
Když se podíváte na kurz, který jsme momentálně nabrali,
nedává to vůbec žádný smysl, pokud to vše posuzujete na základě toho, co jsme se učili ve škole.
A nedává to žádný smysl ani když je váš názor na svět založen na propogandě mainstreamových médií, kterou vám předkládají jako "zprávy"
Ale dává to dokonalý smysl, jakmile znáte skutečné motivy mocných. Pro pochopení těchto motivů
se nejprve musíme podívat do historie.
V roce 1945 dohoda z Bretton Woodu ustanovila dolar jako světovou rezervní měnu,
což znamenalo, že mezinárodní komodity byly naceňovány v dolarech.
Dohoda, která dala Spojeným státům významnou finanční výhodu, byla podepsána s podmínkou, že tyto dolary
budou směnitelné za zlato v jednotné hodnotě 35 dolarů za unci.
Spojené státy slíbily, že nebudou tisknout moc peněz, ale byl to systém založený pouze na důvěře,
protože Federální rezervní banka odmítla povolit jakýkoliv audit nebo dohled *** svými tiskovými stroji.
V letech před rokem 1970 bylo ale kvůli výdajům na válku ve Vietnamu mnoha zemím jasné, že USA tisknou
mnohem více peněz, než kolik měli ve zlatě. A v reakci na toto podezření začít žádat své zlato zpět.
Samozřejmě tento požadavek způsobil rychlý pokles hodnoty dolaru.
Situace vyvrcholila v roce 1971, kdy se Francie pokusila vybrat si své zlato, a Nixon jim ho odmítl vydat.
15. srpna 1971 učinil následující prohlášení:
NIXON: "Nařídil jsem ministru financí učinit opatření nezbytná
k obraně dolaru vůči spekulantům. Nařídil jsem ministru Connallymu dočasně pozastavit
směnitelnost dolaru za zlato nebo jiná rezervní aktiva, s výjimkou podmínek.
které budou v zájmu měnové stability a v nejlepším zájmu Spojených států.
Samozřejmě to není dočasné pozastavení jak tvrdil, ale spíše trvalé nastavení.
A pro zbytek světa, který svěřil Spojeným státům své fyzické zlato, to byla otevřená krádež.
V roce 1973 prezident Nixon požádal krále Fayçala ze Saúdské Arábie, aby akceptoval pouze americké dolary jako platbu za ropu
a investoval všechny nadměrné zisky do amerických státních dluhopisů, měny a dlužných účtů.
Na oplátku mu Nixon nabídl vojenskou ochranu saúdských ropných polí.
Stejná nabídka byla rozšířena na každou z klíčových světových zemí produkujícíh ropu. A od roku 1975 všichni členové OPECu
souhlasili s prodejem ropy výhradně za americké dolary. Odklon od směnitelnosti dolaru za zlato
a propojení se zahraniční ropou okamžitě přinutil všechny země na světě dovážející ropu, aby začaly udržovat stálou zásobu
bankovek Federální rezervní banky. A aby ty papírové bankovky dostali, museli posílat skutečné fyzické zboží do Ameriky.
To byl zrod petrodolaru.
Za tyto papírové peníze bylo všechno, co Amerika potřebovala, dováženo do země a Spojené státy ve výsledku velmi, velmi zbohatly.
Byl to největší finanční podvod v historii.
Závody ve zbrojení během studené války byla hra pokeru.
Vojenské výdaje byly žetony a USA měly nekonečnou zásobu žetonů.
S petrodolarem za pasem byly schopny zvyšovat sázky víc a víc,
až překonaly každý stát na planetě,
a nakonec americké vojenské výdaje předčily výdaje všech ostatních národů na světě dohromady.
Sovětský svaz nikdy neměl šanci.
Konečné zhroucení komunistického bloku v roce 1991 odstranilo poslední protiváhu americké vojenské síly.
Spojené státy byl nespornou supervelmocí bez soupeře.
Mnozí lidé doufali, že to bude začátek nové éry míru a stability.
Bohužel měli mocní jiné představy.
V témže roce USA napadly Irák v první válce v zálivu. A po rozdrcení iráckého vojska
a zničení irácké infrastruktury, včetně čistíren odpadních vod a nemocnic,
byly zavedeny ochromující sankce, které bránily opětovnému vybudování infrastruktury.
Tyto sankce, které byly iniciovány Bushem seniorem, byly udržovány po celou Clintonovu vládu,
trvaly více než deset let a podle odhadů způsobily smrt více než 500 000dětí
Clintonova administrativa si byla plně vědoma těchto údajů.
LESLEY STAHL: "Slyšeli jsme že zemřelo půl milionu dětí.
Myslím, že to je více dětí, než kolik jich zemřelo v Hirošimě.
A víte, stálo to za tu cenu?"
MADELEINE ALBRIGHTOVÁ: "Myslím, že je to velmi těžké dilema. Ta cena, myslíme, že to za tu cenu stálo."
Paní Albrightová, a co přesně bylo to, za co stálo zabít půl milionu dětí?
V listopadu 2000 začal Irák prodávat ropu výhradně v eurech -
to byl přímý útok na dolar a americkou finanční dominanci a to nemohlo být tolerováno.
V reakci na to americká vláda za pomoci médií začala budovat masovou propagandistickou kampaň
a tvrdit, že Irák má zbraně hromadného ničení a má v úmyslu je použít.
V roce 2003 USA napadly Irák a jakmile získaly kontrolu, prodej ropy ze země byl okamžitě vrácen zpět k dolaru.
To je obzvláště významné, protože návratem k dolaru Irák přišel o 15-20% příjmů z prodeje, protože euro mělo vyšší hodnotu.
To nedává vůbec žádný smysl, dokud nevezmete v úvahu petrodolar.
Generál WESLEY CLARK: "Tak jsem za ním přišel o několik týdnů později a v té době jsme už bombardovali Afgánistán
Zeptal jsem se, jestli ještě stále jdeme do války s Irákem. Řekl, že je to ještě horší.
Natáhl se zvedl e svého stolu kus papíru, a řekl: Právě jsem to dnes dostal ze shora,
a myslel kancelář Ministra obrany, a řekl:
To je memo, které popisuje, jak svrhneme vládu v 7 zemích během 5 let
od Iráku přes Sýrii, Libanon, Libyi, Somálsko, Súdán a nakonec Írán."
Pojďme se podívat na události posledních deseti let a uvidíte, jestli je tam zřejmý vzorec.
V Libyi začal Kaddáfí proces organizování bloku afrických zemí k vytvoření měny směnitelné za zlato,
zvané Dinár, kterou zamýšlel nahradit dolar v tomto regionu.
USA a ozbrojené síly NATO pomohly destabilizovat zemi a svrhnout vládu v Lýbii v roce 2011
a po převzetí kontroly *** regionem povstalci vyzbrojeni USA chladnokrevně popravili Kaddáfího a okamžitě zřídili Lýbijskou Centrální banku.
Írán aktivně bojuje proti prodeji ropy za dolary už nějakou dobu.
A nedávno podepsal dohody o obchodování své ropy výměnou za zlato.
V reakci na to se americká vláda, za hlasité asistence médií, pokouší získat mezinárodní podporu pro vojenský úder
pod záminkou zabránit Íránu ve vývoji jaderné zbraně.
Mezitím zavedly USA sankce, o kterých američtí představitelé otevřeně přiznávají, že mají za cíl způsobit kolaps íránské ekonomiky.
Sýrie je nejbližším spojencem Íránu a jsou vázáni oboustrannou dohodou a vzájemné obraně.
Sýrie je v procesu destabilizace za skryté podpory NATO
a navzdory varování Ruska a Číny, Bílý dům učinil v minulých
měsících prohlášení naznačující, že uvažují o vojenské intervenci.
Mělo by být jasné, že vojenská intervence v Sýrii a Íránu není jenom zvažována, je o ní ze strany USA již plně rozhodnuto.
Stejně jako v Iráku a Libyi, USA pracují na vytvoření kontextu, který by jim dal diplomatickou zástěrku, aby mohli
uskutečnit to, co už mají naplánované.
Motiv pro tyto invaze a tajné akce je zřejmý, když jsme se na ně podívali v celém kontextu a spojily jednitlivé body.
Ti, kteří ovládají USA chápou, že v případě, že i jenom několik zemí začne prodávat svou ropu v jiné měně,
nastartuje to řetězovou reakci a dolar se zhroutí. Chápou, že v této chvíli jinak absolutně nic
nedrží hodnotu dolaru, a stejně tak to ví i zbytek světa,
ale spíše než přijmout fakt, že dolar je na konci svého životního cyklu, mocipáni se rozhodli pro vykalkulovaný manévr:
Rozhodli se použít hrubou silou armády a rozdrtit každý stát, stavějící se na odpor
na Středním východě a v Africe. To samo o sobě by bylo dost špatné,
ale co je třeba pochopit, že to Íránem neskončí.
Čína a Rusko uvedli, veřejně a jednoznačně, že nebudou tolerovat útok na Írán nebo Sýrii.
Írán je jedním z jejich klíčových spojenců, jeden z posledních nezávislých producentu ropy v regionu.
A chápou, že pokud Írán padne, pak nebudou mít žádný způsob, jak uniknout dolaru, aniž by šli do války,
a Spojené státy, i přes toto varování, pokračují v nastaveném kurzu.
To, čeho jsme zde svědky, je cesta, která vede přímo k nepředstavitelnému.
Je to cesta, která byla vytýčena před lety, s plným vědomím následků na lidské životy.
Ale kdo nás na tuto cestu přivedl?
Jací psychopaté jsou ochotni záměrně způsobit globální konflikt, který může vést k smrti milionů lidí,
jen aby ochránili hodnotu papírové měny?
Evidentně to není prezident. K invazi do Libye, Sýrie a Íránu bylo rozhodnuto dávno předtím, než se Obama dostal na výsluní.
A přesto plní svou povinnost, stejně jako loutky, které na jeho místě byly předtím. Takže kdo tady tahá za nitky?
Nejlepší odpovědí na takovéto otázky, je další otázka: Cui bono? Kdo z toho profituje?
Samozřejmě ti, kteří mají pravomoc tisknout dolary "ze vzduchu" mají nejvíce co ztratit, pokud byl dolar padl.
Od roku 1913 má tuto moc Federální rezervní banka (FED).
Federální rezervní banka je soukromá firma, vlastněná konglomerátem nejsilnějších bank na světě.
A muži, kteří ovládají tyto banky jsou těmi, kteří tahají za nitky.
Pro ně je to jenom hra. Váš život a životy těch, které milujete, jsou jen pěšáky na jejich šachovnici.
A jako rozmazlené dítě, které smete figurky ze šachovnice, když začne prohrávat,
i ti u moci jsou ochotni začít 3. světovou válku, jen aby si udrželi kontrolu *** globálním finančním systémem.
Vzpomeňte si na to, až se tyto války rozšíří a vystupňují. Vzpomeňte si na to, až se váš syn nebo syn vašeho souseda
vrátí domů v rakvi, obalené vlajkou. Vzpomeňte si na to, až budou ukazovat prstem na nového strašáka.
Protože šílenci, kteří režírují tuto show, zajdou tak daleko, jak jim dovolíte.
A kolik času nám ještě zbývá?
To je otázka, kterou slyším neustále, ale je to nesprávná otázka.
Ptát se, kolik času nám zbývá, je pasivní postoj.
Je to postoj vězně, který čeká na to, až ho odvedou k příkopu a střelí zezadu do hlavy.
Jaké jsou naše šance? Můžeme změnit kurz? Také nesprávná otázka.
Tady už nejde o šance. Pokud chápete, čemu čelíme, pak máte morální povinnost učinit vše, co je ve vaší moci,
abychom se pokusili ten vývoj změnit, bez ohledu na šance na úspěch.
Až když přestanete podmiňovat svou účast tím, zda je ještě šance na úspěch, stane se tato šance teprve reálnou.
Abychom zbavili tyto finanční elity neoprávněné moci, a abychom spravedlivě potrestali tyto zločinecké kartely, není nutné nic menšího než revoluce.
a vláda nás nezachrání. Vláda je zcela infiltrovaná a od základu zkorumpovaná.
Jestli se k ní obracíte s ***ějí na řešení, je to naprosto naivní.
Revoluce má 3 fáze, které následují po sobě. První fáze již probíhá.
První fází je ideologický odpor. V této fázi musíme aktivně pracovat na probuzení co největšího možného počtu lidí
k vědomí toho, co se děje a kam to směřuje. Všechny revoluce začínají v posunu v myšlení obyvatel
a žádný další smysluplný odpor bez toho není možný.
Úspěch v této fázi hry lze měřit šířením myšlenek.
Když myšlenka, názor, dosáhne kritického množství, začne se šířit sama o sobě a proniká do všech vrstev společnosti.
K dosažení tohoto rozšíření potřebujeme v tomto boji více lidí.
Potřebujeme, aby víc lidí mluvilo nahlas, vytvářelo a sdílelo videa, psalo články,
abychom dostali tyto informace na národní i mezinárodní scénu,
a zejména potřebujeme přesvědčovat policii a armádu.
Druhou fází je občanská neposlušnost, také známá jako nenásilný odpor. V této fázi si musíte stát za svým názorem a dokazovat ho činy,
přesněji řečeno můžete zadržet své peníze a vypovědět poslušnost vládě,
a dělat všechno, co je ve vaší moci, aby se funkce orgánů státní moci zasekly. Tato metoda, pokud je masově
aplikovaná obvykle stačí k tomu, aby dostala režim na kolena. Nicméně pokud v této fázi neuspějeme, fáze 3 je nevyhnutelná.
Fáze 3 je přímý fyzický odpor.
Přímý fyzický odpor je poslední možností a musíme se mu vyhnout a odkládat ho tak dlouho, jak jen je to možné,
a měl by být použit pouze poté, co byly úplně vyčerpány všechny ostatní způsoby.
Je mnoho takových, kteří mají silné řeči a tvrdí, že se budou bránit, až přijde čas,
Ale co si tito lidé nedokáží uvědomit je, že pokud jste neaktivní během prvních dvou fází,
a odkládáte své úsilí na poslední fázi odporu, prohrajete.
Když nacisté v Německu šli od domu k domu a odváděli lidi z jejich domovů, nastal již čas na fyzický odpor .
Ale vzhledem k nedostatku projevů ideologického odporu a občanské neposlušnosti do této doby,
by už v daném okamžiku pravděpodobně bylo selhalo i ozbrojené povstání.
Ozbrojené povstání se může podařit jedině, když si lidé již vytvořili postoj aktivního odporu,
a aktivní odpor je možný pouze poté, co se jejich mysl vymanila z mainstreamové propagandy.
Pokud chcete bojovat za svá práva, je to teď nebo nikdy.
Další šanci už nedostanete a v sázce je nyní mnohem víc než bylo v nacistickém Německu.