Tip:
Highlight text to annotate it
X
Jonesová: Vítám vás v odborném kurzu hry na pozoun
Symfonického orchestru YouTube.
Jmenuji se Katie Jonesová
a jsem zástupcem vedoucího skupiny pozounů
Londýnského symfonického orchestru.
První z částí skladeb, o nichž dnes budeme hovořit,
je Wagnerova „Jízda valkýr“
z jeho opery „Valkýra“.
S touto skladbou jsem se já osobně setkávala na konkurzech
od školního věku až po svou profesionální kariéru.
Wagner byl jedním z prvních skladatelů, kteří pozoun nepoužívali
pouze ve sboru či sakrálním způsobem,
ale uplatňovali jej i v melodickém kontextu.
Ráda bych uvedla pár nápadů k tomu, jak k této části skladby přistupovat.
Máte-li tu možnost, poslechněte si několik nahrávek.
Seznamte se s tím, jak pozoun
zapadá do celé instrumentace.
Smyčce hrají v této skladbě
hodně souvislých šestnáctinových pasáží,
v naší melodii tedy chybí prostor
pro manévrování nebo jakékoli rubato.
Snažte se o sytý a plný zvuk
bez ostrých hran
a dejte si záležet, aby ona nízká šestnáctina dobře vyzněla,
protože by se nemusela v orchestru prosadit.
[Jízda valkýr]
A pokud přemýšlíte o tom, jak by bylo možné
zlepšit vaše – nebo, samozřejmě, i moje –
provedení této skladby,
zkuste dále rozdělit rytmus.
Zkuste hrát samé šestnáctinové noty,
například...
[hraní šestnáctinových not]
Takže rytmus... mezi osminovou notou s tečkou a šestnáctinovou notou
se snažte snižcem
pohybovat opravdu rychle.
Také můžete tuto melodii zkusit ve 3/4 rytmu.
[hraje Jízdu valkýr ve 3/4 rytmu]
Tím ve frázi zdůrazníte
jinou notu, což znamená,
že opravdu uslyšíte, jak je harmonie rozvržena.
Máte-li problémy s koordinací snižce a jazyka,
cvičte opravdu pomalu
a zaměřte se na nasazení tónu
nebo si pasáž zkuste zazpívat.
Třeba takhle: [rytmické výdechy]
Díky tomu budete mít jistotu, že nasazujete
přesně na začátku noty
a pracujete správně s jazykem.
Další část skladby, o níž budu hovořit,
je Berliozův „Uherský pochod“ z opery „Faustovo prokletí“.
Berlioz „Uherský pochod“
zřejmě napsal
dříve než samotné „Faustovo prokletí“,
což je důvod, proč se „Faustovo prokletí“
od začátku odehrává v Maďarsku.
Když Berlioz komponoval, byl nejspíš zvyklý na pozouny,
které se v té době používaly ve Francii. Byly menší než ty německé
a pravděpodobně také menší než
nástroj, na který nyní hrajete vy.
Někdy se může vyplatit hrát Berlioze
na malý nástroj.
V létě jsem to zkoušela s
„Fantastickou symfonií“.
Berlioz však patrně
nebyl příznivcem altového pozounu
a tvrdil, že skutečně schopní hráči
dokážou zahrát tyto noty i na tenorový pozoun,
jehož zvuk se mu líbil mnohem více.
Tato část skladby je celá postavena na dělení rytmu.
Je třeba pečlivě dbát na to, abyste neprotahovali krátké noty,
a věnovat maximální pozornost intonaci
a rozdílům mezi půltóny
a celými tóny.
[Uherský pochod]
Stejně jako v případě Wagnera
můžete tuto skladbu vyjmout
z rytmického kontextu.
Díky tomu se opravdu projeví
rozdíl mezi zmíněnými půltóny
a celými tóny.
Zkuste ji například zahrát v tomto rytmu.
[pomalejší rytmus]
Dvě šestnáctiny, potom osmina.
Tento rytmus pak můžete zahrát opačně
– osmina, potom dvě šestnáctiny –
nebo jej převést do triolového rytmu.
Říkám to proto, že díky tomu
vyniknou případné chyby v intonaci.
Sama jsem tímto způsobem cvičila
na toto dnešní vystoupení.
Během vynechaných taktů také musíte
opravdu poslouchat zbytek orchestru.
Hraní části skladby s vynechanými takty je vždy komplikované.
Musíte se prostě snažit udržet rytmus v hlavě.
Ráda bych teď řekla pár slov
o skladbě Ferdinanda Davida.
Existuje mnoho úprav této skladby
a rytmy jsou poněkud sporné.
U svého videa tedy prosím uveďte, jakou úpravu používáte,
abychom měli jistotu.
Tahle skladba vám umožňuje, abyste hudebně zazářili
a předvedli něco zajímavého.
Nezapomínejte, že každá hudba buď někam směřuje,
nebo se vytrácí.
Zaposlouchejte se do doprovodu v hlavě,
protože jsem si jistá, že nebudete mít nikoho, kdo by vás doprovázel.
Nehrajte během cvičení
tuto skladbu jenom jako celek.
Vyjměte složitější takty z kontextu
a cvičte je zvlášť.
Zkuste třeba změnit rytmus,
abyste sami sebe donutili zaposlouchat se do nich jiným způsobem.
Poslední částí skladby, o níž dnes budeme hovořit,
je Schumannova Symfonie č. 3.
U této skladby jsem vždy dávala přednost altovému pozounu,
pokud ho však nemáte a zahrajete ji na tenorový pozoun,
nikdo se na vás zlobit nebude.
Při psaní Symfonie č. 3 Schumanna
zjevně inspirovala
scenérie v okolí řeky Rýna,
konkrétně čtvrtá věta
údajně popisuje nádhernou Kolínskou katedrálu.
To se jeví jako velmi případné, protože v 19. století
se pozouny hojně používaly
v chrámové a chorální hudbě.
Všechny jednotlivé části skupiny pozounů
více či méně spadají do hlasového rozsahu
a tato skupina také
utváří převážnou část harmonie.
Samozřejmě si musíte hlídat vlastní výšku tónu,
ale jakmile se dostanete do orchestru,
musíte dobře poslouchat i ostatní skupiny
a hledat, kde se vámi hraná nota nachází v rámci akordu.
Tuto část skladby hrajte co nejplynuleji.
Než posunete snižec,
nechte noty zaznít v celé jejich délce.
A nesoustřeďte se zbytečně na to vysoké Es.
Jím tato fráze nevrcholí.
[Schumannova Symfonie č. 3]
Když se chystám hrát tuto skladbu,
nebo třeba skladbu Tuba mirum z Mozartova „Requiem“,
vždy se je snažím cvičit
ještě pomaleji a méně hlasitě,
než je později
budu muset hrát
s celým orchestrem.
Tento způsob cvičení je náročnější,
takže když potom hrajete s orchestrem,
měli byste se cí*** lépe.
Děkuji vám za pozornost při tomto odborném kurzu
Symfonického orchestru YouTube.
Doufám, že vám alespoň malá část z toho, co jsem zde říkala,
poslouží během přípravy na konkurz.
Už se opravdu těším, že brzy uvidím
vaše videa,
a přeji hodně štěstí při konkurzu.