Insect Adventure, Part Three

Vítejte v Oddělení hmyzu ve Fieldově muzeu. Jsme tu, abychom se podívali na živočichy, které jsme posbírali v Hanoveru. Když jsme tam byli se střední školou a Emily, a bouchali jsme do stromů a dělali podobně zábavné věci. Okej, takže tohle je vzorek z jedné z mršinových pastí, které jsme našli v Hanoveru, je přímo ze středu prérie, když tam byly děti ze střední školy. Pomáhaly nám sebrat tuto past. První živočich, kterého jsem našel, je z čeledi mršníkovití, je to brouk mršník, žere spoustu mrtvých zvířat. Tenhle je trochu větší. Je to mrchožrout americký. Tihle jen přijdou k velkému tělu, jako je jelen, a nakladou tam vajíčka, pak se na tom těle jelena živí larva. A tohle je chrobák Onthophagus hecate. Je to typ hovnivála. Jsou tu v prérii a žerou věci jako jelení trus. Prostě si vezmou jelení trus, udělají z něj kuličku a pak ji kutálejí a pak do ní nakladou vajíčka a pak ji zahrabou do země a pak larva žere jelení trus. Tohle je běžník, svým vzhledem připomíná kraba, jsou to malí pavouci, kteří se můžou pohybovat dopředu, dozadu a do stran. Běžníci jsou jediní pavouci, kteří se můžou pohybovat do všech čtyř směrů. Jak se pohybují ostatní pavouci? Buď dopředu, nebo dozadu. - Aha. Tohle je cvrček, cvrček domácí -- ten, který se dá sehnat ve zverimexu. Tohle je moucha, je to druh sarcophagid, což je masařka. Je to jedna z těch velkých much, které jsou tady kolem. Co jsou tyto červovité věci zač? Jsou to larvy a červi a tak? Jo? - Tito? Jako takhle? Jsou to mnohonožky. Oh, tito? - No, ne, ti bílí, jop. Ti bílí jako tohle? - Jo. Jo, to jsou muší larvy, takže jsou to červi, muším larvám se říká červi. A protože nemůžeme identifikovat muší larvy, tak je nebudu vytahovat. Tohle je z čeledi nohatěnkovití, sají šťávy z rostlin. Tohle je střevlíkovitý brouk, je jich tu celá kupa různých druhů, které žijí v prérii. Tohle je johana, nebo sekáč. Johany nejsou opravdoví pavouci. Můžeš vidět rozdíl, že nemají stopku mezi hrudí a zadečkem. Je to všechno jeden celek. Pavouci mají stopku mezi hrudí a zadečkem. - Jo. Což johany nemají a taky nemají jedové žlázy a klepítka. Takže tě nekousnou, nejsou to pavouci. - Nejsou pavouci, nekousnou tě. A co ten obrovský koník? - Aha, jo, nevšiml jsem si ho. Kde je? Je tady někde. - Je tady dole v... Aha, tady dole, okej, je to velký starý koník. Je to dospělec, protože má plně vyvinutá křídla a to je to, co se stane, když koníci a cvrčci dospějí. Křídla se vyvinou z něčeho, co předtím byly malé křídlové pupeny do plnohodnotných křídel. A pod nimi jsou blanitá křídla, takže umí létat. A tohle je saranče. Je to jedna z opravdu velkých kobylek, které se tu dají najít. Takže to je většina toho, co je na míse. Ještě bude spousta dalších věcí ve zbytku vzorku. Lidé chtějí vědět, co s hmyzem děláme potom, co je vytáhneme ze vzorku. Takže tohle teď jen dám na stranu. A my je pak napícháme na špendlíky. Tohle jsou trochu delší špendlíky než ty, které se používají k šití. Jsou taky mnohem tenčí. Což umožňuje propíchnout celé tělo hmyzu a ještě mít na spodní straně místo na umístění štítku. K napíchnutí prostě vezmeš špendlík, propíchneš ho hrudí tak, aby nahoře zbyl asi centimetr volný. A pak je dám na tyhle podložky, aby vyschli a aby jim neodpadly zadečky a nohy zůstaly na místě, takže když je pak oštítkujeme, tak se štítky nezachytí za nohy, a zadeček se neodlomí, když se pak dají do sbírky. - Jo. Za dva týdny budou úplně suší a tvrdí a pak se můžou dát do sbírky. Takže naaranžuješ nohy a tak všechno, aby to uschlo ve výsledném tvaru? -Uhmm. Když napíchneš brouka, kryt křídel se nazývá krovky a my pak dáme špendlík skrz ty krovky, na pravou stranu od prostředka, přímo pod místo, kde se hruď připojuje k zadečku. Dáš to na sušící destičku a je to hotové. - Skvěle! Teď najdu něco malinkého. - Tady jsou nějací malincí pavouci. Pavouci se nenapichují. - Aha. Když napíchneš pavouka, tak jen vyschne a scvrkne se nebo mu ztrouchniví a odlomí se zadeček. - Fuj. Tak, tady je malý mravenec. - Nestává se to s hmyzem, protože má... Hmyz má silnější vnější kostru. Pavouci mají tenkou vnější kostru, proto se nedají dobře napíchnout. - Jo. Okej, skrz malinké věci nemůžeme pochopitelně propíchnout špendlík. - Ach bože, jo. Takže, co s těmahle děláme, je, že vystřihneme kousky kartonu, který trochu ohneme nahoru. A pak použijeme velice sofistikované lepidlo. Ta-dá! Průhledný lak na nehty. Chtěla jsem říct, že myslím, že mám něco takového doma. Wow, to je tak malinké. - Okej. A špička jde mezi druhou a třetí nohou na pravé straně hmyzu, který je hlavou od tebe. Ani si nemůžu- neměla bych ponětí jak se na to dívat. Tak, druhá a třetí noha jsou oddělené. Teď tam dáš trošku laku na konec tohohle a lípneš to tam. Wow! - Ujistíš se, že je tam hmyz přilepen co nejrovněji, co to jde, a pak ho dáš přímo na desku. To je, jak se malý hmyz připravuje do sbírky. Tyto tácy jsou plné pavouků sebraných v prérii v Hanoveru. Zatím jsme sebrali 137 různých druhů pavouků. - Oh wow. Což je docela dost na malou prérii velkou asi 65 akrů. V této chvíli máme 837 druhů brouků a pavouků. A když budeme pokračovat až do příštího léta, můžeme nasbírat až 1200 nebo 1500 druhů. - Ach bože. Tohle byl všechno hmyz z... Z mršinových pastí, nebo ze smýkání, nebo mlácení do stromů. Takže tohle je hmyz, který jsme sebrali různými způsoby. - Wow. Tak, to, co jsme našli, je opravdu zajímavé a důležité, protože jsme našli taky některé druhy ze stanovištních indikátorů. Takže v tomto šuplíku... - Jsou— Poznáváš tyto kousky. - Jo! To jsou vrubouni Phanaeus vindex, jsou to mrchožrouti, jsou druhem stanovištního indikátoru. A co je opravdu skvělé, je, že jsme našli nejen samičky, které nemají roh, ale našli jsme i nějaké alfa samce s dlouhým rohem a nějaké beta samce s krátkým rohem. Takže alfa samci jsou ti, kterým se podaří se namnožit a zajistit pokračování svého druhu. - Pěkný! A taky jsou nádherní. A jsou tam další, jako například tento hrobařík -- Nicrophorus marginatus, který je jeden z pohřbívajících brouků. Myslím, že jsme se o nich už bavili, to jsou ti, kteří najdou mrtvé zvíře, oholí z něj srst, vyhloubí pod ním díru, pohřbí ho a pak do něj nakladou vajíčka. - Jo. A tito brouci se dokonce starají o své mladé. - Oh ano! Potloukají se kolem a chrání vajíčka od predátorů a taky ty vajíčka čistí, protože jsou v mrtvém zvířeti. - Aha. Tak udržují plíseň a bakterie pryč od vajíček a pak tu stejnou péči poskytují larvám. Je to jeden z mála brouků, který poskytuje rodičovskou péči mláďatům. Neočekávala bych— Neočekávala bych, že by hmyz měl něco jako mateřský instinkt. Je několik druhů hmyzu, který se stará o mláďata, a taky několik druhů pavouků. - Opravdu? Určitě— jsou to třeba lovčíkovití nebo slíďákovití. - Aha. Když se vylíhnou vajíčka slíďáka, tak si malí pavouci nasednou na samičku -- svoji matku. Ta je pak ochraňuje a zůstává s nimi, dokud se poprvé nesvléknou, po svléknutí se rozprchnou po celém prostoru. Wow, to je pěkné. Zní to, že jsou přítulní. Jo, tak trochu. Však víš, jako většina zvířat, která jsou kolem nás, nezraní tě. - Jo. Je tu jen pár zvířat: třeba vosy, když je budeš škádlit, píchnou tě. - Jo. Ale pokud je necháš na pokoji, taky tě taky nechají na pokoji. Když kolem tebe krouží, jsou většinou jen zvědavé. Jsou zvědavé, co tu děláš, to je to, na co se snaží přijít. Bojí se tě víc, než ty jich. Ony ví, že ti opravdu nemůžou ublížit. Ony ví, že jsi moc velká na to, aby s tebou mohly něco udělat. Nejsou schopny se na tobě rozmnožit, sníst tě, nebo s tebou udělat cokoliv jiného. Takže jsou jen zvědavé, co tu děláš. - Jo. Byla tu spousta otázek o "vosách smrti". - Jo! Tohle je "vosa smrti". Je to druh, který loví cvrčky. Jejich náplní života je létat a lovit cvrčky a pak je píchnout a tím je paralyzovat a pak na ně nakladou vajíčka. Pak je zahrabou do doupěte a pak po dalších šest až osm týdnů bude ta larva "vosy smrti" žrát toho paralyzovaného cvrčka. A po celou tu dobu bude cvrček naživu. Takže příroda není vždycky milá a jemná a něžná a v klidu. Jsou někdy docela nechutní. A je tu spousta druhů vos, které tohle dělají různým druhům hmyzu a pavouků. Tohle je druh drabčíka Platydracus maculosus, a i když není indikátorem prérie, tak se dá najít jen v opravdu kvalitních biotopech. - Aha, dobře. Takže spousta z těchto druhů hmyzu jsou indikátory biotopu a všichni ukazují, že je to dobrý biotop. - Skvěle! A daří se jim v Hanoveru dobře. Je něco, co jsi očekával, že najdeš, ale tentokrát jsi to nenašel? Um, vždycky je tam spousta druhů. Žije tam spousta různých druhů. Jak jsem řekl, pokud budeme pokračovat ve sběru, můžeme najít až dvakrát tolik, než jsme dosud našli. - Jo. A vždycky se chytí nějaký nový hmyz. Pokaždé, když tam jdeš, je tam něco nového. A to, jak určíš, kdy nastal čas přestat sbírat, je pomocí druhové křivky. - Oh. Začneš od nuly a jak tak sbíráš, křivka jde nahoru, nahoru, nahoru, ale pak začne stagnovat. A jakmile začne stagnovat, a získáváš jen pár nových druhů, pak je čas skončit. Paráda! Takže... - Takže tak zjišťujeme, kdy je čas skončit, abychom prostě nesbírali navždycky. Ohrožuje nějak sběr tohoto množství hmyzu— má to nějaký negativní dopad na populace? Ne, opravdu nemůžeš poškodit populaci hmyzu tím, že je sbíráš. Mají tolik mladých. To, co ovlivňuje populace hmyzu a pavouků, je dostupnost jídla. Pokud je dostatek jídla, pak budeš mít spoustu hmyzu a spoustu pavouků. - Správně. Máš strach, že omylem, třeba, chytíš poslední kus určitého druhu, který potom kvůli tomu vymře? Šance, že chytíš posledního jedince určitého druhu je v podstatě nulová. Pokud někde je poslední jedinec druhu, nikdy ho nenajdeš. Taky pokud je některý druh ohrožený, tak ho obvykle nenajdeš. Tam v tom prostoru je jen jeden druh hmyzu, který může být považovaný za ohrožený, ten druh je vážka lesklice Hineova, a tu jsem tam nikdy neviděl, za celou dobu, co jsem tam a dalších okolních místech sbíral hmyz, nikdy jsem lesklici Hineovu nezahlédl. A jedno z pravidel je, že když sebereš ohrožený druh, tak tam končíš. - Opravdu? Už dál nemůžeš sbírat nic na té lokalitě. Takže pokud bychom sebrali, řekněme třeba hrobaříka amerického, který je ohrožený druh mrchožrouta, tak bychom okamžitě skončili. - Opravdu? Bylo by to naposledy, co jsme na té lokalitě sbírali hmyz. - To je dobré vědět. Takže nikdy nesebereš spoustu něčeho, co je ohrožené. Tak to je skvělé! Jsem šťastná, že je tady vidím všechny napíchané a tak všechno. Jo, jsou všichni napíchaní a identifikovaní a víme, co jsou zač. - Jej! Takže, je to zábava! - Jo! Je opravdu sranda jít ven a být tam venku v terénu. - Jasný. Není nic lepšího než být venku v terénu a ušpinit si ruce a hrát si s mršinovými pastmi a kopat do hlíny. Není nic lepšího než tohle. A to je něco, co opravdu chci rozšířit mezi dětmi. Jděte ven. Hrajte si tam. Sbírejte hmyz. Nemůžete ohrozit populaci, pokud seberete pár hmyzích jedinců. Bavte se. Dostaňte se do toho. To je to, o co tu jde. To je skvělé. Děkuju mockrát, moc jsem si užila ten výlet ven a sbírání, a nakonec, vidět je všechny vyskládané a napíchané a identifikované je opravdu uspokojující. Překlad: Andhera Korekce: 0Martina0 The Brain Scoop vám přineslo Fieldovo přírodopisné muzeum v Chicagu Pořád jsou na tom zbytky mozku.