Náhodné Předpovědi pro 2060

Minule jsem se zmínil, že mě někdo požádal o předpověď, jak bude svět vypadat v roce 2060. Posledně jsem se zaměřil na vzdělávání, protože v této oblasti teď pracuji a mám na něj určitý názor. Ale tentokrát bych rád zkusil předpovědět něco obecnějšího a divočejšího, a trochu tuším, že moje předpovědi se nejspíš do roku 2060 neuskuteční a ty opravdu velké události, které nastanou, nejspíš vůbec netrefím. Předpovídat budoucnost je ale zábavné, takže si s tím nebudeme lámat hlavu a zkusíme to. První obor, kde zkusím něco předpovědět, je oblast zdravotnictví. Konkrétně se domnívám, že délka lidského života se velmi výrazně prodlouží. Když budu zdrženlivější, tak řeknu, že lidé se budou v průměru dožívat, především v rozvinutých zemích, a doufejme, že v roce 2060 už bude většina zemí rozvinutých, průměrně se lidé budou dožívat věku něco přes 100 let. Nedokážu říct, jestli je to dobře nebo špatně. Existují různé názory na to, do jaké míry je vhodné prodlužovat lidský věk a jaký to pak má vliv na světovou populaci. Pokud ale bude většina zemí rozvinutá a lidé vzdělaní, porodnost bude pravděpodobně klesat, a tak bude vlastně na světě dostatek místa pro staré lidi. Je opravdu velmi pravděpodobné, že k tomu dojde, protože již dnes začínáme rozumět molekulární podstatě stárnutí. To, že lidé kvůli tělesnému opotřebování musí zemřít po 70, 80 nebo 90 letech není totiž nutná věc. Začínáme rozumět těmto mechanismům a také probíhá výzkum, jak vylepšit něbo nějak vylepšit opravné mechanismy. Jsem si opravdu jistý, že se to stane. Nevím, jestli je to pozitivní nebo negativní změna, ale je velmi pravděpodobná. Další moje předpověď je také z oblasti biologie, protože podle mě dojde k úzkému propojení biologie a digitálních technologií. Ani tady si nedovolím tvrdit, jestli to je dobře nebo špatně, ale je to pravděpodobné, protože podobné tendence můžeme vidět i v současnosti. Biologicko-digitální integrace. Už dnes máme velmi výkonné přístroje, které se vejdou do ruky, takže si představte, že v budoucnosti nebudeme mít displej v ruce, ale obraz se nám bude promítat z nějakého malého zařízení rovnou na sítnici. A nakonec třeba může dojít k přímému propojení naší sítnice, takže mozek bude mít přímý přístup do různých oblastní paměti pomocí nějakého biologicko-digitálního rozhraní. Jsem přesvědčen o tom, že k tomu dojde. Je to velmi významný pokrok, a už dnes k němu podle mě dochází v oblasti vývoje technologií. Lidské prožívání reality se díky tomu zásadně změní. Již dnes jsou lidé, kteří žijí ve virtuálních světech a jsou pohlceni hraním nějaké počítačové hry, nebo tráví veškerý svůj čas na sociálních sítích. Těžko říct, co se s nimi stane, když budou on-line neustále a když budou mít svůj telefon takřka zabudovaný v mozku. Nechci nijak komentovat, jestli je to dobře nebo špatně, ale zdá se, že tento trend se během dalších 50 let bude dále rozvíjet. Když bychom tuto biologicko-digitální integraci chtěli dotáhnout ještě dál, do extrémnější polohy, je to vlastně taková kombinace předchozích dvou bodů, přičemž opět nechci komentovat jestli je to dobře nebo špatně, je to prostě jen předpoklad rozvoje dnešního stavu věcí, protože v současnosti se neustále rozvíjí porozumění lidskému genomu, schopnosti molekulární manipulace, pravé biologické manipulace, Takže za další tu máme biologické manipulace. Tyto manipulace můžou být poněkud děsivé nebo vzrušující, podle toho, jak se využijí, ale dokážou mimo jiné třeba zvýšit lidskou inteligenci. Zkuste si představit, jak by se lidská společnost změnila, se zvýšenou inteligencí, když vezmeme v úvahu, kam až dospěla a jak se pokrok v současnosti zrychluje. Jako člověk s omezenou inteligencí si ani nedokážu představit, co se může stát, až dospějeme do této fáze. A je zřejmé, čím více se inteligence zvýší, tím více bude možností na její další zvýšení, na prodloužení lidského života a na další propojování biologie s digitálními technologiemi. Zdá se mi, že tímto směrem se současný pokrok ubírá. Uvidíme, jak to dopadne, a doufejme, že výsledek bude únosný a prospěšný a že nedospějeme k nějaké šílené společnosti, kde se všichni změníme na kyborgy. Všechny tyhle předpovědi mě jen tak napadly, když jsem dnes začal nahrávat, ale přesuňme se k další z nich. Existuje totiž určitá zajímavá tendence ve směru jak spolu navzájem interagují různé národy, konkrétněji jaké jsou vztahy mezi národními státy. Mohli bychom si připomenout, co to vlastně je národní stát. V běžné řeči většinou slova národ a stát znamenají skoro to samé, ale ve skutečnosti je mezi nimi rozdíl. Výraz národní stát se používá, když chceme být formální, není to to samé, jako když řekneme jen stát. Rozdíl mezi národem a státem spočívá v tom, že národ je skupina lidí kteří pociťují společnou identitu. Může to být jazyk, kultura nebo systém hodnot. Je to jakási společná identita. Často se tím myslí geografická sounáležitost, ale vždycky to nemusí záležet na zeměpisné poloze, může se jednat třeba i o náboženství a podobně. To je tedy národ. Stát je svrchovaná struktura vlády, která vytváří zákony a instituce nutné k fungování společnosti. Většina z nás dne s žije v nějakém národním státě, který má jak svou identitu, tak nějaké formální instituce. Takový téměř ryzí národní stát je například Japonsko, které je etnicky, nábožensky i kulturně relativně jednotné, a zároveň tam existuje skupina lidí, která vykonává vládu. V USA zase jsou rozmanité etnické a náboženské skupiny, ale společná identita spočívá na společných hodnotách a vědomí společné historie, je to v podstatě sdílený náhled na svět, a zároveň v USA existují formální vládní struktury. Je zajímavé přemýšlet o tom, jak se tyto struktury v budoucnu změní, já sám přesně nevím, jak to dopadne, ale když se podívám na revoluce odehrávající se dnes na Blízkém východě, kde se začínají informace předávat nezávisle na tradičních médiích, myslím že z hlediska dnešních národních států dojde k zajímavým změnám. Hlavně v národních státech, které si svou moc udržují díky zamezení přístupu k citlivým informacím. V této oblasti nejspíš dojde k velmi dramatickým změnám, díky větším možnostem mezilidské komunikace, a to i té přeshraniční, když si lidé uvědomí, že ti za hranicemi jejich státu se od nich zas tolik neliší. Demokracie je další věc, o které je zajímavé se zamyslet i když opravdu nevím, do jaké formy se vyvine, ale současná zastupitelská demokracie vychází z místních podmínek. Ke vzniku většiny reprezentativních demokracií došlo protože je to nejlepší způsob jak získávat své zástupce. Prostě si zvolíme zástupce z našeho okresu nebo kraje a ti zase zvolí další naše zástupce, kteří vytvoří vládu společnou pro celý národ. Když ale dnes lidé mezi sebou mohou neustále bezprostředně komunikovat, mohou také vzniknout i odlišné formy reprezentativní demokracie, možná dokonce může vzniknout i více přímá demokracie. Díky moderním komunikačním a jiným technologiím může v tomto ohledu vzniknout leccos. Národy mezi sebou ovšem i válčí, což je v podstatě další forma interakce, která se v budoucnosti podstatně změní. Už dnes můžeme pozorovat určitý trend v této oblasti, který povede k tomu, že rozvinuté státy nebudou posílat do boje živé vojáky. Bojové linie bez lidí. Tento trend může být vnímán buď velmi pozitivně, nebo naopak velmi děsivě. Když totiž do bojových akci nejsou posíláni lidé, což už se vlastně děje třeba v případě bezpilotních letounů nebo různých robotických hledačů min a podobných zařízení, která můžou být i opravdu malá, američtí vědci s podporou vlády pracují na vývoji vojenských zařízení v podobě hmyzu, která můžou být využívána třeba k průzkumu terénu, i když si celkem snadno můžeme představit, že tyto drobné přístroje můžou být určeny k ovládání lidí, kdo ví, co všechno dokáží. Báječné na tom ovšem je, že v konfliktech už se nebude střílet po lidech, proto doufám, že válečné ztráty na životech se sníží. Děsivé na tom ovšem je, že když ve válkách nebudou bojovat lidé, některé národy budou s lehčím srdcem vyhlašovat války, hlavně rozvinuté národy, protože nebudou brát válku tak vážně, a v podstatě se může stát, že začnou válku když na to zrovna budou mít náladu. Jenže takový stav může způsobit velké nerovnosti mezi rozvinutými a rozvojovými státy. Už dnes můžeme podobný jev pozorovat. Rozvinuté státy nemusí vystavovat nebezpečí tolik svých vojáků, protože jsou dost bohaté na to, aby mohli investovat do bojových robotů, bezpilotních letounů a technologických inovací. Rozvojovým státům naopak nezbývá jiná možnost než vysílat živé vojáky, takže jejich ztráty jsou mnohem větší. Je to tedy zajímavá otázka a jak už jsem říkal, není jasné, jestli se za čas tento trend ukáže být pozitivní nebo negativní. S tímto také podle mě souvisí, že bude postupně přibývat nesmrtících zbraní, no a protože tyto dvě věci spolu souvisí, i tady by se mohlo zdát, že je to dobrá věc, když by existovaly pistole, které lidi nezabíjí, ale namísto toho je nějakým způsobem ochromí, podobně jako když si ve Star Treku nastaví phazery na omráčení. Negativní stránka postupného rozmachu těchto zbraní je, že se tak sníží práh kdy je adekvátní použít zbraň. Může pak docházet k situacím když se navzájem nějak konfrontují dvě skupiny lidí, jedna druhou může doslova ochromit, omráčit nebo je nějak ovládat, a taková představa trochu nahání hrůzu. Těžko říct, kam se vývoj bude ubírat. To tedy jsou moje předpovědi nebo náměty k zamyšlení pro příštích 50 let. Všechny tyto věci mě vlastně jen napadly během dneška, nejspíš na základě sci-fi knížek, které jsem přečetl, ale když ale vezmu v úvahu, jaké jsou dnes možnosti vývoje, nejsem si tak jistý, že se moje předpovědi opravdu vyplní, ani jestli jsou to kladné nebo zá***é věci, ale současné vývojové trendy napovídají, že nejsou až tak neuskutečnitelné.