Tip:
Highlight text to annotate it
X
ČÁST 2: CO JE ŠPATNĚ NA UČEBNICOVÉM MODELU PENĚŽNÍHO MULTIPLIKÁTORU?
Viděli jsme, jak veřejnost chápe dvě hlavní myšlenky týkající způsobu, jakým banky fungují.
Obě jsou chybné. To však není příliš překvapivé, koneckonců na rozdíl od týmu Positive Money
většina lidí svůj čas netráví zkoumáním, jak banky fungují. A bankovnictví je komplexní,
což znamená, že většina lidí snahu o jeho pochopení vzdá.
Ale co studenti ekonomie a financí? Většina těchto studentů a absolventů
rozumí bankovnictví o trochu lépe. Učili se o něčem, čemu se říká
'peněžní multiplikátor'.
Příběh peněžního multiplikátor říká, že banky ve skutečnosti vytváří velkou část peněz v ekonomice.
Takto se ten příběh vypráví:
Do banky přijde člověk a hotově si uloží svou výplatu £1000.
Banka ví, že klienti si v průměru nevyzvedávají celých £1000 najednou.
Klient bude pravděpodobně utrácet část své výplaty každý den v průběhu celého měsíce.
Banka tedy předpokládá, že velká část uložených peněz "leží ladem"
nebo slouží jako rezerva a nebude potřeba některý konkrétní den.
Nechá stranou malou 'rezervu', řekněme 10 % z uložených peněz (v tomto případě
£100), a zbylých £900 půjčí někomu, kdo žádá o půjčku.
Příjemce půjčky vezme těchto £900 a utratí je u místního prodejce aut.
Prodejce aut si nechce ponechávat tolik peněz v hotovosti v kanceláři, a tak peníze
odnese do další banky.
Banka opět zjistí, že může použít část peněz na poskytnutí další půjčky.
Dá stranou 10 % (£90) a zbylých £810 použije na další půjčku.
Ten, kdo si £810 půjčí, je utratí, a peníze znovu dorazí do jedné z bank.
Banka, která peníze přijme, dá stranou 10 %, tj. £81, a poskytne novou půjčky ve výši £729.
Tento proces opětovného půjčování pokračuje s využitím týchž peněz, které jsou půjčovány
znovu a znovu, přičemž 10 % pokaždé putuje do rezervy.
Všimněte si, že všichni klienti, kteří vložili peníze do banky, si stále myslí, že jejich
peníze leží v bance. Čísla na jejich bankovních výpisech potvrzují,
že peníze tam stále jsou. Přestože v hotovosti obíhá pouze £1000,
celková suma všech zůstatků na účtech roste,
stejně jako celková velikost dluhu.
Předpokládá se, že tento proces pokračuje, dokud zhruba po 200 cyklech neskončí veškeré původní
peníze v rezervách a znovu je půčován jen zlomek penny. Nyní celková suma
na všech bankovních účtech činí přibližně £10,000.
Z tohoto modelu peněžního multiplikátoru, který se stále na mnoha univerzitách vyučuje, vyplývá, že
během opakovaného procesu, kdy banka získá peníze od klienta, malou část odloží do rezervy, a zbytek půjčuje,
mohou vznikat peníze z ničeho, neboť tytéž peníze jsou při poskytnutí půjčky započteny dvakrát
vždy, když jsou znovu půjčeny. Tento model říká, že pokud je rezervní poměr -
tj. procento peněz klienta, které musí banky uložit do rezervy -
10 %, pak celkové množství peněz v ekonomice vzroste přibližně na desetinásobek
objemu peněz v hotovosti.
Tento model si můžete představit jako pyramidu. Peníze v hotovosti tvoří základnu pyramidy
a pak, v závislosti na rezervním poměru, banky násobí celkové množství peněz
jejich opětovným půjčováním znovu a znovu.
Ve skutečnosti je to, co jsme si právě ukázali, zcela špatně. Je to nepřesný
a zastaralý způsob popisu fungování bankovního systému. Ve skutečnosti takto banky
v Británii již léta nefungují.
Přesto se tento model stále většinou používá, když se lidé baví,
jak vznikají peníze, ať už na univerzitách nebo ve videích na internetu.
Než jsme strávili 5 měsíců zkoumáním, jak systém funguje, také jsme si mysleli,
že to tak funguje.
Fakt, že tento pyramidový model se stále používá, představuje problém ze tří důvodů:
Zaprvé, z tohoto modelu vyplývá, že banky musí počkat, až do nich někdo vloží peníze,
aby mohly začít poskytovat půjčky. Banky pouze pasivně reagují na to, co dělají klienti,
a čekají, až lidé přijdou s úsporami, aby je mohly začít půjčovat.
Jak uvidíme později, ve skutečnosti to tak neprobíhá.
Zadruhé, z modelu plyne, že centrální banka má naprostou kontrolu *** množstvím peněz
v ekonomice. Objem peněz může ovlivnit buďto změnou rezervního poměru -
tj. určit procento klientských peněz, které musí banky ukládat do rezervy -
nebo změnou velikosti 'peněžní báze' - hotovosti v základně pyramidy.
Například pokud anglická centrální banka (BoE) nastaví rezervní poměr - a tento poměr bude 10 %,
pak celková peněžní zásoba může vzrůst na desetinásobek hotovosti
v ekonomice. Když pak BoE poměr zvýší na 20 %, může celková peněžní zásoba
vzrůst jen na pětinásobek hotovosti v ekonomice. Kdyby se rezervní poměr snížil
na 5 %, peněžní zásoba by vzrostla na dvacetinásobek hotovosti v ekonomice.
Alternativně by BoE napřed mohla změnit objem hotovosti v ekonomice.
Kdyby vytiskla dalších £1000 a poslala je do ekonomiky, přičemž rezervní poměr by stále
byl 10 %, pak teorie říká, že peněžní zásoba celkově vzroste o £10,000,
jakmile banky projdou procesem opakovaného půjčování těchto peněz.
Tento proces je popisován jako změna objemu 'peněžní báze' v ekonomice.
Nejdůležitějším důsledkem tohoto modelu však je, že BoE, Fed nebo ECB (anglická, americká
nebo evropská centrální banka) má úplnou kontrolu *** tím, kolik peněz v ekonomice skutečně je.
Pokud centrální banka změní velikost báze - napumpováním dalších "bázových peněz"
do systému - pak by celkové množství peněz mělo vzrůst. Pokud změní rezervní poměr,
změní se sklon stěn pyramidy.
Nakonec ale rezervní poměr další růst peněžní zásoby zastaví. V určitém bodu
bude dosažen vrchol pyramidy a peněžní zásoba přestane narůstat. Neexistuje tedy žádná možnost,
aby se peněžní zásoba dostala mimo kontrolu.
Je tu jen jeden malý problém. Téměř vše na tomto popisu bankovnictví je špatně.
Profesor Charles Goodhart z Londýnské školy ekonomie, působící 30 let jako poradce BoE,
dokonce označil tento model jako "natolik neúplný způsob popisu
procesu určování peněžní zásoby, že se rovná dezinformaci."
Učebnicím by bylo možné zastaralost prominout, pokud by se pravidla změnila
v posledních několika letech - koneckonců, mnoho pravidel a regulací se změnilo
během finanční krize. Profesor Goodhart toto však ve skutečnosti prohlásil v roce 1984. O 27 let později
se univerzitní studenti stále učí popis bankovnictví, který je zcela nepřesný.
To je velký problém. Pokud se tito studenti pak stanou ekonomy a poradci vlády
a přitom nerozumí tomu, jak peníze fungují, může naše ekonomika
reálně skončit v rozkladu.
Počkat... ale to už je!
Musím podotknout, že tato videa platí pro Británii. Neměli jsme čas ověřit,
jak věci mají v USA a Evropě. Nicméně
pro vás v USA: studie publikovaná v roce 1992 odkazuje na učebnice stále používané na dnešních univerzitách
a uvádí, že "model peněžního multiplikátoru... je přinejlepším zavádějící a nekompletní
a přinejhorším naprosto chybně specifikovaný model."
Zde je shrnutí ohledně 'peněžního multiplikátoru':
1. V Británii neexistuje žádný rezervní poměr, a to již dlouhou dobu.
2. BoE nemá žádnou reálnou kontrolu na objemem hotovosti,
ani elektronické 'peněžní báze' (o které bude řeč později).
3. BoE rozhodně nemá kontrolu *** tím, jaký je celkový objem
peněz v ekonomice.
Chybné informace nemají pouze absolventi ekonomie. Dokonce i lidé pracující
na ministerstvu financí stále věří, že vše funguje podle učebnic. Obdrželi jsme dopisy
z ministerstva financí tvrdící například následující věci:
Co se týče bodu ohledně kontroly *** penězi, kontrolu *** peněžní bází má
výlučně BoE. Peněžní báze se skládá z oběživa (bankovky a mince)
a rezerv držených komerčními bankami v BoE. Komerční banky jsou zodpovědné
za navyšování kreditu jednotlivcům a firmám a nemají žádné oprávnění vytvářet nebo tisknout peníze,
ať už digitální nebo jiné.
Dovolit lidem s neúplným chápáním toho, jak peníze fungují, aby spravovali naši ekonomiku,
je velmi nebezpečné. Je to jako dovolit budoucím inženýrům, kteří nerozumějí gravitaci,
aby stavěli mrakodrapy.
Subtitles by the Amara.org community