Tip:
Highlight text to annotate it
X
Možná bych vám mohl povyprávět krátký příběh, který není v tom filmu.
Když mi bylo 11 let, setkal jsem se s Almou Mahlerovou.
Bylo to v Los Angeles, v knihupectví mého kmotra.
Byl to antikvariát a Alma přišla se svou dcerou Annou,
protože si chtěla nechat ocenit pár věcí.
Šlo o partitury Písně o zemi, Deváté symfonie,
a rovněž o dárek z lásky od Albana Berga - kompletní partituru Wozzecka.
Vešla dovnitř, můj kmotr hned řekl: "Madam Mahlerová, rád bych vám představil svého kmotřence."
Jmenuje se Michael, miluje hudbu a studuje hru na klavír.
A ona na pár okamžiků obrátila pozornost ke mně.
Protože jsem ztělesňoval vše, co ji zajímalo,
byl jsem hudebník, Žid a především muž, což bylo velice důležité.
Takže navzdory tomu, že jí bylo 78 nebo něco kolem 80 let
a mně bylo 11, se mnou flirtovala.
Měla na sobě šálu...použiju tohle místo šály,
a když se mnou mluvila, omotala si šálu takhle a záměrně se mnou mluvila tímto způsobem.
Tak, aby měla krk v co nejpříhodnější poloze, ve svém věku to dnes už dokážu ocenit.
A ona se na mě podívala stylem: "Ach, mladý muži, jsi mladý a šarmantní...
...jsi talentovaný, třeba jednou budeš dirigentem nebo skladatelem, kdo ví..."
V tu chvíli mi tedy věnovala plnou pozornost.
Ale byla velice hravá a svým způsobem provokativní.
Hodně jsem o tom přemýšlel a ještě nedávno to změnilo způsob, jakým přistupuji k druhému tématu první věty 6. symfonie.
Přemýšlel jsem o tom a sám Mahler říká, že to představuje Alminu koketní povahu.
Všichni - včetně mě - u této pasáže obvykle zpomalují, ale teď...
Dřív jsem to hrával takhle...
Teď to hraju takhle...
Frázování je tedy mnohem vrtošivější a koketnější...
Ale to je to, co Mahler v partituře vyžaduje, co mnohem později skutečně žádá.