Tip:
Highlight text to annotate it
X
KAPITOLA 3 sobecké GIANT
Každé odpoledne, když se přišli ze školy, děti chodili hrát
Obří zahrady. Byla to velká krásná zahrada, s měkkým
zelené trávě.
Tu a tam po trávě stál krásných květin, jako jsou hvězdy, a tam
bylo dvanáct broskvoně, že na jaře čase vypukla na jemné květy
růžové a Pearl, a na podzim porodila bohaté plody.
Ptáci seděli na stromech a zpívali tak sladce, že děti k zastavení
jejich hry tak, aby jim naslouchat.
"Jak rád, že jsme tady," volali na sebe.
Jednoho dne se obr vrátil.
Byl navštívit svého přítele Cornish Ogre, a zůstal s ním sedm
let.
Po sedm let bylo po všem, říkal, že všechno, co říct, protože jeho
konverzace byla omezená, a rozhodl se vrá*** do své vlastní hrad.
Když přišel viděl děti hrající si na zahradě.
"Co tady děláš?" Křičel ve velmi chraplavým hlasem a děti běžely
pryč.
"Můj vlastní zahrada je moje zahrada," řekl obr, "někdo může pochopit, že, a já
umožní nikdo, kdo by hrát, ale já sám. "
Tak on stavěl vysokou zdí kolem dokola, a dát do vývěsní tabuli.
Vetřelci budou stíháni Byl to velmi sobecký obr.
Chudé děti, teď se nikde hrát.
Snažili se hrát na silnici, ale silnice byla velmi prašná a plná tvrdých
kameny, a oni to nelíbilo.
Dříve putovat kolem vysoké zdi, když jejich hodiny byly u konce, a mluvit
o krásné zahradě uvnitř. "Jak rád, že jsme tam byli," řekli
navzájem.
Pak přišlo jaro a po celé zemi bylo jen málo květů a
malí ptáci. Jen v zahradě sobeckého obra se
byla ještě zima.
Ptáci se nechtělo zpívat v tom, jak tam byly žádné děti, a stromy
Zapomněl květu.
Poté, krásná květinová dát hlavu z trávy, ale když viděl, oznámení,
desce to bylo tak líto, pro děti, které se sklouzla zpět do země znovu, a
šel spát.
Jediní lidé, kteří byli rádi, byl sníh a mráz.
"Jarní zapomněl této zahrady," volali, "a tak jsme zde budou bydlet po celý rok
kole. "
Zasněžené trávu s ní velký bílý plášť a Frost malované
všechny stromy stříbro. Poté pozvali severní vítr, aby zůstali
s nimi, a on přišel.
Byl zabalen do kožešin, a zařval na celý den na zahradě, a vyhodil do komína,
hrnce dolů. "Je to nádherné místo," řekl, "my
musí požádat Hail na návštěvu. "
A tak přišel Hail. Každý den po dobu tří hodin se chrastily na
Střecha zámku, až se rozbil většinu břidlice, a pak běžel kolem dokola
na zahradě, jak nejrychleji to šlo.
Byl oblečen do šedé, a jeho dech byl jako led.
"Nemohu pochopit, proč Jaro je v tak pozdní příchod," řekl sobecký obr, as
Seděl u okna a dívala se na své studené bílé zahrady, "doufám, že bude
změny v počasí. "
Ale jaro nikdy nepřišel, ani léto. Podzimní dal zlaté ovoce pro každého
zahrady, ale do Krkonoš na zahradě se nedal.
"Je příliš sobecký," řekla.
Tak to bylo vždycky zimním období, a severní vítr a krupobití a mráz,
Sníh a tančili kolem mezi stromy.
Jednoho rána obr byl ležel v posteli, když on slyšel nějakou krásnou hudbu.
Znělo to tak sladké až po uši, že si myslel, že to musí být hudebníci krále
kolem.
Byl to opravdu jen o málo Linnet zpívá za oknem, ale to bylo tak dlouho
od té doby slyšel zpívat ptáka v jeho zahradě, která se mu zdálo, že je nejvíce
Krásná hudba v celém světě.
Pak Hail přestalo tančit *** hlavou, a severní vítr přestal řvoucí,
a lahodné vůně se k němu po otevření křídla.
"Věřím, že jaro přišlo konečně," řekl obr, a vyskočil z postele
a vyhlédl ven. Co jste viděl?
Viděl nejkrásnější pohled.
Přes malý otvor ve zdi, děti se vloudila, a byli
sedí ve větvích stromů. V každém stromě, že by mohl vidět, že byla
malé dítě.
A stromy byly tak rád, že mám děti, zase zpátky, že se vztahuje
se s květy, a mávali rukama mírně *** dětí
hlavy.
Ptáci byli poletovat a štěbetání s potěšením, květiny a hledali
až po zelené trávě a smáli se. Byla to krásná scéna, jen v jednom rohu
Bylo to ještě v zimě.
Jednalo se o nejvzdálenějšího kouta zahrady, a v něm stál malý chlapec.
Byl tak malý, že se nemohl dostat do větve stromu, a byl
putování kolem dokola to, ostře.
Chudí strom byl ještě docela které s mrazem a sněhem, a severní vítr byl
foukání a řvoucí *** ním.
"Vylez! chlapec, "řekl strom, a to sklonila její pobočky se tak nízké, jak je
mohl, ale chlapec byl příliš malý. A obří srdce rozpuštěné, jak vypadal
ven.
! "Jak jsem byla sobecká," řekl, "teď už vím, proč jara by se sem.
Dám, že chudý chlapec na vrcholu stromu, a pak jsem se porazit
hradba, mé zahradě se dětské hřiště na věky věků. "
Byl to opravdu velmi líto, co udělal.
A tak se plížil po schodech dolů a otevřel dveře tiše, a vyšel do
zahrady.
Ale když ho děti viděly, že byli tak vystrašeni, že všichni utekli, a
zimní zahrada se stala znovu.
Pouze malý chlapec neutekl, jeho oči byly tak plné slz, které neměl
viz obr přichází.
A obr ukradl za ním a vzala ho jemně do ruky a dal ho do
stromu.
A strom se zlomil hned do květu, a přiletěli ptáci a zpívali na tom, a
chlapeček natáhl dvě ruce a hodil je kolem obří krku, a
ho políbila.
A ostatní děti, když viděly, že obr není zlý už přišel
běžet zpět a spolu s nimi přišlo jaro.
"Je to vaše zahradě, malé děti," řekl obr, vzal sekeru a velkou
srazila zeď.
A když lidé šli na trh ve dvanáct hodin našli obr hraje
s dětmi v nejkrásnější zahradě, jakou kdy viděli.
Po celý den hráli, a večer přišli do Krkonoš, aby mu nabídku
na rozloučenou. "Ale kde je tvůj malý společník?" Řekl
řekl: "Ten kluk jsem do stromu."
Obří ho milovali nejlepší, protože si ho políbila.
"Nevíme," odpověděly děti, "on je pryč."
"Musíte mu pro jistotu i sem zítra," řekl obr.
Ale děti, řekl, že neví, kde bydlí, a nikdy ho neviděl
před a obr se cítil velmi smutný.
Každé odpoledne, když škola skončila, přišly děti a hrál si s obrem.
Ale ten malý chlapec, kterého milovala obr byl nikdy viděn znovu.
Obr byl velmi milý ke všem dětem, ale on toužil po první
malý přítel, a často mluvil o něm. "Jak rád bych ho viděl!" Se používá pro
říká.
Letech přešel, a obr byl velmi starý a slabý.
Nemohl hrát o nic víc, a tak seděl v obrovském křesle a díval se,
děti v jejich hrách, a obdivoval jeho zahrady.
"Mám mnoho krásných květin," řekl, "ale děti jsou nejkrásnější
květy ze všech. "Jednoho zimního rána se podíval ze svého
okna, když se oblékal.
Neměl nenávidět zima, protože věděl, že to bylo pouze jaro spí, a
že květy spočívaly. Najednou si promnul oči v údivu a
díval a díval.
Určitě to byl nádherný pohled. V nejzazším koutě zahrady
strom zcela pokryta krásné bílé květy.
Jeho větve byly všechny zlaté, stříbrné a ovoce visely z nich, a pod
to stál malý chlapec, kterého milovala. V přízemí provozoval obr velkou radost, a
do zahrady.
Spěchal po trávě, a přistoupili k dítěti.
A když se dostal docela blízko jeho tvář zrudla hněvem a řekl: "Kdo
odvážili ránu tobě? "
Pro na dlaních dítěte ruce byly otisky dvou hřebů a otisky
dva nehty byly na malé nohy.
"? Kdo se odvážil ránu tě" vykřikl obr, "Řekni mi, abych si svůj velký
meč a zabít ho "" Ne! "odpověděl dítěte.", ale tito jsou
rány lásky. "
"Kdo jsi?" Řekl obr a zvláštní bázeň padla na něj, a poklekl
předtím, než malé dítě.
A dítě se usmál na obří, a řekl mu: "Nech mě hrát jednou za
zahrada, dnes budeš se mnou do mé zahrady, což je ráj. "
A když děti běžely v tom, že odpoledne našli Krkonoš leží mrtvý
pod stromem, všechny pokryté bílými květy.