Tip:
Highlight text to annotate it
X
Tuto přednášku jsem nazval "Patologie společnosti".
Rozhodl jsem se použít metaforu nemoci
k popisu současného stavu společnosti
a trendů, které naznačuje a udržuje.
Poprvé jsem se setkal s nápadem
přirovnat stav společnosti ke stavu buňky
u Johna McMurtryho
který napsal knihu "Rakovinné stádium kapitalismu".
Vysvětlení je velmi jednoduché. Tak jako se musejí lidé
bránit všem choroboplodným zárodkům, které napadají a škodí jejich organismu
tak se musí bránit i společenský systém, který všichni sdílíme.
Nemoci společnosti samozřejmě nezpůsobují bakterie
či podobné patogeny.
Přicházejí spíše ve formě
daných hodnotových preferencí
kulturních "memů", které se přenášejí z člověka na člověka na základě hodnot
a tedy hodnotových žebříčků.
Tyto "memy" nebo vzory hledisek a chování
jsou tím výsledkem, co nakonec zahrnuje
projevy kultury kolem nás
jako jsou myšlenky demokracie
republikáni, demokraté, americký sen, atd.
V první kapitole probereme symptomy
a tedy diagnózu současného stádia nemoci, ve které se nacházíme.
Posléze v kapitole druhé určíme prognózu
to znamená, co můžeme očekávat od budoucnosti
budou-li současné vzorce pokračovat i ***ále.
Nakonec se ve třetí kapitole budeme bavit o léčbě
našeho současného stavu nemoci
a tady se nejprve zaměříme na koncept
zdrojové ekonomiky.
Úvodem vám však nejprve popíši to
čemu říkám "neviditelné vězení".
Je to uzavřený, intelektuální systém zpětné vazby
který neustále zpomaluje či dokonce zastavuje
uskutečnění nových odlišných konceptů společnosti.
Zastavuje progres. Vysvětlím to.
Řád společnosti, jak ho známe, je stvořen z myšlenek
buď přímo nebo jako systémový důsledek.
Jinými slovy někdo někde něco udělal
co generovalo zájem skupiny, který poté vedl k ustavení
určité složky společnosti, buď ve fyzické formě
filozofické formě, nebo obou.
Jakmile danému souboru myšlenek věří
dostatečně velká skupina lidí, stávají se institucí.
A jakmile se tato instituce nějakým způsobem stává dominantní
během své existence za určitou dobu
lze pak takovou instituci považovat za establišment.
Instituční establišmenty jsou zkrátka společenské tradice
s iluzí neměnné trvalosti.
Čím zavedenější se naopak stávají
tím více kulturního vlivu na nás mají
včetně našich hodnot a tedy naší identity a hledisek.
Nepřeháním, když řeknu, že zavedené instituce
vládnoucí prostředí člověka, nejsou ničím méně než platformou indoktrinace
programu určitých hodnot, které se od člověka vyžadují
aby udržoval establišment.
Budeme je tedy nazývat "zavedené hodnotové programy".
Našel jsem analogii v programování počítačů
která skvělým způsobem rámuje tuto otázku.
Zatímco se stále debatuje o genetice
a vlivu prostředí, o čemž bude
Roxanne Meadowsová do hloubky mluvit později
je velmi snadné pochopit v kontextu hodnot
to znamená, co si myslíte, že je důležité a nedůležité
že informační vlivy nebo uvykání si
pochází ze světa kolem nás.
Bez pochyby každý intelektuální koncept
který každý pokládá za přínosný
je výsledkem kulturního informačního vlivu
tak či onak.
Prostředí je sebezachovávající proces programování
a stejně jako navrhování softwarového programu pro váš počítač
je každý člověk záměrně i nevědomky
programován do svého světonázoru.
Abych pokračoval v analogii je mozek člověka hardwarem
a prostředí kolem vás představuje programovací tým
který vytváří hodnoty a hlediska.
Každé slovo, které znáte, vás někdo tak či onak naučil.
Každý koncept a přesvědčení, které máte
je výsledkem tohoto stejného vlivu.
Jacque Fresco se mě jednou zeptal
"Kolik z tebe jsi ty?"
Odpověď je tak trochu paradoxní
neboť buď nic nejsem já, nebo všechno jsem já
pokud jde o informace, kterým rozumím a na základě kterých jednám.
Informace je sériový proces, to znamená, že jediný způsob
kterým člověk může přijít na nějakou myšlenku
je skrze to, že vezme závislou informaci
která umožní, aby si takovou myšlenku uvědomil.
Zdá se, že jsme kulturně programováni od okamžiku
kdy přicházíme na tento svět do okamžiku smrti
a do větší hloubky v tomto nepůjdu.
V důsledku však kulturní atributy
které udržujeme jako významné hodnoty
jsou nejčastěji ty, které zesiluje vnější kultura.
Zopakuji to znovu.
Udržované nejdominantnější atributy kultury
jsou ty, které zesiluje vaše prostředí.
Narodíte-li se do společnosti, která odměňuje konkurenci před spoluprácí
pak si pravděpodobně tyto hodnoty osvojíte, abyste přežili.
Jde o to, že jsme v zásadě biochemické stroje.
Třebaže je integrita výkonu našeho strojového zpracování
a paměti závislá zčásti na genetice
zdroj našeho jednání pochází zásadně
z myšlenek a zkušeností instalovaných
na náš duševní hardware světem okolo nás.
Náš biologický počítač však - lidská mysl
má evolučně instalovaný operační systém
s některými zabudovanými a zdánlivě složitými tendencemi
které omezují naši objektivitu
a tedy náš racionální proces myšlení.
Děje se to ve formě emočních inklinací.
Určitě mnozí z vás slyšeli frázi "Buď objektivní!"
Žádný člověk nemůže být zcela objektivní.
To je jedna z důležitých věcí, které jsem se naučil od pana Fresca.
Je tu velmi běžný sklon lidí
hledat něco, co funguje pro naše potřeby
v dané společenské struktuře a pak se toho držet jako o život
bez ohledu na nové protichůdné informace, od kterých lze rozumně očekávat
že přivodí logickou změnu.
Změny se obáváme, protože rozrušuje naše asociace.
Pokud jde mimochodem o udržování příjmu
v peněžním systému, vidíme tento sklon v plné nahotě
o čemž se ještě zmíním později.
Proto kdykoli se někdo odváží předestřít myšlenku mimo
zaběhlé naprogramování nebo proti němu
reakcí je často odsouzení takové myšlenky jako rouhačské
nebo podkopávající či jako spiknutí nebo prostě mylné.
V akademickém světě například se bádání často stává omezeným
na diskurz autoreferenčních kruhů:
uzavřené smyčky zpětných vazeb, které předpokládají, že fundamentální předpoklady
jejich škol myšlení jsou empirické
a pouze tito experti definovaní svými zavedenými tituly a certifikáty
jsou považováni za schopné autority
a tím pádem s často dominantním vlivem na veřejné mínění.
Tohle je doktor Ignaz Semmelweis
a omluvte prosím mou nedostatečnou maďarskou výslovnost
byl lékařem, co žil uprostřed 18. století
a prováděl porody.
Skrze několik událostí si uvědomil
že existuje vztah mezi přenosem nemoci
a tím, že si doktoři v oné době
nikdy nemyli své ruce, poté co vykonávali pitvy.
Lékaři tenkrát manipulovali s mrtvými těly
v nižších patrech nemocnic a pak šli nahoru
a prováděli porody, aniž by si umyli své ruce.
Tenhle lékař si toto uvědomil
a začal o tom říkat svým kolegům.
Říkal: "Měli byste si mít ruce, než se pustíte
do jakékoli operace nebo porodu
zejména poté, co jste manipulovali s mrtvým tělem."
Byl pro smích. Vysmáli se mu a ignorovali ho.
Publikoval svá pojednání, která byla zavrhována a zesměšňována.
Po mnoha letech snahy v této otázce byl nakonec umístěn
do psychiatrické léčebny, kde zemřel.
Po jeho smrti uplynulo mnoho let, než přišel Louis Pasteur
s teorií bakterií nemoci
která jeho pozorování konečně pochopila
a lidé si uvědomili, že se dopustili strašné chyby.
Slovy Johna McMurtryho, kanadského profesora filozofie
"V poslední době temna můžete pátrat
mezi otázkami zachovalých myslitelů oné doby
od Augustina po Ockhama a nenajdete
jedinou stránku kritiky zavedeného společenského uspořádání
jakkoli rozumem neobhajitelné může být feudální nevolnictví, absolutní paternalismus
božská práva králů a ostatní."
Je to tak jiné v současném uspořádání?
Vidíme v kterýchkoli médiích či snad v tom, co vychází z univerzit
jediný odstavec, který jasně demaskuje
globální režim, který odsuzuje
třetinu všech dětí k podvýživě
i když je k dispozici více než dostatek jídla?
V takovém řádu se myšlení stává nerozeznatelným od propagandy.
Jen jedna doktrína je artikulovatelná a kněžská kasta jeho expertů
předepisuje nezbytnosti a povinnosti všem.
Vědomí společnosti je uvězněno
v rámci role formální logiky
fungující zcela v rámci přijímaného zarámování
kompletně předepsaného regulačním aparátem
chránícího privilegia privilegovaných.
Pod rouškou zatuhlé akademické učenosti vítězí metodická cenzura
a jediným zbývajícím prostorem pro myšlení hledajících
se stává hra konkurujících si logických vysvětlení."
Lidé nemají sklon kritizovat společenské uspořádání
protože jsou s ním svázáni.
Na našem duševním hardwaru běží program myšlení
který nám byl instalován
který svou podstatou ovládá náš úhel pohledu.
Abych použil jinou analogii, je to jako hrát hru
přičemž myšlenka zpochybňující integritu hry samotné se objeví zřídka.
Členové společnosti se často stávají tak zindoktrinovanými
jejich společensky přijatelnými normami, že samý význam každého člověka
je rámován dominantním zavedeným hodnotovým systémem
a interpretace nových informací
je záměrně nebo dokonce podvědomě předfiltrována tak
aby byla konzistentní s předchozími předsudky členů společnosti.
Chápeme-li tuto základní myšlenku
pozastavme se krátce
u tohoto fenoménu uzamčené mysli, jak by to šlo nazvat
v kontextu ekonomie
konkrétně tržní ekonomie.
Přesnějším pojmem by v této fázi byla 'ekonomická teologie'.
Protože, jak se ještě v prezentaci budu zabývat
většina lidí na této planetě
nejen že ani netuší, jak jsou negativně postiženi
tržní ekonomikou obecně, oni jsou vlastně obecně
neochvějně oddáni jejím principům
založeným pouze na tradiční indoktrinaci.
Jednou jsem dostal e-mail, kde mi někdo psal
"Jste-li proti volnému trhu, jste proti svobodě."
[smích]
Zachvěl jsem se *** stavem kontroly mysli
kterou dominantní zavedené ortodoxie úspěšně lidem vnutily.
Takto samozřejmě dominantní zavedené ortodoxie udržují
a udržovaly moc od počátku.
Opakuji, trik je v tom zformovat lidi tak důkladně
do zavedených hodnotových systémů, že jakékoli myšlení alternativy
je z podstaty vyloučeno bez kritického posouzení.
Abych vám ukázal jak hluboce vše prostupující tento fenomén je
všimněte si, že fakticky všechny aktivistické organizace
environmentálních, sociálních a politických hnutí dneška
vždy vylučují samotný tržní systém
jako klíčový faktor zhoubných dopadů.
Ani je tržní systém nenapadne.
Místo toho se zaměřují na jednotlivce a určité skupiny
nebo zkorumpované korporace
a třebaže je třeba se na ně
v problematických oblastech zaměřovat případ od případu
vyhýbá se to mechanismu, který problém v zásadě vytváří.
Toto je fatální nedostatek v tom, co se dnes děje v tzv. aktivistické komunitě.
Jak ještě v průběhu prezentace
jasně a přesvědčivě dokáži
největším ničitelem ekologie;
největším zdrojem odpadu a znečištění;
největším šiřitelem násilí, války, zločinu
nelidskosti, chudoby a deformací společnosti
největším původcem společenských a osobních neuróz
duševních poruch, deprese, úzkosti
a největším zdrojem ochromení společnosti
který nám brání v přechodu k novým metodologiím
pro globální udržitelnost a tedy pokroku na této planetě
není nějaká vláda. Není nějaká legislativa.
Není nějaká darebácká korporace nebo monopol nebo kartel.
Není nějaká vada lidské přirozenosti.
Je jím sám ekonomický systém
v samotných jeho základech.
Tržní systém, monetární systém, volný trh
kapitalistická struktura, ať už to nazveme jakkoli
není jenom zdrojem některých z největších
sociálních problémů, kterým dnes čelíme
také nás tlačí k tomu
co bychom mohli nazvat konečné stádium této nemoci
ve které choroboplodná rakovina společenských hodnot
zmutovala a rozmnožila se do té míry
ve které nyní už čelíme
smrti či kolapsu moderní civilizace, jak ji známe.
Chápejte prosím
nejsem teoretik soudného dne.
Nevyhledávám tady bezmyšlenkovité emocionální reakce
abych říkal, že je konec světa.
Člověk nemusí být génius, aby viděl, kam směřují trendy
trendy, o kterých média mluvit nebudou
a vezmu-li v úvahu lhostejnost politickou, ekonomickou
a ničení životního prostředí
hrozí nám střet, který ještě dále rozeberu.
Existují řešení těchto problémů? Ano, existují.
Jsou ale tak moc mimo status quo
a jsou takovou hrozbou mocným jak politicky tak ekonomicky
že jsou hned zavrhována jako iracionální a absurdní.
Samozvaní strážci status qua o tom nechtějí ani slyšet
protože je to daleko od jejich referencí a identity.
Tady je pár příkladů věcí, které se v současnosti dějí.
A je jich mnohem více. Těchto pár se objevilo
v mainstreamových médiích.
Tady je místo pro hnutí Zeitgeist. Je mi vážně líto, že to říkám
nemůžeme se už spoléhat na vládní instituce
že nás povedou správným směrem.
Každá vláda na světě je lapena
v ekonomicky orientovaném sociálním programu
který slouží sám sobě, je neudržitelný
a do té či oné míry ničivý.
Možnost hladkého přechodu
do nového osvíceného návrhu společnosti
který nemá negativní vedlejší produkty
o kterých budu mluvit, je mimořádně omezená
za možností, které jsou k dispozici v současném řádu:
tím mám na mysli systém zákonů, politický systém, atd.
Podobně už déle nemůžeme tolerovat
ziskem poháněný étos korporátních a finančních mocností
které ovládají všechny naše vzácné zdroje na planetě
zdroje, které všichni potřebujeme k přežití.
Společnost je dnes nemocná a nemoc prostupuje všemi životními systémy společnosti
a hnutí Zeitgeist vidím jako imunitní systém
společnosti v globálu, chcete-li.
[potlesk]
Děkuji. Kapitola 1: Diagnóza.
Než začnu tuto ***ýzu podmínek společnosti
potřebujeme se nejprve pozastavit u problému hodnot
a kulturního relativismu.
Lidé si dnes myslí, že jejich myšlenky jsou rovny myšlenkám ostatních
bez ohledu na podpůrné informace. Tato posedlost názory
vytvořila úhel pohledu mnoha lidí dnes
který nijak neodkazuje na fyzický svět
ve kterém se důkaz stává nepohodlným
a lidé si nakonec myslí, že všechno si je rovno.
Často se s takovým argumentem setkáte. Určitě jste to už všichni zažili.
Je to velmi velmi zvláštní.
Názor každého není rovnocenný.
Je to nemožné, jakkoli svérázný
a pohodlný se takový koncept může jevit.
Hlavní otázkou se stává: "Co si vlastně zaslouží důvěru?"
Co je důležité pro každého na planetě
a jak si zachováme naši prosperitu, jak jednotlivců
tak společnosti udržitelným způsobem?
Co je nesporným společným výchozím bodem
na kterém se všichni shodneme ve světě křesťanů
muslimů, kapitalistů, socialistů, ateistů, anarchistů
scientologů, republikánů?
Na čem se všichni shodneme?
Tady je jedna věc, která je univerzální:
být zdravý oproti být nemocný.
Být zdravým je upřednostňovanou hodnotovou preferencí, by se dalo říci.
Normální oproti patologickým stavům
tudíž zdraví oproti stavům nemoci
poskytuje nezvratitelný hodnotový základ
pro všechny jednotlivce a společnosti.
Doslova všichni lidé ve všech společnostech dávají přednost tomu být naživu
a být zdravý, posledně, co jsem to kontroloval.
Není žádný kulturní relativismus v tom, zda je dobrou hodnotou
mít dobré jídlo k snědku, nedostat rakovinu nebo
mít čistou vodu k pití.
Proto naše ***ýza zdraví společnosti
nebude založena na HDP
indexu spotřebitelských cen, stavu akciového trhu, ekonomickém růstu
úrovních nezaměstnanosti či zaměstnanosti, dohodách o volném trhu
či na jakémkoli ostatním běžně uváděném atributu ekonomiky
používaném k tvrzení, že se společnost "zlepšuje" či "roste".
Místo toho se zaměříme na věci, na kterých skutečně záleží
jako jsou míry nemocnosti, chudoby
sociální kapitál, důvěra
konflikty, korupce, planetární vyčerpávání zdrojů, znečištění
míry vražd, očekávaná délka dožití, vzdělanost
míry uvězněných, zneužívání drog a alkoholu, duševní nemoci, atd.
To jsou věci, o které skutečně jde.
Začněme tedy.
Navzdory lidovému přesvědčení
důkazy nyní ukazují, že naši první lidští předchůci
kteří předcházeli neolitické revoluci (mladší době kamenné)
skutečně nežili ve stavu trvalého konfliktu a extrémního nedostatku
jak mnoho antropologů na začátku předpokládalo.
Společnosti lovců a sběračů byly velmi unikátním uspořádáním
ponořeným v restriktivním
přesto sebe regulujícím modelu prostředí.
Před příchodem zemědělství panovala velmi malá kontrola
*** tím, co bylo k dispozici: Neměli jsme zemědělství.
Neuměli jsme ovládat prostředí.
Přírodní rovnováha byla v pořádku.
A společnosti zdá se reflektovaly tuto rovnováhu tím, že
měly společenské struktury nehierarchické, nesoupeřivé
bez vůdce.
Vědci zjistili, že jejich hodnotové systémy
jejich společenské hodnoty se v podstatě zakládaly
na rovnosti, altruismu a sdílení.
A doslova znemožňovaly povýšenost, dominantnost
agresi a egoismus.
Dnes to víme z antropologických výzkumů
zbývajících společností lovců-sběračů po světě
jako je Piraha... z Brazílie.
Kupodivu se zdá (a je to důležitý fakt
pro každého, kdo vám bude říkat, že je současný systém přirozený)
že po více než 90% času existence lidského druhu
na této planetě, jak víme
jsme existovali v rámci organizací společnosti, které nepoužívaly peníze
které neměly hierarchii, a dokonce měly
"strategie proti dominanci", při kterých většina
spolupracovala tak, aby vyřadila jakéhokoli jednotlivce
který se snažil získat moc nebo kontrolu.
Celkem přesný opak toho, co máme dnes.
Neolitická revoluce to všechno změnila.
Dala lidem schopnost kontrolovat své prostředí více soustředěně.
Udržování života šlo nyní kultivovat v podstatě libovolně.
I když se příchod zemědělství zdá nesmírným přínosem pro všechny
přinesl také některé otravné sociální problémy
které jsou výsledkem navyklých vlastností, se kterými zápolíme dodnes.
Slovy antropologa a profesora neurologie
na Stanfordské univerzitě Dr. Roberta Sapolského:
"Lovci-sběrači se živili z tisíců divokých zdrojů potravy.
Zemědělství to všechno změnilo a vytvořilo ohromnou odkázanost
na několik tuctů zdrojů potravy.
Zemědělství počítalo s hromaděním přebytečných zdrojů
a tedy nevyhnutelně s jejich nerovnoměrným hromaděním
stratifikací společnosti a vynálezem tříd.
To umožnilo vynalezení chudoby."
Od této dramatické změny ve struktuře lidské společnosti
pokračovalo vytváření nerovnovah.
Sociální stratifikace a příjmová nerovnost
jsou nyní základní součásti moderního světa, jak ho známe.
Mnozí neznalí historie člověka
by pravděpodobně považovali tyto atributy za součást
přirozeného lidského řádu. Jsou dnes tak všudypřítomné.
Prošli jsme pěstováním potravy, směnou zboží za zboží
směňováním zlata, směňováním kovem krytých certifikátů
ke měně s nuceným oběhem.
Vydali jsme se od systému hodnot reflektujícího
skutečné přírodní procesy
k systému hodnot založených na certifikátech vlastnictví
obchodovaných pro ně samé pro příjem, fakticky...
Neřekl bych ani fakticky, naprosto
oddělených od fyzických zdrojů.
A vydali jsme se od světa založeného na nutnosti
a úsilí společnosti uchovávat a být udržitelnou
ke světu založenému na strategické manipulaci
nesmyslném materialismu
a na posedlosti majetkem a vlastnictvím.
Slovy historika, filozofa Davida Humea:
"První člověk, který poté, co si oplotil
kousek půdy, si vzal do hlavy, že bude říkat "Tohle je moje"
a našel lidi dostatečně prostinké, aby mu to věřili
byl skutečným zakladatelem občanské společnosti.
Kolika zločinům, válkám, vraždám
kolika neštěstím a hororům by zabránil takový člověk, který by býval vytahal
kůli ze země nebo býval zaplnil příkopy
a zařval na ostatní: "Dejte si bacha, když posloucháte tohoto hochštaplera.
Jsme ztraceni, zapomeneme-li, že plody Země patří nám všem
a Země samá nepatří nikomu."
Nedostatek je teď navíc
hnací silou obchodu.
V našem systému se nedostatek rovná zisku.
Čím je něčeho méně, tím vyšší to má hodnotu vyjádřenou penězi.
Jinými slovy je hojnost negativem v systému zisku.
Antropolog Marshall Sahlins to shrnuje slovy:
"Tržní průmyslový systém zavádí nedostatek
způsobem, který naprosto nemá obdoby
měrou, které jsme se nikde nepřiblížili
ve kterém výroba a distribuce jsou uspořádány skrze chování cen
a všechno živobytí závisí na příjmech a výdajích.
Nedostatek materiálních prostředků
se stává explicitním, kalkulovatelným
výchozím bodem veškeré ekonomické aktivity."
Podobně bych zdůraznil, jen tak na okraj
že peněžní zásoba v Americe má v každém momentu
menší hodnotu než požadované nesplacené transakce.
Jinými slovy není a nikdy nebude
v americké peněžní zásobě nebo ve většině ostatních peněžních zásob na planetě
existovat dostatek peněz v jakémkoli okamžiku
k pokrytí nevyrovnaných transakcí v rámci ekonomiky.
Peníze se vytváří z dluhu, skrze půjčky.
Na tyto půjčky se účtuje úrok
ať už jsou to státní dluhopisy nebo osobní půjčky.
Kdyby teď byl splacen každý dluh v naší ekonomice
zbyla by obrovská částka peněz
kterou je doslova nemožné splatit v domácí měně.
To je hlavním důvodem, proč je stratifikace a nerovnost
doslova zabudovaná do našeho systému:
principiální nedostatek peněžní zásoby samé.
Představte si to.
V tomto systému není bankrot nějakým nepravidelným vedlejším produktem
do kterého náhodou spadnou nedbalí lidé
je nevyhnutelným zabudovaným atributem.
Je to hra 'škatulata, hýbejte se!'. Doufám, že je to jasné.
Slovy ekonoma Bernarda Lietaera
skvělý citát
"Chamtivost a soupeřivost nejsou výsledkem
neměnné povahy člověka.
Chamtivost a strach z nedostatku je ve skutečnosti neustále vytvářen
a umocňován jako přímý výsledek druhu peněz, které používáme.
Můžeme vyprodukovat více než dostatek jídla k nakrmení každého
ale zjevně tu není dostatek peněz, abychom to všechno zaplatili.
Nedostatek je v našich národních měnách.
Úkolem centrálních bank
je vytvářet a udržovat tento nedostatek.
"Přímým důsledkem je, že musíme bojovat se sebou navzájem, abychom přežili."
Poslední věta je opravdu tak moc výmluvná.
"Přímým důsledkem je, že musíme bojovat se sebou navzájem, abychom přežili."
Důsledkem těchto mechanismů je extrémní nerovnováha společnosti
a tedy sociální stratifikace.
Pokud jsme tomuto porozuměli, podívejme se nyní
na stav příjmové nerovnosti na světě.
V roce 2005 vtipálci v Citigroup
zaslali svým nejbohatším klientům interní sdělení
co se týče stavu toho, čemu oni říkají "Plutonomie"
a úvodní shrnutí je velmi velmi jasné.
"Svět je rozdělen do dvou bloků: Plutonomie a zbytek.
Amerika, Británie a Kanada jsou klíčové Plutonomie
ekonomiky poháněné bohatými."
Plutonomie se definuje jako společnost, ve které je většina bohatství
samozřejmě ovládána stále se smrskávající menšinou.
A tím pádem se ekonomický růst takové společnosti
stává závislým na jmění
bohaté menšiny a nikoli na zbytku lidí.
Pamatujte si to.
Sdělení pak pokračuje otázkou: "Co pohání Plutonomii?"
Uvádějí "Ničivá technologie
poháněná výnosy z produktivity, kreativní finanční inovace
prokapitalistické spolupracující vlády
mezinárodní rozměr imigrace
a dobývání třetího světa, posilující tvorbu bohatství
[zakašlání] OTROCKÁ PRÁCE [smích]
vláda zákona a patentované vynálezy.
Často tyto vlny bohatství zahrnují velkou komplexitu
a využívají je nejlépe bohatí a vzdělaní v dané době."
Tím klíčovým k pochopení v tomto dokumentu je
že průměrný spotřebitel je v podstatě bezvýznamný pro akciové trhy.
Neboť superboháči obchodují mezi sebou
a podílejí se tak na celkovém stavu ekonomiky.
Uvádějí: "V Plutonomii není žádný takový tvor jako 'americký spotřebitel'
nebo 'britský spotřebitel' nebo 'ruský spotřebitel'.
Jsou bohatí spotřebitelé, nemnozí v počtu, ale neproporční
obrovským podílem na příjmu a spotřebě, kterou zabírají.
Je zbytek, 'nebohatí', kterých je nesčíslně mnoho
kteří ale tvoří překvapivě malé kousky státního koláče."
Dále se píše: "Proto například
si děláme menší starosti s dopadem vysokých cen ropy na celkovou spotřebu.
Vysoké ceny ropy jsou evidentně břemenem pro většinu částí našich komunit.
Aniž bychom však vynášeli nějaké morální soudy
ať už je příjmová nerovnost jakákoli
dělá tuto skupinu (chudých) méně významnou pro celková data.
Závěr? Měli bychom si dělat méně starostí o průměrného spotřebitele
řekněme 50. percentil, co dělá
neboť je takový spotřebitel méně podstatný pro celková data
než jak se cítí bohatí a co dělají.
Je to zkrátka záležitost matematiky, nikoli morálky."
Měli bychom jim zatleskat za upřímnost.
Předtím, než pokročíme dále, objasněme si to trochu.
Plutonomie, jak ji popisují dokumenty Citigroup
a jsou to velmi sáhodlouhé dokumenty
je samozřejmě stavem extrémní nerovnováhy, tak extrémní v určitých zemích
že investorská komunita se velmi málo ohlíží
na spotřební zvyky průměrného člověka.
Jinými slovy se změna v preferencích
objevila jako výsledek finančního pobídkového systému
ve kterém se staly spotřební zvyklosti široké veřejnosti
téměř překonanými mezi zájmy bohatých
v systému, ve kterém bohatá elita - plutonomie - může obchodovat
mezi sebou a zapomenout na nižší třídy.
Jinými slovy mezi bohatými teče tolik peněz
že spotřební návyky veřejnosti jsou téměř nepodstatné.
Dává to samozřejmě smysl, když se zamyslíte ***
metodami, používanými k měření bohatství ekonomiky
které by se měly vztahovat na každého.
HDP v podstatě počítá
jak moc peněz lidé utratí nebo vydělají
za dané zboží či služby.
Když použiji příklad čisté hodnoty
máme-li horní 1% ovládající
35% finančního bohatství v Americe
dalších 19% ovládající 50%
a zbývajících spodních 80% s 15%
máme 20% americké populace ovládající 85% peněz.
K tomu došla Citigroup.
Tato velmi malá část populace vlastně pohání všechno.
Znamená to tedy, že finanční systém má ze své podstaty malý stimul
starat se o chování či prosperitu 80% veřejnosti.
Protože všichni víme, že má finanční systém
nejmocnější vliv na většinu vlád na světě
zejména na americkou vládu, začne vám být zřejmé, že jedinou starostí
vládnoucí třídy vzhledem k většině populace
je pouze udržovat nás dostatečně uspokojené, aby nedošlo k silnému odporu.
To si nevymýšlím já. Citigroup
nás na to výslovně velmi upozorňuje, když říká:
"Vidíme největší hrozbu pro Plutonomii v příchodu rostoucích
politických požadavků ke snížení příjmové nerovnosti
šíření bohatství rovnoměrněji a zpochybnění sil jako je globalizace
která přispěla k růstu zisků a bohatství."
Nemějte ale obavy, příliš si s tím hlavu nedělají.
"Náš závěr? 3 páky, které by vlády a společnosti
mohly zatáhnout a potopit Plutonomie, jsou neškodné.
Vlastnická práva jsou obecně stále nedotčená
daňová politika neutrální až příznivá
a globalizace udržuje nabídku pracovní síly v nadbytku
a působí jako brzda mzdové inflace."
Shrnují to:
"Srdce našich tvrzení o Plutonomii: že bohatí
jsou dominantním zdrojem příjmu, bohatství a poptávky v zemích plutonomie
jakými jsou Británie, Amerika, Kanada a Austrálie
země, které mají ekonomicky liberální přístup k tvorbě bohatství.
Věříme, že jednání bohatých a části bohatých lidí
v ekonomice pomáhá vysvětlit mnoho odporných zapeklitých problémů
a úzkostí, které podráždily naše klienty poslední dobou
jako globální nerovnováhy nebo proč vysoké ceny ropy
nezničily poptávku.
Plutonomie si myslíme podává vysvětlení těchto problémů
a říká nám, abychom o ně neměli starost.
Zadruhé věříme, že bohatí budou dále bohatnout v nadcházejících letech.
Protože kapitalisté (bohatí) budou získávat větší podíl na HDP
výsledkem globalizace.
Očekáváme, že globální nabídka pracovní síly v rozvojových ekonomikách
udrží mzdovou inflaci v šachu a zajistí stoupání zisků
dobrá zpráva pro bohatství kapitalistů
relativně špatná pro rozvinutý trh nekvalifikované/ přemístitelné práce.
Dobrá předzvěst pro firmy, které bohatým prodávají nebo jim poskytují služby."
Omlouvám se, že vás tahám tímto rozvláčným textem
ale doufám, že vyjasňuje to, jak lidé nahoře
opravdu přemýšlejí o finančním systému.
Mají pravděpodobně pravdu. Bohatí budou bohatnout.
Současný ekonomický úpadek, ve kterém se nyní nacházíme
opravdu pro horních 20% nic neznamená.
Je to 80%, kteří budou ***ále trpět.
Ale komu je co potom? Zjevně horních 20% pohání ekonomiku stejně
a nebudu se pouštět do toho, co to znamená ve vztahu
k našim naivním domněnkám demokracie v moderním světě.
Slovy bývalého soudce Nejvyššího soudu USA
Louise D. Brandeise:
"Můžeme mít v této zemi demokracii, a nebo můžeme mít velké bohatství
koncentrované v rukou hrstky, ale nemůžeme mít oboje najednou."
Zmiňuji se o tom všem na úvod
k tomu, o čem budeme mluvit ve vztahu ke zdraví společnosti.
Myslím, že bychom však ještě s tím měli promítnout několik statistik.
V roce 2007 obdrželi šéfové 365 největších amerických firem
více než 500 krát vyšší plat než průměrný zaměstnanec.
V mnoha těchto top firmách si šéf vydělá za den více
než průměrný zaměstnanec za rok.
Rodina Wal-Martu, což je 6 lidí - Waltonovi
má společně mění odhadované asi na 90 miliard dolarů
podle časopisu Forbes z roku 2009.
Společné jmění nižších 40% americké populace
je pouze 95 miliard dolarů.
Také nejlépe placené 'práce' na planetě
jsou v oborech obchodu a investic, zaměstnáních, která
nemají jakýkoli elementární smysl.
Nic nevytvářejí.
Jsou bezvýznamná pro stav společnosti v přirozeném světě.
V roce 2005 byl průměrný roční "výdělek"
manažerů předních 26 hedgeových fondů, známých také jako hráčská kasína
363 milionů dolarů pro každého!
Srovnejme to s průměrným lékařem, který si přijde asi na 150.000 dolarů za rok
a vědci výzkumníky v biologii, kteří hledají nové léky
a léčbu nemocí, kteří si vydělají jen asi 68.000 dolarů za rok.
Víte, kam mířím. Příjmová nerovnost.
Roste a zdá se být nezastavitelná
když se podíváte na mechanismy finančních trhů
a kulturně přijímanou realitu obrovských rozdílů ve mzdách
mezi různými obory.
A teď otázka.
Co to znamená pro naše zdraví, pro naši duševní pohodu?
V Británii přelomový výzkum Richarda Wilkinsona a Kate Picketové
v oblasti sociálních nerovností ve zdraví
a sociálních újmách na zdraví nám odhalil některé hluboké souvislosti
ohledně toho, co to znamená být společností založenou a poháněnou nerovností.
Abych tento průlomový výzkum shrnul, běžný názor
že sociální problémy jsou způsobeny přímo jednotlivými materiálními podmínkami
jako je špatné bydlení, špatná strava nebo nedostatek příležitostí ke vzdělání
je vyvrácen.
Myšlenka, že bohatší společnosti prospívají lépe než chudší společnosti
co se týče zdraví obecně, neplatí.
Sociální problémy hojně se vyskytující v bohatých, vysoce stratifikovaných zemích
jsou z velké míry způsobeny škálou materiálních rozdílů
mezi lidmi v rámci dané společnosti.
Problémem není absolutní příjem, ale spíše relativní příjem.
Srovnáte-li skupiny lidí se stejným příjmem v různých zemích
zjistíte, že ti v zemích s větší nerovností
si vedou mnohem hůře, než ti v zemích s menší nerovností.
se stejným příjmem.
Zdá se, že je to psycho-sociální fenomén.
Nerovnost zdá se činí země společensky dysfunkčními.
Na základě měřítek zdraví veřejnosti, míry zločinnosti a osobní prosperity
lze bezpečně tvrdit, jak k tomu ještě dojdeme
že naše současná struktura je doopravdy selháním společnosti.
Očekávaná délka dožití.
Na tomto grafu vidíme konkrétní bohaté země.
Omlouvám se těm, kteří to vzadu nepřečtou.
Vynasnažím se popsat, o co na něm jde.
Na ose Y je očekávaná délka dožití
na ose X je příjmová nerovnost jdoucí zleva doprava, od nízké k vysoké.
Očekávaná délka dožití odspoda nahoru samozřejmě, od nízké k vysoké.
Když se na to podíváte, Japonsko má nejnižší příjmovou nerovnost
ale s obrovsky vysokou očekávanou délkou dožití.
Zatímco Singapur, který předčí v nerovnosti USA
ze zkoumaných zemí, což jsou většinou bohaté země
má největší příjmovou nerovnost
a regresní přímka [vyjadřující vzájemnou závislost veličin] uprostřed jasně ukazuje
jak se snižuje očekávaná délka dožití od nižší nerovnosti k větší nerovnosti
všech těchto zemí.
Užívání drog. Vidíme USA
jak mají nejvyšší úroveň nerovnosti v tomto souboru
a zároveň jsou ve skupině 4 zemí
kde se užívá nejvíce ilegálních drog: USA, Nový Zéland, Austrálie a Británie.
V levém dolním kvadrantu máme Japonsko, Švédsko a Finsko
které mají nejmenší míru nerovnosti a nejmenší užívání drog.
Řecko je také v této skupině. Důležité jsou ale ty trendy a korelace.
Vidíte jasnou regresní přímku.
K tomuto grafu bych rád ještě něco dodal.
V roce 2002 se dělala studie s makaky.
Vědci pozorovali 20 opic tohoto druhu a stanovili, v jaké vrstvě v hierarchii se daní makakové nacházeli
v jaké vrstvě v hierarchii se daní makakové nacházeli z různých situací
kdy si vědci všímali, jaké opice se chovaly dominantně a které podřízeně.
Výsledkem studie bylo, že opice, které se stali dominantními
měli v mozku více dopaminové aktivity, než vykazovali předtím
než se stali dominantními, zatímco opice, které byli podřízené
měli jen malé změny v biochemických procesech mozku.
Další částí studie bylo to, že opice se naučili, jak si vpravit do těla kokain
pomocí pák, zjistilo se, že podřízené opice
brali mnohem více kokainu než dominantní opice.
Jinými slovy, je to jistá forma sebeléčby.
Pojďme dál k duševním nemocem.
Duševní nemoc je mnohem běžnější v zemích s větší příjmovou nerovností.
Znovu figurují USA na vrcholu výskytu duševních nemocí.
Vespod máme Japonsko.
Jak vidíte z grafu, duševní nemoc a nerovnost
spolu velmi úzce souvisí.
Letmý pohled na počet návštěv ordinací spojených
s předepsáním antidepresiv mezi lidmi staršími 18 let
v USA za období 1995-2002
ukazuje jasný trend rostoucí závislosti na antidepresivech.
Nejběžnějším typem poruch jsou samozřejmě úzkosti a deprese.
Psycholog Jean Twenge provedl zajímavou studii, která prokázala
že Američané jsou více naplněni obavami a úzkostmi, než tomu bývalo dříve.
Průzkum, který čítal více než 52.000 studentů
z let 1952 až 1993
zjistil, že dnešní studenti jsou více naplněni obavami
než 85% populace na začátku studie v roce 1952.
Koncem osmdesátých let bylo průměrné americké dítě více úzkostlivé
než dětští psychiatričtí pacienti v padesátých letech.
Pokud jde o depresi, studie nazvaná
"Časové trendy duševního zdraví adolescentů" zjistila, že v Británii
se deprese u lidí mezi 20. a 30. rokem života vyskytuje dvakrát častěji
než tomu bylo ve studii 10.000 lidí narozených v roce 1970.
A v té zase dvakrát tak častěji, než tomu bylo ve srovnání s rokem 1958.
Studie také konstatovala, že celkový výskyt psycho-sociálních poruch
zasahujících mladé lidi významně vzrostl za posledních 50 let.
V Německu, Itálii, Japonsku a Španělsku
1 z 10 za rok se považuje za duševně nemocného.
V Británii je to 1 z 5 a v USA 1 ze 4 mladých lidí.
Napříč celou populací je míra výskytu duševních chorob 5 krát větší
v zemích s největší nerovností ve srovnání se zeměmi s malou nerovností.
Určitě si teď říkáte: "A co genetika?"
Richard Wilkinson to shrnul řekl bych velmi dobře, cituji:
"I když duševní nemoc se dá ovlivnit změnami
hladin určitých chemikálií v mozku
nikdo neprokázal, že tyto změny chemikálií v mozku jsou skutečnými příčinami deprese
spíše než změny způsobené depresí.
Třebaže určitá genetická náchylnost může hrát při duševní nemoci roli
samo o sobě to nevysvětluje obrovský nárůst
duševních nemocí za poslední desetiletí.
Naše geny se tak rychle nemění."
Posuňme se dál k otázce důvěry
jinak také sociálnímu kapitálu.
Sociální kapitál se definuje jako postoj, duch
či ochota lidí zapojit se jako občané do kolektivních akcí
a předpokládá tudíž velkou důvěru.
Jak vidíte na grafu ti, kteří cítí, že si mohou navzájem důvěřovat
jsou mnohem obvyklejším jevem, přirozeně
ve společnostech s menší mírou nerovnosti.
To je více než zřejmé a mnozí by s tím souhlasili.
S větší nerovností se lidé přirozeně méně starají jeden o druhého.
Myslím si, že ve skutečnosti se nedůvěra a nerovnost vzájemně posilují.
Ale to je bod na samostatnou hodinovou přednášku:
Co je společnost, když si v ní lidé nemohou důvěřovat?
Je důležité si uvědomit, že myšlenka přátelství
a pojmů s ním spojených
v první řadě kvalita důvěry
je rys úplně protikladný
mentalitě soupeření
a ekonomickým teoriím sledujícím osobní zájem, jak je dnes pozorujeme.
Empatie, vzájemnost a spolupráce rovná se dobré zdraví
zatímco podezřívání, boj, konkurence
se vždy rovnají vyšší úrovni stresu a tudíž destrukci.
Jak o tom budeme za chvíli mluvit
stres je jedním z nejsmrtelnějších zabijáků, jaké známe. Je to tajný zabiják.
Tedy žít ve společnosti, kde se musíte dívat přes rameno
a o všechno, co máte, bojovat
kde musíte mít pochybnosti prakticky před každou transakcí
a předpokládat, že se vás někdo
snaží zneužít pro svůj vlastní prospěch.
Faktem zůstává, že jako společnost prosperujeme, když si důvěřujeme a kooperujeme
a to lze dokázat kritérii zdraví.
Sociální struktury, které zakládají vztahy na nerovnosti
méněcennosti a sociálním vyloučení
jsou zatíženy největší mírou společenské sklíčenosti a neurózami.
Pojďme dál k oblasti vzdělání.
Tohle je zajímavé. Nejenže dosahují země s vyšší mírou nerovnosti
horších dovedností ve vzdělání
je ale i více pravděpodobné, že děti školu vůbec nedokončí.
Kupodivu třídní rozdíly a jejich vliv
se stal v tomto ohledu velmi zřejmým.
Například, studie z roku 2004
kde vzali 321 indických chlapců z vysokých kast
a dali je dohromady s 321 chlapci z nízkých kast
a společně jim zadali k vyřešení určitý problém.
Když to tak udělali poprvé, vztahy mezi kastami
sociální status dětem nesdělili.
Děti neměly žádnou představu, kdo je v jejich okolí. A vidíte
že když jim jejich kastovní příslušnost zatajili, nižší kasta ve skutečnosti porazila vyšší.
Když scénář opakovali, výsledky se dramaticky vychýlily:
nižší kasta dosáhla horšího výsledku než předtím
zatímco vysoké kastě se vedlo lépe. Je to psychologické.
Jde o vztah psycho-sociální méněcennosti-***řazenosti
který potvrdily mnohokrát i jiné studie
s přesně stejnými výsledky.
Lidi ve značné míře ovlivňuje, jak vnímají svůj status ve společnosti.
Když očekáváme, že na nás lidé budou pohlížet jako na méněcenné, velmi často dle toho jednáme.
Počty vražd.
Jak vidíte USA se ukazují být nedůvěryhodnými
pokud jde o počty vražd.
Je zřejmé, pokud se podíváte na trend závislosti
k vraždám přirozeně více dochází ve společnostech s větší mírou nerovnosti.
Samotné násilí
je pravděpodobně nejvýmluvnějším rysem společenské nerovnosti
více než cokoli, o čem jsme se na příkladech zmiňovali.
James Gilligan pracoval 25 let jako vězeňský psychiatr
a nyní je ředitelem Centra pro studium násilí na Harvardu.
O svých zkušenostech
z rozsáhlé práce s násilnými kriminálníky řekl toto:
"Vězni, se kterými jsem pracoval, mi opakovaně říkali
když jsem se jich zeptal, proč někoho napadli
že to bylo proto, že "mě zneuctil".
Slovo zneuctít je klíčovým ve slovníku morálního hodnotového systému
a psycho-dynamiky těchto chronických násilníků.
Ještě jsem neviděl závažný násilný čin, který by nebyl vyprovokován
něčí zkušeností - pocitem zahanbení, ponížením
zneuctěním a zesměšněním a nesymbolizoval
pokus odčinit nebo vyhnout se "ztrátě tváře"
ať už trest bude jakkoli přísný.
Špatně těmto mužům rozumíme na naše vlastní riziko
když si neuvědomujeme, že to myslí doslova
když říkají, že by raději druhé zabili nebo zmrzačili, nebo byli zabiti
než aby žili bez hrdosti, důstojnosti a sebeúcty.
Doslova upřednostňují smrt před potupením."
Opravdu lze snadno vidět, jak se třídní vztahy
a tudíž nerovnost v příjmech, může přelít v pocity potupení
ztrátu kontroly, zneuctění a zesměšnění.
Když někdo přijde o práci, je to často demoralizující.
Řeknou: "Oh, můj manžel je nezaměstnaný."
a je to demoralizující, "Oh, je... nezaměstnaným..."
Nakonec samotná podstata třídy je hierarchická.
Jinými slovy: horní třída shlíží dolů
na dolní třídu historicky řečeno.
A když se na vás někdo takto dívá svrchu, v zásadě to je ponižující.
A proto by nikoho nemělo překvapovat, že USA mají největší počet vražd
na světě kvůli své extrémní nerovnosti v příjmech.
To nás přivádí k počtům vězňů.
Trend je zde také velmi kritický.
Jak jasně vidíme, počty vězňů jsou mnohem vyšší v zemích s větší mírou nerovnosti.
Čím má země vyšší míru nerovnosti, tím má více vězňů.
Avšak co je na této skutečnosti zajímavé je
že se nevztahuje pouze k míře zločinnosti
která je samozřejmě vyšší v zemích s vyšší mírou nerovnosti
ale souvisí to s postoji trestat
tzv. "kriminální prvky společnosti".
Jinými slovy: čím větší nerovnost ve společnosti
tím tvrdší tresty za spáchaná provinění.
Strkají tedy lidi do vězení na delší dobu
než v zemích s menší mírou nerovnosti.
Od roku 1984 postavila Kalifornie
jednu novou školu a 20 nových věznic.
Jen tak na okraj pro ty, kteří si myslí
že vězeňský systém by mohl sloužit jako nějaká terapie či jako rehabilitace
a změnit lidskou bytost a lidské chování
rád bych se vrátil znovu k našemu vězeňskému psychiatrovi
Jamesi Gilliganovi.
Tvrdí: "Nejefektivnější způsob jak z nenásilného člověka
udělat násilníka je poslat ho do vězení.
Trestní právo a systémy trestů fungují bez vědomí té velké chyby
totiž ve víře, že trest odstraší, odradí nebo zabrání násilí
zatímco ve skutečnosti je tím
nejmocnějším stimulantem násilí
na který jsme dosud přišli."
Tohle je velmi zajímavé: sociální mobilita.
Sociální mobilita souvisí
se vztahem ke třídě, do které jsme se narodili
a snadností se z této třídy dostat směrem nahoru
nebo dolů během života.
Jinými slovy: pokud se narodíte jako chudý, jakou máte možnost
že se stanete bohatým?
Jak vidíte z tohoto grafu
USA - domov 'Amerického snu'
má nejnižší míru sociální mobility ze zkoumaného vzorku zemí.
Je velmi pravděpodobné, že když se jako chudý narodíte, chudý i zůstanete.
Podobně, když se narodíte jako bohatý
zůstanete pravděpodobně bohatým po zbytek života.
Když se *** tím zamyslíte, je to opravdu forma třídní segregace.
Lze z toho obviňovat částečně
samotný mechanismus našeho finančního systému
který udržuje spodní třídy chudé
a horní třídy bohaté, záměrně.
Jeden příklad, který jsem už uváděl
ale myslím si, že je důležitý.
Když máte jeden milion dolarů a dáte ho na termínovaný účet
do banky s úrokem 5%, dostanete 50.000 dolarů ročně
jednoduše za jeho uložení.
Vyděláváte peníze z peněz samých, papíry z papírů
nic víc, žádné vynalézání, žádný přínos pro společnost, nic.
Jste-li ale příslušník střední třídy
který je limitován penězi a musí si vzít úvěr s úroky
jako většina lidí, aby si zaopatřili bydlení nebo používají kreditku
pak platíte bance úrok
který banka teoreticky používá
k zaplacení 5% výnosu majiteli termínovaného vkladu.
Nejenže je tato rovnice ohavně odporná
protože používání úroku okrádá chudé a dává bohatým
ale také úrokový systém udržuje třídní stratifikaci jenom tím, jak je navržen
udržuje nižší třídy chudé, pod neustálým břemenem dluhu
zatímco udržuje horní třídy bohaté s nástroji jak přeměnit přebytečné peníze
kouzelnou hůlkou ve více peněz bez práce či přispění společnosti.
Je to mimochodem jeden z mechanismů, který se užívá
aby se zajistilo, že třídní atributy
nebo třídní segregace se zachová.
Kojenecká úmrtnost
Jednoduše je vyšší v zemích s větší nerovností
než v zemích s nižší nerovností.
Obezita je přirozeně vyšší v zemích s vyšší nerovností.
Počty dětí narozených mladistvým dívkám jsou vyšší v zemích s větší mírou nerovnosti.
Inovace: Tohle miluju. Protože to je naprostou ranou
všem těm ***šeným zastáncům trhu, kteří si zdá se myslí
že na konkurenci založený pobídkový systém sledování zisku
se přetaví v nové inovace pro veřejné blaho.
S politováním sděluji, že to tak vůbec ale vůbec není.
Použijeme-li jako měřítko počet patentů na milion obyvatel
Finsko, Švédsko a Irsko trumfnou USA pokud jde o vynálezy.
Na závěr se podívejme na celkový souhrn
složený z mnoha bodů, které jsme právě rozebírali.
Tento graf ukazuje očekávanou délku dožití, kojeneckou úmrtnost
počet vražd, počet vezňů, počet porodů mladistvých dívek, důvěru, obezitu
duševní nemoci (drogy/požívání alkoholu) a sociální mobilitu.
Jak vidíte USA s nejvyšší úrovní sociální stratifikace
jsou na tom úplně nejhůře.
Abyste této ***ýze rozuměli správně
tady je graf, který ukazuje absolutní příjem stejné věci, kterou jste právě viděli.
Jak se dá říci, není tu žádná závislost, žádný trend regresní přímky.
Zde jsou, jedna vedle druhé, takže vidíme, jak reálná tato informace opravdu je.
Trend následků nerovnosti v dané zemi
nebo sociálním prostředí je velmi zřejmý.
Jako poslední k tématu nerovnosti a jejich důsledcích
bych rád zmínil studii nazvanou "Whitehall Study"
která se prováděla ve dvou kolech a pokrývá nějakých 60 či 70 let.
Profesor Michael Marmot z katedry Epidemiologie
a veřejného zdraví na londýnské University College
byl ředitelem těchto výzkumů.
Za skupinu zkoumání si zvolil systém britské státní zprávy
a zjistili, že postupně se mění kvalita zdraví v průmyslových společnostech
která není prostě jen záležitostí špatného zdraví
znevýhodněných a dobrého zdraví pro každého jiného.
Stalo se něco jiného.
Mějte na paměti, že toto je Británie, která má státní zdravotní péči.
Takže každý má v zásadě rovný přístup
ke stejnému objemu zdravotní péče.
Zjistili, tomuto navzdory, že existuje rozdělení nemoci ve společnosti
jak klesáte dolů po socioekonomickém žebříčku.
To jakými druhy nemocí lidé v průměru trpí se mění.
Například nízké úrovně hierarchie
měly čtyřnásobný nárůst úmrtnosti na srdeční choroby
ve srovnání s nejvyššími příčkami hierarchie
a toto schéma opět nebralo ohled na přístup ke zdravotní péči do jisté míry.
Mimochodem je to jen jeden příklad.
Postupně se mění zdravotní problémy, které přicházejí
a nelze je vysvětlit absolutním příjmem.
Vlastně se to vrací k reakci na stres
když jdete pod povrch a zkoumáte tyto body.
Dokonce i v zemi s všeobecnou zdravotní péčí
čím je horší finanční status a pozice dotyčných v hierarchii
tím horší je v průměru jejich zdraví.
Jinými slovy: lidé ve vyšších socioekonomických pozicích
ti výše v pyramidě, žijí déle, těší se lepšímu zdraví
a méně trpí nedostatky
zatímco ti s nižším socioekonomickým statusem
umírají mladší a trpí pod větším břemenem nedostatků a nemocí.
Opět se to stává postupnou změnou
s každým stupínkem z vyšší horní třídy směrem dolů k nižším třídám a spodní třídě.
Každý následný sestup dolů nebo postup nahoru po socioekonomickém žebříčku
znamená příslušnou změnu
kvality zdraví dotyčné(ho).
Klíčovým sdělením je, že velké množství statistických dat přesvědčivě ukazuje
že život ve více vyrovnané a rovnocenné společnosti je zdravější a produktivnější
pro 99,9% populace.
Jen ty na samém vrcholu pyramidy
lze považovat za nedotčené nemocí
známou jako společenská nerovnost.
Rovnost prospívá každému jinými slovy.
Za této reality
se vkrádá otázka: Jaká je skutečná
psychosociální příčina těchto záležitostí?
Jaké jsou ty hlavní mechanismy
které kontinuálně podporují rozdělení do tříd
a neurózy a nemoce, které vytvářejí?
Opravdu nemusíme chodit daleko pro schůdné možnosti.
Odvětví reklamy je křídlem tržního systému, které se zaměřuje na kulturní programování
které slouží k udržování spotřebních hodnot, které vidíme kolem nás.
Jde však do mnohem větší hloubky.
Mnohem hlouběji než jen donutit lidi, aby si koupili věci
kvůli určitému zisku pro firmu.
Faktem je, že hodnoty materialismu a spotřeby
jsou kriticky důležité pro chod světové ekonomiky.
Bez těchto hodnot
by systém skomíral a vysvětlím proč.
V jádru ekonomiky jak ji dnes známe
je nezměnitelný požadavek stálé
neutuchající, cyklické spotřeby.
Jinými slovy, základní princip toho čemu říkáme "ekonomický růst"
který potom metamorfuje v pojmy jako hrubý domácí produkt
o kterých se domníváme, že jsou měřítky společenského pokroku a podobně
neznamenají nic než, že lidé stále a bez přestání kupují a prodávají
stále a pořád dokola.
Pokud si lidé věci nekoupí
firmy a obchody si nemohou dovolit zaplatit svým zaměstnancům.
Když nedostane zaměstnanec zaplaceno, je zároveň i spotřebitelem
nemůže jít a utratit peníze, které dostává ze svého zaměstnání
zpět do systému, aby se uzavřel cyklus.
Pokud by lidé stále dokola neutráceli své peníze
celá ekonomická struktura, včetně celého systému práce
by se úplně zhroutila.
Za této reality je nejvyšší prioritou kterékoli korporace
nebo vlastně kterékoli vlády, které jde o ekonomiku
zajistit, aby veřejnost měla bezodkladný zájem
neustále spotřebovávat.
Je zajímavé zdůraznit, že Amerika byla původně založena
na jisté míře protestantské etiky práce
protestantském světonázoru, v němž tehdy byly šetrnost a spoření
dominantními hodnotami.
Reklamní agentury od těch dob musely vyměnit argumenty:
z orientace na užitek
k těm, které apelují na emoční strunu
a posilují vnímání statusu.
Spotřeba Američanů se od konce
druhé světové války nyní už zdvojnásobila.
Jako historickou poznámku
zmíním přední osobnost v tomto "únosu" amerických hodnot
jmenuje se Edward Bernays.
Bernayse nejvíce proslavila kniha s názvem Propaganda
které uvěřilo mnoho lidí včetně Josepha Goebbelse.
Před mnoha desetiletími ho najaly všechny přední korporace
aby jim pomohl zmanipulovat veřejnost k tomu
aby si prostě kupovala věci, které nepotřebuje.
V této době se rozpoutal nový svět neurotických asociací
jako materialismus a "demonstrativní spotřeba" slovy Thorsteina Veblena
který rostl a dramaticky se proměňoval.
Lidské potřeby dnes se staly naprosto zvrácenými
pod tíhou vnucených, vsugerovaných potřeb
vytvářených mechanismem marketingu a reklamy, který neustále ke spotřebě pobízí.
Čím je více populace nespokojená a nešťastná
tím lépe pro reklamní agentury a korporace.
Konzumerismus těží z podřadnosti a nesmělosti
které proměňuje velmi doslovně v identitu a sociální status.
Kupodivu je indoktrinace tak mocná, že většina společnosti považuje konzumerismus
za odraz jakýchsi základních zájmů člověka
jako by konzumerismus zrcadlil lidskou přirozenost.
Je to samozřejmě neopodstatněné. Naše neurotická potřeba nakupovat a konzumovat
je ve skutečnosti odrazem toho, jak hluboce sociální bytosti jsme
a jak nás ovlivnilo společenské naprogramování
a orientace na status vlastnictví a vzhledu
a všechno ostatní, co nám kdo vtlačil do hlavy.
Dobrá tedy. Přecházíme k další kapitole
naší prezentace
a v tomto oslím můstku chci vypíchnout
že nejenže jsou statusem vytvářené spotřební vzorce
brány za vzor většinou veřejnosti zejména v Americe
způsobují mnoho sociálního napětí
které vede částečně k mnoha problémům, které jsme rozebírali;
ale sklon k neustálé cyklické spotřebě
která je zase nezbytná pro fungování celé světové ekonomiky
také nastiňují trendy, které ukazují jasně
na vážné problémy životního prostředí
a kontinuální kolaps civilizace, jak ji dnes známe
tím, že si ničíme všechny naše přírodní zdroje
touto idiotskou demonstrativní spotřebou, abychom zvýšili HDP.
Část druhá: Prognóza
Předchozí témata prosperity a kvality života
ve spojení se sociální nevyvážeností jsou velkou otázkou.
Abych však byl spravedlivý, jen proto, že se potýkáme
se sklonem k obézní, násilné, nemocné, duševně narušené
sobecké, nedůvěřivé, nevzdělané populaci
ještě to nutně neústí
ve společenský kolaps, jak začínáme pozorovat.
Na chvíli odložme prosperitu lidstva stranou
a zaměřme se na mechanismus
samotného sociálního systému
a problémy většího řádu, které vytváří.
Jde o následující:
Pochopit jednu z nejpodstatnějších skutečností
která bez sebemenší pochybnosti dokazuje
neudržitelnou povahu našeho současného společenského systému
vyhrocujícího konflikt s přírodou:
Kvůli tomu, jak peníze a potažmo tržní systém funguje
jsme uzavřeni v neslučitelném modelu
dvou vzájemně se vylučujících principů fungování
na jedné straně - potřeby neustálé spotřeby nebo nekonečného růstu
naráží na omezenou planetu
a tudíž fyzikální zákony přírody.
Jednoduše nemůžeme mít nekonečný růst obchodu
a tedy spotřeby v uzavřeném systému
jakým je planeta Země.
Pro ty z vás, kteří tomu plně neporozuměli, ještě to vysvětlím.
Země je v podstatě uzavřený systém, pokud jde o její zdroje.
Všechny nerosty a ložiska energie, která v současnosti využíváme
mají dobu obnovitelnosti, která výrazně překračuje
délku lidského života.
Například ropa a fosilní paliva všeobecně
se tvořila 100 milionů let.
To samé platí pro nerostné zdroje.
4400 nerostných druhů, které dnes známe
se tvořily po nesmírně dlouhé období.
Diamanty, které dnes dobýváme
se tvořily přes 3 miliardy let.
Za dané situace prostředí by se zdálo bolestně zřejmé
že nejdůležitějším aspektem jakékoli společnosti na zemi
by mělo být zachování zdrojů Země, souhlasíte?
Zdálo by se, že prioritou číslo jedna
jakékoli ekonomické struktury
bude zachování zdrojů planety.
Proč? Protože až bude po nich, už žádné nebudou.
Například dokonce i v této fázi vědeckého bádání
nemůžeme vzít pneumatiku, která obsahuje přibližně 20 nebo 22 litrů ropy
a přeměnit ji zpět na spalovatelné palivo.
Namísto logického systému řídícího zdroje
pomocí kterého vlastně sledujeme zdroje Země a snažíme se jako lidský druh
strategicky orientovat využívání těchto vzácných prvků omezeného množství
jsme přišli s něčím mnohem zajímavějším.
Totiž: modelem nekonečného ekonomického růstu.
V našem současném systému uchvacujeme co možná nejvíce zdrojů
***ěláme z nich cokoli, o čem si myslíme, že si někdo koupí
a snažíme se jeden druhého zmanipulovat tak, aby si tyto věci od nás kvůli zisku koupil.
Celý základ ideologie volného trhu
spočívá v použití a směně co možná nejvíce zdrojů
co možná nejrychleji za účelem vytvoření co možná nejvíce peněz
které se následně použijí k vytěžení ještě více zdrojů a stále dokola.
Vytvořili jsme globální peníze a strukturu poháněnou ziskem
která se skládá z protokolu cyklické směny
kde musí peníze téct od spotřebitele k zaměstnavateli
od něho k zaměstnanci, který je opět spotřebitelem
a jediný způsob, jak toto schéma zachovat, tj. udržet lidi zaměstnané
udržet je při stravování, udržet rostoucí HDP, udržet růst akciový trh
je skrz příkaz, aby se zboží a služby
obsahující naše omezené zdroje a energii
stále a bez přestání spotřebovávaly a prodávaly donekonečna
bez ohledu na smysl, užitek nebo úctu k tomu, co vlastně máme.
Už si snad nedokáži představit destruktivnější způsob
kterým organizovat společnost.
Smutné je, že lidé to ani trochu nevidí.
Byli tak naočkováni ideologiemi.
Kapitalismus, komunismus, socialismus a co ještě?
Kterákoli společenská ideologie, zejména ekonomická
která se ve svých doktrínách výslovně netýká zdrojů naší planety
to znamená vlastností našeho prostředí, které vlastně udržuje náš život
je nepoužitelnou a neopodstatněnou společenskou ideologií.
Konkrétní příklad: ropa a fosilní paliva
Žijeme ve uhlíkovodíkové ekonomice, jak jistě všichni víte.
Celá naše ekonomická struktura, to znamená výroba
distribuce, pěstování potravy, doprava atd.
je zcela založena na energii z fosilních paliv.
V každé jedné kalorii potravin je 10 kalorií
uhlíkovodíkové energie, kterou v dnešní době spotřebovává průmyslový svět.
Toto je M. King Hubbert, geolog
a kupodivu technokrat.
Na konci čtyřicátých let předpověděl
že USA dosáhnou vrcholu výroby ropy v roce 1970.
Samozřejmě, že ho vědecký establišment zesměšňoval
vysmíval se mu a zatracoval ho.
Bohužel měl pravdu.
USA dosáhly vrcholu v sedmdesátých letech.
Některé studie nyní ukazují, že globální objevy ropy
dosáhly pravděpodobně vrcholu ve stejném období.
Přesné datum je předmětem diskuzí, ale to nic nemění.
Než půjdu dál, určitě si někteří z vás říkají:
"Jak víme, že jsou tyto statistiky přesné?"
"Jak víme, že výzkumné instituce nevědí
o existujících zásobách ropy, které tak zůstávají neobjevené?
"A jak víme, zda ropné společnosti samy, které mají data,
nelžou, aby jednoduše zvýšily své zisky?"
To jsou dobré otázky. Ale není sporu o poklesu v USA
dovážíme nyní přes 70%
naší spotřeby ropy.
Pokud jde o globální vrchol, je třeba jen
sledovat vrtnou politiku hlavních korporací
a uvidíte, že téměř každá větší ropná společnost
zoufale hledá nové ropné rezervy
a zkusily téměř každé místo, které jim zákon umožňuje.
Ropa na této planetě, která se tvořila stovky milionů let
bez ohledu s jakou rychlostí se její zdroje vyčerpávají podle vás
tak či onak dochází.
Je to neudržitelná praxe.
A nebudu ani zacházet do zjevného nebezpečí spojeného se spalováním fosilních paliv
s ohledem na jeho environmentální dopady
o kterých dnes slyšíme.
Jen tak naokraj, není vůbec iracionální
nebo ukvapené uvažovat, že otázka ropného zlomu
by nějak mohla souviset se skutečností, že Spojené státy
spotřebovávají 25% světové energie
třebaže zaujímají pouze 5% populace
mají největší stálé vojenské základny v historii
situované na Středním východě a nic nenasvědčuje
tomu, že by vůbec někdy tento region opustily.
Obama již prohlásil, že ponechá 50.000 vojáků
na Středním východě nastálo.
To je ten chlápek, co dostal Nobelovu cenu míru
zatímco pokračujeme na Středním východě v sondování a zneklidňování zemí
které mají, hádejte co, většinu zbývající vytěžitelné ropy
na této planetě, jako je Írán. Přemýšlejte o tom.
Když se na chvíli zamyslíte *** tím, že ropný zlom a jeho vztah
k ekonomickému systému a geopolitice
by mohl být důležitým pro americké angažmá na Středním východě
začnete zjišťovat, že svět dává mnohem více smyslu.
Slovy M. Kinga Hubberta
"Jsme v krizi evoluce lidské společnosti.
Je jedinečnou jak z historie člověka tak geologicky.
Nikdy předtím k ní nedošlo a asi už k ní nikdy nedojde.
Můžeme použít ropu jen jednou.
Brzy všechnu ropu spálíme a všechny kovy vytěžíme a roztrousíme.
Je to zjevně scénář katastrofy
máme ale technologii.
Jediné, co musíme udělat, je naprosto přeměnit naši kulturu
a najít alternativu penězům.
Nezačínáme od nuly. Máme obrovské množství
stávajících technických znalostí.
Je jen otázkou je dát všechny dohromady.
Nekatastrofické řešení je nemožné
pokud nestabilizujeme společnost.
To znamená opustit 2 axiomy naší kultury:
současnou etiku práce a myšlenku, že růst je normálním stavem života."
[potlesk]
Dále píše v roce 1981 v práci nazvané
"Dva intelektuální systémy: hmota-energie a peněžní kultura".
Hubbert píše: "Současná světová průmyslová civilizace
je handicapována koexistencí dvou univerzálně se
překrývajících a nekompatibilních intelektuálních systémů:
nashromážděného vědění posledních čtyř století
o vlastnostech a vzájemných vztazích hmoty a energie
a přidruženou peněžní kulturou
která se vyvinula z tradičních zvyků prehistorického původu."
Nemůžeme zkrátka mít fungující společnost založenou na nezbytnosti
neustálého růstu, který udržuje ironicky stabilitu.
Máme k dispozici obrovské množství alternativních energií
a možností infrastruktury a sofistikovaných způsobů realizace
které by mohly dramaticky snížit naši závislost na fosilních palivech
a vydláždit cestu světu, který by měl vůbec nulovou závislost
na uhlovodíkových energiích.
Bohužel toho nebudeme jen tak svědky
protože ekonomický model, ve kterém žijeme
představuje další vážný problém, kterým se potřebujeme zabývat
a já mu jednoduše říkám "paralýza establišmentu".
Vzhledem k naší obrovské závislosti
na uhlovodíkové energii v této fázi evoluce člověka
lidé, když slyší o zjevném problému vyčerpávání zdrojů
naivně to přejdou a domnívají se, že establišment
se vlastně připravuje na přechod
z naší závislosti na uhlovodíku.
Nebo ještě lépe, že establišment si vlastně může dovolit
vytvořit přechod.
Abychom pochopili obtížnost opuštění
našeho současného zavedeného energetického modelu
musíme si nejprve uvědomit, že z finančního hlediska
je tu velmi malá motivace přejít na nový systém.
To je samotná povaha zavedené instituce
v peněžním systému.
Faktem je, že přemrštěné částky peněz
(vím, že to pro mnohé bude znít podivně) horentní částky peněz
se vydělají na nedostatku energie
a vlastně na samotném kolapsu společnosti.
Náš ekonomický systém zcela závisí na vydělávání peněz cestou vzhůru
a vydělávání peněz směrem dolu. Lidé u moci
odkazuji zpět na dokument Citigroup, o kterém jsem mluvil
mají sklon se více starat o krátkodobé
finanční výnosy spojené s tím, že dojde energie
než se starat o stěžejní životapodpůrné atributy
které obstarávají.
Podíváme-li se do historie, uvidíme, že o obavách
spojených s vyčerpáváním fosilních paliv se už mluví dlouho.
Mnozí vědci v šedesátých a sedmdesátých letech měli pocit, že kolem roku 2000
budeme mít zcela odlišnou energetickou infrastrukturu.
Proč k tomu nedošlo? Proč Reaganova vláda sundala z Bílého domu
solární panely, které tam nainstaloval Jimmy Carter?
Proč americká vláda byla na straně velkých ropných firem
které elektromobily v USA zarazily?
Odpověď spočívá samozřejmě v tom, že náš na zisku založený systém
vytváří přirozené obranné tendence zabránit čemukoli
pokud by tyto změny vyřadily ze hry předchozí establišment.
To je pravděpodobně tím nejkousavějším znakem naší současné situace.
Reflexivní sklon zabránit produktivní změně
kvůli zachování podílu na trhu a zisku vybraných skupin.
Přemýšlejte o tom.
Založíte-li firmu, najmete zaměstnance
generujete příjem. Co jste udělali?
Vytvořili jste instituci, na kterou vy a vaši spolupracovníci spoléhají
ohledně příjmu a tedy přežití. Proto uděláte
co je třeba, abyste ochránili sebe
a firmu, která vás živí.
Zajišťuje vám vaši životní úroveň. Jinými slovy
je tu zabudovaná krátkozrakost.
A tento prvek přežití, který je pouze funkční
v našem současném na zisk orientovaném systému
je tím, co brání tomu, aby se uskutečnila potřebná změna.
Asi bych mohl vysypat z rukávu mnoho příkladů nových objevů
které se daly k ledu, protože jsou buď příliš efektivní
nebo příliš udržitelné pro tržní systém, aby je vstřebal
nebo se na nich jednoduše nedají neustále vydělávat peníze.
Tyto objevy nemohou udržovat systém nebo vyřazují odvětví z práce.
Vyřazují lidi z práce. Je v tom lidský prvek.
Takže tu je přirozený atribut
kde lidé říkají: "Je to možná lepší pro společnost
ale já potřebuji vydělávat peníze teď. Nemůžu přemýšlet o přechodu
pro teď to odložme." Toto se děje stále znovu dokola.
Není to tak, že to jsou "špatní" lidé.
Toto vytvořil tento systém.
Zároveň mějme na paměti
že tržní systém vyžaduje neustálé problémy.
Aby se udržel zájem veřejnosti a spotřeba
vyžadují se problémy kulturního vlivu.
Čím více problémů, tím lepší ekonomika obecně řečeno.
Z podstaty tohoto systému je "dobré"
že se porouchávají auta. Je "dobré"
že lidé dostávají rakovinu.
Je "dobré", že počítače rychle zastarávají.
Proč? Více peněz. Jednou větou:
Změna, hojnost, udržitelnost a efektivita
jsou nepřáteli struktury zisku.
Progresivní pokroky ve vědě a technologii
které mohou vyřešit problémy neefektivity a nedostatku jednou pro vždy
činí fakticky předchozí instituce zajišťující servis
těchto problémů zastaralým.
Proto v peněžním systému korporace
nesoupeří jen se sebou navzájem
soupeří vlastně s pokrokem samotným.
[potlesk]
Děkuji vám.
A proto je tak obtížné
dosáhnout jakékoli formy změny v peněžním systému.
Nemůžeme zkrátka mít společenské pravidlo
při kterém se peníze vydělávají na neefektivitě, nedostatku a utrpení
a očekávat rychlé začlenění nových objevů
které by nás těchto problémů zbavily.
Vraťme se k problému energie.
To hlavní, na co chci upozornit, je:
Nehledě k tomu, že vybraná hrstka vydělá hodně peněz
jak většina bude trpět
nehledě k tomu, že zavedené energetické instituce mají malou motivaci
aby se zřekly své ziskovosti a změnily energetická média společnosti
tak je velmi krutou realitou
že právě teď kvůli nesplaceným dluhům v globálu
je Země v podstatě v bankrotu
jakkoli je to legrační.
Pravděpodobně nebude dost peněz ke změně čehokoli.
Chci, aby o tom každý kriticky přemýšlel.
Jakkoli jsou vzrušující potenciály obnovitelné energie
v oblastech solární, geotermální, přílivové a vlnové
(potenciály, které byly pečlivě zdokumentovány, zdaleka překračují
globální spotřebu energie o tisícovky procent)
stále máme vážný problém v naší současné struktuře
financování infrastruktury, která by přechod provedla.
Jak přejdeme na novou infrastrukturu, když každá vláda
na této planetě, každá země, dluží peníze někomu jinému
když vidíme systémový kolaps bankrotů, jak se začíná
objevovat v Evropě? V USA je to jen otázkou času.
Za současného stavu věcí a naléhavosti renovace
zvláště s ropným zlomem, jak bychom si asi mohli dovolit
provést přechod k těmto obnovitelným zdrojům energií
dříve než začne nedostatek ropy paralyzovat chod života
vzhledem k přemrštěným cenám ropy kvůli nabídce a poptávce?
Jedna studie předního švédského experta předpovídá, že kolem roku 2030
bude svět používat 10 barelů ropy
na každý nový barel objevený nebo vytěžený.
Není to opravdu tak daleko.
Jak můžeme očekávat, že Spojené státy
s více než 12 biliony dolarů dluhu, sotva schopné pokrýt
platby úroku ostatním vládám a objevujícími se bankroty států
úrovní nezaměstnanosti téměř jako v krizi, ořezáváním sociálních programů
(už rozprodáváme infrastrukturu cizím zemím)
jak můžeme očekávat, že si můžeme dovolit přejít na novou infrastrukturu?
Používám energii jako jeden z příkladů.
Je tu mnoho problémů, se kterými se musíme zabývat.
V roce 2008 prohlásil výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury
že by obnášelo investici 22 bilionů dolarů
zmodernizovat globální infrastrukturu dodávek energie do roku 2030.
22 bilionu dolarů! Odkud se vezmou tyto peníze?
Opravdu si myslíte, že nám projde je jen tak náhodně tisknout
více a více peněz v centrálních bankách
a očekávat, že nedojde k inflaci nebo kolapsu dluhu?
Pamatujte si, že všechny peníze vznikají skrze půjčky.
Musejí mít původce. Každý dolar
který máte ve vašich peněženkách dluží někdo někomu.
Opět nás to vede do srdce nemoci:
Ekonomický systém založený na penězích nebo "Hra"
jak tomu rád říkám (protože to hra je
a vždy byla) hra
a můžeme tu hru změnit, kdykoli chceme.
Potřebujeme jen přesvědčit ty, kteří v této hře vyhrávají
aby na chvíli odložili své kousky a zeptali se sami sebe
zda-li je hra, kterou hrají, opravdu odmění v dlouhém období.
Ve zprávě od AFP najdeme rostoucí počet důkazů
že současné tempo vyčerpávání zdrojů
má svůj časový rámec. Ve zprávě se píše:
"Za současného stavu lidstvo každý rok spotřebovává zdroje ekvivalentní
téměř 1,5 násobku Země, aby uspokojilo své potřeby."
říká Global Footprint Network, mezinárodní expertní skupina:
"Požadujeme služby přírody, spotřebováváme zdroje
a vytváříme emise oxidu uhličitého tempem, které je o 44% rychlejší
než jakým příroda může regenerovat a zpětně je vstřebávat.
To znamená, že planetě Zemi zabere téměř 18 měsíců, aby vyprodukovala
ekologické služby, které lidstvo potřebuje za 12 měsíců.
Bude-li lidstvo i ***ále spotřebovávat přírodní zdroje
a produkovat odpad současným tempem
budeme potřebovat zdroje dvou planet
abychom pokryli naše potřeby už v roce 2030
nenasytná úroveň drancování přírody
může způsobit významný kolaps ekosystému," se uvádí ve zprávě.
Chci zdůraznit
že to lidé slyší a mají Maltuziánskou představu.
Myslí si, že naše spotřební zvyky jsou nám nějak vrozené
a že se nezmění.
Nedávno jsem četl statistiku a můj nový film bude z velké části
věnován záležitostem odpadu některých odvětví.
Zjistil jsem, že z celého objemu výroby, který se vyprodukuje
je v průměru 75% odpad.
75% je odpad.
Ze všech vytvořených materiálů, které vstupují a vystupují z oběhu
končí 90% na skladkách
myslím, že během 6 měsíců.
Není to něco přirozeného, co děláme.
Spočívá to v posedlosti společenského systému neustálým spotřebováváním
kvůli ekonomickému růstu.
***ýza IRRC [Mezinárodní kongres pro recyklaci a obnovu] odhaduje
že do roku 2025 se budou 2/3 světa potýkat s nedostatkem vody.
Dvě třetiny světa do roku 2025.
Mnoho zdánlivě bohatých zemí už se přiklání k procesům odsolování.
Více než 1 miliarda lidí dále na této planetě hladoví.
Myslíte si, ve světle toho všeho, co jsme si ukazovali
že se nějaká z těchto věcí zlepší
vzhledem k naší současné finanční krizi?
Pro případ, že vám to není jasné, problémy nedostatku vody
a nedostatku potravin jsou opravdu na 100% ekonomické.
Existuje mnoho druhů desalinizačních procesů
které by mohly vodu zbavit soli a proměnit ji v čistou vodu
ve všech těchto chudých zemích. Ale co asi?
Nikdo nemá peníze k realizaci těchto druhů řešení
v chudých zemích. To samé platí o potravinách.
Dostali jsme se s vědeckou vynalézavostí do situace
že už ani nepotřebujeme ornou půdu
která mimochodem eroduje tempem asi 2,5 cm za rok
kvůli nevhodným zemědělským metodám, které se praktikují.
A všimněte si prosím, že to trvá 500 let, než se objeví svěží ornice.
Hydroponie a aeroponie samotné, kdybychom je správně použili, by mohly
zabezpečit všechny lidi na světě, bez plýtvání zdroji vody
a nadměrné potřeby dusíkatých hnojiv.
Mohli bychom tato zařízení stavět
na vyčerpané půdě v patrech.
Mohli bychom mít mrakodrapy organické
výroby potravin na průmyslové úrovni.
Kdo ale na to má peníze?
Je to extrémně pobuřující a smutné
ale čím více jsme svědky kolapsu společnosti
tím více dochází k zločinu, vykořisťování a zneužívání lidí.
I když si tady v Americe myslíme, že otroctví bylo zrušeno před mnoha desetiletími
faktem je, že dnes je na světě více otroků
než kdykoli bylo v dějinách člověka
vezmeme-li v úvahu definici otroctví.
Tentokrát však to není vlastnění lidí
je to zkrátka globalizační atribut
vykořisťování levné pracovní síly.
Tady to ukončíme
pokud jde o negativní atributy vlastní našemu systému
spolu s probíhajícím kolapsem společnosti
kterému osobně už dlouho nevidím konce
jestli vůbec, upřímně, pokud nepřejdeme k něčemu více udržitelnému.
Osobní a soukromé dluhy například jsou nyní tak vysoké
že si vyžádají dalších několik splasknutých bublin
než se objeví nějaký typ tzv. stability.
Než se posuneme k závěrečné části toho, co jsem si připravil
což je v zásadě představení Projektu Venus
a zdrojové ekonomiky, dovolte mi to uzavřít:
Peněžní model ekonomické struktury je základním
systémovým zdrojem většiny
světových problémů, které nás obklopují.
Je-li v tomto systému rakovině dovoleno, aby s nezmenšenou silou rostla
a šířila své zhoubné sklony po celé zeměkouli, naprosto nás oddělovala
od přirozeného světa a nosné kapacity planety
ničila konečný počet zdrojů, které všichni sdílíme
směřujeme k něčemu
co nikdo ani za kolaps nepovažuje.
Nemluvím o tom, že se jednoho dne probudíte a nikde nic nebude.
Tak to není. Bude to pomalý proces eroze až do bodu
ve kterém hodnoty, kultura a vědomí se stane tak plným úzkosti
a tak zmateným, že úrovně kvality života se stanou odůvodněnými.
Až začnete akceptovat méně a méně.
Vše se zpomalí a bude se to vléci.
Neustále budou dramaticky naléhat některé
vážné problémy, zejména pokud jde o
energetickou krizi, která se rýsuje.
Je třeba udělat něco radikálního. Blížíme se ke smrtelné fázi.
Část 3: Léčba
Ke zvážení jsou dva úhly pohledu, když se pokoušíme vyřešit tyto problémy.
Prvním je mentalita kultury, jak už jsme o ní mluvili
kulturní programy.
Druhým je skutečná struktura fungování společnosti.
Jak už jsem zmínil, jsou tyto dva atributy hluboce provázané.
Co se týče však první záležitosti kulturní indoktrinace
potřebujeme jako hnutí využít to, čemu říkám
"společenská terapie".
Společenská terapie se týká přizpůsobování hodnot společnosti
měnění hodnotových programů.
Musíme mít udržitelné hodnoty, abychom měli udržitelné metody.
Navrhoval bych, abychom jako první program z našeho duševního hardwaru
odinstalovali společenskou deformaci
která generuje demonstrativní spotřebu, kterou prosazují
reklamní agentury ve službách korporací.
Hodnotová orientace mít více a více věcí
bez ohledu na jejich užitek či funkci, je neudržitelnou ideologií samou
na konečné planetě.
Konzumerismus a materialismus jsou nemoci
vytvořené kulturou a udržované cyklickou spotřebou
potřebné k pohánění tržního a pracovního systému.
To je přesně to, co se snaží hnutí Zeitgeist dělat.
Nemůžeme dělat nic, dokud lidé neporozumí potřebě vydat se tímto směrem
což je to, proč jsme teď a tady
proč to přenášíme živě po internetu
proč ti zapojení do hnutí pilně pracují, a to nikoli na vytvoření infrastruktury prozatím
ale snaží se tyto hodnoty dostat na světlo světa.
Budeme se zabývat cíli hnutí v druhé polovině programu.
Pokud jde o skutečnou strukturu společnosti
obávám se, že nepotřebujeme nic menšího než naprostou a totální revizi.
A tady přichází na řadu Projekt Venus.
Projdu pěti body, které považuji za klíčové atributy
potřebné pro pohyb směrem ke zdrojové ekonomice.
1. Potřebujeme přejít od ekonomiky růstu k ekonomice setrvalého stavu.
Rakovinné důsledky modelu nekonečného růstu
se musí zastavit, než bude příliš pozdě.
V závěrečné ***ýze vzhledem k naší technologické vynalézavosti v této fázi
navrhujeme naprosté odstranění samotného peněžního systému.
Není možná žádná reforma, která zastaví to, co tento systém dělá.
Nedostatek a odpad, který vidíte, kolem jsme vytvořili my
nikoli nějaký vnitřní proces přírody
nebo nějaký Malthuziánec, vnitřní tendence.
Potřeba peněz už není relevantní
a je nesmírně škodlivá ve skutečnosti.
2. Musíme se pohnout od primitivního, soupeřivého
na vynálezy orientovaného systému, pracovního systém k systému kolaborativnímu.
Nejen že je všechno zboží vyráběné v naší současné společnosti z principu podřadné
kvůli potřebě zachovávat konkurenční náklady na trhu
ale konkurenční systém také generuje ohromné množství korupce.
Ano, souhlasím, pobídka soutěžit
opravdu produkuje některé zlepšené zboží a služby
do určité míry, ale toto pozitivum je zcela zastíněno
plánovaným zastaráváním, principiálním plánovaným zastaráváním
a generovanou obecnou lhostejností k životnímu prostředí
nutností zůstat o krok vpřed před někým dalším.
Představte si na chvíli, kdyby top inženýři
hlavních automobilek spíš než aby spolu soupeřili
se dali dohromady a rozhodli se spolupracovat
na vytvoření toho nejlepšího možného auta v dané době.
Představte si, kdybychom zavedli pobídkový systém
který stmeluje lidi dohromady k vytváření toho nejlepšího
spíš než soupeření a vyrábění z podstaty podřadného.
Přemýšlejte o tom. Svět otevřeného kódu
ve kterém spolupracují všechny obory a produkují zboží
ze kterého má každý užitek.
Přemýšlejte o tom. Pokrok by byl neuvěřitelný
ani nemluvě o úspoře ohromného množství zdrojů.
Protože už by nebylo třeba neustále duplikovat.
Už bychom neměli 2 firmy vyrábějící stejnou věc.
Je to forma zachování, spolupracují-li.
3. Musíme se pohnout od nesystematických, rozptýlených průmyslových metod
k centrálnímu, plánovanému systému zefektivněné funkcionality.
Jsem šílený já nebo je naprosto šílené, že dovážíme jahody z Brazílie
banány z Ekvádoru nebo vodu z Fiji
když všechny tyto věci bychom mohli produkovat lokálně?
Jak by to charakterizoval Jacque Fresco co se týče jeho systémů městské infrastruktury
všechno je co možná nejvíce soběstačné.
Jako další příklad zvažme obecné postupy výroby.
Od těžby látek, vytváření přípravných komponent
ke smontovávání komponent, k distribuci.
Je tu neustálý pohyb přepravy
z jednoho místa na druhé
kterým plýtváme obrovské množství energie.
Zamyslete se *** tím na chvíli. Přemýšlejte o tom, kdybychom zefektivnili
všechno fungování společnosti. Přemýšlejte o tom, jak by věci mohly být plynulé
a co to vlastně znamená.
Více k tomuto bodu jsem uvedl ve své prezentaci "Where are we going?" (Kam směřujeme).
Popsal jsem globální přístup od základu
k síťové organizaci
kterým je vlastně zdrojová ekonomika.
A popsal jsem proč takové a takové parametry.
Nemáme čas tím procházet znovu, ale jen tím rychle prolétnu
kvůli vysvětlení pro ty, kteří nikdy ani neuvažovali
o jakémkoli jiném společenském systému mimo ten, který známe dnes.
Když to zjednoduším je Země systémem a jako se systémem s ní musíme zacházet.
Zdroje jsou všude po planetě a proto je třeba
systém, který tyto globální zdroje může monitorovat
v rámci globální technologické infrastruktury.
Musíme tedy mít systém zpětné vazby, který jsou povahou musí být globální
pocházející z nosné kapacity Země
který je výchozím bodem všech průmyslových rozhodnutí.
Prvním krokem je: Provedeme průzkum přírodních zdrojů Země.
Nelze dělat inteligentní rozhodnutí, nevíme-li
co zahrnují atributy takových rozhodnutí.
Musíme nejprve rozumět plnému rozsahu a kapacitě
komponent Země, abychom odvodili logický závěr
co se týče našich možností.
Je třeba vzít v úvahu mnoho přírodních zdrojů na planetě
ale pro tentokrát se chci zaměřit znovu na energii.
Protože je energie v podstatě palivem společnosti
je dobrým ústředním bodem.
Tak co uděláme? Proskenujeme Zemi holisticky.
Ano, můžeme skenovat celou planetu
a sestavit seznam všech významných míst energie a potenciálů.
Abych to objasnil, potenciály jsou samozřejmě z části založené
na stavu technologie. Nechci zabíhat do všech technologických vlastností
využívání a takových věcí.
Solární technologie například má nesmírný potenciál v této fázi
kvůli příchodu nanotechnologie.
Uvidíme možná exponenciální nárůst jejího potenciálu
ve kterém by malé solární panely mohly mít efektivitu až 97-98%
slunečního záření, které na ně dopadá.
Jdeme dál. Takže máme tato hrubá data. Co uděláme?
Ohodnotíme každý zdroj na základě jeho obnovitelnosti, znečištění
a všech faktorů, které souvisí
s jeho vytěžováním a vším, co je s tím spojeno.
Stane se to sebe-definujícím, na základě explicitního
cíle udržitelnosti a maximální efektivity.
Ty zdroje, které mají nejvíce negativní zpětné dopady
dostanou nejmenší prioritu při využití.
Fosilní paliva například už nejsou třeba.
Nejsou obnovitelná. Znečišťují životní prostředí.
Vzhledem k obrovské energii geotermální, větrné, vlnové a solární dohromady
znovu opakuji, není vůbec žádný důvod spalovat fosilní paliva.
Jakmile si to uvědomíme, přesuneme se k třetímu bodu: distribuci a monitorování.
Distribuce energie a projekty infrastruktury bychom logicky vyvinuli
na základě technologických možností
a přirozeně blízkosti ke zdrojům.
Pokud bychom větrnou energii jinými slovy využívali v Asii
je nepravděpodobné, že bychom ji dodávali do Latinské Ameriky.
Distribuční parametry by byly zjevné
založené na technologii a praktické blízkosti.
Podobně aktivní monitoring zdrojů pomocí senzorů Země
by umožnil neustálý přehled našich temp spotřeby
měr vyčerpání, obnovy
či jakéhokoli dalšího parametru, který je důležité znát.
To je klíčové, abychom udrželi to, co považujeme
za rovnovážně vytíženou ekonomiku.
Pokud by se měl objevit nedostatek nějakého zdroje
uvidíme to v předstihu a můžeme to předvídat
a udělat přiměřená opatření a přizpůsobit se podle toho
dříve než se to stane velmi závažným problémem.
Tato myšlenka není nijak nová. Vidíte ji v inkoustové či laserové tiskárně.
Vaše tiskárna má nějakou úroveň inkoustu a ukazuje, kolik ho máte.
A jen abych vám ukázal, že to není nějaká
bizarní myšlenka, která je nemožná
Hewlett-Packard nedávno přišel s tím, čemu říká
překvapivě "Centrální nervový systém Země".
Prvně jsem tuto větu vlastně slyšel z úst
Jacque Fresca a je to přesně
to, co se pokouší udělat v omezeném smyslu.
Snaží se vyvinout bezdrátový senzorický systém
který získává seizmická data na zemi v mimořádně vysokém rozlišení.
A přesně tohle je ten směr.
Je legrační, že se o těchto věcech mluví už tak dlouho
a lidé říkají: "To se nikdy nestane" a vidíme, jak se začínají uskutečňovat
v malém rozsahu.
Musíme to provést ve velkém
a rozšířit to pro potřeby, které požadujeme.
Dobrá, takže co dosud máme? Máme místa
zdrojů naší energie. Máme výrobu, potenciály
a parametry distribuce založené na strategickém použití.
Zeptali bychom se veřejnosti, abychom viděli, co chce.
Stejně jako jde někdo do obchodu a řekne prodavači: "Chci tohle."
Dostanou, co potřebují a stane se to doménou statistiky.
Proto je to dynamické monitorování míry spotřeby.
A nakonec máme systém aktivního monitorování zdrojů, který hlásí
stav dodávek energie, míru spotřeby a další významné trendy.
Vím, že to beru hopem. Chcete-li slyšet
rozšířenější výklad k tomuto tématu
můžete si najít na internetu přednášku "Where Are We Going?" (Kam směřujeme).
Celým tímto konceptem jsme jinými slovy vytvořili systém
systémový přístup ke správě energie na planetě.
Systém se skládá z dat a statistiky v reálném čase.
Proces vývoje není založen na názoru někoho či názoru skupiny
na rozmarech korporace nebo vlády
ale na přírodním zákonu a úvaze.
Jakmile jinými slovy si za cíl stanovíme
přežití a tedy udržitelnost
jako druhu, na čemž se doufám s každým tady shodneme
uvážení každého parametru se v tomto ohledu správy zdrojů
stane naprosto zjevné od počátku.
Říká se tomu "dospívání k rozhodnutím"
narozdíl od jejich "dělání", což je subjektivní akt
založený na neúplných informacích
a velmi často na kulturní či osobní zaujatosti.
Když používám tento model energie jako procedurální příklad (už to vezmu velmi rychle.
Neuvědomil jsem si, jak je tahle prezentace dlouhá. Už je téměř 17:30.)
sestavili bychom tyto informace do programu spravujícího počítačovou databázi
a to budou logické prostředky k monitorování a automatizovaným systémům
k nápravě prvků, které jsou problematické.
Chceme eliminovat subjektivitu, která v současné době dominuje naší společnosti.
Je to jako nervový systém. Není žádný důvod o něčem hlasovat.
Není žádný důvod o něčem debatovat v Kongresu.
Jdeme dál, bod 4.
Kvůli lidskosti a efektivitě
potřebujeme přestat mrhat časem v pracovních procesech, které vytváří
tržní systém, aby zachovával zaměstnanost.
Potřebujeme se přesunout k záměrné automatizaci všeho, co automatizovat umíme.
Za současného stavu technologie není naprosto žádný důvod
aby existoval číšník v jakékoli restauraci.
Není naprosto žádný důvod, aby někdo pracoval na poště.
Není naprosto žádný důvod, proč by měl být kdokoli
fakticky v nějaké továrně.
Pracuji na souboru statistických dat
pro projekt, který dělám, co se týká zaměstnanosti v Americe
který bere v úvahu jaké procento současné pracovní síly
by se dalo automatizovat v této fázi technologického know-how.
Spolu s odstraněním zaměstnání, která nemají žádný přínos pro společnost
jako je Wall Street, včetně všech zaměstnání souvisejících s penězi.
[potlesk]
Jak by to charakterizoval Jacque, náš systém nemá žádné peníze.
Nejsou v něm žádné banky. Žádné pokladny.
Nedávno jsem došel k obecnému závěru
na kterém neustále pracuji, ale podělím se o něj s vámi.
Věřím, že 65% amerických pracovních míst by mohlo být zítra odstraněno
se znalostmi, které nyní máme.
Nikoli projektování trendů, které dělá věci katastrofickými
ale znalosti, které máme nyní.
[potlesk]
Ale není to jen fantaskní představa "Oh, můžeme mít víc volného času".
Je to také společenský imperativ.
Je velmi významné podtrhnout, že při pohledu do historie
čím více jsme automatizovali nebo "mechanizovali"
v jakémkoli odvětví, tím byla větší produktivita.
Produktivita je nyní inverzní
k zaměstnanosti v mnoha studovaných sektorech
což znamená, že je nezodpovědné vůči společnosti
neautomatizovat co možná nejvíce
neboť to umožňuje větší hojnost a efektivitu.
Tady je graf G7 'vyspělých' industrializovaných zemí
který ukazuje jak zaměstnanost ve výrobě se propadá
zatímco vyprodukovaný výstup podstatně vzrostl.
A tento konkrétní trend se děje napříč všemi obory, a proč by ne?
Tyto stroje nepotřebují přestávky na oběd.
Nepotřebují dovolenou. Nepotřebují pojištění.
Dává to dokonalý smysl. A jen rychle zmíním, že
přijdete na to, že tyto stroje nejsou drahé.
Stroje se teď stávají tak levnými.
Technologie exponenciálně roste takovým tempem.
Ve vašem mobilu máte malý mikročip, který je výkonnější
než nejlepší superpočítače, co existovaly před 50 lety.
A jsou vážně teď levné. První velk7 superpočítač stál
miliony a miliony dolarů.
Většina korporací si už nebude moci dovolit zaměstnávat lidi.
Budou automatizovat, protože nemohou přijít na způsob
kterým sladit udržování zaměstnávání lidí
kromě ideologických věcí samozřejmě.
a za 5.
musíme přejít od systému materialismu a majetku
k systému univerzálního přístupu.
Dříve než bude tento bod zavržen jako komunistická propaganda
zvažme sled myšlenek.
Ve zdrojové ekonomice, kde je výroba zefektivněná
k maximalizaci kvality a minimalizaci odpadu a duplicit
se stane myšlenka majetku zastaralou a vlastně škodlivou.
Lidé nepotřebují cokoli hromadit a schraňovat.
Jednoduše potřebují přístup k tomu, co potřebují a v čase, kdy to potřebují.
Nejlepším příkladem je auto. Ve vědě teď zjišťujeme
že proběhly testy a jsou auta, která se dokáží řídit sama.
Bylo to otestováno: satelitem řízená auta, která se velmi dobře navigují.
A také Jacque o tom mluvil asi před rokem, používání Dopplerova radaru
takže auta do sebe nemohou narazit.
Tyto věci se uskutečňují. Takže v budoucnu, budete-li potřebovat někam jet
zavoláte si auto, které potřebujete, přijede k vám, použijete ho
a pak, když vás doveze do vašeho cíle, se vrátí zpět a pomůže někomu dalšímu
narozdíl od toho, aby stálo někde zaparkované
mrhalo časem a prostorem po přibližně 80% své životnosti.
Tak to chodí dnes. Mrháme tolika prostorem a zdroji...
[potlesk]
Mrháme tolika místem a zdroji s tímto primitivním
konceptem osobního vlastnictví.
Je to škodlivé pro životní prostředí a neefektivní pro společnost.
Mimochodem majetek není americká nebo kapitalistická myšlenka.
Je to opravdu primitivní duševní náhled vygenerovaný generacemi nedostatku.
Lidé si nárokovali legální vlastnictví, protože to byla zkrátka forma ochrany.
Je to také fakticky kontrolované omezení.
Nikdo by už nemusel déle žít na jednom místě.
Mohli bychom neustále cestovat po světě a dostat, co potřebujeme kdekoli.
Cokoli bychom potřebovali bychom dostali bez omezení. Není žádný důvod
ani něco krást a to je mimořádně důležité.
Jak by někdo mohl ukrást něco, co nikdo nevlastní?
Určitě by to nešlo prodat, protože nejsou žádné peníze.
Hned by zmizelo 95% všeho zločinu.
[potlesk]
Na závěr jakkoli se vám to může jevit paradoxní
čím efektivnějšími a konzervativnějšími se stáváme
čím zeštíhlenějšími se stáváme
tím vyšší úroveň hojnosti umíme generovat pro všechny.
Dnes hodně lidí všude na světě často říká
"Kéž bychom mohli žít jako Američané." Vím, že už jste to slyšeli.
No.... ne.
Vyumělkovanou, ostentativní orientací
a návyky demonstrativní spotřeby americké kultury
by měly všechny ostatní země na této planetě opovrhovat.
Máme 5% obyvatel...
[potlesk]
Máme 5% obyvatelstva a spotřebováváme
30% světových zdrojů. Je to šílené.
Ve zdrojové ekonomice, ve které rozdělení naší výroby
zakládáme na fyzických referencích
počínajíc nosnou kapacitou Země
kde zefektivníme naši práci směrem k věcem
které mají dlouhodobou návratnost pro společnost
kde se zbavíme rakoviny známé jako finanční systém
a začneme pečlivě sdílet naše zdroje
spolupracovat a vyhneme se falešným hodnotám materialismu
a spotřeby podněcované naší kulturou
zjistíme, že můžeme zajistit vysokou kvalitu života každému na této planetě
odstraněním všech klíčových důvodů k válce
chudobě, nouzi, násilí, kriminálnímu chování, neurózám.
Byl by to rozbřesk světa, který bychom skutečně mohli označit civilizací.
A jestli tohle není cíl, pro nějž stojí za to pracovat
pak nevím, co je. Děkuji.
www.TheVenusProject.com
www.TheZeitgeistMovement.com