Tip:
Highlight text to annotate it
X
A je to. Máme to, Bobe! Ahoj! Promiňte, máme trochu zpoždění.
Omluvte mě na moment.
Ahoj Bobe, hoď sebou! [rozbíjení skla] [výkřik]
Sorry, kámo!
Vítejte u "Kultury v úpadku". Jmenuji se Peter Joseph.
Tento pořad je navržen pro ty, kteří chtějí být trochu více skeptičtí
ohledně společnosti, protože jste možná jako já.
Když narazíte na tento experiment, kterému říkáme globální společnost,
nemůžete si pomoci, ale máte pocit vzrůstajícího neklidu
snad i frustrace, pokud jde o to, jak my, lidská rodina
jsme si zvolili se organizovat na této malé planetě.
Zesnulý astronom a známý obhájce vědeckého myšlení Carl Sagan (1934-1996)
v jeho slavném seriálu "Kosmos", vysílaném na kanálu PBS, kdysi vybídl k otázce:
"Kdyby nás navštívil druh na vyšší úrovni z jiné části galaxie
a přinutil nás, abychom mu vysvětlili naše správcovství naší planety,
nemluvě ani o dnešním stavu záležitostí člověka,
byli bychom hrdí na to, co bychom popsali?"
Jak bychom zarámovali naše vysvětlení toho, jak téměř polovina světa,
přes 3 miliardy lidí, buď sotva přežívá v bídě s nouzí a nemocech
nebo zkrátka umírá zbytečně
tempem asi jednoho člověka každých pár vteřin
k čemuž všemu dochází v době rozmachu pokročilé technologické reality
za které bychom snadno mohli nakrmit, ošatit a poskytnout přístřeší každé rodině na Zemi
na obstojné životní úrovni?
Jak bychom vyvsětlili globální válku:
230 milionů zabitých svými souputníky jen za posledních 100 let
na základě nesmyslné teritoriality zdrojů,
dogmatických, zastaralých ideologií?
Znovu opakuji, k tomu všemu dochází ve stínu rýsujícího se vědeckého poznání,
že jsme skutečně zkrátka jednou rodinou, dělící se o jednu domácnost
vázanou přesně stejnými přírodními zákony
a tedy stejnou sjednocující ideologií fungování.
Co takhle náš ekonomický systém, uhelný kámen, který určuje naši společnost
nemluvě ani o našich dominujících motivacích?
Jak bychom vysvětlili realitu, že spíše než abychom se efektivně organizovali
jako jediný systém k řádné správě této domácnosti, kterou sdílíme,
dětinsky se rozdělujeme, soupeříme a vykořisťujeme se navzájem
prostřednictvím archaické, od přírody naprosto oddělené hry.
Hry mimochodem, která se nejen jeví jako udržující
obrovskou škálu sociálních zvěrstev,
ale teď se zdá, že dále destabilizuje společnost
a snižuje naše zdraví veřejnosti.
Pardon, že to říkám, jako jednotlivci
je mi opravdu jedno, čemu věříte, ani já konkrétně to nerespektuji.
Proč? Protože já také opravdu nerespektuji, čemu věřím.
Není tu žádný důkaz, který by ukazoval, že jakékoli tradiční hodnoty
zřízení, společenské struktury nebo běžné zvyky,
které tu máme dnes, budou relevantní zítra.
Jediná věc, která se zdá, že obstojí ve zkoušce času, je samotný pojem změny
neustále se vyvíjející porozumění nás samých a světa, který obýváme.
Někteří si snad mohou myslet, že to je vlastně definice inteligence člověka.
Co si o tom myslíte? Méně o tom, co víme,
více o tom, jak jsme zranitelní.
Když se tak podíváte z okna, zeptejte se sami sebe.
Vidíte inteligenci nebo vidíte dogma?
Vidíte naslouchající kulturu, která pracuje na reorganizaci sebe samé
se stále se vyvíjejícími přírodními řády, s tím, jak se vyvíjejí
nebo vidíte zoufale ú***é úsilí mnoha
zejména těch v mocenských pozicích,
jak se snaží zachovat všechno stejně jak je, ke škodě
celého lidského experimentu?
Jako vy
jsem možná jen jeden člen této rodiny, která má dnes sílu 7 miliard
a jako většina rodin, někdy je pro nás těžké být zajedno
ale někdy se věci tak zvrhávají, že potřebujeme vážný zásah.
Následující seriál je tím zásahem
v ***ěji na záchranu zjevné kultury v úpadku.
Od tvůrce filmové trilogie Zeitgeist
přichází nejhorší reality show všech dob:
Ta skutečná
GMP Films uvádí
Kultura v úpadku
s vaším průvodcem - Peterem Josephem
Ve Spojených státech je volební rok
a někteří mohou říct, že je volební rok pro celý svět.
Politický systém Spojených států, stále dominantní říše
utratil přibližně 25 miliard dolarů jen v uplynulé dekádě.
Množství peněz, které kdybychom průměrně každý rok rozdělili
by mohlo dát střechu *** hlavou a nakrmit každého bezdomovce v Americe
a efektivně skoncovat s epidemií bezdomovectví.
Možná, stejně jako já, koncem tohoto pořadu zjistíte,
že peníze budou lépe utraceny.
Ať už to dopadne jakkoli, prezidentské volby 2012
se připravují na to být jedněmi z nejnákladnějších
a údajně nejdůležitějšími volbami všech dob
pokud vezmeme v úvahu probíhající dluhovou krizi, krizi nezaměstnanosti,
ohromnou destabilizaci, kterou pozorujeme napříč společností.
Nezajímá mě však konkrétně levice nebo pravice
nebo politické kvality toho kterého kandidáta.
Zajímá mě celá myšlenka globální demokracie
v tradici, jak existuje, a jak se slepě přijímá
ohromnou většinou lidí na této planetě jako jediná možnost
uspokojování jejich zájmů a vytváření dobré prosperity
a tedy správy společnosti v jejím optimálním stavu.
To mě zajímá.
Spíše než debata o tom, kdo by měl být příštím prezidentem,
proč neuděláme krok zpět a nezamyslíme se *** některými širšími otázkami?
Jako je, já nevím
možná na začátek, proč vůbec máme prezidenta?
Co je to, středověký feudalismus?
Myslel jsem si, že dny králů, diktátorů a dávání nesmírné moci jednomu člověku
se chýlí ke konci. Nebo obecněji,
nezdá se vám trochu absurdní hlásit se k participativní demokracii,
když samotná veřejnost má nulovou rozhodovací pravomoc,
pokud jde o skutečná rozhodnutí, činěná těmi, které si zvolí?
Je dost špatné, že ti zvolení nemají doslova žádnou odpovědnost před zákonem
dělat cokoli, co prohlašovali ve své volební kampani
ale podíváte-li se do historie, naleznete historický fakt,
že veřejné blaho bylo vždy druhotné po jiných zájmech,
hlavně finančních a obchodních zájmech.
To se teď samozřejmě obecně ví, nebo ne?
Proč americká vláda, naprosto proti všemu známému veřejnému zájmu
dovolila, aby byl soukromý bankovní systém,
systém, který vlastně nic nevytváří,
vykoupen z veřejných prostředků za 13 bilionů dolarů?
Máte dům u moře za 14 milionů dolarů na Floridě.
Máte letní dovolenkový dům v Sun Valley v Idahu.
Vy a vaše žena máte sbírku umění naplněnou obrazy v hodnotě milionů dolarů,
zatímco byla veřejnost vynechána, po uši zanořená v dluzích vysávána
ztrátou zaměstnání a stagnující ekonomikou.
Budeme-li setrvávat dál v této malé hloupé hře, kterou jsme si vymysleli,
nazývanou ekonomika růstu, ve které pohyb peněz určuje všechno,
mohlo by být dobrým nápadem si spočítat, co by mohlo skutečně pomoci
tomuto ekonomickému systému fungovat na nějaké schůdné úrovni.
[George Bush jr.:] Proto pokud zvýšíme daně tzv. bohatým,
ve skutečnosti zvyšujeme daně lidem vytvářejícím práci
a pokud je cílem růst soukromého sektoru,
musíme uznat, že nejlepší cestou k vytvoření takového růstu
je nechat kapitál v pokladnách lidí vytvářejících pracovní místa.
Kdyby byly všechny peníze utracené za bankovní záchranný balíček
místo toho utraceny ke zmírnění dluhu domácností
a Goldman Sachs, JP Morgan
spolu s ostatními technicky bezvýznamnými, nic neprodukujícími finančními institucemi
ponechány zakusit krach a bankrot, který si zaslouží
a současně znárodněn/deprivatizován celý bankovní systém USA jako celek,
americká ekonomika by mohla mít šanci. Proč?
Protože banky ve skutečnosti nic nevytvářejí. Pracující lidé ano.
Chceme-li v takovémto systému růst, potřebujeme pracovní místa.
Chceme-li pracovní místa, potřebujeme poptávku
a poptávka si žádá, aby měli lidé volné peníze k útratě.
Odlehčením břemene veřejného dluhu
bychom zasadili skutečná semínka ekonomického růstu.
Ačkoli se to může zdát zřejmé, mnozí zapomínají na jednu věc:
Záchranné balíčky (či 'kvantitativní uvolňování') nijak nesouvisí s pomáháním americké ekonomice
ani nefungují ani nebudou fungovat na pomoc
kterékoli poraněné suverénní ekonomice na světě.
Proč? Protože žijeme v plutokracii, nikoli v demokracii
a jediná opravdová síla se skrývá za oponou, nikoli před ní.
Finanční a obchodní mocnosti nejenže vlastní a ovládají tuto zemi
ony vlastní a ovládají celou planetu;
a ne, není to spiknutí. Je to porucha hodnotového systému.
Dokud bude znak dolaru spojován s každým stéblem trávy
každým kouskem půdy, s každou prchavou myšlenkou nebo vynálezem
nemluvě ani o posuzování hodnoty jednotlivců
a jejich práva na život skrze práci, neměli bychom očekávat nic jiného.
Od počátků samotného státu
společně s fundamentální silou peněz
jako nejvyššího hnacího mechanismu lidských rozhodnutí a tedy přesvědčení,
vždy byla a je skutečnou silou ta finanční
a ti "malí" lidé, které volíme do úřadů každých pár let,
mají také své vlastníky a na to nezapomínejme.
- Demokracie: Věříte, že něco takového existuje v dnešní Americe?
- Když říkáte "Věříte", existuje to? Jako lesní požáry, Bůh
nebo ďábel?
- Jaký je Váš názor na americký demokratický systém jako takový? - Je rozbitý.
Je hluboce, hluboce rozvrácený. - Demokracie pochází samozřejmě z Řecka
a je to teorie, že vládu mají lidé. Děje se to
v této zemi v roce 2012? Ani zdaleka! Je to korporatokracie.
Vezmeme-li toto všechno v úvahu, promysleme nyní celý
obchod s demokracií trochu důkladněji.
Od té doby, co tradice naší demokracie souvisí s volenými zastupiteli,
aby přemýšleli za nás, jak se zdá,
zásadní otázkou se stává: Odkud se tito lidé berou?
Proč jsou ve vaší televizi tihle a ne jiní?
Rozhodli jste o tom, že tito lidé jsou tou nejlepší volbou,
aby se ucházeli o tak klíčové vůdcovství,
nebo jste si všimli, že se ti nejčastěji skloňovaní kandidáti
zvláště na prezidenta, tak nějak berou z ničeho nic
a skrze média se jim dostává věrohodnosti pouhou opakovanou mediální publicitou?
Pojem "demokracie" pochází z řeckého "demos", což znamená lid
a ??????? (kratein), což znamená vládnout.
Lidé dané společnosti vyjadřují své názory skrze hlasování
a politika se vytváří dle zájmu většiny.
Zdá se, že tento proces byl zformalizován ve starověkém Řecku
a od té doby se stále pozměňuje.
Netrvalo ale dlouho a objevilo se trochu cynismu,
co se týče samotného procesu, poukazujícího na skutečnost,
že celý základ myšlenky demokracie předpokládá, že veřejnost, která volí,
je dostatečně vzdělaná, aby věděla, co dělá.
Franklin D. Roosevelt jednou příznačně prohlásil:
"Demokracie nemůže uspět, dokud ti, kdo vyjadřují svou volbu,
nejsou připraveni vybírat moudře.
Opravdovou pojistkou demokracie je tudíž vzdělání."
Winston Churchill byl na druhé straně méně shovívavý, když řekl:
"Nejlepším argumentem proti demokracii
je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem."
Nechvalně známý Mark Twain nevyhnutelně uhodil pointou hřebíček na hlavičku:
"Kdyby volby mohly něco změnit, nenechali by nás volit."
Chtěl bych, abyste se zeptali sami sebe: Kdybychom byli ve vládnoucí třídě,
ve "třídě vlastníků investic", abych parafrázoval Thorsteina Veblena (1857-1929)
a chtěli bychom zachovat naše zájmy proti zásahům z venčí,
co bychom udělali?
Nejdříve potřebujeme vzít v potaz co nejširší úhel pohledu.
Potřebujeme zajistit, že hlasující veřejnost je co možná nejvíce neinformovaná
co se týče významných otázek, které by mohly být v rozporu s praktikami našeho establišmentu.
Spolu s tím také potřebujeme odstranit co možná nejvíce nezávislého, logického,
kauzálního, vědeckého myšlení.
Podpořme tedy mimořádně podfinancovaný, zastaralý
a zanedbaný systém veřejného vzdělávání,
systém zaměřený pouze na to, aby člověk jednou získal práci
nikoli, aby se učil, jak kriticky a logicky myslet.
- Srdcem demokracie je ve skutečnosti základní předpoklad, že veřejnost je dobře vzdělaná
v kritickém myšlení. Že ví, jak o věcech přemýšlet a jak je hodnotit
a může tedy činit náležitá rozhodnutí, je to tak? Jaký je Váš názor na
americké vzdělávání a jeho dopad na demokratický proces?
- Myslím si, že máme několik problémů ve vzdělávání v Americe.
Jeden: Myslím, že se potýkáme s ohlupováním Ameriky.
- Máte pocit, že takovýto žalostný vzdělávací systém
establišmentu ve skutečnosti vyhovuje? - Oh, naprosto!
Rozhodně! Udržuje lidi hloupé, ponechává je snadno zabavené.
Jsou-li neinformovaní, nemohou klást odpor!
Abych to dále podepřel,
také potřebujeme hodnotové žebříčky
pobídek a odměn, které podporují pasivní poslušnost,
hodnotové žebříčky a hodnoty, které jsou těžko odstranitelné, iracionální
a podporují uzavřené myšlení.
Náboženství za těchto okolností přijde náramně vhod.
Je možné, že se náboženství politizuje
a že ho kandidáti využívají jako nástroj?
Věřím, že Bůh stvořil vesmír.
Písmo a Pán Ježíš nám přikazuje tomu vzdorovat všemi prostředky, co máme.
Nenechte nás se modlit, aby byl Bůh na naší straně
ve válce nebo kdykoli, ale nechte nás se modlit, abychom my byli na straně Boha.
Bůh žehnej církvi adventistů sedmého dne.
Myslím, že Bůh, který nás miluje, který nám dal život, který nám dal bytí...
A tak mi dovolte vzkázat každému námořníkovi, vojákovi, letci
a mariňákovi, kteří se zúčastnili této mise: Děláte boží práci.
Pokud jsou lidé cvičení být poslušní a slepě následovat,
jsou zralí k tomu, aby rozšířili tuto poslušnost i vůči těm, kteří si nárokují autoritu.
Zaškrtnuto.
Dále je klíčové si uvědomit
jedinečný, sociologický rys ustrojení člověka.
Něco, co nazýváme "psychologií stáda".
Je to tendence nás lidí, když čelíme masovosti,
často se chovat krajně bezmyšlenkovitě a tvárně.
Slovy Charlese McKaye, proslulého autora
knihy "Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds" (Neobyčejně oblíbené iluze a šílenství davů):
"Správně se říkalo, že lidé přemýšlejí ve stádech;
uvidíme, že blázní ve stádech;
kdežto vzpamatovávají své smysly pomalu a jeden po druhém."
Neplatí to ale jen o fotbalových chuligánech.
Takovou přesvědčivost davu lze generovat skrze prosté sdílené kulturní události.
Pamatujete na 11. září 2001? Mluvte o masovém šílenství!
Tato událost vytvořila okamžité masové blouznění se strachem a pomstou
a americké vládě a ostatním vládám popravdě netrvalo dlouho,
aby ovládly a využily takové šílenství k podpoře
drakonické legislativy a nezákonným invazím.
Nicméně tato psychologická tendence není jen velmi užitečná
ke vštípení a přesměrování pozornosti k jiným problémům,
je také klíčová ke stanovení strnulých mezí debaty,
které vytvářejí sklon, že ti, kteří se začnou tázat mimo hranice těchto mezí
budou ostrakizováni a odmítáni samotným stádem.
Znáte to asi, když někdo mluví
o rovnoměrnějším rozdělení příjmu ve společnosti:
Všechen růst, který nastal v naší zemi během posledního desetiletí nebo déle
skončil u horního jednoho, dvou procent. "Zasraní komunisti!"
Když někdo hloubá o zřejmé mocenské manipulaci a korupci
"Zatraceně! Je mi zle z těch žvanilů o spiknutí a jejich lží!
FED se nepaktí za své vlastní zájmy!"
A Bože chraň, abychom dostali ty dobroděje,
kteří chtějí používat moderní vědecké poznatky
a zlepšit s nimi společnost. "Jo, správně!
Nakrmit, obléci a dát střechu *** hlavou každému na planetě využitím technologie?
Utopičtí troubové!" [rozbíjení skla]
Pamatujte, asi nejlepší způsob jak kontrolovat myšlení lidí
je ustálit hluboký strach z odmítnutí společností
a spojit tento strach s předměty kulturního tabu.
Takže je-li tato zemní práce v běhu,
musíme se teď vypořádat s otravným problémem,
že by veřejnost mohla dost zmoudřet
a pracovat na tom, jak vmanévrovat člověka k moci v politice,
což nám způsobí problémy.
Proto mají své místo další strukturální pojistky.
V podstatě potřebujeme zabezpečit, aby tito nežádoucí kandidáti
se nebyli schopní dostat blíže k hlavním médiím, na oči a doslech veřejnosti
a pokud ano, je zvykem s nimi zacházet jako s exoty.
Tvrdíte, že *** a prostituce jsou uplatňováním svobody?
Tvrdíte tím, "Říkáte tedy,
pokud zítra zlegalizujeme ***, všichni ho budou užívat."
Kolik lidí by tady bralo ***, kdyby byl legální?
Jak toho docílíme? Penězi
a náš okruh korporací jich má dostatek.
Potřebujeme jen zajistit, že používání těchto peněz
pro ovlivňování politiky nebude nijak omezováno.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1976, byla svoboda kandidátů
používat neomezené osobní peníze pro svou kampaň považována za legální
a utrácení peněz bylo vlastně kladeno naroveň právu svobodě projevu.
Ve skutečnosti to znamená
odstranění jakékoli regulované férovosti vyjádření
a proto, kdo má nejvíc peněz, má nejvíc zdrojů
a tedy vliv. Dokonalé.
Zajistěme si to ale ještě o trochu dále.
Zabezpečme také, aby naše korporace
měly zákonné oprávnění neomezeně podporovat naše malé loutky.
Naštěstí v roce 2010 znovu naši kámoši u Nejvyššího soudu USA
potvrdili, že vláda nesmí omezovat
politické výdaje jakékoli korporace v kandidátských volbách
protože jsou, znovu opakuji, chráněny prvním dodatkem ústavy.
Takže nyní si můžeme zběsile kupovat reklamní prostor k propagaci kohokoli se nám zachce,
kolik jen chceme a v médiích přehlušit opozici.
...a dvakrát zaškrtnuto.
S těmito již fungujícími širokými opatřeními
je stále ještě důležité kontrolovat základní vývoj
volebního procesu, od začátku do konce.
Nejlepší způsob jak toho dosáhnout je vytvořit falešnou dualitu:
Iluzi soupeření mezi stranami.
Potřebujeme systém dvou stran, které se obecně stále mezi sebou hádají,
ale stále prosazují základní politiku elit,
kterou potřebujeme k udržení našich výhod.
Krása této dominantní dvoupartajní frašky
nespočívá jen v tom, že dává veřejnosti tolik potřebnou iluzi volby,
důležitější je, že utiskuje třetí strany zbohatlíků.
Jak víme, tyto protivné bohorovné třetí strany
jsou potížisty od samého začátku.
Dodatky o občanských právech, volební právo žen,
široká práva dělníků, zákony zakazující dětskou práci a další nepříjemnosti pro průmysl,
to všechno během historie vzešlo od povstávajících třetích stran
nikoli od nás - dominantní, etablované skupiny.
Takže tady musíme být ostražití.
Potřebujeme, aby si lidé tak zvykli na tuto dvoustranickou diktaturu,
že je jim jedno, zda-li jsou tyto dvě strany přímo kontrolovány
během většiny samotného volebního procesu.
Potřebují mít moc starat se o pravidla překreslování hranic volebních obvodů
o primárky, vlivné skupiny a rozpravy
a samozřejmě, my - vládnoucí třída, budeme moderovat jejich kroky
skrze lobování, příspěvky na kampaň
přesně toho, co slibuje volný trh: svobodu manipulovat se vším.
Seznamte se s našimi přáteli: Komise pro prezidentské debaty (CPD).
V roce 1988 strana demokratů a republikánů
nebo 'demopublikánů', jak jim rád říkám
zřídila Komisi pro prezidentské debaty (CPD).
Vystupovala jako nestranická instituce a úspěšně ovládla
nejvlivnější volební událost - prezidentské debaty.
CPD, což je soukromá korporace, které spolupředsedají bývalé špičky
republikánské a demokratické strany, učinila prostřednictvím tajných kontaktů rozhodnutí,
kdo se bude debat účastnit a o čem se bude mluvit.
Ty otravné třetí strany spolu s kontroverzními myšlenkami
mohou do hry vstoupit pouze tehdy, rozhodnou-li se 'demopublikáni', že vstoupit mohou.
Umíte si představit, k čemu by došlo, kdyby tito protivní společenští zbohatlíci
byli schopní se postavit otřepané,
depresivní, logické a zúžené tématice, tak typické pro naše zmanipulované debaty?
[Barrack Obama:] Ale pro zdravotní sestru, učitele, řadového policistu
kteří zažívají koncem každého měsíce malou finanční krizi:
Musejí si vzít extra půjčku, jen aby zaplatili splátky hypotéky.
Jim nevěnujeme pozornost.
Podíváte-li se na naši daňovou politiku, je to klasický příklad.
[PJ:] Je mi líto, že vás přerušuji, pane prezidente, ale naprosto souhlasím.
Nemáte však pocit, že daňová politika
a jiná běžná vyjádření na témata, která trápí průměrného Američana,
jsou vlastně vcelku neškodná, ve srovnání
se samotnými základy našeho ekonomického systému?
Vytváření peněz z dluhu, účtování úroku na ně, který neexistuje,
což znamená, že vždy existuje více dluhu, než je peněz, které ho mohou splatit.
To se samozřejmě hodí k tomu, aby se vytvářelo více dluhu, na splácení již existujícího [a nesplatitelného dluhu]
a krach a bankrot je nevyhnutelný.
Nikoli tak pro horní třídy, jako pro nižší střední třídy.
Proč? Protože nižší třídy si berou úvěry
na své bydlení a auto, zatímco horní třída inkasuje příjem z úroků.
Nejsou [čistými] plátci úroků, ale ve skutečnosti jsou [čistými] příjemci úroků
skrze své (termínované) vklady a investice.
Je zřejmé, že to strukturálně upevňuje masivní a rostoucí propast mezi třídami.
Není to něco, co stojí za zvážení?
Ne?
Závěrem k CPD.
Naše korporace nyní mohou darovat přímo CPD,
tudíž stranám, uplatňovat svůj finanční vliv, a tedy určovat agendu ještě ve větší míře,
což je další fígl, jak obejít otravnou legislativu,
která korporacím brání přispívat přímo na politické kampaně.
Krásná finta.
Nic však není dokonalé a nemůžete si dát dost bacha.
Někdy je zapotřebí stará dobrá, časem osvědčená taktika.
Nic není tak starobylé jako starý dobrý přímočarý volební podvod.
Sežeňme si pár našich korporačních kámošů, aby nám vyrobili nějaké volební mašinky
s opravdu hroznou integritou
a dostali je na co možná nejvíce rozhodujících míst.
Jasně, vím, je to odfláknuté. Dostalo se to už na veřejnost,
že do strojů se lze na dálku nabourat s věcičkami za 10 dolarů
a s technickým vzděláním z osmé třídy,
ale protože je pozornost většiny Američanů naprosto rozptýlena jejich dluhem,
klesající životní úrovní a pokračující ztrátou zaměstnání,
svobodomyslná média vyznívají naprázdno.
Zrekapitulujme si to:
1) Svobodomyslní lidé mají sklon uznávat
potřebu neustálé adaptace a změny,
takže potřebujeme zajistit, že vzdělání podporuje stávající tradice
skrze pouhé mechanické memorování, nikoli kritické, logické myšlení.
2) Nastolíme jasné limity debaty v kultuře
a zajistíme, že ti, kteří jdou za hranice přijatelného,
jsou odstaveni nekonečným zesměšňováním a znehodnocováním.
3) Pak potřebujeme ovládnout psychologii stáda
a usměrňovat ho skrze naše média, aby se buď identifikovalo
se záležitostmi v popředí našeho zájmu, které potřebujeme, nebo jsme hned odvedli jeho pozornost.
4) Pokud jde o ovlivňování ve velkém,
potřebujeme mít svobodu dělat cokoli jen chceme
a používat naše obrovské bohatství korporací k ovlivňování
jak veřejného mínění, tak samotných kandidátů.
Náš legální status právnické osoby nyní zaručuje naši svobodu projevu
a tedy svobodného utrácení.
5) Za další vytvoříme veřejnou iluzi konkurence a volby
a získáme co možná nejvíce kontroly *** volebním procesem.
Naši demopublikánští pěšáci s našim neomezeným sponzorstvím a lobováním
to nyní dobře zvládají, včetně omezování veřejné debaty
a odpíráním vstupu vměšujících se třetích stran.
6) Kdyby to nestačilo, serte na to! Samy si nově přeuspořádáme sčítání volebních lístků
s černou krabičkou, kterou se snadno nabouráme do hlasování v nejvlivnějších voličských státech.
A tak to chodí!
Od počátku civilizace
mocní úspěšně omezovali zájmy většiny
regulováním jejich hodnot, ovládáním zdrojů skrze peníze
nemluvě ani o ovládání samotných existujících procesů, které by mocné napadaly.
Je to spiknutí? Setkávají se tito mocní mužové v temných místnostech
a pracují na tom, aby vykoumali, jak si udržet svou moc?
Vlastně ne, nikoli tak, jak byste si mohli myslet.
Jak vidíte, strašně legrační na tom všem je, že takový proces
manipulace se vlastně generuje sám
ospravedlněný ve stylu krok za krokem,
přičemž základní soukromý zájem řídí celou cestu.
Vidíte, že skutečná korupce se neděje v zákulisních setkáních nebo v docích;
skutečná moc tkví v tom, jak vy, veřejnost
vlastně udržujete, tolerujete a podporujete
samotné podpovrchové systémy, které vás utlačují.
Myšlenky na závěr: Mnozí, dívající se na tento pořad,
budou pravděpodobně interpretovat rozsáhlou frašku, známou jako americká demokracie
nebo ve skutečnosti frašku globální demokracie vlastně
jako systém, který potřebuje lepší regulaci.
Americký svaz pro občanské svobody (ACLU), [zpravodajská TV] Democracy Now, Michael Moore, Okupujte Wall Street, Annie Leonardová
a další inteligentní a přímočaré aktivistické instituce a osobnosti
dožadující se toho, co nazývají 'změnou'
všichni se ve skutečnosti pohybují v rámci stejného předpokladu:
"Kéž bychom jen uměli lépe regulovat peněžní a korporátní moc,
můžeme dát svět do pořádku."
Ne.
Nerad to říkám, dokud se nezmění samotné výchozí body společnosti
a tedy fundamentální psychologické hnací mechanismy naší ekonomiky:
nerovnováha, nedostatek, úzkoprsý soukromý zájem, vykořisťování a konkurence.
Pokud se tyto nezmění do té míry, že systém začne odměňovat
a podporovat spolupráci, ekologickou rovnováhu,
efektivnost a udržitelnost, nic se doopravdy nezmění.
V podmínkách společnosti, ve kterých je všechno založeno na výhodách na úkor druhých,
co dnes nazýváme korupcí, není vlastně vůbec korupce.
Je to normálka, nic mimořádného.
Vážně, co jste lidičky očekávali?
V ekonomice, ve které je všechno na prodej samotnou 'etikou' jí vlastním,
zdůrazňovanou falešnou představou, že snad nemůžeme inteligentně spolupracovat
ku prospěchu všech, neměla by nás překvapovat
žádná úroveň možné korupce.
V krátkosti, předpokládat, že budeme udržovat tady ekonomickou filozofii
a pak ji tady popírat myšlenkou, že určité prvky společnosti
by měly být peněžní manipulaci a ziskům nepřístupné,
je zcela naivní a absurdní;
ale nevěřte mi to. Jen seďte s rukama v klíně a sledujte vzestup a pokles,
jak přecházíme od jedné sady zkorumpovaných a škodlivých praktik k dalším.
Jistě pomalu s naším konvenčním myšlením vyspravíme pár problémů,
ale dokud se nebudeme zabývat celým systémem v jeho jádru,
je to bohužel všechno většinou mrhání časem
a zlepšení bude velmi malé.
Dokud nedorosteme na tuto úroveň, nečinně přihlížejte, relaxujte, užívejte si show
a než se uvidíme příště, jsem Peter Joseph
zástupce a oběť kultury v úpadku.
Všimněte si prosím, že žádní demopublikáni nebyli zraněni
nebo zneužiti během natáčení tohoto pořadu.
(Jejich vyhynutí se však může jevit jako bezprostředně hrozící.)
Toto vysílání bylo umožněno štědrými příspěvky následujících entit: Rockefellerova nadace
George Soros, Theosofická společnost, skupina Bilderberg
Rada pro mezinárodní vztahy (CFR), Nový světový řád (NWO), Alex Jones
a satanistická sekta smrti známá jako hnutí Zeitgeist.