Tip:
Highlight text to annotate it
X
Přeložil Tomáš Dolejší
Světová ekonomická krize roku 2008
stála desítky milionů lidí
jejich úspory, zaměstnání a domov.
Stalo se to takhle.
Island
Obyvatelstvo: 320 000
Hrubý domácí produkt: 13 mld. USD
Ztráty bank: 100 mld. USD
Island má stabilní demokracii
s vysokým životním standardem
a až do nedávna velmi nízkou nezaměstnanost
a státní zadlužení.
Měli jsme úplnou infrastrukturu moderní společnosti.
Zelenou energii, výrobu jídla, rybolov řízený kvótami.
Dobré zdravotnictví. Dobré vzdělávání.
Čistý vzduch. Nízká zločinnost.
Žilo se tu velmi dobře.
Byly jsme téměř na vrcholu.
Ale v roce 2000 islandská vláda začala s širokou deregulací,
která měla neblahé následky.
Nejprve vliv na životní prostredí
a pak na ekonomiku.
Povolili nadnárodním společnostím jako ALCOA postavit
obrovské tavírny hliníku a zneužívat islandské geotermální
prameny a přirozené vodní zdroje energie.
Nejkrásnejší místa jsou na vysočině, rozmanité barvy
díky geotermálním pramenů.
Takže nic není zadarmo...
Zároveň islandská vláda privatizovala
tři své největší banky.
Výsledek byl jeden z nejryzejších experimentů
s deregulací finančního sektoru vůbec.
... jak k tomu mohlo dojít?
Finanční sektor se chopil kormidla
a více méně zničil, co se dálo.
Behem pěti let si tyto tři bančičky,
které nikdy předtím neoperovali mimo Island,
půjčily 100 miliard dolaru.
Desetinásobek objemu ekonomiky Islandu.
Bankéři si hrabali peníze pro sebe a pro své přátelé.
Vznikla obrovská bublina.
Akcie vyletěly na devítinásobek.
Ceny nemovitostí se více než zdvojnásobily.
Islandská bublina vyzvedla lidi jako Jon Asgeir Johannesson,
který si od banek půjčil miliardy,
aby si mohl koupit luxusni prodejny v Londíne.
Také pruhovaný soukromý tryskáč,
jachtu za 40 milionu, a střešní byt na Manhattanu.
V novinách byly titulky jako
"ten a ten miliardář koupil tu a tu společnost"
v Britanii, ve Finsku nebo ve Francii nebo tak.
Měli správně psát
"ten a ten miliardář si půjčil miliardu dolarů,
aby koupil tu a tu společnost".
Půjčil si je z tvé místní banky.
Banky založily penežního fondy a radily vlastní***
vkladních úctu, aby si své peníze převedli do těchto fondu.
Pyramidové podvody berou odkud se dá.
Americké účetní firmy jako KPMG provedly audit
islandských bank a investičních společností
a neschledali nic špatného.
A americké ratingové agentury tvrdily,
že je na tom Island báječně.
V únoru 2007 se ratingove agentury rozhodli navýšit
rating banek na nejvyšší možné ohodnocení - AAA.
Došlo to tak dalko, že s bankéři cestovali členové vlády,
jako že je vše v porádku.
Když se islandské banky složily na konci roku 2008
nezaměstnanost se během půl roku ztřínasobila.
Nikdo nezůstal nepostižený.
- Takže mnoho lidí přišlo o úspory?
- Ano, je to tak.
Státní regulační úřad, který měl chránit občany,
neudělal nic.
Máte dva právníky z regulačního úřadu,
kteří jdou do banky něco řešit.
Před bankou vidí 19 SUVéček.
V bance se setkáš s 19ti právníky, kteří jsou
velmi dobře připravený pohřbít jakýkoliv tvůj argument.
A v případě že se ti oravdu daří,
nabídnou ti práci.
Třetina zaměstnanců islandského regulačního úřadů
odešla pracovat pro banky.
Tohle je světový problém.
V New Yorku je to stejné, že?
- Co si myslíte o příjech na Wall Street.
- Nepřiměřený.
- Bylo mi řečeno, že je pro IMF velmi obtížné
kritizovat Spojené státy.
- Já bych neřekl.
Hluboce litujeme porušování zákonů USA.
Jsou udivené kolik kokainu chlápci z Wall Streetu
dokážou užívat a druhý den ráno jít do práce.
Nevěděl jsem co jsou "credit default swaps".
Jsem trochu staromodní.
- Projevil Larry Summers někdy lítost?
- Nikdy svojí vinu neuznal.
Státy si píší šeky. To je plán A, plán B i plán C.
- Podpořil by jste zákon omezující platy CEO?
- Ne.
- Připadá vám v pořádku výše kompenzací ve finančním sektoru?
- Pokud si je zaslouží, tak ano.
- A zaslouží si je?
- Myslím, že ano.
- Takže jste pomohli těmto lidem vyhodit svět dopovětří.
- Dá se to tak říci.
Měli velké osobní zisky za cenu veřejných ztrát.
Když začnete přemýšlet o tom,
že můžete vyrobit něco z ničeho,
je velmi obtížne odolat.
Obávám se, že se spusta lidí bude chtít vrá***
ke způsobu života před krizí.
Dostávala jsem spoustu anonymních e-mailů od bankéřů,
kde stálo "nesmíte mě citovat, ale mám skutečné obavy."
- Proč myslíte, že neprobíhá systematické vyšetřování.
- Protože by mohli dopadnout pachatele.
- Nemyslíte, že je Columbijská obchodní akademie
ve vážném konfliktu zájmů?
- Ani jsem si nevšiml.
Regulační úřad nedělali svojí práci. Měli moc v každém
sporu, které jsem jako státní zástupce řešil.
Prostě nechtěli.
... jedna z nejúctihodnějších investičních banka
Lehman Brothers ohlásila bankrot a další Merryl Lynch
byla přinucena k prodeji. Začíná se mluvit o krizi...
Světové finanční trhy se propadájí následujíc
dramatický vývoj ...
V září 2008 bankrot americké investiční banky
Lehman Brothers a složení největší pojištěovny na světě
AIG odstartovali světovou finanční krizi.
... strach zacloumal trhy přes noc, azijský trh spadl ...
... ceny akcií spadly z útesu, největší jednorázový propad
v hisorii ...
Ceny akcií se dále kůtálejí jako následek složení Lehman.
Výsledek byla hospodářská recese, která stála svět
desítky bilionů dolarů
učiníla 30 milionů lidí nezaměsnaných
a zdvojnásobila státní dluh Spojených statů.
Když se podíváme na ztráty: zničení equity jmění a
nemovitostí, zničení příjmů, rušení zaměstnání.
15 milionů lidí by mohlo opět skončit pod hranicí chudoby.
Je to prostě velice, velice nákladná krize.
Tato krize nebyla žádná nehoda.
Byla způsobena průmyslem,
který se dostal mimo kontrolu.
Od 80tých let vzestup finančního sektoru Spojených statů,
vedl k řadě čím dál tím vážnějších krizí.
Každá krize způsobila větší a větší škody, přičemž
lidé ve finančním sektoru vydělávali víc a víc peněz.
Část I: Jak jsme se sem dostali
Po Velké kryzi v 30tých letech se Spojené státy 40 let těšily
ekonomickému růstu bez jediné finanční krize.
Finančí průmysl byl přísně regulovaný.
Většina běžných bank byly místní firmy,
které nesměli spekulovat s vklady klientů.
Investišní banky, které se zaobírali obchodem akcií a
cenných papírů, byly malé soukromé partnerské firmy.
V tradiční partnerské firmě, to byly právě peníze partnerů,
s kterými se obchodovalo. Na své vlastní penize si bankéři
přirozeně dávali veliky pozor.
Chtěli mít dobré živobytí, ale nechtěli bezhlavě riskovat.
Paul Walker sloužil na ministerstvu financí a v letech
1971-1987 byl členem rady Ustřední banky Spojených států.
Před vstupem do vlády pracoval jako ekonom
pro Chase Manhattan Bank.
- Když jsem odcházel od Chase v roce 1961
můj příjem byl přibližně 45 tisíc dolarů.
- 45 tisíc dolarů ročně?
Morgan Stanley měl v roce 1972 měl přibližně
110 zaměstnanců, jednu kancelář a kapital 12 milionů dolarů.
Dnes má Morgan Stanley 50 tisíc zaměstnanců,
kapital mnoho miliard a kanceláře po celém světě.
V 90tých letech finanční průmysl explodoval.
Investiční banky se staly veřejnými společnostmi,
čímž získali obrovské množství peněz od akcionářů.
Lidé na Wall Streetu začali bohatnout.
[graf: roční plat - bankovnictví a všichni ostatní]
Měl jsem přítele, který obchodoval s cennými papíry
pro Merril Lynch v 70tých letech a který si v noci musel
přivydělávat u dráhy aby uživil tříčlenou rodinu.
V roce 1986 vydělával miliony dolarů a ja myslel, že
protože je tak chytrý.
[Úryvek z Reaganova projevu ze 4. června 1981]
V roce 1981 president Ronald Reagan ustanovil ministrem
financí CEO Merril Lynch, Donald Regan.
Wall Street a prezident jsou zajedno.
Mluvil jsem s mnoha vůdci Wall Streetu,
100% stojí za prezidentem.
Reaganova vláda, podporovaná ekonomy a finančními
lobbyisty, započala 30ti leté období finančních deregulací.
Roku 1982 Reaganova vláda deregulovala záložny, takže
mohli provádět riskantní investice s penězi jim svěřenými.
Do konce desetiletí stovky takových společností zkrachovalo.
Tato menší krize stála plátce daní 124 miliard dolarů a
mnoho lidí přišlo o životní úspory.
Tohle by mohla být největší krize bank v naší historii.
Tisíce řiditelů záložen bylo uvězněno za zpronevěření peněz.
Nejhorší případ byl Charles Keating.
Roku 1985, kdy začalo jeho vyšetřování regulačním úřadem,
Keating si najal ekonoma jménem Alan Greenspan.
V dopise pro regulační úřad Greenspan oslavuje Keatingův
"zdravý obchodní záměr a expertízu" a prohlašuje, že neviděl
žádné riziko v jeho investicích.
Říká se, že Keating zaplatil Greenspanovi 40 tisíc dolarů.
Charles Keating byl nasledně uvězněn.
A Alan Greenspan ... preziden Reagan ho ustanovil předsedou
americké Ústřední banky (FED).
Greenspan zůstal v čele Ústřední banky za vlád Clintona
... i Bushe.
Za Clintonovy vlády deregulace pokračovaly pod taktovkou
Greenspena, ministra financí Roberta Rubina,
bévalého CEO investiční banky Goldman Sacks,
a Larryho Summerse, profesora ekonomie z Harwardu.
Wall Street měla obrovskou moc, hodně peněz.
Krok za krokem si podplatili politiky,
jak republikany tak democraty.
Koncem 90tých let se finanční sektor seskupil do
několika málo obrovských společností.
Každá znich tak veliká, že jejich selhání mohlo ohrozit
celý finanční sektor.
A Clintonova vláda jim umožnila růst ještě víc.
Roku 1999 se CityCorp a Travellers spojily a založily
CityGroup největší finanční společnost na světě.
Takové spojení bylo však protizákoné.
Zákon přijatý po velké krizi ve 30tých letech zakazoval
investičním bankám, aby riskantně nakládali s vklady záložen.
Bylo to nelegání, to že koupili Traveller.
Greenspan neřekl ani slovo.
Ústřední banka jim udělila vyjímku a pak přijali nový zákon.
V roce 1999, na nalehání Rubina a Summerse,
kongres přijal zákon, také známý jako
"útěcha CityGroup".
Nový zákon potlačil ten původní zákon z 30let,
a uvolnil cestu budoucím podobným spojením.
Robert Rubin později vydělal 126 milionů dolaru jako
zástupce předsedy Citigroup.
Odmítl poskytnout rozhovor pro tento film.
Proč máme velké banky? No, protože banky mají
rády monopol, rádi lobují a pokud vědí, že je stát
zachrání, kdyby měly zkrachovat.
Trhy jsou sami o sobě potencialně nestabilní, vrtkavé.
Dají se přirovnat k tankerům. Jsou veliké, takže můsíme
používat přepážky, aby pohyb kapaliny nepřevrátil loď.
Na to se můsí myslet, když se tanker staví.
Regulace po velké krizi znamenala vložení těchto přepážek,
a deregulace vedla k jejich odstranění.
Další krize přišla na konci 90tých let.
Investiční banky napumpovali obrovskou bublinu
internetových akcii, po čemž následoval krach v roce 2001,
který způsobil ztrátu 5 miliard v investicích.
Komise pro cenné papíry, federální úřad zřízený během
krize, aby regulovala investiční banky, neudělal nic.
Jelikož nevidíme skutečnou činnost regulačních úřadů,
a sebe-regulace také selhává, je nutné aby jiní provedli
ochranné kroky dle potřeby.
Vyšetřování Eliona Spitzera zjistilo, že investiční banky
prosazovali takové internetové společnosti,
o kterých věděly, že krachnou.
Platy analytiků byly odvozeny od toho, kolik obratu zajistili.
A co říkali veřejně, bylo zcela odlišné od toho, co říkali interně.
Infospace - přiděleno nejvyšší ocenění - odsouzeno jedním
analytikem jako „odpadky.“ Excite - také vysoce oceněno -
interně nazývané „takový pytel sraček.“
Na svojí obranu mnozí neříkali „to je lež“,
ale že to dělá každý a že všichni vědí, co se děje,
a proto by se na to nikdo neměl spoléhat.
V prosinci roku 2002 deset investičních bank zaplatilo kauci
1.4 miliard dolarů a slíbilo, že už to nebudou dělat.
Scott Talbott je vedoucí lobbyista u Financial Services
Roundtable, jedné z nejmocnějších skupin ve Washingtonu,
která zastupuje téměř všechny největší finanční společnosti
na světě.
- Myslíte, že je v pořádku, že se mnoho vašich členských
společností angažovalo v plošných nezákonných aktivitách?
- No, to musíte upřesnit.
- Dobrá. Takže …
- A zaprvé, nezákonné aktivity jsou nepřípustné, tečka.
Od počátku deregulace světové finanční organizace byly
přistižené jak perou peníze, šidí a klamou klienty,
falšují účetní knihy, stále dokola a dokola.
Credit Suisse napomáhala nalévat peníze do iránského
jaderného programu, a do iránské Aerospace Industries
Organization, která vyráběla rakety.
Jakákoliv informace, která by jej označila jako iránské,
byla zničena.
Tato banka dostala pokutu 536 milionů dolarů.
Citibank napomáhala přelévat peníze z drog z Mexika.
- Prohlásil jste, že by měla, cituji „Ztratit jakékoliv
dokumenty s tím účtem?“
- To jsem jen žertoval. To bylo zezačátku.
Nemyslel jsem to vážně.
Mezi roky 1998 a 2003 Fennie Mae nadsadila své
hospodářské výsledky o 10 miliard dolarů.
Účetní předpisy jsou velmi složité. Ani odborníci spolu nejsou
zajedno, jak se mají některé věci dělat.
CEO Franclin Raines, který dělával státní rozpočet pro Clintona,
získal více než 52 milionů dolarů v prémiích.
Když byla UBS přistižena jak pomáhá bohatým američanům
vyhýbat se placení daní, odmítli spolupracovat s vládou
Spojených států.
- Jste ochotný poskytnout ta jména?
- Pokud se dohodnem na podmínkách...
- Zapomeňte na dohodu. Přiznal jste se, že jste se
účastnil podvodného jednání.
[Očekává se, že AIG nabídne regulačnímu úřadu 1,6 mil. USD]
[Jak banky pomáhaly Enronu klamat.
Citibank, JP Morgan, Merrill Lynch pokutováni 385 mil. dolarů]
Investiční banky platí pokuty, které nemají obdoby,
nemusí ale přiznat jakékoliv pochybení.
Když jste velcí a máte spoustu programů a zákazníků,
dochází k omylům.
Ve finanční průmyslu se zdá být poněkud vyšší
stupeň kriminality.
- Kdy naposledy Cisco, Intel, Google, Apple or IBM...
- Uplně souhlasím s tím, že tem je rozdíl.
- Ale proč?
- V technologické průmyslu jsou příjmy a zisky odvozené
od výroby skutečných nových věcí.
Počínaje 90tými léty deregulace a nové technologie vedly
k explozi složitého finančního produktu zvaného "deriváty."
Ekonomové a bankéři tvrdili, že je díky nim trh bezpečnější.
Veskutečnosti je naopak destabilizovaly.
Když zkončila studená válka, mnoho fyziků a matematiků
shledalo finanční trhy místem, kde mohli uplatnit své
dovednosti.
- A společně s bankéři a hedge fondy...
- Takže jiné zbraně?
- Absolutně. Zbraně hromadného ničení.
Regulační úřad, vláda a bankéři nebrali važně hrozbu,
jakou představovali inovace finančního trhu, na jeho stabilitu.
Díky deriváty, bankéři mohli sázet na úplně na všechno.
Mohlí sázet na snížení nebo zvýšení cen ropy,
krach nejaké společnosti, dokonce i počasí.
Ke konci 90tých let, deriváty představovaly 50ti bilionový
neregulovaný trh.
V roce 1999 se někdo pokusil o jejich regulaci.
Brooksley Born absolvovala první ve třídě na Stanfordské
právnícké akademii a byla první žena, která kdy provedla
posudek většího zákona.
Po té, co vedla kancelář zabývající se deriváty
pro firmu Arnold & Porter, president Clinton jí ustanovil
předsedkyní komise, která dohlížela na trh s deriváty.
Brooksley Born mě požádala, abych pro ní pracoval.
Usoudili jsme, že se trh derivátů může vážně destabilizovat.
V květnu roku 1999 komise vydala návrh na regulaci derivátů.
Clintonvo ministersto financí mělo okamžitou odpověď.
Zrovna jsem vcházel do její kanceláře, když pokládala telefon.
Krve by se v ní nedořezal.
Podívala se na mě a řekla, "To byl Larry Summers."
Měl v kanceláři 13 bankéřů. Zdělil jí, jako by jí šikanoval,
nepřímo jí nařídil, aby přestala.
Banky byly těžce závislé na těchto nových příjmech.
A to vedlo k takovému souboji ***ánů, kde šlo
o regulaci trhu s deriváty.
Krátce po Summersově telefonátu, Greenspan, Rubin,
a předseda Komise pro cenné papíry, Artdur Levitt,
vydávají společné prohlášení,
kde mimojiné zpochybňují pravomoc Bornové komise a
doporučují zachovat trh derivátů neregulovaný.
[Greenspan] Regulace soukromých transakcí derivátů
mezi profesionály není nutne.
Její návrh by zamítnut nejprve Clintonovou vládou
a pak kongresem.
V roce 2000 se senátor Phill Gramm velmi zasloužil o přijetí
zákona, který prakticky nadobro vyloučil regulaci derivátů.
Jsou to sjednocující trhy, snižují zátěž na regulační úřady.
Věřím, že to musíme udělat.
Po odchodu ze senátu se Phil Gramm stal místopředsedou UBS.
Jeho žena Wendy byla od roku 1993 v představenstvu Enronu.
Naše velká ***ěje je, že bude letos možné
přejít na legislaci, která vhodně vytvoří právní
jistotu pro OTC transakce, deriváty.
Larry Summers vydělal 20 milionů dolarů jako poradce
hedge fondu, který byl těžce závislý na derivátech.
Rád bych se postavil za vše, co Summers prohlásil.
V prosinci roku 2000, kongres schválil zákon, který byl
připraven s pomocí lobbyistů z finančního průmyslu
a který přímo zakázal regulaci derivátů.
Pak jako když střelí, obchody s deriváty a finanční
inovace dramaticky explodovali po roce 2000.
- K tomu ať mi pomáhá Bůh.
- K tomu ať mi pomáhá Bůh.
V době kdy se prezidentem stal George W. Bush v roce 2001,
finanční sektor mnohem více profitoval,
byl mnohem více centralizovaný a měl mnohem větší moc.
Tomuto průmyslu vládlo pět investičních bank
dva finanční konglomeráty
tři pojišťovny pro cenné papíry
a tři ratingové agentůry.
Co je spojovalo, byl takzvaný "potravní řetězec sekuritizace".
Nový systém, který propojil biliony dolarů v hypotékách a
jiných úvěrech s investory po celém světě.
Když jste si chtěl půjčit na dům, ten kdo vám ty peníze
půjčoval očekával, že právě jemu ten dluh splatíte.
Dostal jste půjčku od věřitele, kterému jste pak peníze vracel.
Securitizace znamená, že lidé, kteří někomu půjčí peníze,
nenesou žádné riziko v případě, že půjčka není splacená.
Ve původním systému šli splátky na hypotéku vašemu věřiteli.
A protože se hypotéky splácí desítky let, věřitelé byli opatrní.
V novém systému věřitelé prodali hypotéky investičním
bankám, které spojí hypotéky s ostatními půjčkami jako
leasingy, studenské půjčky a dluhy z kreditních karet.
Tak vzniknou složité deriváty zvané
"Collateralized debt obligations" nebo CDOčka,
Investiční banky prodali CDOčka investorům, takže splátky
na hypotéku šli investorům po celém světě.
Investiční banky zaplatily ratingovým agentůrám, aby
CDOčka ohodnotily.
Mnoho z nich dostalo hodnocení AAA, což je nejvyšší možná
známka pro investice.
Taková CDOčka byla oblíbená u penzijních fondů,
které mohou kupovat jen vysoce oceněné cenné papíry.
Tento systém byl jako časovaná bomba.
Věřitelé už nebyly věřitelé, takže začali uzavírat
riskantnější půjčky.
Investičním bankám to bylo také jedno.
Čím více CDOček prodaly, tím větší měli zisk.
A ratingové agentury, placené investičními bankami,
nenesly žádnou odpovědnost, v případě, že se jimi
vydané ocenění ukáže jako špatné.
Nic jim nehrozilo, a neexistovalo regulační omezení.
Takže měli zelenou, aby prostě pumpovali půjčku za půjčkou.
Mezi roky 2000 a 2003 se počet hypoték uzavřených
každý rok téměř zčtyřnásobil.
Žádný článek securitizačního potravního řetězce od začátku
až do konce se nezajímal o kvalitu hypotéky.
Zajímala je jen maximalizace objemu a získání provize.
Mezi lety 2003 a 2004 byl veliký nárůst velmi riskantních
půjček, zvaných "subprime".
Přesto bylo mnoho CDOček tvořených převážně tákovými
oceněno jako AAA.
Bylo přeci možné vytvořit deriváty, které nejsou tak riskantní,
které jsou vyvážené nějakou spoluúčastí a tak dále.
- To ale neudělali, že ne?
- Neudělali, ale měli to udělat.
- Takže oni věděli, že dělají něco nebezpečného?
- Myslím si, že ano.
Investiční banky dokonce dávali přednost půjčkám "subprime",
jelikož nesly vyšší úrok.
To vedlo k zvýšené dravosti prodejců hypotek, vykořisťování.
Klienti byly bezdůvodně tlačeni do drahých a nevýhodných
"subprime" úvěrů, a mnoho úvěrů bylo poskytnuto lidem,
kteří je nemohli splatit.
Prodejci hypoték byly motivováni, aby poskytovaly ten
nejvýnosnější produkt, což byly právě vykořisťovací půjčky.
Banka vydělá více peněz, když ti poskytne uvěr "subprime."
Tam tě budou tlačit.
Část II: Bublina
Než jsme se ***áli, sekuritizačním řetězcem proplouvaly
stovky miliard dolarů ročně.
Protože si každý mohl dovolit hypotéku, ceny nemovitostí
vyletěli až kestropu.
Výsledek byl největší finanční bublina v historii.
Nemovitosti jsou skutečné. Mohou svůj majetek vidět,
bydlet v něm nebo ho pronajímat.
Došlo k obrovskému nárůstu nemovitostí,
který nedával žádný smysl.
Choutky finančního sketoru řídili, co všichni ostatní dělali.
Poslední bublinu s nemovitostmi jsme měli ke konci 80tých let.
Tenkrát bylo zvýšení cen nemovitostí relativě malé.
Ta bublina však zpusobyla relativně vážnou finanční recesy.
Od roku 1996 do roku 2006 se skutečné ceny
nemovitostí zdvojnásobily.
Za 500 dolarů za lístek si přišli poslechnout,
jak si pořídit kousek "amerického snu".
Goldman Sachs, Bear Stearns, Lehman Brothers, Merrill Lynch,
všichni byly v tom.
Jen na půjčkách "subprime" vydělávali místo 30 miliard ročně
více než 600 miliard ročně během deseti let.
Věděli co se děje.
Countrywide Financial, největší poskytovatel "subprime"
půjček, poskytl půjčky celkem za 97 miliard dolarů.
Z toho 11 miliard dolarů byly zisky.
Prémie na Wall Streetu vyletěly.
Obchodníci a CEOčka během bublinynáramě zbohatli.
Nejvíce "subprime" půjček si odepsala Lehman Brothers.
Její CEO, Richard Fuld,si odnesl domu 485 milionů dolarů.
Tato bublina vedla ke stamiliardovým zisků na Wall Street.
K roku 2004 40% zisků všech S&P 500 společností přícházelo
z právě finančních společností.
To nebyl opravdový zisk. To nebyly opravdové příjmy.
To byly peníze vytvářené systémem a přípsáno jako
příjem 2-3 roky později. V případě selhání se vše smaže.
Silně to přípomíná obrovský národní - nebo dokonce světový -
pyramidový podvod.
Zákon na ochranu vlastníků nemovitostí z roku 1994 dával
Ustřední bance moc regulovat hypoteční úvěry.
Ale předseda Ustřední banky, Alan Greenspan, odmítal
toto moc využít.
Alan Greenspan řekl, že je to regulace
a že v ní - ideologicky - nevěří.
Robert Gnaizda byl 20 let ředitel Greenlining, mocné
organizace, která chránila spotřebitele.
Běžne se s Greenspanem setkával.
Dali jsme nu do rukou příklady 150ti komplexnich
smluv na hypotéku s proměnným úrokem od Countrywide
a dalších společností.
Řekl, i kdyby měl člověk doktorát z matematiky,
nemohl by je pochopit dostatečně, aby poznal,
která dobrá a která ne.
Tudíž jsme si mysleli. že něco podnikne.
Ale jak konverzaci pokračovala, bylo jasné, že se bude
držet své ideologie.
Opět jsme se potkali v roce 2005. Často i dvakrát do roka,
ale minimálně jednou. Ale nikdy nezměnil názor.
Alan Greenspan odmítl poskytnou rozhovor pro tento film.
V tomto obdivuhodném světě bleskurychlé komunikace,
volný a efektní pohyb kapitálu pomáhá vytvořit tu největší
prosperitu v historii lidstva.
Komise pro cenné papíry (SEC) neprovedla žádné podstatné
vyšetřování investičních bank během bubliny.
- 140 lidí z "vynucovacího" oddělení SEC bylo propuštěno.
Podal jste svědectví i o tom?
- Ano.
Myslím,že docházelo k systematickému vykosťování,
nebojak tomu chcete říkat, agentury a jejích schopností,
zkrze propouštění zaměstnanců.
- Kancelář pro vyhodnocování rizik byla redukována, řekl jste
na jednoho zaměstnance?
- Ano. Ten pán mohl klidně zhasnout, když šel večer domu.
V průběhu bubliny si investiční banky těžce půjčovali,
aby mohli koupit další půjčky a vytvářet další CDOčka.
Poměr půjčených peněz a vlastního kapitálu se
nazývá finanční síla, "leverage".
Čím více si půjčí, tím je finanční síla menší.
V roce 2004 pomohl Henry Paulson, CEO Goldman Sachs,
lobovat SEC, aby uvolnila limity vlastního kapitálu, což
bankám dovolilo ostře navýšit jejich půjčené prostředky.
SEC z nějakého důvodu povolila bankám riskovat mnohem víc.
To bylo šílené. Nevím, proč to udělali, ale udělali to.
V dubnu 2004 se SEC sešla, aby zvážila snížením
požadavků na vlastní kapitál investičních bank.
[Člen SEC] Řekli jsme si, že jsou to obři, to je pravda.
Ale to znamenalo, že pokud by se mělo něco pokazit,
byl by to byl kolosální průšvich. Ha ha...
[Řiditelka SEC] Na takové úrovni se zřejmě zabíváte těmi
nejsofistikovanějšími společnostmi.
Tyhle firmy provádějí většinu obchodů s deriváty
ve Spojených státech. S některými jsme mluvili o tom,
jaký limit by se jim líbil.
Těm firmám se to číslo líbilo.
- [Předseda SEC] Jsou členové pro schválení změn
dle doporučení?
- Ano. - Ano. - Ano.
- Vzkutku jsme jednohlasně pro. Konec zasedání.
Poměr cízího a vlastního kapitálu začal být absolutně děsivý.
Investiční banky měli finanční sílu až 33:1.
To znamená, že i drobný 3% snížení základního jmění
je mohlo učinit insolventní.
Ve finančním systémů byla další časovaná bomba.
AIG.
Největší pojišťovna na světě.
Ta prodávala obrovské množstvý derivátů zvaných
Credit Default Swaps (Náhrady nezplacvených půjček),
CDSka.
CDSka funkovala jako pojištění pro investoři,
kteří vlastnili CDOčka.
Investor, který si u AIG CDSka koupil, platil čtvrtletní poplatky
a pokud by se CDOčko pokazilo,
AIG slíbilo zaplatit investorům vzniklou škodu.
Ale narozdíl od běžného pojištění, spekulanti mohli také
kupovat CDSka od AIG za účelem sázení proti úspěchu
CDOček, které nevlastnily.
Bežně si můžete pojistit jen něco, co vlastníte.
Řekněmě, že vlastním dům a mohu si ho pojistit jen já.
Ale ve vesmírů derivátů si kdokoliv může pojistit můj dům.
Takže vy, někdo další, třeba i 50 lidí si může pojistit můj dům.
Takže pokud můj dům vyhoří, počet ztrát v systémů
bude úměrně větší.
A protože CDSka nebyla regulovaná, AIG nemělá žádnou
povinost dávat si stranou pěníze pro případné ztráty.
Naopak, obrovské prémie byly vypláceny, jakmile
byly pojištovací smlouvy podepsané.
Ale kdyby později CDOčka propadla, AIG by byla v průšvihu.
Lidé byli v podstatě odměňováni za to, že ohromě riskovali.
V dobrých časech generovali krátkodobé zisky a prémie.
Jenže taková strategie vede k bankrotu.
To je narušení systému odměňování.
AIG Oddělení finančních produktu v Londýně vydala během
bubliny CDSka za 500 miliard dolarů.
Mnoho z nich jistilo CDOčka obsahující "subprime" půjčky.
400 zaměstnanců v této Londýnské pobočce vydělalo
3,5 miliard dolarů mezi roky 2000 a 2007.
Joseph Cassano, vedoucí pobočky, vydělal 315 milionů dolarů.
[Cassano] Je pro nás velmi těžké, a nechci znít povrchně,
představit si scénář, rozumě vzato, kdy by jsme měli přijít
o jeden jediný dolar v nějaké z těchto transakcích.
V roce 2007 auditoři AIG varovali před problemy. Jeden znich,
Joseph St. Denis, na protest resignoval, poté co mu Cassano
opakovaně znemočnil přístup do účetnictví.
Povím vám, kdo nedostával prémie, když všichni ostatní
dostávali. Byl to pan Denis, který se vás dva snažil varovat,
když jste se řítili do problémů.
Frustrovaný dal výpověď, a nedostal žádné prémie.
V roce 2005 Raghuram Rajan, vedoucí ekenom mezinárodního
měnového fondu (IMF), přednesl svůj referát na Sympoziu
Jackson Hole, což je elitní světová konference bankéřů.
- Kdo tam byl?
- Vysocepostavení bankéři z celého světa. Sám Greenspan,
Ben Bernanke, Larrz Summers a Tim Gaithner tam byli.
Referát jsem nazval:
"Udělal vývoj finančnictví svět riskantnější?"
A můj závěr byl: ano.
Referát poukazoval na systém motivací, který odměňoval
krátkodobé zisky a vůbec netrestal ztráty.
Bankéři byli pobízeni k takovému riskování, které mohlo
položit jejich vlastní firmu, dokonce celý finanční systém.
Je velmi jednoduche generovat větší zisky větším riskováním.
Je nutné naopak odměňovat opatrnost. Tak je zakopaný pes.
Rejan to vystihl přesně.
Oni tvrdily, že přišli na to, jak zvýšit zisky s menším rizikem.
On řekl, že přišli na to, jak zvýšit zisky s VĚTŠIM rizikem.
A to je velký rozdíl.
Summersovi se to nelíbilo. Myslel si, že se stavím proti
samotné změně, a že by regulace změnu vrátila.
V podstatě mě označil za zpátečníka.
Chtěl se tenkrát ujistit, že nezavedeme sadu regulací,
která by omezila finanční sektor.
Larry Summers odmítl poskytnout rozhovor protento film.
Vyděláš o dva miliony ročně víc, nebo o deset,
když budeš vystavovat svojí firmu riziku.
Někdo jiný zaplatí ztrátu. Vy né. Udělal by jste to?
Mnoho lidí z Wall Street řeko, jistě, ano.
Nikdy neměli dost.
Nechtěli vlastnit jeden dům, chtěli jich pět.
A chtějí drahý střejšní byt na Park Avenue.
A chtějí soukromý tryskáš.
- Myslíte, že je toto průmysl, kde velmi vysoké
prémie jsou ospravedlněné?
- No já bych byl opatrný, dělal bych vyjímky ... vše je relativní.
Vlastníte dům na Floridě s výhledem na moře za 14 milionů,
letní dům v Sun Valley v Idahu, sbírku umění plnou obrazů
za miliony dolarů.
Richard Fuld nikdy sám neobchodoval. Stále si k sobě zval
odborníky přes umění. Měl vlastní výtah. Dělal co mohl,
aby se s nikým nemusel vídat.
Jeho řidič zavolá, aby mu otevřeli výtah. Jen asi 2-3 vteřiny
má možnost vidět ostatní lidi. Pak naskočí do výtahu a
jede rovnou do 31. patra.
- Lehman vlastnil několik firemních triskáčů. Víte o tom něco?
- Ano.
- Kolik jech bylo?
- Šest, včetně 767ček. Také měli vrtulník.
- Není to nějak moc?
- ...
Jedná se o osobnost typu A. Oni vědí všechno nasvětě.
Bankéřství se stalo soutěží, kdo dál dočůrá.
Mám větší než ty. A tak podobně.
V čele bank byly muži, takže ...
50ti miliardové zakázky nebyly dost veliké,
takže uděláme 100 miliardové.
Tito lidé jsou impulzivní a rádi riskují.
Jonathan Alpert je terapeut, jehož mnozí klienti jsou
vysoce postavení bankéři z Wall Streetu.
Je to součástí jejich chování, jejich osobnosti.
Ukazuje se to i mimo pracoviště.
Je pro ně docela typické jít večed do striptýzového baru,
brát drogy. Vídám spoustu užívání kokainu a prostituce.
[Tanec na klíně za 1000 dolarů je lepší než klouzání trhu]
[asi 80% klientů VIP klubu v Chelsea je z Wall Street]
Neurovědci nedávno udělali experiment, kdy skenovali
mozek lidí, při tom, jak hráli hru o peníze.
Všimli si, že při výhře pěněz je stimulována stejná část mozku,
jako když užíváte kokain.
Mnoho lidí považuje za nutnost se zůčastnit, aby se ukázali
a aby byli povýšeni.
Podle jednoho článku z Bloombergu "pracovní zábava"
představuje 5% příjmů obchodníků s deriváty,
často zahrnuje striptýz, prostituci a drogy.
V roce 2007 jeden New Yorský obchodník žaloval svojí firmu,
která ho údajně nutila držet si prostitutky pro bavení klientů.
Je jim úplně jedno jaký vliv může jejich chování
mít na společnost, na jejich rodinu.
Neni jim cizí zaplatit si prostitutku a pak jít domu za ženou.
Kirstin Davis řídila elitní kruh s prostitucí ze svého bytu.
Byt byl jen pár bloků od Wall Street.
- Kolik zákazníků?
- V tu dobu asi 10 tisíc.
- Kolik jich bylo z Wall Streetu?
- Z těch zámožnýh klientů asi 40-50%
- Byli ze všech velkých firem? Goldman Sachs ...
- Lehman Brothers, ano, všichni.
Morgan Stanley tolik ne, ale Goldman tam byl dost hodně...
Mnoho klientů volalo, můžete mi objedna jedno Lamborghini
pro tu holku?
Utráceli firemní peníze, viděla jsem soustu černých kreditek
od různých finančních firem.
Tyto služby jsou účtované jako opravy počítačů ...
výzkum trhu, konzultace. Obvykle jim prostě dali prázdný
papír s razítkem, ať si dělají, co chtějí.
- Takže takové chování připadá i na vedení firem?
- Absolutně ano. Jsem si jistý, je se to týká všech až
na samotný vrchol.
Jeden můj přítel, který pracoval pro velkou finanční firmu,
jednou řekl, že je čas, abych se dozvěděl něco o půjčkách
"subprime".
Takže si mě pozval k sobě. Byl tam jen on a nejaký IŤák,
který vypadal vzrušeně. Během asi tří sekund vytáhl
z počítače soupis cenných papírů Goldman Sachs.
Bylo to neštěstí. Věřitelé si sami půjčovali, průměrně 99.3%
ceny nemovitostí. To znamenalo, že v nemovitosti nemají
žádné peníze. Když to praskne, tak prostě jdou dál.
Takové půjčky by jste neuzavřel. Musel by jste být blázen.
Ale oni znějakých důvodů uzavřeli 8000 takových půjček.
Navíc 2/3 těchto půjček bylo oceněno známkou AAA.
Což by znamenalo, že jsou tak bezpečné jako státní úpisy.
To je šílenství.
Goldman Sachs prodal taková toxická CDOčka za cenu
nejméně 3,1 miliard dolarů v první polovině roku 2006.
Hnery Paulson, CEO Goldman Sachs, byl nejlepe placeným
člověkem na Wall Street.
Dobré ráno, vítejte. S potěšením vám oznamuji, že budu
nominovat Henriho Paulsona na post ministra financí.
Má celoživotní zkušenosti s obchodováním a blízké znalosti
finančního trhu a má reputaci důvěrihodné osoby.
Mohli by jse si myslet, že si Paulson pohoršil, co se týká
příjmů. Naopak to bylo nejlepší finanční rozhodnutí,
které kdy učinil.
Paulson musel prodát své akcie Goldman Sachs v ceně
485 milionů dolarů, ale díky zákonu přijatým prvním
prezidentem Bushem, nemusel platit žádné daně.
To mu ušetřilo 50 milionů dolarů.
V roce 2007 publikoval Allan Sloan článek o CDOčkách
vydaných během posledních Paulsonových měsíců jako CEO.
Můj článek vyšel v říjnu roku 2007.
Už tehdy 1/3 hypoték byla pod vodou.
Teď je to většina.
Mezi těmi, kteří koupili tyto teď bezcenné cenné papíry,
byl i Důchodový system státních zaměstnanců v Mississippi,
kteří poskytují důchody pro 80 tisíc důchodců.
Přišly o miliony dolarů a teď se soudí s Goldman Sachs.
Průměrný roční důchod státních zaměstnance Mississippi:
18 750 USD
Průměrné roční prémie zaměstnanců Goldman Sachs:
600 000 USD
Roční prémie Hanka Paulsona v roce 2005:
31 000 000 USD
Ke konci roku 2006 pokročil Goldman Sachs ještě o krok dále.
Nejen že prodávali toxické CDOčka, ale začali sázet
proti CDOčkům, ktreré zákazníkům představovali
jako vysoce kvalitní investice.
Nákupen CDSek od AGI, Goldman Sachs mohl sázet proti
CDOčkům, které nevlastnili a dostat zaplaceno, když
CDOčka šli ke dnu.
Zeptal jsem se jich, jestli někdo někdy volal zákazníkům,
a řekl jim, "Víte, nám už se tento druh hypoték tolik nelíbí,
no, měl by jste to vědět."
Nic neodpověděli, ale přes telefon bylo možné cítít,
jak se smějí.
Goldman Sachs nakoupil CDSka od AIG nejméně
za 22 miliard dolarů.
Bylo to tolik, že si uvědomili, že by AIG mohlo zbankrotovat,
takže utratili 150 milionů, aby se pojistili proti krachu AIG.
V roce 2007 šli ale ještě dál.
Začali prodávat CDOčka speciálně poskládané tak,
aby šli kednu. Tudíž o čím víc peněz zákazníci přišli,
tím víc oni vydělali.
CEO a všichni řiditelé Goldman Sachs
odmítli poskytnou rozhovor pro rento film.
Ale v dubnu roku 2004 museli vypovídat před kongresem.
Prodal jste cenné papíry Timberwolf Securities za 600 milionů
dolarů. Před prodejem jste mezi sebou říkaly:
"Chlape, Timborwolf byl pytel sraček"
- To bylo v červenci.
- Ano. A považovali jste Timberwolf za ...
- To bylo až po té transakci.
- Ne, vy jste prodávali i potom.
- Ano, prodávali.
Dobře, stačí. Další e-mail, podívej te se, 1. červenec 2007:
"Prodej Timberwolfu má nejvyšší prioritu."
Vaše nejvyšší priorita byla prodávat váš "pytel sraček".
Není vaše povinnost oznámit klientovy, že máte opačný
zájem než on? To je moje otázka.
- Pane předsedo, snažím se pochopit...
- Já myslím, že chápete moc dobře. Jen nechcete odpovědět.
- Věříte, že máte povinost jednat v nejlepším zájmu
vašich klientů?
- Opakuji, senatorko, mamé povinnost ukazovat klientům
ceny na požádání...
Co si myslíte o tom, že vaši vlastní lide, prodávají cenné
papíry, které považují za "sračky"?
- Myslím, že by ... tedy hypoteticky ...
- Ne, to je skutečné. Dnes jsme to tu slyšeli:
"To je pytel sraček" ...
- Neslyšel jsem nic, co by ukazovalo na naše pochybení.
Není to konflikt, když prodáváte něco s úmyslem
si proti tomu potom vsadit aniž by jste svůj úmysl
sdělili klientovi?
- Chápete, kde je problém?
- V kontextu utváření trhu to konflikt není...
- Co jste cítil když jste slyšel, že vaši zaměstnanci označůjí
v e-mailech cenné papíry jako "pytel sraček"?
- Myslím, že je velmi nešťastné psát to do e-mailu...
- Do e-mailu?
- Myslím, že je to velmi nešťastné v jakékoliv formě.
- Je vám známo, že vaše konkurence praktikovala podobné
aktivity?
- Ano. A víc než my, v mnoha případech.
Manažer hedge fondu John Paulson vydělal 12 miliard
dolarů sázením proti trhu s hypotékami.
A když mu došli cenné papíry proti kterým mohl sázet,
spolupracoval s Goldman Sachs a Deutsche Bank,
aby vytvořili další.
Morgan Stanley také prodával hypotéční cenné papíry,
proti kterým pak sázel. Byl obžalován z podvodu
Státním důchodovým fondem Velikonočních Ostrovů.
Žaloba tvrdí, že CEO věděl, že ta CDOčka byla odpad. Totiž
přestože byly oceněné AAA, Morgan Stanley sázel proti nim.
O rok později Morgan Stanley vydělal stovky milionů dolarů,
přičemž investoři přišli téměř o všechny peníze.
Goldman Sachs, John Paulso a Morgan Stanley nebyli jediní.
Hedge fondy Tricadia a Magnetar vydělaly miliardy
sázením proti CDOčkům, které sestavili ve spolupraci
s Merrill Lynch, J.P. Morgan a Lehman Brothers.
Ta CDOčka byla prodána jako "bezpečné" investice.
Bývali byste si mysleli, že by si penzijní fondy řekly,
"Osahuje to subprime půjčky, proč bychom to kupovali?"
Jenže oni měli známý u Moodyho a Standard and Poor,
kteří řekli, že je to AAA.
Žádné cenné papíry nebyly vydávány bez těchto
"pečetí spolehlivosti" od ratingových agentur.
Ratingové agentury Moody's, S&P a Fitch vydělaly
miliardy dolarů tím, že dávaly vysoké známky
riskantním cenným papírům.
Ta největší z nich, Moody's, mezi roky 2000 a 2007
zčtiřnásobila svoje zisky.
Moody's a S&P byly odměňovány na základě známkování.
Čím více strukturovaným cenným papírum dali AAA ocenění,
tím vyšší byly jejich výdělky.
Jako by jste přišli do New York Times a řekli, že když napíší
kladný článek,, dostannou půl milionu, jinak nedostanou nic.
Ratingové agentůry mohli přerušit ten večírek, a říct
"Musíme zvednout naše standardy" a tak omezit příliv
peněz od investoru na riskantní půjčky.
Položky se známkou AAA rostly jako houby po dešti.
- Stovky miliard dolarů bylo známkováno.
- Ročně?
- Ano, ročně.
Už jsem světčil před oběma komorama kongresu,
a v obou případech na základě Prvního článku o
svobodě projevu tvrdili, že pokud my označíme něco
jako AAA, pouze tak vyjadřujeme "svůj názor".
Známkování S&P vyjadřuje náš názor.
Naše známkování jsou naše ... názory.
Jsou to jen názory.
Je třeba zduraznit skutečnost, že známky jsou naše názory.
S námi se podělit o své názory nechtěli.
Všichni odmítli poskytnout rozhovor pro tento film.
Naše známkování neodpovídá tržní hodnotě, volatility
ani stupni vhodnosti jako investice.
Část III: Krize
Do vysílání příchazí spousta ekonomu, ktreří říkají,
je to je bublina a že praskne, a bude to skutečný problém
pro ekonomiku.
Někteří dokonce mluví o recesy. Co je to nejhorší,
co by se mohlo stát, kdyby po celé zemi začali
klesat ceny nemovitostí?
Já nevěřím vaším předpokladům. Je to dost nepravděpodobné.
Nikdy jsme neměli celonárodní pokles cen nemovitostí.
Ben Bernanke se v únoru roku 2007 stal předsedou
Ustřední banky. V roce, kdy "subprime" půjčky vzkvétaly.
Navzdory četným varování, Bernanke neudělal nic.
Ben Bernanke odmítl poskytnout rozhovor pro tento film.
Robert Gnaizda se třikrát setkal s Benem Bernankem,
po tom, co se stal předsedou Ustřední banky.
Pouze na tom posledním setkání uznal, že tu byl problem
a že by se na to měla vláda podívat.
- To bylo kdy?
- 11. března 2009.
- Letos?
- Ano, letos.
- Takže jste se setkali každý rok, i rok 2008?
- Ano.
Jeden ze česti guvernerů Ustřední banky sloužící pod
Bernankem byl Frederic Mishkin, který byl ustanoven
prezidentem Bushem v roce 2006.
- Zůčastňoval jste se setkání Roberta Gnaizda z Greenlining
a radou Ustřední banky?
- Ano, to se mě přímo týkalo jako komisaře přes
záležitosti zákazníků.
On vás varoval, a to velmi konkrétně, o tom, ce se dělo.
Přinesl dokumentace o druhu půjčkách, které se tenkrát
uzavíraly. Slušně jste ho vyslechli, ale nic jste neudělali.
Já neznám detaily ... já, já ... nejsem si jistý ... musím se
přiznat, že si přesně nepamatuji takový rozhovor.
Ale dozajista se objevovali různé problémy, ale
nevěděli jsme, jak moc jsou rozšířené.
- Proč jste se sami nepodívali?
- Myslím, že se na to někdo díval. Celá skupina lidí...
- Promiňte, to nemužete myslet vážně. Kdyby jste se dívali,
tak by jste zjistili věci.
- To se vždycky lehce řekne ...
Už roce 2004 FBI varovala o epidemii podvodů s hypotékami.
Zjistili přeceňování, falešné doprovodné documenty a další.
V roce 2005 hlavní ekonom mezinárodního měnového fondu
Raghuram Rajan varoval, že nebezpečné motivace mohou vest
ke krachu.
V roce 2006 následovalo varování Nouriela Roubiniho.
V roce 2007 články Allana Sloana v časopise Fortune a
Washington Postu.
A opakovaná varování měnového fondu.
- Mluvil jsem za celou instituci, že ta krize, co je před náma,
bude obrovská.
- S kým jste mluvi?
- S vládou, Ministerstvem financí, Ustřední bankou, všemi.
V květnu roku 2007 manažer hendge fondu Bill Ackman
vydal oběžník, "Kdo drží ten pytel?", který popisoval,
jak se bude krize vyvíjet.
A počátkem roku 2008 Charles Morris vydal svou knihu
o nadcházející krizi.
[Snadné peníze, žívot na vysoké noze a velký krach.]
Prostě si nejste jistý co udělat. A mužete mít podeřzení,
že dochází ke snižování standardů, ale pak je otázka,
jestli by jste s tím měl neco dělat?
Do roku 2009 počet zabavených nemovitostí letěl dostropu.
A securitizační řetězec skolaboval.
Investiční banky přestali kupovat hypotéky a jak hypoteky
nebyly splácené, tucty věřitelů zkracovalo.
Chuck Prince ze Citibank tenkrát prohlásil,
"Musíme tančit dokud hraje hudba."
Ale v tu dobu, hudba už dávno nehrála.
Trh s CDOčkama zkolaboval a zanechal investičním bankám
půjčky, CDOčka a nemovitosti za stovky miliard dolarů,
které nemohli prodat.
Když krize začala tak ani Bushova vláda ani Ustředí banka
neveděly, která bije.
Kdy poprvé jste si řekla, to je nebezpečné, to je špatné?
Velmi dobře si na to vzpomínám.
Bylo to na setkání G7 v únoru roku 2008.
Mluvila jsem, tenkrát s Hankem Paulsonem, a říkam mu,
"Vidíme blížící se tsunami, a Vy ... navrhujete, jaké plavky
si máme obléknout."
- Co odpověděl? Co cítil?
- "Ano, vše máme pod kontrolou. Pečlivě situaci
sledujeme..." Uplně pod kontrolou.
Budeme ***ále růst, ok? A dokud rosteme,
rust je opak recese, to všichni víme.
Ve skutečnosti recese začala už čtyři měsíce před tím.
V březnu roku 2008 investičí bance Bear Stearns došli peníze
a byla koupena J.P. Morgan Chasem za 2 dolary za akcii.
Koupě se opírala o 30 miliard dolarů od Ustřední banky,
jako pohotovostní záruka.
Perfektní příležitost pro vládu udělat opatření,
která by redukovala další riziko.
Podle mých informací tohle není ještě konce. Budou další.
Já byl ... navštívil jsem investiční banky a spolu s Ustřední
bankou a komisí pro cenné papíry pracujeme na zvýšení
jejich likvidity ... posílení postavení.
Mám zprávy, že je náš regulační úřad velmi obezřetný.
7. září roku 2008 oznámil Henry Paulson státní převzetí
firem Fannie Mae a Freddie Mac, obrovské hypoteční banky
na hranici bankrotu.
To, co jsme dnes udělali, v žádném případě neodráží
nový pohled na korekci cen nemovitostí
ani sílu jiných finančních institucí.
O tři dny později oznámil Lehman Brothers rekordní ztráty,
a jeho akcie se propadly.
Co se stalo Lehman Brothers a AIG v září bylo překvapivé,
i po tom co se v červenci stalo Fennie a Freddie.
- Takže ještě v září existovaly nejaké věci, důležité věci,
o kterých se nevědělo.
- Myslím, že na tom něco je.
- Bear Stearns dostala dva měsíce před bankrotem AAA.
- Ne, ne. Jen A2.
- A2 neznamená bankrot, nebo ano?
- Kdepak, A2 je velmi dobrá investice.
Lehman brothers - A2 jen dny před bankrotem,
AIG - AA jen dny před statní kaucí.
Fannie Mae a Freddie Mac - AAA napokraji bankrotu,
Citigroup, Merrill - všichni měli vysoké investiční známky.
- Jak je to možné?
- No, to je dobrá otázka. Haha ... to je výborná otázka.
Pracovníci vlády nikdy nenavštívili žádnou velko finanční
instituci, s tím, že situace je vážná a nezjišťovali,
jak jsou na tom, aby šli s pravdou ven.
No to je práce regulačního úřadu. Jejich práce je sledovat
nekrytá místa těchto společností a jak čas postupoval,
oni byli čím dál tim víc vytříbení a odpovědní.
- Odpusťte, ale to očividně není pravda.
- Jakto že to nění pravda?
Věděl jste jaký rating měly společnosti jako Lehman Brothers,
Merrill Lynch, AIG v srpnu roku 2008 a domníval jste se,
že jsou přesné?
- Bylo jastné, že dřívější ratingy byly nepřesné, protože
je tenkrát podstatně snížili.
- Nesnížili.
- Nějaké byly snížené... v sektoru, určitě ceny akcii...
- Né nějaké. Všechny firmy měly alespoň A2 předtím
něž byly zachráněny.
- No, víte, potom moje odpověď je, že moje znalosti nejsou
dostatečné, abych vám mohl odpovědět.
Guvernér Ústřední banky Fred Mishkin reziguje ke 31. srpnu,
prý se chce vráti k učení na Columbiské obchodní akademii.
- Proč jste v srpnu 2008 odežel z Ústřední banky uprostřed
nejhorší finanční krize...
- No já, musel jsem opravit jednu učebnici.
Jeho odchod zanechává 3 ze 7 míst neobsazených
v době, kdy ho ekonomie potřebuje nejvíc.
Jsem si jistý, že ta učebnice byla důležitá, ale nemyslíte,
že se tenkrát ve světě děly poněkud důležitější věci?
V pátek, 12. září Lehman Brothers došli peníze
a celý investiční průmysl šel rychle kednu.
Stabilita celého finančního systému visela na vlásku.
Ten víkend se Henry Paulson a Tim Geithner, prezident
New Yorkské ústřední banky, setkali s CEO největších bank,
aby diskutovali o záchraně Lehman Brothers.
Ale Lehman nebyl jediný. Merrill Lynch, další veliká investiční
banka, byla na pokraji bankrotu a už v neděli byla koupena
společností Bank of America.
Jediná banka, která chtěla koupit Lehman, byla Britská
firma Barkley's, jenže britský regulační úřad požadoval,
finanční záruky od vlády spojených států.
Paulson odmítl.
Ani Lehman ani vládá neměla žádný plán pro případ bankrotu.
Naskákali jsme do taxíku a jeli rovdnou do Ustřední banky.
Chtěli zahájit konkurzní řízení ještě před půlnocí 14. září.
Pořád jsme opakovali, že to bude strašná událost.
Dokonce jsem použil výraz, "Armageddon".
- Zvážili dobře všechny následky, toho co navrhují?
S trhem by taková věc pořádně zamávala.
- To jste jim žekl?
- Ano.
- Pry zvážili všechny naše námitky, ale stále byli přesvědčeni,
že aby se trh sklidnil a šel dál, Lehman musel jít do konkurzu.
- Sklidnil?
- Ano.
- Kdy Vám řekli, že Lehman půjde do konkurzního řízení?
- Až po tom, co se to stalo.
- Až potom?
- A ... jaká byla Vaše reakce?
- Ješkovi zraky.
Paulson a Bernanke se neradili s jiními vládami
a nechápali následky konkurzních zákonů cizích států.
Dle britského zákona,
pobočka v Londýně musela být okamžitě zavřena.
Tisíce a tisíce finančních transakcí muselo být pozastaveno.
Hedge fondy, které měli aktiva v Lehman Brothers,
ráno se zděšením zjistili, že je neůžou dostat zpět.
Jedeno kolečko v soukolí selhalo, což způsobilo lavinový
efekt v celém systémů.
Nejstarší peněžní fond si odepsal asi 3/4 miliardy jako
špatné úvěry od Lehman Brothers, který zbankrotoval.
Krach Lehman Brothers také způsobilo kolaps trhu
se směnkami, kterými mnoho firem platí za poskytnuté služby,
jako mzdové účetnictví.
Musí tak propouštět změstnance, nemohou koupit jen část.
Firmy to zničí.
Najednou se lidé zastavili a řekli si,
"Čemu máme věřit? Není už v co věřit."
Ten samý týden AIG dlužila majitelům CDSek 13 miliard
dolarů, ale peníze neměla.
AIG bylo další kolečko.
Kdyby AIG mělo jít ke dnu, letadla by přestala lítat.
17. září AIG je převzato státem
a druhý den Paulsona Bernanke žádají kongres
o 700 miliard dolarů, aby vykopili banky.
Varovali, že v opačném případě dojde
ke katastrofálnímu finanční kolapsu.
Bylo to děsivé. Celý finanční system byl zmražen.
Celý finanční systém, celý kreditní systém.
Nikdo si nemohl půjčit peníze.
Bylo to jako srdeční zástava světového finančního systému.
Hraji s kartami, které mi byly rozdané.
Řeším následky mnoho věcí, které započali před mnoha lety.
- Ministr Paulson mluvil celý podzim a on odsuzoval věci,
a bylo jich hodně, které to celé způsobily, takže nechápu...
- To nemyslíte vážně.
- Myslím to vážně. Co jste čekal, že měl dělat a neudělal?
- Paulson byl hlavní odpůrce regulací derivátů, a také
prosazoval snižování vlastního kapitálu investišních bank.
- A co jako?
- Nikdy se o těchto věcech nezmínil.
- Můžeme nachvíli vypnout nahrávání?
Henry Paulson odmítl poskytnout rozhovor pro tento film.
Druhý den po vykoupení AIG bylo majitelů CDSek, zejména
Goldman Sachs, vyplaceno pojistné plnění 61 miliard dolarů.
Paulson, Bernanke a Geithner donutili AIG zaplatit
100 centu za dolar, místo smlouvání nižší ceny.
Vykoupení AIG stálo daňové poplatníky
více než 150 miliard dolarů.
160 miliard prošlo AIG, 14 miliard šlo Goldman Sachs.
Paulson a Geithner přinutili AIG vzdát se práva soudit
Goldman Sachs a ostatní banky pro podvod.
Není problém, když osoba vedoucí řešení krize,
je bývalí CEO Goldman Sachs, někdo kdo se hodně
podílel na vzniku té krize?
Musíte uznat, že finanční trhy jsou velmi složitá záležitost.
4. října roku 2008 podepsal prezident Bush
kauci na 700 miliard dolarů.
Ale světové akciové trhy se ***ále propadaly ze strachu,
že světová recese je nevyhnutelná.
Kauce nedokáže zadržet příboj výpovědí a vystěhování.
Nezaměstnanost v USA a v Evropě rychle šplhá na 10 procent.
Recese se urychluje a šíří se po celém světě.
Začal jsem se opravdu děsit, protože jsem nepředpokládal,
že celý svět najednou půjde ke dnu takovým tempem.
V prosinci 2008 jsou General Motors and Chrysler
před bankrotem.
A díky kolapsu kupní síli v USA,
zámořský export čínských továren jde ke dnu.
Více než 10 milionů migrujících pracovníků přišlo o práci.
Podtrženo a sečteno, ti nejchudší, jako vždycky, zaplatí nejvíc.
Tady můžete vydělat spoustu peněz.
Jako 70, 80 dolarů měsíčně.
Na farmě na venkově si zdaleka tolik nevyděláte.
Pracovníci posílají peníze rovnou domů. Svým rodinám.
Krize začala v Americe. Všichni víme, že přijde až do Číny.
Některé továrny propusí zaměstnance.
Někteří lidé budou chudí, protože přijdou o práci.
Život bude těžší.
Náš růst byl asi 20 procent.
Byl to báječný rok.
Pak náhle mínus 9 jen za čtvrtletí.
Vývoz zkolaboval.
Předpokládáme 30ti procentní pokles.
Byla to rána. Z útesu dolů. Bác.
Jak se krize rozšiřovala, nevědělí jsme, kam až se rozšíří.
Doufali jsme, že se před ní nějak dokážeme uchránit,
že najdeme úkryt před bouří.
Ale to nebylo možné, v globalizovaném světe,
ekonomie států jsou provázané mezi sebou.
Počet vystěhování ve Spojených státech
dosáhlo 6 milionů počátkem roku 2010.
Vždy když dojde k vystěhování, ovlivní to všechny,
kdo kolem toho domu žijí.
Nemovitost jde na trh za nižší cenu.
Někdy není dlouho udržovaná.
Odhadujeme, že dojde k dalším 9 milionů vystěhování.
Jeden víkend jsme se šli podívat, jaké domy jsou naprodej.
Jeden se nám líbil.
Splátka měla být 3 200 dolarů.
Columba Ramos a její muž nemluví anglicky.
Byly podvedeni svým prodejcem hypoteky,
který byl placen vydřidušským věřitelem.
Vše bylo pěkné, dům byl pěkný.
Nízká splátka. Všechno bylo jako bychom vyhráli loterii.
Tvrdá realita přišla s první splátkovou výzvou.
Bylo mi líto mého muže...
...procuje hodně.
A máme tři děti.
[Stanové město na Floridě]
Naprostá většina lidí tady jsou oběti ekonomiky.
Žili od výplaty k výplatě, a když dostali výpověď, byl to konec.
A z podpory nezaplatíte hypotéku ani leasing.
Vozil jsem kmeny stromů z lesa. A oni zavřeli celý
dřevospracující žetězec, pily a všechno.
Tak jsem se přestěhoval sem, abych pracoval na stavbě.
Ale pak zavřeli i stavbu.
Je to fak težký. Spusta lidí má problémy.
Uvídíte víc kempů jako tenthle. Protože práce není.
Část IV: Zodpovědnost
Když se firmě dařilo, i nám se dařilo.
Když se firmě nedařilo, pane, ani nám se nedařilo.
Lidé, kteří zničili své společnosti a světovou ekonomiku,
odešli s svým jměním nedotčeným.
Pět nej ředitelů u Lehman Brothers vydělalo více než,
miliardu dolarů mezi roky 2000 a 2007.
Když firma zbankrotovala, všechny peníze si mohli nechat.
Systém fungval.
Nedává smysl uzavírat půjčky, které nebudou spláceny.
Protože tratíme. Oni tratí, společnost tratí, my tratíme.
Angelo Mozilo, CEO Countriwide, vydělal mezi roky
2003 a 2008 470 milionů dolarů.
Z toho 140 milionu vydělal prodejem akcií Countrywide
rok před jejím bankrotem.
Představenstvo zodpovídá zato, když společnost zkrachuje.
Oni jsou zodpovědní za najímání a propouštění CEO
a dohlíží na všechna důležitá rozhodnutí.
Problém je, že představenstvo je voleno. V mnoha případech
nejsou vybíráni právě nikým jiným než CEO.
- Představenstvo a prémiová komise jsou tělesa nejlépe
situovaná pro určování výše mezd pro CEO.
- Jak by jste jejich činnost za posledních 10 let oznámkoval?
- Když se podíváte na tyto ... dal bych jim asi dvojku.
- Dvojku? Né pětku?
- Pětku né, pětku né.
CEO Merrill Lynch Stan O'Neal dostal 90 milionů dolarů jen
v letech 2006 a 2007.
Po tom, co přivedl společnost ke krachu, představenstvo mu
dovolilo resignovat a on dostal odstupné 161 milionů dolarů.
Místo výpovědi, nechali O'Niela resignovat a on si odnesl
161 milionů dolarů.
- Takové bylo rozhodnutí tehdejšího představenstva.
- A jak by jste toto oznámkoval?
- To je těžší. Dvojku asi né.
O'Nealův nástupce John Thain dostal zaplaceno
87 milionů dolarů v roce 2007
a v prosinci roku 2008, dva měsíce po kauci zaplacené
daňovými polatníky, Thain a představenstvo Merrill
rozdalo miliardy v prémiích.
V březnu roku 2008 finančníoddělení AIG
přišlo o 11 miliard dolarů.
Namísto výpovědi, vedoucí oddělení Joseph Cassano,
dále pracoval pro AIG jako poradce,
za milion dolarů měsíčně.
Bylo zapotřebí, aby oddělení nepřišlo o intelektuální znalosti
klíčových zaměstnanců.
Asi před rokem jsem se zůčastnil velmi zajímavé
večeře kterou pořádal Hank Paulson.
Byli tam nějací politici a několik CEO těch největších bank.
K ménu překvapení říkaly, že byly moc chtivý, nenasytní,
a cítili se částečně odpovědni.
Pak se obrátili na ministra financí, a říkají mu, že měl více
regulovat, že byly moc hamižní a že si nemohli pomoci.
Tomu se dá vyhnout je regulovaním.
Mluvil jsem s mnoha bankéři a toto je poprvé kdy slyším,
že by sami žádali o regulaci svých prémií.
No, to bylo tenkrát. Měli opravdu strach.
Pak se našlo řešení krize a já myslím, že jim otrnulo.
Ve spojených státech jsou dnes banky mnohem větší,
mocnější a více koncentrované než kdy předtím.
Malá konkurence. Spousta malých bank byla
koupena těmi velkými.
JP Morgan je větší než před krizí.
JP Morgan převzal Bear Stearns a WAMU.
Bank of America převzala Coutrywide a Merril Lynch.
Wells Fargo převzal Wachovia.
Po krizi začal finanční sektor více než před ní
bojovat proti reformě.
Finanční sektor zaměstnává 3 000 lobbyistů.
Víc než pět pro každého člena kongresu.
Myslíte, že má finanční průmysl ve Spojených státech
přílišný politický vliv?
Ne. Myslím, že každý občan je zastoupen ve Washingronu.
A myslíte, že každý segment společnosti má rovný přístup?
Můžete vejít do jakékoliv místnosti, kde se jedná, ano.
Každý může vcházet do místností, ale každý nemůže psát
lobovací šeky, které finanční průmysl píše.
Nebo ve stejné míře přispívat na kampaně.
Mezi roky 1998 a 2008 utratil finanční průmysl 5 miliard
dolarů na kampaně a lobbyisty.
Od krize utrácí ještě víc.
Finanční průmysl užívá svého vlivu ještě jinak,
očemž mnoho lidí nemá ani ponětí.
Zkorumpovalo samotné studium ekonomiky.
Deregulace měla ohromnou finanční a intelektuální podporu.
Lidé jí vykládali jak se jim hodilo.
Ekonomové byli hlavní zdroj iluze.
Od 80tých let učitelé ekonomie byly hlavní advokáti deregulací.
A hráli významnou roli při utvážení vládních stanovisek.
Velmi málo těchto odborníku přes ekonomii
varovalo před touto krizí.
A i potom se mnoho znich staví proti reformě.
Lidé, co tyhle věci učí, bývají dobře placeni jako konzultanti.
Lektoři na obchodních akademií nežijí z učitelského platu.
Žijí si velmi, velmi dobře.
Za poslední desetiletí finanční průmysl přispěl asi 5 miliard
dolarů na politické kampaně. To je dost.
- Vám to nevadí?
- Ne.
Martin Feldstein je profesor na Harwardu.
A jeden z předních ekonomů světa.
Jako Reaganův hlavní ekonomický poradce
se poddílel na deregulaci.
A v letech 1988 až 2009 byl členem představenstva AIG,
která mu platili miliony dolarů.
- Litujete něčeho z doby, kdy jste byl v pedstavenstvu.
- Nemám Vám co říct... teda ničeho nelituji, absolutně ne.
- Litujete některých rozhodnutí AIG?
- K AIG nemohu nic dalšího říct.
Učil jsem na Northwestern, v Chicagu, na Harwardu, Columbii
Glenn Hubbard je děkan Columbijské obchodní akademie
a byl předseda ekonomických poradců George W. Bushe.
Myslíte, že má finanční průmysl příliš politické moci
ve spojených státech?
To si nemyslím, uvážim-li jak na ně obvykle
všichni ve Washingtonu ***ávají.
Mnoho předních ekonomů tiše vydělává jmění jak
pomáhají utvářet veřejnou debatu a politická stanoviska.
Analysis Group, Charles River Associates, Compass Lexecon,
Law and Economics Consulting Group vedou mnohamiliardový
průmysl spočívající v pronajímání expertu přes ekonomii.
Jejich služeb využívali Ralph Ciofi a Matthew Tannin
manažeři hedge fondu Bear Stearns,
kteří byly stíháný pro podvod s cennými papíry.
Po najmutí Analysis Group byli oba osvobozeni.
Glenn Hubbard dostal 100 000 dolarů,
aby svědčil v jejich prospěch.
- Myslíte, že obor ekonomie je v konfliku zájmů?
- Nechápu, jak to myslíte.
Myslíte, že značná část ekonomů má finanční konflikt zájmů,
který by mohl zpochybňit..
Aha, chapu co chcete říci. Pochybuji o tom.
Vite, většina učitelů ekonomie nejsou bohatí obchodníci...
Hubbard vydělává 250 tisíc dolarůročně jako člen
představenstva Met Life.
Býval člen představenstva Capmark, velkého prodejce
hypoték během bubliny, který zbankrotoval v roce 2009.
Dále pracoval jako poradce pro Nomura Securities,
KKR Financial Corporation a mnoho dalších finanční firmy.
Laura Tyson, která odmítla poskytnout rozhovor
pro tento film, je profesorka na Barkeley v Californii.
Byla předsedkyní ekonomických poradců a pak řiditelka
Národní obchodní rady za Clintona.
Krátce po odchodu z vlády se stala členkou
představenstva Morgan Stanley,
který jí platil 350 tisíc dolarů ročně.
Ruth Simmons, prezidentka Brown University, vydělává
v představenstvu Goldman Sachs přes 300 tisíc dolarů ročně.
Larry Summers, který se jako ministr Financí velmi
zasloužil o deregulaciderivátu,
se stal v roce 2001 prezidentem Harvardu.
Při tom vydělal miliony za konzultacepro hedge fondy,
a další miliony za přednášky hlavně pro investiční banky.
Summers ohlásil svoje jmění mezi 16,5 a 39.5 milionů dolarů.
Frederic Mishkin, který se po odchodu z Ustřední banky
vrátil na Columbiskou univerzitu, ohlásil sve jmění
mezi 6 a 17 miliony dolary.
- V roce 2007 jste spolupracoval na referátu o
finančním systému Islandu.
-Správně.
Island je také pokročilá země s výbornými institucemi,
nízká korupce, přívní stát.
Ekonomika se už přizpůsobila finančnímu osvobozování,
přičemž regulace a státní dozor je obecně silný.
To byla chyba. Ukázalo se, že regulace a státní dozor
nebyly dost silné.
- Tak co vás přesvědčilo o tom, že byla?
- Protě napíšete to, co zrovna máte, a o Islandu se vědělo,
že má dobré insituce, byl považován za velmi pokročilou zemi.
- Kdo Vám to řekl? Jakou studii jste provedl?
- Mluvíl jsem s lidmi, věřil jsem Centrální bance,
která neodvedla dobrou práci...
- Proč by jste "věřil" Centrální bance?
- No, věříte ... píšete to co víte...
- Kolik vám zaplatily za to, že jste to napsal?
- Myslím že to bylo asi ... to je veřejná informace.
Frederic Mishkin dostal za napsání referátu
124 tisíc dolarů od islandské Obchodní komory.
Ve vašem životopise byl název referátu změněn,
z Finanční STABILITA Islandu
na Finanční NESTABILITA Islandu.
Já nevím ... ať už je odkudkoliv, to jsem se asi přepsal.
Každý, kdo vydává nějakou studii by měl zveřejnit,
jestli nemá nějaký konflikt zájmů.
- Pokud vím, tak neexistuje žádné takové nařízení.
- Nedokážu si představi, že by to někdo neudělal.
Napsat to do referátu.
Neudělat to, by bylo velmi neprofesionální.
- Nevšiml jsem si nikde v referátu toho, že by jste se zmínil
o tom, že vám za to islandská Obchodní komora zaplatila.
- Já ... víte
Richard Portes, nejznámější ekonom v Británii a
profesor na Londínské obchodní akademii
také napsal referát oslavující finanční sektor Islandu
pro islandskou Obchodní komoru v roce 2007.
Banky mají velikou likviditu, dokonce vydělali peníze
na tom, že islandská koruna klesla. Jsou to silné banky.
Jsou to dobře vedené banky.
Portes ve svém referátu také neuvedl,
že mu islandská Obchodní komora zaplatila.
- Požaduje Harward uvádění konfliktu zájmů do publikací?
- Pokud vím, tak ne.
- Žádáte od lidí, aby hlásili příjmy mimo univerzitu?
- Ne.
- Nemyslíte, že to je problém?
- Nechapu proč.
Martin Feldstein v představenstvu AIG,
Laura Tyson v představenstvu Morgan Stanley
- Larry Summers vydělává miliony ročně jako konzultant
pro finanční firmy - nerelevantní.
- Ano, v podstatě nerelevantní.
Napsal jste spoustu článků na spoustu různých témat.
- Nikdy Vám nepřišlo zapotřebí napsat článek
o rizikách neregulovaných "credit default swaps"?
- Ne, nikdy.
- A co se týče neregulovaných kompenzací a prémií CEO?
Efekt jejich příspěvků na politické kampaně?
- Neměl jsem k tématu, co dodat.
Dívám se na váš životopis a vypadadá to jako by
většina vašich aktivit mimo univerzitu byly konzultace
pro finanční průmysl.
- Je to tak?
- Pokud vím, tak moji klienti nejsou v mém životopise.
- Kdo jsou vaši klienti?
- Nemyslim si, že se o tom s Vámi musím bavit.
- Dobře.
Ještě máte nekolik minut, pak je rozhovoru ukonce.
- Poskytujete konzultace pro nějaké finanční firmy?
- Ano. Ale nechci jít to detailů.
- Patří mezi ně finanční firmy?
- Možná.
- Nevzpomínáte si?
Tohle není výslech, pane. Ze zdvořilosti jsem vám poskytl
svůj čas, čehož teď lituji. Ještě tři minuty. Tak se snažte.
V roce 2004 Glenn Hubbard spolu s Williamem C. Dudley,
vedoucím ekonomem Goldman Sachs, napsal známou studii.
Hubbard v ní oslavoval deriváty a sekuritizační řezec,
tvrdil že zlepšili dostupnost kapitálu a zlepšovali stabilitu trhu.
Zmínil snížení nestálost ekonomie a tvrdil,
že recese jsou mírnější a méně časté.
Jenže deriváty chránily banky proti strátám,
a rozdělovali riziko.
Výzkumník medicíny napíše článek, že
k léčení nějaké nemoci se má pužít nějaký lék.
Pak se ukáže, že 80% jeho příjmů pochází od výrobce léku.
To by vám nevadilo?
Myslím, že je důležite zveřejňovat případný střet zájmů...
Ale to je něco úplně jiného, než o čem jsme mluvili,
protože ...
Prezidenti Harvardu a Columbiské se odmítli vyjádřit
k konfliktu zájmů na akademické půdě.
Oba odmítli poskytnout rozhovor pro tento film.
- Co to vypovídá o ekonomické vědě?
- Na oboru nezáleží. Je to vskutku důležitá část problému.
Část V: Co bude nyní
Stoupající moc finančního sektoru byla součástí
šírší změny v Americe.
Od 80tých let Spojené státy se stalý méně rovnou společností
a přišly o své ekonomické prvenství.
Společnosti jako General Motors, Chrysler a US Ocelárny,
dříve jádro ekonomie Spojených států,
byly špatně vedené a propadali se za konkurencí.
A když země jako Čína otevřely své ekonomiky,
Americké společnosti začaly posílat práci do zahraničí,
aby ušetřily.
Po mnoho a mnoho let, 600 milionů lidí bylo schováno
před další práce, která na planetě existovala.
Náhle bambusová a železná opona byla zvednuta,
a tak máte dalších 2,5 miliard lidí.
Američtí dělníci byly propouštěni po desíti tisících.
Základy našeho výrobního průmyslu
byla zničena během několika let.
Jak výroba upadala, jiné průmysly rostly.
Spojené státy vynikají v oboru informačních technologií,
kde je jednoduché nají dobře placená místa.
Ale tato místa vyžadují vzdělání, a pro průměrné Američany,
vysoké školy jsou finančně nedostupné.
Přičemž soukromé prestižní univerzity jako Harward
dosstavání dotace miliardy dolarů
prostředky státních univerzit se krátí
a školné se zvedá.
Škonlé pro kalifornské státní školy vzrostlo
z 650 dolarů v 70tých letech
na více něž 10 tisíc dolarů v roce 2010.
Peníze hrají čím dál tím významnější roli v rozhodování,
jestli jít na univerzitu nebo ne.
Mezitím se daňový systém změnil ve prospěch bohatých.
Když jsem se stal prezidentem, myslel jsem,
že jsou daně moc vysoké. A byly.
Nejdamatičtější změna byla skupina daňových úlev,
vymyšlené Glennem Hubbardem,
když byl Bushovím ekonomickým poradcem.
Bushova vláda ostře zredukovala daně z investic a dividend,
a úplně zrušila dědickou daň.
Bylo plán, který když uskutečněn,
zanechal 1,1 bilionů v rukách amerických dělníků,
rodin, investorů a drobným podnikatelům.
Většina výhod připadla procentu těch nejbohatších američanů.
A mimochodem, to je jádro naší strategie k oživení ekonomie.
Nerovnost jmění ve Spojených státech je větší,
než v jíných rozvinutých zemích.
Americké rodiny odpověděly jedním z dvou způsobů:
Více hodin pracovat, nebo se zadlužit.
Střední třída se probadá dál a dál,
a politici odpoví tím, že více zpřístupní půjčky.
Nemusí se vám špatně bydlet.
I nízkopříjmové rodiny mohou bydlet
v tak pěkném domě jako ostatní.
Americké rodiny si půjčovaly na domy, auta,
zdravotní péči a vzdělání svých dětí.
Lide ve spodních 90% ztratili půdu pod nohama
mezi roky 1980 a 2007.
Všechno to šlo hornímu 1%.
[Podíl z celkových příjmů horního 1%]
Poprvé v historii Spojených států má nová generace
méně vzdělání a méně prosperuje než ta předcházející.
Období hamižnosti a nezodpovědnosti na Wall Streetu
a ve Washingtonu nás přivedla do krize, kterou jsme
nezažily od Velké deprese.
Před volbami 2008, když krize udeřila, Barack Obama
ukázal na hamižnost Wall Streetu a selhání předchozí
vlády regulovat jako na věci, které bylo třeba změnit.
Nedostatek dohledu na Wall Street a Washingtonu
nás přivedlo do těchto problémů.
Když nastoupil do funkce, mluvil o potřebě finanční reformy.
Chceme systémově regulovat rizika, zvednou požadavky
na volný kapitál. Potřebujeme agenturu chránící zákazníky.
Musíme změnit kultůru na Wall Street.
Když to konečně udělali v polovině roku 2010,
finanční reforma byla slabá.
V některých kritických oblastech týkajících se
ratingových agentur, lobování a prémií,
nic významného nebylo ani navrženo.
Co se týká Obamovi "regulační reformy",
moje odpověd je: "Ha." Je tam hodně málo reformy.
- Jak to?
- Je to vláda Wall Streetu.
Obáma vybral Tima Geithnera jako Ministra financí.
Geithner byl preziden Ustřední banky během krize,
a zasloužil se o to, že Goldman Sachs dostala
100 centů za dolar ze sázek proti hypotékám.
Když byl Tim Geithner pod přísahou, když se stával
Ministrem financí, tak řekl, že nikdy nebyl regulátor.
Já tomu rozumím tak, že vůbec rozuměl
svému úkolu jako prezident Ustřední bance.
Tim Geithner odmítl poskytnout rozhovor pro tento film.
Novým prezidentem Ustřední banky se stal
William C. Dudley.
Bývalý vedoucí ekonom Goldman Sachs, který
spolupracoval s Hubbardem na studii oslavující deriváty.
Mark Paterson, bývalí lobbyista Goldman Sachs,
vede Gaithnerův kabinet.
A jeden z hlavních poradců je Lewis Sachs,
který dohlížel firmu Tricia, která byla těžce zapletená
do sázkek proti hypotékám, které prodávala investorům.
Obama vybral Garyho Genslera jako vedoucího
Komise pro obchod s komoditami.
Ten je bývalý ředitel Goldman Sachs,
který se zasloužil o zákaz regulování derivátů.
Do vedení Komise pro cenné papíry Obama posadil
Mary Shapiro, bývalou CEO FINRA,
seberegulační těleso investičních banek.
Vedoucím svého vlastního kabinetu udělal Obama
Rahma Emanuela, který
si vyděla 320 tisíc v představenstvu Freddie Mac.
Martin Feldstein i Laura Tyson jsou členové Obamovy
Rady pro oživení ekonomie.
A Larry Summers je jeho hlavní ekonomický poradce.
Ti nejhlavnější ekonomiční poradci jsou ti samí lidé,
kteří strovřili ten systém.
Když začalo být jasné, že Geithner a Summers budou
mezi hlavními poradci, věděl jsem, že se nic nezmění.
Obamova vláda odolala regulování kompenzací v bankovnictví,
přestože vůdci cízích států jednali.
Myslím, že finanční průmysl by
jako každý jiný průmysl služeb,
měl sloužit ostatním, a ne jen sobě.
V září roku 2009 Christine Lagarde a finanční ministři
Švédska, Dánska, Lucemburska, Itálie, Španělska a Německa
vyzvali státy G20, včetně USA, aby striktně omezily
kompenzace bankéřů.
V červenci roku 2010 Evropský parlament
přijal tyto regulace.
Obamova vláda neodpověděla.
Berou to jako dočasné probliknutí,
a pak se věci vrátí k normálu.
... a to je důvod proč ho i ***ále ustanovuji
předsedou Ústřední banky. Děkuji.
V roce 2009 prezident Obama nechal Bena Bernanke
v čele Ústřední banky.
Dodnes nebyl žádný vysoce postavený bankéř
stíhán ani zatčen.
Žádní státní žalobci nebyly pověřeni.
Žádná banka neni trestně stíhána
za podvody s cennými papíry
ani účetní podvody.
Obamova vláda se ani nepokusila o zpětné získání
prémií vyplacených bankéřum během bubliny.
Určitě by mě napadly nějaké kriminální žaloby
proti vedení Countrywide, jako Mozilo.
- Určit bych se podíval na Bear Stearns,
Goldman Sachs, Lehman Brothers, Merill Lynch.
- Kriminální stíhání?
- Ano.
Bylo by těžké vyhrát.
Ale mohli by to zvládnout, pokud by našli dost
podřízených ochotných vypovídat pravdu.
V průmyslu, kde je běžné užívat drogy, prostituci,
a podvodné účtování protitutek jako firemní výdaje,
by nemělo být těžký donutit lidi mluvit.
Kdyby chtěli.
Dohodli jsme se na polechčující okolnosti,
když budu vypovídat.
- Ale nezajímali je moje záznamy, nic je nezajímalo.
- Nezajímali se o Vaše záznamy?
- Správně.
Existuje jakási zdrženlivost ke zneužívíní lidských ... osobních
hříchů k donucování lidí mluvit, ohledně případů z Wall Street.
Možná je to tím, čím jsme si nedávno prošli.
Snad se to změní. Nechci nikoho soudit.
Státní žalobci neměli žádný problém použít
osobní neřesti Eliota Spitzera, aby ho donutili
resignovat v roce 2008.
Neukázali podobný nasazení proti Wall Street.
Příjdete dnes sem, a říkáte, že vás to mrzí, že jste
o tom nevěděli že už to neuděláte. Věřte nám.
Ve svém státě mám zřejmě nějaké voliče,
kteří někdy okradli vaší banku a ti řikají to samé:
Také je to mrzí, nechtěli to udělat, a už to neudělají.
V roce 2009 je stupeň nezaměstnanosti nejvyšší
za posledních 17 let.
Zaměstnanci Morgan Stanley dostanou 14 miliard dolarů,
zaměstnanci Goldman Sachs více než 16 miliard dolarů.
A v roce 2010 byly prémie ještě výšší.
Proč by finanční inženýr měl být placen čtyřikrát
až stokrát více, než skutečný inženýr.
Skutečný inženýr staví mosty a finanční inženýr staví sny.
A když se ze snu stane noční můra ostatní za to zaplatí.
Po desetiletí byl americký finanční systém
bezpečný a stabilní.
Ale pak se něco změnilo.
Finanční průmysl se otočil ke společnosti zády
zkorumpoval politický systém
a přivedl svět do krize.
Za obrovskou cenu jsme předešli katastrofě
a teď se zotavujeme.
Jenže lidé a instituce, kteřé krizi způsobily, jsou stále u moci
a to je potřeba změnit.
Budou nám řikat, že je potřebujem
a že co dělají, je příliš komplikované,
než abychom tomu rozuměli.
Budou říkat, že už se to nestane.
Utratí miliardy dolarů v boji proti reformě.
Nebude to jednoduché
ale za některé věci stojí bojovat.