Tip:
Highlight text to annotate it
X
Nalezena na místě "US-447".
Oblast formálně známá jako "Central Park".
27. dubna
6:42 ráno
Byt otce Beth.
Je mimo město.
A hned je z toho dobrej den.
Beth?
- Robe, co to děláš?
- Nic.
Nic.
Ona se stydí.
Už se vidím na netu.
Ne, klidně se oblíkni.
Zajímám se o jiné věci.
Jako?
Jako o tebe.
To bylo těsně.
Jsem z toho...dost vytřepaná.
Zmlkni, nikdy jsem ta ještě nebyla.
Tys ještě nikdy nebyla na Coney Island?
- Ne.
- Jak si tam nemohla být?
Nevím, prostě ne.
Je to fakt prdel. Vemu tě tam.
Co to děláš? Co?
- Ne, mě netoč.
- Nikdo ty trenky neuvidí.
Nebudeš to dávat na
www.dvanácthrudník.com, ne?
- Co ještě?
- Ještě co?
- Tak nám tedy řekněte, co budete dnes dělat?
- Bez poznámek.
- Běží to? - Dávej pozor! - Není to moje
kamera. Nevím ani, kde je zoom.
Jo jo tady, už to asi mám.
Jede to?
Super, tak koukej,
ať tě nic nepřejede.
To má bejt směšný?
V kolik hodin se tak ukáže?
Za pár hodin.
Proto musíme spěchat.
- Kam to jdeme?
- Hned tady na rohu. Do obchodu.
Proč s bratrovou kamerou
nepřipravíš ceremonii?
Proč? Vždyť to přeci není svatba.
Vím, že není. Ale řekla
jsem: jako na svatbě.
Nechápu, proč to mám dělat já.
Ani s tím neumím zacházet.
27. dubna 11:14 ráno
To teda není.
Nemáš žádný vodítko...
22. května 6:45 večer
Zeptám se tě.
Vidíš mě v tom hledáčku?
- Jo.
- A ty tašky, co táhnu?
- Záslužná práce.
- Určitě to pobereš.
To je ohromný.
- Já nechci. - Je to tvůj brácha.
- Je to na hovno. - Není.
Ale je! Nebudu to dělat!
Jasone! Plánovala jsem to 2 týdny.
Dobře, dobře, udělám to.
Je vážně nažhavená.
Zlato no tak.
Jen jsem si dělal prdel.
Hude!
Poslouchej mě, mám pro tebe práci.
- Já už tady práci mám...
- Jo vidím, ale tohle je důležitější...
Víš jak lidi vždy na svatbě dělají
ty rozhovory do kamery?
Ne.
Tak dobře, vezmeš tu kameru...
a budeš chodit kolem a říkat lidem,
ať řeknou Robovi nějaké to přání.
Já ti nevím chlape, je
v tom hodně zodpovědnosti.
- Nemůže někdo jinej?
- A bude tady Marlena.
- Fakt?
- Jo.
- Vezmeš si to a pokecáš s ní o Robovi.
- Neřekl jsem, že to udělám.
- Vyzkoušej to.
- Dobře.
- Připraven?
- Jo, můžeš.
Robe, ani nevím co říct, brácho.
Hodně štěstí v Japonsku.
Mám tě moc rád.
Jsem na tebe pyšnej.
- Všechno.
- Všechno?
- Jo, lehký ne?
- Jo.
Vlastně to bude prdel.
- Užij si to, Hude.
- Díky chlape.
- Počkej!
- Hej lidi! Hej!
Co říct? Měj se.
Nebo jak se to řekne Japonsky?
- Sajonara?
- Sajonara? - Jo, dobrý.
- Co to děláš?
- Točím.
Ale já požádala Jasona.
Aha, no jo. Ale Jason
zase požádal mě.
Takže to dělám já.
Dělám to hodně dobře.
Mohl bys to brát trochu vážněji?
Protože je to fakt důležitý.
Jasně, beru to hodně vážně.
- Slibuješ?
- Jo, chceš něco říct?
- Dobře.
- Tak můžeš začít.
Dobře.
Tak se soustřeď, protože tohle
ta poslední věc, co uvidí.
Mám to.
Roberte Hawkinsi...
nemohu uvěřit, že mě opouštíš a necháváš
mě samotnou dohlížet na tvého bratra.
Oh, no tak.
Myslím tím...
Jasone, nezakážej.
Vím, že ještě nejsem oficiálně v rodině.
Kámo!
Vystřihnu to později.
Ale budu tě brát jako mého bratra.
A ty mě můžeš brát jako tvoji setru.
Takže, nám volej.
Teda ne hned jak dorazíš...
Hude!
No?
Jo, bylo to dobrý.
Bylo to fakt dobrý.
Vždyť si mi ani nevěnoval pozornost.
Dobře, jdeme na to.
To zvládneš, chlape.
To zvládneš.
- Co je chlape?
- Hej, jak je?
Jak je?
Promiň!
Hej Marleno?
- Jak je?
- Ahoj.
Vědělas, že tady chodím a dělám...
Víš, že Rob odlítá?
- Jo.
- Je to pro něj rozlučková párty.
Super. No hele...já tady
natáčím rozhovory...
Ne, díky. Sotva Roba znám.
Přišla jsem sem za Lily.
Tak by to bylo trochu blbý.
Ok, dobře. Ale já
mám obejít všechny.
Víš, že se to dělá na svatbách?
Jo, vím. Ale nechci
to dělat, ale díky.
Dobře, bezva.
Uděláme jen rychlovku.
Dobře. Ahoj Robe...
Marlena, viděli jsme se
tak třikrát čtyřikrát...
A pokaždý jsme byli na sračku,
takže ani nevím, co říct.
Ale ty máš super práci.
Prezident něčeho...
Více-prezident.
Taky mazec.
Takže, hodně štěstí s tím.
A my ti tady budeme držet New York
v bezpečí, až se vrátíš.
- Skvělý, to bylo fakt skvělý.
- Jo?
Jo, můžeme to sjet klidně znovu.
Jestli teda chceš.
Mohl bys to pak nějak okořenit?
Moje agentura si na to potrpí.
Jo, já vlastně nejsem profesionál.
- Co?
- Nejsem profík.
- Jsem Hud.
- Hug?
Ne...Hud, jsem kámoš Roba a Lily.
Několikrát jsme se už potkali.
Oh, ano. Máš kameru před
obličejem. Tak sem nevěděla.
- Jo aha.
- Jo, jak je?
- Jo, super tě zase vidět.
- Taky jsem tě ráda viděla.
- Tak, kam razíš?
- No já jdu teď pro nějaký jídlo.
Ale hodně štěstí s ...
Stále mohu získat
přízeň té agentury!
Připravte se.
Můžete vypnout hudbu, prosím?
Překvapení!
Ne! Ne! Ne!
Jak jste to všechno naplánovali?
Jak je?
PROSLOV!
Tohle je fakt překvapení.
Jak jinak.
Je to od vás milý.
Takže díky.
- Lily?
- To byli všichni.
Tak díky všem!
Hodně to pro mě znamená.
A je to. Víc toho nemám.
- Hej chlape.
- Tak co, překvapen?
- Ani moc ne.
- Ne?
Žádná emoce?
Jen jsem dnes už dost utahanej.
Ale ne, nejseš.
Ne, bylo to skvělý.
Co děláš s tou kamerou?
Dokumentuju celou noc, takže si
to pak můžeš vzít sebou do Japonska.
Jako, že bych si to pouštěl každou noc?
- Jason je tady. - Jo.
- Tak dobře.
Hej Hude, nevíš, zda dnes přijde i Beth?
Jo, myslím, že jo.
Lily ji určitě pozvala.
Proč by neměla přijit?
Co bez něj budeme dělat?
Je to kápo.
Jo, já vím.
- Hej, jak to mám bez tebe přežít?
- To nevím, jsem přece kápo.
- Já tady nejsem.
- Ahoj. - Jen tady dokumentuju.
To je můj největší problém.
Říkal jsi "My fair lady"?
Zbožňuju "My fair lady".
- To bylo tak...
- Co?
Vypracoval jsem se, ne?
Beth. Ahoj.
Stihlas to.
To je dobrý. To je dobrý.
Užij si to.
Jdu ji pozdravit.
- Je tady s nějakým chlápkem.
- Vím, jdu to omrknout.
Dokumentuju.
- Díky. - Prošvihla jsem tvoje uvítání.
- Ne, to je v pohodě. - Omlouvám se.
Ne, to je fantastický.
- Robe, tohle je Travis. -Ahoj.
Je mi potěšením. Hodně jsem o tobě slyšel.
- Gratuluju mimochodem.
- Díky. - Více-prezident, to je nářez.
Jo, díky.
- Můžeme?
- Jo.
Hej, dokumentuju tady tuhle noc.
Takže si to tady lidi užijte.
Díky, že jste přišli.
- To spolu chodí?
- Jo.
Hej, je všechno v pohodě?
Jo, všechno v pohodě.
- Dobře, protože já slyšel...
- Není to má kamera?
- Nevím, asi jo.
- Vyměnil jsi pásky?
Protože já tam měl pásku.
Nevím...
Když jsem to dostal, tak
už tam páska byla, proč?
Robe, co?
Nic, na tom nezáleží.
Je to kravina.
Jseš si jistej, že jsi v pohodě?
Protože vypadáš nějak divně.
- Jo, tady máš.
- Jo, takhle se mi to líbí.
Promiň.
Beth!
Točím rozlučky pro Roba.
Chceš něco vzkázat?
Hude, já ti nevím.
Není na to vhodnej čas.
No tak, vždyť odjíždí.
Dlouho si s ním nepromluvíš.
Nemáš nic?
- Skočíš pro pití, Travisi?
- Jasně.
Super, díky.
- A musí to bejt tady?
- Můžeme do kuchyně. - Bezva.
Tak můžeš.
Robe...
Nechtěla jsem to říkat do kamery.
Ale chci, abys věděl,
jakou mám z toho radost.
Vím, jak jsi o tu práci usiloval
a jak moc to pro tebe znamená.
Budeš mi tu opravdu chybět.
Můžeš na minutku?
Jasone, mezi těma dvěma
není něco v pořádku.
- Šli spolu ven.
- Teď ne. - Dobře, zjistím to.
- Nezavolals. - Přivedla sis jinýho!
- Neozval ses celý tejdny!
- Hude!
- Pardon.
- Zalez!
- Dělám reportáž!
- Tohle vynech.
- Víš, proč se hádaj?
- Jestli jo, tak mluv. - Ne!
- Musím to zdokumentovat.
- Odtáhla mě pryč.
- Tak se jí zeptáme.
Je v kuchyni.
- Nechceš nám něco říct?
- Ne. - Hude, ty jsi génius.
- Uhejbáš.
- Nic nevím.
- Jestli něco víš, musíš nám to říct.
- Nevím. - Nepovídej, já tě znám.
- Ale ne do kamery.
- Jak chceš. Nikomu to neřeknem.
Vyspali se spolu.
Slíbila jsem Beth, že o tom pomlčím.
- Si děláš prdel. Jak to, že mi nic neřekneš?
- Ani mně?
Proč tobě?
Ok lidi, neříkejte, odkud to víte.
Rob a Beth spolu měli sex.
- Já to tušil. - Děláš si srandu?
- Ne nedělám, jsem extrémně vážnej.
Marleno? Věděla jsi, že se
spolu Rob a Beth vyspali?
- Ne.
- Síla co? Miluje ji už od vejšky.
Možná to byl dárek na rozloučenou.
Jo...tak on čekal nějaký dárky?
- Vyspali se spolu. Vím to od Lily.
- Kecy, prdy, beďary. - Co drbeš?
Tak příjemný pobyt v Japonsku.
Příjemnou noc, Travisi.
Jsi v pohodě?
- Nech ho.
- Musíme s ním promluvit. - Ne.
- Můžu mu něco říct.
- Už si to řekl všem.
- Musí se vzpamatovat.
- A zavřít se ve svém pokoji?
Podívej se na sebe.
To je dobrý.
Není, jseš jeho brácha.
A ty jeho kamarád. Dělejte něco.
Jak to uděláme.
Budeš mluvit ty, nebo já?
Ty nebudeš dělat nic.
Dobře, super.
Jdem si pokecat.
- Nic o tom nevíš.
- Tak mi to řekni.
- Bylo to takový náhlý hnutí mysli.
- Vyspíš se s ní a pak na ni kašleš.
- Nekašlu! - Proč si jí nezavolal?
- Odjíždím!
Co mám asi dělat?
- Nevím ti chlape. Je zničená.
- Nejsme pár, každý jdeme svojí cestou.
Ne, že si nepřipadám dost dobrej...
Žádný "nepřipadám",
ty pro ni dobrej nejseš.
To je holej fakt.
Beth McIntyreová je z úplně jiný
planety, je krásná, okouzlující.
Mám tě rád, ale musím ti
říct, že jsi jednoduše kokot.
Japonsko na tom nic nemění.
Je do tebe cvok.
- Miluješ ji. - Tak běž za ní.
- To není tak jednoduchý.
- Ale je. - Neboj se toho.
- Neprošvihni to.
Na všechno se vykašli
a běž za tím, na kom ti záleží.
Bože, co to doprdele bylo?
Málem jsem se posral strachy.
Zemětřesení.
- Kde jsi?
- Co to bylo? Není ti nic?
- Ne. Fuj.
- Marleno! Jsi v pořádku?
- Lidi! Koukejte!
- Uklidněte se.
Tady to máme.
Tady to máme.
Jih Manhattanu pravděpodobně
postihlo zemětřesení.
Uprostřed přístavu se poblíž sochy
Svobody převrhl tanker s naftou.
- Ještě jednou...
- To je ale fakt blízko.
- Nebude to vidět ze střechy?
- Možná.
- Vy chcete lízt na střechu?
- Třeba něco uvidíme.
- Jdeme. - Ne!
- Tak honem, pojďte!
- Že by další teroristickej útok?
- To je šílený.
Třáslo se všechno.
Bylo to ve zprávách.
- Proud vypadl jen tady?
- Ne, ještě i pár bloků.
Co to má znamenat?
Asi jsi měl odjet o něco dřív.
Sklapni.
Ježíší!
Do prdele! Honem pryč odsud!
- Je někdo zraněnej?
- Viděli jste Jasona?
Neviděli jste Jasona?
Viděli jste ho někdo?
Bože můj! Bože můj!
- Promiň. - Kdes byl?
- Jedna holka upadla.
Viděli jste to?
Dolů!
Tak viděli jste to?
Venku jsou ještě lidi.
Robe! Já to viděl! Robe!
- Robe! - Co?
- Viděl jsem to.
Je to živý!
- Jasone, co to děláš?
- Kam jdeš? - Zůstaň tady.
- Nechoď nikam!
- Jasone, ne! Jen tu počkej!
- Kam to jde?
- Jasone! - Robe!
- Marleno? - Panebože!
- Jsi v pořádku?
Pojď, sedneš si.
- Šlo to támhletudy.
- "To"?
Přímo *** mou hlavou.
Slyšíte to? To je ono.
Tys něco zahlédl, že jo?
Co přesně?
Nevím, ale nahrál jsem to.
Můžete se podívat.
Lidi! Mám to nahraný!
Přetočím to!
- Máš skvělou šanci. - Neumím jazyk.
- Copak je tak těžkej?
Japonština? Zatraceně.
- To zvládneš.
- Myslíš, že mám jet?
- Nedává to smysl.
- Viděli jste to?
Bylo to obrovský.
Nechte toho! Buďte zticha!
Sklapněte! Nevíme, co jsme viděli! Každopádně je
to pořád tady! Musíme zmizet z Manhattanu.
Okamžitě.
- Přes Brooklynskej most, to bude asi nejlepší.
- Nebo Williamsburgskej.
Víš, jak je to daleko?
Brooklyn je támhle!
- Tak co?
- Musíme pryč. Jsi v pohodě?
Jo. Musíme jít.
Žralo to lidi.
Žralo je to.
Dobře, pojď.
Funguje někomu telefon? Hude?
- Do piči! Nechal jsem ho tam.
- Nemám signál. - Ty taky ne?
Hude! No tak!
Běžte rychle k mostu! Honem!
- Co to bylo?
- Jestli nejste zraněn, tak běžte!
- Rychle k mostu.
- Hej, jak je?
- Už je ti líp?
- Bude to dobrý.
Marleno, cos viděla?
Hude, teď ne.
Promiň.
Přesouvejte se ukázněně!
Opakuji, nezastavujte se!
Pokračujte.
V Brooklynu dostanete
další instrukce...
- Stále natáčíš?
- Jo. Lidi bude zajímat, jak to všechno bylo.
- Můžeš jim to vyprávět.
- To není ono. Musejí to vidět.
Je to důležitý.
Lidi na to budou čumět.
Beth?
Hledal jsem tě. Jsi v pořádku?
Haló? Počkejte chvilku!
Lily, zastav se!
Je tu hroznej kravál.
Můžeš víc nahlas?
- Robovi se dovolala Beth.
- Počkejte! Rob má na telefonu Beth!
- Co je?
- Rob mluví s Beth.
Dobře Beth, hlavně se uklidni.
Kde jsi?
Jak to, že se nemůžeš pohnout?
Jasone! Vidíš něco?
Ne, odtud není nic vidět! A ty?
- Jasone! - Proč stojíš?
- Jasone! Jasone, bacha!
Jasone! Ne!
Poběžte! Poběžte!
Lily, počkej!
Co se stalo?
Najednou se to zjevilo.
Najednou zmizel.
- Já vím.
- Jasone! - Lil, je mi to líto...
Je mi tvýho bráchy moc líto.
Jsi v pohodě?
Do hajzlu.
Tady zůstat nemůžeme.
Robe, musíme pryč. Slyšíš mě?
Musíme jít. Na Manhattan Bridge.
Musíme pryč. Je tu nebezpečno.
Zkusíme Lincolnův tunel nebo nevím.
Musíme vypadnout.
Není to tady bezpečný.
Co budeme dělat, Robe?
Co budeme dělat?
Ježíši, Robe! Robe!
- Chcípla mi baterka.
- Slyšíš, musíme vypadnout!
- Robe?
- Kam jde?
Dojdu pro něj. Robe!
Takhle to nejde, člověče!
Robe! Je zavřeno! Robe!
Na mostě bylo plno lidí.
Zatím nemáme zprávy o počtu
raněných, ale jistě brzy dorazí.
Informujeme o dění na Manhattanu.
Pokračujeme přímým přenosem.
Nově příchozím divákům: jižní
Manhattan je neprodyšně uzavřen.
Toto je povinná evakuace!
Postupujte k jihu,
ven z města. Žádnou paniku.
Toto je povinná evakuace!
Robe? Musíme okamžitě odejít.
Venku se dějou hrozný věci!
Robe, je to sakra divný.
- Co je?
- Jak to tam vypadá?
Armáda nás tam nepustí,
ale jde o masivní nasazení
posádek i techniky.
- Snaží se oblast evakuovat.
- Jako by z toho něco padalo.
- Leží to všude po zemi.
- Něco z toho padá. - Ano...
Padají z toho nějaké kusy.
- Bože můj.
- Hýbe se to.
Jsou přímo tady!
- Musíme okamžitě jít!
- Taky jsem mu to říkal.
Robe, musíme jít.
Vojáci to tady evakujují.
Robe, musíme se dekovat.
Čas vypadnout z tohohle obchodu.
- Musíme jít.
- Vydržte chvilku!
Pro poslech hlasové schránky...
Robe! Panebože.
Nemůžu se... bože.
Nemůžu se hýbat.
Zřítilo se to.
Zřítila se na mě zeď. U mě doma.
Teče mi krev! Nemůžu se pohnout.
Proboha.
Pomoz mi! Robe!
Pro vymazání zprávy...
Robe, počkej!
- Dostal jsem tvou zprávu. Jdu za tebou.
- Rozmysli si to.
Beth bydlí v Midtownu.
A tam se dějou hrozný věci!
To je šílenství!
Do centra nemůžeme!
Vy taky nikam nejdete. Běžte
s vojákama, dostanou vás odsud.
Ale já musím jít.
- Robe!
- Robe, počkej!
Jeden z nás tě bude muset zadržet
a to by bylo dost trapný.
Nevymluvíš mi to.
Nejsem cvok. Vím, co dělám.
- Nezastavíš mě.
- Já jdu.
Jdu s tebou.
- Nemusíš.
- Ale chci.
Slyšels ten vzkaz? I když se
k ní dostanem, může už bejt...
Drž hubu!
- To je šílený.
- Robe!
Rozumíš mi, ne?
Tohle že je dobrej nápad?
Promiňte, nerozumím vám.
Robe, počkej!
Ne, je mi líto.
Robe, počkej! Prosím tě!
- A linku 911 jsi zkoušel?
- Jo!
- Policii? Hasiče?
- Nemůžu se dovolat. - To je nějaký...
- Hude! Tudy!
- Neslyším! - Do metra!
Kurva! To je k posrání!
Není ti nic?
Dobrý, jsem v pořádku.
Co to bylo?
Doprdele.
Viděli jste to?
Panebože.
Přejdem na jiný nástupiště a pak
po schodech na druhou stranu ulice.
- Tam to bude stejný.
- Počkáme, až se to uklidní.
Nic se neuklidní.
Ale na druhý...
Podívej, stojím při tobě. Vážně.
Ale musíš vědět, co se tam děje.
Má pravdu, Robe.
Musíme počkat.
To je šílený.
Do hajzlu!
- Kristepane.
- Co je?
Robe, co je?
Ahoj, mami.
Ne, jsem v pořádku.
Právě nás evakuovali.
Jsou tu vojáci. Neměj strach.
Ale...mami?
Snažili jsme se utéct z města.
Přes Brooklynskej most.
A zrovna to zaútočilo.
Jason je mrtvej.
Jason je mrtvej, mami.
Nevím, co bych mu měl říct.
Ty jo?
Připadá mi, že bych
měl něco říct, ale...
Nevím co.
Já tady vlastně nemám bejt.
Jo, nemuselas s námi chodit.
Měla jsi šanci.
Mohla jsi jít.
Nechtěla jsi ještě někam jít?
Jo.
Mrzí mě to.
- Co se děje?
- Nevím.
- Jsme na šestce.
- Ale metro nejezdí.
Půjdem po kolejích!
Bydlí na Columbus Circle...
To máme jít tunelem?
Jít tunelem nebo trčet tady?
Já jdu.
- Nic nevidím. - To mě taky děsí.
- Na tý kameře máš světýlko.
- Našels?
- Jo.
Dobrá.
Oceán je velkej.
Nedávno našli u Madagaskaru rybu,
která měla bejt dávno vyhynulá.
Takže ta zrůda tam mohla bejt taky?
Jasně. Mohla vylízt
z podmořskýho příkopu.
Nebo z průrvy v ledovci.
Je to jen teorie.
Nebo přilítla z jiný planety.
- Jako Superman?
- Přesně. Počkej, ty znáš Supermana?
Ježišmarjá a ty ho znáš taky?
- Jaké souznění? A Garfielda taky?
- Některý lidi nevědí, kde se vzal.
A já ji ještě na rozloučenou řekl:
"Dobrou noc, Travisi".
Ona ví, žes to tak nemyslel.
Co já všechno řekla Jasonovi.
- To je něco jinýho.
- Proč?
Jason věděl, že ho miluješ.
Pamatujete, jak ten chlápek
zapaloval houmlesáky v metru?
- Proboha, Hude! - Co?
- Teď to asi není nejlepší téma.
- Vynořit se to tu tak hořící houmles.
- Hude!
Promiňte.
Co to bylo?
Jdeme dál.
Doprdele! To je humus!
To je nechutný.
Jdou tam, kam my.
- Jako by před něčím utíkaly.
- Před čím?
Jak je to daleko?
Nevím, na příští stanici vylezem.
Slyšeli jste to?
- Co je to?
- Ticho, poslouchej.
Já nic nevidím a vy?
- Tohle je nejhorší. - Budeš zticha?
- Přepni na noční režim.
Tady. Mám to.
- Přepnuls to?
- Kurva! - Co?
Zdrháme!
Honem, utíkejte!
Panebože, pomoc!
Jsou tu dveře!
Honem, dovnitř!
Nemyslela jsem, že...
Marleno, jak je ti? Dobry?
To řekni ty mně.
Jak to vypadá?
Bolestivě.
Takže moc přitažlivě ne.
Ani ne.
Opláchni si to.
- Tebe to taky poranilo?
- Ne, mě ne.
Bylo to jak blesk z čistýho nebe.
Jeden po mně chňapal a chtěl
mě někam odtáhnout.
Proč, proboha?
- Asi ses mu líbil.
- Jasně, třeba si chtěl zašpásovat.
Dík že ses vrátila...
a žes mi pomohla.
Tys čekal, že tě v tom nechám?
To ne.
Vím, že taková nejsi.
Jenom říkám...
že jsem ti moc vděčnej.
Jinak by bylo po mně.
Chápeš?
Bude to dobrý.
Jsi jen pokousaná.
To zranění je dost ošklivý.
Můžeme čekat a doufám,
že se sem nedostanou.
A jiná možnost?
Zkusit najít další tunel.
Už žádné tunely.
Pak už nevím, jedině vylízt nahoru.
Takže máme následující možnosti:
Chcípnout tady, chcípnout v tunelu,
chcípnout na ulici.
Je to tak?
Ani nevíme, kde jsme.
Rozhlídnem se nahoře.
Třeba se nějak zorientujem.
- Můžeš jít?
- Pomůžu ti.
- Jsme na Devětapadesátý.
- To je Děvětapadesátá.
To je divný.
Haló?!
- Marleno? -Co se děje?
- Jsi v pohodě?
- Motá se mi hlava.
- Nechceš se posadit?
- To nic. - Potřebuje doktora.
- Nic mi není. - Posadíme se.
- Jsou tu nějaký lidi! - Ještě někdo?
- Ne. - Čtyři civilisti!
- Přiveďte je.
- Rozumím. Tak jdeme.
- Jdeme!
- Jasně, vždyť jo!
Pane, promiňte.
Musíte nám pomoct. Naše kamarádka
uvízla doma na Columbus Circle.
Tam bych nechodil.
Už víte, co je to zač?
Jestli to vědí, mně to neřekli.
Ale rozhodně to vyhrává.
- Další pokousanej.
- Nekoukej tam.
- Prosím, nemůžeme tady zůstat.
- Teď ne.
Ze Selfbridge letěj dvě stíhačky.
Další čtyři tu budou za půl hodiny.
Rozumím.
Poslouchejte lidi! Vypakujte je odsud!
Za patnáct minut berem dráhu.
- Kde byli?
- V tunelu. - Doktora!
Prohlídnout a odvést.
Rozkaz.
- Naše kamarádka je těžce raněná.
- S tím vám nepomůžu.
- Ne prosím, poslouchejte!
- Vypni ten krám!
- Bydlí kousíček odsud.
- ...půjdeme sami.
- Nemůžu riskovat.
- Nic od vás nechceme.
- Víte, co tam je?
- To mě nezajímá, ona umírá!
- Nemůžete nic dělat.
- Miluju ji a ona umírá...
Mou vinou. Měla být se
mnou a já ji nechal být.
Vím, že nevíte co dřív. Ale jestli mě
nezastřelíte, tak mě nezastavíte.
Hude?
- Není mi moc dobře.
- Do prdele!
- Další pokousaná!
- Do karantény!
Počkejte! Marleno, jsi v pořádku?
Kam jí to vlečete?
Počkejte přece!
Marlena!
Počkejte!
- Marleno!
- Počkejte chvíli!
Uklidněte se. S tím nic nenaděláte.
Už jí nepomůžete! Je po všem!
Rogersi, dejte si odchod.
Vezmu je k vrtulníkům.
Jdeme.
Co se to stalo?
Tak honem.
Neměl bych to dovolit.
Honem, běžte.
No tak, dělejte.
Poslouchejte mě.
Ta holka bydlí na Columbus Circle?
Jo.
Nedržím vás tu.
Ale něco musíte vědět.
Vláda zvažuje krizovej scénář,
odepíše celou oblast.
- Midtown?
- Ne, celej Manhattan. Honem!
Máme poslední pokus. Jestli selže,
srovnaj celý město se zemí.
Ty hodinky pořád jdou?
Záchranný lety lítaj ze Čtyřicátý.
Poslední přesně v šest.
Když to stihnete, vezmou vás pryč.
- Dobře, díky.
- Osmapadesátá je tudy. Pospěšte si!
- To je zlej sen.
- Nepostřehla jsem, co se jí stalo.
Tys to viděl, Hude?
Tekla ji krev z očí. Křičeli, že
je pokousaná. Krvácela a pak...
Jsi v pořádku?
Jo, je to dobrý.
Dělejte, nemáme moc času.
Můžete tu zůstat
a já půjdu sám.
- Promiňte, jen jsem...
- Ne, jdeme s tebou.
- Určitě?
- Je to naše povinnost.
Jdeme s tebou. Honem!
Panebože!
Co? Co se děje?
- Doprdele.
- Tady nebydlí, že ne? Tady bydlí?
Robe! Tady bydlí?
- Řekni, že ne.
- Bohužel jo.
- Do hajzlu a přízemí to asi nebude.
- Ne devětatřicátý.
Dostanem se tam vůbec?
Nevím, půjdeme dovnitř
a uvidíme, co dál.
Nevím, jestli to zvládnu.
Můžeme vylízt na ten druhej barák,
třeba se to dá přelízt.
A pak se nějak dostaneme dolů.
Nebo ne!
Ne, to je blbej nápad!
Ne, to je blbej nápad!
Beru to zpátky!
V životě na mě nikdo nedal.
Až teď, jak jinak.
Kurva.
- Asi nefunguje.
- Co? - Nefungujou.
- Taky ne?
- Sakra! - A co schody?
Viděli jste, jak se tvářil, když
se Lily ptala, co je to zač?
Vědí houby!
Jestli v tom sami nemají prsty.
Možná je to práce vlády.
Může to bejt nehoda nebo taky záměr.
- A je v tom rozdíl?
- Jo!
Prostě si potřebuju povídat!
Jinak se strachy poseru.
Promiň.
Počkejte, slyšíte to?
Jo, už tam budeme!
- Prozkoumám tohle patro.
- Dobře.
Budou to ještě dvě patra.
Lidi, lidi!
Musí to bejt tady.
Panebože.
Panebože.
Nezdá se, že tu někdo je.
- Ježíši!
- Panebože!
- To zvládnem.
- No nevím. - Je to na dosah.
Lily, máme to na dosah.
Přidržíme se trubek a vzduchotechniky.
Dá se to zvládnout.
Půjdu první.
Dobře, tak jo. Opatrně.
Natočím to.
- Hude, vypni tu kameru!
- Ježišmarjá.
Jestli je tohle poslední záběr,
tak jsem to nepřežil.
Hude! Dělej!
Sakra!
Dobrý. Jsi v pořádku?
Už tam skoro jsme.
Hude, pojď.
Beth! Beth!
Půjde to?
Potřebuješ pomoct?
Mám ti pomoct?
Beth?
- Panebože.
- Kurva.
Panebože.
Panebože.
Slyšíš mě? Beth?
- Tak tys přišel?
- Jo, přišel.
Robe...
Ty ses pro mě vrátil?
Samozřejmě, že jsem se vrátil.
Promiň, že to tak trvalo.
To je v pořádku.
Neboj, bude to dobrý.
Dostaneme tě odsud, jasný?
Hude, vypni tu kameru a pomoz mi.
Zvedneme ji všichni najednou.
- Robe, ne!
- Bude to jen vteřinka.
- Můžeme?
- Ne.
Pomalu, pomalu!
Raz, dva, tři!
Dobrý, posaď se.
Já vím, já vím. Bude to dobrý.
Bude dobře.
Já vím, že to bolí. Já vím.
Co to je?
- Něco strašnýho. Jdeme.
- Musíme jít.
Držím tě. Pojď!
Držím tě. To zvládneš.
Drž se mě a nic se ti nestane.
Budeš v pořádku.
- Drž se mě.
- Panebože.
Doprdele. To není možný.
Jsi v pořádku?
- Hlavně se nedívej dolů.
- To nejde. - Bude to v pohodě.
Panebože!
Dělejte! Dělejte!
Na druhou stranu! Rychle!
- Viděli jste?!
- Dovnitř!
Dělejte!
Panebože!
- Co bylo zas tohle?
- Další nestvůra. Taky strašná.
Robe, kdy že odlítaj?
- V šest.
- A kolik je?
- Šest.
- Já to věděl.
Počkejte!
- Jsme tu včas?
- Chceme pryč!
Dobrý, pojďte!
Hlavy dolů!
- Počkejte na další.
- Ne! Počkejte!
Lily! Poletíme hned za tebou!
Počkej na nás!
Budeme hned za tebou!
Dostanem se odsud. Slyšíš mě?
Do piče!
Ježíši!
Přikrčte se! Naskočte si!
- Začnou s bombardováním.
- Vem je odsud!
Kurva! Proboha!
Proboha!
Vidíte to? Koukejte!
Vidíte tu sračku?
Panebože! Bože můj.
Ale nás nezasáhnou, že ne?
Proboha! Už to dostal!
Vidíte? Už ho maj!
Jo! Dostal to! Je vyřízenej!
Cíl zasažen! Cíl zasažen!
Je dole!
Už ho maj! Jo! To je ono!
Tak to má bejt...
Kriste!
Panebože, prosím!
Do hajzlu! Do hajzlu!
Cíl stále útočí, za 15 minut
spouštíme krizový plán.
Po signálu sirén. Uslyšíte-li
sirény, jste v bombardovací zóně.
No tak! Hude!
Hude, jsi v pořádku?
Snad jo.
Nemůžu pohnout rukou.
Pomoz mi.
Bůh s námi.
- Jo.
- No tak, pomoz mi.
Dostanem tě odsud. Vem ho
z druhý strany. Vytáhnem ho.
Vem ho za ruku.
Dobrý, můžem.
- Moje noha!
- Já vím, to bude dobrý.
- Je to dobrý. - Zastavím mu krvácení.
- Není. Nemůžu chodit.
- Dobrý. Musíme pryč.
- Kam?
Prostě pryč, než to vybuchne.
Jdem tudy. No tak pojď.
Počkejte.
- Hude!
- Co?
Ne!
Dělej!
Co to děláš?
Hude!
Je po něm.
- Je mrtvej. Všichni jsou mrtví.
- Já vím.
Musíme jít.
- Musíme odsud zmizet.
- Kam?
- Není kam!
- Musíme jít! Už jde!
Ne, počkáme tady.
Tady nás najdou.
Už po něm jdou a pak nás najdou.
Ne, nemůžeme tu zůstat.
Mám hroznej strach.
Jmenuji se Robert Hawkins.
Je sobota, 23. května, 6:42.
Asi před 7 hodinami něco
zaútočilo na město.
Nevím co.
Sledujete-li tuto nahrávku,
tak toho asi už víte víc, než já.
Ať je to cokoliv, zabilo to
mého bratra, Jasona Hawkinse.
Mého přítele Hudsona Platta,
Marlenu Diamandovou a další.
Zřítili jsme se a schovali
se pod mostem.
Bombardují to tu.
Jsme uprostřed bitevního pole.
Připravena?
Můžeš.
- Nevím, co říct.
- Jen jim řekni, kdo jsi.
Jsem Elizabeth McIntyreová.
Nevím, co to má všechno znamenat.
Počkáme tu, než to přejde.
Budeme tu čekat.
Beth, podívej se na mě!
- Miluju tě!
- Miluju tě!
Vždyť to říkám. Že ti
budu chybět? Aspoň trošku.
- Uvidíme.
- No budiž.
Kazeta končí. Chceš ještě něco říct?
Poslední slova.
Byl to prima den.